VSPH 5 Cmo 68/2026-85

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Evy Hodanové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 5 857 819,48 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2026, č. j. 24 Cm 253/2025-68

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že z prohlášení o majetkových poměrech předloženého žalovaným vyplývá pouze to, že žalovaný splácí dluh vůči Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno., že je zaměstnán a že zaměstnavatel za něj platí sociální a zdravotní pojištění. Z prohlášení dále vyplývá, že žalovaný platí nájem a že nic nemá. Takto vyplněné prohlášení podle soudu prvního stupně neodpovídá realitě, neboť žalovaný nesdělil výši svého měsíčního příjmu, neuvedl v prohlášení příjem od společnosti právnická osoba a dále neuvedl přijetí finančních prostředků ve výši 982 870 Kč od tituly před jménem Anonymizováno. Pokud by žalovaný pracoval bez mzdy, jak by se mohl podle předloženého prohlášení zdát, tak jím nebylo sděleno, kdo za něj platí nájem a výdaje na živobytí. Žalovaný tak nedostál požadavku poskytnout soudu úplné a pravdivé informace o jeho majetkové a finanční situaci, neboť dostatečně nekonkretizoval své výdaje, a ani příjmy, a tyto nedoložil dalšími listinami. Žalovanému proto nebylo přiznáno ani částečné osvobození pro osvobození od soudních poplatků, neboť žalovaný soudu pravdivě nesdělil, jaké jsou jeho majetkové a finanční poměry, a tyto ani neprokázal.

2. Žalovaný podal proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádřil nesouhlas s tím, jak jeho majetkové poměry byly vyhodnoceny, zejména pak s tím, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil převážně na jediné skutečnosti, a to na příjmu částky 982 870 Kč na jeho účet. Tyto finanční prostředky však nepředstavovaly disponibilní majetek určený k úhradě soudního poplatku, nýbrž použity byly žalovaným na poměrnou úhradu jeho podnikatelských závazků. Soud prvního stupně podle žalovaného nevěnoval dostatečnou pozornost jeho skutečné a aktuální finanční situaci. Právě ta měla být rozhodným kritériem pro posouzení žádosti. Podle žalovaného jeho současné majetkové poměry neumožňují zaplacení poplatku v požadované výši, a proto podmínky pro osvobození od soudních poplatků jsou u něj splněny. Na podporu této argumentace žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 1 As 236/2015, a ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 1 As 308/2016, z nichž citoval podstatné závěry. Napadené usnesení je podle žalovaného formalistické a nepředvídatelné. Pokud soud prvního stupně považoval předložené údaje za neúplné nebo nedostatečné, měl žalovaného vyzvat k jejich doplnění. Takový postup však v dané věci zvolen nebyl a žalovaný neměl možnost případné nedostatky odstranit, což je třeba považovat za procesní vadu řízení. Žalovaný uzavřel, že soud prvního stupně nezjistil dostatečně jeho skutečné majetkové poměry a v důsledku toho nesprávně posoudil splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Usnesení je proto nezákonné a nesprávné.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.

4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.

5. V daném případě se žalovaný odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 12. 2. 2026, č. j. 24 Cm 253/2025-46, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ve věci vydaný a jímž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 78 093 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

6. Co se týká poměrů žalovaného, je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu. Právem tak soud prvního stupně žalovanému vytkl, že nesdělil výši svého příjmu u společnosti Anonymizováno právnická osoba., třebaže je to v prohlášení výslovně požadováno v rubrice pod jeho bodem III. (Příjmy z pracovního /obdobného/ poměru). Přehlédnout nelze ani to, že údaj o pracovním zařazení žalovaného v uvedené společnosti a o druhu pracovního poměru není opatřen razítkem zaměstnavatele. Řádné vyplnění prohlášení, v němž se žadatelé komplexně vyjadřují ke své majetkové situaci (včetně dluhů), je přitom - ve spojení s doložením důkazů k tvrzením uvedeným v prohlášení - základním předpokladem kladného posouzení žádosti soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 3276/2020). Vzhledem k tomu, že tomuto požadavku žalovaný zjevně nevyhověl, lze mít pochybnosti i o tom, zda částky připisované na účet žalovaného společností Anonymizováno právnická osoba. jsou skutečně příjmem z jeho pracovního poměru.

7. Nejasno zůstalo i ohledně povahy částek připsaných na účet žalovaného dne 12. 1. 2026 od SFŽP ČR ve výši 588 500 Kč, dne 28. 1. 2026 od tituly před jménem Anonymizováno ve výši 982 870 Kč a dále ohledně částek připsaných na účet žalovaného v období od ledna do března 2026 od společnosti právnická osoba, na které soud prvního stupně při hodnocení poměrů žalovaného rovněž poukázal. Tyto příjmy žalovaný v žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti neuvedl, nespecifikoval jejich právní důvod a ani neobjasnil, zda se jedná o příjmy z pracovní činnosti, z podnikání, případně, zda jde o plnění ze smluvního vztahu či o jiné majetkové plnění. Současně neuvedl, zda šlo o pravidelné či jednorázové platby a jaký význam tyto mají pro posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Přestože soud prvního stupně žádost žalovaného o jeho osvobození od soudních poplatků zamítl právě z důvodu nedostatečného objasnění jeho majetkových a příjmových poměrů, žalovaný ani v odvolání na tyto nedostatky nijak nereagoval, když původ a charakter plateb přijímaných od subjektů shora uvedených nevysvětlil, výši svého příjmu ze zaměstnání nedoložil a soudu neposkytl žádné další skutečnosti, které by umožňovaly učinit spolehlivý závěr o jeho skutečné majetkové situaci.

8. To, jakým způsobem získané finanční prostředky žalovaný použil, je přitom z hlediska posouzení jeho schopnosti zaplatit soudní poplatek za podané odvolání nerozhodné, stejně jako je nerozhodná aktuální výše disponibilních prostředků, neboť z předložených výpisů je zřejmé, že na účty žalovaného byly v průběhu času připisovány nemalé částky, jež by úhradu soudního poplatku v soudem vyměřené výši jistě umožňovaly. Pokud žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně původu a významu těchto finančních prostředků pro jeho majetkové poměry, nelze učinit závěr o splnění podmínek pro jeho osvobození od soudních poplatků. Nelze totiž za situace, kdy soud nemá k dispozici úplné a věrohodné informace o příjmových a majetkových poměrech účastníka, učinit závěr, že jsou u takového účastníka podmínky pro úlevu od poplatkové povinnosti splněny.

9. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.