VSPH 11 Cmo 31/2025-117

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno a soudců tituly před jménem Anonymizováno a tituly před jménem Anonymizováno v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelů: a) Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno navrhovatele B, narozená Datum narození navrhovatele B ⟪LB:lb_003⟫ oba bytem Adresa navrhovatele B ⟪LB:lb_004⟫ za účasti: Anonymizováno adresa, IČO IČO navrhovatele B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa navrhovatele B ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_008⟫ o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění ze dne 19. června 2025, o odvolání SVJ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2025, č. j. 66 Cm 2/2025-96

I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném meritorním výroku II. mění tak, že se tento výrok nevydává.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovatelé a) a b) jsou povinni zaplatit účastníkovi k rukám právního zástupce Jméno advokáta na náhradu nákladů odvolacího řízení 24 034,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Výrokem I. napadeného usnesení soud prvního stupně zamítl návrh na nahrazení rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa v tomto znění: „navrhovatelům se uděluje souhlas k instalaci nabíječky elektromobilu v garáži č. Anonymizováno pro garážové stání č. Anonymizováno s připojením k elektroměru bytu č. Anonymizováno v domě č. p. Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. Anonymizováno, vše v k. ú. adresa, na náklady navrhovatelů za splnění veřejnoprávních předpisů a technických norem, tímto se nahrazuje usnesení k příslušnému bodu shromáždění účastníka řízení konaného dne 19. 6. 2025.“

2. Výrokem II. soud prvního stupně rozhodl, že na usnesení shromáždění vlastníků právnická osoba, IČO IČO navrhovatele B, sídlem adresa přijaté dne 19. 6. 2025 v tomto znění: „návrh na souhlas s instalací nabíjecího zařízení výhradně pro automobil pana Anonymizováno z rozvaděče jeho jednotky v nemovitosti č. Anonymizováno světlíkem tj. společnou částí nemovitosti do jednotky č. Anonymizováno po zdi následným umístěním nabíjecího zařízení na zeď u parkovacího stání pana Anonymizováno nebyl přijat“ se hledí, jako by nebylo přijato.

3. Výrokem III. soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Soud uvedl, že v řízení byla prokázána aktivní i pasivní věcná legitimace obou účastníků řízení, navrhovatelé jsou vlastníci bytové jednotky číslo Anonymizováno a nebytových prostor č. Anonymizováno/Anonymizováno a č. Anonymizováno s podílem na společných prostorech v domě, ve kterém je zřízeno společenství účastníka a současně jsou navrhovatelé podle § 1194 odst. 2 o. z. členy účastníka. Dne 19. 6. 2025 na shromáždění účastníka, kterého se účastnili i navrhovatelé, bylo na shromáždění bylo rozhodováno jejich žádosti o souhlas k instalaci nabíječky elektromobilu v garáži č. Anonymizováno pro garážové stání č. Anonymizováno s připojením k elektroměru bytu č. Anonymizováno v domě č. p. Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. Anonymizováno, vše v k. ú. adresa, na náklady navrhovatelů za splnění veřejnoprávních předpisů a technických norem se závěrem, že tento jejich návrh nebyl přijat. Usnesení účastníka v tomto směru uvádí, že shromáždění účastníka zamítlo žádost navrhovatelů na instalaci elektronabíječky v jejich nebytovém prostoru. Navrhovatelé tak byli přehlasovanými vlastníky jednotky. Žalobní návrh došel soudu dne 9. 1. 2025, a s odkazem na datum konání shromáždění účastníka (19. 6. 2025), na kterém bylo rozhodnuto o soudem projednávané záležitosti, pak navrhovatelé návrh podali a následně ho změnili podáním ze dne 25. 6. 2025 v zákonné tříměsíční lhůtě s odkazem na dikci § 1209 odst. 1 věty druhé o. z.

5. Navrhovatelé tedy jako přehlasovaní vlastníci bytové jednotky a nebytových prostor pak podle soudu po právu podali předmětný návrh na zahájení řízení, který se týká věci správy domu a pozemku. V řízení bylo nesporné, že jsou členy SVJ a o jejich návrhu na instalaci elektronabíječky bylo na shromáždění SVJ konaném dne 19. 6. 2025 rozhodnuto tak, že návrh nebyl přijat.

6. Dle odůvodnění napadeného usnesení zamítavé rozhodnutí shromáždění účastníka o nepovolení instalace elektronabíječky v jednotce navrhovatelů přímo zasáhlo do samotné podstaty předmětu vlastnictví (jednotky) navrhovatelů z hlediska jejího využití. Toto rozhodnutí shromáždění SVJ bylo dle odůvodnění výroku II. považováno jako nicotné, neboť bylo neurčité, nebylo zřejmé, zda se umístění kabeláže týká i společných prostor domu a ani zda se rozhodovalo o záležitosti dotýkající se působnosti shromáždění.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Navrhovatelé měli v řízení poloviční procesní úspěch, a proto nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků řízení.

8. Proti výroku II. usnesení podalo SVJ včasné odvolání a navrhlo změnu výroku II. tak, že k rozhodnutí o nicotnosti nebyl dán žádný důvod a věc sama již byla vyřešena výrokem I. Pravomoc shromáždění SVJ mohlo o dané problematice rozhodovat, neboť se jednalo i o zdivo nosné tvořící společné části nacházející se uvnitř jednotek. I kdyby k řešení nepřijatého návrhu byl předložen nějaký projekt, odvolatel spekuluje, že by to na rozhodnutí mělo nějaký dopad.

9. Navrhovatelé se k podanému odvoláním písemně vyjádřili podáním ze dne 6. 11. 2025, které však bylo Vrchnímu soudu v Praze předloženo až při nařízeném odvolacím jednání. Navrhovatelé uvedli, že využití domu a garáže není k újmě ostatním spoluvlastníkům a navrhli zrušení odvoláním napadeného výroku usnesení soudu prvního stupně a jeho vrácení k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně rozhodne o věcném návrhu navrhovatelů.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a a § 28 z. ř. s.) a dospěl k závěru, že bylo rozhodnuto o nicotnosti rozhodnutí SVJ a odvolání proti výroku II. bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě. Odvolací soud se proto zabýval toliko meritorním výrokem II. napadeného usnesení a odvozeným výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť výrok I. nebyl napaden odvoláním, a tedy již dříve samostatně nabyl právní moci.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování, aby mohl ve věci meritorně rozhodnout, provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. řádně zhodnotil, avšak dle názoru odvolacího soudu dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Za situace, kdy návrh byl výrokem I. zamítnut, pak již nebylo možné v dané věci o témže návrhu rozhodnout tak, že se jednalo o nicotné rozhodnutí.

12. Podle § 1 odst. 1 a 3 z. ř. s. podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.

13. Řízení o přezkoumání usnesení shromáždění společenství vlastníků je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. a má charakter řízení návrhového nesporného.

14. Dle § 90 odst. 1 z. ř. s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.

15. Protože usnesení SVJ bylo vydáno dne 19. 6. 2025, je pro projednávanou věc rozhodné znění z. č. 89/2012 Sb. po novele, provedené z. č. 163/2020 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

16. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo má na tom zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

17. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

18. Podle § 260 odst. 1 a 2 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.

19. Dle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

20. Dle odstavce 2 téhož ustanovení byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

21. Podle § 1158 odst. 1 o. z. bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň se dvěma byty.

22. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

23. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

24. Podle § 1209 odst. 2 o. z. (ve znění od 1. 7. 2020) soud uspořádá poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

25. Podle § 1209 odst. 3 o. z. (ve znění od 1. 7. 2020) je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.

26. Z textu § 1209 odst. 1, 2 o. z., ale ani z jeho smyslu a účelu, nevyplývá, že by se nemělo vztahovat na všechna rozhodnutí shromáždění, ustanovení se tedy musí vztahovat i na rozhodnutí "negativní"; úprava § 1209 odst. 3 o. z. dává soudu možnost rozhodnout namísto shromáždění pouze v situaci, kdy shromáždění nebylo usnášeníschopné, a proto rozhodnutí, která byla na jeho programu, nemohla být přijata.

27. O situaci upravenou v § 1209 odst. 3 o. z. nejde v případě, že shromáždění se sešlo, bylo usnášeníschopné, ale pro přijetí rozhodnutí (které bylo na programu) nehlasovala požadovaná většina, tedy jinak řečeno návrh rozhodnutí byl rozhodnutím vlastníků zamítnut. V takovém případě nejde ani o situaci, kdy by žádné rozhodnutí nebylo přijato (a proto nemohlo být soudem přezkoumáno) – rozhodnuto bylo, jen nikoliv s kladným výsledkem.

28. Pro posouzení důvodnosti projednávaného odvolání proti výroku II. je významné, že odvolání bylo v zákonné lhůtě podáno osobou oprávněnou.

29. Dle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

30. Odvolací soud se na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně ztotožňuje se závěrem soudu, že navrhovatelé jsou aktivně legitimováni k podání návrhu ve věci samé a mohou se tedy domáhat rozhodnutí soudu o záležitosti týkající se správy domu, tedy v daném případě umístění Wallboxu v domě pro potřeby navrhovatelů. Tento závěr je v souladu s jazykovým výkladem § 1209 odst. 1 o. z., který aktivní legitimaci přiznává výlučně vlastníkovi jednotky, nadto kvalifikovaného tím, že se musí jednat o vlastníka přehlasovaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2201/2023, bod 27.)

31. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelé se domáhali podáním ze dne 9. 1. 2025 určení, že se navrhovatelům uděluje souhlas k instalaci nabíječky elektromobilu v garáži č. Anonymizováno pro garážové stání č. Anonymizováno s připojením k elektroměru bytu č. Anonymizováno v domě č. p. Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. Anonymizováno, vše v k. ú. adresa, na náklady navrhovatelů za splnění veřejnoprávních předpisů a technických norem. Tímto návrhem navrhovatelé odkazovali na shromáždění SVJ konané dne 17. 10. 2024. Následně požádali o připuštění změny petitu podáním ze dne 25. 6. 2025. O tomto návrhu soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 23. 7. 2025, č. j. 66 Cm 2/2025-76 tak, že změna petitu byla připuštěna s odkazem na dikci § 95 odst. 1 o. s. ř. Shromáždění SVJ uskutečněné dne 19. 6. 2025 o tomto návrhu rozhodlo tak, že návrh nebyl přijat. Výrokem II. napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnuto tak, že se na toto rozhodnutí SVJ hledí, jako by nebylo přijato. Zde však lze uvést, že ze zápisu ze shromáždění SVJ ze dne 19. 6. 2025 bylo prokázáno, že tento návrh nebyl přijat. Pokud o něm rozhodl tak, že návrh nejprve výrokem I. zamítl a nyní je již v právní moci a následně výrokem II. rozhodl, že je nicotné, pak odvolací soud tento jeho závěr nepovažuje za procesně správný.

32. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v názoru, že navrhovatelé v daném řízení splnili všechny podmínky, které vyžaduje shora citovaný § 1209 odst. 1 o. z., tedy jsou přehlasovanými vlastníky jednotky (osobní omezení), návrh podali do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděli nebo dozvědět mohli (omezení časové), a že jsou splněny podmínky důležitého důvodu (omezení věcné). V dané věci je důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním dán, neboť návrhem dotčeným bodem 8 usnesení SVJ bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje do samotné podstaty předmětu vlastnictví nejen navrhovatelů, ale i všech ostatních vlastníků jednotek.

33. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2177/2020 či ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018 v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek podle § 1209 odst. 1 o. z. lze použít i ustanovení § 260 o. z. Nutno vyjít z toho, že právní úprava společenství vlastníků sice neobsahuje ustanovení obdobné § 260 odst. 1 o. z., avšak jeho použití nevylučuje ani v řízení podle § 1209 odst. 1 o. z. Prostřednictvím § 1221 o. z. se tak § 260 o. z. použije přiměřeně i v poměrech společenství vlastníků, neboť i v tomto případě je vhodné dát přednost při porušení zákona nebo stanov s méně závažnými následky zájmu společenství před individuálním zájmem vlastníka jednotky, nebo ochraně práv třetích osob nabytých v dobré víře.

34. Zde lze uvést, že soud prvního stupně pochybil, pokud výrokem I. zamítl návrh na nahrazení přijatého rozhodnutí SVJ dle § 1209 odst. 3 o. z., podle kterého je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se. Soud prvního stupně následně výrokem II. rozhodl, že se jedná o nicotné rozhodnutí. Pokud soud výrokem I. zamítl návrh na nahrazení rozhodnutí SVJ, pak nelze následně rozhodnout, že toto rozhodnutí SVJ je nicotné. Soud se musí nejprve zabývat nicotností a pokud dospěje k závěru, že rozhodnutí SVJ je nicotné, pak už návrh na nahrazení rozhodnutí nemůže zamítnout. V daném případě soud tak nepostupoval, a proto došlo k procesnímu pochybení. Nahradit rozhodnutí SVJ lze pouze ze zcela mimořádných zákonem stanovených důvodů a to, že rozhodnutí SVJ nebylo přijato z důvodu, že shromáždění SVJ nebylo usnášeníschopné. V daném případě tomu tak nebylo, shromáždění neudělilo souhlas s umístění Wallboxu v domě, tedy rozhodlo tak, že návrh byl zamítnut. Pokud soud prvního stupně návrh na nahrazení rozhodnutí SVJ zamítl a následně rozhodl o jeho nicotnosti, pak postupovat zcela chybně. Navrhovatelé v návrhu neuplatnili nicotnost rozhodnutí SVJ a ani k tomuto skutkovému tvrzení neuvedli žádné důkazní prostředky. Výrok II. je zcela ambivalentní, neboť nelze nahradit nicotné rozhodnutí.

35. S ohledem na shora uvedené důvody postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku II. změnil tak, že o návrh na vyslovení neplatnosti bodu 8 usnesení SVJ jako nedůvodný dle § 260 odst. 1 o. z.se nerozhoduje. O neexistujícím rozhodnutí nelze rozhodnout tak, že je neplatné či nicotné (soud prvního stupně uvedl, že se na ně hledí, jako by nebylo přijato). Pokud soud prvního stupně výrokem I. rozhodl tak, že zamítl návrh, pak nemohl výrokem II. rozhodnout, že přijaté rozhodnutí SVJ je nicotné, pro vyslovení jeho nicotnosti nebyly splněny podmínky.

36. Zde je nutno vycházet ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2021, č. j. 26 Cdo 2897/2022-299, i když si je odvolací soud vědom, že ustanovení § 1209 o. z. doznalo změn novelizací zákona č. 163/2020 Sb. a lze citovat:

„ V projednávané věci se navrhovatel domáhal určení neplatnosti usnesení, které přijalo shromáždění, a jeho nahrazení rozhodnutím soudu s jiným věcným obsahem. V této souvislosti především zdůrazňoval svůj zájem na provedení stavebních úprav jím vlastněné bytové jednotky s tím, že tyto úpravy se nikterak negativně nedotýkají společných částí domu a neomezují ostatní vlastníky jednotek v domě. Přes své námitky však přehlíží, že v řízení podle § 1209 odst. 1 o. z. není možné vydat rozhodnutí nahrazující vůli shromáždění a neplatnost přijatého rozhodnutí lze vyslovit pouze tehdy, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami společenství neboť zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Judikatura dovolacího soudu je v tomto závěru ustálena. “

37. Za situace, kdy odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o věci samé rozhodl v souladu s § 224 odst. 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. nově o nákladech řízení. Bylo postupováno dle § 220 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce SVJ se jejich náhrady při odvolacím jednání výslovně vzdal, odvolací soud rozhodl, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení procesně zcela úspěšnému účastníkovi vznikly náklady za uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a za právní zastoupení za přípravu a převzetí, písemné odvolání a účast na odvolacím jednání konaném dne 2. 7. 2026, tedy za tři úkony právní služby dle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění novely vyhl. č. 258/2024 Sb., kdy jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 4, písm. b) advokátního tarifu činí částku 5 620 Kč, jedna režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč, DPH ve výši 283,50 Kč, celkem tedy 24 034,10 Kč. V odvolacím řízení neúspěšní navrhovatelé jsou povinni plnit do platebního místa podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.