Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruÚř. věst. C 220, 16.9.2003, s. 72 . ,

po konzultaci Výboru regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 SmlouvyStanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. ledna 2004 (Úř. věst. C 92 E, 16.4.2004, s. 77 ), společný postoj Rady ze dne 7. října 2004 (Úř. věst. C 25 E, 1.2.2005, s. 29 ), postoj Evropského parlamentu ze dne 23. února 2005 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005 . ,

Účelem této směrnice je začlenit mezinárodní normy, které se týkají znečištění z lodí, do práva Společenství a zajistit, aby osoby odpovědné za vypouštění podléhaly odpovídajícím sankcím uvedeným v článku 8, aby byla zlepšena námořní bezpečnost a zvýšena ochrana mořského prostředí před znečištěním z lodí.

Tato směrnice nebrání členským státům v přijetí přísnějších opatření proti znečištění z lodí v souladu s mezinárodním právem.

Úř. věst. C 220, 16.9.2003, s. 72 .

(1) Politika Společenství pro námořní bezpečnost je zaměřena na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany životního prostředí a je založena na porozumění, že všechny strany zúčastněné na námořní přepravě zboží odpovídají za to, že lodě používané ve vodách Společenství splňují platná pravidla a normy.

(2) Příslušné normy pro vypouštění znečišťujících látek z lodí jsou ve všech členských státech založeny na úmluvě Marpol 73/78; tato pravidla jsou však denně ignorována velkým množstvím lodí plujících ve vodách Společenství, aniž by byla činěna nápravná opatření.

(3) Provádění úmluvy Marpol 73/78 se mezi členskými státy liší, a je proto třeba je harmonizovat na úrovni Společenství; značné rozdíly vykazuje zejména postup členských států při ukládání sankcí za vypouštění znečišťujících látek z lodí.

(4) Odrazující opatření tvoří nedílnou součást politiky Společenství pro námořní bezpečnost, neboť zajišťují vazbu mezi odpovědností každé ze stran zúčastněné na námořní přepravě znečišťujícího zboží a jejich vystavením sankcím; je proto třeba účinných, odrazujících a přiměřených sankcí, aby bylo dosaženo účinné ochrany životního prostředí.

(5) Za tímto účelem je nezbytné sblížit pomocí řádných právních nástrojů stávající právní předpisy, zejména přesné vymezení daného protiprávního jednání a případů vynětí a minimální pravidla pro sankce, odpovědnost a jurisdikci.

(6) Tato směrnice je doplněna podrobnými ustanoveními o trestných činech a sankcích a dalšími ustanoveními uvedenými v rámcovém rozhodnutí Rady 2005/667/SVV ze dne 12. července 2005 k posílení trestněprávního rámce výkonu práva v oblasti znečištění z lodíViz s. 164 v tomto čísle Úředního věstníku. .

(7) Ani mezinárodní režim občanskoprávní odpovědnosti a náhrady škody za znečištění ropnými látkami, ani režim týkající se znečištění jinými nebezpečnými nebo jedovatými látkami nezajišťuje dostatečný odrazující účinek, aby odradil strany zúčastněné na námořní přepravě nebezpečných nákladů od využívání postupů, které nesplňují normy; požadovaných odrazujících účinků lze dosáhnout pouze zavedením sankcí použitelných na každou osobu, která způsobí znečištění moře nebo k němu přispěje; sankce by měly být použitelné nejen na majitele nebo velitele lodě, ale také na majitele nákladu, klasifikační společnost nebo jakoukoli jinou zúčastněnou osobu.

(8) Vypouštění znečišťujících látek z lodí by mělo být považováno za protiprávní jednání, pokud bylo spácháno úmyslně, následkem vědomé nedbalosti nebo hrubé nedbalosti. Toto protiprávní jednání je považováno za trestný čin podle rámcového rozhodnutí 2005/667/SVV, kterým se doplňuje tato směrnice, a to za okolností, jež toto rozhodnutí stanoví.

(9) Sankce za vypouštění znečišťujících látek z lodí nesouvisejí s občanskoprávní odpovědností dotyčných stran, a nepodléhají tak žádným pravidlům pro omezení nebo přenos občanskoprávní odpovědnosti ani neomezují účinnou náhradu obětem případů znečištění.

(10) Je třeba další účinné spolupráce mezi členskými státy pro včasné zjišťování případů vypouštění znečišťujících látek z lodí a určování pachatelů. Z tohoto důvodu má Evropská agentura pro námořní bezpečnost, která byla zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1 . Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 724/2004 (Úř. věst. L 129, 29.4.2004, s. 1 ). , klíčovou úlohu při spolupráci s členskými státy na rozvoji technických řešení a při poskytování technické pomoci v souvislosti s prováděním této směrnice a při napomáhání Komisi při výkonu jakéhokoli úkolu v souvislosti s účinným prováděním této směrnice, který Komisi přísluší.

(11) Aby bylo možné lépe předcházet znečištění moří a bojovat s ním, měla by být zesílena součinnost mezi orgány odpovědnými za prosazování předpisů, jako jsou vnitrostátní pobřežní stráže. V této souvislosti by Komise měla vypracovat studii proveditelnosti o evropské pobřežní stráži pověřené předcházením znečištění a reakcí na něj a jasně uvést náklady a přínosy. Na tuto studii by měl případně navázat návrh o evropské pobřežní stráži.

(12) Existují-li jasné objektivní důkazy vypouštění, které způsobuje nebo hrozí způsobit značnou škodu, měly by členské státy předložit věc svým příslušným orgánům za účelem zahájení řízení podle článku 220 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982.

(13) Prosazování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladuÚř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 81 . Směrnice ve znění směrnice 2002/84/ES (Úř. věst L 324, 29.11.2002, s. 53 ). je spolu s touto směrnicí rozhodujícím nástrojem v rámci souboru opatření na předcházení znečištění z lodí.

(14) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených KomisiÚř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23 . .

(15) Jelikož cílů této směrnice, totiž zahrnutí mezinárodních norem, které se týkají znečištění z lodí, do práva Společenství a stanovení trestních či správních sankcí za jejich porušení, aby byla dosažena vysoká úroveň bezpečnosti a ochrany životního prostředí při námořní dopravě, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a může jich být proto z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedených cílů nezbytné.

(16) Tato směrnice plně respektuje Listinu základních práv Evropské unie; každé osobě podezřelé ze spáchání protiprávního činu musí být zaručeno spravedlivé a nestranné projednání a sankce musí být přiměřená,

Pro účely této směrnice se:

Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. ledna 2004 (Úř. věst. C 92 E, 16.4.2004, s. 77 ), společný postoj Rady ze dne 7. října 2004 (Úř. věst. C 25 E, 1.2.2005, s. 29 ), postoj Evropského parlamentu ze dne 23. února 2005 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005 .

Článek 1 Článek 1 Účel 1.Účelem této směrnice je začlenit mezinárodní normy, které se týkají znečištění z lodí, do práva Společenství a zajistit, aby osoby odpovědné za vypouštění podléhaly odpovídajícím sankcím uvedeným v článku 8, aby byla zlepšena námořní bezpečnost a zvýšena ochrana mořského prostředí před znečištěním z lodí. 2.Tato směrnice nebrání členským státům v přijetí přísnějších opatření proti znečištění z lodí v souladu s mezinárodním právem.

Článek 2 Článek 2 Definice

Článek 3 Článek 3 Oblast působnosti 1.Tato směrnice se v souladu s mezinárodním právem vztahuje na vypouštění znečišťujících látek: a) ve vnitřních vodách členského státu, včetně přístavů, a to v míře, v jaké je použitelný režim úmluvy Marpol;b) v teritoriálních vodách členského státu;c) v průlivech používaných pro mezinárodní plavbu podle tranzitního režimu, jak je stanoveno v části III oddílu 2 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a to v rozsahu, v jakém členský stát vykonává jurisdikci nad takovými průlivy;d) ve výlučné hospodářské zóně nebo rovnocenné zóně členského státu, zřízené v souladu s mezinárodním právem; ae) na volném moři. 2.Tato směrnice se vztahuje na vypouštění znečišťujících látek z jakékoli lodi bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje, s výjimkou válečných lodí, pomocných válečných plavidel nebo jiných lodí v majetku státu nebo jím provozovaných a v současné době vyžívaných pouze pro vládní neobchodní účely.

Článek 4 Článek 4 Protiprávní jednání

Článek 5 Článek 5 Výjimky 1.Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 se nepovažuje za protiprávní jednání, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 9, pravidle 10 nebo pravidle 11 písm. a) nebo c) nebo v příloze II pravidle 5 nebo pravidle 6 písm. a) nebo c) úmluvy Marpol 73/78. 2.Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. c), d) a e) se nepovažuje za protiprávní jednání majitele, velitele nebo posádky jednající na rozkaz velitele, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 11 písm. b) nebo v příloze II pravidle 6 písm. b) úmluvy Marpol 73/78.

Článek 6 Článek 6 Donucovací opatření ve vztahu k lodím v přístavu členského státu 1.Pokud na základě nesrovnalostí nebo informací vznikne podezření, že loď kotvící dobrovolně v přístavu nebo pobřežním terminálu členského státu vypouštěla nebo vypouští znečišťující látky v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1, zajistí daný členský stát provedení příslušné inspekce v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, přičemž zohlední příslušné obecné zásady přijaté Mezinárodní námořní organizací (IMO). 2.Pokud inspekce podle odstavce 1 odhalí skutečnosti, které by mohly naznačovat protiprávní jednání ve smyslu článku 4, jsou informovány příslušné orgány daného členského státu a státu vlajky.

Článek 7 Článek 7 Donucovací opatření pobřežních států ve vztahu k proplouvajícím lodím 1.Pokud existuje podezření na vypouštění znečišťujících látek v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b), c), d) nebo e) a pokud loď, která je podezřelá z vypouštění nepřipluje do přístavu členského státu, který má informace o tomto vypouštění, použije se tento postup: a) je-li další přístav, kam loď připluje, v jiném členském státě, dané členské státy úzce spolupracují při inspekci podle čl. 6 odst. 1 a při rozhodování o vhodných opatřeních ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění;b) je-li další přístav, kam loď připluje, ve státě mimo Společenství, členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby další přístav, kam loď připluje, byl informován o podezření z vypouštění, a požádá stát dalšího přístavu, aby přijal vhodná opatření ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění. 2.Pokud existují jasné objektivní důkazy, že se loď plující v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d) dopustila v oblasti uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. d) protiprávního jednání, jehož následkem bylo vypouštění, které způsobilo nebo hrozilo způsobit významné poškození pobřeží nebo souvisejících zájmů daného členského státu, nebo jakéhokoli jiného zdroje v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d), uvedený stát s výhradou části XII oddílu 7 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, je-li to odůvodněno důkazy, předloží věc svým příslušným orgánům s cílem zahájit v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy řízení, včetně zadržení lodi. 3.V každém případě jsou informovány orgány státu vlajky.

Článek 8 Článek 8 Sankce 1.Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby protiprávní jednání podle článku 4 podléhala účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím, které mohou zahrnovat trestní nebo správní sankce. 2.Každý členský stát přijme nezbytná opatření pro zajištění toho, aby byly sankce uvedené v odstavci 1 uplatněny na jakoukoli osobu, která je shledána odpovědnou za protiprávní jednání podle článku 4.

Článek 9 Článek 9 Soulad s mezinárodním právem

1. úmluvou Marpol 73/78 rozumí Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973 a protokol k této úmluvě z roku 1978, v platném znění;

Článek 10 Článek 10 Doplňující opatření 1.Pro účely této směrnice členské státy a Komise případně úzce spolupracují s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost s ohledem na akční program reakce na havarijní nebo záměrné znečištění moře stanovený rozhodnutím č. 2850/2000/ESRozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2850/2000/ES ze dne 20. prosince 2000 o stanovení rámce Společenství pro spolupráci v oblasti havarijního nebo záměrného znečišťování moře (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 1 ). Rozhodnutí ve znění rozhodnutí č. 787/2004/ES (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 12 ). a případně s ohledem na provádění směrnice 2000/59/ES za účelem: a) vývoje nezbytných informačních systémů požadovaných pro účinné provádění této směrnice;b) stanovení společných postupů a obecných zásad těch, které existují na mezinárodní úrovni, zejména promonitorování a včasnou identifikaci lodí vypouštějících znečišťující látky v rozporu s touto směrnicí, včetně případného monitorovacího zařízení na palubě, spolehlivé metody vysledování znečišťujících látek v moři k určité lodi a účinné prosazování této směrnice. 2.V souladu se svými úkoly vymezenými nařízením (ES) č. 1406/2002 Evropská agentura pro námořní bezpečnost: a) spolupracuje s členskými státy na rozvoji technických řešení a při poskytování technické pomoci v souvislosti s prováděním této směrnice, a to při činnostech jako je zpětné sledování vypouštění pomocí družicového sledování a dohledu;b) napomáhá Komisi při provádění této směrnice včetně případných návštěv členských států podle článku 3 nařízení (ES) č. 1406/2002.

Článek 11 Článek 11 Studie proveditelnosti

Článek 12 Článek 12 Podávání zpráv

Článek 13 Článek 13 Postup ve výboru 1.Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1 . Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 415/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004, s. 10 ). . 2.Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí. Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

Článek 14 Článek 14 Poskytování informací

Článek 15 Článek 15 Postup pro přijímání změn

Článek 16 Článek 16 Provádění

Článek 17 Článek 17 Vstup v platnost

Článek 18 Článek 18 Určení

2. znečišťujícími látkami rozumějí látky zahrnuté v přílohách I (ropné látky) a II (jedovaté kapalné látky volně ložené) úmluvy Marpol 73/78;

3. vypouštěním rozumí jakékoli vypuštění z lodi podle článku 2 úmluvy Marpol 73/78;

4. lodí rozumí námořní plavidlo bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje, jakéhokoli typu, provozované v mořském prostředí a zahrnuje křídlové čluny, vznášedla, ponorky a plovoucí zařízení.

Tato směrnice se v souladu s mezinárodním právem vztahuje na vypouštění znečišťujících látek:

a) ve vnitřních vodách členského státu, včetně přístavů, a to v míře, v jaké je použitelný režim úmluvy Marpol;

b) v teritoriálních vodách členského státu;

c) v průlivech používaných pro mezinárodní plavbu podle tranzitního režimu, jak je stanoveno v části III oddílu 2 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a to v rozsahu, v jakém členský stát vykonává jurisdikci nad takovými průlivy;

d) ve výlučné hospodářské zóně nebo rovnocenné zóně členského státu, zřízené v souladu s mezinárodním právem; a

e) na volném moři.

Tato směrnice se vztahuje na vypouštění znečišťujících látek z jakékoli lodi bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje, s výjimkou válečných lodí, pomocných válečných plavidel nebo jiných lodí v majetku státu nebo jím provozovaných a v současné době vyžívaných pouze pro vládní neobchodní účely.

Viz s. 164 v tomto čísle Úředního věstníku.

Členské státy zajistí, aby vypouštění znečišťujících látek z lodí v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 bylo považováno za protiprávní jednání, je-li spácháno úmyslně, následkem vědomé nedbalosti nebo hrubé nedbalosti. Toto protiprávní jednání je považováno za trestný čin podle rámcového rozhodnutí 2005/667/SVV, kterým se doplňuje tato směrnice, a to za okolností, jež toto rozhodnutí stanoví.

Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1 . Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 724/2004 (Úř. věst. L 129, 29.4.2004, s. 1 ).

Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 se nepovažuje za protiprávní jednání, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 9, pravidle 10 nebo pravidle 11 písm. a) nebo c) nebo v příloze II pravidle 5 nebo pravidle 6 písm. a) nebo c) úmluvy Marpol 73/78.

Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. c), d) a e) se nepovažuje za protiprávní jednání majitele, velitele nebo posádky jednající na rozkaz velitele, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 11 písm. b) nebo v příloze II pravidle 6 písm. b) úmluvy Marpol 73/78.

Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 81 . Směrnice ve znění směrnice 2002/84/ES (Úř. věst L 324, 29.11.2002, s. 53 ).

Pokud na základě nesrovnalostí nebo informací vznikne podezření, že loď kotvící dobrovolně v přístavu nebo pobřežním terminálu členského státu vypouštěla nebo vypouští znečišťující látky v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1, zajistí daný členský stát provedení příslušné inspekce v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, přičemž zohlední příslušné obecné zásady přijaté Mezinárodní námořní organizací (IMO).

Pokud inspekce podle odstavce 1 odhalí skutečnosti, které by mohly naznačovat protiprávní jednání ve smyslu článku 4, jsou informovány příslušné orgány daného členského státu a státu vlajky.

Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23 .

Pokud existuje podezření na vypouštění znečišťujících látek v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b), c), d) nebo e) a pokud loď, která je podezřelá z vypouštění nepřipluje do přístavu členského státu, který má informace o tomto vypouštění, použije se tento postup:

a) je-li další přístav, kam loď připluje, v jiném členském státě, dané členské státy úzce spolupracují při inspekci podle čl. 6 odst. 1 a při rozhodování o vhodných opatřeních ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění;

b) je-li další přístav, kam loď připluje, ve státě mimo Společenství, členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby další přístav, kam loď připluje, byl informován o podezření z vypouštění, a požádá stát dalšího přístavu, aby přijal vhodná opatření ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění.

Pokud existují jasné objektivní důkazy, že se loď plující v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d) dopustila v oblasti uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. d) protiprávního jednání, jehož následkem bylo vypouštění, které způsobilo nebo hrozilo způsobit významné poškození pobřeží nebo souvisejících zájmů daného členského státu, nebo jakéhokoli jiného zdroje v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d), uvedený stát s výhradou části XII oddílu 7 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, je-li to odůvodněno důkazy, předloží věc svým příslušným orgánům s cílem zahájit v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy řízení, včetně zadržení lodi.

V každém případě jsou informovány orgány státu vlajky.

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2850/2000/ES ze dne 20. prosince 2000 o stanovení rámce Společenství pro spolupráci v oblasti havarijního nebo záměrného znečišťování moře (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 1 ). Rozhodnutí ve znění rozhodnutí č. 787/2004/ES (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 12 ).

Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby protiprávní jednání podle článku 4 podléhala účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím, které mohou zahrnovat trestní nebo správní sankce.

Každý členský stát přijme nezbytná opatření pro zajištění toho, aby byly sankce uvedené v odstavci 1 uplatněny na jakoukoli osobu, která je shledána odpovědnou za protiprávní jednání podle článku 4.

Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1 . Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 415/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004, s. 10 ).

Členské státy uplatňují ustanovení této směrnice bez jakékoli formálního nebo skutečného rozlišování mezi cizími loděmi a v souladu s platným mezinárodním právem, včetně části XII oddílu 7 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a bez odkladu oznamují státu vlajky daného plavidla a jakémukoli jinému dotčenému státu opatření přijatá v souladu s touto směrnicí.

Pro účely této směrnice členské státy a Komise případně úzce spolupracují s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost s ohledem na akční program reakce na havarijní nebo záměrné znečištění moře stanovený rozhodnutím č. 2850/2000/ESRozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2850/2000/ES ze dne 20. prosince 2000 o stanovení rámce Společenství pro spolupráci v oblasti havarijního nebo záměrného znečišťování moře (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 1 ). Rozhodnutí ve znění rozhodnutí č. 787/2004/ES (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 12 ). a případně s ohledem na provádění směrnice 2000/59/ES za účelem:

a) vývoje nezbytných informačních systémů požadovaných pro účinné provádění této směrnice;

b) stanovení společných postupů a obecných zásad těch, které existují na mezinárodní úrovni, zejména promonitorování a včasnou identifikaci lodí vypouštějících znečišťující látky v rozporu s touto směrnicí, včetně případného monitorovacího zařízení na palubě, spolehlivé metody vysledování znečišťujících látek v moři k určité lodi a účinné prosazování této směrnice.

V souladu se svými úkoly vymezenými nařízením (ES) č. 1406/2002 Evropská agentura pro námořní bezpečnost:

a) spolupracuje s členskými státy na rozvoji technických řešení a při poskytování technické pomoci v souvislosti s prováděním této směrnice, a to při činnostech jako je zpětné sledování vypouštění pomocí družicového sledování a dohledu;

b) napomáhá Komisi při provádění této směrnice včetně případných návštěv členských států podle článku 3 nařízení (ES) č. 1406/2002.

monitorování a včasnou identifikaci lodí vypouštějících znečišťující látky v rozporu s touto směrnicí, včetně případného monitorovacího zařízení na palubě,

spolehlivé metody vysledování znečišťujících látek v moři k určité lodi a

účinné prosazování této směrnice.

Komise předloží do konce roku 2006 Evropskému parlamentu a Radě studii proveditelnosti o evropské pobřežní stráži pověřené předcházením znečištění a reakcí na něj a jasně uvede náklady a přínosy.

Členské státy podávají Komisi každé tři roky zprávu o uplatňování této směrnice příslušnými orgány. Na základě těchto zpráv Komise podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu Společenství. V této zprávě Komise posoudí mimo jiné potřebnost revize nebo rozšíření oblasti působnosti této směrnice. Popíše také vývoj související judikatury v členských státech a zváží možnost vytvoření veřejné databáze obsahující tuto judikaturu.

Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1 . Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 415/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004, s. 10 ). .

Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

Komise pravidelně informuje výbor zřízený článkem 4 rozhodnutí č. 2850/2000/ES o všech navrhovaných opatřeních nebo jiných vhodných činnostech týkajících se reakce na znečištění moří.

COSS může v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 2099/2002 a postupem podle článku 13 této směrnice vyjmout změny úmluvy Marpol 73/78 z oblasti působnosti této směrnice.

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. března 2007 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Tato směrnice je určena členským státům.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: