VSPH 12 Cmo 58/2026-97

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované A, IČO IČO žalované A ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_008⟫ 2) Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B ⟪LB:lb_009⟫ trvale bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 150 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobkyně a o odvolání žalovaného č. 2 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2026, č. j. 24 Cm 192/2025-68,

I. Napadené usnesení se v bodě III. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. 2 k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11 910 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. 2 k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 8 040 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zrušil ve vztahu k žalovanému č. 2 směnečný platební rozkaz ze dne 15. 8. 2025, č. j. 24 Cm 192/2025-20 (bod I. výroku), ve vztahu k němu zastavil řízení (bod II. výroku) a uložil žalobkyni povinnost nahradit mu náklady řízení ve výši 7 890 Kč (bod III. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení směnečné pohledávky, směnečný platební rozkaz vůči žalované č. 1 nabyl právní moci dne 11. 9. 2025, žalovaný č. 2 proti němu podal včasné námitky, mimo jiné i námitku nepravosti podpisu. Žalobkyně vzala podáním ze dne 10. 3. 2026 žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na kategorický závěr znaleckého posudku o tom, že podpis žalovaného č. 2 není jeho pravým podpisem. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř., zrušil směnečný platební rozkaz a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení. Žalovaný podal jako nezastoupený účastník námitky, za něž mu náleží náhrada ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., dále vynaložil náklady za právní zastoupení, které oznámil soudu dne 3. 3. 2026, a to za přípravu a převzetí zastoupení po 7 140 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a dále mu náleží náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem náklady žalovaného č. 2 činí 7 890 Kč.

2. Proti usnesení, konkrétně bodu III. výroku, podala včasné odvolání žalobkyně a navrhla jeho změnu tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný č. 2 nebyl v řízení zastoupen, zastoupit advokátem se nechal až poté, co se seznámil s výsledkem znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu. Žalobkyně nezavinila náklady řízení žalovaného č. 2, zavinila je jeho partnerka (jednatelka žalované č. 1). Žaloba byla podána důvodně, žalobkyně nepochybovala o pravosti podpisů na směnce. V jiném směnečném řízení vedeném pod sp. zn. 24 Cm 98/2025 vznášel žalovaný č. 2 totožné námitky pravosti podpisu, stejný znalec posoudil jeho podpis na jiné směnce jako pravý. Všechny směnky vystavené žalovanou č. 1 a avalované žalovaným č. 2 nosila žalobkyni jednatelka žalované č. 1 (partnerka žalovaného č. 2), nebo její matka, proti nimž je vedeno trestní řízení pro trestný čin podvodu. Žalobkyně vzala v tomto řízení žalobu zpět na základě výsledku znaleckého posudku a v návaznosti na výzvu soudu ke zvážení takového postupu jednala hospodárně; nevěděla, že se žalovaný č. 2 nechal zastoupit advokátem (který rovněž zastupuje obě obžalované v trestním řízení), jehož činnost neměla na postup žalobkyně žádný vliv a jeho vyjádření ze dne 13. 3. 2026 bylo nadbytečné a bezobsažné. Jsou zde dány důvody pro nepřiznání nákladů podle § 150 o. s. ř.

3. Včasné odvolání proti usnesení, konkrétně bodu III. výroku, podal i žalovaný č. 2 a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil s hodnocením soudu prvního stupně, že vyjádření ze dne 13. 3. 2026 pouze opakuje námitky. Odkázal na skutkově a právně obdobnou věc vedenou pod sp. zn. 53 Cm 42/2025, v němž byla žalovanému č. 2 přiznána náhrada nákladů řízení za obdobné vyjádření. Soud by měl ve skutkově a právně totožných věcech postupovat v souladu se zásadou předvídatelnosti podle § 13 o. z. a judikatury Ústavního soudu.

4. Žalovaný č. 2 se vyjádřil k odvolání žalobkyně tak, že trestní řízení vedené proti třetím osobám není v posuzované věci relevantní. Před podáním žaloby nebyl žalobkyní vyzván k úhradě směnečného peníze, žalobkyně postupovala nedbale a nezjistila skutkové okolnosti před podáním žaloby (skutečnost, že žalovaný č. 2 popírá pravost podpisu na směnce). Výhrady žalobkyně ohledně nevědomosti o nepravosti podpisu nejsou důvodné. K zastoupení advokátem uvedl, že okamžik zastoupení není v zákoně omezen, žalovaný č. 2 vynaložil náklady na ochranu svých práv v souladu s právními předpisy. Žalobkyně zavinila vznik těchto nákladů zpětvzetím žaloby a je povinna je nahradit.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a cont odst. r. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozhodnutí přecházelo.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 2. 7. 2025 domáhala po žalovaných zaplacení směnečného peníze ve výši 150 000 Kč s postižními právy. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 15. 8. 2025, č. j. 24 Cm 192/2025-20, proti němuž podal žalovaný č. 2 včasné námitky. K posouzení pravosti podpisu žalovaného č. 2 na směnce byl ustanoven znalec. Společně s doručením znaleckého posudku soud vyzval účastníky k vyjádření, zda trvají na výslechu znalce, a žalobkyni, zda trvá na žalobě s ohledem na kategorický závěr o tom, že podpisu žalovaného č. 2 na směnce není jeho pravým podpisem. Podáním ze dne 18. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

9. Řízení bylo v uvedené věci zastaveno na základě zpětvzetí žaloby s ohledem na závěry znaleckého posudku. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že zastavení řízení zavinila žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., a je proto povinna hradit žalovanému č. 2 jeho náklady. Pro postup podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. nebyl důvod. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím z procesního práva; zda šlo o důvodně podanou žalobu, je nutné posuzovat výhradně z procesního hlediska. Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv. V poměrech posuzované věci uvedené znamená, že závěry přijaté znalcem ohledně podpisu žalovaného č. 2 na směnce, nejsou pro závěr, zda byla žaloba podána důvodně, relevantní. Podstatné je, že nárok uplatněný žalobou žalovaným č. 2 uspokojen nebyl. Ke zpětvzetí žaloby tak nedošlo pro chování žalovaného č. 2. Irelevantní pro hodnocení, zda byla žaloba podána důvodně, je závěr, že podpis žalovaného č. 2 na směnce není jeho pravým podpisem. Závěr o pravosti směnky je otázkou hmotného práva, závislou na výsledcích dokazování.

10. Žalovanému č. 2 tudíž náleží náhrada nákladů za úkon, který v řízení učinil jako nezastoupený účastník (sepis námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dne 25. 2. 2026 převzal zastoupení žalovaného č. 2 advokát Jméno advokáta B (soudu prvního stupně byla tato skutečnost oznámena dne 3. 3. 2026) a od převzetí zastoupení má žalovaný č. 2 právo na náhradu nákladů zahrnujících rovněž odměnu za zastupování (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

11. Výhradu žalobkyně týkající se neúčelnosti vynaložených nákladů v souvislosti s právním zastoupením (vzhledem k okolnostem) neshledal odvolací soud důvodnou. Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 uvedl, že „Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem.“ Za zneužití práva na zastoupení advokátem je považováno především opakující se zastoupení účastníka v bagatelních sporech, v nichž cílem zastoupení není získat kvalifikovanou právní pomoc, ale dosáhnout bezdůvodného zisku prostřednictvím náhrady nákladů spojených se zastoupením advokátem. Jen ze skutečností, že se žalovaný č. 2 nechal zastoupit advokátem až po doručení znaleckého posudku, nebo že týž advokát zastupuje jednatelku žalované č. 1 v trestním řízení, nelze dovodit snahu žalovaného č. 2 se neoprávněně obohatit na úkor žalobkyně, a proto o zneužití práva na právní pomoc uvažovat nelze.

12. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené považuje náklady žalovaného č. 2 na právní zastoupení za účelně vynaložené a shodně se soudem prvního stupně nemá pochyb o účelnosti úkonu spočívajícího v přípravě a převzetí zastoupení. Dále je třeba přiznat odměnu za úkon spočívající ve vyjádření žalovaného č. 2 ze dne 13. 3. 2026 ke znaleckému posudku, kterou učinil na výzvu soudu prvního stupně, avšak jen v poloviční výši, když se jednalo o jednoduché vyjádření, které lze analogicky považovat za podání nikoliv ve věci samé. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že shodně se soudem prvního stupně neshledal důvody pro přiznání odměny za úkon spočívající v nahlížení do spisu dne 9. 3. 2026 (dle záznamu na č. l. 60), který je třeba podřadit pod úkon převzetí a přípravy zastoupení, když k němu došlo bezprostředně po zmocnění zástupce a s přípravou zastoupení úzce souviselo (obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 Azs 33/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015).

13. Za řízení před soudem prvního stupně žalovanému č. 2 náleží náhrada nákladů spočívající v odměně za dva úkony právní služby v celkové výši 11 610 Kč (1 úkon x 7 140 Kč/úkon – převzetí a příprava zastoupení a 1 úkon x 3 570 Kč/úkon – vyjádření k znaleckému posudku) podle § 11 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu advokátního tarifu a náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 900 Kč (2 úkony x 450 Kč/úkon) podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Zástupce žalovaného č. 2 nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náhrada za ni mu proto nebyla přiznána. Žalovanému č. 2 rovněž náleží již výše uvedená náhrada 300 Kč za námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, které sepsal jako nezastoupený účastník a má tak právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 910 Kč.

14. Usnesení soudu prvního stupně bylo v napadeném rozsahu, tj. v bodě III. výroku, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněno tak, jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto usnesení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému č. 2. Náklady odvolacího řízení vynaložené v souvislosti s jeho právním zastoupením v celkové výši 8 040 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 7 140 Kč (2 úkony x 3 570 Kč/úkon - vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí a vyjádření k odvolání žalobkyně proti nemeritornímu rozhodnutí) podle 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (2 úkony x 450 Kč/úkon) podle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky. Náhrada za daň z přidané hodnoty nebyla právnímu zástupci žalovaného č. 2 přiznána z důvodu uvedeného v bodě 13.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).