VSPH 9 Cmo 104/2026-132

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ obchodní společnosti: Anonymizováno, IČO IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ za ⟪LB:lb_006⟫ účasti: 1. Jméno navrhovatele, narozený Datum narození navrhovatele ⟪LB:lb_007⟫ bytem Anonymizováno, ⟪LB:lb_008⟫ Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený opatrovníkem - advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_011⟫ 2. Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ bytem Anonymizováno, Anonymizováno ⟪LB:lb_013⟫ zastoupený opatrovníkem - advokátem Jméno advokáta C ⟪LB:lb_014⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_015⟫ o určení odměny a náhrady hotových výdajů procesního opatrovníkaAnonymizovánoJméno opatrovníka, advokáta, sídlem Adresa advokáta C, v řízení o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání procesního opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2026 č. j. 69 Cm 86/2023-116,

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2026 č. j. 69 Cm 86/2023-116 se potvrzuje.

1) 4 960 Kč + 300 Kč + 300 Kč,

2) 4 960 Kč + 300 Kč + 300 Kč,

3) 4 960 Kč + 300 Kč + 300 Kč, a podle § 11 odst. 1 písm. g), d) advokátního tarifu ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 za 2 úkony právní služby á 1 800 Kč (účast najednání dne 8. 4. 2025, odvolání) a dle § 12 odst. 4 odměna za druhého zastoupeného účastníka snížená o 20 %, tj. á 1 440 Kč, 2 x paušální částku náhrady hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to za u jednotlivého úkonů za každého ze zastoupených účastníků, tedy částky:

4) 1 800 Kč + 1 440 Kč + 450 Kč + 450 Kč,

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Tedy celkem měla být soudem přiznána částka 24 960 Kč

6. Odvolací soud se neztotožňuje s první odvolací námitkou, že z posledního odstavce odůvodnění odvoláním napadeného usnesení nelze zjistit, jak soud dospěl k částce 15 020 Kč. Odvolací soud provedl propočet částek uvedených soudem prvního stupně v tomto odstavci odůvodnění a dospěl ke zcela shodné částce 15 020 Kč, jakou uvedl soud prvního stupně, přičemž ji považuje za správně stanovenou. Konkrétně 2 (tzn. 2 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení a vyjádření) x 4 960 Kč (odměna za 2 zastoupené účastníky snížená o 20% za společné zastupování, tedy 2 x 3 100 Kč je 6 200 - 20% - tj. 1 240 Kč je 4 960 Kč), tj. odměna 9 920 Kč + 2 x 300, tj. 600 Kč, celkem 10 520 Kč dle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2024; dle právní úpravy od 1. 1. 2025 přiznal soud prvního stupně správně též 2 úkony právní služby x 1 800 Kč (odměna za prvního zastoupeného 1 000 Kč - a za druhého snížená o 20%, tedy o 200 Kč na 800 Kč, dohromady odměna za 2 společně zastupované účastníky 1 800 Kč) je 3 600 Kč + 900 Kč (2 x 450 režijní paušál) je 4 500 Kč, tedy 10 520 Kč + 4 500 Kč činí 15 020 Kč. Odvolacímu soudu není naopak zřejmé, na základě jakých propočtů mohl odvolatel dospět k jiné částce. První odvolací námitka tedy důvodná není.

7. Stran druhé odvolací námitky, která není rovněž důvodná, odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 28/2026, v němž mj. uvedl: „K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jež je rozdělena každému ze žalovaných v poměru 1/3…“ Jinak vyjádřeno Nejvyšší soud nepřiznal každému ze společně zastupovaných samostatně režijní paušál. Ke stejnému závěru většinově ostatně tíhla soudní judikatura už dle předchozí právní úpravy - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1610/2014: „Ad 10) Otázka, kolik paušálních náhrad hotových výdajů přísluší advokátu zastupujícímu více účastníků, je v soudní praxi řešena nejednotně. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu zahrnuje paušální náhrada hotové výdaje na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné. Tato paušální náhrada má zjednodušit výpočet nákladů právního zastoupení, aby nebylo třeba evidovat a dokládat drobné výdaje pravidelně spojené s poskytováním právních služeb. Z paušální povahy náhrady pak vyplývá, že v konkrétním případě mohou být skutečné náklady nižší či vyšší. Při určení paušální náhrady normotvůrce patrně vycházel z průměrných výdajů, které jsou s poskytnutím jednoho úkonu právní služby obvykle spojeny. S ohledem na paušální povahu náhrady pak není významné, že při zastoupení více osob uvedené náklady mohou (ale nemusí) být vyšší. Tato úvaha vede k závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů. Ve prospěch tohoto výkladu svědčí i dikce § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dle něhož paušální náhrada výdajů činí částku 300 Kč na jeden úkon právní služby, neboť i v případě, že advokát zastupuje dva a více účastníků a provede při tom nějaký úkon právní služby, jde stále o jeden úkon (např. podání žaloby), bez ohledu na to, kolik účastníků advokát zastupuje. Tomuto názoru odpovídá i praxe řady senátů Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 42/2014, 21 Cdo 43/2014, ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1263/2012, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1483/2011, ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2158/2011, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 239/2014, a ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3295/2012) a rovněž praxe Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 2 Aos 1/2013, nebo ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 6 As 95/2014).“

8. S třetí odvolací námitkou se odvolací soud také neztotožnil z následujících důvodů. Nahlížení do spisu je totiž z povahy věci součástí převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. vyhlášky. Otázka přiznání odměny za nahlížení do spisu byla řešena také v rámci ústavní stížnosti i Ústavním soudem, který v usnesení ze dne 30. července 2008 sp. zn. I. ÚS 398/06 výslovně uvedl následující: „nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí zastoupení nebo obhajoby a tedy předpokládá splnění výše uvedené podmínky, tj. první porady s klientem. … Ústavní soud stejně tak za spektakulární argumentaci stěžovatelky považuje její odkaz na ustanovení § 11 odst. 3 a odst. 2 písm. f) vyhlášky, neboť za takový úkon, který by naplnil hypotézu a dispozici uvedeného odst. 3 nelze považovat - jak již bylo uvedeno - ani stěžovatelčino podání ze dne 7. 9. 2005; stejně tak za něj nelze považovat nahlížení do spisu, které je ostatně upraveno v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. b), resp. ve speciálním případě pod písm. f), jež však na souzenou věc vztáhnout nelze.“ Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. K tomuto závěru Ústavního soudu prezentovaném v uvedeném usnesení se Ústavní soud přihlásil i ve svém pozdějším usnesení ze dne 11. dubna 2013 sp. zn. I.ÚS 1107/13, v němž výslovně uvedl: „Ústavní soud odkazuje na vlastní usnesení ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06. Tam stěžovatelka obdobně (vůči rozsudku Nejvyššího správního soudu) namítala, že nahlížení do spisu mělo být posouzeno jako samostatný úkon právní služby a měla být za něj přiznána odměna. Ústavní soud však její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. “

9. Odvolací soud apriori samozřejmě nevylučuje, že v určitých a zcela ojedinělých situacích daných mimořádnými okolnostmi posuzované věci může nastat zcela výjimečná situace, kdy by i za nahlížení do spisu či jeho prostudování v rámci civilního řízení, náležela advokátovi /opatrovníkovi/ odměna jako za samostatný úkon právní služby. A to na základě § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s odst. 3 vyhlášky. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala. Lzeli totiž formou telefonického dotazu u příslušné vedoucí kanceláře zjistit či ideálně elektronicky (a to de facto s nulovými náklady), zda nebyla do spisu založena nějaká relevantní listina či listiny, zejména od účastníka/účastníků řízení s tím, že v takovém případě žádá účastník, resp. jeho zástupce - advokát o její (jejich) zaslání, které pak soud zástupci účastníka - advokátovi /opatrovníkovi/ elektronicky k žádosti - a de facto bez nákladů za poštovné, může zaslat, nejedná se o účelně vynaložený náklad, pakliže se advokát /opatrovník/ dostaví osobně tuto skutečnost zjistit a účtuje-li si za to odměnu jako za úkon právní služby. V daném případě je tu i zřejmá blízká časová souvislost a úkonem právní služby- převzetí a příprava zastoupení, když usnesení o ustanovení procesního opatrovníka nabylo právní moci dne 11. 5. 2024 a k nahlížení došlo krátce poté - dne 21. 5. 2024. Soud prvního stupně tak zcela správně podřadil nahlédnutí do spisu pod přiznaný úkon právní služby - převzetí a příprava zastoupení.

10. Odvolacímu soudu je známo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, v němž Nejvyšší soud citoval k této otázce dosavadní judikaturu a uzavřel, že „Z uvedených rozhodnutí zřetelně vyplývá, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení.“ Dále v tomto usnesení Nejvyšší soud odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž dle Nejvyššího soudu tento „připustil z tohoto pravidla výjimku za situace, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Ačkoliv lze tuto výjimku připustit, je třeba ji vykládat spíše restriktivně. To znamená, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu „po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby (srovnej § 166 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů). Toto prostudování vyšetřovacího spisu včetně jeho příloh je důležitým okamžikem trestního řízení, neboť obhajoba se může s vyšetřováním podrobně seznámit, reagovat na jeho průběh, zejména navrhnout doplnění dokazování, a může začít připravovat obhajobu pro další průběh trestního řízení.“ V daném případě s ohledem na výše uvedené odvolací soud nedospěl k závěru, že by vyúčtované nahlížení do spisu splňovalo výše popsaná kritéria, proto nepřiznal požadovanou odměnu za toto nahlížení do spisu, když má za to - a to v souladu s ustálenou výše citovanou judikaturou, že nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky.

11. Z výše uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.