Parfümerie Akzente GmbH mot KTF Organisation Aktiebolag

Rozsudek ze dne 19. 9. 2024 – věc C‑88/23 Parfümerie Akzente

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) 19. září 2024 Jednací jazyk: švédština.

Parfümerie Akzente GmbH proti KTF Organisation AB

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát), ve složení: K. Jürimäe, předsedkyně senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce třetího senátu, N. Piçarra, N. Jääskinen a M. Gavalec (zpravodaj), soudci, generální advokát: M. Szpunar, za soudní kancelář: S. Spyropoulos, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. března 2024 , s ohledem na vyjádření předložená: za Parfümerie Akzente GmbH: P. Järvengren Gerner a T. Kronhöffer, advokater, za KTF Organisation AB: S. Brandt, advokat, za švédskou vládu: F. L. Göransson a H. Shev, jako zmocněnci, za francouzskou vládu: B. Fodda a M. Guiresse, jako zmocněnci, za italskou vládu: G. Palmieri a F. Severi, jako zmocněnci, za Evropskou komisi: P.-J. Loewenthal, U. Małecka, N. Ruiz García a A. Sävje, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 6. června 2024 , vydává tento

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. h) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) ( Úř. věst. 2000, L 178, s. 1 ; Zvl. vyd. 13/25, s. 399), čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 75/324/EHS ze dne 20. května 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se aerosolových rozprašovačů ( Úř. věst. 1975, L 147, s. 40 ; Zvl. vyd. 13/01, s. 39) ve znění směrnice Komise (EU) 2016/2037 ze dne 21. listopadu 2016 ( Úř. věst. 2016, L 314, s. 11 , dále jen směrnice 75/324 ), jakož i čl. 19 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích ( Úř. věst. 2009, L 342, s. 59 ).

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi KTF Organisation AB (dále jen KTF ) a společností Parfümerie Akzente GmbH, týkajícím se zejména zákazu, aby posledně uvedená společnost uváděla ve Švédsku na trh kosmetické přípravky, které nejsou označeny ve švédském jazyce.

Body 11, 21 a 24 odůvodnění směrnice 2000/31 uvádějí: (11) Touto směrnicí není dotčena úroveň ochrany zavedená právními předpisy Společenství, zejména ochrany veřejného zdraví a zájmů spotřebitelů. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících ujednáních] ve spotřebitelských smlouvách[…] [( Úř. věst. 1993, L 95, s. 29 ; Zvl. vyd. 15/02, s. 288)] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku[…] [( Úř. věst. 1997, L 144, s. 19 ; Zvl. vyd. 15/03, s. 319)] představují základní prvek ochrany spotřebitelů v oblasti uzavírání smluv. Tyto směrnice se rovněž uplatní pro služby informační společnosti. Toto acquis communautaire , které se plně uplatňuje pro služby informační společnosti, zahrnuje rovněž zejména směrnici Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě[…] [( Úř. věst. 1984, L 250, s. 17 ; Zvl. vyd. 15/01, s. 227)] ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997 ( Úř. věst. 1997, L 290, s. 18 ; Zvl. vyd. 15/03 s. 365) […]. Touto směrnicí není dotčena […] směrnice o ochraně veřejného zdraví. Tato směrnice doplňuje požadavky na informace zavedené zmíněnými směrnicemi a zejména směrnicí 97/7[…]. […] (21) […] Koordinovaná oblast zahrnuje pouze požadavky na on-line činnosti, jako jsou informace on-line, reklama on-line, prodej on-line a uzavírání smluv on-line, a netýká se právních požadavků členských států na zboží, jako jsou bezpečnostní normy, povinnosti týkající se označování nebo odpovědnosti za zboží, ani požadavků členských států na dodávky či přepravu zboží včetně distribuce léčivých přípravků. […] […] (24) V souvislosti s touto směrnicí a bez ohledu na zásadu dohledu na služby informační společnosti v místě původu, jsou za podmínek této směrnice členské státy oprávněny přijímat opatření omezující volný pohyb služeb informační společnosti.

Článek 1 směrnice 2000/31, nadepsaný Cíl a oblast působnosti , v odstavci 3 stanoví: Tato směrnice doplňuje právo Společenství platné pro služby informační společnosti, aniž je dotčena úroveň ochrany, zejména v oblasti veřejného zdraví a zájmů spotřebitelů, jak vyplývá z právních nástrojů Společenství a vnitrostátních právních předpisů, které je provádějí, nebude-li tím omezen volný pohyb služeb informační společnosti.

Článek 2 této směrnice, nadepsaný Definice , uvádí: Pro účely této směrnice se rozumí: […] h) koordinovanou oblastí požadavky stanovené právními řády členských států pro poskytovatele služeb informační společnosti nebo pro služby informační společnosti, bez ohledu na to, zda mají obecnou povahu[,] či zda byly pro ně zvláště určené. i) koordinovaná oblast souvisí s požadavky, které má poskytovatel služeb plnit a které se týkají: přístupu k činnosti služby informační společnosti, např. požadavky na kvalifikaci, povolení nebo oznámení, výkonu činnosti služby informační společnosti, např. požadavky na chování poskytovatele služby, kvalitu nebo obsah služby včetně požadavků na reklamu a smlouvy nebo na odpovědnost poskytovatele služby; ii) koordinovaná oblast nezahrnuje požadavky jako: požadavky na zboží jako takové, požadavky na doručování zboží, požadavky na služby, které nejsou poskytovány elektronickou cestou.

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný Vnitřní trh , stanoví: 1. Každý členský stát dbá, aby služby informační společnosti poskytované poskytovatelem usazeným na jeho území dodržovaly platné vnitrostátní předpisy z příslušné koordinované oblasti. 2. Členské státy nemohou z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu. […] 4. Členské státy mohou pro určitou službu informační společnosti přijmout opatření odchylující se od odstavce 2, jsou-li splněny níže uvedené podmínky: […].

Článek 8 směrnice 75/324 v odstavcích 1 a 2 stanoví: 1. Aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 [ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 ( Úř. věst. 2008, L 353, s. 1 )], musí být na každém aerosolovém rozprašovači, nebo pokud to neumožňují jeho malé rozměry (při maximálním objemu 150 ml nebo menším), na štítku k němu připevněném uvedeny viditelně, zřetelně a nesmazatelně tyto údaje: a) jméno a adresa nebo obchodní známka osoby odpovědné za uvádění aerosolového rozprašovače na trh, b) symbol 3 (obrácené epsilon), potvrzující shodu s požadavky této směrnice, […] d) údaje uvedené v bodě 2.2 přílohy[…] […]. 2. Členské státy mohou uvádění aerosolových rozprašovačů na trh na svém území podmínit uvedením textu na štítku ve svém vnitrostátním jazyce nebo jazycích.

Příloha směrnice 75/324 v bodě 2.2, nadepsaném Označení , stanoví: Aniž je dotčeno nařízení […] č. 1272/2008, musí označení každého aerosolového rozprašovače obsahovat tyto viditelné, zřetelné a nesmazatelné údaje: […] d) pokyn pro bezpečné zacházení P102 uvedený v příloze IV části 1 tabulce 6.1 nařízení […] č. 1272/2008, pokud je aerosolový rozprašovač spotřebním výrobkem; e) veškeré další pokyny k používání, které spotřebitele upozorní na specifická nebezpečí spojená s výrobkem. Je-li k aerosolovému rozprašovači přiložen samostatný návod k použití, musí v něm být takové pokyny k používání uvedeny.

Článek 3 nařízení č. 1223/2009, nadepsaný Bezpečnost , stanoví: Kosmetický přípravek dodávaný na trh musí být bezpečný pro lidské zdraví, je-li používán za obvyklých nebo rozumně předvídatelných podmínek použití, s přihlédnutím zejména a) k obchodní úpravě[…]; b) k označení; c) k návodu k použití a likvidaci; […]. Uvedení upozornění nezprošťuje osoby definované v článcích 2 a 4 povinnosti dodržet ostatní požadavky stanovené tímto nařízením.

Článek 19 směrnice, nadepsaný Označování , uvádí: 1. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto článku, smí být kosmetický přípravek dodáván na trh, pouze pokud jsou na obalu, do kterého je přípravek naplněn, a na jeho vnějším obalu nesmazatelně, čitelně a viditelně uvedeny tyto údaje: […] c) datum, do kterého kosmetický přípravek skladovaný za vhodných podmínek bude nadále plnit svou původní funkci, a zejména zůstane v souladu s článkem 3 ( datum minimální trvanlivosti )[…] […]; d) zvláštní upozornění týkající se použití, a alespoň ta upozornění, která jsou uvedena v přílohách III až VI, a veškerá zvláštní upozornění o kosmetických přípravcích pro profesionální použití; […] f) funkce kosmetického přípravku, pokud není zřejmá z jeho obchodní úpravy[…] […]. 5. Jazyk, v němž jsou uváděny informace podle odst. 1 písm. b), c), d) a f) a odstavců 2, 3 a 4, stanoví právní předpisy členských států, ve kterých je přípravek dodáván konečnému uživateli. […]

Lagen (2002:562) om elektronisk handel och andra informationssamhällets tjänster [zákon (2002:562) o elektronickém obchodování a dalších službách informační společnosti, dále jen zákon o elektronickém obchodování ], který provádí směrnici 2000/31, v článku 3 stanoví: Poskytovatel, jehož státem usazení je jiný stát [Evropského hospodářského prostoru (EHP)] než Švédsko, má právo poskytovat služby informační společnosti příjemcům ve Švédsku bez ohledu na švédské právní předpisy spadající do koordinované oblasti. Soud nebo jiný orgán však může ze zákona přijmout opatření omezující volný pohyb v souvislosti s takovou službou, je-li to nezbytné k ochraně 1. veřejného pořádku a bezpečnosti; 2. veřejného zdraví nebo 3. spotřebitelů. Takové opatření musí být zaměřeno na konkrétní službu, která poškozuje nebo vážně ohrožuje některý z těchto chráněných zájmů. Opatření musí být přiměřené chráněnému zájmu

Podle článku 5 uvedeného zákona se v rámci koordinované oblasti švédské právo vztahuje na služby informační společnosti poskytované poskytovateli, pro které je Švédské království státem usazení, i když jsou tyto služby zcela nebo zčásti určeny příjemcům usazeným v jiném státě EHP.

Parfümerie Akzente je německá společnost, která prostřednictvím svých internetových stránek perfumdreams.se propaguje a prodává výrobky pro péči o vlasy a další kosmetické přípravky určené pro švédský trh a švédské zákazníky.

KTF je profesní sdružení podniků, které dovážejí, vyrábějí nebo uvádějí na trh kosmetické a hygienické přípravky a obchodují s nimi, jimž poskytuje širokou škálu služeb. V únoru 2020 podalo proti společnosti Parfümerie Akzente žalobu u Patent- och marknadsdomstolen (Patentový a obchodní soud, Švédsko) s cílem zakázat jí pod hrozbou peněžité sankce nekalé praktiky spočívající zaprvé v používání určitých specifických reklamních sdělení při uvádění kosmetických přípravků a výrobků pro péči o vlasy, zadruhé v uvádění určitých kosmetických přípravků v aerosolových rozprašovačích, které nejsou označeny ve švédštině, na trh, což je v rozporu se švédskou právní úpravou provádějící směrnici 75/324, a zatřetí v uvádění určitých kosmetických přípravků, určených zejména k odbarvování a barvení vlasů a rovněž neoznačených ve švédštině, na trh, což je v rozporu u zejména s čl. 19 odst. 1 písm. d) a přílohou III nařízení č. 1223/2009.

Parfümerie Akzente, která uznává, že propagovala a prodávala výrobky neoznačené ve švédském jazyce, má za to, že směrnice 2000/31 brání tomu, aby poskytovatel služby informační společnosti podléhal přísnějším pravidlům, než jsou pravidla státu usazení.

Rozsudkem ze dne 24. září 2021 Patent- och marknadsdomstolen (Patentový a obchodní soud) rozhodl, že sporná propagace představuje nekalou praktiku, a proto na základě švédských pravidel upravujících obchodní praktiky zakázal společnosti Parfümerie Akzente její používání.

Uvedený soud v tomto ohledu poznamenal, že Parfümerie Akzente neudala důvody, proč má za to, že švédská právní úprava obchodních praktik je přísnější než směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) ( Úř. věst. 2005, L 149, s. 22 ) nebo než německé hmotné právo.

Parfümerie Akzente podala proti uvedenému rozsudku odvolání ke Svea hovrätt – Patent- och marknadsöverdomstolen (Odvolací soud ve Stockholmu působící jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské záležitosti, Švédsko), který je předkládajícím soudem.

Uvedený soud v prvé řadě připomíná zejména to, že z čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31 vyplývá, že tato směrnice neumožňuje členskému státu omezit z důvodů spadajících do koordinované oblasti volný pohyb služeb informační společnosti poskytovaných z jiného členského státu. Z rozsudku ze dne 25. října 2011 , eDate Advertising a další ( C‑509/09 a C‑161/10 , EU:C:2011:685 , body 53 až 68 ), mimo to vyplývá, že členské státy musí zajistit, aby se na poskytovatele takových služeb nevztahovaly přísnější požadavky, než jsou ty, které stanoví hmotné právo členského státu, v němž je tento poskytovatel usazen, ledaže to výslovně umožňuje čl. 3 odst. 4 uvedené směrnice.

Pokud jde o poskytovatele služeb usazené mimo Švédsko, čl. 3 první pododstavec zákona o elektronickém obchodování, který provádí čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31, se od posledně uvedeného ustanovení odchyluje. Neuvádí podle předkládajícího soudu, že švédská pravidla spadající do koordinované oblasti nemohou omezovat volný pohyb služeb informační společnosti poskytovaných z jiného členského státu a dále že švédská pravidla lze uplatňovat, jen pokud nejsou přísnější než pravidla stanovená hmotným právem členského státu, v němž je poskytovatel usazen.

Je pravdou, že pokud by měl být čl. 3 první pododstavec zákona o elektronickém obchodování vykládán v tom smyslu, že zahraniční subjekt může volně nabízet své služby ve Švédsku, aniž by tomu švédské předpisy bránily, bylo by takové provedení čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31 v souladu s rozsudkem ze dne 25. října 2011 , eDate Advertising a další ( C‑509/09 a C‑161/10 , EU:C:2011:685 ).

Takovým výkladem by však mohlo být dotčeno provádění směrnice 2005/29, jelikož by znamenal nepoužití tuto směrnici provádějících švédských pravidel na poskytovatele usazeného v jiném členském státě, ze kterého poskytuje služby informační společnosti. Mimo to by konkurenti takového poskytovatele nebo sdružení spotřebitelů, kteří by se cítili poškozeni určitými on-line obchodními praktikami, byli nuceni se obracet na soudy a jiné orgány státu, v němž je usazen poskytovatel, a uplatňovat v něm svá práva v cizím jazyce na základě hmotného práva jiného členského státu. Takový přístup by ovlivnil cíl zajistit vysokou společnou úroveň ochrany spotřebitele sledovaný směrnicí 2005/29.

Ve druhé řadě předkládající soud zdůrazňuje, že z čl. 2 písm. h) směrnice 2000/31 ve spojení s bodem 21 jejího odůvodnění vyplývá, že koordinovaná oblast nezahrnuje požadavky členských států na zboží, jako jsou bezpečnostní normy či povinnosti týkající se jeho označování, dodávek nebo přepravy. Vnitrostátní pravidla týkající se podmínek, za nichž lze zboží prodané přes internet doručovat na území členského státu, tedy nespadají do působnosti uvedené směrnice.

Směrnice 2000/31 ani judikatura Soudního dvora však neupřesňují pravidla, která mají být použita, pokud se on-line propagace a prodej týkají výrobků údajně označených způsobem, který není v souladu s požadavky na uvedené výrobky jako takové stanovené členským státem spotřebitele, který je kupuje. Vyvstává tedy otázka, zda koordinovaná oblast ve smyslu směrnice 2000/31 zahrnuje požadavky týkající se on-line propagace a prodeje výrobku, který údajně není v souladu s požadavky vztahujícími se na výrobek jako takový.

Předkládající soud podotýká, že požadavky na dodání a na výrobek jako takový sice musí být v souladu s čl. 2 písm. h) bodem ii) směrnice 2000/31, jak byl vyložen v rozsudku ze dne 2. prosince 2010 , Ker-Optika ( C‑108/09 , EU:C:2010:725 ), vyloučeny z koordinované oblasti, rozsudek ze dne 1. října 2020 , A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků) ( C‑649/18 , EU:C:2020:764 , body 54 až 59 ) naproti tomu naznačuje, že neoddělitelný vedlejší prvek služby on-line prodeje může spadat do koordinované oblasti, i když posuzovaný samostatně takový prvek do působnosti uvedené směrnice nespadá.

Ostatně kdyby v případě on-line prodejů určených výhradně spotřebitelům v členském státě, v němž poskytovatel není usazen, měla koordinovaná oblast pokrývat požadavky na on-line propagaci a prodej, ale nikoli na dodání nebo výrobek jako takový, mohla by se na jednotlivé etapy uvádění výrobku na trh uplatňovat pravidla různých členských států. Cíl směrnice 2000/31 spočívající v odstranění právní nejistoty a podpoře volného pohybu, pokud jde zejména o on-line prodeje, by tak nebyl respektován.

A konečně, předkládající soud uvádí, že ustanovení jiných unijních právních předpisů, jako jsou například čl. 8 odst. 2 směrnice 75/324 a čl. 19 odst. 5 nařízení č. 1223/2009, stanoví podmínky, které musí výrobek splňovat, aby mohl být uveden na trh členského státu nebo dodán konečným uživatelům v něm.

Za těchto podmínek se Svea Hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (Odvolací soud ve Stockholmu působící jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské záležitosti) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: 1) Musí být čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31[…] s ohledem na jiná pravidla unijního práva a na jeho užitečný účinek vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, které vylučují použití vnitrostátních norem v rámci koordinované oblasti, zejména vnitrostátních ustanovení provádějících směrnici 2005/29[…], pokud je poskytovatel usazen v jiném členském státě, ze kterého poskytuje služby informační společnosti, a pokud nejsou splněny podmínky pro uplatnění výjimky vyplývající z vnitrostátních norem, kterými se provádí čl. 3 odst. 4 směrnice 2000/31? 2) Zahrnuje koordinovaná oblast ve smyslu směrnice 2000/31 propagaci na internetových stránkách prodávajícího a on-line prodej výrobku, který je údajně označen v rozporu s požadavky platnými pro výrobek jako takový v členském státě kupujícího spotřebitele? 3) V případě kladné odpovědi na druhou otázku, jsou podle čl. 2 písm. h) bodu ii) směrnice 2000/31 z koordinované oblasti vyloučeny požadavky na dodání a na výrobek jako takový, pokud je dodání výrobku jako takového nezbytnou součástí on-line propagace a prodeje, nebo je třeba toto dodání považovat za akcesorickou a neoddělitelnou součást uvedené propagace a prodeje? 4) Jakou váhu má pro posouzení druhé a třetí otázky případně skutečnost, že požadavky týkající se výrobku jako takového vyplývají z vnitrostátních ustanovení, která provádějí a doplňují unijní odvětvové právní předpisy, včetně čl. 8 odst. 2 směrnice 75/324[…] a čl. 19 odst. 5 nařízení […] č. 1223/2009, a které znamenají, že požadavky na výrobek musí být splněny, aby tento mohl být uveden na trh nebo dodán konečným spotřebitelům v členském státě?

Podstatou druhé až čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat nejprve a společně, je, zda čl. 2 písm. h) bod i) druhá odrážka směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem koordinovaná oblast zahrnuje požadavky na označování výrobků propagovaných a prodávaných na internetových stránkách poskytovatele služeb informační společnosti uložené členským státem, na jehož území se nachází spotřebitelé, na něž tyto on-line marketingové aktivity míří, z důvodu, že tyto požadavky, které vyplývají z provádění unijních odvětvových pravidel, kterým podléhá uvádění na trh nebo dodávky dotčených výrobků konečným uživatelům, představují vedlejší a neoddělitelný prvek on-line propagace a prodeje těchto výrobků.

Jak vyplývá z bodu 24 jejího odůvodnění, směrnice 2000/31 spočívá na zásadě dohledu nad službami informační společnosti v místě původu. Z toho vyplývá, že podle čl. 3 odst. 1 směrnice každý členský stát dbá, aby služby informační společnosti poskytované poskytovatelem usazeným na jeho území dodržovaly platné vnitrostátní předpisy z příslušné koordinované oblasti . A dále to, že podle odstavce 2 uvedeného článku členské státy nemohou z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu . Jeho odstavec 4 nicméně umožňuje členským státům za určitých podmínek pro určitou službu informační společnosti přijmout opatření odchylující se od odstavce 2 .

Podle návětí čl. 2 písm. h) uvedené směrnice koordinovaná oblast označuje požadavky stanovené právními řády členských států pro poskytovatele služeb informační společnosti nebo pro služby informační společnosti, bez ohledu na to, zda mají obecnou povahu, či zda byly pro ně zvláště určené .

Článek 2 písm. h) bod i) druhá odrážka pak upřesňuje, že koordinovaná oblast zahrnuje zejména takové požadavky týkající se výkonu činnosti služby informační společnosti, jako jsou požadavky na kvalitu nebo obsah služby, včetně požadavků na reklamu. Naproti tomu podle písm. h) bodu ii) první odrážky uvedeného článku jsou z této oblasti vyloučeny požadavky na zboží jako takové.

V tomto ohledu je třeba uvést, že označování, obdobně jako zejména balení, tvar nebo složení výrobku, představuje požadavek na výrobky jako takové (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. listopadu 1993 , Keck a Mithouard , C‑267/91 a C‑268/91 , EU:C:1993:905 , bod 15 , a ze dne 6. července 1995 , Mars , C‑470/93 , EU:C:1995:224 , bod 12 ). Stejně tak bod 21 odůvodnění směrnice 2000/31, v jehož světle musí být její čl. 2 písm. h) bod ii) první odrážka vykládán, zařazuje požadavky na označování mezi požadavky na výrobky. Požadavky na označování jsou tudíž z koordinované oblasti vyloučeny.

Tento výklad nemůže být zpochybněn rozsudkem ze dne 1. října 2020 , A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků) ( C‑649/18 , EU:C:2020:764 , bod 59 ), v němž Soudní dvůr rozhodl, že reklamní činnost prováděná prostřednictvím elektronických i fyzických nosičů představuje doplňkový a neoddělitelný aspekt služby on-line prodeje, a proto v plném rozsahu spadá do koordinované oblasti ve smyslu [této] směrnice .

Na rozdíl od případu, který Soudní dvůr posuzoval v bodech 55 až 59 uvedeného rozsudku, totiž čl. 2 písm. h) bod ii) první odrážkou směrnice 2000/31, osvětlený v bodě 21 jejího odůvodnění, unijní normotvůrce výslovně zamýšlel, jak bylo zdůrazněno v bodě 33 projednávaného rozsudku, z koordinované oblasti vyloučit požadavky na zboží jako takové, mezi něž patří i požadavky na označování.

Proto nelze mít za to, že požadavky na označování on-line propagovaných a prodávaných výrobků spadají do koordinované oblasti, neboť opak by byl v rozporu s výslovnou vůlí unijního normotvůrce.

Z výše uvedeného vyplývá, že na poskytovatele služeb informační společnosti se vztahuje zaprvé směrnice 2000/31, co se týče zejména požadavků na on-line reklamu, a zadruhé ustanovení unijního práva, která konkretizují požadavky na označování výrobků, které nabízí k prodeji na svých internetových stránkách.

Tento výklad zajišťuje ochranu spotřebitelů, jelikož každý dotčený členský stát je schopen přímo dohlížet na dodržování pravidel upravujících označování výrobků na svém území.

V tomto ohledu je třeba ostatně uvést, že jak vyplývá z čl. 1 odst. 3 směrnice 2000/31 ve spojení s bodem 11 jejího odůvodnění, touto směrnicí není dotčena úroveň stávající ochrany zejména v oblasti ochrany veřejného zdraví a zájmů spotřebitelů nastavená unijními nástroji, které se musí v plném rozsahu vztahovat na služby informační společnosti.

Vzhledem k tomu, že požadavky na výrobky jako takové, zejména požadavky na jejich označování, jsou vyloučeny z koordinované oblasti ve smyslu čl. 2 písm. h) směrnice 2000/31, je třeba je v kontextu sporu v původním řízení hledat ve směrnici 75/324 a v nařízení č. 1223/2009.

Tyto dva akty sekundárního práva přitom členským státům umožňují prosadit na svém území používání určitého jazyka. Z článku 8 odst. 2 směrnice 75/324 totiž plyne, že členské státy mohou uvádění aerosolových rozprašovačů na trh na svém území podmínit uvedením textu na štítku ve svém vnitrostátním jazyce nebo jazycích . Článek 19 odst. 5 nařízení č. 1223/2009 zase stanoví, že jazyk, v němž jsou uváděny mj. informace uvedené v odst. 1 písm. c), d) a f) tohoto článku, tedy datum minimální trvanlivosti, zvláštní upozornění týkající se použití a funkce kosmetického přípravku, stanoví právní předpisy členských států, ve kterých je přípravek dodáván konečnému uživateli .

Jak již Soudní dvůr rozhodl v souvislosti s čl. 19 odst. 5 nařízení č. 1223/2009, ochrana lidského zdraví by nemohla být plně zajištěna, pokud by spotřebitelé nebyli schopni se plně seznámit zejména s údaji týkajícími se funkce dotčeného kosmetického přípravku a se zvláštními upozorněními, která je třeba při jeho používání dodržovat, a porozumět jim. Informace – které musí výrobci nebo distributoři kosmetických přípravků, na které se uvedené nařízení vztahuje, uvádět na obalu, do kterého je přípravek naplněn, a na jeho vnějším obalu, kromě případů, kdy je lze účinně poskytnout pomocí piktogramů nebo jiných prostředků, než jsou slova – postrádají praktický význam, pokud nejsou uvedeny v jazyce srozumitelném pro osoby, kterým jsou určeny [rozsudek ze dne 17. prosince 2020 , A. M. (Označování kosmetických přípravků) , C‑667/19 , EU:C:2020:1039 , bod 47 ].

Článek 8 odst. 2 směrnice 75/324 vyžaduje, aby členské státy, které využijí možnosti uvedené v tomto ustanovení, stanovily, aby celý text štítku aerosolového rozprašovače byl napsán v příslušném vnitrostátním jazyce nebo jazycích. Naopak u kosmetických přípravků musí být v jazyce, který určí členský stát, v němž je přípravek dodán konečnému uživateli, dostupné pouze informace uvedené v čl. 19 odst. 5 nařízení č. 1223/2009.

Poskytovatel služeb informační společnosti však může, pokud si to přeje, zajistit rovněž překlad informací, u nichž to uvedené ustanovení nevyžaduje, do jazyka spotřebitele (obdobně viz rozsudek ze dne 3. června 1999 , Colim , C‑33/97 , EU:C:1999:274 , bod 42 ).

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že čl. 2 písm. h) směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem koordinovaná oblast nezahrnuje požadavky na označování výrobků propagovaných a prodávaných na internetových stránkách poskytovatele služeb informační společnosti uložené členským státem, na jehož území se nachází spotřebitelé, na něž tyto on-line marketingové aktivity míří.

S ohledem na odpověď na druhou až čtvrtou otázku není namístě odpovídat na první otázku, jelikož ta vychází z předpokladu, že švédské právní úpravy označování aerosolových rozprašovačů a kosmetických výrobků spadají do koordinované oblasti ve smyslu čl. 2 písm. h) směrnice 2000/31.

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: Článek 2 písm. h) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) musí být vykládán v tom smyslu, že pojem koordinovaná oblast nezahrnuje požadavky na označování výrobků propagovaných a prodávaných na internetových stránkách poskytovatele služeb informační společnosti uložené členským státem, na jehož území se nachází spotřebitelé, na něž tyto on-line marketingové aktivity míří.

Podpisy