SAS Cargo Group A/S , established in Kastrup (Denmark), Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden , established in Stockholm (Sweden), SAS AB , established in Stockholm, represented by B. Creve and M. Kofmann, advokater, and by G. Forwood and J. Killick, avocats, appellants, the other party to the proceedings being: European Commission , represented by A. Dawes and C. Zois, acting as Agents, and by B. Doherty, Barrister-at-Law, defendant at first instance

Rozsudek ze dne 26. 2. 2026 – věc C‑403/22 P SAS Cargo Group a další v. Komise

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) 26. února 2026 Jednací jazyk: angličtina.

SAS Cargo Group A/S , se sídlem v Kastrupu (Dánsko), Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden , se sídlem ve Stockholmu (Švédsko), SAS AB , se sídlem ve Stockholmu, zástupci: B. Creve a M. Kofmann, advokater, jakož i G. Forwood a J. Killick, avocats, účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky), přičemž další účastnicí řízení je: Evropská komise , zástupci: A. Dawes a C. Zois, jako zmocněnci, ve spolupráci s: B. Doherty, BL, žalovaná v prvním stupni

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát), ve složení: I. Jarukaitis (zpravodaj), předseda čtvrtého senátu vykonávající funkci předsedy pátého senátu, E. Regan a D. Gratsias, soudci, generální advokát: A. Rantos, za soudní kancelář: R. Stefanova-Kamiševa, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. dubna 2024 , po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 5. září 2024 , vydává tento

Svým kasačním opravným prostředkem se společnosti SAS Cargo Group A/S (dále jen SAS Cargo ), Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden (dále jen SAS Consortium ) a SAS AB (dále společně jen SAS Cargo a další ) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 30. března 2022 , SAS Cargo Group a další v. Komise (T‑324/17, dále jen napadený rozsudek , EU:T:2022:175 ), kterým Tribunál částečně zamítl jejich žalobu znějící na úplné nebo částečné zrušení rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (Věc AT.39258 – Letecká nákladní doprava) (dále jen sporné rozhodnutí ) v rozsahu, v němž se jich týká, a podpůrně znějící na snížení výše pokuty, která jim byla tímto rozhodnutím uložena.

Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací, podepsaná v Lucemburku dne 21. června 1999 a schválená jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady a Komise 2002/309/ES, Euratom, pokud jde o dohodu o vědeckotechnické spolupráci, ze dne 4. dubna 2002 o uzavření sedmi dohod se Švýcarskou konfederací ( Úř. věst. 2002, L 114, s. 1 ; Zvl. vyd. 11/41, s. 89) (dále jen Dohoda o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem ), vstoupila v platnost dne 1. června 2002 . Články 8 a 9 této dohody odpovídají obdobně článkům 101 a 102 SFEU.

Podle článku 11 uvedené dohody: 1. Orgány Společenství uplatňují články 8 a 9 […] v souladu s právními předpisy Společenství uvedenými v příloze této dohody, s přihlédnutím k potřebě úzké spolupráce mezi orgány Společenství a švýcarskými orgány. 2. Švýcarské orgány rozhodují v souladu s články 8 a 9 o přípustnosti dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě […] vztahujících se k trasám mezi Švýcarskem a třetími zeměmi.

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] ( Úř. věst. 2003, L 1, s. 1 ; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) se stalo použitelným v rámci téže dohody s účinností od 5. prosince 2007 , a to rozhodnutím č. 1/2007 Smíšeného výboru Společenství-Švýcarsko pro leteckou dopravu zřízeného dohodou mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě ze dne 5. prosince 2007 , kterým se nahrazuje příloha Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě ( Úř. věst. 2008, L 34, s. 19 ). K tomuto datu nahradilo nařízení Rady (EHS) č. 3975/87 ze dne 14. prosince 1987 , kterým se stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže pro podniky v odvětví letecké dopravy ( Úř. věst. 1987, L 374, s. 1 ; Zvl. vyd. 07/01, s. 262), které bylo uvedeno v příloze Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem od jejího vstupu v platnost.

Článek 101 odst. 1 SFEU stanoví: S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky; b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice; c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování; […]

Článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 ( Úř. věst. 1994, L 1, s. 3 ; Zvl. vyd. 11/52, s. 3, dále jen Dohoda o EHP ) odpovídá obdobně článku 101 SFEU.

Nařízení č. 1/2003 ve znění nařízení Rady (ES) č. 411/2004 ze dne 26. února 2004 ( Úř. věst. 2004, L 68, s. 1 ; Zvl. vyd. 07/08, s. 17) bylo začleněno do Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 130/2004 ze dne 24. září 2004 , kterým se mění příloha XIV (Hospodářská soutěž), protokol 21 (o provádění pravidel hospodářské soutěže platných pro podniky) a protokol 23 (o spolupráci mezi kontrolními úřady) k Dohodě o EHP ( Úř. věst. 2005, L 64, s. 57 ), které vstoupilo v platnost dne 19. května 2005 , jakož i rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 40/2005 ze dne 11. března 2005 , kterým se mění příloha XIII (Doprava) a protokol 21 (O provádění pravidel hospodářské soutěže platných pro podniky) Dohody o EHP ( Úř. věst. 2005, L 198, s. 38 ), které vstoupilo v platnost téhož dne.

Body 13, 25, 28, 29 a 37 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 ( Úř. věst. 2006, C 210, s. 2 , dále jen pokyny z roku 2006 ) stanoví: 13. Při určování základní výše udělované [ukládané] pokuty bude [Evropská k]omise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř [Evropského hospodářského prostoru (EHP)], které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním. Komise pro výpočet obvykle použije tržby podniku během posledního celého hospodářského roku jeho účasti na protiprávním jednání […] […] 25. Kromě toho bez ohledu na dobu účasti podniku na protiprávním jednání Komise zahrne do základní výše pokuty částku v hodnotě 15 % až 25 % hodnoty tržeb […], aby podniky odradila i jen od účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce. Komise může tuto dodatečnou částku použít i v případě jiného protiprávního jednání. Komise při rozhodování o podílu tržeb, z kterého bude v konkrétním případě vycházet, přihlédne k určitému počtu faktorů […] […] 28. Komise může zvýšit základní částku pokuty, jestliže zjistí existenci přitěžujících okolností, například: jestliže podnik pokračuje ve stejném či podobném protiprávním jednání nebo ho opakuje i poté, co Komise nebo vnitrostátní úřad pro ochranu hospodářské soutěže konstatovaly, že tento podnik porušil ustanovení článku [101] nebo článku [102 SFEU]. Základní výše pokuty bude zvýšena až o 100 % za každé zjištěné protiprávní jednání; […] 29. Komise může snížit základní částku pokuty, jestliže zjistí existenci polehčujících okolností, například: […] jestliže protikonkurenční jednání bylo povoleno nebo doporučováno veřejnými orgány nebo právními předpisy. […] 37. Přestože je v těchto pokynech vysvětlena obecná metodika stanovování výše pokut, konkrétní okolnosti dané věci nebo nutnost dosáhnout v dané věci odrazujícího účinku, mohou být důvodem k tomu, aby se Komise odchýlila od této metodiky nebo od limitů stanovených v bodě 21.

Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí, jak byly uvedeny v bodech 1 až 63 napadeného rozsudku, lze pro účely tohoto řízení shrnout následovně.

Společnost SAS Cargo a další působí na trhu služeb letecké nákladní dopravy. Společnost SAS Cargo, která poskytuje služby nákladní dopravy, je dceřinou společností ve výlučném nepřímém vlastnictví společnosti SAS. Do 1. června 2001 nebyla společnost SAS Cargo samostatnou právní entitou, ale obchodní jednotkou SAS Consortium. SAS Consortium je vlastněno společností SAS.

V odvětví nákladní dopravy zajišťují leteckou dopravu nákladu letecké společnosti (dále jen dopravci ). Dopravci zpravidla poskytují služby nákladní dopravy spedičním podnikům, které zajišťují přepravu tohoto nákladu jménem odesílatelů. Jako protiplnění tyto spediční podniky platí dopravcům cenu, která se skládá ze sazeb vypočtených za kilogram a dále z různých příplatků.

Dne 7. prosince 2005 obdržela Komise žádost o ochranu na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů ( Úř. věst. 2002, C 45, s. 3 ; Zvl. vyd. 08/02, s. 155) podanou společností Deutsche Lufthansa AG (dále jen Lufthansa ) a jejími dvěma dceřinými společnostmi, Lufthansa Cargo AG a Swiss International Air Lines AG. Podle této žádosti existovaly protisoutěžní kontakty mezi několika dopravci, které se týkaly složek ceny služeb poskytovaných na trhu letecké nákladní dopravy, a sice zavedení tzv. palivových a bezpečnostních příplatků, jakož i odmítnutí těchto dopravců hradit spedičním podnikům provizi z příplatků (dále jen odmítnutí hradit provize ).

Ve dnech 14. a 15. února 2006 provedla Komise neohlášené kontroly v prostorách několika dopravců.

V návaznosti na tyto kontroly podalo několik dopravců, včetně společnosti SAS Cargo a SAS Consortium, žádost o ochranu před pokutami na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, uvedenou v bodě 12 tohoto rozsudku.

Dne 19. prosince 2007 zaslala Komise oznámení námitek 27 dopravcům, včetně SAS Cargo a dalších, kteří následně předložili písemné připomínky. Slyšení se konalo od 30. června do 4. července 2008 .

Dne 9. listopadu 2010 přijala Komise rozhodnutí C(2010) 7694 final týkající se řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc COMP/39258–Letecká nákladní doprava) (dále jen původní rozhodnutí ). Toto rozhodnutí bylo určeno 21 dopravcům, mezi nimiž byla i společnost SAS Cargo a další.

Uvedené rozhodnutí ve svém odůvodnění uvádělo, že obvinění dopravci koordinovali své jednání v oblasti cen za poskytování služeb nákladní dopravy tím, že se dohodli na palivovém příplatku, bezpečnostním příplatku a na odmítnutí hradit provize, a podíleli se tak na jediném a trvajícím protiprávním jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, článkem 53 Dohody o EHP a článkem 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem, k němuž docházelo na území EHP a Švýcarska.

Rozsudkem ze dne 16. prosince 2015 , SAS Cargo Group a další v. Komise ( T‑56/11 , EU:T:2015:990 ), zrušil Tribunál původní rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo společnosti SAS Cargo a dalších. Dvanácti dalšími rozsudky z téhož dne Tribunál rovněž zcela nebo částečně zrušil toto rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo dvanácti dalších dopravců nebo skupin dopravců.

Tribunál rozhodl, že uvedené rozhodnutí je stiženou vadou odůvodnění.

Dne 20. května 2016 zaslala Komise dopravcům uvedeným v původním rozhodnutí, kteří proti němu podali žalobu k Tribunálu, dopis, ve kterém je informovala o svém záměru přijmout znovu rozhodnutí konstatující jejich účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, článkem 53 Dohody o EHP a článkem 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem na všech trasách uvedených v tomto původním rozhodnutí. K předložení připomínek jim byla poskytnuta lhůta jednoho měsíce. Všichni této možnosti využili.

Dne 17. března 2017 přijala Komise sporné rozhodnutí, které bylo určeno 19 dopravcům, včetně společnosti SAS Cargo a dalších.

Sporné rozhodnutí uvádí, že obvinění dopravci koordinovali své jednání v oblasti cen za poskytování služeb nákladní dopravy po celém světě prostřednictvím palivového příplatku, bezpečnostního příplatku a odmítnutí hradit provize (dále jen sporná kartelová dohoda ), čímž se dopustili jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, článkem 53 Dohody o EHP a článkem 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem.

V oddíle 4 tohoto rozhodnutí, nadepsaném Popis skutkových okolností , Komise zejména uvedla, že šetření odhalilo celosvětový kartel založený na síti dvoustranných a mnohostranných kontaktů mezi soutěžiteli v průběhu dlouhého časového období, pokud jde o kroky, které se rozhodli, plánovali nebo zamýšleli učinit ve vztahu k různým složkám ceny služeb nákladní dopravy uvedeným v předchozím bodě. Zdůraznila, že společným cílem této sítě kontaktů byla koordinace jednání soutěžitelů v oblasti cen nebo snížení nejistoty ohledně jejich cenové politiky. Poté popsala kontakty týkající se palivového příplatku, bezpečnostního příplatku a odmítnutí hradit provize a posoudila skutkové důkazy týkající se jednak sporné kartelové dohody jako celku a jednak každého z adresátů uvedeného rozhodnutí.

V oddíle 5 sporného rozhodnutí, nadepsaném Použití příslušných pravidel hospodářské soutěže , použila Komise článek 101 SFEU na skutkové okolnosti projednávané věci, přičemž upřesnila, že odkazy na tento článek je třeba chápat rovněž jako odkazy na článek 53 Dohody o EHP a článek 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem, jelikož tato ustanovení se použijí obdobně, není-li stanoveno jinak.

V tomto ohledu přezkoumala Komise stran své pravomoci meze své časové a územní pravomoci, pokud jde o zjištění a sankcionování protiprávního jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže v projednávané věci.

Zaprvé v bodech 822 až 832 odůvodnění sporného rozhodnutí, které tvoří pododdíl 5.2 tohoto rozhodnutí, nadepsaný Pravomoc Komise , Komise v podstatě uvedla, že nepoužije nejprve článek 101 SFEU na dohody a jednání před 1. květnem 2004 týkající se tras mezi letišti v Evropské unii a letišti mimo EHP (dále jen trasy Unie – třetí země ), poté článek 53 Dohody o EHP na dohody a jednání před 19. květnem 2005 týkající se tras Unie – třetí země, jakož i tras mezi letišti v zemích, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP a které nejsou členy Unie, a letišti ve třetích zemích (dále jen trasy EHP kromě tras Unie – třetí země ) a konečně článek 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem na dohody a jednání před 1. červnem 2002 týkající se tras mezi letišti v Unii a letišti ve Švýcarsku (dále jen trasy Unie-Švýcarsko ). V bodě 832 odůvodnění uvedeného rozhodnutí upřesnila, že totéž rozhodnutí v žádném případě nemá za cíl odhalit jakékoli protiprávní jednání v rozporu s článkem 8 Dohody [o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem] týkající se služeb nákladní dopravy [mezi] Švýcarskem [a] třetími zeměmi .

Zadruhé v bodech 1036 až 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí, které byly součástí pododdílu 5.3.8 tohoto rozhodnutí nadepsaného [P]oužitelnost článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o EHP na příchozí trasy uvedla Komise důvody, proč odmítla argumenty několika obviněných dopravců, že překročila meze své územní pravomoci podle pravidel mezinárodního práva veřejného, když konstatovala a uložila sankci za protiprávní jednání, které je v rozporu s těmito dvěma ustanoveními, na trasách ze třetích zemí a do EHP (dále jen příchozí trasy , a pokud jde o služby nákladní dopravy poskytované na těchto trasách, příchozí služby nákladní dopravy ).

Konkrétně v bodě 1045 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla Komise, že protisoutěžní jednání, pokud jde o příchozí služby nákladní dopravy, mohou mít bezprostřední, podstatné a předvídatelné účinky v rámci Unie a EHP, neboť zvýšené náklady na leteckou dopravu do EHP, a tedy i vyšší ceny dováženého zboží, mohou mít z podstaty dopad na spotřebitele v EHP . Dodala, že v projednávané věci tato jednání mohla mít takové účinky rovněž na poskytování služeb letecké nákladní dopravy jinými dopravci v EHP, mezi dopravními uzly ( hubs ) v EHP využívanými dopravci ze třetích zemí a letišti určení těchto zásilek v EHP, která nebyla obsluhována dopravcem ze třetí země.

V bodě 1046 odůvodnění téhož rozhodnutí Komise dále uvedla, že sporná kartelová dohoda byla prováděna celosvětově , že ujednání o příchozích trasách byla nedílnou součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP a že jednotné uplatňování příplatků v celosvětovém rozsahu bylo klíčovým prvkem této kartelové dohody.

Pododdíl 5.3 sporného rozhodnutí, který se v projednávané věci týká použití článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem, obsahuje body 833 až 1052 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Zaprvé v bodě 846 odůvodnění tohoto rozhodnutí měla Komise za to, že obvinění dopravci koordinovali své jednání nebo ovlivňovali tvorbu cen, což v konečném důsledku představ[ovalo] stanovení cen ve vztahu k palivovému příplatku, bezpečnostnímu příplatku a úhradě provize z příplatků spedičním podnikům. V bodě 861 odůvodnění uvedeného rozhodnutí měla za to, že obecný systém koordinace jednání v oblasti cen u služeb nákladní dopravy odhalený jejím šetřením potvrzuje existenci komplexního protiprávního jednání skládajícího se z různých jednání, která [bylo možné] kvalifikovat buď jako dohodu, nebo jako jednání ve vzájemné shodě, kdy soutěžitelé vědomě nahradili rizika hospodářské soutěže vzájemnou praktickou spoluprací .

Zadruhé v bodě 869 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že dotčené jednání představuje jediné a trvající protiprávní jednání v rozporu s článkem 101 [SFEU] , přičemž v bodech 870 až 902 odůvodnění tohoto rozhodnutí upřesnila, že dotčená ujednání sledovala jediný protisoutěžní cíl, který spočíval v zabránění hospodářské soutěži v odvětví nákladní dopravy v EHP, týkala se poskytování služeb nákladní dopravy a stanovování jejich cen, jakož i stejných podniků, měla jedinou a trvající povahu a týkala se tří složek, a to palivového příplatku, bezpečnostního příplatku a odmítnutí hradit provize. V tomto rámci v bodě 882 odůvodnění tohoto rozhodnutí zejména uvedla, že společnost SAS Cargo a další byly zapojeny do dvou ze tří složek jediného protiprávního jednání, a sice bezpečnostního příplatku a palivového příplatku, ale že vzhledem k jejich zapojení do ostatních prvků protiprávního jednání mohly rozumně předpokládat výměny názorů mezi účastníky v tak související záležitosti, jako je úhrada provize z příplatků, a byly ochotny za to nést riziko .

Zatřetí v bodě 903 odůvodnění uvedeného rozhodnutí konstatovala Komise, že dotčené protisoutěžní jednání mělo za cíl omezit hospodářskou soutěž přinejmenším v rámci Unie, EHP a Švýcarska. V bodě 917 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise v podstatě dodala, že proto nebylo nutné zohlednit konkrétní účinky tohoto jednání.

V bodech 922 až 971 odůvodnění téhož rozhodnutí posoudila Komise alianci WOW, která v době rozhodné z hlediska dotčených skutkových okolností sdružovala společnosti Lufthansa, SAS Cargo, Singapore Airlines Cargo Pte Ltd a Japan Airlines International Co. Ltd (dále jen Japan Airlines ). V tomto bodě 971 odůvodnění uvedla, že vzhledem k obsahu dohody o alianci WOW a jejímu provádění se Komise domnívá, že koordinace příplatků mezi členy [aliance] WOW probíhala mimo legitimní rámec aliance, který jí neodůvodňuje. Členové si ve skutečnosti byli vědomi protiprávnosti takové koordinace. Kromě toho si byli vědomi, že koordinace příplatků se týkala několika [dopravců], kteří nebyli členy [aliance] WOW. Komise se proto domnívá, že důkazy o kontaktech mezi členy [aliance] WOW […] představují důkaz o jejich účasti na protiprávním jednání v rozporu s [článkem 101 SFEU], tak jak je popsáno v tomto rozhodnutí .

Začtvrté v bodech 972 až 1021 odůvodnění sporného rozhodnutí přezkoumala Komise právní úpravu sedmi třetích zemí, o níž několik obviněných dopravců tvrdilo, že jim ukládala, aby se vzájemně domlouvali na příplatcích, čímž bránili uplatňování relevantních pravidel hospodářské soutěže. Komise měla za to, že tito dopravci neprokázali, že jednali pod nátlakem těchto třetích zemí.

Zapáté v bodech 1024 až 1035 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise konstatovala, že jediné a trvající protiprávní jednání mohlo citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy, mezi smluvními stranami Dohody o EHP a mezi smluvními stranami Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem.

Oddíl 7 sporného rozhodnutí, nadepsaný Doba trvání protiprávního jednání , obsahuje body 1146 až 1169 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Jak vyplývá z bodu 1146 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, měla Komise za to, že sporná kartelová dohoda začala dne 7. prosince 1999 a trvala do 14. února 2006 . V bodě 1146 odůvodnění upřesnila, že tato kartelová dohoda porušila: článek 101 SFEU od 7. prosince 1999 do 14. února 2006 , pokud jde o leteckou dopravu mezi letišti v Unii; článek 101 SFEU od 1. května 2004 do 14. února 2006 , pokud jde o leteckou dopravu na trasách Unie – třetí země; článek 53 Dohody o EHP od 7. prosince 1999 do 14. února 2006 , pokud jde o leteckou dopravu mezi letišti v EHP; článek 53 Dohody o EHP od 19. května 2005 do 14. února 2006 , pokud jde o leteckou dopravu na trasách EHP kromě tras Unie – třetí země; článek 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem od 1. června 2002 do 14. února 2006 , pokud jde o leteckou dopravu na trasách Unie-Švýcarsko.

V bodě 1169 odůvodnění téhož rozhodnutí uvedla Komise, že protiprávní jednání trvalo, pokud jde o společnost SAS Cargo a další, od 13. prosince 1999 do 14. února 2006 .

V oddíle 8 sporného rozhodnutí se Komise zabývala nápravnými opatřeními, která mají být přijata, a pokutami, které mají být uloženy, s odkazem na pokyny z roku 2006. Na základě bodu 37 těchto pokynů zejména uplatnila 50 % snížení základních částek pokut, jelikož část služeb týkajících se příchozích tras, jakož i odchozích tras z EHP a do třetích zemí, s výjimkou tras Unie-Švýcarsko, byla poskytována mimo území, na které se vztahuje Dohoda o EHP, a část škody tedy pravděpodobně vznikla mimo toto území. Kromě toho na základě bodu 29 těchto pokynů přiznala obviněným dopravcům dodatečné snížení základních částek o 15 % z důvodu, že některé regulatorní režimy podporovaly spornou kartelovou dohodu.

Komise měla v bodech 1221, 1223 a 1227 až 1229 odůvodnění sporného rozhodnutí rovněž za to, že dodatečná částka ve výši 16 % hodnoty tržeb podle bodu 25 pokynů z roku 2006 by měla být rozdělena mezi společnost SAS Cargo a další tak, aby odrážela dobu trvání účasti každé z těchto entit na jediném a trvajícím protiprávním jednání, v souladu s bodem 28 těchto pokynů uložila společnosti SAS Cargo a SAS Consortium zvýšení základní částky pokuty za opakování protiprávního jednání o 50 % a v souladu s bodem 29 uvedených pokynů přiznala společnosti SAS Cargo a dalším snížení základní částky pokuty o 10 % z důvodu jejich omezené účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání. Komise kromě toho na jejich pokutu uplatnila 15 % snížení, aby zohlednila jejich příspěvek v rámci žádosti o shovívavost. Výše uložených pokut tedy byla stanovena na 38250000 eur pro společnost SAS, 64812500 eur pro společnost SAS Cargo a 14875000 eur pro SAS Consortium.

Články 1, 3 a 4 výroku sporného rozhodnutí znějí následovně: Článek 1 Koordinací svého jednání v oblasti stanovování cen při poskytování služeb letecké nákladní dopravy po celém světě, pokud jde o palivový příplatek, [bezpečnostní příplatek] a úhradu provize z příplatků, se následující podniky dopustily následujícího jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 [SFEU], článkem 53 [Dohody o EHP] a článkem 8 [Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem], pokud jde o následující trasy a období. 1) Následující podniky porušily článek 101 [SFEU] a článek 53 Dohody o EHP, pokud jde o trasy mezi letišti nacházejícími se v EHP po tato období: […] o) [SAS] od 17. srpna 2001 do 14. února 2006 ; p) [SAS Cargo] od 1. června 2001 do 14. února 2006 ; q) [SAS Consortium] od 13. prosince 1999 do 28. prosince 2003 ; […] 2) Následující podniky porušily článek 101 [SFEU], pokud jde o [trasy Unie – třetí země] po tato období: […] o) [SAS] od 1. května 2004 do 14. února 2006 ; p) [SAS Cargo] od 1. května 2004 do 14. února 2006 ; […] 3) Následující podniky porušily článek 53 Dohody o EHP, pokud jde o [trasy EHP kromě tras Unie – třetí země] po tato období: […] o) [SAS] od 19. května 2005 do 14. února 2006 ; p) [SAS Cargo] od 19. května 2005 do 14. února 2006 ; […] 4) Následující podniky porušily článek 8 [Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem], pokud jde o [trasy Unie-Švýcarsko] po tato období: […] o) [SAS] od 1. června 2002 do 14. února 2006 ; p) [SAS Cargo] od 1. června 2002 do 14. února 2006 ; q) [SAS Consortium] od 1. června 2002 do 28. prosince 2003 ; […] Článek 3 Za jediné a trvající protiprávní jednání uvedené v článku 1 tohoto rozhodnutí […] se ukládají tyto pokuty: […] n) [SAS Consortium]: 5355000 [eur]; o) [SAS Cargo a SAS Consortium] společně a nerozdílně: 4254250 [eur]; p) [SAS Cargo a dalším] společně a nerozdílně: 5265750 [eur]; q) [SAS Cargo a SAS] společně a nerozdílně: 32984250 [eur]; r) [SAS Cargo]: 22308250 [eur]; […] Článek 4 Podniky uvedené v článku 1 neprodleně ukončí jediné a trvající protiprávní jednání uvedené v tomto článku, pokud tak již neučinily. Rovněž se zdrží jakéhokoli úkonu nebo jednání se stejným nebo podobným účelem nebo důsledkem.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 29. května 2017 podaly společnost SAS Cargo a další žalobu, kterou se domáhaly, aby Tribunál přijal organizační procesní opatření nebo důkazní opatření, kterými Komisi uloží, aby jim poskytla přístup k celému spisu projednávané věci, nebo jakékoli jiné opatření, které Tribunál považuje za nezbytné; zcela nebo zčásti zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se jich týká, a podpůrně snížil výši pokuty, která jim byla tímto rozhodnutím uložena.

Na podporu této žaloby společnost SAS Cargo a další vznesly pět žalobních důvodů směřujících ke zrušení. První žalobní důvod vycházel z porušení jejich práva na obhajobu a zásady rovnosti zbraní z důvodu odepření přístupu k důkazům ve prospěch a v neprospěch. Druhý žalobní důvod se týkal porušení práva být vyslechnut a nedostatku pravomoci Komise jednak použít článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP na příchozí služby nákladní dopravy a jednak použít článek 53 Dohody o EHP na služby nákladní dopravy poskytované na trasách mezi Švýcarskem a třemi zeměmi EHP, které nejsou členy Unie (dále jen trasy EHP kromě tras Unie-Švýcarsko ). V rámci třetího žalobního důvodu společnost SAS Cargo a další namítaly nesprávné posouzení jednání, kterého se účastnily, a skutečnost, že tato jednání prokazovala jejich účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání nebo jejich povědomí o tomto jednání. Čtvrtý žalobní důvod vycházel z porušení článku 266 SFEU, čl. 296 druhého pododstavce SFEU a článku 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen Listina ) z důvodu vnitřní rozpornosti sporného rozhodnutí. Pátý žalobní důvod se týkal pochybení při určení výše pokuty, která jim byla uložena.

Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke změně výše pokuty společnost SAS Cargo a další uplatnily všechny argumenty, které vznesly na podporu pátého žalobního důvodu směřujícího ke zrušení.

Usnesením ze dne 7. ledna 2021 Tribunál znovu otevřel ústní část řízení, neboť měl za to, že bylo třeba vyzvat účastnice řízení, aby se vyjádřily k argumentu, který nebyl mezi účastnicemi řízení projednán. V této souvislosti položil Tribunál Komisi písemné otázky ve dnech 12. ledna , 2. března a 12. dubna 2021 . Komise na poslední z těchto otázek odpověděla dne 22. dubna 2021 (dále jen odpověď ze dne 22. dubna 2021 ). Společnost SAS Cargo a další předložily svá vyjádření k odpovědím Komise na všechny uvedené otázky dne 14. května 2021 . Dne 26. července 2021 Tribunál opětovně ukončil ústní část řízení.

Napadeným rozsudkem Tribunál: zrušil čl. 1 odst. 1 písm. o), p) a q), odst. 2 písm. o) a p), odst. 3 písm. o) a p) a odst. 4 písm. o), p) a q) sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje, že se společnost SAS Cargo a další podílely na složce jediného a trvajícího protiprávního jednání týkající se odmítnutí hradit provize; zrušil: článek 1 odst. 2 písm. o) a p) tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje porušení článku 101 SFEU na trasách z Thajska do Unie v období od 20. července 2005 do 14. února 2006 , pokud jde o složku týkající se palivového příplatku, a článek 1 odst. 3 písm. o) a p) uvedeného rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje porušení článku 53 Dohody o EHP na trasách z Thajska do EHP v období od 20. července 2005 do 14. února 2006 , pokud jde o složku týkající se palivového příplatku; zrušil čl. 3 písm. n) až r) téhož rozhodnutí; stanovil výši uložené pokuty: SAS Consortium na 7030618 eur; společnosti SAS Cargo a SAS Consortium společně a nerozdílně na 5937909 eur; společnosti SAS Cargo a dalším společně a nerozdílně na 6314572 eur; společnostem SAS Cargo a SAS společně a nerozdílně na 29045427 eur a společnosti SAS Cargo na 21687090 eur; ve zbývající části žalobu zamítl a rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí tři čtvrtiny nákladů řízení vynaložených společností SAS Cargo a dalšími, přičemž posledně uvedené ponesou čtvrtinu vlastních nákladů řízení.

Tribunál zejména částečně vyhověl prvnímu žalobnímu důvodu. V tomto ohledu měl za to, že se Komise dopustila pochybení, když společnosti SAS Cargo a dalším odepřela přístup k některým úryvkům odpovědí na oznámení námitek uvedeným ve sporném rozhodnutí. Konstatoval však, že to nemá vliv na závěr Komise, že se článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP použije na jednání obviněných dopravců v Hongkongu a v Japonsku.

Pokud jde o druhý žalobní důvod, Tribunál rozhodl, že Komise v čl. 1 odst. 3 sporného rozhodnutí nečinila společnost SAS Cargo a další odpovědnými za protiprávní jednání v rozporu s článkem 53 Dohody o EHP týkající se tras EHP kromě tras Unie-Švýcarsko. Konstatoval však, že Komise připustila, že z hodnoty tržeb opomněla vyloučit částku 262084 eur za prodej služeb nákladní dopravy, které společnost SAS Cargo a další uskutečnily v průběhu roku 2005 na trasách EHP kromě tras Unie-Švýcarsko. Jelikož se domníval, že se tato okolnost týkala výhradně příjmů, které je třeba zohlednit pro účely výpočtu základní částky pokuty, tento druhý žalobní důvod zamítl.

V rámci třetího žalobního důvodu, kterému Tribunál částečně vyhověl, měl Tribunál zejména za to, že skutečnost, že některé důkazy použité proti společnosti SAS Cargo a dalším ve sporném rozhodnutí musí být, jak společnost SAS Cargo a další tvrdily, odmítnuty, neumožňuje zpochybnit soubory nepřímých důkazů, kterých se dovolávala Komise, aby prokázala jejich účast na složce jediného a trvajícího protiprávního jednání týkající se palivového příplatku ani na složce týkající se bezpečnostního příplatku. Tribunál však konstatoval, že pokud jde o právní úpravu platnou v Thajsku, podařilo se společnosti SAS Cargo a dalším prokázat, že od 20. července 2005 vytvořily orgány této země právní rámec, který vyloučil jakoukoli možnost konkurenčního jednání mezi dopravci při určování výše palivového příplatku platné pro lety z uvedené země. Tribunál měl rovněž za to, že se Komise dopustila pochybení, když konstatovala odpovědnost společnosti SAS Cargo a dalších za složku jediného a trvajícího protiprávního jednání týkající se odmítnutí hradit provize.

V rámci pátého žalobního důvodu Tribunál zejména konstatoval, že jelikož Komise nesprávně přičetla společnosti SAS Cargo a dalším odpovědnost za složku jediného a trvajícího protiprávního jednání týkající se odmítnutí hradit provize, nadhodnotila míru jejich účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání. Tribunál měl za to, že se Komise v důsledku toho dopustila protiprávnosti sporného rozhodnutí tím, že společnosti SAS Cargo a dalším s ohledem na jejich omezenou účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání nesnížila základní částku pokuty o více než 10 %.

Na základě těchto zjištění Tribunál zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu uvedeném v bodě 45 tohoto rozsudku a ve zbývající části návrhová žádání směřující ke zrušení zamítl.

Pokud jde o návrhová žádání na změnu výše pokuty, Tribunál z hodnoty tržeb vyloučil příjmy dosažené na trasách EHP kromě tras Unie-Švýcarsko, jelikož tyto trasy nespadají do dosahu jediného a trvajícího protiprávního jednání.

S ohledem na odpověď Komise na jednu ze jeho písemných otázek a za účelem zajištění rovného zacházení s obviněnými dopravci, kteří podali žalobu proti spornému rozhodnutí, měl však Tribunál za to, že je třeba do hodnoty tržeb, kterou je třeba u společnosti SAS Cargo a dalších zohlednit, znovu zahrnout obrat, kterého dosáhly na trasách obsluhovaných výhradně ve vnitrozemí Dánska, Švédska a Norska (dále jen vnitřní trasy ), který činil 7991282 eur.

S ohledem na to, že částečně vyhověl některým žalobním důvodům směřujícím ke zrušení, mimo jiné snížil koeficient závažnosti protiprávního jednání ve srovnání s koeficientem použitým ve sporném rozhodnutí, stanovil dodatečnou částku mírně nižší, než jaká byla stanovena Komisí, a z důvodu omezené účasti společnosti SAS Cargo a dalších na jediném a trvajícím protiprávním jednání použil vyšší míru snížení, než jakou stanovila Komise. Naproti tomu měl za to, že vyloučení některých důkazů neodůvodňuje další snížení z důvodu omezené účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání.

Na základě těchto skutečností Tribunál vypočítal pokutu a rozhodl, že pokuty uložené společnosti SAS Cargo a dalším musí být stanoveny ve výši uvedené v bodě 45 tohoto rozsudku.

Ve zbývající části Tribunál žalobu zamítl.

Společnost SAS Cargo a další navrhují, aby Soudní dvůr: zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž jím byla zamítnuta jejich žaloba na neplatnost; zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu nebo zčásti v rozsahu, v němž se jich týká; zrušil nebo podstatně snížil pokutu, která jim byla uložena; podpůrně vrátil věc Tribunálu a uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených jak v rámci kasačního opravného prostředku, tak v řízení před Tribunálem.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr: kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení; podpůrně, pokud bude kasačnímu opravnému prostředku vyhověno, vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku společnost SAS Cargo a další uplatňují pět důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení Tribunálu v souvislosti s porušením jejich práva na obhajobu a práva na přístup ke spisu. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávných právních posouzení jejich práva být vyslechnuty, pokud jde o použití kritéria založeného na kvalifikovaných účincích protisoutěžních praktik v Unii (dále jen kritérium kvalifikovaných účinků ) a příchozí trasy. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při použití tohoto kritéria. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení existence jediného a trvajícího protiprávního jednání. V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci.

První důvod kasačního opravného prostředku společnosti SAS Cargo a dalších je rozdělen do dvou částí. V první části navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil jejich právo na obhajobu a právo na přístup ke správnímu spisu Komise tím, že nesankcionoval odmítnutí Komise poskytnout jim přístup k důkazům v jejich neprospěch. Ve druhé části namítají stejná porušení, pokud jde o přístup k důkazům v jejich prospěch.

Společnost SAS Cargo a další uvádějí, že před Tribunálem tvrdily, že jejich právo na obhajobu bylo porušeno, jelikož je sporné rozhodnutí založeno na popisech regulačních rámců a správní praxi třetích zemí, které pocházejí zejména z odpovědí jiných dopravců na oznámení námitek, jakož i z dokumentů odkazujících na tyto odpovědi. Tyto dokumenty jim však nebyly předloženy, ačkoli se jedná o důkaz v jejich neprospěch. Jak vyplývá z bodů 104 až 109, 115 a 124 napadeného rozsudku, Tribunál sice vyhověl jejich argumentaci týkající se některých odpovědí na oznámení námitek, avšak neprávem jim odepřel přístup k jiným kategoriím dokumentů v jejich neprospěch.

V první řadě se Tribunál v bodě 110 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise nevycházela z nezpřístupněných dokumentů týkajících se bezpečnostního příplatku v Japonsku. Z bodů 1008 a 1012 odůvodnění sporného rozhodnutí totiž vyplývá, že některé účastnice řízení tvrdily, že koordinace je nezbytná v případě palivového, nikoli bezpečnostního příplatku, a že Komisi byly předloženy důkazy, byť nedostatečné, jinými dopravci. Společnost SAS Cargo a další, které samy předložily vyjádření k bezpečnostnímu příplatku prokazující, že tento bod 1008 odůvodnění je nesprávný, tedy měly mít přístup k odpovědím na oznámení námitek poskytnutým těmito jinými dopravci, aby ověřily zjištění Komise v tomto ohledu.

Ve druhé řadě se Tribunál v bodech 112 až 114 tohoto rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že není nezbytné, aby společnost SAS Cargo a další měly přístup k dokumentům, které Komise použila k posouzení regulatorních režimů Japonska a dalších třetích zemí, z důvodu, že se sporné rozhodnutí omezuje na popis použitelných ustanovení a informace týkající se legislativního rámce dotčených třetích zemí jsou v zásadě veřejné a přístupné.

Zaprvé je obsah vnitrostátního práva skutkovou otázkou a musí být doložen důkazy. Závěry Komise, které se týkají regulačních rámců těchto třetích zemí, se tedy nutně musely zakládat na dokumentech obsažených ve spise, které však nebyly zpřístupněny. Kromě toho se jedná o důkazy v neprospěch, neboť byly použity proti společnosti SAS Cargo a dalším. Zadruhé se rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006 , Jungbunzlauer v. Komise ( T‑43/02 , EU:T:2006:270 ), citovaný v tomto bodě 114, netýká vnitrostátního práva, nýbrž judikatury unijního soudu, a není tedy relevantní. Zatřetí z žádné skutečnosti obsažené ve spise nevyplývá, že by dotčené právní předpisy byly přístupné veřejnosti. Začtvrté, jak vyplývá z bodů 558 až 661 napadeného rozsudku, sporné rozhodnutí zmiňuje rovněž správní požadavky, které se uplatní v ostatních třetích zemích, jejichž regulatorní režimy jsou předmětem tohoto rozhodnutí. Tyto požadavky však nejsou veřejně dostupné.

Ve třetí řadě Tribunál neodpověděl na argument společnosti SAS Cargo a dalších, podle kterého jim Komise měla poskytnout přístup k odpovědím ostatních adresátů oznámení námitek, které se týkaly japonské právní úpravy. Tribunál neodpověděl zejména na jejich argument týkající se bodu 1011 odůvodnění sporného rozhodnutí, který však vzal na vědomí v bodě 103 napadeného rozsudku. Měl přinejmenším uvést důvody, proč nezohlednil argumenty společnosti SAS Cargo a dalších týkající se důkazů v jejich neprospěch, které mohly vést k částečnému nebo úplnému zrušení sporného rozhodnutí.

Závěry, k nimž Tribunál dospěl v bodech 115 a 124 napadeného rozsudku, jsou proto rovněž nesprávné.

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

Právo na přístup ke spisu, logický důsledek zásady dodržování práva na obhajobu, znamená, že Komise musí dotyčnému podniku umožnit, aby se seznámil se všemi dokumenty obsaženými ve vyšetřovacím spise, které mohou být relevantní pro jeho obhajobu. Mezi tyto dokumenty patří písemnosti svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch, s výjimkou obchodních tajemství jiných podniků, interních dokumentů Komise a jiných důvěrných informací (rozsudek ze dne 1. července 2010 , Knauf Gips v. Komise, C‑407/08 P , EU:C:2010:389 , bod 22 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 14. května 2020 , NKT Verwaltung a NKT v. Komise , C‑607/18 P , EU:C:2020:385 , bod 262 ).

Podle ustálené judikatury Soudního dvora nezpřístupnění dokumentu zakládá porušení práva na obhajobu pouze tehdy, jestliže dotyčný podnik prokáže jednak to, že Komise vycházela z tohoto dokumentu na podporu své námitky týkající se existence protiprávního jednání, a jednak to, že tato námitka mohla být prokázána pouze odkazem na uvedený dokument. I když existují jiné listinné důkazy, se kterými byly dotyčné podniky ve správním řízení seznámeny a které konkrétně podporují závěry Komise, vyloučení nezpřístupněného usvědčujícího dokumentu jakožto důkazního prostředku nevyvrací opodstatněnost námitek uplatněných ve sporném rozhodnutí. Je tedy na dotyčném podniku, aby prokázal, že závěr, k němuž dospěla Komise ve svém rozhodnutí, by byl jiný, pokud by dokument, který nebyl tomuto podniku zpřístupněn a ze kterého Komise vycházela při zjištění protiprávního jednání, nebyl připuštěn jako důkaz v jeho neprospěch (rozsudek ze dne 1. července 2010 , Knauf Gips v. Komise, C‑407/08 P , EU:C:2010:389 , bod 13 a citovaná judikatura).

Pokud jde v projednávané věci v první řadě o výtku směřující proti bodu 110 napadeného rozsudku, je třeba zaprvé uvést, že Tribunál v tomto bodě uvedl, že z citované části bodu 1012 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle níž není tvrzeno, že účastníci byli povinni vzájemně sjednat [bezpečnostní příplatek] nebo odmítnutí hradit provize , nevyplývá, že by Komise vycházela z nezpřístupněných důkazů v neprospěch. V tomto ohledu uvedl, že Komise tímto zjištěním pouze konstatuje, že v odpovědi na oznámení námitek nebyl předložen žádný důkaz o takové povinnosti.

Tím, že společnost SAS Cargo a další v podstatě tvrdí, že Komise vycházela z údajné neexistence tvrzení týkajících se povinnosti vzájemně sjednat bezpečnostní příplatek jakožto důkazu v neprospěch, přitom ve skutečnosti pouze zpochybňují výklad tohoto bodu 1012 odůvodnění, který Tribunál provedl v napadeném rozsudku.

Nicméně v souladu s čl. 256 odst. 1 druhým pododstavcem SFEU a čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie se kasační opravný prostředek omezuje na právní otázky.

Pouze Tribunál je tedy příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností a k hodnocení důkazů. Pokud totiž tyto důkazy byly získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, kterou je třeba důkazům, které mu byly předloženy, přiznat. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů, s výhradou případu jejich zkreslení, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudky ze dne 28. května 1998 , Deere v. Komise, C‑7/95 P , EU:C:1998:256 , bod 22 , a ze dne 18. března 2021 , Pometon v. Komise, C‑440/19 P , EU:C:2021:214 , bod 50 a citovaná judikatura).

Tato výtka je proto nepřípustná, jelikož společnost SAS Cargo a další netvrdí, že Tribunál v tomto bodě 110 napadeného rozsudku zkreslil sporné rozhodnutí.

Zadruhé, pokud společnost SAS Cargo a další tvrdí, že bod 1008 odůvodnění sporného rozhodnutí byl nesprávný, stačí konstatovat, že tato argumentace nesměřuje proti napadenému rozsudku, jehož sporné pasáže tento bod odůvodnění ani konkrétně nezmiňují, nýbrž proti spornému rozhodnutí. Tato argumentace proto musí být odmítnuta jako nepřípustná (obdobně viz rozsudek ze dne 29. června 2023 , TUIfly v. Komise, C‑763/21 P , EU:C:2023:528 , bod 53 a citovaná judikatura).

Ve druhé řadě je třeba uvést, že jak uvádí bod 111 napadeného rozsudku, se Tribunál v bodech 112 až 114 tohoto rozsudku zabýval argumentací společnosti SAS Cargo a dalších týkající se nezpřístupněných dokumentů, z nichž Komise vycházela, aniž nutně pocházely od jiných dopravců, kterým bylo určeno oznámení námitek. V tomto ohledu odkazovaly na dokumenty, které byly použity k analýze japonských právních předpisů a dohod o leteckých službách (dále jen DLS ) použitelných v jiných třetích zemích, než jsou Hongkong a Japonsko, uvedené v bodech 998 až 1001, 1009, 1010 a 1013 až 1019 odůvodnění sporného rozhodnutí.

V bodě 112 tohoto rozsudku Tribunál konstatoval, že tyto body odůvodnění 998 až 1001, 1009, 1010 a 1013 až 1019 neodkazují na žádnou písemnost ve vyšetřovacím spise a že Komise v těchto bodech pouze popisuje platná ustanovení japonských právních předpisů a DLS, jejichž smluvními stranami jsou dotčené třetí země, a konstatuje, že nebylo prokázáno, že tato ustanovení vyžadují, aby dopravci prováděli koordinaci sazeb. Tribunál rovněž uvedl, že jak vyplývá z bodů 1002, 1003 a 1013 odůvodnění sporného rozhodnutí, jedná se o ustanovení, na která se odvolávají někteří dopravci, jimž bylo určeno oznámení námitek, ve své argumentaci v reakci na toto oznámení.

V bodě 113 uvedeného rozsudku Tribunál uvedl, že společnost SAS Cargo a další nevysvětlují, jak dotčené části tohoto rozhodnutí odhalují existenci jednoho nebo několika nezpřístupněných dokumentů v neprospěch, z nichž Komise vycházela.

V bodě 114 téhož rozsudku Tribunál dodal, že i kdyby společnost SAS Cargo a další hodlaly vytýkat Komisi, že jim neumožnila přístup ke znění dotčených právních ustanovení, právní rámec použitelný v Japonsku a v ostatních dotčených třetích zemích, pokud jde o příplatky, nemůže sám o sobě představovat důkaz v neprospěch a v každém případě jsou tyto informace v zásadě veřejné a přístupné. Dále dodal, že oznámení námitek jim ostatně umožnilo užitečně vyjádřit jejich stanovisko k dotčeným právním ustanovením v rámci správního řízení.

Z těchto skutečností nejprve vyplývá, že Tribunál v těchto bodech 112 a 113 nekonstatoval, že není nezbytné, aby společnost SAS Cargo a další měly přístup k dokumentům, které Komise použila k posouzení regulatorních režimů Japonska a jiných třetích zemí, jak tvrdí v projednávané výtce, ale že části sporného rozhodnutí, na které společnost SAS Cargo a další odkazovaly, neodhalují existenci nezpřístupněných dokumentů v jejich neprospěch, z nichž by Komise v tomto rozhodnutí vycházela. Kritika týkající se uvedených bodů 112 a 113 tedy musí být v rozsahu, v němž vychází z tohoto nesprávného výkladu napadeného rozsudku, odmítnuta jako neopodstatněná.

Dále pokud společnost SAS Cargo a další odkazují na bod 114 napadeného rozsudku a tvrdí, že se skutečně jedná o dokumenty v jejich neprospěch, že judikatura citovaná v tomto bodě 114 není relevantní a že veřejná povaha dotčených právních úprav není prokázána, stačí uvést, že se tato argumentace týká úvah Tribunálu, které jsou jen doplňující, jak vyplývá z bodů 75 až 78 tohoto rozsudku. V důsledku toho musí být uvedená argumentace odmítnuta jako irelevantní v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, podle níž výtky směřující proti doplňujícímu odůvodnění rozhodnutí Tribunálu nemohou vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a jsou tedy irelevantní (rozsudky ze dne 15. října 2002 , Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise , C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P , EU:C:2002:582 , bod 537 , jakož i ze dne 4. října 2024 , thyssenkrupp v. Komise, C‑581/22 P , EU:C:2024:821 , bod 263 a citovaná judikatura).

Konečně pokud jde o výtky společnosti SAS Cargo a dalších proti bodům 558 až 561 napadeného rozsudku, stačí uvést, že v těchto bodech Tribunál odkázal na pokyn thajského oddělení civilního letectví obsažený v dopise předloženém společností SAS Cargo a dalšími jak v rámci správního řízení, tak v řízení před Tribunálem. Společnost SAS Cargo a další přitom neuvádějí žádný právní argument, který by vysvětloval, v čem by toto konstatování mohlo odhalit nesprávné právní posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál při posouzení argumentace, kterou mu předložila společnost SAS Cargo a další ohledně údajných důkazů v jejich neprospěch, provedeném v bodech 103 až 115 napadeného rozsudku.

Podle čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora přitom platí, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je kasační opravný prostředek nebo příslušný důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný. Části kasačního opravného prostředku, které neobsahují žádnou argumentaci směřující specificky k označení nesprávného právního posouzení v napadeném rozsudku, tento požadavek nesplňují a musí být odmítnuty jako nepřípustné (rozsudek ze dne 4. října 2024 , Ferriere Nord v. Komise, C‑31/23 P , EU:C:2024:851 , body 51 a 52 a citovaná judikatura).

Výtka týkající se těchto bodů 558 až 561 je v důsledku toho nepřípustná.

Ve třetí řadě je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění, kterou má Tribunál na základě článku 36 ve spojení s čl. 53 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie, Tribunálu ukládá, aby jasně a jednoznačně uvedl své úvahy, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a Soudní dvůr mohl vykonat soudní přezkum (rozsudky ze dne 11. dubna 2013 , Mindo v. Komise, C‑652/11 P , EU:C:2013:229 , bod 29 , a ze dne 26. září 2024 , Covestro Deutschland a Německo v. Komise , C‑790/21 P a C‑791/21 P , EU:C:2024:792 , bod 113 a citovaná judikatura).

Tato povinnost ovšem Tribunálu neukládá, aby podal vyčerpávající vysvětlení ke každé jednotlivé úvaze uvedené stranami sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že zúčastněným osobám umožní seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést přezkum v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudky ze dne 7. ledna 2004 , Aalborg Portland a další v. Komise , C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P , EU:C:2004:6 , bod 372 , a ze dne 26. září 2024 , Covestro Deutschland a Německo v. Komise , C‑790/21 P a C‑791/21 P , EU:C:2024:792 , bod 114 a citovaná judikatura).

Z bodů 103 až 109 napadeného rozsudku přitom vyplývá, že Tribunál odpověděl na argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších, podle níž jim Komise měla poskytnout přístup k odpovědím ostatních adresátů oznámení námitek, které byly uplatněny a týkaly se japonské právní úpravy. Jak uvádí tento bod 103, tato argumentace se týkala zejména bodu 1011 odůvodnění sporného rozhodnutí, který souvisí právě s odpověďmi na oznámení námitek poskytnutými společností Japan Airlines a jinými dopravci ohledně palivového příplatku u letů z Japonska. S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 84 a 85 tohoto rozsudku tedy tvrzení, podle kterého Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, není prokázáno.

Z výše uvedeného vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další uvádějí, že před Tribunálem tvrdily porušení jejich práva na obhajobu, jelikož jim Komise neposkytla dokumenty potenciálně v jejich prospěch, které obdržela po oznámení námitek, zejména odpovědi na toto oznámení od jiných dopravců a vyjádření ostatních adresátů oznámení námitek předložená Tribunálu v rámci jejich žalob proti původnímu rozhodnutí. Tribunál se tím, že tuto argumentaci odmítl, podle společnosti SAS Cargo a dalších dopustil nesprávného právního posouzení.

V první řadě měl Tribunál v bodě 123 napadeného rozsudku za to, že zásada vyplývající z jeho rozsudku ze dne 29. června 1995 , Solvay v. Komise ( T‑30/91 , EU:T:1995:115 ), podle níž Komisi nepřísluší, aby sama rozhodovala o tom, zda je dokument užitečný pro obhajobu, se nevztahuje na důkazy předložené po oznámení námitek. Rozsudek, který v tomto ohledu citoval, a sice rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 , Heineken Nederland a Heineken v. Komise ( T‑240/07 , EU:T:2011:284 ), přitom nevylučuje, aby byl přístup poskytnut, je-li to nezbytné pro dodržení zásady rovnosti zbraní. Právo na řádnou správu a právo na spravedlivý proces zakotvené v článcích 41 a 47 Listiny vyžadují, aby orgány činné v trestním řízení zpřístupnily veškeré relevantní důkazy, které mají k dispozici. Při rozhodování o tom, zda má být poskytnut přístup k důkazům, není rozhodující okamžik, kdy byly důkazy zařazeny do spisu Komise, ale pouze to, zda mohly být užitečné pro obhajobu. Navrhovatelky v tomto ohledu poukazují na skutečnost, že práva přiznaná Listinou musí mít stejný rozsah jako rovnocenná práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 . Judikatura Evropského soudu pro lidská práva přitom vyžaduje, aby orgány činné v trestním řízení zpřístupnily veškeré relevantní důkazy, které mají k dispozici, a to jak v neprospěch, tak ve prospěch, i když je nepovažují za relevantní.

Ve druhé řadě odkaz na rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2011 , Hitachi a další v. Komise ( T‑112/07 , EU:T:2011:342 ), uvedený v bodě 117 napadeného rozsudku, není relevantní, jelikož se tento rozsudek zabývá argumenty předloženými ostatními adresáty oznámení námitek, zatímco společnost SAS Cargo a další požadovaly přístup k údajům jiných dopravců. Důkazy ve prospěch jednoho dopravce s největší pravděpodobností zprošťují odpovědnosti i jiné dopravce, jak Komise sama uznala, když zpřístupnila některé důkazy, které byly předloženy po tomto oznámení.

Ve třetí řadě Tribunál v bodech 118 až 122 napadeného rozsudku zkreslil důkazy a neodpověděl na argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších, když měl za to, že nepředložily žádný důkaz prima facie o užitečnosti požadovaných dokumentů pro řízení. Takové důkazy prima facie však byly předloženy v žalobě a v replice v řízení před Tribunálem, pokud jde o jednání aliance WOW, praktiky ve třetích zemích, interní spekulace jiných dopravců o společnosti SAS Cargo a dalších a rozdílnou místní praxi; jakož i vertikální dohody o poskytování kapacity a související e-maily určené Drahým partnerům . Tyto skutečnosti nebyly z velké části Tribunálem posouzeny.

Pokud jde zejména o zmíněné e-maily, Tribunál v bodech 476 až 487 napadeného rozsudku odmítl věrohodné vysvětlení společnosti SAS Cargo a dalších, že společnost Lufthansa leteckým společnostem, které byly jejími zákazníky, tyto e-maily zaslala nevyžádaným a jednostranným způsobem, takže je považoval za důkazy v neprospěch. V související věci, ve které byl vydán rozsudek Tribunálu ze dne 30. března 2022 , Latam Airlines Group a Lan Cargo v. Komise ( T‑344/17 , EU:T:2022:185 ), však Tribunál v bodě 512 tohoto rozsudku považoval tyto e-maily za důkazy ve prospěch. Tím porušil zásadu, že rozsudek, včetně jeho odůvodnění, musí být použitelný erga omnes . Stejné důkazy mají být posuzovány stejným způsobem bez ohledu na věc.

Ve čtvrté řadě, pokud jde o důkazy poskytnuté neobviněnými dopravci, Tribunál se v bodě 121 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení nebo, podpůrně, opomenul odůvodnit své rozhodnutí, když měl za to, že argumentace společnosti SAS Cargo a dalších vychází z velmi obecných domněnek. Ve skutečnosti však společnost SAS Cargo a další předložily konkrétní důkazy o tom, že odpovědi společnosti Air Canada a dalšího dopravce obsahují důkazy ve prospěch společnosti SAS Cargo a dalších nebo, jinými slovy, důkazy prima facie o tom, že jsou tyto dokumenty užitečné pro jejich obhajobu. Tribunál tedy porušil zásadu rovnosti zbraní a právo na obhajobu. Společnost SAS Cargo a další odkazují zejména na body 477 a 478 napadeného rozsudku, v nichž se Tribunál opírá o e-maily vyměněné mezi společností Lufthansa a jiným dopravcem jako o důkazy v neprospěch společnosti SAS Cargo a dalších. Společnost Lufthansa přitom obviněna nebyla. Kromě toho společnost SAS Cargo a další neměly přístup k prostředkům obhajoby a důkazům, které předložila, což silně nasvědčuje odmítnutí zpřístupnit důkazy v jejich prospěch. Tribunál nevysvětlil důvody, proč je tento důkaz prima facie nedostatečný, a nerozhodl o všech předložených důkazech prima facie .

V páté řadě se Tribunál v bodě 118 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že by zpřístupnění důkazů potenciálně ve prospěch, které byly předloženy po oznámení námitek, společnosti SAS Cargo a dalším umožnilo využívat většího úsilí a prostředků, které případně vynaložili jiní dopravci. Prostředky, které má osoba k dispozici, by neměly mít vliv na její právo na obhajobu. Judikatura pouze stanoví, že argumenty uvedené v jiných odpovědích na oznámení námitek nelze považovat za argumenty ve prospěch.

Komise tvrdí, že tato část je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

Pokud jde o nezpřístupnění dokumentu údajně ve prospěch, podle ustálené judikatury musí dotyčný podnik za účelem prokázání, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, pouze prokázat, že nezpřístupnění tohoto dokumentu mohlo ovlivnit k jeho újmě průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise. Postačí, že podnik prokáže, že uvedené dokumenty ve prospěch mohl použít ke své obhajobě v tom smyslu, že pokud by je mohl uplatnit během správního řízení, mohl by se dovolávat skutečností, které se neshodují se závěry dovozenými v této fázi Komisí, a mohl by tedy jakýmkoli způsobem ovlivnit závěry Komise učiněné v případném rozhodnutí, přinejmenším pokud jde o závažnost a dobu trvání jemu vytýkaného jednání, a tudíž výši pokuty. Dotyčný podnik tedy musí prokázat, jednak že neměl přístup k určitým důkazům ve svůj prospěch a jednak že by je byl mohl použít ke své obhajobě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2010 , Knauf Gips v. Komise, C‑407/08 P , EU:C:2010:389 , body 23 a 24 , jakož i ze dne 14. května 2020 , NKT Verwaltung a NKT v. Komise , C‑607/18 P , EU:C:2020:385 , bod 265 , jakož i citovaná judikatura).

V projednávané věci je třeba v první řadě uvést, jak tvrdí společnost SAS Cargo a další, že Tribunál v bodě 123 napadeného rozsudku uvedl, že se marně dovolávají rozsudku Tribunálu ze dne 29. června 1995 , Solvay v. Komise ( T‑30/91 , EU:T:1995:115 ), jelikož již rozhodl v bodě 254 svého rozsudku ze dne 16. června 2011 , Heineken Nederland a Heineken v. Komise ( T‑240/07 , EU:T:2011:284 ), že úvaha, podle které nemůže příslušet pouze Komisi určit dokumenty užitečné pro obhajobu dotyčného podniku, se týkala dokumentů obsažených ve spise Komise a nemůže se vztáhnout na odpovědi jiných dotyčných stran na námitky oznámené Komisí.

Tím, že společnost SAS Cargo a další tvrdí, že měl Tribunál nesprávně za to, že Komise byla oprávněna provést prvotní posouzení důkazů potenciálně v jejich prospěch obsažených v odpovědích ostatních účastníků kartelové dohody na oznámení námitek, přitom v podstatě usilují o právo na plný a automatický přístup k těmto odpovědím. Jak však Soudní dvůr již rozhodl, takové právo neexistuje. Je totiž na podniku, který se dovolává porušení svého práva na obhajobu, aby poskytl prvotní indicii poukazující na užitečnost takových nezpřístupněných dokumentů Komisí pro jeho obhajobu, a nelze mít tedy za to, že Komise porušila právo podniku na obhajobu pouze tím, že mu neposkytla plný a automatický přístup k odpovědím ostatních účastníků kartelové dohody na oznámení námitek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. listopadu 2019 , Brugg Kabel a Kabelwerke Brugg v. Komise , C‑591/18 P , EU:C:2019:1026 , bod 40 , jakož i ze dne 14. května 2020 , NKT Verwaltung a NKT v. Komise , C‑607/18 P , EU:C:2020:385 , body 259 , 260 a 265 ).

V tomto ohledu je třeba uvést, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva, na kterou se odvolává společnost SAS Cargo a další, nezakládá právo na plný a automatický přístup ke spisu v rámci správního řízení. V každém případě společnost SAS Cargo a další nevysvětlují, jakým způsobem by tato judikatura mohla zpochybnit přístup uplatňovaný Komisí, který, pokud jde o dokumenty, které obdržela po oznámení námitek, spočívá právě ve zpřístupnění těchto dokumentů, pokud mohou představovat nové důkazy, ať již v neprospěch nebo ve prospěch (obdobně viz rozsudek ze dne 14. května 2020 , NKT Verwaltung a NKT v. Komise , C‑607/18 P , EU:C:2020:385 , body 268 a 269 ).

První výtka této části tedy není opodstatněná.

Ve druhé řadě, pokud jde o výtku týkající se bodu 117 napadeného rozsudku, je třeba poznamenat, že Tribunál v tomto bodu uvedl, že se společnost SAS Cargo a další z velké části omezují na to, že někteří z obviněných dopravců nebo dopravců, kterým bylo určeno oznámení námitek, uvedli stejné argumenty jako ony ve svých odpovědích na oznámení námitek nebo ve svých vyjádřeních před Tribunálem. Uvedl, že tyto úvahy nejsou dostatečné k prokázání existence důkazů ve prospěch a odkázal v tomto ohledu na body 43 a 44 svého rozsudku ze dne 12. července 2011 , Hitachi a další v. Komise ( T‑112/07 , EU:T:2011:342 ).

Z judikatury již připomenuté v bodě 96 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že pokud jde o nezpřístupnění dokumentu ve prospěch, dotyčný podnik musí prokázat, že jeho nezpřístupnění mohlo ovlivnit k jeho újmě průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise. Nelze tudíž mít za to, že společnost SAS Cargo a další svými obecnými tvrzeními formulovanými před Tribunálem, jak je připomněl v bodě 117 napadeného rozsudku, tuto povinnost splnily.

Výtka směřující proti bodu 117 napadeného rozsudku je tedy neopodstatněná.

Ve třetí řadě, pokud společnost SAS Cargo a další tvrdí, že Tribunál v bodech 118 až 122 napadeného rozsudku zkreslil důkazy a neodpověděl na jejich argumentaci, je třeba uvést, že společnost SAS Cargo a další nenapadají právní kritérium uvedené v tomto bodě 118, které bylo v podstatě připomenuto v předchozím bodě tohoto rozsudku, nýbrž jeho použití Tribunálem.

V tomto ohledu Tribunál v bodě 119 napadeného rozsudku odkázal na dokumenty, z nichž vychází prohlášení Komise o alianci WOW v jejím rozhodnutí ze dne 4. července 2005 ve věci COMP/M.3770 – Lufthansa/Swiss ( Úř. věst. 2005, C 204, s. 3 ) a v podstatě uvedl, že Komise se v řízení vedoucím k vydání sporného rozhodnutí o tyto dokumenty neopírala. V bodě 120 napadeného rozsudku rovněž zkoumal důkazy, které měly prokázat existenci kapacitních dohod mezi společností Lufthansa a příjemci několika e-mailů zaslaných společností Lufthansa ohledně úpravy její výše palivového příplatku. V tomto kontextu poukázal na to, že společnost SAS Cargo a další již v odpovědi na oznámení námitek v tomto ohledu uvedly argument, že na základě údajů obsažených ve vyšetřovacím spise již měly k dispozici seznam dopravců, kteří se účastnili dohody o nákupu kapacit se společností Lufthansa, a že Komise tento argument odmítla v bodě 797 odůvodnění sporného rozhodnutí. Z toho vyvodil, že společnost SAS Cargo a další neprokázaly, že by jim zpřístupnění těchto důkazů mohlo být užitečné pro jejich obhajobu.

V bodě 121 napadeného rozsudku Tribunál dále posoudil argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších týkající se důkazů, které byly údajně předložené neobviněnými dopravci, podle níž tyto důkazy mohly být údajně předloženy v jejich prospěch, vzhledem k tomu, že neobvinění dopravci byli zapojeni do sporných kontaktů, které byly společnosti SAS Cargo a dalším ve sporném rozhodnutí vytýkány. V tomto ohledu měl Tribunál za to, že společnost SAS Cargo a další vycházely z velmi obecných domněnek a že obecnost jejich domněnky nemůže představovat dostatečně přesný údaj o existenci důkazů ve prospěch v odpovědích těchto dopravců. V bodě 122 napadeného rozsudku dodal, že totéž platí pro argument společnosti SAS Cargo a dalších, kterým tvrdí, že jelikož se jejich zaměstnanci podíleli pouze na minimální části dotčených jednání, důkazy týkající se většiny těchto jednání jsou v dispozici ostatních obviněných dopravců.

Je tedy nutno konstatovat, že společnost SAS Cargo a další se svou kritikou bodů 119 až 122 napadeného rozsudku ve skutečnosti snaží zpochybnit posouzení skutkových okolností a důkazů, která Tribunál v těchto bodech provedl. Případná relevance a důkazní hodnota údajných důkazů ve prospěch mají totiž zjevně skutkovou povahu, takže jako takové nepodléhají přezkumu Soudního dvora (rozsudek ze dne 19. prosince 2012 , Heineken Nederland a Heineken v. Komise , C‑452/11 P , EU:C:2012:829 , bod 28 a citovaná judikatura). Tato kritika je tudíž nepřípustná.

V tomto ohledu nelze mít za to, že, jak rovněž tvrdí společnost SAS Cargo a další, Tribunál v těchto bodech 119 až 122 zkreslil důkazy a neodpověděl na jejich argumentaci. O zkreslení se jedná, pokud se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávným nebo zjevně v rozporu s jejich zněním, aniž byly uplatněny nové důkazy. Toto zkreslení však musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu a není nutné provést nové posouzení skutkových okolností a důkazů. Kromě toho pokud navrhovatel tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, musí přesně označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v analýze, které Tribunál při jeho posouzení vedlo k tomuto zkreslení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. září 2024 , JCDecaux Street Furniture Belgium v. Komise, C‑710/22 P , EU:C:2024:787 , bod 63 , a ze dne 22. května 2025 , Luossavaara-Kiirunavaara v. Komise, C‑621/23 P , EU:C:2025:368 , bod 108 , jakož i citovaná judikatura).

Argumentace uvedená v bodě 91 tohoto rozsudku přitom s ohledem na tyto požadavky nepostačuje k prokázání údajných zkreslení, jelikož společnost SAS Cargo a další zejména neuvádějí, v čem je posouzení provedené Tribunálem v napadeném rozsudku zjevně nesprávné.

Dále s ohledem na judikaturu již připomenutou v bodech 84 a 85 tohoto rozsudku nelze mít za to, že Tribunál tím, že v bodech 119 až 122 napadeného rozsudku odmítl argumenty, které mu společnost SAS Cargo a další předložily, porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

Ve čtvrté řadě stačí uvést, že společnost SAS Cargo a další prostřednictvím argumentace uvedené v bodě 93 tohoto rozsudku opět zpochybňují bod 121 napadeného rozsudku a uplatňují argumenty obdobné těm, které již byly odmítnuty v bodech 104 až 110 tohoto rozsudku. Tato argumentace musí být tudíž odmítnuta jako zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

V páté řadě se argumentace uvedená v bodě 94 tohoto rozsudku týká pouze druhé věty bodu 118 napadeného rozsudku, která, jak naznačuje slovní spojení ostatně , představuje doplňující odůvodnění, a je proto v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 80 tohoto rozsudku irelevantní.

Z výše uvedeného vyplývá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako zčásti nepřípustná a zamítnuta jako zčásti irelevantní a zčásti neopodstatněná, a v důsledku toho musí být tento první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut v plném rozsahu.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku společnosti SAS Cargo a dalších je rozdělen do tří částí. V první části společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že skutečnost, že Komise ve sporném rozhodnutí vycházela z kritéria kvalifikovaných účinků, aniž toto kritérium bylo uvedeno v oznámení námitek, nepředstavuje porušení jejich práva být vyslechnuty. Ve druhé části uvádí, že Tribunál měl nesprávně za to, že důkazy uplatněné v tomto rozhodnutí na podporu použití tohoto kritéria již byly dostatečně popsány v oznámení námitek. Ve třetí části společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že jejich odpověď na oznámení námitek prokazuje, že jejich právo na obhajobu bylo dodrženo.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál v bodě 140 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise, která za účelem prokázání své pravomoci vycházela z kritéria kvalifikovaných účinků, nepředložila nové námitky ani nezměnila obsah námitek uvedených v oznámení námitek. Judikatura vyžaduje, aby oznámení námitek obsahovalo skutkové okolnosti, které jsou adresátovi tohoto oznámení vytýkány, ale také jejich kvalifikaci. Vzhledem k tomu, že Tribunál v tomto bodě 140 uznal, že oznámení námitek na kritérium kvalifikovaných účinků neodkazuje, nemohl dospět k závěru, aniž se dopustil pochybení, že je okolnost, že toto kritérium nebylo v průběhu správního řízení výslovně projednáno, irelevantní a nevede k porušení jejich práva na obhajobu. Komise měla z důvodu významných oprav ve své analýze přinejmenším přijmout oznámení námitek, které by doplňovalo oznámení námitek z roku 2007, a uspořádat nové slyšení.

Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, společnost SAS Cargo a další v bodě 34 své žaloby k Tribunálu uvedly argument vycházející z pochybení při kvalifikaci skutkových okolností , a sice, že v oznámení námitek nebylo uvedeno, že Komise hodlá vycházet ze skutkových okolností za účelem prokázání bezprostředních, podstatných nebo předvídatelných účinků nebo použití kritéria kvalifikovaných účinků. Společnost SAS Cargo a další rovněž tvrdí, že nemají povinnost formulovat svůj kasační opravný prostředek stejně jako svou žalobu.

Komise namítá, že tato část je podle článku 170 jednacího řádu Soudního dvora nepřípustná. Společnost SAS Cargo a další totiž před Tribunálem netvrdily, že jim Komise měla v oznámení námitek předložit kritérium kvalifikovaných účinků prostřednictvím kvalifikace skutkových okolností , ale pouze to, že analýza Komise byla založena na skutkových zjištěních, která jim nebyla sdělena, že oznámení námitek neuvádělo, že Komise hodlá vycházet ze skutkových okolností objasněných později v bodě 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí, a že neměly možnost na tato tvrzení reagovat. Každopádně je tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.

Podle čl. 170 odst. 1 druhé věty jednacího řádu Soudního dvora nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci přezkumu kasačního opravného prostředku je tak omezena na posuzování právního řešení žalobních důvodů projednávaných v prvním stupni. Účastník řízení tedy nemůže vznést důvod, který neuplatnil u Tribunálu, poprvé až před Soudním dvorem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál (rozsudky ze dne 14. října 2010 , Deutsche Telekom v. Komise C‑280/08 P , EU:C:2010:603 , bod 34 , a ze dne 2. února 2023 , Španělsko a další v. Komise , C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P , EU:C:2023:60 , bod 29 a citovaná judikatura).

Navrhovatel nicméně může podat kasační opravný prostředek tak, že před Soudním dvorem uvede důvody a argumenty vyplývající ze samotného napadeného rozsudku směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (rozsudky ze dne 29. listopadu 2007 , Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise , C‑176/06 P , EU:C:2007:730 , bod 17 , jakož i ze dne 2. února 2023 , Španělsko a další v. Komise , C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P , EU:C:2023:60 , bod 30 a citovaná judikatura).

Je pravda, že v projednávané věci z napadeného rozsudku, zejména z jeho bodu 133, nevyplývá, že by společnost SAS Cargo a další vznesly před Tribunálem námitku týkající se absence právní kvalifikace kritéria kvalifikovaných účinků v oznámení námitek. Kromě toho netvrdí, že by Tribunál v tomto rozsudku zkreslil argumentaci, kterou mu předložily.

Jak však společnost SAS Cargo a další v rámci této části uvádějí, z bodu 34 jejich žaloby vyplývá, že před Tribunálem namítaly, že z oznámení námitek nebyl patrný úmysl Komise vycházet ze skutkových zjištění v něm obsažených – která ostatně zpochybňovaly – za účelem prokázání bezprostředních, podstatných nebo předvídatelných účinků nebo použití kritéria účinků .

Je pravda, že tím výslovně netvrdily, že Komise právně nekvalifikovala základ své mezinárodní pravomoci. Tribunál však v bodě 140 napadeného rozsudku konstatoval, že mezi účastnicemi řízení je nesporné, že na rozdíl od sporného rozhodnutí oznámení námitek neodkazuje na kritérium kvalifikovaných účinků, a v bodě 145 tohoto rozsudku, že okolnost, že toto kritérium nebylo v průběhu správního řízení výslovně projednáno, je irelevantní pro účely posouzení dodržení jejich práva na obhajobu vzhledem ke skutečnostem, které uvedl v bodech 140 až 144 tohoto rozsudku.

Za těchto podmínek a s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 119 tohoto rozsudku musí být námitka nepřípustnosti vznesená Komisí odmítnuta a tuto část je třeba přezkoumat meritorně.

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že dodržení práva na obhajobu ve všech řízeních, která mohou vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, je základní zásadou unijního práva, která musí být plně dodržována (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. února 1979 , Hoffmann-La Roche v. Komise, 85/76 , EU:C:1979:36 , bod 9 , a ze dne 16. června 2022 , Quanta Storage v. Komise, C‑699/19 P , EU:C:2022:483 , bod 61 , jakož i citovaná judikatura).

V tomto ohledu nařízení č. 1/2003 stanoví, že se stranám zasílá oznámení námitek, v němž musí být jasným způsobem uvedeny veškeré podstatné skutečnosti, o které se Komise v této fázi řízení opírá. Takové oznámení námitek představuje procesní záruku, kterou se provádí základní zásada unijního práva, jež vyžaduje dodržování práva na obhajobu ve všech řízeních, která mohou vést k uložení sankce. Tato zásada zejména vyžaduje, aby oznámení námitek zaslané podniku, kterému Komise zamýšlí uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, obsahovalo podstatné skutečnosti uplatňované vůči tomuto podniku, jako jsou vytýkané skutkové okolnosti, jejich kvalifikace, závažnost a doba trvání předpokládaného protiprávního jednání a důkazy, o něž se Komise opírá, aby mohl uvedený podnik užitečně uplatnit své argumenty v rámci správního řízení, které bylo proti němu zahájeno (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. června 2006 , Showa Denko v. Komise, C‑289/04 P , EU:C:2006:431 , bod 69 , a ze dne 16. června 2022 , Quanta Storage v. Komise, C‑699/19 P , EU:C:2022:483 , bod 62 , jakož i citovaná judikatura).

V projednávané věci měl Tribunál v bodě 141 napadeného rozsudku za to, že Komise již v oznámení námitek uvedla, že má v úmyslu konstatovat protiprávní jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP, u příchozích tras. V tomto ohledu uvedl, že v bodě 129 oznámení námitek tak Komise uvedla, že protiprávní jednání se týkalo služeb letecké nákladní dopravy […] v rámci [Unie]/EHP a Švýcarska a na trasách mezi letišti [Unie]/EHP a třetích zemí po celém světě v obou směrech . Dále poznamenal, že v bodě 1430 oznámení námitek Komise uvedla, že všechny protisoutěžní činnosti, na nichž se podíleli všichni účastníci, byly součástí celkového cíle, a to dohodnout se na ceně nebo alespoň odstranit cenovou nejistotu na trhu letecké nákladní dopravy v EHP, a to i na trasách mezi letišti v EHP a třetími zeměmi .

V bodě 142 napadeného rozsudku Tribunál dodal, že Komise rovněž odůvodnila svou pravomoc konstatovat protiprávní jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP na příchozích trasách již ve fázi oznámení námitek. V tomto ohledu konstatoval, že v bodě 1390 tohoto oznámení tak Komise uvedla, že má pravomoc použít článek [101 SFEU] na ujednání o letecké dopravě mezi letišti v [Unii] a třetími zeměmi, která mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy . Kromě toho poznamenal, že v bodě 1394 uvedeného oznámení Komise dodala, že má rovněž pravomoc použít článek 53 Dohody o EHP […] na ujednání o letecké dopravě mezi letišti v [EHP] a třetími zeměmi, která mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy nebo smluvními stranami Dohody o EHP nebo mezi smluvními stranami Dohody o EHP .

Tribunál dále v bodě 147 tohoto rozsudku konstatoval, že skutkové okolnosti, na nichž jsou body 1045 a 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí založeny, byly všechny uvedeny v oznámení námitek.

Z toho vyplývá, že Komise tím, že ve sporném rozhodnutí konstatovala, že se sporná kartelová dohoda vztahuje na jednání související s prodejem v zemích, které nejsou členy Unie, ani EHP, nezaložila toto rozhodnutí na námitkách, k nimž společnost SAS Cargo a další nemohly uplatnit své argumenty v rozporu s povinností připomenutou v bodě 125 tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnosti uvedené Komisí v oznámení námitek, jak byly uvedeny Tribunálem v bodech 141, 142 a 147 napadeného rozsudku a o nichž společnost SAS Cargo a další netvrdí, že zkreslují toto oznámení, totiž společnost SAS Cargo a další nemohly nevědět, že jim Komise v souvislosti s těmito jednáními vytýká porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP.

Kvalifikace přesného právního kritéria, na jehož základě Komise dovozuje svou mezinárodní pravomoc k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na protisoutěžní jednání uskutečněná mimo tato území, nemá ostatně vliv na obsah podstatných skutečností, na nichž může Komise tuto pravomoc založit a které hodlá uplatnit vůči podniku, jenž má v úmyslu za porušení těchto ustanovení sankcionovat.

Nelze tudíž mít za to, že Komise porušila právo na obhajobu podniků, jimž bylo určeno oznámení námitek, a zejména jejich právo být vyslechnuty, pokud jde o mezinárodní pravomoc Komise sankcionovat protisoutěžní jednání uskutečněná mimo území Unie nebo EHP, pouze z toho důvodu, že v tomto oznámení výslovně neuvádí, že hodlá založit svou pravomoc sankcionovat taková jednání na kritériu provedení nebo na kritériu kvalifikovaných účinků , či dokonce na jiném právním kritériu, které by Komise mohla podle okolností považovat za způsobilé k odůvodnění takové pravomoci, pokud v uvedeném oznámení, jako je tomu v projednávané věci, uvede, že z důvodu takových jednání hodlá sankcionovat podniky, kterým je totéž oznámení určeno, za porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, a vymezí podstatné skutečnosti, které hodlá za tímto účelem zohlednit.

Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 140 až 142 a 146 napadeného rozsudku za to, že Komise tím, že se ve sporném rozhodnutí opřela o kritérium kvalifikovaných účinků aby založila svou pravomoc konstatovat a sankcionovat protiprávní jednání, které je v rozporu článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP, na příchozích trasách, nevznesla proti společnosti SAS Cargo a dalším nové námitky ani nezměnila obsah námitek, které předběžně přijala v oznámení námitek. Komise totiž již v oznámení námitek uvedla, že je hodlá za takové protiprávní jednání na těchto trasách sankcionovat, a zároveň v tomto oznámení vymezila podstatné skutečnosti odůvodňující její pravomoc tak učinit.

Z výše uvedeného vyplývá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že měl Tribunál v bodech 141 a 142 napadeného rozsudku nesprávně za to, že jim v oznámení námitek byly ohledně kritéria kvalifikovaných účinků poskytnuty dostatečné informace a že tudíž bylo dodrženo jejich právo na obhajobu. Části tohoto oznámení uvedené v bodech 141 a 142 tohoto rozsudku představují pouhá tvrzení, jež nejsou podložena důkazy. Oddíl 5.2 uvedeného oznámení, který se týká pravomoci Komise, nezmiňuje ani toto kritérium, ani jeho jednotlivé prvky, ani důkazy prokazující, že bylo v daném případě splněno.

Navíc v bodě 147 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že důkazy uplatněné ve sporném rozhodnutí k prokázání kritéria kvalifikovaných účinků byly v oznámení námitek dostatečně popsány, aniž poskytl další upřesnění. Přístup Tribunálu by znamenal, že společnost SAS Cargo a další musí rozpoznat právní kritérium, které Komise použila, a v rámci celého tohoto oznámení zjišťovat, zda obsahuje prvky, které by toto kritérium podpořily. Části oznámení námitek citované v tomto bodě 147 ani relevantní skutkové okolnosti neobsahují.

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

V první řadě v rozsahu, v němž společnost SAS Cargo a další v podstatě tvrdí, že Tribunál měl nesprávně za to, že oznámení námitek obsahuje dostatečné informace umožňující pochopit, že má Komise v úmyslu konstatovat protiprávní jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP, na příchozích trasách, a že jejich právo na obhajobu bylo v důsledku toho dodrženo, stačí konstatovat, že tato argumentace se co do své podstaty neliší od argumentace, kterou již společnost SAS Cargo a další uvedly na podporu první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku. Uvedená argumentace proto musí být ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 124 až 133 tohoto rozsudku, odmítnuta jako neopodstatněná.

Pokud jde ve druhé řadě o výtku, kterou společnost SAS Cargo a další směřují proti bodu 147 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v tomto bodě uvedl, že společnost SAS Cargo a další nemohou opodstatněně tvrdit, že použití kritéria kvalifikovaných účinků v bodech 1045 a 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí se zakládá na skutkových okolnostech, které Komise nezohlednila v oznámení námitek.

V tomto ohledu konstatoval, že skutkové okolnosti, na nichž jsou tyto body 1045 a 1046 odůvodnění založeny, byly všechny uvedeny v oznámení námitek. Upřesnil, že důvod obsažený v uvedeném bodě 1045 odůvodnění týkající se dopadu sporného jednání na spotřebitele v EHP tak vychází z úvah týkajících se struktury cen služeb nákladní dopravy, úlohy spedičních podniků jako prostředníků mezi dopravci a odesílateli a povahy jediného a trvajícího protiprávního jednání, které již byly uvedeny v bodech 7, 104, 1396 až 1411 a 1434 až 1438 oznámení námitek. Tribunál rovněž uvedl, že důvod týkající se účinků společných služeb více dopravců (interlining) na hospodářskou soutěž uvedený v témže bodě 1045 odůvodnění vychází z úvah týkajících se fungování odvětví nákladní dopravy uvedených v bodech 7, 9, 102 a 105 tohoto oznámení. Pokud jde o zeměpisný rozsah sporné kartelové dohody a zahrnutí příchozích služeb nákladní dopravy do jediného a trvajícího protiprávního jednání uvedené v bodě 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí, Tribunál konstatoval, že tyto jsou řešeny v bodech 3, 125, 129, 1045, 1390, 1394 a 1430 uvedeného oznámení.

Společnost SAS Cargo a další se tudíž svým tvrzením, že Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že důkazy uplatněné ve sporném rozhodnutí k prokázání splnění kritéria kvalifikovaných účinků byly v oznámení námitek dostatečně popsány, a že části tohoto oznámení neobsahují relevantní skutkové okolnosti, snaží dosáhnout toho, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení obsahu oznámení námitek, jak jej vymezil Tribunál v napadeném rozsudku, aniž by se dovolávaly zkreslení. Takové nové posouzení skutkových okolností přitom v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku nespadá do pravomoci Soudního dvora v řízení o kasačním opravném prostředku.

Z výše uvedeného vyplývá, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že Tribunál v bodě 143 napadeného rozsudku nesprávně uvedl, že dodržení jejich práva na obhajobu dokládají jejich odpovědi na oznámení námitek. Tyto odpovědi totiž nemohly vyplnit mezery v tomto oznámení týkající se kritéria kvalifikovaných účinků. Bod 144 tohoto rozsudku je proto rovněž nesprávný v rozsahu, v němž Tribunál v tomto bodu uvádí, že se Komise v bodech 1042 až 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí omezila na projednání argumentů společnosti SAS Cargo a dalších, jelikož posledně uvedené se kritériem kvalifikovaných účinků nikdy nezabývaly. I když je možné argumenty uvedené v oznámení námitek opravit nebo doplnit, není přípustné měnit podstatné prvky tvrzeného protiprávního jednání. V důsledku toho je rovněž nesprávný bod 145 napadeného rozsudku, v němž měl Tribunál za to, že okolnost, že kritérium kvalifikovaných účinků nebylo projednáno, je irelevantní, a bod 146 tohoto rozsudku, v němž Tribunál v návaznosti na to konstatoval, že právo společnosti SAS Cargo a dalších na obhajobu nebylo porušeno.

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

Stačí uvést, že tato část vychází z předpokladu, že oznámení námitek bylo neúplné z důvodu, že v něm Komise výslovně neuvedla, že hodlá založit svou pravomoc konstatovat a sankcionovat protiprávní jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP a které se týká příchozích tras, na kritériu kvalifikovaných účinků. Z posouzení první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku přitom vyplývá, že tento předpoklad je nesprávný.

Z toho vyplývá, že třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná, a v důsledku toho musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku společnosti SAS Cargo a dalších je rozdělen do pěti částí. V první části společnost SAS Cargo a další tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nesoudržností a nesprávným použitím kritéria kvalifikovaných účinků. Ve druhé části tvrdí, že Tribunál protiprávně nahradil úvahy uvedené Komisí ve sporném rozhodnutí svými úvahami. Ve třetí části se dovolávají protiprávního přenesení důkazního břemene. Ve čtvrté části tvrdí, že Tribunál použil nesprávné kritérium, pokud jde o bezprostřednost účinku, který posuzoval. V páté části namítají, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že pravomoc Komise k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na příchozí trasy může být založena na základě jediného a trvajícího protiprávního jednání.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že body 167 až 171, 179 až 181, 197, 198, 203, 221, 222 a 226 napadeného rozsudku jsou stiženy nesoudržností a nesprávným použitím kritéria kvalifikovaných účinků. Jak Tribunál uvedl v bodech 161 a 165 tohoto rozsudku, použití tohoto kritéria vyžaduje, aby Komise prokázala pravděpodobné, předvídatelné, bezprostřední a podstatné účinky. Odkazy Tribunálu na protiprávní jednání z hlediska účelu a na důkaz o konkrétních účincích, uvedené v bodech 167, 170 a 171 uvedeného rozsudku, však neposkytují odpověď na otázku, zda Komise prokázala, že tyto čtyři podmínky byly splněny. Pojem omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nemá žádný vztah k mezinárodní pravomoci Komise, ledaže by se připustilo, že k určení takové pravomoci není nikdy nezbytné prokázat protisoutěžní účinky.

Pokud jde o účinky na spotřebitele, které Tribunál identifikoval – a sice jednak zvýšení ceny služeb nakoupených odesílateli usazenými v EHP (dále jen účinek na odesílatele ) uvedené v bodech 179 a 181 napadeného rozsudku a jednak zvýšení ceny zboží nakoupených konečnými spotřebiteli v EHP (dále jen účinek na zboží ) uvedené v bodech 181 a 226 tohoto rozsudku – byl povinen posoudit, zda je každý z těchto účinků pravděpodobný, předvídatelný, podstatný a bezprostřední, přičemž pravděpodobnost a předvídatelnost představují odlišná kritéria, jak vyplývá z bodu 51 rozsudku ze dne 6. září 2017 , Intel v. Komise ( C‑413/14 P , EU:C:2017:632 ). Tribunál nebyl v rámci svého posouzení oprávněn měnit popis zkoumaného účinku, aby snáze splnil kritérium kvalifikovaných účinků.

Tribunál však postupoval právě tímto způsobem. V bodech 166 až 237 napadeného rozsudku ani neuvádí slovo pravděpodobné , s výjimkou bodů 188 a 189 tohoto rozsudku, v nichž společnosti SAS Cargo a dalším uložil nést důkazní břemeno. Kromě toho Tribunál neprokázal, že účinek na odesílatele a účinek na zboží splňují tři další podmínky kritéria kvalifikovaných účinků, nýbrž se různě odkazoval na jeden nebo druhý z těchto účinků a na některou z těchto podmínek. Společnost SAS Cargo a další v tomto ohledu odkazují na body 179, 198, 203, 221 a 222 uvedeného rozsudku. Tento přístup značně zmírňuje důkazní povinnost Komise, jak ukazuje bod 180 téhož rozsudku.

Tento bod 179 je navíc stižen nedostatečným posouzením všech relevantních skutkových okolností, nebo podpůrně nedostatkem odůvodnění, což vede k nesprávnému použití kritéria kvalifikovaných účinků a k porušení presumpce neviny. Tribunál nezohlednil protidůkazy společnosti SAS Cargo a dalších týkající se účinku na odesílatele usazené v EHP, kteří se na příchozích trasách vyskytují jen zřídka, ani minimální dodatečné náklady, které představovala výše příplatků pro kupující se sídlem v EHP, i když tyto skutečnosti vylučují podstatnou povahu účinku na odesílatele. Bod 226 napadeného rozsudku je mimoto nesprávný, neboť Tribunál vycházel ze skutkového tvrzení týkajícího se účinku na zboží, které je čistě hypotetické, a není tedy způsobilé prokázat existenci podstatného a bezprostředního účinku na odesílatele. Vzhledem k tomu, že Tribunál vycházel z pouhé domněnky podstatné povahy účinku na odesílatele, stačilo, aby společnost SAS Cargo a další předložily vysvětlení, které objasňuje skutkové okolnosti, na které Komise odkazovala, jiným způsobem.

Komise tvrdí, že tato část je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

Úvodem je třeba uvést, že Tribunál v bodě 156 napadeného rozsudku konstatoval, že se Komise ve sporném rozhodnutí v podstatě opírala o tři nezávislé důvody, na jejichž základě měla za to, že kritérium kvalifikovaných účinků je v projednávané věci splněno. V bodě 157 tohoto rozsudku uvedl, že první dva důvody jsou obsaženy v bodě 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí a oba se týkají účinků koordinace v oblasti příchozích služeb nákladní dopravy posuzované samostatně. V tomto bodě 157 tedy Tribunál konstatoval, že prvním důvodem je, že zvýšené náklady na leteckou dopravu do EHP, a tedy vyšší ceny dováženého zboží mohou mít ze své podstaty dopad na spotřebitele v EHP (dále jen účinek na ceny dováženého zboží ), a druhý důvod se týká účinků koordinace v oblasti příchozích služeb nákladní dopravy rovněž na poskytování služeb [nákladní dopravy] jinými dopravci v EHP, mezi dopravními uzly ( hubs ) v EHP, které využívají dopravci ze třetích zemí, a letišti v EHP, na která jsou tyto zásilky určeny a která nejsou obsluhována dopravcem ze třetí země . V bodě 158 uvedeného rozsudku Tribunál uvedl, že třetí důvod je obsažen v bodě 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí a týká se účinků jediného a trvajícího protiprávního jednání jako celku. V bodě 159 téhož rozsudku konstatoval, že považuje za vhodné přezkoumat první a třetí z těchto důvodů, což učinil v bodech 160 až 227 a 228 až 236 napadeného rozsudku.

Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost SAS Cargo a další, se Tribunál v bodech napadeného rozsudku, na které se odvolávají, nesnažil ověřit, zda byly splněny podmínky charakterizující existenci kvalifikovaných účinků, pokud jde jak o údajný účinek na odesílatele , tak údajný účinek na zboží . Toto ověření totiž provedl pouze ve vztahu k účinku na ceny dováženého zboží, o kterém, jak vyplývá z bodu 162 napadeného rozsudku, společnost SAS Cargo a další tvrdily, že nepatří mezi účinky vyvolané sporným jednáním, které je Komise oprávněna zohlednit pro účely použití kritéria kvalifikovaných účinků.

Argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších, podle které je napadený rozsudek stižen nesoudržností, neboť účinek, který Tribunál posuzoval z hlediska toho, zda umožňuje založit mezinárodní pravomoc Komise s ohledem na kritérium kvalifikovaných účinků, se v průběhu jeho posuzování měnil, stejně jako jejich argumentaci zakládající se na předpokladu, že Tribunál v napadeném rozsudku identifikoval dva účinky, které posuzoval různě, čímž se dopustil nesprávných právních posouzení, protiprávních obrácení důkazního břemene, jakož i porušení povinnosti uvést odůvodnění, je tedy třeba bez dalšího odmítnout, jelikož vycházejí z nesprávného výkladu napadeného rozsudku.

Kromě toho je třeba uvést, že pokud společnost SAS Cargo a další v této části v první řadě dále tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 167, 170 a 171 napadeného rozsudku odkázal na pojem omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu , ačkoli tento pojem nijak nesouvisí s mezinárodní pravomocí Komise, a v důsledku toho neověřil, zda byly v projednávané věci splněny podmínky pro stanovení kritéria kvalifikovaných účinků, jsou tyto body součástí analýzy Tribunálu uvedené v bodech 163 až 185 tohoto rozsudku, která se týká posouzení relevance účinku na ceny dováženého zboží, a sice, jak již bylo uvedeno v bodě 152 tohoto rozsudku, prvního ze tří důvodů, o který se Komise opřela v bodech 1045 a 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí, aby odůvodnila konstatování, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo v projednávané věci splněno.

V tomto ohledu je pravda, že v tomto kontextu Tribunál v bodě 167 napadeného rozsudku uvedl, že v případě jednání, které podle Komise, stejně jako v projednávané věci, vykazuje takový stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo v rámci EHP, že jej lze kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, nemůže použití kritéria kvalifikovaných účinků vyžadovat prokázání konkrétních účinků, které předpokládá kvalifikace jednání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku ve smyslu těchto ustanovení.

Obdobně v bodě 170 napadeného rozsudku uvedl, že jak uvedla Komise v bodě 917 odůvodnění sporného rozhodnutí, není nezbytné zohlednit konkrétní účinky sporného jednání, jelikož je jeho protisoutěžní účel prokázán.

V bodě 171 napadeného rozsudku z toho vyvodil, že by výklad kritéria kvalifikovaných účinků v tom smyslu, že vyžaduje prokázání konkrétních účinků sporného jednání, a to i v případě existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu , znamenal podřídit pravomoc Komise konstatovat a sankcionovat protiprávní jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP podmínce, která nemá oporu ve znění těchto ustanovení.

Z těchto bodů 167, 170 a 171 však nelze vyvodit, že by Tribunál měl za to, že by v důsledku kvalifikace dotčeného protiprávního jednání jako jednání protiprávního z hlediska účelu bylo jakékoli posouzení případného vzniku účinků v EHP umožňujících založit pravomoc Komise k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na jednání mimo EHP nadbytečné.

Ze znění bodů 163 až 181 napadeného rozsudku jako celku totiž vyplývá, že se Tribunál ve zpochybněných bodech napadeného rozsudku pouze snažil vysvětlit, že skutečnost, že Komise v bodě 917 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že neprovedla žádné posouzení protisoutěžních účinků dotčených protisoutěžních praktik, neznamená, že Komise v důsledku povahy těchto praktik neposoudila, zda tyto praktiky měly na hospodářskou soutěž v Unii či v EHP účinek umožňující založit její pravomoc k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na příchozí služby nákladní dopravy vzhledem ke kritériu kvalifikovaných účinků.

Jak tvrdí společnost SAS Cargo a další a jak Tribunál v podstatě připomněl v bodech 161 a 165 napadeného rozsudku, z judikatury vyplývá, že kritériem kvalifikovaných účinků lze odůvodnit použití práva hospodářské soutěže Unie nebo EHP z hlediska mezinárodního práva veřejného, pokud se dá předpokládat, že dotčené jednání vyvolá bezprostřední a podstatný účinek v Unii nebo v EHP. V tomto ohledu stačí zohlednit pravděpodobné účinky chování na hospodářskou soutěž, aby byla podmínka související s požadavkem na předvídatelnost splněna. K tomu, aby byl požadavek bezprostřednosti splněn, stačí, aby dotčené jednání mohlo mít bezprostřední účinek v Unii nebo v EHP (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2017 , Intel v. Komise, C‑413/14 P , EU:C:2017:632 , body 49 , 51 a 52 ).

Jak přitom Tribunál uvedl v bodě 182 napadeného rozsudku, ověřil – v bodech 183 až 227 napadeného rozsudku – zda účinek na ceny dováženého zboží tyto podmínky splňuje, přičemž body 183 až 200 tohoto rozsudku se týkají předvídatelnosti tohoto účinku, body 201 až 216 uvedeného rozsudku se týkají jeho podstatnosti a body 217 až 226 téhož rozsudku se týkají jeho bezprostřednosti.

Z těchto skutečností vyplývá, že společnost SAS Cargo a další v podstatě neodůvodněně vytýkají Tribunálu, že jednak použil pojem omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu za účelem prokázání, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo v projednávané věci splněno, a jednak že neověřil, zda bylo prokázáno, že účinek na ceny dováženého zboží splňuje podmínky umožňující považovat toto kritérium za splněné. Argumentace v tomto smyslu uvedená v bodě 147 tohoto rozsudku je tedy neopodstatněná.

Ve druhé řadě, pokud společnost SAS Cargo a další vytýkají Tribunálu, že neposoudil pravděpodobnost účinku na ceny dováženého zboží, je třeba uvést, že v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 161 tohoto rozsudku stačí zohlednit pravděpodobné účinky chování na hospodářskou soutěž, aby byla podmínka související s požadavkem předvídatelnosti splněna. Požadavek pravděpodobnosti se tudíž neodlišuje od požadavku předvídatelnosti. Jak již přitom bylo konstatováno v bodě 162 tohoto rozsudku, Tribunál v napadeném rozsudku skutečně posoudil předvídatelnost účinku na ceny dováženého zboží. Tato argumentace společnosti SAS Cargo a dalších tedy vychází z nesprávného výkladu judikatury.

Ve třetí řadě, pokud společnost SAS Cargo a další kritizují bod 179 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v tomto bodě poznamenal, že pokud spediční podniky nakupují příchozí služby nákladní dopravy, je to zejména v jejich postavení zprostředkovatelů, aby je spojili do balíčku služeb, jehož účelem je již z podstaty věci organizovat integrovanou přepravu zboží na území EHP jménem odesílatelů. Dodal, že z bodu 70 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že odesílatelé mohou být mimo jiné kupujícími nebo vlastníky přepravovaného zboží, a že je tedy přinejmenším pravděpodobné, že jsou usazeni v EHP.

Je tedy nutno konstatovat, že tento bod 179 obsahuje pouze skutková posouzení, která v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku nepodléhají přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku, není-li namítáno zkreslení. Argumentace společnosti SAS Cargo a dalších směřující ke zpochybnění správnosti uvedeného bodu 179 je tedy nepřípustná.

Kromě toho pokud společnost SAS Cargo a další rovněž tvrdí, že tentýž bod 179 představuje porušení povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 178 napadeného rozsudku zejména konstatoval, že z bodů 14, 17 a 70 odůvodnění sporného rozhodnutí a z odpovědí účastníků řízení na organizační procesní opatření, které přijal, vyplývá, že dopravci prodávají své služby nákladní dopravy výhradně nebo téměř výhradně spedičním podnikům a že v případě příchozích služeb nákladní dopravy se téměř všechny tyto prodeje uskutečňují v místě původu daných tras mimo EHP, kde jsou spediční podniky usazeny. V tomto ohledu konstatoval, že z žaloby společnosti SAS Cargo a dalších vyplývá, že v období od 1. května 2004 do 14. února 2006 posledně uvedené uskutečnily pouze zanedbatelnou část svých tržeb z příchozích služeb nákladní dopravy vůči zákazníkům usazeným v EHP. S ohledem na tyto skutečnosti a na judikaturu již připomenutou v bodech 84 a 85 tohoto rozsudku nelze souhlasit s tvrzením společnosti SAS Cargo a dalších, že Tribunál nezohlednil skutečnosti, které mu předložily, a porušil svou povinnost odůvodnit napadený rozsudek.

Navíc pokud jde o část této výtky, kterou společnost SAS Cargo a další zpochybňují posouzení těchto skutečností Tribunálem, je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění je podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod legalitu sporného aktu z meritorního hlediska [rozsudky ze dne 2. dubna 1998 , Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P , EU:C:1998:154 , bod 67 , a ze dne 4. října 2024 , UPL Europe a Indofil Industries (Netherlands) v. Komise , C‑262/23 P , EU:C:2024:862 , bod 134 a citovaná judikatura]. Nepřípustným způsobem tedy opět zpochybňují skutková posouzení provedená Tribunálem v bodě 179 napadeného rozsudku, aniž mu vytýkají sebemenší zkreslení.

Totéž platí pro tvrzení o porušení presumpce neviny. Pod rouškou výtky vůči Tribunálu, že porušil tuto zásadu, totiž společnost SAS Cargo a další ve skutečnosti usilují o nové posouzení skutkových okolností a důkazů, které se týkají podstatné povahy účinku na cenu dováženého zboží, aniž namítají jejich zkreslení. Toto tvrzení je tedy v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku rovněž nepřípustné.

Ve čtvrté řadě ze společného výkladu bodů 217 až 226 napadeného rozsudku vyplývá, že v tomto bodě 226 se Tribunál omezil na uvedení důvodů, proč považoval za nesprávný druhý předpoklad, na němž společnost SAS Cargo a další založily svůj argument uplatněný na jednání, jehož cílem bylo prokázat, že účinek na ceny dováženého zboží nemá požadovanou bezprostřední povahu, a podle kterého, aby byli dotčeni spotřebitelé v EHP , musí dodatečné náklady projít dlouhým řetězcem zprostředkovatelů , včetně odesílatelů, spedičních podniků a dovozců. V uvedeném bodě 226 tedy uvedl, že druhý uvedený předpoklad spočívá v tom, že i kdyby odkaz na spotřebitele v EHP obsažený v bodě 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí zahrnoval pouze konečné spotřebitele, tito by mohli dovážené zboží získat až po zásahu dlouhého řetězce zprostředkovatelů . V tomto ohledu měl za to, že koneční spotřebitelé mohou zboží nabýt také přímo od odesílatele.

Z těchto skutečností vyplývá, že společnost SAS Cargo a další pod rouškou tvrzení o nesprávných právních posouzeních ve skutečnosti usilují o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkových okolností a důkazů, které v souladu s judikaturou již připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál v bodech 173, 179 až 181, 185 až 188, 191, 193, 195, 198, 199, 204, 205, 208 až 210, 220, 224 až 226 a 233 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když nahradil úvahy Komise svými úvahami. Podle judikatury unijního soudu není Tribunál oprávněn k tomu, aby vyplnil mezeru v odůvodnění rozhodnutí Komise, zkreslil obsah tohoto rozhodnutí nebo zohlednil či uvedl nové skutkové okolnosti oproti skutkovým okolnostem, které byly uvedeny v uvedeném rozhodnutí.

Zaprvé se ve sporném rozhodnutí neobjevuje účinek na odesílatele, které tudíž bylo v bodech 173, 179 až 181, 225 a 226 napadeného rozsudku částečně zkresleno předložením nových skutkových okolností. Konkrétně tento bod 173 uvádí, že bod 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí se týká výhradně účinku na odesílatele, zatímco se jasně týká účinku na zboží. Navíc aby byly vyplněny mezery v tomto rozhodnutí obsahuje uvedený bod 173 novou skutkovou okolnost, a sice že je přinejmenším pravděpodobné, že jsou odesílatelé usazeni v EHP. Tato nová skutková okolnost Tribunálu umožnila vynechat jeden článek v řetězci zprostředkovatelů mezi příplatky a spotřebiteli v EHP, díky čemuž mohl v bodech 180 a 181 tohoto rozsudku konstatovat, že spediční podniky přímo přenášejí dodatečné náklady na subjekt usazený v EHP. Uvedená nová skutková okolnost byla mimoto použita v bodech 198 a 225 uvedeného rozsudku k prokázání toho, že byly splněny podmínky předvídatelnosti a bezprostřednosti.

Zadruhé Tribunál v bodě 226 napadeného rozsudku uvedl novou skutkovou okolnost týkající se účinku na zboží, a sice že koneční spotřebitelé mohou zboží nabýt také přímo od odesílatele. Jedná se o jediný důvod, na základě kterého Tribunál mohl odmítnout argument společnosti SAS Cargo a dalších, že účinek na zboží není bezprostřední, přestože nikdy nedospěl k závěru, že Komise tuto bezprostřednost prokázala. Definice účinku na zboží v napadeném rozsudku se ostatně liší od definice použité ve sporném rozhodnutí, což představuje nahrazení původního odůvodnění novým.

Zatřetí Tribunál v bodech 185 až 187, 193, 196, 204, 205, 209 a 210 napadeného rozsudku nesprávně vyplnil mezery v odůvodnění Komise tím, že za účelem rozvinutí nové úvahy kombinoval důkazy vycházející z bodů odůvodnění nacházejících se mimo část sporného rozhodnutí o kvalifikovaných účincích. Kromě toho Tribunál neprovedl ani kritické posouzení těchto důkazů, jak dokládá bod 209 tohoto rozsudku, který cituje bod 1031 odůvodnění tohoto rozhodnutí, ačkoli se zjištění v něm obsažené opírá o irelevantní důkaz.

Začtvrté Tribunál v bodě 208 napadeného rozsudku vycházel z důkazů týkajících se podstatné povahy posuzovaného účinku, které nebyly uvedeny ve sporném rozhodnutí. Tribunál se však nemůže opírat o důvod, který není ve sporném rozhodnutí uveden, i když se důkazy, na nichž je tento důvod založen, nacházejí v žalobě nebo jejích přílohách.

Komise tvrdí, že tato část je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

Z judikatury zajisté vyplývá, že se rozsah přezkumu legality stanoveného v článku 263 SFEU vztahuje na všechny prvky rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článků 101 a 102 SFEU, jejichž důkladný přezkum Tribunál zajišťuje po právní i skutkové stránce ve světle žalobních důvodů vznesených žalobcem a s ohledem na všechny jím předložené skutečnosti. Nicméně v rámci tohoto přezkumu unijní soudy každopádně nikdy nesmí nahradit odůvodnění autora dotčeného aktu svým odůvodněním (rozsudek ze dne 4. července 2024 , Westfälische Drahtindustrie a Pampus Industriebeteiligungen v. Komise , C‑70/23 P , EU:C:2024:580 , bod 38 a citovaná judikatura).

Tribunál tedy nemůže vlastním odůvodněním vyplnit mezeru v odůvodnění napadeného aktu, v důsledku čehož by se jeho přezkum nepojil k žádnému posouzení obsaženému v tomto aktu (rozsudek ze dne 18. července 2013 , UEFA v. Komise, C‑201/11 P , EU:C:2013:519 , bod 65 a citovaná judikatura).

Pokud se však Tribunál omezí na odpověď na argumentaci, která byla před ním uplatněna, a na vysvětlení odůvodnění napadeného aktu, nelze mít za to, že nahrazuje odůvodnění autora tohoto aktu svým odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. června 2014 , Deltafina v. Komise, C‑578/11 P , EU:C:2014:1742 , bod 56 , a ze dne 23. listopadu 2023 , Ryanair v. Komise, C‑209/21 P , EU:C:2023:905 , bod 49 ).

V projednávané věci je třeba v první řadě uvést, že argumentace uvedená v bodě 174 tohoto rozsudku vychází, přinejmenším zčásti, z předpokladu, že Tribunál v napadeném rozsudku identifikoval dva odlišné účinky, aby ověřil, zda Komise ve sporném rozhodnutí dostatečně prokázala, že bylo splněno kritérium kvalifikovaných účinků, včetně údajného účinku na odesílatele , který se ve sporném rozhodnutí neobjevuje. Z odůvodnění uvedeného v bodech 152 a 153 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že tento předpoklad je nesprávný. Vzhledem k tomu, že tato argumentace vychází z tohoto nesprávného výkladu napadeného rozsudku, není opodstatněná.

Ve zbývající části je třeba poznamenat, že v bodě 173 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že v bodě 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí se Komise v podstatě domnívala, že v rozsahu, v němž se jediné a trvající protiprávní jednání týkalo příchozích tras, mohlo zvýšit výši příplatků, a tedy i celkovou cenu příchozích služeb nákladní dopravy, a že spediční podniky přenesly tyto dodatečné náklady na odesílatele usazené v EHP, kteří museli za zakoupené zboží zaplatit vyšší cenu, než jaká by jim byla účtována v případě neexistence uvedeného protiprávního jednání.

V tomto bodě 1045 odůvodnění přitom Komise skutečně uvedla, že protisoutěžní jednání ve třetích zemích v souvislosti s přepravou leteckého nákladu do Unie a EHP mimoto mohou mít bezprostřední, podstatné a předvídatelné účinky v rámci Unie a EHP, neboť zvýšené náklady na leteckou dopravu do EHP, a tedy i vyšší ceny dováženého zboží, mohou mít z podstaty dopad na spotřebitele v EHP. Kromě toho z bodů 178 až 180 a 196 tohoto rozsudku, které odkazují zejména na body 14, 17, 70 a 1031 odůvodnění sporného rozhodnutí, vyplývá, že Tribunál na základě skutečností nacházejících se v tomto rozhodnutí ověřil úlohu odesílatelů při stanovení konečné ceny zboží v EHP uvedenou v bodě 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí.

Pokud jde ve druhé řadě o tvrzení o nahrazení odůvodnění týkající se bodu 226 napadeného rozsudku, toto tvrzení spočívá na údajném účinku na zboží , který byl zohledněn Tribunálem. Z bodů 152 a 153 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že stejně jako údajný účinek na odesílatele nemá tento předpoklad v napadeném rozsudku oporu.

Ve třetí řadě pokud společnost SAS Cargo a další vytýkají Tribunálu, že v bodech 185 až 187, 193, 196, 204, 205, 209 a 210 napadeného rozsudku kombinoval skutečnosti vycházející z bodů odůvodnění nacházejících se mimo část sporného rozhodnutí o mezinárodní pravomoci Komise, je třeba konstatovat, že okolnost, že skutečnosti uvedené v těchto bodech nebyly Komisí výslovně uvedeny v části tohoto rozhodnutí věnované určení její územní pravomoci, nemůže prokázat existenci protiprávního nahrazení odůvodnění, jednak s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 180 tohoto rozsudku, která vyžaduje pouze to, aby se přezkum Tribunálu vztahoval na posouzení obsažená v aktu, jenž mu byl předložen k přezkumu, a jednak vzhledem k tomu, že jak vyplývá z uvedených bodů napadeného rozsudku, první věta bodu 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí obsahovala, byť stručně, skutečnosti, na jejichž základě Tribunál mohl ověřit, že Komise odůvodnila svou extrateritoriální pravomoc s ohledem na kritérium kvalifikovaných účinků. Tyto skutečnosti ve spojení s ostatními body odůvodnění tohoto rozhodnutí, zmíněnými v týchž bodech napadeného rozsudku, totiž umožnily Tribunálu ověřit, že Komise prokázala existenci takových účinků.

Tím, že společnost SAS Cargo a další tvrdí, že Tribunál neprovedl kritické posouzení uvedených důkazů, usilují i o to, aby Soudní dvůr provedl jejich nové posouzení, aniž se dovolávají sebemenšího zkreslení. Tato argumentace je tedy v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku nepřípustná.

Pokud jde ve čtvrté řadě o kritiku týkající se bodu 208 napadeného rozsudku, stačí uvést, jak uvádí bod 207 tohoto rozsudku, že tento bod 208, který ostatně obsahuje pouze skutková zjištění, je nadbytečný. V důsledku toho musí být výtka týkající se uvedeného bodu 208 v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 80 tohoto rozsudku v každém případě odmítnuta jako irelevantní.

Z výše uvedeného vyplývá, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako zčásti nepřípustná a zamítnuta jako zčásti irelevantní a zčásti neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že Tribunál v bodech 180, 181, 188 až 190, 194 až 199 a 221 napadeného rozsudku protiprávně obrátil důkazní břemeno, když požadoval, aby společnost SAS Cargo a další vyvrátily existenci kvalifikovaných účinků, aniž nejprve ověřil, zda Komise tyto účinky ve sporném rozhodnutí prokázala. Kritérium kvalifikovaných účinků se vztahuje pouze na účinky, které jsou pravděpodobné. Bod 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí přitom neposkytuje žádný důkaz o existenci účinků a opírá se o nepodložená tvrzení. Tribunál se tak dopustil nesprávných právních posouzení nejprve v bodech 180 a 181 tohoto rozsudku, když se spokojil s těmito hypotézami, dále v bodech 188 až 191 uvedeného rozsudku, když společnosti SAS Cargo a dalším vytkl, že nevyvrátily účinek, aniž ověřil, zda Komise předložila dostatečně významné důkazy, a konečně v bodech 180, 196, 197, 199 a 219 téhož rozsudku, když připustil, že se Komise omezuje na předpoklad existence přenesení příplatků, a zároveň v bodech 194 a 221 napadeného rozsudku požadoval, aby společnost SAS Cargo a další tuto existenci vyvrátily. Přenesení nákladů přitom nikdy nelze předpokládat. Dále na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, je tato část přípustná, jelikož identifikuje nesprávná právní posouzení, kterých se dopustil Tribunál.

Komise namítá, že se společnost SAS Cargo a další omezují na zpochybnění skutkových posouzení uvedených v napadeném rozsudku. Každopádně je tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.

V rozsahu, v němž tato část důvodu kasačního opravného prostředku vychází z obecného předpokladu, podle něhož Tribunál požadoval, aby společnosti SAS Cargo a další vyvrátily existenci kvalifikovaných účinků, aniž nejprve ověřil, zda Komise ve sporném rozhodnutí existenci takových účinků prokázala, je třeba připomenout, že Tribunál v bodech 183 až 227 napadeného rozsudku ověřil, zda Komise dostatečně prokázala, že účinek na ceny dováženého zboží – který, jak již bylo konstatováno v bodě 152 tohoto rozsudku, představuje první ze tří důvodů, o který se Komise opřela v bodech 1045 a 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí, aby založila svou pravomoc konstatovat a sankcionovat protiprávní jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP a které se týká příchozích služeb nákladní dopravy – splňuje podmínky předvídatelnosti, podstatnosti a bezprostřednosti vyžadované k tomu, aby mohla dospět k závěru, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo splněno.

Mimoto z posouzení druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že společnost SAS Cargo a další v tomto ohledu marně tvrdily, že v těchto bodech napadeného rozsudku Tribunál nahradil odůvodnění uvedené Komisí ve sporném rozhodnutí svým odůvodněním, aby odůvodnil její pravomoc konstatovat a sankcionovat protiprávní jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP týkající se příchozích služeb nákladní dopravy.

Z toho vyplývá, že obecné tvrzení společnosti SAS Cargo a dalších, podle kterého Tribunál protiprávně obrátil důkazní břemeno tím, že se spokojil s hypotézami či domněnkami a požadoval, aby společnost SAS Cargo a další vyvrátily existenci kvalifikovaných účinků, aniž nejprve ověřil, zda Komise tyto účinky ve sporném rozhodnutí prokázala, je třeba odmítnout jako neopodstatněné.

Ve zbývající části, pokud společnost SAS Cargo a další v této části v první řadě namítají protiprávní přenesení důkazního břemene provedené v bodech 180, 181, 191, 196, 197, 199 a 219 napadeného rozsudku, stačí konstatovat, že se Tribunál v těchto bodech omezil na konstatování skutkových zjištění, aniž ohledně jakékoli skutečnosti přisoudil důkazní břemeno společnosti SAS Cargo a dalším. Toto tvrzení tedy nemá oporu v napadeném rozsudku.

Ve druhé řadě, pokud jde o body 188 až 190 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že je pravda, že Tribunál v bodě 189 tohoto rozsudku uvedl, že se společnosti SAS Cargo a dalším nepodařilo prokázat, že účinek spojených nádob byl natolik pravděpodobný, že by učinil účinek na ceny dováženého zboží nepředvídatelným. Tomuto konstatování ovšem předchází v bodech 187 a 188 tohoto rozsudku analýza, na jejímž základě Tribunál ze skutečností obsažených ve sporném rozhodnutí, vyvodil, že pro obviněné dopravce bylo předvídatelné, že horizontální stanovení palivového příplatku a bezpečnostního příplatku, jakož i odmítnutí hradit provize povedou ke zvýšení celkové ceny příchozích služeb nákladní dopravy.

Teprve když Tribunál konstatoval, že Komise ve sporném rozhodnutí dostatečně prokázala předvídatelnost takového zvýšení, zkoumal, zda společnost SAS Cargo a další předložily důkazy umožňující toto zjištění vyvrátit. Vzhledem k tomu, že společnost SAS Cargo a další v tomto ohledu namítaly existenci účinku spojených nádob , Tribunál v bodě 190 napadeného rozsudku konstatoval, že se omezily na neurčitý odkaz na hospodářskou teorii a na odkaz na ústní prohlášení znalce při slyšení před Komisí, k němuž nebyla připojena ani studie ani údaje, z nichž vycházelo, a které se opíralo o metodiku, která nebyla v souladu s dosahem jediného a trvajícího protiprávního jednání, jak bylo definováno ve sporném rozhodnutí, z důvodů, které v tomto bodě podrobně uvedl. Dále v podstatě uvedl, že se toto prohlášení týkalo jiných dopravců, jejichž metody účtování cen jsou flexibilnější než metody, které údajně používají společnost SAS Cargo a další.

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je přitom na Komisi, aby předložila důkazy, které mohou právně dostačujícím způsobem prokázat skutečnosti zakládající protiprávní jednání, které je v rozporu s právem hospodářské soutěže. Naproti tomu podniku, který uplatňuje důvod obhajoby proti konstatování takového protiprávního jednání, přísluší, aby předložil důkaz, že tento důvod obhajoby musí být přijat. Ale ať důkazní břemeno nese podle těchto zásad Komise nebo dotyčný podnik, mohou být skutkové okolnosti, kterých se jedna strana dovolává, takové povahy, že druhé straně vznikne povinnost poskytnout vysvětlení nebo odůvodnění, přičemž pokud tak posledně uvedená strana neučiní, lze dospět k závěru, že byla splněna pravidla v oblasti důkazního břemene (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023 , Royal Antwerp Football Club, C‑680/21 , EU:C:2023:1010 , bod 120 a citovaná judikatura).

Tuto judikaturu, která je založena na obecných pravidlech provádění důkazů, lze vztáhnout na situaci, kdy Komise musí prokázat svou územní pravomoc, pokud jde o jednání, která mají původ mimo území Unie nebo EHP.

Z toho vyplývá, že jelikož Tribunál již předtím konstatoval, že Komise dostatečně prokázala okolnosti, které uvedl v bodech 187 a 188 napadeného rozsudku, nelze mít za to, že konstatováním, které učinil v bodech 189 a 190 napadeného rozsudku, protiprávně obrátil důkazní břemeno. Výtka týkající se tohoto bodu 189 tedy není opodstatněná.

Ve třetí řadě pokud společnost SAS Cargo a další tvrdí, že Tribunál v bodech 194 a 221 napadeného rozsudku protiprávně obrátil důkazní břemeno, když požadoval, aby společnost SAS Cargo a další vyvrátily, že by docházelo k přenesení příplatků na navazující články řetězce, ačkoli tato okolnost nebyla Komisí prokázána, je třeba uvést, že je pravda, že Tribunál v tomto bodě 194 uvedl, že společnost SAS Cargo a další nepředložily žádné důkazy prokazující, že okolnosti projednávané věci neumožňovaly následně přenést dodatečné náklady vyplývající z jediného a trvajícího protiprávního jednání na příchozích trasách na odesílatele. Podobně Tribunál v tomto bodě 221 konstatoval, že společnost SAS Cargo a další neprokázaly, a dokonce ani netvrdily, že předvídatelné přenesení dodatečných nákladů na odesílatele usazené v EHP je zaviněné nebo nesouvisí s běžným fungováním trhu.

Uvedenému bodu 194, který se týká podmínky předvídatelnosti, však v bodě 193 napadeného rozsudku předchází konstatování, že z bodů 14 a 70 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že cena služeb nákladní dopravy představuje pro spediční podniky vstup a jde o variabilní náklady, jejichž zvýšení má v zásadě za následek zvýšení mezních nákladů, ve vztahu k nimž spediční podniky stanovují své vlastní ceny.

A zároveň uvedenému bodu 221 předchází v bodech 217, 218 a 220 napadeného rozsudku připomenutí zásad, kterými se podle Tribunálu řídí posouzení podmínky bezprostřednosti nutné pro konstatování, že je v daném případě splněno kritérium kvalifikovaných účinků. Témuž bodu 221 předchází v bodě 219 napadeného rozsudku též konstatování, že v projednávané věci zásah spedičních podniků, u něhož bylo možné předvídat, že dodatečné náklady, které museli zaplatit, nezávisle přenesou na odesílatele – i když tento zásah mohl přispět ke vzniku účinku na ceny dováženého zboží – nebyl naproti tomu sám o sobě způsobilý přerušit řetězec příčinné souvislosti mezi sporným jednáním a tímto účinkem, a tak jej zbavit jeho bezprostřední povahy. Kromě toho je třeba připomenout, že Tribunál měl v bodech 192 až 195 napadeného rozsudku za to, zejména s ohledem na skutečnosti obsažené v bodech 14 a 70 odůvodnění sporného rozhodnutí, že toto přenesení dodatečných nákladů spedičními podniky bylo prokázáno.

Tribunál tedy nejprve v podstatě konstatoval, že Komise dostatečně prokázala uvedené přenesení, a až následně uvedl, že společnost SAS Cargo a další nepředložily důkazy umožňující jej vyvrátit, ať již v rámci posouzení vlivu téhož přenesení na předvídatelnost účinku na ceny dováženého zboží nebo v rámci posouzení bezprostřednosti tohoto účinku.

S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 198 tohoto rozsudku tak nelze mít ani za to, že Tribunál v uvedených bodech 194 a 221 protiprávně obrátil důkazní břemeno.

Z výše uvedeného vyplývá, že třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že Tribunál v bodě 222 napadeného rozsudku za účelem posouzení bezprostřednosti zkoumaného účinku použil nesprávné kritérium, aniž ověřil, zda existuje dostatečně přímá příčinná souvislost mezi škodlivým jednáním a tvrzenou škodou, jak vyžaduje zejména bod 53 rozsudku ze dne 18. března 2010 , Trubowest Handel a Makarov v. Rada a Komise ( C‑419/08 P , EU:C:2010:147 ). V bodech 219 a 221 napadeného rozsudku se Tribunál omezil na konstatování, že byl účinek bezprostřední z důvodu jeho předvídatelnosti. Podmínka předvídatelnosti je přitom zvláštní podmínkou, kterou je třeba splnit v rámci použití kritéria kvalifikovaných účinků, odlišnou od podmínky bezprostřednosti.

Kromě toho je bod 220 uvedeného rozsudku stižen protiprávním obrácením důkazního břemene, jelikož Tribunál naznačuje, že zásah třetí osoby přerušuje řetězec příčinné souvislosti pouze tehdy, je-li tento zásah zaviněný a nesouvisí s běžným fungováním trhu, čímž společnosti SAS Cargo a dalším ukládá povinnost vyvrátit tuto podmínku bezprostřednosti. Vzhledem k tomu, že trh spedičních podniků je předmětem kartelu, mohl být v tomto ohledu prokázán zaviněný zásah. Tribunál však tuto skutečnost nezohlednil. V bodech 224 a 225 téhož rozsudku se Tribunál opíral i o účinek na odesílatele, aby prokázal, že bylo přenesení dodatečných nákladů bezprostřední, ačkoli nic nenaznačovalo tomu, že by obecný účinek na spotřebitele v EHP byl dostatečně bezprostřední.

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná.

V první řadě je třeba uvést, že v bodě 53 rozsudku ze dne 18. března 2010 , Trubowest Handel a Makarov v. Rada a Komise ( C‑419/08 P , EU:C:2010:147 ), kterého se společnost SAS Cargo a další na podporu této části dovolávají, Soudní dvůr připomněl svou judikaturu, podle níž se zásad společných právním řádům členských států, na které odkazuje čl. 340 druhý pododstavec SFEU, nelze dovolávat na podporu existence povinnosti Unie nahradit veškeré škodlivé následky, a to i vzdálené, vyplývající z jednání jejích orgánů, jelikož podmínka týkající se příčinné souvislosti vyžadovaná v tomto ustanovení předpokládá existenci dostatečně přímého vztahu příčiny a následku mezi jednáním orgánů a škodou.

Kromě toho v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 161 tohoto rozsudku stačí, aby dotčené protisoutěžní jednání mohlo mít bezprostřední účinek v Unii nebo v EHP k tomu, aby byl splněn požadavek bezprostřednosti, který spolu s požadavky předvídatelnosti a podstatnosti umožňuje konstatovat existenci kvalifikovaných účinků zakládajících pravomoc Komise konstatovat a sankcionovat protisoutěžní jednání uskutečněná mimo území Unie nebo EHP.

Je proto nutno konstatovat, že tento bod 53, který se týká podmínek, za kterých může vzniknout mimosmluvní odpovědnost Unie, s touto podmínkou bezprostřednosti nesouvisí. Společnost SAS Cargo a další se tedy marně dovolávají uvedeného bodu 53 za účelem prokázání existence nesprávného právního posouzení uvedené podmínky v analýze provedené Tribunálem.

Je třeba rovněž připomenout, že otázka, zda účinek na ceny dováženého zboží splňoval každou ze tří podmínek připomenutých v bodě 211 tohoto rozsudku, byla Tribunálem posuzována zvlášť pro každou z podmínek v bodech 183 až 227 napadeného rozsudku. Společnost SAS Cargo a další tedy rovněž marně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 219 a 221 napadeného rozsudku směšoval podmínky předvídatelnosti a bezprostřednosti. Konkrétně Tribunál v bodě 219 tohoto rozsudku právem zkoumal, zda bylo předvídatelné, že spediční podniky dodatečné náklady, které museli zaplatit, přenesou na odesílatele, jelikož – jak bylo připomenuto v bodě 211 tohoto rozsudku – k tomu, aby byl požadavek bezprostřednosti splněn, stačí, aby dotčené protisoutěžní jednání mohlo mít bezprostřední účinek v Unii nebo v EHP.

Ve druhé řadě, pokud společnost SAS Cargo a další kritizují bod 220 napadeného rozsudku z důvodu obrácení důkazního břemene u podmínky bezprostřednosti, která z toho vyplývá, se tato argumentace v podstatě neliší od argumentace již zkoumané v bodech 201 a 203 až 205 tohoto rozsudku. Uvedená argumentace tudíž musí být ze stejných důvodů odmítnuta.

Pokud jde ve třetí řadě o tvrzení společnosti SAS Cargo a dalších, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že trh spedičních podniků byl předmětem kartelové dohody, a že nic nenasvědčovalo tomu, že by obecný účinek na spotřebitele v EHP byl dostatečně bezprostřední, tímto tvrzením ve skutečnosti usilují o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkových okolností a důkazů, aniž tvrdí, že je Tribunál zkreslil. Tato argumentace je tedy v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku nepřípustná.

Čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál v bodě 236 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise mohla považovat kritérium kvalifikovaných účinků za splněné s přihlédnutím k jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání jako celku. Pojem jediné a trvající protiprávní jednání má pouze procesní rozměr, a nemůže tedy rozšířit působnost Smluv, ani změnit mezinárodní právo.

Tribunál nejprve nesprávně vyložil bod 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí, který se nezmiňuje o výrazu účinek ani neuvádí bezprostřední, podstatný a předvídatelný účinek. Tento bod odůvodnění tedy nepředstavuje samostatný základ zakládající pravomoc Komise.

Dále je nesprávný bod 235 tohoto rozsudku, jelikož ze skutečnosti, že je účelem dotčeného jednání omezit hospodářskou soutěž, nelze dovozovat pravomoc Komise, jak již bylo uvedeno. V bodech 230 a 236 uvedeného rozsudku se Tribunál rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když za účelem založení pravomoci Komise vycházel z existence jediného a trvajícího protiprávního jednání. Bod 872 odůvodnění sporného rozhodnutí totiž prokazuje, že jediné a trvající protiprávní jednání se týkalo pouze odvětví letecké nákladní dopravy v EHP . Jediné a trvající protiprávní jednání přitom nemůže zahrnovat prvky mimo EHP za účelem založení pravomoci Komise a zároveň být omezeno na EHP.

Konečně jsou nesprávné body 228 a 234 téhož rozsudku, jelikož podle Tribunál měla Komise pravomoc sankcionovat jednání na příchozích trasách, které navíc nesplňovalo kritérium kvalifikovaných účinků. Použití koncepce jediného a trvajícího protiprávního jednání k tomuto účelu příliš rozšiřuje úvahy Soudního dvora v rozsudku ze dne 6. září 2017 , Intel v. Komise ( C‑413/14 P , EU:C:2017:632 ).

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

Stačí uvést, že v první části druhého žalobního důvodu předloženého Tribunálu, která byla Tribunálem posouzena v bodech 128 až 237 napadeného rozsudku, se společnost SAS Cargo a další omezily na zpochybnění pravomoci Komise k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na sporné jednání v rozsahu, v němž se týkalo příchozích služeb nákladní dopravy. V tomto ohledu Tribunál v bodě 227 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že Komise byla oprávněna konstatovat, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo splněno, pokud jde o koordinaci příchozích služeb nákladní dopravy samostatně, takže pravomoc Komise použít článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP na sporné jednání byla v rozsahu, v němž byla zpochybněna, prokázána. Z toho vyplývá, že bylo pro Tribunál nadbytečné v bodech 228 až 236 napadeného rozsudku zkoumat, zda byla Komise za účelem prokázání své pravomoci použít článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP na sporné jednání rovněž oprávněna v bodě 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatovat, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo splněno s ohledem na účinky jediného a trvajícího protiprávního jednání jako celku.

Jak vyplývá mimo jiné z analýzy první až čtvrté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál se nedopustil nesprávných právních posouzení tím, že v bodě 227 napadeného rozsudku dospěl k tomuto závěru.

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku se týká doplňujícího odůvodnění napadeného rozsudku, a v důsledku toho je v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 80 tohoto rozsudku irelevantní.

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako zčásti nepřípustný a zamítnut jako zčásti irelevantní a zčásti neopodstatněný.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku společnosti SAS Cargo a dalších je rozdělen do tří částí. V první části společnost SAS Cargo a další namítají nesoudržnost mezi odůvodněním a výrokem sporného rozhodnutí, pokud jde o zeměpisný rozsah dotčeného jednání. Druhá část se týká nesprávného právního posouzení důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení. Ve třetí části společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil zjištění Komise, která dotčené jednání kvalifikovala jako jediné a trvající protiprávní jednání.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl jejich argumentaci, v níž tvrdily, že se Komise dopustila pochybení, když kvalifikovala dosah dotčeného protisoutěžního jednání jako celosvětový . Konkrétně existuje nesoudržnost mezi výrokem sporného rozhodnutí, který takový dosah uvádí, a odůvodněním tohoto rozhodnutí, které připouští, že trasy do/z Dubaje pod spornou kartelovou dohodu nespadaly. Společnost SAS Cargo a další rovněž zdůrazňují, že tvrdily, že toto rozhodnutí neposkytuje žádný důkaz o protiprávním jednání ve většině třetích zemí a že existence kartelové dohody celosvětového dosahu nemůže být odvozena z důkazů týkajících se pouze několika konkrétních tras.

V tomto ohledu se Tribunál zaprvé v bodech 268 a 269 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že odkaz v článku 1 výroku uvedeného rozhodnutí na koordinaci po celém světě je pouze konstatováním skutečností , a že tedy tento výrok neponechává žádný prostor pro pochybnosti . Odkaz na celosvětový dosah je totiž zásadní pro pochopení tohoto článku 1 jako celku, jelikož trasy uvedené v ostatních odstavcích tohoto článku neodkazují na konkrétní země. Vzhledem k tomuto odkazu na celosvětový dosah se čl. 1 odst. 2 a 3 sporného rozhodnutí nutně vztahuje na všechny trasy mezi letišti v EHP a všemi třetími zeměmi v nich uvedenými. V důsledku toho existuje rovněž rozpor mezi tímto výrokem, který neumožňuje tvrdit, že Dubaj a Thajsko nespadají do působnosti sporného rozhodnutí, a body odůvodnění tohoto rozhodnutí, zejména bodem 1375 odůvodnění, který uvádí, že jednání, k němuž došlo v Dubaji, nebylo součástí kartelové dohody. Komise nemohla tento rozpor napravit tím, že informovala žalobce v jiné věci, a sice ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. března 2022 , Cathay Pacific Airways v. Komise ( T‑343/17 , EU:T:2022:184 ), že Dubaj byla z působnosti sporného rozhodnutí skutečně vyloučena.

Zadruhé body 276 a 277 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál uvedl, že vyloučení místního jednání z působnosti sporné kartelové dohody není v rozporu s jeho celosvětovou povahou , jsou zatíženy nahrazením odůvodnění, logickou chybou a vnitřní nesoudržností, jelikož výraz celosvětový znamená po celém světě . Tento bod 277 rovněž poukazuje na rozpor mezi odůvodněním uvedeným v bodech 889 a 890 odůvodnění sporného rozhodnutí a bodem 1375 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Dotčené jednání se totiž nemohlo současně vztahovat na všechny trasy a netýkat se tras z Dubaje nebo částečně nezahrnovat Thajsko. Tribunál, který se pokusil tento rozpor odstranit, provedl protiprávní nahrazení odůvodnění, přestože měl tento rozpor konstatovat a uvedené rozhodnutí v důsledku toho zrušit.

Zatřetí bod 270 napadeného rozsudku, v němž Tribunál uvádí, že odkaz na celosvětové protiprávní jednání v bodě 1210 odůvodnění sporného rozhodnutí je pouhou chybou v psaní , doslova implikuje přepsání tohoto rozhodnutí. Jediným přijatelným výkladem výroku tohoto rozhodnutí totiž je to, že uvedené rozhodnutí konstatovalo celosvětové protiprávní jednání, nebo přinejmenším protiprávní jednání na všech celosvětových trasách spadajících do pravomoci Unie.

Začtvrté bod 286 napadeného rozsudku porušuje presumpci neviny a obrací důkazní břemeno, jelikož Tribunál v tomto bodě dospěl k závěru, že důkaz o koordinaci v sedmi zemích je dostatečný k prokázání celkové koordinace. Výrok sporného rozhodnutí znamená, že dopravci odpovídají za trasy mezi EHP a všemi třetími zeměmi. Přestože se Komisi tuto skutečnost prokázat nepodařilo, Tribunál požadoval, aby dopravci vyvrátili, že některé trasy spadaly pod spornou kartelovou dohodu.

Zapáté Tribunál v bodech 276 až 278 napadeného rozsudku porušil zásadu presumpce neviny, když uvedl, že Dubaj spadala do působnosti sporné kartelové dohody, ačkoli nemohl nevědět, že tomu tak není, s ohledem na tvrzení Komise předložená Tribunálu ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. března 2022 , Cathay Pacific Airways v. Komise ( T‑343/17 , EU:T:2022:184 ).

Zašesté závěr uvedený v bodě 313 napadeného rozsudku týkající se jediné povahy protiprávního jednání je stižen vadou v rozsahu, v němž vychází z nesprávného předpokladu uvedeného v bodě 311 tohoto rozsudku, podle kterého mělo dotčené jednání celosvětový dosah.

Komise namítá, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

V první řadě je třeba uvést, že v bodě 268 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že v projednávané věci na rozdíl od toho, co tvrdí společnost SAS Cargo a další, Komise ve výroku sporného rozhodnutí nedospěla k závěru o existenci protiprávního jednání celosvětového dosahu. V tomto ohledu uvedl, že odkaz obsažený v úvodním odstavci článku 1 tohoto rozhodnutí na koordinaci jednání obviněných dopravců v oblasti stanovování cen za poskytování služeb nákladní dopravy […] po celém světě je pouze konstatováním skutečností, které Komise v odstavcích 1 až 4 tohoto článku kvalifikovala jako protiprávní jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže použitelnými na trasy, které podle jejího názoru spadaly v rozhodné době do její pravomoci, a to trasy uvnitř EHP mezi 7. prosincem 1999 a 14. únorem 2006, trasy Unie-třetí země mezi 1. květnem 2004 a 14. únorem 2006, trasy EHP kromě tras Unie-třetí země mezi 19. květnem 2005 a 14. únorem 2006 a trasy Unie-Švýcarsko mezi 1. červnem 2002 a 14. únorem 2006.

V bodě 269 tohoto rozsudku upřesnil, že jelikož výrok sporného rozhodnutí neponechává žádný prostor pro pochybnosti, pouze pro úplnost dodává, že odůvodnění sporného rozhodnutí tento závěr potvrzuje, což uvedl ve zbývající části tohoto bodu 269, jakož i v bodech 270 a 271 uvedeného rozsudku. Z těchto důvodů v bodě 271 vyvodil, že zjištění, že došlo ke koordinaci cen pro poskytování služeb nákladní dopravy po celém světě odráží stanovisko, které Komise vyjádřila v celém sporném rozhodnutí ohledně zeměpisného rozsahu sporné kartelové dohody.

V tomto ohledu je třeba odlišit pojem úkon , který se vztahuje na všechny skutkové okolnosti, od pojmu protiprávní jednání , který se týká právní kvalifikace těchto úkonů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2022 , Quanta Storage v. Komise, C‑699/19 P , EU:C:2022:483 , bod 70 ).

V projednávané věci přitom ze znění článku 1 sporného rozhodnutí, o němž společnost SAS Cargo a další netvrdí, že bylo Tribunálem zkresleno, jasně vyplývá, že Komise společnosti SAS Cargo a dalším nepřičetla odpovědnost za celosvětové protiprávní jednání , jelikož odkaz na skutečnost, že adresáti tohoto rozhodnutí koordin[ovali] své[…] jednání v oblasti stanovování cen při poskytování služeb letecké nákladní dopravy po celém světě, pokud jde o palivový příplatek, [bezpečnostní příplatek] a úhradu provize z příplatků je ve skutečnosti pouze faktickým popisem dotčeného protisoutěžního jednání a sám o sobě neobsahuje právní kvalifikaci, která by mohla založit rozpor ve výroku sporného rozhodnutí.

Z těchto skutečností mimoto vyplývá, že jelikož měl Tribunál právem za to, že Komise ve výroku sporného rozhodnutí nedospěla k závěru o existenci protiprávního jednání celosvětového dosahu, nelze mít za to, že existuje rozpor mezi konstatováním takového protiprávního jednání na jedné straně a odůvodněním sporného rozhodnutí na straně druhé.

Kromě toho pokud společnost SAS Cargo a další namítají existenci rozporu mezi skutečností, že trasy uvedené v ostatních odstavcích tohoto článku 1 neodkazují na konkrétní země, takže je třeba mít za to, že jelikož tento výrok odkazuje na celosvětovou kartelovou dohodu , jsou dotčeny všechny trasy mezi letišti v EHP a všemi třetími zeměmi, na jedné straně, a odůvodněním tohoto rozhodnutí, z něhož vyplývá, že Dubaj a Thajsko nejsou do této kartelové dohody zahrnuty, na straně druhé, stačí uvést, že z bodů 235 až 239 tohoto rozsudku vyplývá, že tato argumentace je založena na nesprávném výkladu rozsahu tohoto výroku.

S ohledem na výše uvedené není argumentace uvedená v bodě 228 tohoto rozsudku opodstatněná.

Pokud jde ve druhé řadě o argumentaci uvedenou v bodě 229 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že je tato argumentace na základě judikatury připomenuté v bodě 82 tohoto rozsudku nepřípustná v rozsahu, v němž se v ní společnost SAS Cargo a další omezují na tvrzení, že jsou body 276 a 277 napadeného rozsudku zatíženy nahrazením odůvodnění, logickou chybou a vnitřní nesoudržností z důvodu, že výraz celosvětový znamená po celém světě , přičemž taková tvrzení jsou příliš vágní a obecná na to, aby umožnila prokázat existenci nesprávného právního posouzení v bodech 276 a 277 napadeného rozsudku. Totéž platí pro argumentaci uvedenou v bodě 232 tohoto rozsudku, která se v podstatě týká týchž bodů napadeného rozsudku a kterou se společnost SAS Cargo a další opět omezují na tvrzení o porušení presumpce neviny.

V rozsahu v němž společnost SAS Cargo a další touto argumentací uvedenou v tomto bodě 229 dále v podstatě tvrdí, že se Tribunál v tomto bodě 277 dopustil nesprávného právního posouzení, když nekonstatoval rozpor v odůvodnění, na který zde poukázal, je třeba uvést, že Tribunál měl v uvedeném bodě 277 za to, že Komise v bodě 889 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že příplatky byly obecně použitelnými opatřeními , která byla určena k použití na všech trasách po celém světě , a že totéž platilo pro odmítnutí hradit provize, které bylo rovněž obecné povahy . Tribunál rovněž uvedl, že Komise upřesnila, že příplatky byly prováděny v rámci víceúrovňového systému, a to jak ústředního, tak i místního, popsaného v bodech 107, 1046 a 1300 odůvodnění sporného rozhodnutí. Z toho vyvodil, že za těchto podmínek není vyloučení místního jednání z působnosti sporné kartelové dohody v rozporu s jeho celosvětovou povahou.

Je tedy nutno konstatovat, že Tribunál v bodě 277 napadeného rozsudku neuvedl, jak tvrdí společnost SAS Cargo a další, že se sporné jednání současně vztahovalo na všechny trasy a netýkalo se tras z Dubaje nebo částečně nezahrnovalo Thajsko, a že tento bod 277 neprokazuje žádný rozpor v odůvodnění sporného rozhodnutí. Omezuje se totiž na uvedení rozdílu mezi obecnou působností dotčených příplatků a strukturou jejich projednání a zavedení. Argument společnosti SAS Cargo a dalších shrnutý v bodě 243 tohoto rozsudku je tedy založen na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

Ve třetí řadě stačí uvést, jak Tribunál uvedl v bodě 269 napadeného rozsudku, že bod 270 tohoto rozsudku je nadbytečný. Argumentace uvedená v bodě 230 tohoto rozsudku je proto na základě judikatury uvedené v bodě 80 tohoto rozsudku v každém případě irelevantní.

Pokud jde ve čtvrté řadě o argumentaci uvedenou v bodě 231 tohoto rozsudku, společnost SAS Cargo a další zjevně nesprávně vykládají bod 286 napadeného rozsudku, když tvrdí, že Tribunál dospěl k závěru, že koordinace v sedmi zemích je dostatečná k prokázání celkové koordinace. V tomto bodě 286 totiž Tribunál pouze uvedl, že Komise předložila důkazy k prokázání, že koordinace týkající se odmítnutí hradit provize probíhala v mnoha zemích po celém světě, včetně Hongkongu, Švýcarska, Itálie, Francie, Španělska, Indie a Spojených států. Ve zbývající části, pokud společnost SAS Cargo a další zpochybňují toto posouzení, ve skutečnosti napadají posouzení skutkových okolností a důkazů provedené Tribunálem. Tato argumentace je tedy v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku v tomto rozsahu nepřípustná.

V páté řadě a na posledním místě stačí uvést, že šestá výtka uplatněná společností SAS Cargo a dalšími na podporu této části vychází z předpokladu, že se jim podařilo prokázat, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise mohla oprávněně dospět k závěru, že příplatky byly obecně použitelnými opatřeními, která byla určena k použití na všech trasách po celém světě , a že totéž platilo pro odmítnutí hradit provize, které bylo rovněž obecné povahy . Z výše uvedené analýzy přitom vyplývá, že se společnosti SAS Cargo a dalším nepodařilo prokázat opodstatněnost tohoto předpokladu.

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako zčásti nepřípustná a zamítnuta jako zčásti irelevantní a zčásti neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení jejich důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení. Toto pochybení se týká bodů 500, 501, 509 až 514, 532, 549, 562 a 564 napadeného rozsudku. Tribunál požadoval, aby společnost SAS Cargo a další prokázaly, že je vnitrostátní právní předpisy třetích zemí zavazovaly k dotčenému jednání. Judikatura citovaná v tomto ohledu Tribunálem v bodech 509 až 512 napadeného rozsudku je přitom relevantní pouze v kontextu rozhodnutí členských států. Zásada nevměšování, která je logickým důsledkem zásady svrchované rovnosti států, totiž přiznává třetím zemím právo spravovat si své záležitosti bez vnějšího zásahu.

V projednávané věci DLS nebo místní právní úpravy podněcovaly k diskusím o sazbách mezi určenými dopravci na konkrétních trasách, takže Komise měla podle platných zásad mezinárodního práva povinnost jednat při výkonu svých pravomocí umírněně a zdrženlivě. Tribunál se v důsledku toho dopustil nesprávného právního posouzení důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení. Použitelnost tohoto důvodu obhajoby totiž není omezena na situace, v nichž vnitrostátní právní předpisy a praxe vyžadují, aby dopravci diskutovali o sazbách, ale vztahuje se i na jednání, která jsou konkrétně regulována a podporována vnitrostátními právními předpisy a praxí. Toto pochybení se týká nejen bodů 509 až 514 napadeného rozsudku, ale též posouzení praktik existujících v několika třetích zemích.

V první řadě tedy nelze přijmout posouzení Tribunálu týkající se Hongkongu. Z bodu 531 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že vnitrostátní orgány neměly v úmyslu přijímat individuální žádosti týkající se zavedení palivového příplatku. Při správném výkladu byl tedy důvod obhajoby vycházející ze státního omezení splněn, jelikož veškeré kolektivní jednání v Hongkongu bylo podporováno těmito orgány, dohodnuto se zákazníky, a nepředstavovalo tedy protisoutěžní kartelovou dohodu. Body 515 až 532 napadeného rozsudku, které se týkají odpovědnosti navrhovatelek v Hongkongu, jsou tedy nesprávné.

Ve druhé řadě nelze přijmout ani posouzení Tribunálu týkající se Japonska uvedená v bodech 537 až 540 napadeného rozsudku a důsledky, které z nich Tribunál vyvodil v bodech 549 a 550 napadeného rozsudku. DLS uzavřené s Japonskem stanovily povinnost koordinace sazeb, včetně příplatků. Tím, že Tribunál v bodě 537 tohoto rozsudku tvrdil opak, zkreslil jasný smysl předmětného sazebního ujednání uvedeného v bodě 140 žaloby podané k Tribunálu. Tyto dohody s Japonskem koordinaci přinejmenším podporovaly. V bodě 538 uvedeného rozsudku Tribunál rovněž zkreslil argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších. Z jejich písemností předložených Tribunálu vyplývá, že uvedly, že sazební ustanovení DLS povolovala obecné diskuse o sazbách mezi více dopravci obsluhujícími různé země určení v rámci EHP, přičemž zejména vysvětlily, že japonský úřad civilního letectví schválil stejnou výši příplatku pro všechny země EHP. Tribunál v bodě 545 téhož rozsudku zkreslil i jejich argumenty týkající se palivového příplatku. Uvedl totiž, že iniciativa k podávání hromadných žádostí týkajících se tohoto příplatku byla přičitatelná dopravcům, a nikoli tomuto japonskému úřadu, přestože v Japonsku nikdy nebyly podány žádné hromadné žádosti, nýbrž pouze žádosti individuální po koordinaci, jak dokládají důkazy připojené v příloze k těmto písemnostem.

Dále bod 543 napadeného rozsudku zkresluje důkazy, neboť Tribunál v tomto bodu konstatoval, že se jedná o písemnosti, které společnost SAS Cargo a další samy vypracovaly , zatímco tomu tak není. Konkrétně společnost SAS Cargo a další předložily jednak usnesení Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (dále jen IATA ) z května 2000, kterým se stanoví jednotná výše palivového příplatku na všech mezinárodních trasách, a jednak vnitropodnikovou komunikaci společnosti Japan Airlines, z níž vyplývá, že japonský úřad civilního letectví přijal mechanismus palivového příplatku, jakož i dopis této společnosti potvrzující, že tento mechanismus byl iniciován zákazníky. Bod 1002 odůvodnění sporného rozhodnutí zmiňuje rovněž dokument předložený na podporu jejich stanoviska společností Japan Airlines, nicméně přístup k tomuto důkazu byl společnosti SAS Cargo a dalším odepřen. Společnost SAS Cargo a další rovněž odkázaly na prohlášení advokáta jiného dopravce při slyšení před Komisí, které bylo v rozporu s prohlášením, které mu bylo přisuzováno ve sporném rozhodnutí. Tím, že Tribunál na tyto skutečnosti nereagoval a odepřel společnosti SAS Cargo a dalším přístup k důkazům předloženým po oznámení námitek, přestože byly jasně identifikovány, porušil rovněž zásadu rovnosti.

Pokud jde ve třetí řadě o ostatní třetí země, jejichž regulatorní režimy jsou předmětem sporného rozhodnutí, a sice Indickou republiku, Thajské království, Singapurskou republiku, Korejskou republiku a Brazilskou federativní republiku, je v bodě 506 odůvodnění sporného rozhodnutí zmíněn pouze jediný případ, do něhož byla společnost SAS Cargo a další po 1. květnu 2004 zapojeny. Tento důkaz týkající se Thajska však zjevně nestačí k prokázání protiprávního jednání v souvislosti s těmito dalšími zeměmi, a to tím spíše že se jedná o důkaz ve prospěch. V bodech 558 až 562 napadeného rozsudku Tribunál dokonce rozhodl, že jediný případ, který společnost SAS Cargo a další spojoval s údajnou kartelovou dohodou v Thajsku, nebyl v rozporu s právem hospodářské soutěže, jelikož z důkazu předloženého společností SAS Cargo a dalšími vyplývá, že thajské orgány uložily výše palivového příplatku, které dopravci museli dodržovat, což od 20. července 2005 vylučovalo jakoukoli možnost hospodářské soutěže. Dopustil se však nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že společnost SAS Cargo a další neprokázaly, že byla vyloučena jakákoli možnost hospodářské soutěže před tímto datem.

V tomto ohledu měl Tribunál zaprvé posoudit nikoli to, zda bylo dotčené jednání povinné, ale zda bylo podporováno. Zadruhé jediný důkaz spojující společnost SAS Cargo a další s protiprávním jednáním v Thajsku, popsaný v bodě 506 odůvodnění sporného rozhodnutí, se týkal dodržení pokynu thajského oddělení civilního letectví. Bod 562 napadeného rozsudku je tedy stižen vnitřní nesoudržností. Zatřetí společnost SAS Cargo a další předložily důkazy prokazující, že již od roku 2003 byly na trasách z Thajska do EHP ukládány závazné a totožné výše příplatků, což Komise nikdy nezpochybnila. Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 562 napadeného rozsudku vycházel z opačného předpokladu, aniž se zabýval důkazy předloženými společností SAS Cargo a dalšími. Začtvrté skutečnost, že thajský dopravce nebyl shledán vinným z protiprávního jednání, prokazuje, že důkazy předložené tímto dopravcem po oznámení námitek obsahovaly doplňující důkazy ve prospěch, k nimž měly mít navrhovatelky přístup.

Posouzení regulatorních režimů uvedených v bodě 254 tohoto rozsudku, které provedla Komise a které je obsaženo v bodě 1019 odůvodnění sporného rozhodnutí, je založeno na pouhém odkazu na její úvahy týkající se režimů Hongkongu a Japonska, jak je uvedeno v bodě 552 napadeného rozsudku. Pokud by tedy Soudní dvůr odmítl úvahy Tribunálu týkající se Hongkongu a Japonska, musel by rovněž odmítnout úvahy uvedené v bodech 555 až 557, 562 a 563 tohoto rozsudku, které se týkají ostatních dotčených třetích zemí. Navíc vzhledem k tomu, že Thajsko a Dubaj nespadaly do působnosti sporné kartelové dohody, měl se Tribunál v pochybnostech přiklonit na stranu společnosti SAS Cargo a dalších a konstatovat, že bez důkazů nelze předpokládat existenci celosvětové dohody. Tribunál tedy porušil presumpci neviny. Ze stejných důvodů jsou rovněž nesprávné body 623 a 624 napadeného rozsudku.

Komise namítá, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

Úvodem je třeba uvést, že v bodech 500 a 501 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že zásada nevměšování je uznána mezinárodním obyčejovým právem a že i za předpokladu, že by se jí společnost SAS Cargo a další mohly dovolávat, Komise tuto zásadu neporušila, když použila kritérium kvalifikovaných účinků k potrestání jednání, ke kterým došlo a která byla provedena ve třetích zemích, které se z politických důvodů rozhodly je povolit. V tomto ohledu uvedl, že použití čl. 101 odst. 1 SFEU na jednání, u nichž lze předvídat, že budou mít bezprostřední a podstatné účinky v EHP, je odůvodněno s ohledem na mezinárodní právo veřejné, a tedy s ohledem na zásadu nevměšování.

Je tedy nutno konstatovat, že tyto body 500 a 501, které představují posouzení první výtky šesté části třetího žalobního důvodu uplatněného před Tribunálem, založené na porušení zásad svrchovanosti a nevměšování, se netýkají posouzení důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení, který Tribunál zkoumal v bodech 504 až 564 napadeného rozsudku a který je jedinou výtkou uplatněnou v této části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

Společnost SAS Cargo a další přitom nepředkládají žádný argument, který by vysvětloval, v čem jsou posouzení obsažená v bodech 500 a 501 napadeného rozsudku nesprávná z hlediska důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení, když se ho uvedené body netýkají. Kritika těchto posouzení je tedy v souladu s judikaturou citovanou v bodě 82 tohoto rozsudku nepřípustná.

Pokud společnost SAS Cargo a další v první řadě tvrdí, že Tribunál při posuzování jejich důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení použil nesprávné právní kritérium, je třeba připomenout, že články 101 a 102 SFEU se vztahují pouze na protisoutěžní jednání, která podniky přijaly z vlastní iniciativy. Pokud je protisoutěžní jednání uloženo podnikům vnitrostátními právními předpisy nebo pokud tyto právní předpisy vytvářejí právní rámec, který sám o sobě vylučuje jakoukoli možnost soutěžního jednání z jejich strany, tyto články se nepoužijí. V takové situaci totiž není omezení hospodářské soutěže způsobeno samostatnými jednáními podniků, jak vyplývá z těchto ustanovení. Uvedené články se naopak mohou použít, ukáže-li se, že vnitrostátní právní předpisy zachovávají možnost hospodářské soutěže, kterou mohou podniky samostatným jednáním vyloučit, omezit nebo narušit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. listopadu 1997 , Komise a Francie v. Ladbroke Racing , C‑359/95 P a C‑379/95 P , EU:C:1997:531 , body 33 a 34 , jakož i ze dne 14. října 2010 , Deutsche Telekom v. Komise, C‑280/08 P , EU:C:2010:603 , bod 80 ).

Možnost vyloučit určité protisoutěžní jednání z působnosti článků 101 a 102 SFEU z toho důvodu, že toto jednání bylo dotčeným podnikům uloženo stávajícími vnitrostátními právními předpisy nebo že tyto vnitrostátní právní předpisy vyloučily jakoukoli možnost soutěžního jednání ze strany těchto podniků, byla Soudním dvorem tedy připuštěna pouze v omezené míře (rozsudek ze dne 14. října 2010 , Deutsche Telekom v. Komise, C‑280/08 P , EU:C:2010:603 , bod 81 a citovaná judikatura).

Soudní dvůr tak rozhodl, že pokud se vnitrostátní zákon omezuje pouze na to, že podněcuje nebo usnadňuje samostatná protisoutěžní jednání podniků, tyto podniky nadále podléhají článkům 101 a 102 SFEU (rozsudek ze dne 14. října 2010 , Deutsche Telekom v. Komise, C‑280/08 P , EU:C:2010:603 , bod 82 a citovaná judikatura).

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost SAS Cargo a další, tato judikatura nerozlišuje mezi vnitrostátními právními předpisy členských států a vnitrostátními právními předpisy třetích zemí.

Kromě toho v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 198 tohoto rozsudku, zatímco je na orgánu, který tvrdí, že došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže, aby tuto skutečnost prokázal, je na podniku, který se brání proti konstatování jednání porušujících tato pravidla, aby prokázal, že jsou splněny podmínky pro použití pravidla, z něhož je tento důvod obhajoby vyvozován, takže uvedený orgán bude muset použít jiné důkazy.

Z těchto skutečností vyplývá, že společnost SAS Cargo a další neopodstatněně tvrdí, že se Tribunál v bodech 509 až 512 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když v těchto bodech v podstatě připomněl poznatky vyplývající z judikatury uvedené v bodech 258 až 263 a 265 tohoto rozsudku, když měl v bodě 513 napadeného rozsudku za to, že se tyto poznatky stejným způsobem použijí na zákony a jednání členského státu nebo smluvní strany Dohody o EHP, jakož i na zákony a jednání třetí země, a následně z toho dovodil, že společnosti SAS Cargo a dalším příslušelo prokázat, že vnitrostátní právní předpisy dotyčných třetích zemí je k dotčenému jednání nepodněcovaly, nýbrž je k němu zavazovaly.

Přijetí výkladu tohoto důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení, jak jej uplatnily společnost SAS Cargo a další, by ostatně bylo v rozporu s nutně striktním uplatňováním tohoto důvodu, které jako jediné neodporuje jednoznačnému znění článků 101 a 102 SFEU, které se týkají jednání podniků.

V rozsahu, v němž tato část vychází z předpokladu, že pro přijetí důvodu obhajoby vycházejícího ze státního omezení třetí země stačí, aby právní předpisy této země podněcovaly k protisoutěžnímu jednání, musí být zamítnuta jako neopodstatněná, neboť tento předpoklad je nesprávný.

Pokud jde ve druhé řadě o argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších týkající se posouzení Tribunálu ohledně Japonska, je třeba, co se týče jejich prvního tvrzení o zkreslení, uvést, že v bodě 537 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval – v souvislosti s tvrzením společnosti SAS Cargo a dalších, podle kterého Komise ve sporném rozhodnutí opomněla ocitovat odstavec 1 standardního ujednání DLS uzavřených Japonskem – že tento odstavec uvádí faktory, které je třeba zohlednit při stanovení sazeb, a stanoví, že tyto sazby se určí v souladu s následujícími ustanoveními článku, v němž je tento odstavec obsažen. Z toho vyvodil, že z tohoto ustanovení ani z ustanovení převzatého ve sporném rozhodnutí nevyplývá, že by tyto DLS ukládaly povinnost koordinace mezi dopravci za účelem stanovení příplatků. Dodal, že společnost SAS Cargo a další ostatně nepředložily žádný podložený argument, který by mohl prokazovat opak.

V bodě 140 žaloby podané k Tribunálu přitom společnost SAS Cargo a další uvedly, že uvedený odstavec 1 obsažený v DLS použitelné na společnost SAS Cargo zní následovně: Sazby za všechny dohodnuté služby se stanoví v přiměřené výši s náležitým přihlédnutím ke všem relevantním faktorům, včetně provozních nákladů, přiměřeného zisku, charakteristik služby (jako jsou normy týkající se rychlosti a vybavení) a sazeb jiných leteckých společností za jakoukoli část dané trasy. Tyto sazby se stanoví v souladu s následujícími ustanoveními tohoto článku.

Je tedy třeba konstatovat, že s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 108 tohoto rozsudku není první tvrzené zkreslení prokázáno, jelikož bod 537 napadeného rozsudku věrně popisuje obsah téhož odstavce 1.

Pokud jde o druhé tvrzení o zkreslení týkající se bodu 538 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v tomto bodě uvedl, že společnost SAS Cargo a další nezpochybňovaly, že ustanovení DLS týkající se diskusí o sazbách mezi určenými dopravci na konkrétních trasách nemohou povolovat obecné diskuse o sazbách mezi více dopravci obsluhujícími takové různé země určení, jako jsou země uvedené ve sporném rozhodnutí.

V bodě 128 žaloby podané k Tribunálu, který byl v tomto bodě 538 údajně zkreslen, přitom společnost SAS Cargo a další uvedly následující: […] místní letecké úřady v Hongkongu, Japonsku a Thajsku neuplatňovaly sazební ujednání pro jednotlivé trasy. Výše příplatků stanovovaly spíše v závislosti na mezinárodním nebo vnitrostátním charakteru tras (např. v Japonsku) nebo v závislosti na zónách tarifní konference IATA (např. v Hongkongu, Thajsku). Vzhledem k tomu, že všechny země EHP spadají do kategorie mezinárodních tras a do stejné zóny tarifní konference IATA […], byla pro všechny trasy do EHP schválena stejná výše příplatku. Cílem tohoto přístupu je omezit transakční náklady místních vnitrostátních dopravců, jakož i místních spedičních podniků a odesílatelů […]. Přímo z platných správních režimů provádějících DLS tedy vyplývalo, že asijské orgány ukládaly všem dopravcům přepravujícím náklad do Evropy povinnost uplatňovat stejnou výši příplatku, byť za použití odlišných metod, v souladu s vysvětleními, která uvádíme níže. Tento skutkový stav byl plně v souladu se sazebními ujednáními DLS, neboť stejná letecká společnost (stejné letecké společnosti) byla (byly) určeným (určenými) dopravcem (dopravci) v každé platné DLS. Orgány Hongkongu a Spojených arabských emirátů (Dubaj) tuto skutečnost vysvětlily Komisi […]

Ačkoli společnost SAS Cargo a další tvrdily, že asijské orgány ukládaly všem dopravcům přepravujícím náklad do Evropy povinnost uplatňovat stejnou výši příplatku , z tohoto bodu 128 nevyplývá, že by uvedly, že DLS uzavřené Japonskem povolovaly obecné diskuse o sazbách mezi více dopravci obsluhujícími různé země určení v rámci EHP, jako jsou diskuse, které byly sankcionovány sporným rozhodnutím. S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 108 tohoto rozsudku tedy není ani druhé tvrzení o zkreslení prokázáno.

Pokud jde o třetí tvrzení o zkreslení týkající se bodu 545 napadeného rozsudku, Tribunál v tomto bodě uvedl, že žádný z důkazů předložených společností SAS Cargo a dalšími nemůže v rozsahu, v němž neprokazují existenci povinnosti dopravců jednat ve vzájemné shodě ohledně výše palivového příplatku, vyvrátit informace obsažené v bodech 198, 244, 256, 391, 392, 488 a 491 odůvodnění sporného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že iniciativa k podávání hromadných žádostí týkajících se palivového příplatku byla přičitatelná dopravcům, a nikoli japonskému úřadu civilního letectví. Je tedy třeba konstatovat, že společnost SAS Cargo a další svou argumentací k uvedenému bodu, jak je popsána v bodě 252 tohoto rozsudku, ve skutečnosti kritizují výklad těchto bodů odůvodnění sporného rozhodnutí, které Tribunál citoval v témž bodě 545. Tímto výkladem tedy nemohlo dojít ke zkreslení jejich argumentace týkající se palivového příplatku. Toto třetí tvrzení je tedy neopodstatněné.

Pokud jde o argumentaci k bodu 543 napadeného rozsudku týkající se čtvrtého údajného zkreslení důkazů, jak je uvedeno v bodě 253 tohoto rozsudku, stačí uvést, že v tomto bodě 543 Tribunál poté, co posoudil důkazy předložené společností SAS Cargo a dalšími na podporu jejich tvrzení, dospěl k závěru, že žádná z předložených písemností neprokazuje existenci státního omezení, které by odůvodňovalo nepoužití čl. 101 odst. 1 SFEU. Společnost SAS Cargo a další pod rouškou tvrzení o zkreslení tedy ve skutečnosti usilují o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení těchto důkazů. Tato argumentace je tedy na základě judikatury připomenuté v bodě 72 tohoto rozsudku v tomto rozsahu nepřípustná.

Dále v rozsahu, v němž společnost SAS Cargo a další uvedenou argumentací tvrdí, že Tribunál neodpověděl na některé z jejich argumentů, namítají, že Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že důvod vycházející z toho, že Tribunál neodpověděl na argumenty uplatněné v prvním stupni, v podstatě znamená, že je tvrzeno porušení povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie použitelného na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu a z článku 117 jednacího řádu Tribunálu (rozsudek ze dne 28. září 2023 , Changmao Biochemical Engineering v. Komise, C‑123/21 P , EU:C:2023:708 , bod 185 a citovaná judikatura). S přihlédnutím k judikatuře připomenuté v bodě 85 tohoto rozsudku a k závěrům Tribunálu vyjádřeným nejen v bodě 543, ale též v bodech 542 a 544 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál rovněž uvedl důkazy předložené společností SAS Cargo a dalšími, včetně jejich posouzení, není takové porušení prokázáno.

Pokud jde o tvrzení, že Tribunál porušil zásadu rovnosti tím, že společnosti SAS Cargo a dalším neposkytl přístup k důkazům předloženým po oznámení námitek, stačí uvést, že i za předpokladu, že by toto tvrzení bylo přípustné, neliší se od tvrzení uvedeného v prvním důvodu kasačního opravného prostředku, a proto musí být v každém případě ze stejných důvodů odmítnuto.

Pokud jde ve třetí řadě o argumentaci uvedenou v bodech 254 až 256 tohoto rozsudku, je třeba zaprvé konstatovat, že je na základě judikatury uvedené v bodě 72 tohoto rozsudku nepřípustná, jelikož společnost SAS Cargo a další prostřednictvím této argumentace pod rouškou tvrzení o nesprávných právních posouzeních situace v Thajsku usilují o nové posouzení skutkových okolností a důkazů.

Zadruhé je tato argumentace v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 74 tohoto rozsudku nepřípustná v rozsahu, v němž společnost SAS Cargo a další uvedenou argumentací zpochybňují vnitřní soudržnost sporného rozhodnutí.

Zatřetí pokud v rámci téže argumentace společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál nezabýval všemi důkazy, které předložily, stačí uvést, že jednání thajských orgánů bylo Tribunálem zkoumáno v bodech 556 až 561 napadeného rozsudku a že Tribunál v bodě 562 tohoto rozsudku dospěl k závěru, že pokud jde o právní úpravu platnou v Thajsku, společnost SAS Cargo a další mohly prokázat, aniž to Komise užitečně vyvrátila, že od 20. července 2005 vytvořily orgány této země právní rámec, který sám o sobě vyloučil jakoukoli možnost konkurenčního jednání mezi dopravci při určování výše palivového příplatku platné pro lety z Thajska. Tribunál rovněž konstatoval, že naproti tomu společnost SAS Cargo a další neprokázaly, že thajská právní úprava vyloučila jakoukoli možnost hospodářské soutěže, pokud jde o bezpečnostní příplatek, nebo že, pokud jde o palivový příplatek, byla vyloučena jakákoli možnost hospodářské soutěže v období před 20. červencem 2005.

Je tedy nutno konstatovat, že třetím argumentem uvedeným v bodě 255 tohoto rozsudku společnost SAS Cargo a další pod rouškou tvrzení, že Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění, usilují o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkových okolností a důkazů. Tato argumentace je tedy v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku nepřípustná.

Pokud jde začtvrté o tvrzení společnosti SAS Cargo a dalších, že měly mít přístup k doplňujícím důkazům v jejich prospěch, tato argumentace se neliší od argumentace uvedené na konci bodu 253 tohoto rozsudku a musí být odmítnuta ze stejných důvodů, jaké již byly uvedeny v bodě 278 tohoto rozsudku.

Zapáté k argumentaci uvedené v bodě 256 tohoto rozsudku stačí uvést, že není namístě konstatovat nesprávná právní posouzení v bodech 555 až 557, 562 a 563 napadeného rozsudku, jelikož tvrzení společnosti SAS Cargo a dalších v tomto ohledu spočívají na předpokladu, že se jim podařilo prokázat, že úvahy Tribunálu týkající se regulatorních režimů Hongkongu a Japonska byly nesprávné. Jak přitom vyplývá z výše uvedeného posouzení, tento předpoklad není opodstatněný.

Pokud jde o tvrzení o porušení presumpce neviny, i toto tvrzení spočívá na předpokladu, že Thajské království nebylo zahrnuto mezi země, ve vztahu k nimž bylo možné společnosti SAS Cargo a dalším vytýkat protiprávní jednání, které je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU. Tribunál sice konstatoval, že jim nelze takové protiprávní jednání přičítat, pokud jde o palivový příplatek u letů z této třetí země od 20. července 2005 , avšak nevyloučil existenci takového protiprávního jednání v souvislosti se všemi lety z uvedené země za celou dobu trvání protiprávního jednání, takže ani předpoklad této argumentace ve skutečnosti není splněn.

Pokud jde o kritiku týkající se zahrnutí třetích zemí do působnosti jediného a trvajícího protiprávního jednání v bodech 623 a 624 napadeného rozsudku, stačí uvést, že tato kritika spočívá na stejných argumentech, jako jsou argumenty, které již byly odmítnuty ve dvou předchozích bodech tohoto rozsudku.

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl jejich argumentaci zpochybňující závěr Komise, podle kterého jednání popsané ve sporném rozhodnutí představuje jediné a trvající protiprávní jednání. Dotčené jednání totiž bylo natolik nesourodé, že nemohlo být rozumně považováno za jediné protiprávní jednání. Posouzení Tribunálu v tomto ohledu je zatíženo řadou pochybení.

V první řadě Tribunál v bodech 302 až 304 napadeného rozsudku opominul zásadní bod vznesený společností SAS Cargo a dalšími, a sice že jednání uvedená v oddíle 4 sporného rozhodnutí se uskutečnila v odlišných situacích a sledovala různé cíle. Je pravda, že Tribunál v tomto bodě 302 implicitně odkazuje na každý typ jednání. V žádném případě se však nezabývá ústředním bodem, podle kterého tyto jednotlivé typy jednání neměly žádné společné rysy. Tím porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

Ve druhé řadě se Tribunál dopustil pochybení v souvislosti s jednáním, k němuž došlo ve Švýcarsku. V bodech 612 až 618 napadeného rozsudku Tribunál potvrdil, že jediný kontakt zahrnující společnost SAS Cargo a další, ke kterému došlo po 1. červnu 2002 , nebyl protiprávní. V bodě 604 tohoto rozsudku však Tribunál zkreslil důkazy tím, že odkázal na pojem pokračování při použití kritéria skutečné hmotnosti. Tribunál v bodech 604 a 605 uvedeného rozsudku rovněž neodpověděl na argumenty a důkazy uvedené v bodě 161 žaloby, v nichž společnost SAS Cargo a další v podstatě zpochybňovaly nikoliv existenci konkrétní schůzky, ale svou účast na ní. Z tohoto bodu 605 ostatně vyplývá, že neexistovala dohoda o použití skutečné hmotnosti spíše než zdanitelné hmotnosti pro výpočet palivového příplatku, zatímco se Tribunál v bodě 606 téhož rozsudku ztotožnil se závěrem Komise, podle kterého se společnost SAS Cargo a další takové dohody účastnily, přičemž se rozhodly ji neuplatňovat. Bod 610 napadeného rozsudku je rovněž nesprávný, neboť se v něm uvádí, že sdělení zaměstnance navrhovatelek týkající se zrušení palivového příplatku porušovalo čl. 101 odst. 1 SFEU, ačkoli toto sdělení bylo veřejné. Tribunál měl přezkoumat, zda uvedené sdělení vedlo k větší transparentnosti cen nebo usnadňovalo dodržování kartelové dohody. Tím, že tak neučinil, porušil svou povinnost uvést odůvodnění. Kromě toho se na toto místní jednání z prosince 2001 týkající se příplatků na trasách ze Švýcarska nevztahoval ani článek 101 SFEU, ani článek 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem, takže bod 611 tohoto rozsudku je z právního hlediska nesprávný.

Ve třetí řadě se Tribunál dopustil pochybení při posuzování tvrzení jiných dopravců ohledně jednání společnosti SAS Cargo a dalších. Tribunál měl v bodech 625 až 650 napadeného rozsudku právem za to, že důkazy v podobě e-mailů obsažené v několika bodech odůvodnění sporného rozhodnutí neprokazují existenci protiprávních kontaktů mezi nimi a jinými dopravci. Tribunál však pochybil, když nezpochybnil také relevanci interního e-mailu zaslaného zaměstnancem jiného dopravce usazeného ve Spojeném království dne 17. února 2003 , uvedeného v bodě 273 odůvodnění sporného rozhodnutí. V bodech 634 a 635 tohoto rozsudku měl Tribunál za to, že společnost SAS Cargo a další nepředložily důkazy na podporu svého stanoviska. Dopustil se však pochybení, když nepřezkoumal skutečnou otázku, kterou vznesly. Tribunál tak nezohlednil některé argumenty, které společnost SAS Cargo a další přednesly. Mimoto na rozdíl od závěru uvedeného v tomto bodě 635 nevycházely pouze ze skutečnosti, že spediční podnik obdržel informace od jiných dopravců. Z těchto pochybení vyplývá, že ani tento důkaz proti nim nelze použít.

Ve čtvrté řadě je pravda, že Tribunál zejména v bodech 407 až 411 napadeného rozsudku připustil, že některá jednání byla s ohledem na alianci WOW odůvodněná. Měl však nesprávně za to, že některá jednání v rámci této aliance vzhledem k neexistenci integrované společné cenové politiky zašla příliš daleko . V každém případě, i kdyby takové kontakty v rámci uvedené aliance představovaly protiprávní jednání v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU, byly by součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání pouze v případě, že by existovala objektivní souvislost mezi uvedenými kontakty a tímto jediným a trvajícím protiprávním jednáním nebo v případě, že by společnost SAS Cargo a další měly v úmyslu účastnit se celosvětové kartelové dohody, a nikoli jednání souvisejícího s touž aliancí. Tribunál přitom existenci takové objektivní souvislosti mezi kontakty v rámci aliance WOW a jediným a trvajícím protiprávním jednáním neprokázal. Bod 430 tohoto rozsudku obsahuje v tomto ohledu pouhé tvrzení, takže je uvedený rozsudek nedostatečně odůvodněn. Z toho vyplývá, že body 428 až 432 téhož rozsudku je třeba odmítnout a v důsledku toho je třeba kontakty v rámci aliance WOW vyloučit z důkazů o účasti společnosti SAS Cargo a dalších na jediném a trvajícím protiprávním jednání.

Pokud jde v páté řadě o vertikální dohody o dodávkách, v bodech 475 až 487 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně odmítl vysvětlení společnosti SAS Cargo a dalších ohledně přijatých e-mailů určených Drahým partnerům . Zaprvé body 477 až 479, 484 a 485 tohoto rozsudku jsou nedostatečně odůvodněny a porušují zásady osobní odpovědnosti a presumpce neviny, jelikož odkazují pouze na kontakty nebo jednání zaměstnanců jiných dopravců, aniž se zabývají zapojením společnosti SAS Cargo a dalších do těchto kontaktů nebo jejich povědomím o nich. Nemohou tedy prokázat, že se společnost SAS Cargo a další dopustily protiprávního jednání. Zadruhé bod 479 uvedeného rozsudku přebírá stanovisko Komise uvedené v její žalobní odpovědi před Tribunálem, aniž se zabývá argumentem a důkazy předloženými společností SAS Cargo a dalšími. Zatřetí v bodech 480 a 481 téhož rozsudku Tribunál neposoudil, zda důkazy, z nichž Komise vycházela, jí umožnily správně dospět k závěru, že neexistovalo jiné věrohodné vysvětlení pro to, že společnost SAS Cargo a další uvedené e-maily obdržely. Začtvrté závěry Tribunálu uvedené v bodech 482 a 483 napadeného rozsudku nenachází oporu ani v oznámení námitek, ani ve sporném rozhodnutí. Jedná se tedy o protiprávní nahrazení odůvodnění, takže tyto body 482 a 483 musí být odmítnuty.

V šesté řadě se Tribunál dopustil pochybení, pokud jde o povědomí společnosti SAS Cargo a dalších o jediném a trvajícím protiprávním jednání. V bodě 669 napadeného rozsudku uznal, že Komise neprokázala přímou účast společnosti SAS Cargo a dalších na všech protisoutěžních činnostech. Z toho vyplývá, že Komise byla povinna prokázat, že společnost SAS Cargo a další věděly o jednání jiných dopravců nebo že jej mohly rozumně předvídat. V tomto ohledu Tribunál v bodě 670 tohoto rozsudku poznamenal, že sporné rozhodnutí odkazuje na osm kontaktů. Společnost SAS Cargo a další přitom uvedly, aniž bylo na tento argument odpovězeno, že z těchto kontaktů nevyplývá nic o dotčené koordinaci. Čtyři z nich byly e-maily určené Drahým partnerům , které nemohly být použity, jak vyplývá z předchozího bodu tohoto rozsudku. Další čtyři e-maily byly zkresleny Tribunálem, který mimoto své stanovisko dostatečně neodůvodnil. Kromě toho v bodech 671, 672, 677 a 678 napadeného rozsudku Tribunál protiprávně nahradil odůvodnění. V bodech 678 a 679 tohoto rozsudku navíc zkreslil jasný význam jiného e-mailu ze dne 17. února 2003 a nezohlednil důkazy ve prospěch. Pokud jde o body 681 a 683 uvedeného rozsudku, je třeba je rovněž odmítnout, jelikož Tribunál nikterak nevysvětlil, z jakých důvodů by uplatněné e-maily měly umožnit společnosti SAS seznámit se s jednáním, na kterém se nepodílela. Bod 685 téhož rozsudku je rovněž nesprávný, neboť neúplně uvádí argument společnosti SAS Cargo a dalších, na který Tribunál v tomto bodě odpovídá. Tribunál nemohl zhojit neprůkaznost osmi e-mailů, na které se Komise v bodě 791 odůvodnění sporného rozhodnutí odvolávala, pouhým odkazem na jiné body odůvodnění, aniž vysvětlil, jak tyto kontakty umožnily společnosti SAS Cargo a dalším seznámit se s jednáními, na kterých se nepodílely. Posouzení Tribunálu v bodech 660 až 694 napadeného rozsudku týkající se povědomí společnosti SAS Cargo a dalších o jednání jiných dopravců musí být tedy odmítnuto, stejně jako konstatování Tribunálu uvedená v bodech 713 až 728 tohoto rozsudku o rozsahu účasti společnosti SAS Cargo a dalších na protiprávním jednání.

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je v rozsahu, v němž se týká skutkových posouzení provedených Tribunálem, nepřípustná a ve zbývající části je neopodstatněná.

Z ustálené judikatury vyplývá, že porušení čl. 101 odst. 1 SFEU nemusí být výsledkem jen jediného skutku, ale i řady skutků nebo rovněž trvajícího jednání, i když jeden nebo několik prvků této řady skutků nebo tohoto trvajícího jednání by i samy o sobě a nahlíženy jednotlivě mohly zakládat porušení tohoto ustanovení. Pokud se jednotlivá jednání začleňují do celkového plánu z důvodu totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tato jednání v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. prosince 2012 , Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P , EU:C:2012:778 , bod 41 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 27. června 2024 , Servier a další v. Komise , C‑201/19 P , EU:C:2024:552 , bod 240 ).

Podnik, který se podílel na takovém jediném a trvajícím protiprávním jednání jednáním, které je mu vlastní, které spadá pod pojem dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem narušit hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU a kterého účelem bylo přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, může být rovněž odpovědný za jednání ostatních podniků v rámci tohoto protiprávního jednání po celou dobu své účasti na uvedeném protiprávním jednání (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. prosince 2012 , Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P , EU:C:2012:778 , bod 42 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 27. června 2024 , Servier a další v. Komise , C‑201/19 P , EU:C:2024:552 , bod 241 ).

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávního jednání není třeba ověřovat, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich má čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a zda tato jednání prostřednictvím interakce přispívají k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených jejich původci v rámci celkového plánu směřujícího k jedinému cíli. Naproti tomu podmínka týkající se pojmu jediného cíle znamená, že musí být ověřeno, zda existují prvky, kterými se vyznačují jednotlivá jednání tvořící protiprávní jednání, a které by mohly naznačovat, že jednání, která fakticky provádějí jiné podniky účastnící se kartelové dohody, nemají stejný účel nebo stejný protisoutěžní důsledek, a nespadají tedy do celkového plánu z důvodu jejich totožného účelu narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu (rozsudky ze dne 26. ledna 2017 , Villeroy & Boch v. Komise, C‑644/13 P , EU:C:2017:59 , bod 50 a citovaná judikatura, a ze dne 27. června 2024 , Servier a další v. Komise , C‑201/19 P , EU:C:2024:552 , bod 242 ).

V projednávané věci pokud společnost SAS Cargo a další v první řadě tvrdí, že Tribunál neodůvodnil napadený rozsudek, jelikož neodpověděl na jejich argumentaci, podle které se dotčená jednání uskutečnila v odlišných situacích a sledovala různé cíle, takže nemohla být kvalifikována jako jediné protiprávní jednání, stačí uvést, že Tribunál výtku, kterou vznesly společnost SAS Cargo a další a která se zakládala na nesprávných zjištění týkajících se jednotnosti protiprávního jednání, zkoumal nejen v bodech 302 až 304 napadeného rozsudku, ale ve všech bodech 296 až 325 tohoto rozsudku. V této souvislosti Tribunál kromě posouzení argumentace společnosti SAS Cargo a dalších, které zpochybňovaly existenci jediného protisoutěžního cíle, provedené v těchto bodech 302 až 304, v bodě 317 uvedeného rozsudku zejména uvedl, že společnost SAS Cargo a další vytýkaly Komisi, že s ohledem na povahu jediného a trvajícího protiprávního jednání nezohlednila specifické rysy koordinace, která byla nezbytná vzhledem k místnímu regulačnímu kontextu nebo která byla součástí legitimních aliancí, a tuto argumentaci odmítl z důvodu, že společnost SAS Cargo a další pouze zopakovaly argumenty, které již vznesly na podporu své kritiky existence jediného protisoutěžního cíle, takže je bylo třeba odmítnout ze stejných důvodů.

Kromě toho v bodech 318 až 321 téhož rozsudku Tribunál posoudil argumentaci, v níž společnost SAS Cargo a další tvrdily, že odmítnutí hradit provize se od ostatních složek jediného protiprávního jednání liší tím, že vzniklo ze sporu mezi dopravci a spedičními podniky ohledně výkladu formulářových ujednání, na rozdíl od tajné koordinace [palivového příplatku a bezpečnostního příplatku] hrstky dopravců . Tribunál tuto argumentaci odmítl, když v podstatě konstatoval, že ze sporného rozhodnutí vyplývá, že účel odmítnutí hradit provize je nejen oddělen od veřejného sporu právní povahy, na který se odvolávají společnost SAS Cargo a další, ale může rovněž posílit koordinaci ohledně příplatků.

Tribunál tedy skutečně uvedl důvody, proč se společnosti SAS Cargo a dalším nepodařilo prokázat, že vzhledem k těmto údajným odlišným situacím a různým cílům Komise ve sporném rozhodnutí dostatečně neprokázala jednotnost protiprávního jednání. S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 84 a 85 tohoto rozsudku tudíž tvrzené porušení povinnosti uvést odůvodnění není prokázáno.

Pokud jde ve druhé řadě o argumentaci uvedenou v bodě 290 tohoto rozsudku, je třeba nejprve uvést, že v rozsahu, v němž se společnost SAS Cargo a další touto argumentací dovolávají zkreslení, kterého se měl dopustit Tribunál v bodě 604 napadeného rozsudku, když odkázal na pojem pokračování ( používaly ) při použití kritéria skutečné hmotnosti, stačí uvést, že tento argument nesplňuje požadavky na přesnost, které vyplývají z judikatury připomenuté v bodě 108 tohoto rozsudku, neboť společnost SAS Cargo a další zejména neuvádějí obsah e-mailu, který byl údajně zkreslen. Tento argument je proto nepřípustný.

Pokud jde dále o tvrzení společnosti SAS Cargo a dalších, že Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění tím, že neodpověděl na argumentaci, kterou uvedly v bodě 161 své žaloby, stačí připomenout, jak již bylo uvedeno v bodě 85 tohoto rozsudku, že tato povinnost uvést odůvodnění neukládá Tribunálu, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem zabýval každou z jednotlivých výtek uvedených účastníky sporu, za předpokladu, že odůvodnění napadeného rozsudku umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat přezkum v rámci kasačního opravného prostředku. Tribunál přitom posoudil argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších týkající se jednání, k němuž došlo ve Švýcarsku, uvedenou v bodech 158 až 164 této žaloby, v bodech 597 až 618 napadeného rozsudku. Společnost SAS Cargo a další navíc ani netvrdí, že by nebyly schopny porozumět důvodům, proč Tribunál jejich argumentaci v prvním stupni vyhověl pouze částečně. Za těchto podmínek není tvrzené porušení povinnosti uvést odůvodnění prokázáno.

Konečně pokud společnost SAS Cargo a další kritizují body 605, 606 a 610 napadeného rozsudku, stačí uvést, že ve skutečnosti usilují o to, aby Soudní dvůr nahradil posouzení skutkových okolností a důkazů provedené Tribunálem svým posouzením, aniž mu vytýkají sebemenší zkreslení. Z toho vyplývá, že tato kritika je na základě judikatury uvedené v bodě 72 tohoto rozsudku nepřípustná.

Ve třetí řadě je nutno konstatovat, že argumentací uvedenou v bodě 291 tohoto rozsudku společnost SAS Cargo a další opět usilují o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkových okolností a důkazů týkajících se tvrzení jiných dopravců o jednání společnosti SAS Cargo a dalších, které Tribunál zkoumal v bodech 629 až 650 napadeného rozsudku, a konkrétně závěrů Tribunálu, jimiž pouze částečně vyhověl jejich žádosti o vyloučení některých kontaktů ze souboru nepřímých důkazů použitých proti nim ve sporném rozhodnutí. Tato argumentace, která Tribunálu nevytýká žádné zkreslení, je tedy na základě judikatury uvedené v bodě 72 tohoto rozsudku rovněž nepřípustná.

Ve čtvrté řadě totéž v podstatě platí pro argumentaci uvedenou v bodě 292 tohoto rozsudku, kterou společnost SAS Cargo a další usilují o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkových okolností a důkazů týkajících se dosahu kontaktů, které proběhly v rámci aliance WOW.

Co se týče tvrzení společnosti SAS Cargo a dalších, že Tribunál neprokázal, že mezi těmito kontakty a jediným a trvajícím protiprávním jednáním existuje objektivní souvislost, je třeba konstatovat, že výtka společnosti SAS Cargo a dalších týkající se zahrnutí kontaktů v rámci aliance WOW do působnosti jediného a trvajícího protiprávního jednání byla Tribunálem posouzena nikoli pouze v bodě 430 napadeného rozsudku, ale v bodech 429 až 431 tohoto rozsudku, v nichž Tribunál podrobně uvedl důvody, proč faktory uvedené společností SAS Cargo a dalšími za účelem prokázání neexistence objektivní souvislosti mezi kontakty mezi členy aliance WOW a jediným a trvajícím protiprávním jednáním v podstatě nemohly zpochybnit existenci celkového plánu zjištěného ve sporném rozhodnutí. Tvrzené porušení povinnosti uvést odůvodnění tedy není prokázáno.

Pokud jde v páté řadě o argumentaci uvedenou v bodě 293 tohoto rozsudku, je třeba zaprvé konstatovat, že v rozsahu, v němž společnost SAS Cargo a další touto argumentací tvrdí, že Tribunál nesprávně posoudil dosah e-mailů určených Drahým partnerům , opět usilují o to, aby Soudní dvůr nahradil posouzení skutkových okolností a důkazů provedené Tribunálem v bodech 477 až 485 napadeného rozsudku svým posouzením, aniž mu vytýkají sebemenší zkreslení. Tato argumentace je tedy na základě judikatury uvedené v bodě 72 tohoto rozsudku rovněž nepřípustná.

Zadruhé pokud společnost SAS Cargo a další namítají porušení zásad osobní odpovědnosti a presumpce neviny, stačí konstatovat, že toto tvrzení vychází z předpokladu, že e-maily určené Drahým partnerům , které jsou, jak vyplývá z bodu 468 napadeného rozsudku, hromadnými e-maily zaslanými společností Lufthansa Cargo AG, neumožňují prokázat, že se společnost SAS Cargo a další dopustily protiprávního jednání, jelikož odkazují pouze na kontakty nebo jednání zaměstnanců jiných dopravců, aniž se zabývají zapojením společnosti SAS Cargo a dalších do těchto kontaktů nebo jejich povědomím o nich. Ve skutečnosti tedy společnost SAS Cargo a další uvedeným tvrzením vybízí Soudní dvůr, aby přezkoumal skutkové okolnosti a důkazy, které již Tribunál posoudil v bodech 475 až 488 napadeného rozsudku, aniž mu vytýkají sebemenší zkreslení. Tato argumentace je tedy v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 72 tohoto rozsudku nepřípustná.

Zatřetí nelze přijmout ani tvrzení, že Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění. I když se totiž body 480 a 481 napadeného rozsudku omezují na uvedení důvodů, proč měl Tribunál za to, že se společnost SAS Cargo a další marně dovolávaly veřejné povahy informací šířených v rámci e-mailů popsaných v bodech 446, 450, 482 a 495 odůvodnění sporného rozhodnutí, body 475 až 479 a 482 až 488 tohoto rozsudku se zabývají dalšími argumenty a skutečnostmi, které společnost SAS Cargo a další Tribunálu předložily a kterými se snažily zejména prokázat, že se tyto e-maily netýkaly jediného a trvajícího protiprávního jednání, ale uplatňování palivového příplatku v rámci dohod o rezervaci kapacit mezi společností Lufthansa a jinými dopravci.

V tomto ohledu přitom Tribunál z důvodů uvedených v bodech 476 až 483 napadeného rozsudku konstatoval, že na rozdíl od toho, co tvrdily společnost SAS Cargo a další, nelze mít za to, že účelem uvedených e-mailů bylo výlučně zajistit řádné provedení hypotetických dohod o rezervaci kapacit. Naproti tomu konstatoval, že jejich účelem bylo hromadně informovat adresáty, včetně společnosti SAS Cargo, o záměru společnosti Lufthansa od určitého budoucího data zvýšit palivový příplatek. S ohledem na tyto skutečnosti a s přihlédnutím k judikatuře připomenuté v bodech 84 a 85 tohoto rozsudku nelze mít za to, že Tribunál neposoudil, zda důkazy, z nichž Komise vycházela, jí umožnily správně dospět k závěru, že neexistovalo jiné věrohodné vysvětlení pro to, že společnost SAS Cargo a další tytéž e-maily obdržely.

Pokud jde začtvrté o tvrzení o nahrazení odůvodnění, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 482 napadeného rozsudku s odkazem na e-maily popsané v bodech 446, 450, 482 a 495 odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i na bod 797 odůvodnění tohoto rozhodnutí poznamenal, že společnost Lufthansa neposkytla účastníkům hypotetických dohod o rezervaci kapacit pouze veřejně dostupné informace, ale naopak jim zaslala hromadné e-maily, čímž všem příjemcům sdělila totožnost dotčených dopravců, jakož i výši a časový harmonogram palivového příplatku, který měli na základě těchto hypotetických dohod zaplatit. Dále měl Tribunál v bodě 483 tohoto rozsudku s odkazem na body 453 a 450 odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i na přílohy A.59 až A.61 žaloby za to, že společnost SAS Cargo a další ani netvrdily, že tyto hromadné zásilky byly nezbytné pro provedení těchto hypotetických dohod a že písemnosti ve spise spíše ukazují, že tomu tak nebylo. Tvrzené nahrazení odůvodnění tedy není prokázáno, jelikož úvahy Tribunálu uvedené v těchto bodech 482 a 483 se v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 180 a 181 tohoto rozsudku vztahují k posouzením obsaženým ve sporném rozhodnutí a reagují na argumentaci, kterou společnost SAS Cargo a další předložily.

V šesté řadě pokud jde o argumentaci uvedenou v bodě 294 tohoto rozsudku, je třeba zaprvé uvést, že Tribunál zajisté v bodě 669 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise dospěla k závěru, že se společnost SAS Cargo a další podílely na dvou ze tří složek jediného a trvajícího protiprávního jednání, a to na palivovém příplatku a bezpečnostním příplatku, a nikoli že o nich pouze měly prokazatelnou nebo domnělou vědomost, ale že se Komise nicméně nedomnívala, že se přímo podílely na všech protisoutěžních činnostech spadajících do těchto složek.

Tribunál však poté v bodech 670 až 676 napadeného rozsudku uvedl důvody, proč s ohledem na kontakty, které v těchto bodech popsal, a na skutečnost, že společnost SAS Cargo a další mimo jiné neprokázaly, že by e-maily popsané v bodech 274, 279, 346, 411, 446, 450, 482 a 495 odůvodnění sporného rozhodnutí mohly být předmětem věrohodného alternativního vysvětlení koordinace palivového příplatku, mohla Komise dospět k závěru, že tyto e-maily mohly společnosti SAS Cargo a dalším poskytnout dostatečnou znalost o koordinaci mezi společností Lufthansa a ostatními obviněnými dopravci. V tomto ohledu uvedl v bodech 677 až 679 napadeného rozsudku doplňující úvahy. Mimoto v bodech 681 a 682 tohoto rozsudku uvedl důvody, proč měla Komise správně za to, že společnost SAS Cargo a další měly dostatečnou znalost o jednáních souvisejících s palivovým příplatkem prováděných ve třetích zemích, v nichž nepůsobily.

Dále Tribunál v bodech 684 až 693 napadeného rozsudku uvedl důvody, proč s ohledem na skutečnosti uvedené ve sporném rozhodnutí a argumenty, které mu společnost SAS Cargo a další předložily, nemohly Komisi důvodně vytýkat, že dospěla k závěru, že měly dostatečnou znalost složky jediného a trvajícího protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku, na níž se přímo nepodílely.

Společnost SAS Cargo a další tedy v šesté výtce této části v podstatě neopodstatněně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když neověřil, zda Komise prokázala, že věděly o protisoutěžních činnostech jiných dopravců, na nichž se přímo nepodílely. Kromě toho ve své argumentaci, v níž tvrdí, že Tribunál nesprávně posoudil dosah některých kontaktů nebo e-mailů, na které odkázal, přiznal nesprávnou váhu některým e-mailům nebo bodům odůvodnění sporného rozhodnutí, které jsou ve srovnání s jinými nedostatečně přesvědčivé, nebo nezohlednil některé důkazy údajně v jejich prospěch, ve skutečnosti zpochybňují posouzení skutkových okolností a důkazů, které Tribunál provedl v bodech 669 až 693 napadeného rozsudku. Uvedená argumentace je tedy v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 72 tohoto rozsudku v tomto rozsahu nepřípustná.

Zadruhé tvrzení o zkreslení vytýkaná Tribunálu, která se týkají bodů 670, 678 a 679 napadeného rozsudku, nesplňují požadavky na přesnost vyplývající z judikatury uvedené v bodě 108 tohoto rozsudku. Tato tvrzení jsou tedy nepřípustná.

Zatřetí s ohledem na skutečnosti uvedené v bodech 313 až 315 tohoto rozsudku a na judikaturu připomenutou v jeho bodech 84 a 85 není tvrzení o porušení povinnosti uvést odůvodnění uvedené v bodě 294 tohoto rozsudku opodstatněné.

Začtvrté je s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 180 tohoto rozsudku neopodstatněné též tvrzení, že Tribunál v bodech 671, 672, 677 a 678 napadeného rozsudku nahradil odůvodnění, neboť tyto body se omezují na uvedení skutečností obsažených ve sporném rozhodnutí.

Z výše uvedeného vyplývá, že třetí část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

V důsledku toho musí být čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku odmítnut jako zčásti nepřípustný a zamítnut jako zčásti irelevantní a zčásti neopodstatněný.

Společnost SAS Cargo a další tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, což by mělo vést Soudní dvůr k tomu, aby v případě, že na základě prvních čtyř důvodů kasačního opravného prostředku nezruší pokutu v plném rozsahu, snížil její výši.

V bodě 940 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že za účelem zajištění rovného zacházení s obviněnými dopravci je třeba do hodnoty tržeb znovu zahrnout obrat dosažený společností SAS Cargo a dalšími výlučně na vnitřních trasách. V tomto ohledu v bodě 934 tohoto rozsudku uznal, že ani navrhovatelky, ani Komise o takovou změnu pokuty nepožádaly. V bodě 932 uvedeného rozsudku nicméně konstatoval, že podle odpovědi Komise na otázku, kterou jí položil, bylo možné , aby jiní dopravci neodečetli své obraty dosažené na vnitřních trasách v rámci jedné země. Dále měl Tribunál v bodech 935 až 937 a 939 téhož rozsudku za to, aniž by tato otázka byla v řízení před ním vznesena, že znění čl. 1 odst. 1 sporného rozhodnutí a žádost o informace zaslaná dopravcům uvádí, že obraty týkající se vnitřních tras v rámci jedné země měly být zahrnuty do hodnoty tržeb. Tribunál dále v bodech 938 a 939 napadeného rozsudku podle všeho předpokládal, že dopravci zahrnuli tyto obraty do hodnoty svých tržeb, a v důsledku toho dospěl v bodě 940 tohoto rozsudku k závěru, že pokuta uložená společnosti SAS Cargo a dalším je diskriminační.

V první řadě Tribunál tím, že takto upravil pokutu způsobem, který přesahuje návrhová žádání obsažená v žalobě, která mu byla předložena, porušil zásadu ne ultra petita , jejíž rozsah není dotčen pravomocí Tribunálu k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci. Svými návrhovými žádáními, jakož i pátým žalobním důvodem předloženým před Tribunálem společnost SAS Cargo a další požadovaly snížení výše pokuty. Ve svých vyjádřeních k odpovědi ze dne 22. dubna 2021 společnost SAS Cargo a další kromě toho výslovně uvedly, že obrat týkající se vnitřních tras nemá být zahrnut do hodnoty tržeb pro účely výpočtu jakékoli nové pokuty, kterou by Tribunál na základě své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci mohl uložit. Stejně tak Komise v odpovědi na otázku Tribunálu jednoznačně uvedla, že Tribunál nemá zohlednit tržby společnosti SAS Cargo a dalších uskutečněné v rámci jedné a téže země EHP, rozhodl-li se vykonat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci. Za těchto podmínek Tribunál neměl pravomoc vznést tuto otázku i bez návrhu, jelikož se nejednalo o otázku nepominutelnou.

Ve druhé řadě Tribunál porušil právo společnosti SAS Cargo a dalších být vyslechnuty, jakož i zásadu kontradiktornosti. Společnost SAS Cargo a další nikdy neměly možnost zpochybnit jeho závěr, že je pokuta diskriminační, jelikož žádný z účastníků řízení tuto otázku nevznesl. Přitom i za předpokladu, že by Tribunál mohl zvýšit výši pokuty i bez návrhu, musel by mít dotyčný podnik přinejmenším stejné právo být vyslechnut, jaké má v případě, že se Komise snaží upravit pokutu v průběhu správního nebo soudního řízení, zejména s cílem zajistit úplnou rovnost zbraní.

Společnost SAS Cargo a další v tomto ohledu upřesňují, že je soudní kancelář Tribunálu dne 28. dubna 2021 sice vyzvala, aby se vyjádřily k odpovědím Komise na několik otázek Tribunálu, včetně odpovědi ze dne 22. dubna 2021 . Tato odpověď však jednoznačně uváděla, že obrat dosažený z tržeb na vnitřních trasách nemá být zahrnut do hodnoty tržeb. Samotné nebyly nikdy vyzvány, aby na otázku Tribunálu v tomto ohledu odpověděly, a Tribunál je v žádném okamžiku neinformoval o svém záměru zvýšit na základě zásady rovného zacházení pokutu tak, aby zahrnovala tržby na vnitřních trasách. V každém případě, i kdyby byla otázka položená Komisi určena také společnosti SAS Cargo a dalším, byla by taková otázka příliš nepřesná na to, aby bylo možné jejich právo být vyslechnuty považovat za dodržené.

Ve třetí řadě Tribunál v bodech 932 a 939 napadeného rozsudku porušil presumpci neviny, jakož i zásadu rovného zacházení na úkor společnosti SAS Cargo a dalších. Komise v odpovědi ze dne 22. dubna 2021 jasně uvedla, že neví, zda jiní dopravci zahrnuli obraty na vnitřních trasách. Kromě toho někteří dopravci takové trasy neprovozovali, takže nemohli být znevýhodněni. Tribunál sám v tomto bodě 932 připustil, že Komise prohlásila, že je možné , že jiní dopravci vyloučili obraty dosažené na vnitřních trasách.

Tribunál se tím rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když vycházel z hypotetického důkazu. Vzhledem k pochybnostem o zahrnutí vnitřních tras jinými dopravci měl Tribunál v souladu s judikaturou unijního soudu rozhodnout ve prospěch společnosti SAS Cargo a dalších. Skutečnosti uvedené Tribunálem v bodech 935 a 937 napadeného rozsudku jsou v tomto ohledu irelevantní, neboť nemohou prokázat, zda jiní dopravci zahrnuli do svých obratů sdělených Komisi obraty dosažené na vnitřních trasách, nebo je z nich vyloučili. Tribunál jejich údaje neprověřil a Komise nikdy nepotvrdila jejich zahrnutí. Uvedené skutečnosti tak neumožňují prokázat existenci diskriminace ani zaručit, že napadený rozsudek sám o sobě není diskriminační. Bod 938 tohoto rozsudku je kromě toho nelogický, protože žádost společnosti SAS Cargo a dalších, na kterou se tento bod odkazuje, vychází ze skutečnosti, že žádost Komise o informace byla nejednoznačná. Pokud jde o bod 939 uvedeného rozsudku, nezakládá se na žádném skutkovém základě a zkresluje odpověď ze dne 22. dubna 2021 .

Ve čtvrté řadě Tribunál v bodech 934 a 940 napadeného rozsudku porušil svou povinnost uvést odůvodnění tím, že neodpověděl na vyjádření společnosti SAS Cargo a dalších, podle nichž se jednak nenacházely v podobné situaci jako jiní dopravci, jelikož pouze ony požádaly Komisi o vyloučení vnitřních tras, a jednak nedošlo k protiprávnímu jednání na vnitřních trasách, jelikož jejich jednání na skandinávských trzích kabotáže byla ovlivněna výlučně jejich zákonnou koordinací se společností Lufthansa.

Soudní dvůr by proto měl zrušit zahrnutí tržeb na vnitřních trasách Tribunálem do obratu, který byl zohledněn při výpočtu pokuty navrhovatelek, a v souladu s tím pokutu snížit.

Komise poznamenává, že v průběhu správního řízení vyzvala společnost SAS Cargo a další, aby jí sdělily své obraty, a že ji požádaly, aby vyloučila obrat na trasách v rámci jednoho členského státu, což přijala, jak bylo uvedeno v její odpovědi Tribunálu ze dne 22. dubna 2021 . Komise uvádí, že Tribunálu vysvětlila, že podle judikatury Soudního dvora, jak se vyvinula od přijetí původního rozhodnutí, měla tento obrat zahrnout do hodnoty tržeb. Dodává, že upřesnila, že je obtížné určit, zda jiní dopravci zahrnuli tento druh obratů do údajů, které jí sdělili, a že v zájmu zajištění spravedlnosti tudíž Tribunálu navrhla, aby jej do výpočtu pokuty navrhovatelek nezahrnoval. Tribunál tomuto návrhu nevyhověl. Tento pátý důvod kasačního opravného prostředku však není opodstatněný.

V první řadě je Tribunál v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci oprávněn nahradit posouzení Komise svým posouzením, a uloženou pokutu tedy zrušit, snížit nebo zvýšit. Unijní soud mimoto může napadený akt změnit, aniž jej zruší, s cílem zrušit, snížit nebo zvýšit uloženou pokutu s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem. Skutečnost, že Komise z hodnoty tržeb společnosti SAS Cargo a dalších vyloučila obrat dosažený na trasách v rámci jednoho členského státu, takovou okolnost představovala. Přijetí stanoviska společnosti SAS Cargo a dalších by znemožnilo jakékoli zvýšení pokuty, neboť žalobce by o takové zvýšení nikdy nepožádal a měl by tedy právo veta. Vzhledem k tomu, že pravomoc Tribunálu k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci není omezena na argumenty žalobce, má před zásadou ne ultra petita přednost.

Ve druhé řadě nedošlo ani k porušení práva společnosti SAS Cargo a dalších být vyslechnuty. Tribunál jim skutečně poskytl možnost předložit vyjádření k tomuto konkrétnímu aspektu výpočtu obratů, přičemž Komise se tímto bodem výslovně zabývala ve své odpovědi ze dne 22. dubna 2021 . Okolnost, že nebyly vyzvány, aby konkrétně odpověděly na otázku Tribunálu, je irelevantní.

Ve třetí řadě v této fázi odůvodnění napadeného rozsudku již Tribunál důkladně posoudil skutkové okolnosti projednávané věci a shledal společnost SAS Cargo a další odpovědnými za porušení práva hospodářské soutěže. Ve fázi výpočtu výše pokuty se na ně již proto nemůže vztahovat presumpce neviny.

Ve čtvrté řadě Tribunál v bodě 936 napadeného rozsudku konstatoval, že všechny obraty přímo či nepřímo spojené s jediným a trvajícím protiprávním jednáním musí být zahrnuty do hodnoty tržeb, i když se týkají vnitřních tras. K porušení zásady rovného zacházení by došlo pouze tehdy, pokud by s jinými osobami nacházejícími se ve stejné situaci jako společnost SAS Cargo a další bylo zacházeno odlišně. Společnosti SAS Cargo a dalším příslušelo, aby tuto skutečnost prokázaly, což neučinily, neboť pouze předjímaly, že tomu tak mohlo být.

V páté řadě a na posledním místě Tribunál s ohledem na judikaturu týkající se rozsahu povinnosti uvést odůvodnění dostatečně odpověděl na argumentaci společnosti SAS Cargo a dalších ohledně srovnatelnosti jejich situace se situací jiných dopravců, přičemž Komise v tomto ohledu odkazuje na body 765, 766 a 936 napadeného rozsudku.

Vzhledem k tomu, že společnost SAS Cargo a další tímto důvodem kasačního opravného prostředku v podstatě kritizují body 931 až 940 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 931 napadeného rozsudku konstatoval, že z odpovědí Komise na písemnou otázku položenou Tribunálem vyplývá, že celková hodnota tržeb, kterou použila pro účely výpočtu pokuty uložené společnosti SAS Cargo a dalším, vylučuje obrat dosažený společností SAS Cargo a dalšími výhradně na vnitřních trasách.

V bodě 932 tohoto rozsudku uvedl, že na otázku ohledně slučitelnosti takového vyloučení se zásadou rovného zacházení a s bodem 13 pokynů z roku 2006 Komise jednak uvedla, že podle judikatury po původním rozhodnutí se tyto vyloučené příjmy skutečně týkaly tržeb, které přímo nebo nepřímo souvisí s protiprávním jednáním ve smyslu tohoto bodu 13, a jednak že bylo možné, aby tyto vnitřní tržby nebyly odečteny od hodnoty tržeb použité pro ostatní obviněné dopravce, jelikož je k tomu nevyzvala během správního řízení, když se jich dotazovala na jejich obrat pro účely výpočtu výše pokuty, a jelikož tito dopravci, s výjimkou [společnosti SAS Cargo a dalších], ve svých odpovědích neuvedli, že se rozhodli uvedené vnitřní tržby vyloučit .

V bodě 933 uvedeného rozsudku Tribunál dodal, že se však Komise domnívá, že není třeba, aby Tribunál případně v rámci svého přezkumu v plné jurisdikci zohlednil obrat dosažený společností SAS Cargo a dalšími na vnitřních trasách, neboť pokuta uložená společnosti SAS Cargo a dalším zůstává přiměřená a úměrná i v případě, že se tento obrat vynechá. Dále uvedl, že podle Komise ostatní obvinění dopravci, kteří mohli případně zahrnout tyto vnitřní tržby do obratů sdělených Komisi během správního řízení, nemohou těžit z protiprávnosti spáchané ve prospěch jiných.

V bodě 934 téhož rozsudku Tribunál konstatoval, že společnost SAS Cargo a další v reakci na výzvu, aby reagovaly na odpovědi Komise, rovněž tvrdily, že obraty, kterých dosáhly na vnitřních trasách, neměly být znovu zahrnuty do hodnoty jejich tržeb.

V bodě 935 napadeného rozsudku měl Tribunál nicméně za to, že ze znění čl. 1 odst. 1 sporného rozhodnutí lze vyvodit, že se vztahuje jak na jednání na trasách mezi členskými státy nebo smluvními stranami Dohody o EHP, tak i na trasách obsluhovaných v rámci jednoho členského státu nebo jedné smluvní strany.

V bodě 936 tohoto rozsudku Tribunál uvedl, že za těchto podmínek obrat dosažený obviněnými dopravci na trasách obsluhovaných v rámci jednoho členského státu nebo jedné smluvní strany zjevně spadá do působnosti jediného a trvajícího protiprávního jednání a že by se nejednalo o spravedlivé posouzení hospodářského významu tohoto protiprávního jednání a role, kterou v tomto ohledu sehrál každý z obviněných dopravců, kdyby tento obrat neměl být zohledněn pro účely výpočtu výše pokuty.

V bodě 937 uvedeného rozsudku Tribunál dodal, že žádosti o informace, které Komise zaslala obviněným dopravcům v průběhu správního řízení, a jimiž se mimo jiné snažila získat informace o jejich obratech na trasách uvnitř EHP, se kromě toho týkají tras, u nichž se letiště původu i letiště určení nacházejí uvnitř EHP , aniž bylo upřesněno, že tyto trasy jsou nutně přeshraniční. Dále poznamenal, že ve sporném rozhodnutí v bodě 1197 odůvodnění Komise, pokud jde o hodnotu tržeb, uvedla, že obrat [uvnitř EHP je] dosažený v rámci [18 z 28] zemí, které byly v té době smluvními stranami Dohody o EHP a že obrat [Unie-Švýcarsko je] dosažený na trasách mezi [15 z 25] členských států v té době a Švýcarskem . Měl tedy za to, že použití slov uvnitř v jednom případě a mezi v druhém případě zjevně ukazuje, že záměrem Komise v prvním případě nebylo rozlišovat mezi vnitřními a přeshraničními trasami, jinak by uvedla, že obratu uvnitř EHP bylo dosaženo na trasách mezi smluvními stranami.

V bodě 938 téhož rozsudku Tribunál konstatoval, že tento výklad odráží záměr Komise, tak jak jej chápali obvinění dopravci. Dodal, že to potvrzuje skutečnost, že společnost SAS Cargo a další během správního řízení výslovně tvrdily, že tržby dosažené na vnitřních trasách měly být vyloučeny z hodnoty jejich tržeb na trasách uvnitř EHP z důvodu, že tento návrh na vyloučení vnitřních tras má smysl pouze tehdy, pokud se v zásadě připustí, že trasy uvnitř EHP zahrnovaly i tyto trasy.

V bodě 939 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že z toho vyplývá, že obrat dosažený obviněnými dopravci na trasách uvnitř EHP v rámci jedné a téže smluvní strany nebyl nedopatřením zahrnut do hodnoty tržeb, jak tvrdí Komise , ale že tento obrat byl jednou z informací požadovaných Komisí v průběhu správního řízení, byl zahrnut do hodnoty tržeb, kterou Komise stanovila ve sporném rozhodnutí na základě metodiky, kterou použila, a odrážel zeměpisný rozsah jediného a trvajícího protiprávního jednání, tak jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 tohoto rozhodnutí.

Konečně v bodě 940 tohoto rozsudku Tribunál dodal, že je třeba, aby též za účelem zajištění rovného zacházení mezi obviněnými dopravci, kteří podali žalobu proti spornému rozhodnutí, znovu zahrnul obrat dosažený společností SAS Cargo a dalšími na vnitřních trasách, který činil 7991282 eur, do hodnoty tržeb, která slouží jako základ pro výpočet pokuty uložené společnosti SAS Cargo a dalším.

Tímto závěrem se Tribunál, jak tvrdí společnost SAS Cargo a další, dopustil v napadeném rozsudku několika nesprávných právních posouzení. V první řadě Tribunál v tomto bodě 939 nejenže zpochybnil vlastní popis odpovědi ze dne 22. dubna 2021 , který uvedl v bodě 932 napadeného rozsudku, ale také tuto odpověď zkreslil, když konstatoval, že v ní Komise pouze uvedla, že obrat dosažený obviněnými dopravci na trasách uvnitř EHP v rámci jedné a téže smluvní strany nebyl nedopatřením zahrnut do hodnoty tržeb, ačkoli z obsahu uvedené odpovědi, kterou společnost SAS Cargo a další připojily ke svému kasačnímu opravnému prostředku, zjevně vyplývalo, že stanovisko Komise vykazovalo vyšší míru komplexnosti a nemohlo být rozumně vykládáno tak, jak učinil Tribunál v uvedeném bodě 939.

V bodě 4 téže odpovědi totiž Komise nejprve uvedla, že nezahrnutí obratu, kterého jiní adresáti sporného rozhodnutí případně dosáhli na trasách obsluhovaných v rámci jednoho členského státu nebo jedné smluvní strany, představuje nikoli jistotu, nýbrž pouhou možnost ( the Commission may inadvertently not have deducted sales within one and the same EEA country when calculating the fines of certain other addresse[e]s of the 2017 Decision ).

Mimoto uvedla, že toto případné nezahrnutí, i když bylo způsobeno nedopatřením, lze vysvětlit dvěma důvody. Zaprvé tím, že ve své žádosti o informace ze dne 26. ledna 2009 neupřesnila, zda obvinění dopravci musí tržby ze služeb nákladní dopravy na trasách obsluhovaných v rámci jednoho členského státu nebo jedné smluvní strany zahrnout do svých obratů dosažených v roce 2005 na trasách mezi letišti 18, resp. 28 států tvořících EHP, v závislosti na daném období, nebo zda je z nich musí vyloučit. Zadruhé tím, že dopravci, kteří ve svých odpovědích na tuto žádost o informace uvedli, že v roce 2005 dosáhli obratu na trasách mezi letišti 18, resp. 28 států tvořících EHP, v závislosti na daném období, neuvedli, s výjimkou společnosti SAS Cargo a dalších, zda do svého obratu zahrnuli, nebo z něj vyloučili tržby ze služeb nákladní dopravy dosažené na trasách obsluhovaných v rámci jednoho státu tvořícího EHP.

Komise z toho v bodě 5 odpovědi ze dne 22. dubna 2021 vyvodila, že v zájmu sladění zásad legality a rovného zacházení nemusí Tribunál zohlednit obrat dosažený společností SAS Cargo a dalšími na těchto vnitřních trasách, pokud se rozhodne vykonat pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, a v tomto ohledu vysvětlila, že i přes toto nezahrnutí zůstává pokuta uložená společnosti SAS Cargo a dalším přiměřená a úměrná a že i když jiní dopravci možná zahrnuli tržby dosažené na trasách obsluhovaných v rámci jednoho státu tvořícího EHP, nemohou se ve svůj prospěch dovolávat pochybení, kterého se měla dopustit Komise při výpočtu pokuty pro společnost SAS Cargo a další.

Ve druhé řadě Tribunál tím, že měl v bodě 938 napadeného rozsudku mimo jiné za to, že se může opřít o záměr Komise, tak jak jej chápali obvinění dopravci , a tím, že se domníval, že její stanovisko bylo potvrzeno skutečností, že společnost SAS Cargo a další tvrdily, že tržby dosažené na vnitřních trasách měly být vyloučeny z hodnoty tržeb dosažených na trasách uvnitř EHP, rovněž v tomto bodě zjevně překročil meze přiměřeného posouzení skutečností, které mu byly předloženy. Zaprvé tento údajný záměr Komise, který Tribunál považoval za možné dovodit z použití výrazů v rámci a mezi Komisí v bodě 1197 odůvodnění sporného rozhodnutí, jež jsou přinejmenším nejednoznačné, pokud jde o otázku, zda hodnota tržeb dosažených na vnitřních trasách měla být vyloučena z hodnoty tržeb dosažených na trasách uvnitř EHP, byl totiž přímo v rozporu se stanoviskem vyjádřeným tímto orgánem v odpovědi ze dne 21. dubna 2021 . Zadruhé, jak tvrdily společnost SAS Cargo a další, jejich stanovisko k vyloučení těchto tržeb z relevantního obratu mohlo vyplývat ze skutečnosti, že žádost Komise o informace byla nejednoznačná. Sama Komise přitom tuto okolnost v této odpovědi připustila.

Z těchto skutečností vyplývá, že ve třetí řadě, jak tvrdí společnost SAS Cargo a další, se Tribunál rovněž dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 940 napadeného rozsudku, když za účelem zajištění rovného zacházení mezi dopravci, kteří se domáhali zrušení sporného rozhodnutí, svůj závěr znovu zahrnout obrat dosažený společností SAS Cargo a dalšími na vnitřních trasách do hodnoty tržeb, která slouží jako základ pro výpočet pokuty uložené společnosti SAS Cargo a dalším, založil na domnělých skutečnostech. Jak totiž vyplývá z bodů 347 až 351 tohoto rozsudku, skutečnosti, které byly Tribunálu předloženy, nikterak neprokazují, že všichni obvinění dopravci, kteří napadli sporné rozhodnutí, zahrnuli, na rozdíl od společnosti SAS Cargo a dalších, své obraty případně dosažené na trasách obsluhovaných v rámci jednoho státu tvořícího EHP do hodnoty svých tržeb, která sloužila jako základ pro výpočet jejich pokut. Tribunál tedy nedisponoval skutečnostmi, které by mu umožnily s jistotou konstatovat porušení zásady rovného zacházení, které by měl napravit.

Z výše uvedeného vyplývá, že argumenty uvedené v bodech 327 a 328 tohoto rozsudku jsou opodstatněné. V důsledku toho je třeba vyhovět pátému důvodu kasačního opravného prostředku a zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž v bodě 4 výroku stanoví výši pokuty uložené společnosti SAS Cargo a dalším na základě obratu zahrnujícího tržby ze služeb nákladní dopravy, kterých společnost SAS Cargo a další dosáhly v roce 2005 výlučně na vnitřních trasách, aniž je nezbytné zkoumat ostatní argumenty předložené na podporu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný. V takovém případě může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

V projednávané věci, zejména s ohledem na okolnost, že žaloba společnosti SAS Cargo a dalších k Tribunálu je založena na žalobních důvodech, které byly předmětem kontradiktorní diskuze před Tribunálem a jejichž přezkum nevyžaduje přijetí žádného dalšího organizačního procesního opatření nebo dokazování, má Soudní dvůr za to, že soudní řízení dovoluje o této žalobě rozhodnout a že je namístě vydat konečné rozhodnutí ve věci v mezích sporu, který mu byl předložen (obdobně viz rozsudek ze dne 4. března 2021 , Komise v. Fútbol Club Barcelona, C‑362/19 P , EU:C:2021:169 , bod 108 a citovaná judikatura).

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek podaný společností SAS Cargo a dalšími v rozsahu, v němž jím zpochybňovaly napadený rozsudek v části, v níž jím byla zamítnuta jejich návrhová žádání znějící na zrušení sporného rozhodnutí, zůstává žaloba ve věci T‑324/17 zachována pouze v rozsahu, v němž se týká výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci Tribunálem. S ohledem na částečné zrušení napadeného rozsudku v tomto ohledu a na skutečnost, že společnost SAS Cargo a další svým kasačním opravným prostředkem zpochybnily výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci Tribunálem pouze ve vztahu k tomu, že hodnota jejich tržeb ze služeb nákladní dopravy dosažených na vnitřních trasách byla znovu zahrnuta do obratu, který slouží jako základ pro výpočet jejich pokuty, zbývá dále pouze posoudit argument společnosti SAS Cargo a dalších, podle kterého taková hodnota nemá být do tohoto obratu, který slouží jako základ pro výpočet pokuty, zahrnuta.

Z důvodů uvedených v bodech 347 až 352 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že k takovému zahrnutí nemělo dojít.

Za těchto okolností má Soudní dvůr za to, že je třeba pouze přehodnotit zahrnutí provedené Tribunálem. S ohledem jednak na rozhodnutí Tribunálu použít metodiku výpočtu pokut použitou Komisí ve sporném rozhodnutí, která se řídí metodikou uvedenou v pokynech z roku 2006, aniž to bylo v rámci kasačního opravného prostředku zpochybněno, a jednak na nutnost zajistit rovné zacházení s dopravci, jimž byla v tomto rozhodnutí uložena pokuta, a opravit věcné chyby, jimiž byly výpočty Tribunálu zatíženy, je v tomto ohledu vhodné stanovit výši pokuty uložené SAS Consortium na 4744224 eur, výši pokuty uložené společnosti SAS Cargo a SAS Consortium společně a nerozdílně na 4069120 eur, výši pokuty uložené společnosti SAS Cargo a dalším společně a nerozdílně na 4365056 eur, výši pokuty uložené společnostem SAS Cargo a SAS společně a nerozdílně na 27730944 eur a výši pokuty uložené společnosti SAS Cargo na 21974880 eur.

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

Podle čl. 138 odst. 3 uvedeného jednacího řádu, použitelného na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu, platí, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.

Vzhledem k tomu, žev projednávané věci měly společnost SAS Cargo a další, jakož i Komise ve věci částečně úspěch a požadovaly, aby byla protistraně uložena náhrada nákladů řízení, ponesou jak společnost SAS Cargo a další, tak Komise vlastní náklady řízení vynaložené v řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

Body 4, 6 a 7 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 30. března 2022 , SAS Cargo Group a další v. Komise ( T‑324/17 , EU:T:2022:175 ), se zrušují.

Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá.

Výše pokuty uložené společnosti Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden se stanoví na 4744224 eur, výše pokuty uložené společnostem SAS Cargo Group A/S a Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden společně a nerozdílně se stanoví na 4069120 eur, výše pokuty uložené společnostem SAS Cargo Group, Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden a SAS AB společně a nerozdílně se stanoví na 4365056 eur, výše pokuty uložené společnostem SAS Cargo Group a SAS společně a nerozdílně se stanoví na 27730944 eur a výše pokuty uložené společnosti SAS Cargo Group se stanoví na 21974880 eur.

Společnosti SAS Cargo Group A/S, Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden, SAS AB a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení vynaložené v řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

Podpisy