VSPH 2 Cmo 97/2026-416

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radima Novotného a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, IČ IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 735 004 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 4. 2026, č. j. 54 Cm 25/2025-405

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudních poplatků v souvislosti s jejím podaným odvoláním proti rozsudku téhož soudu ze dne 28. 11. 2025, č. j. 54 Cm 25/2025-405. V odůvodnění zejména uvedl, že minimálně od února 2026 žalobkyně pokrývala své měsíční výdaje za pomoci příjmů z již ukončené podnikatelské činnosti, případně z jiných nespecifikovaných zdrojů s tím, že aktuální doložený příjem založený na dávkách státní sociální pomoci není dostatečný. Není proto zřejmé, jakým způsobem žalovaný pokrývala své měsíční výdaje, které výrazně převyšují měsíční příjmy. Soud prvního stupně proto považoval tvrzení žalované za nedostatečná, nekonkrétní, nedoložená, a tudíž za nevěrohodná, a proto návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků nevyhověl.

2. Žalovaná se proti usnesení včas odvolala a navrhla jeho změnu přiznáním úplného osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav a svévolně interpretoval ust. § 138 o. s. ř. a odepřel žalované tak spravedlnost. Při neúplně zjištěném skutkovém stavu měl postupovat dle § 43 o. s. ř. a vyzvat žalovanou k doplnění důkazů, a to s odkazem na Nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3229/23 a IV. ÚS 2603/17, kdy pro posouzení žádosti je podstatná aktuální majetková situace žalované, nikoli její historické příjmy. Soud prvního stupně přitom nezpochybnil, že žalovaná ukončila svou podnikatelskou činnost s tím, že aktuální příjmy jsou nízké. Soud prvního stupně se přitom nevypořádal se skutečností, zda je žalovaná objektivně schopna uhradit soudní poplatek ve výši 36 751 Kč, aniž by tím bylo ohroženo její základní životní minimum.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

4. Podle § 138 odst.1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.

5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu).

6. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalovaných předjímat a nelze ani vyloučit, že budou v odvolacím řízení úspěšní. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.

7. adresa předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

8. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I.ÚS 311/16).

9. Žalovanou bylo osvědčeno, že Rozhodnutím právnická osoba ze dne 21. 10. 2025 jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 9 861 Kč měsíčně pro první 2 měsíce, ve výši 7 585 Kč měsíčně po dobu dalších 2 měsíců a ve výši 6 827 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Výpisy z Anonymizováno za období leden a únor 2026 žalovaná osvědčila pohyby na účtu přibližně v rámci 90 000 Kč, případně 80 000 Kč s tím, že ve prospěch účtu byly poukázány platby v částkách 2 500 Kč, 3 500 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 7 000 Kč, 1 500 Kč, 30 000 Kč, 6 607 Kč, 7 754 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 2 700 Kč, 2 000 Kč, 1 500 Kč, 1 500 Kč, 3 500 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč, 27 626 Kč, 7 754 Kč, 15 000 Kč. Rozhodnutím právnická osoba ze dne 28. 4. 2025 jí byl přiznán měsíční příspěvek na bydlení ve výši 7 754 Kč s poukazem na skutečnost, že měsíční nájemné činí 25 000 Kč, náklady na plyn ve výši 1 715 Kč, náklady na elektřinu ve výši 1 840 Kč a ostatní náklady ve výši 1 700 Kč, tj. celkem 30 255 Kč s tím, že měsíční příjem žalované (k datu přiznání příspěvku) představoval 21 500 Kč. Rozhodnutím Úřadu práce ze dne 4. 2. 2026 byla žalované přiznána měsíční dávka státní sociální pomoci ve výši 6 156 Kč. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech plyne, že žalovaná je od 1. 8. 2025 vedena na Úřadu práce jako nezaměstnaná pro ztrátu zaměstnání v důsledku ukončení podnikání s tím, že vykázala poslední příjmy z podnikání za období do července 2025. Uvedla, že je nemajetná, nemá žádné další příjmy či výnosy z majetku, je svobodná, studuje Vysokou školu Anonymizováno. Z předchozí podnikatelské činnosti jí za období září 2025 do ledna 2026 byly proplaceny faktury v celkové výši 303 500 Kč. Celkové náklady představuje nájemné (25 000 Kč) a ostatní výdaje na plyn, elektřinu a jiné v celkové výši 30 255 Kč, náklady na telefon a internet ve výši 800 Kč, „běžné výdaje“ ve výši 15 000 Kč a náklady na školném ve výši 36 000 Kč ročně (měsíčně ve výši 3 000 Kč), tj. celkem cca 49 000 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná pobírá v současné době pouze podporu v nezaměstnanosti ve výši 6 827 Kč a dávku státní sociální pomoci ve výši 6 156 Kč, která nahradila předchozí příspěvek na bydlení ve výši 7 754 Kč, tj. celkem 12 983 Kč, pak tyto příjmy uváděné žalovanou zdaleka nemohou pokrýt její celkové životní náklady. Jinými slovy zde nutně existují další finanční zdroje, které žalovaná neuvedla, jež slouží ke krytí životních nákladů. Není zřejmé, jaké konkrétní „běžné výdaje“ ve výši 15 000 Kč žalovaná zahrnula do rozpočtu, nicméně obtížně mohou zahrnout měsíční výdaje za potraviny, dopravu, ošacení apod. Lze proto důvodně předpokládat, že náklady životních potřeb přesáhnou částku 49 000 Kč.

11. Ostatně i z výpisů z účtů u Anonymizováno za období leden a únor 2026 plyne, že ve prospěch účtu přicházely různé platby, které nebyly žalovanou identifikovány.

12. Lze proto shrnout ve shodě se soudem prvního stupně, že žalovaná nevyjevila zcela své majetkové poměry, když nevysvětlila nepoměr mezi výši tvrzených životních nákladů (min. ve výši 49 000 Kč) a dávkami, které pobírá od státu (cca 13 000 Kč). Žalovaná je zastoupena advokátem, což zpravidla obnáší další výlohy s tím spojené, aniž požádala soud o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.). Odvolací soud konstatuje, že žalovaná je osobou v produktivním věku, která je nepochybně schopna na trhu práce si obstarat další finanční prostředky s tím, že soudní poplatek za odvolání (36 751 Kč) je v relativně přijatelné výši.

13. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.