VSPH 3 Cmo 12/2026-35

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ fyzická osoba podnikající pod firmou „Anonymizováno“, IČO Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ odpůrci: Jméno odpůrce., IČO IČO odpůrce ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa odpůrce ⟪LB:lb_009⟫ zastoupen advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání odpůrce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2025, č. j. 2 Nc 1042/2025-11

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. uložil odpůrci povinnost zdržet se v České republice nabízení k prodeji a prodeje kosmetických výrobků - pleťových masek označených ochrannou známkou adresa, ve výroku II. uložil odpůrci povinnost zdržet se označování své společnosti jako distributora výrobků značky adresa včetně uvádění této informace na webových stránkách www.Anonymizováno.com, ve výroku III. uložil odpůrci povinnost stáhnout z trhu v České republice kosmetické výrobky - pleťové masky označené ochrannou známkou adresa, které byly dodány odpůrcem, a to do čtyř dnů od doručení usnesení a ve výroku IV. uložil navrhovateli povinnost do 30 dnů od právní moci usnesení podat vůči odpůrci žalobu ve věci samé.

2. Soud prvního stupně vyšel z tvrzení navrhovatele o tom, že je na základě licenční smlouvy uzavřené se společností Anonymizováno., Ltd. (dále jen „Anonymizováno“) držitelem výhradní licence k užívání ochranných známek EU „adresa“ pro kosmetické výrobky a související služby na území celé Evropské unie, včetně České republiky. V rámci této licence je oprávněn tyto výrobky dovážet, uvádět na trh a vymáhat práva k ochranným známkám. Navrhovatel dováží z Jižní Koreje pleťové masky adresa a v České republice je distribuuje výhradně prostřednictvím sítě prodejen společnosti Anonymizováno. Podle navrhovatele odpůrce bez jeho souhlasu uvádí na český trh výrobky označené ochrannými známkami adresa, které dodává mimo jiné do prodejen právnická osoba Tyto výrobky nebyly do EU uvedeny ani navrhovatelem, ani vlastníkem ochranných známek, a jejich původ není znám. Na obalech výrobků distribuovaných odpůrcem je navrhovatel uveden jako „odpovědná osoba“ ve smyslu nařízení (ES) č. 1223/2009, což je podle navrhovatele klamavé, neboť za tyto výrobky nenese odpovědnost. Tímto jednáním se odpůrce podle navrhovatele dopouští porušení práv k ochranným známkám a nekalé soutěže, konkrétně klamavého označení zboží, parazitování na pověsti a ohrožení zdraví spotřebitelů, jelikož není zajištěno, že výrobky splňují bezpečnostní požadavky. Potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků odůvodnil navrhovatel tím, že mu každým dnem, kdy odpůrce neoprávněně distribuuje výrobky adresa, vzniká újma v podobě ušlého zisku a ohrožení jeho pověsti.

3. Soud prvního stupně s poukazem na § 74 odst. 1 a § 75c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a po připomenutí zákonných předpokladů pro nařízení předběžného opatření dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

4. Vzal za osvědčené, že navrhovatel je výhradním distributorem produktové řady adresa v EU na základě výhradní licence poskytnuté mu společností Anonymizováno, která je vlastníkem slovních ochranných známek EU ve znění adresa, č. Anonymizováno pro kosmetické výrobky a č. Anonymizováno pro marketingové a maloobchodní služby, obrazové ochranné známky EU č. Anonymizováno pro kosmetické výrobky, obrazové ochranné známky EU č. Anonymizováno pro kosmetické výrobky a prostorové (3D) ochranné známky č. Anonymizováno pro kosmetické výrobky, že odpůrce pleťové masky adresa uvádí na tuzemský trh prostřednictvím drogerií Anonymizováno a Anonymizováno a značku adresa uvádí ve své webové prezentaci.

5. Podle soudu prvního stupně za situace, kdy navrhovatel osvědčil své výhradní oprávnění k distribuci a prodeji výrobků adresa v EU včetně České republiky, lze mít za osvědčené, že odpůrci právo na distribuci těchto výrobků v ČR nesvědčí. Podle soudu tak je důvodná potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, neboť prodejem výrobků distribuovaných odpůrcem vzniká navrhovateli újma, navíc za situace, kdy je navrhovatel na výrobcích odpůrce uváděn jako odpovědná osoba, ač o původu a obsahu těchto kosmetických výrobků nemůže být informován. K tomu soud poukázal na nařízení (ES) č. 1223/2009, které ukládá „odpovědné osobě“ zajistit, že každý kosmetický přípravek uvedený na trh splňuje požadavky nařízení (čl. 4 odst. 2). Uvedení navrhovatele jako odpovědné osoby na výrobcích odpůrce při současné absenci jeho účasti na uvedení těchto výrobků na trh v EU a při neznámém původu zboží vytváří podle soudu riziko, že požadavky na bezpečnost a shodu nejsou zajištěny, a současně klame spotřebitele o osobě nesoucí odpovědnost. Jednání odpůrce může být podle soudu posouzeno jako jednání zasahující do práv z ochranných známek a současně jako jednání zakázané nekalé soutěže. Soud prvního stupně proto návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl.

6. Usnesení napadl odvoláním odpůrce a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Předně namítl, že pokud soud vzal za osvědčené, že navrhovateli svědčí výhradní právo na distribuci výrobků v EU, pak listina, kterou k tomu navrhovatel předložil, je z větší části zcela začerněna, tudíž není známo, co je jejím obsahem. Dále namítl, že již v březnu/dubnu 2023 odpůrce nakupoval skrze bulharského dovozce zboží značky adresa. Má za to, že navrhovatel svá tvrzení rozhodná pro uložení povinnosti předběžným opatřením neosvědčil a listiny osvědčující jeho tvrzení nedoložil. Navrhovatel neosvědčil, že společnost Anonymizováno je skutečným výrobcem výrobků adresa, když ani nedoložil existenci této společnosti úředním překladem jakéhokoliv úplného výpisu z obdoby korejského obchodního rejstříku, pokud tvrdí, že se jedná o korejskou společnost, přičemž nedoložil ani to, čím se tato společnost má zabývat, tj, zda je Anonymizováno vůbec výrobce masek, nebo pouze distributor, případně pouhý vlastník ochranných známek. Navrhovatel dále neosvědčil existenci modelu výhradní distribuce a jeho legitimitu. Výhradní distribuční systém musí být uzavřený a konzistentní a povaha výrobků musí takový systém ospravedlňovat. V případě, že výrobky adresa jsou výrobcem, případně majitelem ochranné známky, prodávány mimo systém výhradní distribuce, takový systém tvrzené výhradní distribuce je nelegitimní. Prostým náhledem na vyhledávání na internetu je zřejmé, že tvrzené dodávání pouze do Anonymizováno, a tedy jediný tvrzený distribuční řetězec České republiky je Anonymizováno - Anonymizováno je zkrátka nepravdivý. Výrobky adresa jsou prodávány mimo jakýkoliv systém výhradní distribuce, tudíž se nejedná o žádný výhradně osobní prodej s případnou „mezerou“ v podobě výjimky narušující uzavřený systém, nýbrž o výrobcem/majitelem ochranné známky otevřeně tolerovanou praxi, případně o způsob prodeje zvolený přímo výrobcem/majitelem ochranné známky. Nelze se tedy domnívat, že zde existuje uzavřený a konzistentní systém výhradní distribuce. I kdyby zde existovala jakákoliv dohoda mezi navrhovatelem a Anonymizováno, pak Anonymizováno distribuuje zboží zjevně ještě dalšími kanály, mimo navrhovatele. Ze strany navrhovatele není doložena žádná smlouva o výhradním prodeji mezi Anonymizováno a navrhovatelem, tudíž není možné posoudit, zda tato dohoda ne/obsahuje tzv. tvrdá omezení. Navrhovatel nikterak neosvědčil, že z hlediska čl. 101 odst. 1 SFEU se jedná o dohodu spadající pod blokovou výjimku. Je evidentní, že podrobnosti distribuce nejsou uvedeny ani v licenční smlouvě, ani v prohlášení Anonymizováno o výhradní distribuci, tudíž není osvědčeno, zda je vůbec dohoda na výhradní distribuci mezi Anonymizováno a navrhovatelem platná z důvodu potenciálního omezování, znemožňování a narušování hospodářské soutěže. Navrhovatel navíc nikterak neosvědčil, že by dotčené smlouvy měly projít testem čl. 101 odst. 3 SFEU. S ohledem na skutečnost, že odpůrce prodává originální výrobky (navrhovatel ani neosvědčuje něco jiného), přičemž odpůrce doložil množství subjektů, které výrobky na trhu prodávají zcela mimo tvrzený řetězec Anonymizováno, je zřejmé, že navrhovatel, který odpůrci nikdy nedoložil žádnou smlouvu o výhradní distribuci, se pokouší pomocí licenční smlouvy a prohlášení Anonymizováno vytlačit odpůrce z trhu, ačkoliv na něm byl odpůrce dřív. Navrhovatel rovněž nedoložil, od kdy má být výhradním distributorem výrobků adresa, přičemž se pouze na základě prohlášení Anonymizováno pokouší odpůrci, který na trhu působil již dříve, zabránit, aby na českém trhu prodával zboží, které odpůrce za účelem jeho prodeje nakoupil dříve než 10. 11. 2025. Navrhovatel celý svůj nárok staví na údajné neexistenci souhlasu majitele ochranné známky s uvedením na trh v EHP, avšak netvrdí nic k tomu, od kdy je výhradním distributorem pro EU.

7. Masky značky adresa nejsou žádným exkluzivním zbožím, které je všeobecně vnímáno jako znak (synonymum) luxusu, aby z tohoto důvodu byly odůvodněny specifické požadavky na jeho distribuci výhradním systémem (a tím omezení soutěže v rámci značky). Jak vyplývá z doložených nabídek obchodníků na trhu, masky se prodávají za cca 150 Kč. Lze konstatovat, že jde o běžné zboží z drogerie, které je levné a široce dostupné. Tedy není žádný důvod mu z hlediska hospodářské soutěže (primární právo EU) poskytovat ochranu skrze ochrannou známku (sekundární právo EU), pokud jsou zde pochyby o tom, zda způsob distribuce nenarušuje hospodářskou soutěž. Navrhovatel nadto uvedl jako důvod pro nařízení předběžného opatření potřebu zatímně upravit poměry účastníku řízení. Tvrzení navrhovatele o naléhavosti potřeby zatímně upravit poměry účastníků však spočívá pouze na základu, že se odpůrce dopouští porušení ochranné známky a jednání v nekalé soutěži, a že dochází na straně navrhovatele k neustálému narůstání škody ve formě materiální a nemajetkové újmy. Tato tvrzení jsou velmi obecná, a proto ani navržené důkazy nemůžou prokázat naléhavost potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků řízení tak, aby byla pro nařízení předběžného opatření dostačující. Navíc pokud navrhovatel tvrdí, že mu vzniklo exkluzivní právo k distribuci výrobků adresa již dne 25. 7. 2024, přičemž výzvu ke zdržení se jednání v nekalé soutěži žalobce zaslal žalovanému až dne 17. 11. 2025 a existenci výhradní distribuce prokazuje listinou ze dne 10. 11. 2025, pak je zřejmé, že návrh na nařízení předběžného opatření je zpožděn o více než jeden rok, když odpůrce toto zboží prodával již v roce 2023. V žádném případě tak nelze mít za prokázanou potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení.

8. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání předně namítl, že pokud odpůrce v blanketním odvolání neuvedl žádné odvolací důvody a tyto formuloval až v doplnění odvolání, které podal až měsíc po uplynutí zákonné odvolací lhůty, pak jeho odvolání nesplňuje požadavky kladené na něj zákonem. Ačkoli si je navrhovatel vědom existence části rozhodovací praxe, která blanketní odvolání připouští, z ní podle navrhovatele primárně vyplývá pouze tolik, že pro neuvedení důvodů nelze odvolací řízení zastavit, aniž by soud odvolatele k doplnění odvolacích důvodů vyzval. Dle navrhovatele je nicméně v dané věci stěžejních několik aspektů, které hovoří spíše proti takto liberálnímu a shovívavému přístupu soudu. Především odpůrce je v dané věci zastoupen advokátem, což z podstaty věci popírá nutnost poskytovat odpůrci defacto dodatečnou lhůtu k podání či kompletaci odvolání tak, aby splňovalo zákonem stanovené náležitosti. Odvolání odpůrce neobsahovalo ani odkaz na konkrétní ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř., která by alespoň obecně definovala typ pochybení, kterých se dle odpůrce prvoinstanční soud v napadeném usnesení dopustil. Dle navrhovatele není rovněž bez významu, že odvolání odpůrce bylo doplněno teprve takřka měsíc po uplynutí odvolací lhůty. I kdyby se tak stalo na základě výzvy soudu, je dle navrhovatele takto dlouhá lhůta za výše popsaných okolností v každém případě nepřiměřeně dlouhá. Konečně je podle navrhovatele namístě poukázat také na to, že o skutkovém stavu, na němž byl založen návrh na nařízení předběžného opatření (a z něhož posléze vyšlo také napadené usnesení) byl odpůrce zpraven již předem, neboť byl navrhovatelem kontaktován s výzvou k dobrovolnému upuštění od porušování jeho známkových práv. Má tedy za to, že by odvolání odpůrce má být odmítnuto jako opožděné.

9. Pokud odpůrce předložil celou řadu věcných argumentů, ty však nemají v řízení o předběžném opatření místo. Je potřeba mít na paměti, že úkolem soudu při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření je posoudit, zda bylo osvědčeno splnění podmínek pro jeho nařízení. Rozhodné skutečnosti musí být pouze osvědčeny, tedy musí prima facie vyplývat z navrhovatelem předložených tvrzení a listin. V odvolání proti nařízenému předběžnému opatření pak odpůrce může namítat pouze to, že dle jeho názoru podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny nebyly, tj. že navrhovatel neosvědčil existenci svého nároku (že tato nevyplývá z předložených listin) nebo že nebyla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů. Většina z argumentů odpůrce tyto mantinely dalece překračuje, navíc je soud v době rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření neměl k dispozici, a tudíž k nim nemůže přihlížet ani odvolací soud.

10. Pokud jde o námitku neosvědčení rozhodných skutečností, navrhovatel k návrhu doložil listiny osvědčující jeho tvrzení, což je zjevné i z odůvodnění napadeného usnesení, v němž se soud listinami zabýval. Tvrdí-li odpůrce, že výrobky, které jsou předmětem nařízeného předběžného opatření, koupil od třetí osoby, pak ale netvrdil ani neprokázal, že by bulharská společnost Anonymizováno měla souhlas společnosti Anonymizováno, jakožto vlastníka ochranných známek adresa k distribuci výrobků pod touto značkou, to nelze vyvozovat ani z odpůrcem předloženého překladu komunikace se společností Anonymizováno, když označení adresa se zde vůbec nezmiňuje. Navíc jde o tvrzení, která nelze přezkoumávat v řízení o předběžném opatření, neboť je k jejich prověření nutno provést dokazování. Pokud odpůrce neprokázal, že by výrobky značky adresa v České republice distribuoval na základě souhlasu společnosti Anonymizováno, pak nemohlo dojít k vyčerpání práv z ochranných známek. Nadto podle § 11 odst. 2 ZOZ nelze vyčerpání práv z ochranné známky namítat ani tehdy, pokud má vlastník oprávněné důvody zakázat další uvádění výrobků na trh. V daném případě je takovýmto důvodem skutečnost, že navrhovatel je na výrobcích distribuovaných odpůrcem uveden jako oprávněná osoba ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009, o kosmetických přípravcích, aniž by však měl jakékoli informace o jejich původu.

11. Pokud jde o námitku, že společnost Anonymizováno není výrobcem výrobků adresa, pak ale předběžné opatření bylo nařízeno z důvodu osvědčeného porušení práv k ochranným známkám společnosti Anonymizováno, k jejichž vymáhání je navrhovatel oprávněn na základě předložené licenční smlouvy. V tomto kontextu je zcela irelevantní, zda společnost Anonymizováno je zároveň skutečným výrobcem výrobků značky adresa, nebo zda je případně pro tuto společnost vyrábí třetí subjekt. Nic dalšího nad rámec předložených dokladů a tvrzení není potřeba prokazovat ani v kontextu uplatňovaných nároků z nekalé soutěže. Zde je totiž rozhodující, že navrhovatel je jakožto držitel výhradní licence k užívání ochranných známek adresa přímým soutěžitelem odpůrce, který na český trh dodává tytéž produkty, přičemž tak činí neoprávněně (v rozporu s dobrými mravy soutěže) a jeho jednání je způsobilé přivodit újmu navrhovateli (ve formě ušlého zisku) i spotřebitelům (nepravdivé uvedení odpovědné osoby ve vztahu ke skutkové podstatě ohrožení zdraví nebo životního prostředí).

12. I výtky odpůrce vůči předložené licenční smlouvě má navrhovatel za liché. Jedná se o zcela standardní licenční smlouvu k ochranným známkám, v níž jsou jasně vymezeny strany smlouvy, předmět smlouvy, věcný, územní i časový rozsah, jakož i obsah práv nabyvatele. Anonymizované části smlouvy nejsou z tohoto hlediska podstatné a jsou předmětem obchodního tajemství, v důsledku čehož byly (naprosto v souladu s běžnou praxí v obdobných případech) začerněny. Pokud jde o námitky ohledně výhradního distribučního systému, smlouva, kterou v řízení navrhovatel předložil, není smlouvou o výhradní distribuci (jak ji cíleně dezinterpretuje odpůrce), ale smlouvou o výhradní licenci k užívání ochranných známek adresa. Možnost uzavřít takovouto výhradní smlouvu přitom výslovně připouští § 18 odst. 1 in fine ZOZ. Legitimita výlučné možnosti navrhovatele užívat ochranné známky adresa tedy zjevně plyne přímo z uzavřené licenční smlouvy. Navrhovatel zároveň nikdy netvrdil existenci výhradního distribučního systému, tudíž není ani povinen ji jakkoli prokazovat a není tedy ani divu, že „není doložena žádná smlouva o výhradním prodeji mezi Anonymizováno a navrhovatelem“, jak uvádí odpůrce. Navrhovatel tvrdil pouze tolik, že odpůrce nezískal od vlastníka ochranných známek adresa souhlas s jejich užíváním, přesto je dováží a distribuuje na území České republiky. Argumenty odpůrce týkající se domnělých podmínek existence výhradního distribučního systému jsou z velké části smyšlené, ničím nepodložené, zavádějící a zejména z hlediska občanskoprávní žaloby irelevantní.

13. Ve světle nároků navrhovatele není rozhodující, zda byl případně odpůrce na českém trhu s výrobky značky adresa přítomen dřív než navrhovatel (byť na podporu tohoto tvrzení nepředložil žádný konkrétní důkaz), ale že tyto výrobky prodává bez souhlasu vlastníka ochranných známek, a tedy protiprávně. Jakýkoli „otevřený trh“, z něhož se má navrhovatel údajně snažit odpůrce vytlačit, byl tedy od počátku nelegální a odpůrce se nemůže divit, že se navrhovatel proti němu domáhá vydání soudního zákazu. Potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků je v daném případě jednoznačně dána již paralelní přítomností výrobků neoprávněně distribuovaných odpůrcem a výrobků legálně distribuovaných navrhovatelem na českém trhu. Toto tvrzení je zcela konkrétní a bylo nejenom osvědčeno, ale přímo prokázáno konkrétními doklady (pokladniční bločky za nákup v dotčených drogeriích). Pokud odpůrce tvrdí, že návrh na nařízení předběžného opatření „je zpožděn o více než jeden rok, když odpůrce toto zboží prodával již v roce 2023“, pak jednak neprokázal, že by skutečně výrobky na český trh uváděl již od roku 2023, v každém případě by se tak dělo bez souhlasu vlastníka příslušných ochranných známek. Krom toho se navrhovatel, jak uvedl v návrhu, o nabídce výrobků distribuovaných odpůrcem v síti drogerii dm drogerie dozvěděl teprve na základě náhodného nákupu dne 7. 11. 2025, přičemž návrh na nařízení předběžného opatření podal 9. 12. 2025.

14. Navrhovatel má za to, že podmínky pro nařízení předběžného opatření byly splněny a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, s přihlédnutím k § 75c odst. 4 o. s. ř., a aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./ dospěl k závěru, že odvolání odpůrce není důvodné.

16. Úvodem je třeba k námitce navrhovatele uvést, že včas podaným odvoláním je i podání tzv. blanketního odvolání, tedy odvolání bez řádného odůvodnění, je-li z něho patrno, kdo odvolání podává a proti jakému rozhodnutí směřuje, přičemž odvolací důvody a návrh lze doplňovat i po uplynutí lhůty, rozsah napadení lze měnit jen po dobu odvolací lhůty. Z tohoto pohledu tak nebyl důvod odvolání odpůrce odmítnout pro opožděnost.

17. Dále je třeba zdůraznit (jak ostatně přiléhavě uvedl již soud prvního stupně), že samotné rozhodnutí o předběžném opatření (o návrhu na nařízení předběžného opatření) nespočívá - jak vyplývá z jeho zákonné úpravy - na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu a ani na právním posouzení věci. Nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy (zda provede všechny navržené důkazy nebo jen některé z nich, popřípadě zda provede důkazy, které nebyly účastníky navrženy), jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní, v němž by přihlížel k argumentům účastníků nebo v němž by aplikoval na zjištěný skutkový stav věci právní předpisy. Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření jsou (ve všech rozhodných hlediscích, uvedených zejména v ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v důkazních prostředcích předložených navrhovatelem, na jejichž základě soud, aniž by vůbec umožnil odpůrci se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Nařízené předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou (působící do konečného vyřešení věci nebo do nařízení výkonu rozhodnutí /exekuce/) úpravu práv a povinností účastníků, aniž by jím byl (mohl být) předurčován průběh procesu samotného (řízení ve věci samé) nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci.

18. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že navrhovatel pro účely řízení o předběžném opatření dostatečně osvědčil své tvrzení, že je držitelem výhradní licence k užívání ochranných známek adresa, v rámci níž je oprávněn výrobky takto označené dovážet, uvádět na trh EU a vymáhat práva k ochranným známkám a že výrobky pod tímto označením uvádí na tuzemský trh. Osvědčil rovněž, že výrobky pod označením adresa uvádí na tuzemský trh i odpůrce bez souhlasu vlastníka ochranných známek.

19. Již takto osvědčený stav postačuje k přijetí závěru, že jednání odpůrce může být v řízení o věci samé shledáno jako jednání v rozporu s § 8 zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“), resp. čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie a jednání naplňující znaky generální klauzule nekalé soutěže ve smyslu § 2976 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, popř. dalších speciálních skutkových podstat nekalé soutěže. Podmínka osvědčení nároku samotného tak byla splněna, stejně tak lze za splněnou považovat i podmínku existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků, a to zejména s ohledem na potřebu zabránit vznikající škodě navrhovatele, spočívající mj. v rozmělnění rozlišovací způsobilosti ochranných známek, práva z nichž je jako nabyvatel licence oprávněn vymáhat ve smyslu § 2 zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, neboť souhlas majitele práva je obsažen v licenční smlouvě.

20. Pokud jde o námitky věcného charakteru (např. námitka vyčerpání práv z ochranné známky, námitky týkající se licenční smlouvy či námitky ohledně distribučního systému), přiléhavě poukázal navrhovatel ve svém vyjádření, že tyto nemají prostor v rámci řízení o předběžném opatření, v němž se rozhodné skutečnosti pouze osvědčují a je třeba odpůrce s těmito námitkami odkázat na řízení ve věci samé a tam prováděné dokazování. Pro úplnost lze poukázat na odpovědnost navrhovatele předběžného opatření za újmy, jež z něho vzniknou povinnému (§ 77a o. s. ř.) a možnost ještě v průběhu řízení nařízené předběžné opatření zrušit (§ 77 odst. 2 o. s. ř.) na podkladě i jen zčásti provedeného dokazování.

21. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření a návrhu vyhověl, je jeho rozhodnutí věcně správné a odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v souvislosti s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 145, § 151 odst. 1 věta první před středníkem, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).