VSPH 9 Cmo 37/2026-47

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Anonymizováno, narozená Datum narození navrhovatelky A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatelky A ⟪LB:lb_003⟫ za ⟪LB:lb_004⟫ účasti: Jméno navrhovatelky B., IČO IČO navrhovatelky B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa navrhovatelky B ⟪LB:lb_006⟫ zastoupena opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o jmenování hmotněprávního opatrovníka, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2026, č. j. 72 Cm 35/2025-25,

I. Usnesení Městského soudu Praze ze dne 14. ledna 2026, č. j. 72 Cm 35/2025-25 se

1. ve výrocích I. - II. potvrzuje,

2. ve výroku III. mění tak, že procesnímu opatrovníkovi účastnice - Jméno opatrovníka, advokátovi, se přiznává za zastupování účastnice před soudem prvního stupně na odměně a náhradě hotových výdajů částka ve výši 14 689,40 Kč, která mu bude vyplacena Městským soudem v Praze po právní moci tohoto usnesení,

3. ve výroku IV. mění tak, že navrhovatelka není povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na nákladech řízení částku ve výši 14 500 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Opatrovníkovi účastnice Jméno opatrovníka., advokátovi, sídlem adresa se za zastupování v odvolacím řízení nepřiznává odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníka.

1. Navrhovatelka se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 5. 5. 2025 domáhala, aby soud jmenoval společnosti Jméno navrhovatelky B. coby účastnici (dále též jen „společnost“ či „účastnice“), „hmotněprávního“ opatrovníka s odkazem na ustanovení § 165 odst. 1 a § 486 odst. 1 zákona o. z. Svůj návrh odůvodnila tím, že je pozůstalou manželkou Anonymizováno, narozeného dne 15. 2. 1967, zemřelého dne 4. 1. 2025 (dále jen „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno.“ či „manžel“), který byl jediným společníkem a jednatelem společnosti. V rámci řízení o pozůstalosti byla navrhovatelka vyzvána soudní komisařkou, aby v rámci správy pozůstalosti splnila svou zákonnou povinnost a zveřejnila ve sbírce listin chybějící účetní závěrky společnosti. Navrhovatelka nemá žádné povědomí o společnosti, nedisponuje ani žádnými listinami a není objektivně schopna za společnost jednat nebo zvolit jednatele. Společnost tak není schopna spravovat své záležitosti nebo hájit svá práva. Hmotněprávního opatrovníka navrhovatelka navrhla ustanovit za účelem obnovení činnosti statutárního orgánu a zajištění doplnění účetních závěrek a dalších zákonných povinností.

2. K návrhu se vyjádřila účastnice prostřednictvím soudem ustanoveného procesního opatrovníka Jméno opatrovníka, advokáta, podáním ze dne 15. července 2025 tak, že z informací dostupných na infosoud.justiec.cz lze zjistit, že pozůstalostní řízení vedené u Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 15 D 36/2025 bylo pravomocně skončeno dne 31. 3. 2025 schválením dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví více dědici. Lze se proto oprávněně domnívat, že ke dni 31. 3. 2025 bylo již známo, komu v rámci dědictví připadl podíl ve společnosti a stal se tak jediným společníkem, a to se všemi právy z toho vyplývajícími, včetně práva jmenovat společnosti jednatele. Za těchto okolností by představovalo jmenovaní opatrovníka nepřípustný zásah do vnitřních poměrů společnosti. Účastnice měla za to, že pokud navrhovatelka na podaném návrhu trvá, aby dostatečně osvědčila svůj právní zájem na podaném návrhu a svůj návrh v tomto smyslu doplnila.

3. Navrhovatelka na vyjádření reagovala podáním ze dne 8. 9. 2025 v němž uvedla, že řízení o pozůstalosti, jehož je navrhovatelka účastnicí, vedené pod sp. zn. 15 D 39/2025 stále probíhá, přičemž trvá na tom, že společnost nemá stále jednatele.

4. Městský soud Praze (dále též jen „soud prvního stupně“ či „soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti Jméno navrhovatelky B., …., se zamítá.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.“ (výrok II.), „Opatrovníkovi účastníka Jméno opatrovníka, advokátovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů 14 500,40 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci usnesení.“ (výrok III.), „Navrhovatelka je povinna na nákladech řízení zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze částku ve výši 14 500,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok IV.).

5. V odůvodnění soud uvedl, že je mu z vlastní činnosti (z úplného výpisu z obchodní rejstříku, který zdejší soud coby soud rejstříkový vede v oddílu C, vložce 379047) známo, že společnost nemá žádného člena statutárního orgánu. Posledním jednatelem společnosti byl Pavel Jojkaljuk. Dále je mu z vlastní činnosti známo, že v rámci dědického řízení byl usnesením Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 25. 4. 2025, č. j. 15 D 39/2025-219, Nd 30/2025, jmenován advokát tituly před jménem, správcem části pozůstalosti (dále jen „správce pozůstalosti“), kterou tvoří rovněž 100 % podíl na společnosti (právní mocí dne 14. 5. 2025, dále jen „usnesení o ustanovení správce pozůstalosti“). Správce pozůstalosti je oprávněn činit po dobu řízení o pozůstalosti všechny běžné úkony, ke kterým dochází při správě daného majetku a může učinit úkon přesahující rozsah prosté správy, souhlasí-li s tím všichni dědicové. Správce pozůstalosti je povinen společnosti jmenovat jednatele, a nenajde-li vhodnou osobu ochotnou tuto funkci vykonávat, je oprávněn dát příslušnému soudu návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka, popř. zvolit jiný vhodný postup. Soud ve věci rozhodl podle § 89 z. ř. s. bez nařízení jednání, neboť jde o řízení ve věcech opatrovnictví právnických osob dle § 85 písm. e) z. ř. s. a soud neprováděl dokazování, když k rozhodnutí věci postačovaly skutečnosti známé soudu z jeho vlastní činnosti (§ 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“). Dále soud citoval zákonná ustanovení, konkrétně § 486 odst. 1, § 487 odst. 2, § 165 odst. 1 o. z., § 42 odst. 2 věta druhá z. o. k., § 1406 věty první o. z. s tím, že dle ustálené judikatury má být jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti s ručením omezeným opatřením dočasné povahy a jakožto zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní společnosti je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit pouze tehdy, nemůže-li se s nastalou situací vypořádat společnost sama (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 178/2019).

6. Soud prvního stupně dále dospěl k následujícím právním závěrům. Ustanovený správce pozůstalosti je ve smyslu § 42 odst. 2 z. o. k. ve spojení s § 1406 o. z. oprávněn vykonávat všechna společnická práva spojená s podílem. Jako správce obchodního podílu ve výši 100 % ve společnosti je proto mj. oprávněn rozhodnutím jediného společníka jmenovat společnosti nového jednatele, jak mu to bylo uloženo usnesením o ustanovení správce pozůstalosti. Proces hledání a výběru vhodného kandidáta na výkon funkce ve společnosti v situaci, kdy jinak ve společnosti nic nebrání tomu, aby vybraná osoba byla následně do funkce jmenována, nelze přenést na soud (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 178/2019). Jelikož již na základě dřívějšího rozhodnutí soudu o ustanovení správce pozůstalosti existuje způsob, jak ustanovit společnosti jednatele, ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti již není prostředkem ultima ratio, neboť z rozhodnutí soudu již byl dán nástroj řešení vzniklé situace. Dále soud zdůraznil, že zde již je osoba oprávněná společnosti jmenovat jednatele, ale především to, že nynější jmenování hmotněprávního opatrovníka není a z povahy věci a ani nemůže za současných okolností být nejzazším možným prostředkem. Rovněž ani skutečnost, že by se správci pozůstalosti i přes veškerou snahu nepodařilo nalézt osobu, která by splňovala předpoklady pro výkon funkce jednatele, a která by se jmenováním do této funkce souhlasila, není důvodem pro jeho jmenování soudem (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 178/2019). S případným jmenováním hmotněprávního opatrovníka společnosti by i v případě vyhovění návrhu soud spojil uložení jmenovanému opatrovníkovi povinnost s odbornou péčí usilovat o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu společnosti. Za situace, kdy by se správci pozůstalosti nedařilo najít vhodnou osobu, která by vykonávala roli jednatele společnosti, lze rovněž předpokládat, že ani po jmenování hmotněprávního opatrovníka by k obnovení statutárního orgánu nedošlo. Jmenování hmotněprávního opatrovníka by pak nebylo dočasným opatřením, nýbrž v rozporu se zákonem opatřením trvalým. Soud proto uzavřel, existuje způsob ustanovení jednatele společnosti, za jehož účelem byl ustanoven správce pozůstalosti, který svým rozhodnutím může takového jednatele z pozice jediného společníka společnosti jmenovat. Za této situace by zásah soudu v podobě jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti byl nepřípustným a nadbytečným zásahem do jejích vnitřních poměrů, proto soud návrh navrhovatelky na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti zamítl.

7. Stran náhradově nákladového výroku soud prvního stupně uvedl, že řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka je možné zahájit i bez návrhu s tím, že navrhovatelka iniciovala řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka z uvedených důvodů zbytečně, což soud považoval za okolnost odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení dle § 23 věta druhá z. ř. s. Dále soud uvedl, že ačkoliv by společnosti v řízení náleželo právo na náhradu nákladů tohoto řízení, společnosti žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Výrok III. odůvodnil specifikací úkonů právní služby opatrovníka. A výrok IV. odůvodnil toliko ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně - ohledně všech jeho výroků, podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání opakovala argumentaci, kterou odůvodnila svůj návrh. Dále poukázala na to, že soudní komisař v usnesení, jímž jmenoval správce části pozůstalosti po Anonymizováno., výslovně uvedl jmenování opatrovníka právnickým osobám jako možný prostředek ke splnění zákonných povinností. Namítla, že ke dni podání doplnění odvolání (tj. ke dni 21. 1. 2026) jmenovaný správce pozůstalosti v souvislosti s předmětnými společnostmi neprovedl žádné úkony, přičemž společnosti stále nemají jednatele, a to i přesto, že správce pozůstalosti zastává funkci déle než 7 měsíců. Namítla, že soud nezkoumal, proč nebyl společnostem jmenován jednatel, přičemž jen lakonicky konstatoval, že jednatele má společnostem jmenovat správce pozůstalosti. Ten však neprovádí žádné úkony a společnosti nejsou schopny spravovat své záležitosti a hájit svá práva, a proto je nezbytné ustanovit jim hmotněprávního opatrovníka za účelem obnovení činnosti statutárního orgánu a zajištění doplnění účetních „uzávěrek“ a dalších zákonných povinností. Další odvolací námitka směřovala proti rozdílnému a zmatečnému postupu soudu prvního stupně, který návrh navrhovatelky na jmenování opatrovníka společnosti zamítnul, přičemž společnosti právnická osoba rozhodnutím ze dne 14. 1. 2026 č. j. 69 Cm 63/2025-14 jmenoval hmotněprávním opatrovníkem navrhovatelku, a to i přesto, že nemá o společnosti žádné povědomí. Daný postup soudu prvního stupně je dle odvolatelky ve zjevném rozporu se zásadou předvídatelnosti, neboť ten v obdobných případech rozhoduje zcela odlišně. Dále brojila i proti tvrzení soudu prvního stupně, že navrhovatelka zbytečně iniciovala předmětná řízení, na základě čehož jí byla uložena povinnost zaplatit společnosti náhradu nákladů řízení. Odvolatelka totiž iniciovala řízení v dobré víře dostát všem svým zákonným povinnostem.

9. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a celou věc mu vrátil k novému projednání.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné do výroku I. a II., do výroku III. a IV. důvodné je.

11. Primárně odvolací soud konstatuje (ohledně výroků I. a II. usnesení soudu prvního stupně), že soud prvního stupně postupoval po procesní stránce zcela správně. Zjistil všechny pro věc relevantní skutečnosti a provedl též i správnou aplikaci právních předpisů a judikatury. Se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně se odvolací soud, ohledně výroků I. a II. usnesení, plně ztotožňuje.

12. Ohledně odvolatelčiných námitek, mířících proti výroku I. usnesení, odvolací soud uvádí následující. Společnost s ručením omezeným je obchodní korporací (viz § 1 odst. 1 a 2 z. o. k.) a je potud ryze soukromoprávní právnickou osobou (§ 118 a násl. o. z.). Zásahy moci veřejné do sféry soukromoprávních právnických osob jsou omezeny jen na zásahy jednoznačně předvídané zákonem a možné za splnění všech zákonných podmínek. Obecně tak platí, že teprve není-li určité řešení vzniklé situace (skutkové i právní) možné ze strany samotné právnické osoby, jejích členů či orgánů, může pak, za zákonem stanovených podmínek, být uplatněna moc veřejná představovaná rozhodováním příslušného soudu. Tento závěr vychází z principu autonomie vůle právnických osob, ale i jejich členů či členů jejich orgánů, resp. orgánů samotných.

13. V daném případě bylo v řízení prokázáno, a ostatně mezi účastníky není ani sporným, že v rámci dědického řízení po zemřelém společníkovi Anonymizováno byl usnesením Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 25. 4. 2025, č. j. 15 D 39/2025-219, Nd 30/2025, jmenován advokát tituly před jménem, správcem části pozůstalosti (dále jen „správce pozůstalosti“), kterou tvoří rovněž 100 % podíl na předmětné společnosti (v právní mocí dne 14. 5. 2025). Existuje tak osoba, oprávněná vykonávat práva spojená s podílem zemřelého 100% společníka, potažmo tak i jmenovat nového jednatele společnosti. Bezodkladné jmenování nového jednatele e tak plně v „rukou“ společnosti, resp. osoby vykonávající práva jediného společníka a jsoucího tak v postavení osoby oprávněné rozhodovat v působnosti valné hromady (viz § 12 odst. 1 a § 167 a násl. z. o. k.). Podle § 190 odst. 2 písm. c) z. o. k. náleží do výlučné působnosti valné hromady volba, v případě jednoosobní společnosti v níž působnost valné hromady vykonává jediný společníka pak jmenování jednatele. Potud tedy nejsou dány podmínky pro jmenování hmotněprávního opatrovníka. Na tom nic nemění neaktivita správce dědictví - výše jmenovaného 100% podílu v předmětné společnosti s ručením omezeným či tvrzená neschopnost nalezení vhodné osoby. Zákon předpokládá, že společnost s ručením omezeným, existující a aktivní v naplňování svého předmětu podnikání, resp. činnosti má obsazenu pozici - funkci jednatele společnosti coby jejího statutárního orgánu, tedy jediného obligatorního orgánu pro každou právnickou osobu. Pro případ, že zanikne funkce jediného jednatele společnosti, je nutné podle zákona nejdéle do měsíce jmenovat jednatele nového, v opačném případě může soud i bez návrhu takovou společnost zrušit a nařídit její likvidaci (§ 198 z. o. k.). Zákon tedy, poměrně striktně, vyžaduje, aby společnost s ručením omezeným měla obsazenu funkci jednatele, pro situaci jejího neobsazení je pro společnost s ručením omezeným staveno speciální řešení - její zrušení s likvidací (viz § 198 odst. 2 z. o. k.). Zákon tedy dává přednost takovémuto postupu, kdy je z jeho účelu zjevné, že by každá existující nezrušená společnost s ručením omezeným měla mít obsazenu funkci jednatele a že v opačném případě je řešením, samozřejmě za situace, že nebyl soudem na návrh osoby mající na tom právní zájem jmenován prozatímní jednatel, zrušení společnosti s likvidací. V daném případě je zjevné, že existuje osoba oprávněná jednatele jmenovat, pročež řešení situace jmenování opatrovníka dle § 165 odst. 1 o. z. není na místě.

14. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3899/2015 platí, že:,,soud může společnosti s ručením omezeným jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 1 o. z., nemá-li společnost žádného jednatele či zanikla-li funkce některému z více jednatelů a zbývající jednatelé nejsou z důvodu zániku funkce některého z nich schopni plnit své funkce, valná hromada nezvolila ve lhůtě podle § 198 odst. 1 z. o. k. nového jednatele a současně nebyl podán návrh na jmenování chybějícího jednatele soudem, popř. takovému návrhu nebylo vyhověno. Přitom platí, že jmenování opatrovníka je z povahy věci opatřením toliko dočasné povahy, které trvá po dobu, než budou valnou hromadou zvoleni noví jednatelé (§ 487 odst. 2 o. z.). Ke svolání valné hromady za účelem volby jednatelů musí společnost přistoupit bez zbytečného odkladu za využití postupu podle § 183 z. o. k.; případně může valnou hromadu svolat i samotný opatrovník (§ 487 odst. 1 o. z.). Jakmile jsou zvoleni noví jednatelé, funkce opatrovníka bez dalšího (aniž by o tom soud musel rozhodovat) zaniká.“ Z uvedeného je tedy patrné, že v případě jednoosobní společnosti s ručením omezeným, kdy existuje osoba oprávněná jmenovat chybějícího jednatele a nic jí nebrání takto učinit /v daném řízení nic takového doloženo nebylo/, není namístě jmenovat opatrovníka soudem coby opatření dočasné, opatření až ultima ratio, když přitom může být jmenován jednatel, tedy situace vyřešena trvale.

15. Pokud jde o námitky odvolatelky ohledně nečinnosti správce pozůstalosti, je z její strany primárně možným a zřejmě i účelným řešení iniciování výměny takovéhoto správce pozůstalosti, jenž je nečinný. Nelze však z jeho nečinnosti dovozovat nutnost jmenování opatrovníka společnosti soudem. Tato možnost je až možností tzv. ultima ratio. V daném případě však všechny možnosti navrhovatelkou ještě využity nebyly.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. potvrdil jako věcně správné.

17. Akcesorický náhradově nákladový výrok II. („Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.“) soudu prvního stupně je věcně správný, neboť předmětné řízení je řízením dle § 23 věta první z. ř. s. a odvolací soud neshledal žádné důvody pro uplatnění výjimek stanovených v § 23 věta druhá z. ř. s. či v § 24 z. ř. s. Ostatně odvolatelka ani žádné důvody, proč by měl být tento výrok nesprávný, vůbec neuvedla.

18. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil jako věcně správné.

19. Výrok III. soudu prvního stupně o odměně a náhradě hotových výdajů procesního opatrovníka je nesprávný. Soud prvního stupně sice správně uvedl, že procesní opatrovník učinil v předmětném řízení před soudem prvního stupně pouze 2 úkony právní služby, za něž mu náleží soudem prvního stupně správně vyčíslená odměna a náhrada hotových výdajů přičemž správně vyčíslil s odkazem na správné ustanovení právního předpisu příslušné částky a i správně uvedl, že z předmětné odměny a z náhrad hotových výdajů je povinen odvést daň z přidané hodnoty, avšak částku na náhradu daně z přidané hodnoty nesprávně vypočetl, když ji vypočetl ve výši 2 360,40 Kč jen z odměny a nikoliv již i z náhrad hotových výdajů. Tato částka na náhradu daně z přidané hodnoty tedy správně činí 2 549,40 Kč. Proto ustanovenému procesnímu opatrovníkovi na odměně a náhradě hotových výdajů mělo být přiznáno správně 14 689,40 Kč (a nikoliv 14 500,40 Kč).

20. Z vyloženého důvodu odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku III. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

21. Stran odvoláním napadeného výroku IV. byl odvolací soud opačného názoru, než soud prvního stupně. Dle § 23 z. ř. s. „Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a …., nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat navrhovateli, který je obětí domácího násilí podle občanského zákoníku, proti účastníkovi, který se domácího násilí dopustil, nebo, odůvodňují-li to okolnosti případu.“ Dle § 24 z. ř. s. „Soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.“

22. Protože předmětné řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka je řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob dle § 2 písm. e) z. ř. s., konkrétně řízením ve věcech opatrovnictví právnických osob dle § 85 písm. e) z. ř. s. a jedná se tedy o tzv. nesporné řízení v režimu zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, uplatní se ohledně náhrady nákladů řízení pravidla zakotvená v § 23 z. ř. s. a násl. Zákon však z obecného pravidla stanoveného v § 23, větě první z. ř. s., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku, stanoví dvě výjimky. První výjimkou jsou „okolnosti případu“, které odůvodňují, aby některému z účastníků bylo (zcela nebo zčásti) přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které platil - viz věta druhá § 23 z. ř. s. Druhou výjimkou je to, že řízení bylo zahájeno na návrh, který byl svévolný a zjevně bezúspěšný - viz § 24 z. ř. s. Shrnuto - v nesporných řízeních, která lze zahájit i bez návrhu v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení, ledaže přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňují okolnosti případu či se jednalo o podání svévolného a zjevně bezúspěšného návrhu. Pouze v takovém případě se ukládá účastníku povinnost hradit jinému náhradu nákladů řízení, kterými mohou být i náklady, jež platí (je povinen platit) stát účastníku ustanovenému advokátovi za zastupování na odměně a náhradě hotových výdajů.

23. V posuzovaném případě odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly uložit povinnost navrhovatelce (byť „neúspěšné“) hradit náhradu nákladů řízení, tedy ani náklady, které vzniknou státu v souvislosti s jím účastnici ustanoveným advokátem coby procesním opatrovníkem účastnice, které musí stát procesnímu opatrovníkovi zaplatit na jeho odměně a hotových výdajích (viz § 149 odst. 2 o. s. ř.). Neshledal ani důvod pro uplatnění výjimky stanovené v § 24 z. ř. s., tedy že by se jednalo ze strany navrhovatelky o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Dle názoru odvolacího soudu totiž nelze klást navrhovatelce jakkoliv k tíži - v době probíhajícího dědického řízení, iniciaci předmětného řízení podáním návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti, v níž byl její manžel jediným společníkem a jednatelem společnosti, a za to situace neobsazeného statutárního orgánu společnosti, a za situace, kdy byl této společnosti již Okresním soudem ve Vsetíně - pobočkou ve Valašském Meziříčí jmenován správce části pozůstalosti a jemuž bylo uloženo jmenovat společnosti jednatele, avšak do podání návrhu se tak nestalo a současně kdy ji vyzývala notářka coby soudní komisařka pověřená Okresním soudem ve Vsetíně - pobočkou ve Valašském Meziříčí ke zveřejnění účetních závěrek ve sbírce listin příslušného rejstříkového soudu. V daném případě tedy nebyly naplněny zákonné předpoklady stanovené v § 23, věta druhá z. ř. s. či v § 24 z. ř. s., aby byla navrhovatelce uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Jinak řečeno po navrhovatelce nelze v tomto nesporném řízení spravedlivě požadovat, aby za popsané situace byla zavázána k hrazení předmětných nákladů řízení za procesního opatrovníka, kterého ustanovil účastnici soud.

24. Z vyloženého důvodu odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku IV. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

25. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.

26. Jelikož opatrovník účastnice zastupoval účastnici i v odvolacím řízení, avšak neučinil žádný úkon právní služby, nebyla mu přiznána žádná odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníka za zastupování v odvolacím řízení, jak uvedeno ve výroku III.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.