VSPH 12 Cmo 82/2026-34

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Kateřiny Černé a Mgr. Šárky Hájkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2026, č. j. 20 Cm 41/2026-21

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 14. 4. 2026, č. j. 20 Cm 41/2026-10 (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že shora uvedeným směnečným platebním rozkazem vyhověl návrhu žalobkyně, která se domáhala po žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s postižními právy, žalovaný jej napadl včasnými námitkami. V námitkách uvedl, že směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění závazků mezi žalobkyní a společností právnická osoba, byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím právem, žalobkyně neprokázala existenci a obsah dohody o vyplňovacím právu. Není zřejmé, zda ke dni vyplnění směnky existovala splatná pohledávka a jak byla stanovena výše směnečné sumy, žalovaný nemá k dispozici odpovídající podklady. Žalobkyně uplatňuje ze směnky pouze 1 000 000 Kč, ačkoliv směnečná suma činí 2 225 170 Kč, tato skutečnost vyvolává pochybnost o souladu postupu žalobkyně s vyplňovacím právem, nelze proto přezkoumat oprávněnost nároku. Směnka byla vystavena jako zajišťovací, avšak žalobkyně nedoložila, zda a v jakém rozsahu trvá zajištěná pohledávka a zda byly zohledněny případné úhrady. Nárok žalobkyně je nepřezkoumatelný, neboť neuvedla konkrétní skutková tvrzení ohledně výše uplatněné částky, právního základu a návaznosti na zajištěný závazek. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 175 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v něm obsaženou koncentrační zásadu směnečného řízení. Soud může předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu zkoumat na základě konkrétních skutkových tvrzení nezaměnitelných s jinými, uvedených ve včasných námitkách, které vymezují předmět námitkového řízení. Žalovaný v námitkách neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by napadaly samotnou směnku, důvod jejího vystavení, ani pohledávku, která má být směnkou zajištěna, nijak nevymezil obsah tvrzeného závazku mezí žalobkyní a společností právnická osoba ani podmínky vyplnění směnky. Není povinností žalobkyně tyto skutečnosti uvádět. Námitka rozporu vyplnění blankosměnky s vyplňovacím právem je odůvodněná, jen pokud žalovaný uvede správnou výši směnečné sumy, která měla být vyplněna. Ani námitka částečného uplatnění nároku není relevantní, jedná se o dispoziční oprávnění žalobkyně. Soud proto námitky žalovaného jako neodůvodněné podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť odmítnutí námitek z procesního hlediska zavinil žalovaný, avšak žalobkyni v námitkovém řízení žádné náklady nevznikly.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedl, že soud nesprávně posoudil obsah námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a nepřiměřeně formalisticky aplikoval ust. § 175 o. s. ř. Dle žalovaného byly podané námitky určité, namítal v nich nesprávné vyplnění blankosměnky, neprokázání dohody o vyplňovacím právu, existence a splatnosti pohledávky, nepřezkoumatelnost nároku, uvedl kauzální námitky, navrhl konkrétní důkazy, žalovaný tedy dostatečně vymezil svou obranu tak, aby věc mohla být projednána. Žalobkyně v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu uvedla, že směnka byla vystavena společností právnická osoba jako zajišťovací v návaznosti na smlouvu o vyplňovacím právu, žalovaný vystupuje jako avalista, žalobkyně uplatnila pouze část směnečné sumy. Žalovaný byl oprávněn uplatnit kauzální námitky a požadovat prokázání vyplnění směnky v souladu s vyplňovacím oprávněním. Žalobkyně neuvedla konkrétní skutková tvrzení umožňující přezkum výše a struktury nároku. Žalovaný poukázal na komunikaci mezi účastníky, z níž vyplývá dlouhodobá snaha o smírné řešení. Žalovaný uplatnil konkrétní kauzální obranu, jeho námitky proto nebyly neurčité, jejich odmítnutí je nepřiměřeně formalistické a omezuje právo žalovaného na soudní ochranu.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 25. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení směnečného peníze 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou z titulu směnky vlastní vystavené společností právnická osoba, IČO IČO, na řad žalobkyně dne 27. 3. 2019 v adresa, znějící na částku 2 225 170 Kč, splatnou dne 7. 9. 2025 v Anonymizováno, za jejíž zaplacení převzal rukojemství žalovaný. Soud prvního stupně žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 14. 4. 2026, č. j. 20 Cm 41/2026-10 a uložil žalovanému povinnost do 15 dnů od doručení zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou a náhradu nákladů řízení ve výši 50 167 Kč, nebo v téže lhůtě podat odůvodněné námitky, v nichž žalovaný musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Žalovaný byl rovněž poučen o tom, že pozdě podané nebo neodůvodněné námitky budou odmítnuty. V zákonem stanovené lhůtě vznesl žalovaný námitky, v nichž uvedl, že směnka byla vystavena jako blankosměnka, byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím právem, žalobkyně neprokázala obsah dohody o vyplňovacím právu a žalovaný tyto podklady nemá k dispozici, dále není zřejmé, zda ke dni směnky existovala splatná pohledávka v uplatněné výši a jakým způsobem byla stanovena směnečná suma. Žalovaný navrhl, aby tyto skutečnosti prokázala žalobkyně. Dále namítl, že žalobkyně uplatnila ze směnky pouze částku 1 000 000 Kč, což vyvolává pochybnosti o způsobu stanovení výše pohledávky, existenci a splatnosti nároku a souladu s vyplňovacím oprávněním, bez vysvětlení struktury pohledávky a souladu postupu žalobkyně s vyplňovacím oprávněním. Navrhl, aby žalobkyně prokázala celkovou výši zajištěných závazků, způsob jejich vzniku a strukturu a důvod, pro který je uplatňována pouze část pohledávky. Dále uvedl, že směnka byla vystavena jako zajišťovací k závazkům ze smluvního vztahu mezi žalobkyní a společností právnická osoba a namítl, že žalobkyně neprokázala, zda a v jakém rozsahu trvá zajištěná pohledávka a zda byly zohledněny „případné úhrady či jiné změny závazku.“ Žalobkyni vytkl rovněž to, že neuvedla dostatečně konkrétní tvrzení ohledně výše uplatněné částky, jejího právního základu a její návaznosti na zajištěný závazek. Navrhl provedení důkazů originálem směnky, dohodou o vyplňovacím právu ke směnce č. Anonymizováno, smluvní dokumentací k zajištěnému závazku, vyčíslením pohledávky ke dni vyplnění směnky a komunikací mezi účastníky.

5. Jak vyplývá z ustanovení § 175 o. s. ř., námitky představují procesní obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu, který je rozhodnutím soudu ve věci samé. Podáním námitek se toto rozhodnutí neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Námitkami žalovaného je tedy zahájena další etapa řízení, jejímž účelem je posoudit, zda směnečný platební rozkaz byl či nebyl vydán po právu. Brojí-li žalovaný proti tomuto rozhodnutí, je nezbytné, aby již v námitkách podaných v zákonem stanovené lhůtě ode dne doručení směnečného platebního rozkazu uvedl rozsah své obrany a vylíčil skutečnosti, které jej podle jeho názoru zcela či zčásti zprošťují povinnosti směnku zaplatit. Jak plyne z obsahu spisu, o zásadě koncentrace námitkového řízení, plynoucí z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., byl žalovaný ve směnečném platebním rozkazu soudem prvního stupně řádně poučen.

6. V posuzované věci bylo obsahem včas uplatněné obrany žalovaného jen heslovité označení jednotlivých typů v úvahu přicházejících námitek („námitka nesprávného vyplnění blankosměnky“, „námitka částečného uplatnění směnečného nároku“, „kauzální námitky“, „námitka nepřezkoumatelnosti nároku“) spolu s vyjádřením pochybností ohledně existence a obsahu dohody o vyplnění blankosměnky, existence splatné pohledávky v uplatněné výši, způsobu stanovení výše směnečné sumy, ohledně existence a výše blíže nespecifikované zajištěné pohledávky, atd., a zároveň výčet požadavků vůči žalobkyni, která by měla podle názoru žalovaného prokazovat veškeré jím zpochybňované skutečnosti. Takto formulovaná obrana nevyhovuje zákonným ani judikatorním požadavkům na její řádné odůvodnění, jak ve svém rozhodnutí podrobně vysvětlil soud prvního stupně. Jde-li o posouzení otázky (ne)určitosti námitky žalovaného co do výše směnečné sumy ve spojení s výhradou, že směnka byla vyplněna v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, je rozhodnutí soudu prvního stupně zcela v souladu se závěry obsaženými v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 nebo ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008. Není přitom pochyb, že v projednávané věci údaj o „správné“ výši směnečné sumy ve včas podaných námitkách uveden není, v důsledku čehož nemohla být prostřednictvím této obrany zpochybněna správnost vydaného směnečného platebního rozkazu. Totéž platí, pokud jde o „kauzální námitky“, jejichž obsahem bylo pouhé zpochybnění existence a výše blíže nespecifikované mimosměnečné pohledávky, která měla být směnkou zajištěna. Rovněž v tomto případě absentují v námitkách jakákoli relevantní skutková tvrzení týkající se obsahu směnečné smlouvy, která byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, jakož i vymezení konkrétní skutečnosti, v jejímž důsledku by měl být žalovaný své platební povinnosti zcela či alespoň zčásti zproštěn (srov. srov. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 či ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2979/2014). Výhrada, že žalobou byl uplatněn (pouze) požadavek na zaplacení části směnečné sumy, pak nevystihuje žádný důvod, jehož prostřednictvím by bylo možné zpochybnit správnost vydaného směnečného platebního rozkazu. Obstát nemohla ani námitka „nepřezkoumatelnosti nároku“, vycházející toliko z mylného přesvědčení žalovaného o nedostatku skutkových tvrzení žalobkyně, obsažených v žalobě.

7. Je tedy třeba uzavřít, že v daném případě představují včas uplatněné námitky žalovaného jen zcela obecné zpochybnění existence, důvodu a výše směnečné i směnkou zajištěné (a v námitkách nijak nekonkretizované) pohledávky, aniž by z nich bylo možné dovodit, v jakém rozsahu jimi byl směnečný platební rozkaz napaden a na jakých konkrétních skutečnostech žalovaný svou obranu proti němu staví. Přesvědčení žalovaného, že takto neurčitě formulovaná obrana zakládá povinnost žalobkyně tvrdit a prokazovat, že jí žalovaný směnečnou sumu (případně její žalobou uplatněnou část) skutečně dluží, je nesprávné, neboť pomíjí nespornou a abstraktní povahu směnečných závazků. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že osoba ze směnky oprávněná nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno. Soud proto může poté, co zjistil, že směnka je platná a žalobce je jejím majitelem, zkoumat existenci závazků z ní plynoucích pouze k námitce žalovaného, nikoli z moci úřední (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, k jehož závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 274/2009, jakož i v usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 629/2010). Závěr, podle něhož důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný, pak přijal Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, a opakovaně se k němu přihlásil v celé řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007, usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 808/2006 či usnesení ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2327/2007).

8. Závěr soudu prvního stupně o neodůvodněnosti námitek je proto správný a správně bylo rozhodnuto podle ust. § 143 odst. 3 o. s. ř. též o náhradě nákladů námitkového řízení, když odmítnutí námitek zavinil žalovaný, avšak žalobkyni v něm žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

9. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalovaný neměl ve věci úspěch, avšak žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti výroku I. tohoto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výroku II. tohoto usnesení není dovolání přípustné.