PMJC SAS contre [W] [X], [M] [X], [X] Créative SAS

Rozsudek ze dne 18. 12. 2025 – věc C‑168/24 PMJC

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) 18. prosince 2025 Jednací jazyk: francouzština.

PMJC SAS proti [W] [X], [M] [X], [X] Créative SAS

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát), ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei, S. Rodin (zpravodaj), N. Piçarra, a N. Fenger, soudci, generální advokát: N. Emiliou, za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: za PMJC SAS: M. Le Guerer, avocat, za [W] [X], [M] [X], [X] Créative SAS: E. Fortunet, avocat, za francouzskou vládu: R. Bénard a E. Timmermans, jako zmocněnci, za Evropskou komisi: C. Auvret a P. Němečková, jako zmocněnkyně, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 27. března 2025 , vydává tento

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008 , kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách ( Úř. věst. 2008, L 299, s. 25 ), a čl. 20 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015 , kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách ( Úř. věst. 2015, L 336, s. 1 , a oprava Úř. věst. 2016, L 110, s. 5 ).

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi PMJC SAS na straně jedné a [W] [X], [M] [X] a [X] Créative SAS na straně druhé týkajícího se částečného zrušení práv prvně uvedené společnosti ke dvěma ochranným známkám odpovídajícím příjmení módního návrháře.

Článek 12 směrnice 2008/95, nadepsaný Důvody zrušení , v odstavci 2 stanovil: […] majitel ochranné známky [může být] zbaven svých práv, jestliže známka po dni, ke kterému byla zapsána, […] b) v důsledku užívání majitelem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb.

Článek 20 této směrnice, nadepsaný Zdruhovění ochranné známky nebo klamavý údaj jako důvody zrušení , zní následovně: Ochranná známka může být zrušena, pokud známka po dni, ke kterému byla zapsána: […] b) v důsledku užívání vlastníkem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb.

V článku 54 uvedené směrnice, nadepsaném Provedení , je v odstavci 1 stanoveno: Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 3 až 6, články 8 až 14, články 16, 17 a 18, články 22 až 39, článkem 41, články 43 a 44 a články 46 až 50 do dne 14. ledna 2019 . […] […]

Článek 55 směrnice 2015/2436, nadepsaný Zrušení , stanoví: Směrnice [2008/95] se zrušuje s účinkem ode dne 15. ledna 2019 […] Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici […]

Článek 56 směrnice 2015/2436, nadepsaný Vstup v platnost , stanoví: Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie . Články 1, 7, 15, 19, 20 a 21 se použijí od 15. ledna 2019 .

Článek L. 714-6 code de la propriété intellectuelle (zákoník duševního vlastnictví), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví: Zbavení svých práv se vystavuje vlastník ochranné známky, která v důsledku jeho jednání […] b) může vést ke klamání, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby .

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že [W] [X], společnost založená v roce 1978 [W] [X] za účelem prodeje oděvů a módních doplňků, byla předmětem kolektivního řízení, na jehož závěru předložila společnost PMJC nabídku na převzetí všech aktiv této společnosti, která byla přijata rozsudkem ze dne 13. září 2011 , po němž samotném následovala smlouva o převodu hmotného a nehmotného majetku ze dne 3. února 2012 týkající se zejména francouzských slovních ochranných známek [W] [X] , přičemž přihlášku jedné z nich podal [W] [X] a následně ji v roce 1999 převedl na společnost [W] [X], a přihlášku druhé z nich podala v roce 2002 společnost [W] [X].

Protokolem o poskytování služeb uzavřeným dne 21. července 2011 pokračoval [W] [X] ve spolupráci se společností PMJC až do smluvně stanoveného data, tedy 31. prosince 2015 .

Dne 21. června 2018 podala PMJC proti [W] [X] žalobu pro porušení práv z ochranných známek uvedených v bodě 9 tohoto rozsudku, jakož i pro nekalou a parazitní soutěž, přičemž tvrdila, že se [W] [X] dopustil nekalosoutěžního jednání a porušoval její práva k ochranným známkám tím, že prostřednictvím [X] Créative vykonával profesní a uměleckou činnost.

Vzájemnou žalobou se [W] [X] domáhal zrušení práv společnosti PMJC k těmto ochranným známkám pro klamání, a to z toho důvodu, že je PMJC užívala v období mezi koncem roku 2017 a začátkem roku 2019 klamavým způsobem. Společnost PMJC konkrétně užívala uvedené ochranné známky tak, že u veřejnosti vyvolávala dojem, že autorem výtvorů, na nichž byly tyto ochranné známky umístěny, je [W] [X].

Rozsudkem ze dne 12. října 2022 cour d’appel de Paris (Odvolací soud v Paříži, Francie) rozhodl o částečném zrušení práv společnosti PMJC k ochranným známkám, které byly předmětem smlouvy o převodu ze dne 3. února 2012 zmíněné v bodě 9 tohoto rozsudku.

Tento odvolací soud měl zejména za to, že unijní právo nebrání rozhodnutí o zrušení ochranné známky odpovídající příjmení návrháře, pokud nabyvatel této ochranné známky svými praktikami skutečně vyvolává u veřejnosti dojem, že se návrhář stále podílí na koncepci výrobků, nebo vyvolává dostatečně vážné nebezpečí takového klamání.

Tak je tomu údajně ve věci v původním řízení, jelikož společnost PMJC byla dvakrát odsouzena za porušení autorských práv [W] [X] k jeho nedávným dílům, která nebyla na společnost PMJC převedena. Vzhledem k tomu, že se tato odsouzení stala pravomocná, z toho Odvolací soud v Paříži vyvodil, že dotčené ochranné známky, které byly umístěny na výrobcích opatřených ozdobnými prvky, které představují porušení autorských práv [W] [X] a jsou prezentovány jako originální výtvory realizované posledně uvedeným, se staly klamavými.

PMJC podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek ke Cour de cassation (Kasační soud, Francie), který je předkládajícím soudem.

Před tímto soudem PMJC zejména tvrdí, že Odvolací soud v Paříži, který měl za to, že rozsudek ze dne 30. března 2006 , Emanuel ( C‑259/04 , EU:C:2006:215 ), nikterak nevylučuje možnost, že ochranná známka odpovídající jménu návrháře bude zrušena v případě, že ji její vlastník užívá klamavým způsobem, a že ponechává tomuto návrháři možnost pokusit se prokázat, že k užívání této ochranné známky jejím vlastníkem dochází s nekalým úmyslem, porušil čl. L. 714-6 písm. b) zákoníku duševního vlastnictví, ve znění použitelném na spor v původním řízení, jak musí být vykládán s ohledem na čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95.

PMJC má totiž za to, že s ohledem na uvedený rozsudek nemůže být jejími případnými praktikami, které mají u spotřebitele vyvolat dojem, že se [W] [X] stále podílí na tvorbě výrobků označených jeho jménem, dotčena samotná ochranná známka, i kdyby byly tyto praktiky považovány za klamavé.

V tomto ohledu předkládající soud nejprve uvádí, že v bodech 47 až 49 rozsudku ze dne 30. března 2006 , Emanuel ( C‑259/04 , EU:C:2006:215 ), který se týkal ochranné známky tvořené příjmením, Soudní dvůr poté, co připomněl, že případy zamítnutí zápisu z důvodu klamavosti ochranné známky předpokládají, že lze konstatovat existenci skutečného klamání nebo dostatečně vážného nebezpečí klamání spotřebitele, rozhodl, že okolnost, že průměrný spotřebitel může být ovlivněn při koupi tím, že si představí, že se návrhář, jehož jméno odpovídá dotčené ochranné známce, podílel na tvorbě výrobku označeného touto ochrannou známkou, nemůže sama o sobě klamat veřejnost, pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ tohoto výrobku.

Kasační soud dále poznamenal, že Soudní dvůr v bodě 50 uvedeného rozsudku uvedl, že pokud by při prezentaci ochranné známky existovala vůle podniku vyvolat u spotřebitele dojem, že od tohoto návrháře výrobky označené ochrannou známkou stále pocházejí nebo že se podílí na jejich tvorbě, jednalo by se o praktiku, v souvislosti s níž je možné mít za to, že je prováděna s nekalým úmyslem, avšak nepředstavuje klamání, jímž by mohla být dotčena ochranná známka samotná, a tudíž i možnost tuto ochrannou známku zapsat.

Konečně předkládající soud uvádí, že Soudní dvůr v bodě 53 uvedeného rozsudku poté, co konstatoval, že podmínky zrušení z důvodu klamavosti ochranné známky jsou totožné s podmínkami pro zamítnutí zápisu, rozhodl, že vlastník ochranné známky odpovídající jménu návrháře a prvního výrobce výrobků nesoucích tuto ochrannou známku nemůže být na základě této jediné zvláštnosti zbaven svých práv z důvodu, že by uvedená ochranná známka mohla klamat veřejnost, zejména když klientela spojená s toutéž ochrannou známkou byla převedena společně s podnikem vyrábějícím výrobky, které jsou touto ochrannou známkou označeny.

Ve svém rozsudku ze dne 12. října 2022 však měl Odvolací soud v Paříži za to, že konstatování v bodě 50 rozsudku ze dne 30. března 2006 , Emanuel ( C‑259/04 , EU:C:2006:215 ), podle kterého ochranná známka odpovídající příjmení návrháře nemůže být považována za klamavou pouze z toho důvodu, že se tento návrhář již nepodílí na koncepci výrobků označených ochrannými známkami tvořenými jeho příjmením, se výslovně nevztahuje na výklad čl. 12 odst. 2 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988 , kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách ( Úř. věst. 1989, L 40, s. 1 ; Zvl. vyd. 17/01, s. 92). Odvolací soud v Paříži tedy dospěl k závěru, že toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání rozhodnutí o zrušení ochranné známky z důvodu jejího využívání za podmínek, které mohou u veřejnosti skutečně vyvolat dojem, že se návrhář stále podílí na tvorbě výrobků označených ochrannými známkami tvořenými jeho příjmením, i když tomu tak už není.

Kasační soud dále ještě poznamenal, že Tribunál Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 14. května 2009 , Fiorucci v. OHIM – Edwin (ELIO FIORUCCI) ( T‑165/06 , EU:T:2009:157 , bod 37 ), zamítl návrh na zrušení založený na klamavém užívání ochranné známky týkající se příjmení návrháře po jejím zápisu, a to nikoli z důvodu, že takové užívání nemůže vést ke zrušení ochranné známky pro klamavost, ale z důvodu, že nebyl předložen žádný důkaz o užívání ochranné známky po jejím zápisu.

Za těchto podmínek se Kasační soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: Musí být [čl.] 12 odst. 2 písm. b) směrnice [2008/95] a [čl.] 20 písm. b) směrnice [2015/2436] vykládány v tom smyslu, že brání rozhodnutí o zrušení ochranné známky tvořené příjmením návrháře z toho důvodu, že ochranná známka je po převodu využívána za podmínek, které mohou u veřejnosti skutečně vyvolat dojem, že se tento návrhář stále podílí na tvorbě označených výrobků, i když tomu tak už není?

Předkládající soud ve své předběžné otázce žádá o výklad čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436.

Otázka, která z těchto dvou směrnic je použitelná ratione temporis na spor v původním řízení, je bezvýznamná, neboť ustanovení čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 jsou v podstatě totožná.

V tomto ohledu je irelevantní okolnost, že podle francouzského znění čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 mohl být majitel ochranné známky zbaven svých práv, jestliže známka est propre […] à induire le public en erreur [může vést ke klamání veřejnosti] , zatímco podle čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 v tomtéž jazykovém znění může být ochranná známka zrušena, pokud známka risque […] d’induire le public en erreur [může vést ke klamání veřejnosti] .

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že výraz est propre à [může] již předpokládá, že lze zjistit skutečné klamání nebo dostatečně vážné nebezpečí klamání spotřebitele (rozsudek ze dne 30. března 2006 , Emanuel , C‑259/04 , EU:C:2006:215 , bod 47 a citovaná judikatura).

Jak dále uvedl generální advokát v bodě 64 svého stanoviska, znění čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 zůstalo, pokud jde o míru pravděpodobnosti, že veřejnost bude klamána, v podstatě nezměněno ve srovnání se zněním čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 ve všech ostatních jazykových verzích, jejichž znění s výjimkou maďarské a finské verze již zahrnovalo pouze takové nebezpečí, bez ohledu na to, zda se skutečně realizuje, či nikoli.

V souladu s ustálenou judikaturou, podle níž ustanovení unijního práva musí být vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Evropské unie [rozsudek ze dne 13. února 2025 , Verbraucherzentrale Berlin (Pojem Počáteční smluvní období ) , C‑612/23 , EU:C:2025:82 , bod 31 a citovaná judikatura], tudíž nelze mít za to, že změna zavedená ve francouzském znění čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436, uvedená v bodě 27 tohoto rozsudku, svědčí o úmyslu unijního normotvůrce změnit kritérium týkající se míry pravděpodobnosti, že veřejnost bude klamána.

V rámci projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je tedy třeba čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 vykládat společně a stejným způsobem.

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 musí být vykládány v tom smyslu, že brání rozhodnutí o zrušení ochranné známky tvořené příjmením módního návrháře z toho důvodu, že její užívání vlastníkem nebo s jeho souhlasem může u veřejnosti skutečně vyvolat dojem, že se tento návrhář stále podílí na koncepci výrobků označených touto ochrannou známkou, i když tomu tak už není.

Podle těchto ustanovení může být vlastník ochranné známky zbaven svých práv, jestliže známka po dni, ke kterému byla zapsána, v důsledku užívání vlastníkem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb.

Nejprve je třeba uvést, že ze znění uvedených ustanovení, zvláště z použití příslovce zejména , vyplývá, že výčet vlastností výrobků nebo služeb, kterých se může klamání týkat, není taxativní, takže nelze vyloučit, že o zrušení ochranné známky bude rozhodnuto z důvodu existence nebezpečí klamání týkajícího se osoby, která je původcem koncepce výrobků označených ochrannou známkou nebo která k jejich koncepci přispěla.

Dále podobně jako zeměpisný původ, který je výslovně uveden v ustanoveních zmíněných v bodě 32 tohoto rozsudku, může stylistické autorství výrobku případně představovat vlastnost tohoto výrobku, která u veřejnosti vyvolává specifická očekávání. Toto autorství tudíž patří mezi skutečnosti, ohledně nichž může být veřejnost klamána ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436.

Jak však v podstatě uvedl generální advokát v bodě 35 svého stanoviska, okolnost, že ochrannou známku tvořenou příjmením módního návrháře využívá podnik, se kterým tento návrhář již není vázán, není jako taková dostačující k odůvodnění zrušení této ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. března 2006 , Emanuel , C‑259/04 , EU:C:2006:215 , bod 53 ). Průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel si je totiž vědom toho, že ne všechny výrobky označené ochrannou známkou odpovídající jménu návrháře byly nezbytně koncipovány tímto návrhářem.

Zrušení na základě ustanovení, jejichž výklad je požadován, tedy předpokládá, že je na základě okolností projednávaného případu zjištěna existence skutečného klamání nebo dostatečně vážného nebezpečí klamání veřejnosti (obdobně viz rozsudek ze dne 8. června 2017 , W. F. Gözze Frottierweberei a Gözze , C‑689/15 , EU:C:2017:434 , bod 54 , jakož i citovaná judikatura).

Konečně ze znění čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 vyplývá, že posouzení klamavosti ochranné známky v rámci řízení o zrušení vyžaduje zohlednění užívání této ochranné známky vlastníkem nebo s jeho souhlasem.

Z výše uvedených úvah vyplývá, že v případě ochranné známky tvořené příjmením módního návrháře může skutečné klamání nebo dostatečně vážné nebezpečí klamání ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 dle výkladu v judikatuře připomenuté v bodě 37 tohoto rozsudku případně vyplývat z klamání veřejnosti vyvolaného užíváním této ochranné známky jejím vlastníkem nebo s jeho souhlasem, pokud jde o stylistické autorství výrobků označených uvedenou ochrannou známkou.

Otázka, zda užívání ochranné známky může klamat veřejnost, musí být zkoumána s ohledem na všechny relevantní okolnosti projednávaného případu. Okolnost uvedená v bodě 15 tohoto rozsudku, a sice skutečnost, že se na výrobcích, na které se vztahují ochranné známky tvořené příjmením módního návrháře, vyskytují ozdobné prvky, které jsou součástí specifického tvůrčího prostředí tohoto návrháře a které představují porušení jeho autorských práv, může, jak uvedl generální advokát v bodě 95 svého stanoviska, takovou relevantní okolnost představovat, jelikož zvyšuje nebezpečí, že veřejnost bude mylně vnímat stylistické autorství výrobků, na které se vztahují tyto ochranné známky.

Tento výklad je v souladu s cílem ochrany spotřebitelů, na němž stojí čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 i čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. března 2006 , Emanuel , C‑259/04 , EU:C:2006:215 , bod 46 ). S ohledem na tento cíl musí být spotřebitel schopen učinit informované rozhodnutí mezi několika konkurenčními výrobky nebo službami.

Uvedený výklad je podpořen rovněž obecným cílem sledovaným unijními pravidly v oblasti ochranných známek, kterým je ochrana nenarušené hospodářské soutěže v Unii (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2019 , Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO , C‑104/18 P , EU:C:2019:724 , bod 45 a citovaná judikatura). S ohledem na tento cíl nelze připustit, aby se ochranná známka stala v důsledku užívání nekalým nástrojem pro získávání klientely.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 20 písm. b) směrnice 2015/2436 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání rozhodnutí o zrušení ochranné známky tvořené příjmením módního návrháře z toho důvodu, že s ohledem na všechny relevantní okolnosti může mít užívání ochranné známky vlastníkem nebo s jeho souhlasem za následek, že tato ochranná známka vyvolá u průměrného běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele mylný dojem, že se tento návrhář podílel na koncepci výrobků označených uvedenou ochrannou známkou.

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: Článek 12 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008 , kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a čl. 20 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015 , kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání rozhodnutí o zrušení ochranné známky tvořené příjmením módního návrháře z toho důvodu, že s ohledem na všechny relevantní okolnosti může mít užívání ochranné známky vlastníkem nebo s jeho souhlasem za následek, že tato ochranná známka vyvolá u průměrného běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele mylný dojem, že se tento návrhář podílel na koncepci výrobků označených uvedenou ochrannou známkou.

Podpisy