Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracované znění) (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruÚř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 46 . ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionůÚř. věst. C 325, 19.12.2008, s. 60 . ,

v souladu s řádným legislativním postupemPostoj Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 (Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 191 ) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 15. února 2010 (Úř. věst. C 107 E, 27.4.2010, s. 1 ), postoj Evropského parlamentu ze dne 7. července 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 8. listopadu 2010 . ,

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku průmyslových činností. Stanoví rovněž pravidla, která mají vyloučit, anebo pokud to není proveditelné, snížit emise do ovzduší, vody a půdy a předcházet vzniku odpadů, v zájmu dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.

Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 46 .

(1) Ve směrnici Rady 78/176/EHS ze dne 20. února 1978 o odpadech z průmyslu oxidu titaničitéhoÚř. věst. L 54, 25.2.1978, s. 19 . , směrnici Rady 82/883/EHS ze dne 3. prosince 1982 o postupech monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadů z průmyslu oxidu titaničitého a dozoru nad nímÚř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 1 . , směrnici Rady 92/112/EHS ze dne 15. prosince 1992 o postupech harmonizace programů snižování a úplného vyloučení znečišťování odpady z průmyslu oxidu titaničitéhoÚř. věst. L 409, 31.12.1992, s. 11 . , směrnici Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeníchÚř. věst. L 85, 29.3.1999, s. 1 . , směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadůÚř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91 . , směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízeníÚř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1 . a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištěníÚř. věst. L 24, 29.1.2008, s. 8 . je třeba provést řadu podstatných změn. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by tyto směrnice měly být přepracovány.

(2) Za účelem prevence, snižování a pokud možno úplného vyloučení znečištění vyplývajícího z průmyslových činností v souladu se zásadou znečišťovatel platí a zásadou prevence znečištění je zapotřebí stanovit obecný rámec pro kontrolu hlavních průmyslových činností, přičemž přednost mají zásahy prováděné přímo u zdroje znečištění a zajištění šetrného hospodaření s přírodními zdroji, případně s přihlédnutím k ekonomické situaci a zvláštním místním charakteristikám lokality, v níž je daná průmyslová činnost prováděna.

(3) Rozdílné přístupy k omezování emisí do ovzduší, vody či půdy odděleně mohou spíše podporovat přenos znečištění z jedné složky životního prostředí na druhou, než aby chránily životní prostředí jako celek. Je proto vhodné stanovit integrovaný přístup k prevenci a omezování emisí do ovzduší, vody a půdy, k nakládání s odpady, k energetické účinnosti a k předcházení haváriím. Takový přístup rovněž přispěje k dosažení rovných podmínek v Unii sjednocením požadavků kladených na environmentální profil průmyslových zařízení.

(4) Je vhodné provést revizi právních předpisů týkajících se průmyslových zařízení v zájmu zjednodušení a vyjasnění stávajících ustanovení, snížení zbytečné administrativní zátěže a provedení závěrů obsažených ve sděleních Komise Tematická strategie o znečišťování ovzduší ze dne 21. září 2005 (dále jen Tematická strategie o znečišťování ovzduší), Tematická strategie pro ochranu půdy ze dne 22. září 2006 a Tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci ze dne 21. prosince 2005 , jež byly přijaty v návaznosti na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředíÚř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1 . . Uvedená sdělení mají za cíl ochranu lidského zdraví a životního prostředí, čehož nelze dosáhnout bez dalšího snižování emisí vyplývajících z průmyslových činností.

(5) V zájmu zajištění prevence a omezování znečištění by mělo být každé zařízení v provozu jen za podmínky, že má povolení, nebo v případě některých zařízení a činností používajících organická rozpouštědla pouze za podmínky, že má povolení nebo je registrováno.

(6) Za předpokladu, že je zajištěn soulad s touto směrnicí, členské státy samy určí přístup pro stanovení povinností provozovatelů zařízení. Členské státy se tedy mohou rozhodnout udělit povolení buď jednomu provozovateli odpovídajícímu za celé zařízení, nebo rozdělit odpovědnost mezi několik provozovatelů různých částí zařízení. Stanoví-li stávající právní systém pro každé zařízení pouze jednoho odpovědného provozovatele, může se členský stát rozhodnout, že tento systém zachová.

(7) Aby se usnadnilo udělování povolení, měly by být členské státy schopny stanovit v obecně závazných pravidlech požadavky pro určité kategorie zařízení.

(8) Je důležité předcházet haváriím a mimořádným událostem a omezit jejich důsledky. Odpovědnost spojenou s důsledky havárií a mimořádných událostí pro životní prostředí upravuje příslušné vnitrostátní právo a případně další příslušné právo Unie.

(9) Aby nedošlo ke zdvojení právní úpravy, nemělo by povolení pro zařízení, na které se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve SpolečenstvíÚř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32 . , obsahovat mezní hodnoty emisí pro přímé emise skleníkových plynů uvedených v příloze I této směrnice, není-li to nezbytné pro vyloučení vzniku jakéhokoli podstatného místního znečištění nebo není-li zařízení z uvedeného systému vyňato.

(10) Tato směrnice v souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování Evropské unie není překážkou tomu, aby členské státy zachovávaly či zaváděly přísnější ochranná opatření, např. požadavky v oblasti emisí skleníkových plynů, pokud jsou tato opatření slučitelná se Smlouvami a pokud byla oznámena Komisi.

(11) Provozovatelé by měli podávat žádosti o povolení obsahující informace nezbytné pro stanovení podmínek povolení příslušným orgánem. Při podávání žádostí o povolení by měli provozovatelé mít možnost využít informace, které vyplývají z uplatňování směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředíÚř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40 . a směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látekÚř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13 . .

(12) Součástí povolení by měla být všechna nezbytná opatření, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí jako celku a aby bylo zajištěno, že je zařízení provozováno v souladu s obecnými zásadami, kterými se řídí hlavní povinnosti provozovatele. Povolení by mělo rovněž zahrnovat mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky nebo ekvivalentní parametry nebo technická opatření, odpovídající požadavky na ochranu půdy a podzemních vod a požadavky na monitorování. Podmínky povolení je třeba stanovit na základě nejlepších dostupných technik.

(13) S cílem stanovit nejlepší dostupné techniky a omezit v Unii nerovnováhu v úrovni emisí z průmyslových činností by měly být prostřednictvím výměny informací se zúčastněnými subjekty vypracovány, přezkoumány, a kde je to nezbytné, aktualizovány referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách (dále jen referenční dokumenty o BAT) a hlavní prvky referenčních dokumentů o BAT (dále jen závěry o BAT) by měly být přijímány postupem projednávání ve výboru. V tomto ohledu by Komise měla postupem projednávání ve výboru stanovit pokyny pro sběr údajů, pro vypracovávání referenčních dokumentů o BAT a pro zajištění jejich kvality. Na závěry o BAT by se mělo odkazovat při stanovení podmínek povolení. Mohou je doplnit i další zdroje. Komise by měla usilovat o to, aby referenční dokumenty o BAT byly aktualizovány nejpozději osm let po zveřejnění předchozí verze.

(14) S cílem zajistit účinnou a aktivní výměnu informací vedoucí k vysoké kvalitě referenčních dokumentů o BAT by Komise měla vytvořit fórum fungující transparentním způsobem. Měla by být stanovena praktická opatření pro výměnu informací a dostupnost referenčních dokumentů o BAT, zejména s cílem zajistit, aby členské státy a zúčastněné subjekty na základě stanovených pokynů poskytovaly údaje v dostatečné kvalitě a v dostatečném množství, které umožní určit nejlepší dostupné techniky a nově vznikající techniky.

(15) Je důležité poskytnout příslušným orgánům dostatečnou pružnost, aby stanovily takové mezní hodnoty emisí, které zajistí, že emise za běžných provozních podmínek nepřekročí úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami. Za tímto účelem může příslušný orgán stanovit mezní hodnoty emisí, které se od úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami odlišují použitými hodnotami, obdobími a referenčními podmínkami, lze-li prostřednictvím výsledků monitorování emisí prokázat, že emise nepřekročily úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami. Dodržení mezních hodnot emisí, jež jsou stanoveny v povoleních, vede k dosažení emisí, které jsou nižší než tyto jejich mezní hodnoty.

(16) Pro účely zohlednění určitých zvláštních okolností, kdy by použití úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí, by měly mít příslušné orgány možnost stanovit mezní hodnoty emisí, jež se od uvedených úrovní odchylují. Takovéto odchylky by měly vycházet z hodnocení zohledňujícího přesně definovaná kritéria. Mezní hodnoty emisí stanovené v této směrnici by neměly být překročeny. V žádném případě by nemělo být způsobeno závažné znečištění a celkově by mělo být dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí.

(17) Aby provozovatelé mohli zkoušet nově vznikající techniky, jež by mohly poskytovat buď vyšší obecnou úroveň ochrany životního prostředí, nebo alespoň stejnou úroveň ochrany životního prostředí a vyšší úspory nákladů než stávající nejlepší dostupné techniky, měl by mít příslušný orgán možnost udělovat dočasné výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami.

(18) Změny stávajícího zařízení mohou být příčinou vyššího stupně znečištění. Provozovatelé by měli oznámit příslušnému orgánu každou plánovanou změnu, která by mohla ovlivnit životní prostředí. Podstatné změny stávajících zařízení, jež by mohly mít významné nepříznivé účinky na lidské zdraví či na životní prostředí, by neměly být učiněny bez povolení uděleného v souladu s touto směrnicí.

(19) Rozmetávání hnojiv významně přispívá k emisím znečišťujících látek do ovzduší a vody. V zájmu splnění cílů uvedených v tematické strategii o znečištění ovzduší a v právních předpisech Unie na ochranu vod je nezbytné, aby Komise znovu posoudila nutnost zavést co nejvhodnější kontroly těchto emisí prostřednictvím uplatňování nejlepších dostupných technik.

(20) Intenzivní chov drůbeže a dobytka významně přispívá k emisím znečišťujících látek do ovzduší a vody. V zájmu splnění cílů uvedených v tematické strategii o znečišťování ovzduší a v právu Unie na ochranu vod je nezbytné, aby Komise znovu posoudila nutnost zavést diferenciované prahové hodnoty kapacity pro různé druhy drůbeže, čímž by byla definována oblast působnosti této směrnice, a nutnost zavést co nejvhodnější kontroly emisí pocházejících ze zařízení pro chov dobytka.

(21) V zájmu zohlednění vývoje nejlepších dostupných technik nebo dalších změn zařízení by se měly podmínky povolení pravidelně přezkoumávat, a je-li to nezbytné, aktualizovat, zvláště pokud jsou přijaty nové nebo aktualizované závěry o BAT.

(22) Ve zvláštních případech, v nichž z přezkoumání a aktualizace povolení vyplyne, že k zavedení nových nejlepších dostupných technik může být po zveřejnění rozhodnutí týkající se závěrů o BAT zapotřebí delšího období než čtyř let, mohou příslušné orgány stanovit v podmínkách povolení delší období, pokud je to řádně odůvodněno na základě kritérií stanovených touto směrnicí.

(23) Je třeba zajistit, aby provoz zařízení nevedl ke zhoršování jakosti půdy a podzemních vod. Součástí podmínek povolení by proto měla být vhodná opatření pro předcházení emisím do půdy a podzemních vod a pravidelný dohled nad těmito opatřeními s cílem zamezit únikům látek, rozlití kapalin, mimořádným událostem nebo haváriím, k nimž by mohlo dojít během používání zařízení a skladování. Rovněž je nezbytné monitorování půdy a podzemních vod zaměřené na významné nebezpečné látky, aby bylo možno případné znečištění půdy a podzemních vod brzy odhalit, a přijmout díky tomu vhodná nápravná opatření dříve, než se znečištění rozšíří. Při určování frekvence tohoto monitorování lze zohlednit druh preventivních opatření a rozsah a uskutečňování dohledu nad nimi.

(24) Aby bylo zajištěno, že se provozem zařízení nezhorší kvalita půdy a podzemních vod, je nezbytné určit stav kontaminace půdy a podzemních vod prostřednictvím základní zprávy. Základní zpráva by měla být praktickým nástrojem umožňujícím v rámci možností kvantifikované srovnání stavu místa popsaného ve zprávě a stavu tohoto místa po úplném ukončení činnosti, aby bylo možno zjistit, zda došlo k výraznému zvýšení znečištění půdy či podzemních vod. Základní zpráva by tudíž měla obsahovat informace využívající stávající údaje získané z rozborů půdy a podzemních vod a historické údaje vztahující se k využívání daného místa v minulosti.

(25) Při hodnocení míry, do jaké došlo k výraznému znečištění půdy a podzemních vod způsobenému provozovatelem, které by dávalo vzniknout povinnosti uvést dané místo do stavu popsaného v základní zprávě, by členské státy měly v souladu se zásadou znečišťovatel platí vzít v úvahu podmínky povolení, jež byly platné po dobu příslušné činnosti, opatření pro předcházení znečištění přijatá daným zařízením a relativní nárůst znečištění ve srovnání s kontaminační zátěží uvedenou v základní zprávě. Odpovědnost za znečištění, jež nebylo způsobeno provozovatelem, upravují příslušné vnitrostátní právo a případně další příslušné právo Unie.

(26) V zájmu zajištění účinného uplatňování a prosazování této směrnice by měli provozovatelé příslušnému orgánu pravidelně podávat zprávy o dodržování podmínek povolení. Členské státy by měly zajistit, aby provozovatel i příslušný orgán v případě nedodržování této směrnice přijali nezbytná opatření a stanovili systém inspekcí v oblasti životního prostředí. Členské státy by měly zajistit, aby byl k dispozici dostatečný personál s dovednostmi a kvalifikacemi potřebnými pro účinné provádění uvedených kontrol.

(27) V souladu s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředíÚř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 4 . je nezbytná účinná účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí tak, aby měla možnost vyjádřit své názory a obavy, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, a aby činitelé s rozhodovací pravomocí měli možnost vzít tyto názory a obavy v úvahu, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá se k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí. Dotčené osoby z řad veřejnosti by měly mít přístup k právní ochraně, a přispívat tak k hájení práva na život v prostředí přiměřeném pro zdraví a blaho člověka.

(28) Spalování paliva v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným výkonem nižším než 50 MW významně přispívá k emisím znečišťujících látek do ovzduší. V zájmu splnění cílů uvedených v tematické strategii o znečištění ovzduší je nutné, aby Komise znovu posoudila potřebu zavést co nejvhodnější kontroly emisí z těchto zařízení. Uvedený přezkum by měl zohlednit zvláštnosti spalovacích zařízení používaných ve zdravotnických zařízeních, zejména s ohledem na jejich výjimečné použití v případě nouze.

(29) Na emisích znečišťujících látek do ovzduší, které významně ovlivňují lidské zdraví a životní prostředí, se značnou měrou podílejí velká spalovací zařízení. S cílem tento vliv snížit a usilovat o splnění požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzdušíÚř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 22 . a cílů stanovených v tematické strategii o znečišťování ovzduší je nutno na úrovni Unie pro určité kategorie spalovacích zařízení a znečišťujících látek stanovit přísnější mezní hodnoty emisí.

(30) Komise by měla znovu zvážit potřebu zavést mezní hodnoty emisí platné pro celou Unii a upravit mezní hodnoty emisí stanovené v příloze V pro určitá velká spalovací zařízení, s přihlédnutím k přezkoumání a aktualizaci příslušných referenčních dokumentů o BAT. V této souvislosti by Komise měla přihlédnout ke konkrétní podobě energetických systémů rafinérií.

(31) Vzhledem k povaze některých domácích tuhých paliv je vhodné u spalovacích zařízení spalujících taková paliva použít spíše minimální stupeň odsíření než mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý. Navíc vzhledem k tomu, že zvláštní vlastnosti ropné břidlice mohou znemožnit použití stejných technik pro snížení obsahu síry nebo dosažení stejné účinnosti při odsíření jako u jiných paliv, je u zařízení využívající toto palivo vhodný mírně nižší minimální stupeň odsíření.

(32) V případě náhlého přerušení dodávky paliva či plynu s nízkým obsahem síry, které je způsobeno vážným nedostatkem tohoto paliva či plynu, by měl mít příslušný orgán možnost udělit dočasné výjimky, jimiž by se povolilo, aby emise z dotyčných spalovacích zařízení přesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v této směrnici.

(33) Za účelem omezení nepříznivých vlivů znečištění na životní prostředí by dotyčný provozovatel neměl spalovací zařízení provozovat déle než 24 hodin poté, co dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení, a délka provozu bez čisticího zařízení nesmí za žádných okolností ve dvanáctiměsíčním období překročit 120 hodin. Pokud však převažuje potřeba zachovat dodávky energie nebo je nutno zabránit celkovému zvýšení emisí vznikajících z provozu jiného spalovacího zařízení, měly by mít příslušné orgány možnost udělit z těchto lhůt výjimku.

(34) K zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a lidského zdraví a k zamezení pohybu odpadu přes hranice do zařízení provozovaných podle nižších norem v oblasti životního prostředí je nutno stanovit a dodržovat přísné provozní podmínky, technické požadavky a mezní hodnoty emisí pro zařízení spalující nebo spoluspalující odpady v Unii.

(35) Používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních vede k emisím organických sloučenin do ovzduší, které přispívají k tvorbě fotochemických oxidantů v místním rozsahu i v rozsahu překračujícím hranice států, což poškozuje přírodní zdroje a má škodlivé účinky na lidské zdraví. Proti používání organických rozpouštědel je proto třeba učinit preventivní opatření a stanovit požadavek na dodržování mezních hodnot emisí u organických sloučenin, jakož i vhodné provozní podmínky. Provozovatelům by mělo být umožněno plnit požadavky plánu snižování emisí namísto dodržování mezních hodnot emisí stanovených v této směrnici, je-li možné dosáhnout rovnocenného snížení emisí pomocí jiných opatření, jako například používáním produktů nebo postupů s nízkým nebo nulovým obsahem rozpouštědel.

(36) Ovzduší a vodu mohou významně znečišťovat zařízení, která vyrábějí oxid titaničitý. Aby se tyto dopady snížily, je třeba na úrovni Unie stanovit pro některé znečišťující látky přísnější mezní hodnoty emisí.

(37) Pokud jde o zahrnutí zařízení pro výrobce keramických výrobků vypalováním do oblasti působnosti vnitrostátních právních a správních předpisů přijatých k provedení této směrnice na základě povahy odvětví průmyslu jednotlivých členských států, a v zájmu jasnějšího výkladu této působnosti by se členské státy měly rozhodnout, zda uplatní jak kritérium výrobní kapacity, tak kritérium kapacity pece, nebo zda uplatní pouze jedno z těchto dvou kritérií.

(38) S cílem zjednodušit podávání zpráv a snížit nadbytečnou administrativní zátěž by Komise měla určit metody, které umožní sladit způsob předkládání údajů podle této směrnice s ostatními požadavky práva Unie, a zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006 , kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látekÚř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1 . .

(39) V zájmu zajištění jednotných podmínek provádění by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí pokynů pro sběr údajů, vypracování referenčních dokumentů o BAT a zabezpečení jejich kvality včetně vhodnosti jejich obsahu a formátu, přijetí rozhodnutí o závěrech týkajících se BAT, zavedení podrobných pravidel pro určení období zahájení a ukončení a pro přechodné národní plány týkající se velkých spalovacích zařízení a stanovení druhu, formátu a četnosti informací, které mají členské státy poskytovat Komisi. V souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování Evropské unie se pravidla a obecné zásady týkající se mechanismů, s jejichž pomocí členské státy kontrolují výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, mají stanovit předem formou nařízení přijatého řádným legislativním postupem. Do přijetí tohoto nového nařízení zůstává v platnosti rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených KomisiÚř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23 . , s výjimkou regulativního postupu s kontrolou, který se nepoužije.

(40) Komise by měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy, pokud jde o stanovení dne, od kterého mají být kontinuálně měřeny emise těžkých kovů, dioxinů a furanů do ovzduší, a o přizpůsobování některých částí příloh V, VI a VII vědeckému a technickému pokroku. V případě zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu to může mimo jiné zahrnovat i stanovení kritérií, která by umožnila výjimky z kontinuálního monitorování celkových emisí tuhých znečišťujících látek. Je zvláště důležité, aby Komise vedla během přípravné fáze odpovídající konzultace, včetně konzultací s odborníky.

(41) S cílem řešit rozsáhlé znečištění životního prostředí, například těžkými kovy, dioxiny a furany, by měla Komise předložit návrhy na zavedení celounijních minimálních požadavků na mezní hodnoty emisí a návrhy pravidel monitorování a posuzování souladu, přičemž tyto návrhy budou vycházet ze studie, která vyhodnotí, jak jsou v rámci určitých činností uplatňovány nejlepší dostupné techniky a jaký mají tyto činnosti dopad na životní prostředí jako celek.

(42) Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(43) Aby měla stávající zařízení dost času se technicky přizpůsobit novým požadavkům této směrnice, měly by se na tato zařízení vztahovat některé nové požadavky až po uplynutí stanovené lhůty ode dne použitelnosti této směrnice. Je třeba, aby byl spalovacím zařízením dán dostatek času na zavedení nezbytných opatření na snižování emisí za účelem splnění mezních hodnot emisí stanovených v příloze V.

(44) Jelikož cílů této směrnice, totiž zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zlepšení kvality tohoto prostředí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu přeshraniční povahy znečišťování z průmyslových činností lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(45) Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Cílem této směrnice je především podpořit uplatňování článku 37 uvedené listiny.

(46) Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která představují věcnou změnu v porovnání s předchozími směrnicemi. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z předchozích směrnic.

(47) V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisůÚř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1 . jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Unie sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(48) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu,

Tato směrnice se vztahuje na průmyslové činnosti, které způsobují znečištění, uvedené v kapitolách II až VI.

Tato směrnice se nevztahuje na výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a postupů.

Úř. věst. C 325, 19.12.2008, s. 60 .

Článek 1 Článek 1 Předmět

Článek 2 Článek 2 Oblast působnosti 1.Tato směrnice se vztahuje na průmyslové činnosti, které způsobují znečištění, uvedené v kapitolách II až VI. 2.Tato směrnice se nevztahuje na výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a postupů.

Článek 3 Článek 3 Definice

Článek 4 Článek 4 Povinnost mít povolení 1.Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, že žádné zařízení, spalovací zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu není provozováno bez povolení. Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy stanovit postup pro registraci zařízení, na které se vztahuje pouze kapitola V. Postup registrace musí být popsán v závazném předpise a zahrnovat přinejmenším oznámení provozovatele příslušnému orgánu o záměru provozovat zařízení. 2.Členské státy mohou stanovit, že se povolení vztahuje na dvě či více zařízení anebo části zařízení, pokud jsou provozovány stejným provozovatelem na stejném místě. Vztahuje-li se jedno povolení na dvě či více zařízení, musí obsahovat podmínky, které zajistí, že požadavky této směrnice splňuje každé zařízení. 3.Členské státy mohou stanovit, že se povolení vztahuje na několik částí zařízení provozovaného různými provozovateli. V povolení se v tomto případě uvedou povinnosti jednotlivých provozovatelů.

Článek 5 Článek 5 Udělení povolení 1.Aniž jsou dotčeny jiné požadavky stanovené ve vnitrostátním právu nebo v právu Unie, udělí příslušný orgán povolení, pokud zařízení vyhovuje požadavkům této směrnice. 2.Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby v případě, že se povolovacího řízení účastní více než jeden příslušný orgán nebo více než jeden provozovatel nebo je uděleno více než jedno povolení, byly podmínky pro udělení povolení a povolovací řízení plně koordinovány, aby byl zajištěn účinný integrovaný přístup všech orgánů, které jsou pro toto řízení příslušné. 3.V případě nového zařízení nebo podstatné změny zařízení, na které se vztahuje článek 4 směrnice 85/337/EHS, je pro udělení povolení nutno posoudit a použít i veškeré takto získané významné informace či závěry učiněné podle článků 5, 6, 7 a 9 uvedené směrnice.

Článek 6 Článek 6 Obecně závazná pravidla

Článek 7 Článek 7 Mimořádné události a havárie

Článek 8 Článek 8 Nedodržení podmínek povolení 1.Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby byly dodržovány podmínky povolení. 2.Pokud jsou podmínky povolení porušeny, členské státy zajistí, aby a) provozovatel ihned informoval příslušný orgán;b) provozovatel ihned přijal opatření, která zajistí nápravu v nejkratší možné době;c) příslušný orgán vyžadoval od provozovatele přijetí veškerých vhodných doplňujících opatření, jež tento orgán považuje za nezbytné k zajištění nápravy.Pokud porušení podmínek povolení představuje bezprostřední ohrožení lidského zdraví nebo nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí, a není-li zjednána náprava podle prvního pododstavce písm. b) a c), je provozování zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu, zařízení na spoluspalování odpadu nebo jejich příslušné části pozastaveno.

Článek 9 Článek 9 Emise skleníkových plynů 1.Pokud jsou emise skleníkových plynů ze zařízení uvedeny v příloze I směrnice 2003/87/ES ve vztahu k činnosti prováděné v uvedeném zařízení, neobsahuje povolení mezní hodnoty emisí pro přímé emise uvedeného plynu, ledaže je to nezbytné k tomu, aby nebylo způsobeno žádné podstatné místní znečištění životního prostředí. 2.Členské státy se mohou rozhodnout, že pro činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES nestanoví požadavky týkající se energetické účinnosti s ohledem na spalovací jednotky nebo jiné jednotky emitující oxid uhličitý v místě, kde se zařízení nachází. 3.Pokud je to nezbytné, příslušné orgány povolení náležitě pozmění. 4.Odstavce 1 až 3 se nevztahují na zařízení dočasně vyňatá ze systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii v souladu s článkem 27 směrnice 2003/87/ES.

Článek 10 Článek 10 Oblast působnosti

Článek 11 Článek 11 Obecné zásady základních povinností provozovatele

Článek 12 Článek 12 Žádosti o povolení 1.Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby žádost o povolení obsahovala popis a) zařízení a jeho činností;b) surovin a pomocných materiálů, dalších látek a energie, která je v zařízení používána anebo jím produkována;c) zdrojů emisí ze zařízení;d) podmínek místa zařízení;e) tam, kde je to povinné, základní zprávy podle čl. 22 odst. 2;f) povahy a množství předpokládaných emisí ze zařízení do jednotlivých složek prostředí, jakož i určení významných účinků těchto emisí na životní prostředí;g) navrhované technologie a dalších metod určených pro předcházení, nebo pokud to není možné, ke snížení emisí ze zařízení;h) opatření k předcházení vzniku odpadů, které v zařízení vznikají, a k přípravě jejich opětovného použití, recyklaci a využití;i) dalších opatření plánovaných k dodržování obecných zásad základních povinností provozovatele stanovených v článku 11;j) opatření plánovaných k monitorování emisí do životního prostředí;k) hlavních náhradních řešení k navrhovaným technologiím, technikám a opatřením prověřených žadatelem, ve formě přehledu.Žádost o povolení musí též obsahovat shrnutí údajů, které jsou uvedeny v prvním pododstavci, bez technických podrobností a odborných pojmů. 2.Pokud informace poskytnuté v souladu s požadavky směrnice Rady 85/337/EHS nebo bezpečnostní zpráva vypracovaná v souladu se směrnicí 96/82/ES nebo informace poskytnuté v souladu s jiným právním předpisem splňují některý z požadavků odstavce 1, je možné tyto informace do žádosti zahrnout nebo je k žádosti přiložit.

Článek 13 Článek 13 Referenční dokumenty o BAT a výměna informací 1.Za účelem vypracování, přezkoumání a případné nezbytné aktualizace referenčních dokumentů o BAT pořádá Komise výměnu informací mezi členskými státy, dotčenými průmyslovými odvětvími, nevládními organizacemi, které podporují ochranu životního prostředí, a Komisí. 2.Výměna informací se týká zejména a) výkonnosti zařízení a technik z hlediska emisí, vyjádřených případně jako krátkodobé a dlouhodobé průměry, a souvisejících referenčních podmínek, spotřeby a povahy surovin, spotřeby vody, využívání energie a vzniku odpadů;b) používaných technik, souvisejícího monitorování, mezisložkových vlivů, ekonomické a technické přijatelnosti a rozvoje v těchto oblastech;c) nejlepších dostupných technik a nově vznikajících technik zjištěných v návaznosti na posouzení otázek uvedených v písmenech a) a b). 3.Komise zřídí a pravidelně svolává fórum složené ze zástupců členských států, dotčených průmyslových odvětví a nevládních organizací, které podporují ochranu životního prostředí. Komise získá stanovisko fóra k praktickým záležitostem pro výměnu informací, a zejména a) k jednacímu řádu fóra;b) k pracovnímu programu pro výměnu informací;c) k pokynům pro sběr údajů;d) k pokynům pro vypracování referenčních dokumentů o BAT a zabezpečení jejich kvality včetně vhodnosti jejich obsahu a formátu.Pokyny uvedené v druhém pododstavci písm. c) a d) zohlední stanovisko fóra a přijmou se regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2. 4.Komise obdrží a zveřejní stanovisko fóra k navrhovanému obsahu referenčních dokumentů o BAT a pro účely postupů stanovených v odstavci 5 toto stanovisko zohlední. 5.Rozhodnutí o závěrech o BAT se přijímají regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2. 6.Po přijetí rozhodnutí podle odstavce 5 Komise referenční dokument o BAT neprodleně zpřístupní veřejnosti a zajistí, aby byly závěry o BAT dostupné ve všech úředních jazycích Unie. 7.Do přijetí příslušného rozhodnutí podle odstavce 5 se závěry o nejlepších dostupných technikách z referenčních dokumentů o BAT přijatých Komisí přede dnem uvedeným v článku 83 použijí jako závěry o BAT pro účely této kapitoly, s výjimkou čl. 15 odst. 3 a 4.

Článek 14 Článek 14 Podmínky povolení 1.Členské státy zajistí, aby v povolení byla uvedena veškerá opatření nutná ke splnění požadavků podle článků 11 a 18. Tato opatření obsahují alespoň a) mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky uvedené v příloze II a další znečišťující látky, které by mohly být emitovány z dotyčného zařízení ve významném množství, se zřetelem k jejich povaze a možnosti přenosu z jedné složky životního prostředí do druhé;b) vhodné požadavky na ochranu půdy a podzemní vody a opatření k monitorování odpadů, které v zařízení vznikají, a k nakládání s nimi;c) vhodné požadavky na monitorování emisí uvádějícíi) metody, frekvenci a postup vyhodnocování měření aii) v případě použití čl. 15 odst. 3 písm. b) požadavek, aby výsledky monitorování emisí byly k dispozici pro táž časová období a referenční podmínky jako v případě úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami; d) povinnost předkládat příslušnému orgánu pravidelně a alespoň jednou za roki) informace na základě výsledků monitorování emisí podle písmene c) a další požadované údaje, jež příslušnému orgánu umožní ověřit soulad s podmínkami povolení; aii) použije-li se čl. 15 odst. 3 písm. b), shrnutí výsledků monitorování emisí umožňující srovnání s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami; e) vhodné požadavky na pravidelnou údržbu a na dohled nad opatřeními přijatými k zabránění emisím do půdy a podzemních vod podle písmene b) a vhodné požadavky na pravidelné monitorování půdy a podzemních vod v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat, a s ohledem na možnost kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení;f) opatření pro případ jiných než běžných provozních podmínek, jako je spouštění, odstavování, neúmyslný únik látek, špatná funkce, krátkodobá přerušení a úplné ukončení provozu;g) ustanovení týkající se minimalizace dálkového přenosu znečištění či znečištění přesahujícího hranice států;h) podmínky pro posouzení dodržování mezních hodnot emisí nebo odkaz na platné požadavky stanovené jinde. 2.Pro účely odst. 1 písm. a) mohou být mezní hodnoty doplněny nebo nahrazeny ekvivalentními parametry nebo jinými technickými opatřeními, která zajistí rovnocennou úroveň ochrany životního prostředí. 3.Při stanovení podmínek povolení se jako reference použijí závěry o BAT. 4.Aniž je dotčen článek 18, může příslušný orgán stanovit přísnější podmínky povolení, než jsou podmínky, které lze splnit využitím nejlepších dostupných technik, jež jsou popsány v závěrech o BAT. Členské státy mohou stanovit pravidla, na jejichž základě může příslušný orgán takové přísnější podmínky stanovit. 5.Stanoví-li příslušný orgán podmínky povolení na základě nejlepších dostupných technik, které nejsou popsány v žádných příslušných závěrech o BAT, zajistí, aby a) byla dotyčná technika určena se zvláštním přihlédnutím ke kritériím uvedeným v příloze III ab) byly splněny požadavky stanovené v článku 15.Neobsahují-li závěry o BAT uvedené v prvním pododstavci hodnoty emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, zajistí příslušný orgán, aby technika uvedená v prvním pododstavci zajišťovala míru ochrany životního prostředí rovnocennou nejlepším dostupným technikám popsaným v závěrech o BAT. 6.Nevztahují-li se žádné závěry o BAT na činnosti nebo typ výrobního procesu prováděné v zařízení nebo nezabývají-li se tyto závěry všemi možnými dopady činnosti nebo procesu na životní prostředí, stanoví příslušný orgán po předchozí konzultaci s provozovatelem podmínky povolení na základě nejlepších dostupných technik, které určí pro dotyčné činnosti nebo procesy, přičemž zvláštní pozornost věnuje kritériím uvedeným v příloze III. 7.U zařízení uvedených v bodě 6.6 přílohy I se použijí odstavce 1 až 6 tohoto článku, aniž jsou dotčeny právní předpisy týkající se dobrých životních podmínek zvířat.

Článek 15 Článek 15 Mezní hodnoty emisí, ekvivalentní parametry a technická opatření 1.Mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky se vztahují k bodu, kde emise zařízení opouštějí, a žádné ředění před uvedeným bodem se při zjišťování těchto hodnot nebere v úvahu. V případě nepřímých výpustí znečišťujících látek do vody může být při určování mezních hodnot emisí pro dotyčné zařízení za předpokladu, že je zaručena rovnocenná úroveň ochrany životního prostředí jako celku a že výsledkem není vyšší stupeň znečištění životního prostředí, vzat v úvahu čisticí efekt čistírny odpadních vod. 2.Aniž je dotčen článek 18, musí mezní hodnoty emisí, ekvivalentní parametry a jiná technická opatření uvedená v čl. 14 odst. 1 a 2 vycházet z nejlepších dostupných technik, aniž je předepsáno použití jakékoli konkrétní metody či technologie. 3.Příslušný orgán stanoví mezní hodnoty emisí, které zajišťují, že za běžných provozních podmínek emise nepřekročí úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, jak jsou stanoveny v rozhodnutích o závěrech o BAT uvedených v čl. 13 odst. 5, a to jedním z těchto způsobů: a) stanovením mezních hodnot emisí, které nepřekračují úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami. Tyto mezní hodnoty emisí jsou vyjádřeny za stejné období jako úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami nebo za období kratší a za totožných referenčních podmínek; nebob) stanovením jiných mezních hodnot emisí, než jsou hodnoty uvedené v písmeni a), pokud jde o hodnoty, období a referenční podmínky.Použije-li se písmeno b), příslušný orgán nejméně jednou ročně posoudí výsledky monitorování emisí s cílem zajistit, aby emise za běžných provozních podmínek nepřekračovaly úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami. 4.Odchylně od odstavce 3, a aniž je dotčen článek 18, může příslušný orgán v konkrétních případech stanovit mírnější mezní hodnoty emisí. Takovou odchylku lze použít, pouze pokud posouzení prokáže, že by dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v závěrech o BAT vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí, a to z důvodů: a) zeměpisné polohy daného zařízení nebo jeho místních environmentálních podmínek; nebob) technické charakteristiky daného zařízení.Příslušný orgán doloží v příloze k podmínkám povolení důvody vedoucí k použití prvního pododstavce, včetně výsledku posouzení a odůvodnění uložených podmínek. Mezní hodnoty emisí stanovené v souladu s prvním pododstavcem však nesmějí překročit mezní hodnoty emisí, jsou-li tyto hodnoty v přílohách této směrnice stanoveny. Příslušný orgán v každém případě zajistí, aby nedošlo k závažnému znečištění a aby bylo celkově dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Na základě informací poskytnutých členskými státy v souladu s čl. 72 odst. 1, zejména pokud jde o uplatňování tohoto odstavce, může Komise v případě potřeby vyhodnotit a prostřednictvím pokynů dále upřesnit kritéria, jež mají být při použití tohoto odstavce zohledněna. Příslušný orgán znovu posoudí použití prvního pododstavce v rámci každého přezkoumávání podmínek povolení podle článku 21. 5.Příslušný orgán může ke zkoušení a použití nově vznikajících technik udělit dočasnou výjimku z požadavků odstavců 2 a 3 tohoto článku a čl. 11 písm. a) a b) v celkové délce nepřesahující devět měsíců, je-li po uplynutí uvedené lhůty používání techniky buď zastaveno, nebo se při činnosti dosáhne alespoň úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami.

Článek 16 Článek 16 Požadavky na monitorování 1.Požadavky na monitorování uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. c) vycházejí ze závěrů týkajících se monitorování, které jsou popsány v závěrech o BAT, pokud existují. 2.Četnost pravidelného monitorování uvedeného v čl. 14 odst. 1 písm. e) stanoví příslušný orgán v povolení pro každé jednotlivé zařízení nebo v obecně závazných pravidlech. Aniž je dotčen první pododstavec, provádí se pravidelné monitorování nejméně jednou za pět let v případě podzemních vod a jednou za deset let v případě půdy, není-li toto monitorování založeno na systematickém hodnocení rizika kontaminace.

Článek 17 Článek 17 Obecně závazná pravidla k činnostem uvedeným v příloze I 1.Při přijímání obecně závazných pravidel zajistí členské státy integrovaný přístup a vysokou úroveň ochrany životního prostředí rovnocennou úrovni, jíž lze dosáhnout prostřednictvím jednotlivých podmínek povolení. 2.Obecně závazná pravidla vycházejí z nejlepších dostupných technik, aniž by k zajištění souladu s články 14 a 15 předepisovala použití jakékoli techniky či konkrétní technologie. 3.Členské státy zajišťují aktualizaci obecně závazných pravidel tak, aby zohledňovala vývoj nejlepších dostupných technik a bylo dosaženo souladu s článkem 21. 4.Obecně závazná pravidla přijatá v souladu s odstavci 1, 2 a 3 obsahují odkaz na tuto směrnici nebo se takový odkaz učiní při jejich úředním vyhlášení.

Článek 18 Článek 18 Normy kvality životního prostředí

Článek 19 Článek 19 Vývoj nejlepších dostupných technik

Článek 20 Článek 20 Změny zařízení uskutečňované provozovatelem 1.Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby provozovatel uvědomil příslušný orgán o jakýchkoli plánovaných změnách povahy, funkce či rozsahu zařízení, jež by mohly mít následky pro životní prostředí. V případě potřeby provede příslušný orgán aktualizaci povolení. 2.Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby se žádná podstatná změna, kterou provozovatel plánuje, neuskutečnila bez povolení uděleného v souladu s touto směrnicí. Žádost o povolení a rozhodnutí příslušného orgánu se vztahuje na části zařízení a údaje uvedené v článku 12, které mohou být touto podstatnou změnou ovlivněny. 3.Každá změna povahy, funkce či rozsahu zařízení se považuje za podstatnou, pokud sama o sobě dosahuje kapacitních prahových hodnot stanovených v příloze I.

Článek 21 Článek 21 Přezkoumání a aktualizace podmínek povolení příslušným orgánem 1.Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby příslušný orgán v souladu s odstavci 2 až 5 pravidelně přezkoumával všechny podmínky povolení a v případě, že je to nutné pro zajištění souladu s touto směrnicí, tyto podmínky aktualizoval. 2.Na žádost příslušného orgánu předloží provozovatel veškeré informace, které jsou nezbytné k přezkoumání podmínek povolení, zejména včetně výsledků monitorování emisí a jiných údajů umožňujících srovnání provozu zařízení s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v příslušných závěrech o BAT a s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami. Příslušný orgán při přezkoumávání podmínek povolení použije všechny informace získané z monitorování nebo inspekcí. 3.Do čtyř let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT podle čl. 13 odst. 5 týkajícího se hlavní činnosti zařízení příslušný orgán zajistí, aby a) všechny podmínky povolení pro dotyčné zařízení byly přezkoumány a v případě nutnosti aktualizovány s cílem zajistit soulad s touto směrnicí, zejména s čl. 15 odst. 3 a 4 tam, kde jsou použitelné;b) zařízení tyto podmínky povolení dodržovalo.Při přezkoumání se zohlední všechny nové nebo aktualizované závěry o BAT použitelné pro dané zařízení, které byly v souladu s čl. 13 odst. 5 přijaty od udělení povolení nebo jeho posledního přezkoumání. 4.Pokud se na zařízení nevztahují žádné závěry o BAT, podmínky povolení se přezkoumají a v případě nutnosti aktualizují, pokud vývoj v oblasti nejlepších dostupných technik umožňuje významné snížení emisí. 5.Podmínky povolení se přezkoumají a v případě potřeby aktualizují alespoň v jednom z těchto případů: a) znečištění působené zařízením je tak značné, že je nutné znovu prověřit mezní hodnoty emisí uvedené v povolení anebo do povolení zahrnout mezní hodnoty nové;b) bezpečnost provozu vyžaduje, aby byly použity jiné techniky;c) je nezbytné dodržovat novou nebo revidovanou normu kvality životního prostředí v souladu s článkem 18.

Článek 22 Článek 22 Uzavření zařízení 1.Aniž je dotčena směrnice 2000/60/ES, směrnice 2004/35/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavuÚř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 19 . a příslušné právní předpisy Unie o ochraně půdy, stanoví příslušný orgán podmínky povolení tak, aby při úplném ukončení činností bylo zajištěno dodržení odstavců 3 a 4 tohoto článku. 2.Pokud činnost zahrnuje používání, výrobu nebo uvolňování příslušných nebezpečných látek, a s ohledem na možnost kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení vypracuje provozovatel základní zprávu a předloží ji příslušnému orgánu před zahájením provozu zařízení či před první aktualizací povolení pro zařízení provedenou po 7. lednu 2013 . Základní zpráva musí obsahovat informace, které jsou zapotřebí k určení stavu půdy a kontaminace podzemních vod, aby bylo možno učinit kvantifikované srovnání se stavem při úplném ukončení činností podle odstavce 3. Základní zpráva obsahuje přinejmenším tyto informace: a) informace o stávajícím využití a případně o minulých využitích daného místa;b) dostupné stávající informace o rozborech půdy a podzemních vod popisující stav místa v době vypracování zprávy anebo nové rozbory půdy a podzemních vod s ohledem na možnost znečištění půdy a podzemních vod nebezpečnými látkami, jež mají být dotyčným zařízením používány, vyráběny nebo uvolňovány.Splňují-li informace poskytnuté v souladu s jinými vnitrostátními právními předpisy či předpisy Unie požadavky tohoto odstavce, mohou být zahrnuty do předkládané základní zprávy nebo k ní mohou být připojeny. Komise vypracuje pokyny týkající se obsahu základní zprávy. 3.Při úplném ukončení činností posoudí provozovatel stav kontaminace půdy a podzemních vod příslušnými nebezpečnými látkami používanými, vyráběnými nebo uvolňovanými daným zařízením. Pokud zařízení oproti stavu uvedenému v základní zprávě podle odstavce 2 způsobilo významné znečištění půdy nebo podzemních vod těmito nebezpečnými látkami, učiní provozovatel kroky nezbytné k odstranění znečištění tak, aby bylo dané místo uvedeno do zmíněného stavu. Za tímto účelem lze zohlednit technickou proveditelnost takových opatření. Aniž je dotčen první pododstavec, přijme provozovatel po úplném ukončení činnosti a v případě, že kontaminace půdy a podzemních vod daného místa představuje významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí v důsledku povolených činností prováděných provozovatelem před první aktualizací povolení vztahujícího se k zařízení po 7. lednu 2013 , a s přihlédnutím k podmínkám místa zařízení stanoveným podle čl. 12 odst. 1 písm. d) nezbytná opatření k odstranění, regulaci, izolaci nebo snížení množství příslušných nebezpečných látek tak, aby dané místo, vzhledem k současnému nebo budoucímu schválenému způsobu využívání, přestalo uvedené riziko představovat. 4.Pokud se od provozovatele nepožaduje vypracování základní zprávy podle odstavce 2, učiní provozovatel po úplném ukončení činnosti nezbytná opatření, která jsou zaměřena na odstranění, regulaci, izolaci nebo snížení množství příslušných nebezpečných látek tak, aby dané místo, vzhledem k současnému nebo budoucímu schválenému způsobu využívání, již v důsledku kontaminace půdy a podzemních vod plynoucí z povolených činností a s přihlédnutím k podmínkám místa zařízení stanoveným podle čl. 12 odst. 1 písm. d) nepředstavovalo žádné významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí.

Článek 23 Článek 23 Inspekce v oblasti životního prostředí 1.Členské státy zřídí systém pro inspekce zařízení v oblasti životního prostředí, zaměřené na přezkoumání plné šíře významných účinků dotyčného zařízení na životní prostředí. Členské státy zajistí, aby provozovatelé poskytovali příslušným orgánům veškerou nezbytnou pomoc při jakékoli prohlídce na místě, při odebírání vzorků a při shromažďování veškerých potřebných informací, které jsou pro plnění jejich povinností v rámci této směrnice nezbytné. 2.Členské státy zajistí, aby se na všechna zařízení vztahoval plán inspekcí v oblasti životního prostředí na celostátní, regionální nebo místní úrovni a aby byl tento plán pravidelně přezkoumáván a podle potřeby aktualizován. 3.Každý plán inspekcí v oblasti životního prostředí musí obsahovat a) obecné posouzení příslušných významných otázek v oblasti životního prostředí;b) zeměpisnou oblast, na kterou se vztahuje;c) seznam zařízení, na která se vztahuje;d) postupy pro vypracování programu běžných inspekcí v oblasti životního prostředí podle odstavce 4;e) postupy pro mimořádné inspekce v oblasti životního prostředí podle odstavce 5;f) je-li to nezbytné, ustanovení o spolupráci mezi různými inspekčními orgány. 4.Příslušný orgán na základě plánů inspekcí pravidelně vypracovává programy běžných inspekcí v oblasti životního prostředí, včetně četnosti prohlídek na místě u různých druhů zařízení. Doba mezi dvěma prohlídkami na místě se stanoví na základě systematického posuzování rizik v oblasti životního prostředí u dotyčných zařízení, přičemž v případě zařízení představujících nejvyšší riziko nesmí být delší než jeden rok a v případě zařízení představujících nejnižší riziko delší než tři roky. Pokud inspekce zjistí závažné porušení podmínek povolení, bude do šesti měsíců od ní provedena dodatečná prohlídka na místě. Při systematickém posuzování rizik v oblasti životního prostředí se vychází alespoň z těchto kritérií: a) možné a skutečné dopady dotyčných zařízení na lidské zdraví a životní prostředí při zohlednění úrovní a druhů emisí, citlivosti místního prostředí a rizika havárií;b) historie dodržování podmínek povolení;c) účast provozovatele v systému Unie pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1 ). .Komise může přijmout pokyny týkající se kritérií pro posouzení rizik v oblasti životního prostředí. 5.Mimořádné inspekce v oblasti životního prostředí se provádějí co nejdříve a případně před udělením, přezkoumáním či aktualizací povolení za účelem prošetření závažných stížností týkajících se životního prostředí a vyšetření závažných havárií, mimořádných událostí a případů nedodržování požadavků v oblasti životního prostředí. 6.V návaznosti na každou prohlídku na místě vypracuje příslušný orgán zprávu, v níž budou popsána příslušná zjištění o tom, jak dané zařízení dodržuje podmínky povolení, a závěry o případné nutnosti dalších opatření. Zpráva se oznámí dotyčnému provozovateli do dvou měsíců od provedení prohlídky na místě. Zprávu příslušný orgán zpřístupní veřejnosti v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředíÚř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26 . do čtyř měsíců po uskutečnění prohlídky na místě. Aniž je dotčen čl. 8 odst. 2, zajistí příslušný orgán, aby provozovatel v přiměřené době přijal veškerá nutná opatření, která byla ve zprávě určena.

Článek 24 Článek 24 Přístup k informacím a účast veřejnosti na povolovacím řízení 1.Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostávala včasnou a účinnou možnost účasti na řízení o a) udělování povolení pro nová zařízení;b) udělování povolení pro veškeré podstatné změny;c) udělování nebo aktualizaci povolení zařízení v případě návrhu na uplatnění čl. 15 odst. 4;d) aktualizaci povolení nebo podmínek povolení pro zařízení v souladu s čl. 21 odst. 5 písm. a).Pro tuto účast platí postup stanovený v příloze IV. 2.Po přijetí rozhodnutí o udělení, přezkoumání či aktualizaci povolení příslušný orgán zpřístupní veřejnosti, a to i prostřednictvím internetu v souvislosti s písmeny a), b) a f), tyto informace: a) obsah rozhodnutí včetně kopie povolení a případných následných aktualizací;b) důvody, na kterých je rozhodnutí založeno;c) výsledky konzultací konaných před přijetím rozhodnutí a vysvětlení, jakým způsobem byly tyto výsledky v daném rozhodnutí zohledněny;d) názvy referenčních dokumentů o BAT s významem pro dotyčné zařízení nebo činnost;e) způsob zohlednění nejlepších dostupných technik a úrovní emisí přiřazených k nejlepším dostupným technikám v podmínkách povolení uvedených v článku 14, včetně mezních hodnot emisí;f) je-li udělena výjimka podle čl. 15 odst. 4, konkrétní důvody pro tuto výjimku vycházející z kritérií uvedených v daném odstavci a stanovených podmínek. 3.Příslušný orgán rovněž zpřístupní veřejnosti, a to i prostřednictvím internetu, alespoň pokud jde o písmeno a): a) opatření přijatá provozovatelem při úplném ukončení činností v souladu s článkem 22;b) výsledky monitorování emisí vyžadovaného podmínkami pro vydání povolení, které má příslušný orgán k dispozici. 4.Odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku platí s výhradou omezení stanovených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

Článek 25 Článek 25 Přístup k právní ochraně 1.Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušným vnitrostátním právním řádem měly osoby z řad dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkumu soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohly tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, jednání nebo opomenutí podléhajících článku 24, pokud je splněna jedna z těchto podmínek: a) mají dostatečný zájem;b) namítají porušení práva v případech, kdy to správní právo procesní členského státu požaduje jako předběžnou podmínku. 2.Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, jednání nebo opomenutí napadena. 3.Členské státy určí, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně. K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace, která podporuje ochranu životního prostředí a splňuje veškeré požadavky vnitrostátního práva, pokládán pro účely odst. 1 písm. a) za dostatečný. Pro účely odst. 1 písm. b) se předpokládá, že tyto organizace mají práva, která mohou být porušena. 4.Odstavce 1, 2 a 3 nevylučují možnost předběžného přezkumu správním orgánem a nedotýkají se požadavku, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právo, byly před předáním věci k soudnímu přezkumu vyčerpány postupy správního přezkumu. Každé takové řízení musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné. 5.Členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu ke správnímu a soudnímu přezkumu.

Článek 26 Článek 26 Účinky přesahující hranice států 1.Je-li si členský stát vědom, že by provoz určitého zařízení mohl mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí v jiném členském státě, nebo pokud o to členský stát, který by mohl být významně zasažen, požádá, předá členský stát, na jehož území byla podána žádost o povolení podle článku 4 nebo čl. 20 odst. 2, druhému členskému státu veškeré informace, které musí sdělit nebo zpřístupnit podle přílohy IV, ve stejnou dobu, kdy je zpřístupní veřejnosti. Tyto informace slouží jako podklad pro jakékoli nezbytné konzultace v rámci dvoustranných vztahů mezi těmito členskými státy na základě vzájemnosti a rovnoprávnosti. 2.V rámci svých dvoustranných vztahů členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 1 byly žádosti po přiměřenou dobu též zpřístupněny veřejnosti členského státu, která by mohla být dotčena, aby takto mohla využít práva na podání připomínek předtím, než příslušný orgán rozhodne. 3.Při rozhodování o žádosti o povolení bere příslušný orgán v úvahu výsledky veškerých konzultací podle odstavců 1 a 2. 4.Příslušný orgán uvědomí každý členský stát, s nímž byly vedeny konzultace podle odstavce 1, o rozhodnutí o žádosti a poskytne mu informace podle čl. 24 odst. 2. Tento druhý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil zpřístupnění těchto informací vhodným způsobem dotčené veřejnosti na svém území.

Článek 27 Článek 27 Nově vznikající techniky 1.Členské státy tam, kde je to vhodné, podporují vývoj a uplatňování nově vznikajících technik, zejména těch nově vznikajících technik, které jsou uvedeny v referenčních dokumentech o BAT. 2.Komise stanoví pokyny, které budou členským státům napomáhat při podpoře vývoje a uplatňování nově vznikajících technik podle odstavce 1.

Článek 28 Článek 28 Oblast působnosti

Článek 29 Článek 29 Agregační pravidla 1.Jsou-li odpadní plyny ze dvou nebo více samostatných spalovacích zařízení odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu sčítají. 2.Jsou-li dvě nebo více samostatných spalovacích zařízení, jimž bylo poprvé uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé poprvé podali úplnou žádost o toto povolení dne 1. července 1987 nebo po něm, umístěna tak, že by s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům jejich odpadní plyny mohly být podle posouzení příslušného orgánu odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu sčítají. 3.Pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu v případě propojení spalovacích zařízení podle odstavců 1 a 2 se nezohledňují jednotlivá spalovací zařízení se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 15 MW.

Článek 30 Článek 30 Mezní hodnoty emisí 1.Odpadní plyny ze spalovacích zařízení musí být řízeným způsobem vypouštěny komínem s jedním nebo dvěma odvody spalin, jehož výška se vypočte tak, aby se chránilo lidské zdraví a životní prostředí. 2.Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, kterým bylo uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o povolení před 7. lednem 2013 , pokud je takové zařízení uvedeno do provozu do 7. ledna 2014 , musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V. Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, kterým byla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES a která budou v provozu po 1. lednu 2016 , musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V. 3.Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, na něž se nevztahuje odstavec 2, musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V. 4.Mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2 přílohy V a minimální stupně odsíření stanovené v části 5 uvedené přílohy se použijí pro emise z každého společného komína ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. Stanoví-li příloha V, že mezní hodnoty emisí lze použít pro část spalovacího zařízení s omezeným počtem provozních hodin, použijí se tyto mezní hodnoty na emise z dotyčné části zařízení, avšak ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. 5.Příslušný orgán může na dobu nejvýše šesti měsíců udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý podle odstavců 2 a 3 u takového spalovacího zařízení, které dosud běžně používá palivo s nízkým obsahem síry, pokud provozovatel nemůže uvedené mezní hodnoty plnit z důvodu přerušení dodávky paliva s nízkým obsahem síry, které je způsobeno vážným nedostatkem tohoto paliva. Členské státy Komisi neprodleně uvědomí o každé výjimce udělené podle prvního pododstavce. 6.Příslušný orgán může udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí podle odstavců 2 a 3 v případě, že je spalovací zařízení používající pouze plynné palivo nuceno výjimečně používat jiná paliva z důvodu náhlého přerušení dodávky plynu, a muselo by z tohoto důvodu být vybaveno zařízením na čištění odpadních plynů. Tuto výjimku lze udělit pouze na dobu nepřesahující deset dnů, pokud nepřevažuje potřeba zachovat dodávku energie. Provozovatel neprodleně uvědomí příslušný orgán o každém konkrétním případu uvedeném v prvním pododstavci. Členské státy o každé výjimce udělené podle prvního pododstavce okamžitě uvědomí Komisi. 7.Dojde-li k rozšíření spalovacího zařízení, použijí se na rozšířenou část zařízení ovlivněnou touto změnou mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. V případě změny spalovacího zařízení, která může mít dopad na životní prostředí a která se týká části zařízení, jež má jmenovitý tepelný příkon 50 MW nebo více, se mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V použijí na tu část zařízení, která se změnila ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. 8.Mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2 přílohy V se nevztahují na tato spalovací zařízení: a) naftové motory;b) regenerační kotle v zařízeních na výrobu buničiny. 9.Komise na základě nejlepších dostupných technik přezkoumá, zda je nutné zavést mezní hodnoty emisí na úrovni celé Unie a zda je nutné změnit mezní hodnoty emisí stanovené v příloze V a) pro spalovací zařízení uvedená v odstavci 8;b) pro spalovací zařízení v rafineriích, v nichž se spalují zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, s přihlédnutím ke konkrétní podobě energetických systémů daných rafinerií;c) pro spalovací zařízení spalující plyny jiné než zemní plyn;d) pro spalovací zařízení v chemických zařízeních využívající kapalné zbytky z výroby jakožto nekomerční palivo pro vlastní spotřebu.O výsledku tohoto přezkumu, případně doplněné legislativním návrhem, podá Komise zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2013 .

Článek 31 Článek 31 Stupeň odsíření 1.V případě spalovacích zařízení spalujících domácí tuhá paliva, která v důsledku vlastností tohoto paliva nemohou splnit mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý podle čl. 30 odst. 2 a 3, mohou členské státy namísto nich použít minimální stupně odsíření stanovené v části 5 přílohy V, a to v souladu s pravidly pro dodržování mezních hodnot stanovenými v části 6 uvedené přílohy a po předchozím schválení technické zprávy uvedené v čl. 72 odst. 4 písm. a) příslušným orgánem. 2.V případě spalovacích zařízení spalujících domácí tuhá paliva, která spoluspalují odpady a která v důsledku vlastností domácího tuhého paliva nemohou splnit mezní hodnoty emisí Cproc pro oxid siřičitý stanovené v bodech 3.1 nebo 3.2 části 4 přílohy VI, mohou členské státy namísto toho použít minimální stupně odsíření stanovené v části 5 přílohy V, a to v souladu s pravidly pro dodržování mezních hodnot stanovenými v části 6 uvedené přílohy. Pokud se členské státy rozhodnou použít tento odstavec, rovná se Codpad podle bodu 1 části 4 přílohy VI 0 mg/Nm3 . 3.Komise do 31. prosince 2019 přezkoumá možnost použití minimálních stupňů odsíření stanovených v části 5 přílohy V zejména s přihlédnutím k nejlepším dostupným technikám a k přínosům plynoucím ze snížených emisí oxidu siřičitého.

Článek 32 Článek 32 Přechodný národní plán 1.V období od 1. ledna 2016 do 30. června 2020 mohou členské státy vypracovat a provádět přechodný národní plán, který se bude vztahovat na spalovací zařízení, jimž bylo vydáno první povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a jež byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 . Tento plán u každého spalovacího zařízení, na které se vztahuje, zahrne emise jedné nebo více těchto znečišťujících látek: oxidů dusíku, oxidu siřičitého a tuhých znečišťujících látek. U plynových turbín se plán vztahuje pouze na emise oxidů dusíku. Přechodný národní plán se nevztahuje na spalovací zařízení, a) na něž se vztahuje čl. 33 odst. 1;b) v rafineriích spalující plyny s nízkou výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků nebo zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy;c) na něž se vztahuje článek 35;d) pro než byla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES. 2.Spalovací zařízení, na něž se plán vztahuje, mohou být osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí uvedených v čl. 30 odst. 2 pro znečišťující látky, které jsou předmětem plánu, nebo tam, kde je to použitelné, od dodržování stupňů odsíření podle článku 31. Mezní hodnoty emisí pro oxidy dusíku, oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení pro spalovací zařízení platném k 31. prosinci 2015 , zejména v souladu s požadavky směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES, je třeba přinejmenším zachovat. Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení vydáno po 1. červenci 1987 , musí dodržovat mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V. 3.Přechodný národní plán stanoví pro všechny znečišťující látky, na něž se vztahuje, strop uvádějící maximální celkové roční množství emisí za všechna zařízení zahrnutá do plánu, a to na základě celkového skutečného jmenovitého tepelného příkonu každého zařízení k 31. prosinci 2010 , jeho skutečných ročních provozních hodin a použitého paliva, v průměrných hodnotách za posledních deset let provozu až do roku 2010. Strop pro rok 2016 se vypočítá na základě příslušných mezních hodnot emisí stanovených v přílohách III až VII směrnice 2001/80/ES nebo tam, kde je to použitelné, na základě stupňů odsíření stanovených v příloze III směrnice 2001/80/ES. V případě plynových turbín se použijí mezní hodnoty emisí pro oxidy dusíku stanovené pro tato zařízení v části B přílohy VI směrnice 2001/80/ES. Stropy pro roky 2019 a 2020 se vypočítají na základě mezních hodnot příslušných emisí stanovených v části 1 přílohy V této směrnice nebo tam, kde je to použitelné, příslušných stupňů odsíření stanovených v části 5 přílohy V této směrnice. Stropy pro roky 2017 a 2018 se stanoví při uplatnění lineárního poklesu stropů mezi roky 2016 a 2019. Skutečnost, že zařízení, které bylo zařazeno do přechodného národního plánu, je uzavřené nebo již nespadá do oblasti působnosti kapitoly III, není důvodem ke zvýšení celkových ročních emisí ze zbývajících zařízení, na která se plán vztahuje. 4.Přechodný národní plán obsahuje rovněž ustanovení o monitorování a podávání zpráv splňující prováděcí pravidla stanovená podle čl. 41 písm. b), jakož i opatření plánovaná pro jednotlivá zařízení, s cílem zajistit včasné dodržení mezních hodnot emisí, které budou platit od 1. července 2020 . 5.Členské státy sdělí Komisi své přechodné národní plány nejpozději 1. ledna 2013 . Komise plán posoudí, a pokud nevznese připomínky do dvanácti měsíců od jeho obdržení, považuje dotyčný členský stát svůj plán za přijatý. Pokud se Komise domnívá, že plán není v souladu s prováděcími pravidly stanovenými podle čl. 41 písm. b), vyrozumí dotyčný členský stát o tom, že jeho plán nemůže být přijat. Pokud jde o hodnocení nové verze plánu, již členský stát sdělí Komisi, činí lhůta uvedená v druhém pododstavci šest měsíců. 6.Členské státy informují Komisi o všech následných změnách plánu.

Článek 33 Článek 33 Odchylka pro spalovací zdroje s omezenou životností 1.V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 mohou být spalovací zařízení osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí uvedených v čl. 30 odst. 2 a tam, kde je to použitelné, stupňů odsíření podle článku 31 a od zařazení do přechodného národního plánu podle článku 32, pokud jsou splněny tyto podmínky: a) provozovatel spalovacího zařízení se v písemném prohlášení podaném příslušnému orgánu nejpozději 1. ledna 2014 zaváže, že v období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 nebude zařízení v provozu více než 17500 provozních hodin;b) provozovatel je povinen předložit každý rok příslušnému orgánu záznam o počtu provozních hodin od 1. ledna 2016 ;c) mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení pro spalovací zařízení a platné k 31. prosinci 2015 , zejména podle požadavků uvedených ve směrnicích 2001/80/ES a 2008/1/ES, jsou dodržovány alespoň během zbývající doby provozní životnosti spalovacího zařízení. Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení uděleno po 1. červenci 1987 , dodržují mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V; ad) spalovacímu zařízení nebyla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES. 2.Nejpozději 1. ledna 2016 sdělí všechny členské státy Komisi seznam veškerých spalovacích zařízení, na něž se vztahuje odstavec 1, přičemž uvedou jejich celkový jmenovitý tepelný příkon, druhy používaných paliv a příslušné mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky. U zařízení, na která se vztahuje odstavec 1, poskytují členské státy Komisi jednou ročně záznam o počtu provozních hodin od 1. ledna 2016 . 3.V případě spalovacího zařízení, které je k 6. lednu 2011 součástí malé izolované soustavy, na něž k tomuto dni připadá nejméně 35 % dodávek elektrické energie v dané soustavě a které z důvodu své technické povahy není schopno dodržovat mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2, činí počet provozních hodin podle odst. 1 písm. a) tohoto článku 18000 od 1. ledna 2020 a nejdéle do 31. prosince 2023 , přičemž dnem uvedeným v odst. 1 písm. b) a v odstavci 2 tohoto článku je 1. leden 2020 . 4.V případě spalovacího zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 1500 MW, jehož provoz byl zahájen před 31. prosincem 1986 a jež spaluje domácí tuhé palivo s čistou výhřevností nižší než 5800 kJ/kg, s hmotnostním obsahem vlhkosti vyšším než 45 %, se souhrnným hmotnostním obsahem vlhkosti a popela vyšším než 60 % a s obsahem oxidu vápenatého v popelu vyšším než 10 %, činí počet provozních hodin podle odst. 1 písm. a) 32000.

Článek 34 Článek 34 Malé izolované soustavy 1.Spalovací zařízení, která jsou k 6. lednu 2011 součástí malé izolované soustavy, mohou být do 31. prosince 2019 osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí podle čl. 30 odst. 2 a tam, kde je to použitelné, stupňů odsíření podle článku 31. Do 31. prosince 2019 musí být zachovány alespoň mezní hodnoty emisí stanovené v povoleních pro tato spalovací zařízení především podle požadavků směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES. 2.Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení vydáno po 1. červenci 1987 , musí dodržovat mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V. 3.Pokud se v členském státě nacházejí spalovací zařízení, na něž se vztahuje tato kapitola a jež jsou součástí malé izolované soustavy, sdělí tento členský stát před 7. lednem 2013 Komisi jejich seznam, celkové roční množství spotřeby energie dotyčné malé izolované soustavy a množství energie získané propojením s dalšími soustavami.

Článek 35 Článek 35 Centrální zdroje tepla 1.Do 31. prosince 2022 může být spalovací zařízení osvobozeno od povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2 a stupně odsíření uvedené v článku 31, pokud jsou splněny tyto podmínky: a) celkový jmenovitý tepelný příkon spalovacího zařízení nepřesahuje 200 MW;b) první povolení pro zařízení bylo vydáno před 27. listopadem 2002 nebo provozovatel tohoto zařízení před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a toto zařízení bylo uvedeno do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 ;c) nejméně 50 % užitného tepla vyrobeného daným zařízením, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let, je dodáváno v podobě páry či horké vody do veřejné sítě dálkového vytápění; ad) mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení spalovacího zařízení a platné k 31. prosinci 2015 , zejména v souladu s požadavky směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES, jsou přinejmenším zachovány do 31. prosince 2022 . 2.Nejpozději 1. ledna 2016 sdělí všechny členské státy Komisi seznam veškerých spalovacích zařízení, na něž se vztahuje odstavec 1, přičemž uvedou jejich celkový jmenovitý tepelný příkon, druhy používaných paliv a příslušné mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky. Kromě toho členské státy během období uvedeného v odstavci 1 pro všechna spalovací zařízení, na něž se zmíněný odstavec vztahuje, jednou ročně uvědomí Komisi o podílu užitného tepla vyrobeného každým zařízením dodaného v podobě páry či horké vody do veřejné sítě dálkového vytápění, vyjádřeném jako klouzavý průměr za předchozích pět let.

Článek 36 Článek 36 Geologické ukládání oxidu uhličitého 1.Členské státy zajistí, aby provozovatelé všech spalovacích zařízení o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW nebo více, pro která bylo původní stavební povolení, nebo pokud stavební řízení neproběhlo, původní povolení k provozu uděleno po vstupu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitéhoÚř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114 . v platnost, posoudili, zda jsou splněny tyto podmínky: a) jsou dostupná vhodná úložiště,b) přepravní zařízení jsou technicky a ekonomicky proveditelná,c) je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením pro zachytávání oxidu uhličitého. 2.Jsou-li podmínky stanovené v odstavci 1 splněny, zajistí příslušný orgán, aby byl v místě zařízení vyhrazen vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého. Příslušný orgán určí, zda jsou tyto podmínky splněny, na základě posouzení podle odstavce 1 a dalších dostupných informací, zejména informací o ochraně životního prostředí a lidského zdraví.

Článek 37 Článek 37 Špatná funkce nebo porucha čisticího zařízení 1.Členské státy zajistí, aby povolení obsahovala opatření pro případ, kdy dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení. 2.V případě poruchy požádá příslušný orgán provozovatele, aby omezil nebo zastavil provoz zařízení, nedojde-li do 24 hodin k obnovení normálního provozu, nebo aby provozoval zařízení za použití nízkoemisních paliv. Provozovatel ohlásí každou špatnou funkcí nebo poruchu čisticího zařízení příslušnému orgánu do 48 hodin poté, co k ní dojde. V libovolném dvanáctiměsíčním období nesmí celková délka provozu bez čisticího zařízení překročit 120 hodin. Příslušný orgán může udělit výjimku ze lhůt stanovených v prvním a třetím pododstavci v jednom z těchto případů: a) převažuje potřeba zachovat dodávku energie;b) spalovací zařízení s poruchou by bylo nahrazeno na omezenou dobu jiným zařízením, které by způsobilo celkové zvýšení emisí.

Článek 38 Článek 38 Monitorování emisí do ovzduší 1.Členské státy zajistí, aby se monitorování látek znečišťujících ovzduší uskutečňovalo v souladu s částí 3 přílohy V. 2.Instalace a funkčnost zařízení automatických systémů monitorování podléhají revizi a ročnímu přezkoušení v souladu s částí 3 přílohy V. 3.Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež se pro monitorování emisí mají používat. 4.Veškeré výsledky monitorování musí být zaznamenány, zpracovávány a předkládány tak, aby příslušný orgán mohl ověřit splnění provozních podmínek a mezních hodnot emisí obsažených v povolení.

Článek 39 Článek 39 Dodržování mezních hodnot emisí

Článek 40 Článek 40 Spalovací zařízení ke spalování více druhů paliv 1.U spalovacího zařízení spalujícího více druhů paliv a používajícího současně dva nebo více druhů paliv stanoví příslušný orgán mezní hodnoty emisí tímto postupem: a) přiřadí každému jednotlivému palivu a znečišťující látce mezní hodnoty emisí odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení, jak je stanoveno v částech 1 a 2 přílohy V;b) určí vážené mezní hodnoty emisí jednotlivých druhů paliv, a to tak, že jednotlivé mezní hodnoty emisí uvedené v písmenu a) vynásobí tepelným příkonem každého paliva a tento součin se vydělí součtem tepelných příkonů všech paliv;c) sečte vážené mezní hodnoty emisí pro jednotlivá paliva. 2.V případě spalovacích zařízení spalujících více druhů paliv, na která se vztahuje čl. 30 odst. 2 a která používají zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, lze namísto mezních hodnot emisí stanovených podle odstavce 1 použít tyto mezní hodnoty emisí: a) činí-li podíl, jímž přispívá určující palivo k součtu tepelných příkonů všech paliv, 50 % nebo více, mezní hodnotu emisí stanovenou v části 1 přílohy V pro určující palivo;b) činí-li podíl, jímž přispívá určující palivo k součtu tepelných příkonů všech paliv, méně než 50 %, mezní hodnotu emisí stanovenou těmito kroky:i) pro každé z používaných paliv se použijí mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu spalovacího zařízení;ii) vypočítá se mezní hodnota emisí určujícího paliva, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená pro dotyčné palivo podle bodu i) vynásobí dvěma a od výsledného součinu se odečte mezní hodnota emisí toho z použitých paliv, jež má podle části 1 přílohy V mezní hodnotu emisí nejnižší, v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacího zařízení;iii) určí se vážená mezní hodnota emisí pro každé palivo, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená podle bodů i) a ii) vynásobí tepelným příkonem dotyčného paliva a výsledný součin se vydělí součtem tepelných příkonů všech paliv;iv) sečtou se vážené mezní hodnoty emisí určené podle bodu iii). 3.V případě spalovacích zařízení spalujících více druhů paliv, na která se vztahuje čl. 30 odst. 2 a která používají zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, lze namísto mezních hodnot emisí stanovených podle odstavce 1 nebo 2 tohoto článku použít průměrné mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý stanovené v části 7 přílohy V.

Článek 41 Článek 41 Prováděcí pravidla

Článek 42 Článek 42 Oblast působnosti 1.Tato kapitola se vztahuje na zařízení na spalování odpadu a na zařízení na spoluspalování odpadu, která spalují nebo spoluspalují tuhý nebo kapalný odpad. Tato kapitola se nevztahuje na zařízení provádějící zplyňování nebo pyrolýzu, jsou-li plyny, které jsou výsledkem tohoto tepelného zpracování odpadu, vyčištěny do takové míry, že se před jejich spálením již nejedná o odpad, a nemohou-li být zdrojem většího množství emisí než spalování zemního plynu. Pro účely této kapitoly zahrnují zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu veškeré spalovací linky nebo spoluspalovací linky, příjem odpadu, skladování, zařízení pro předběžnou úpravu odpadů na místě, systémy přívodu odpadu, paliva a vzduchu, kotle, zařízení pro čištění odpadních plynů, místní zařízení pro zpracování nebo skladování zbytků a jímání odpadních vod, komíny, zařízení a systémy pro řízení spalovacích nebo spoluspalovacích provozů a pro zaznamenávání a monitorování podmínek spalování a spoluspalování. Pokud se k tepelnému zpracování odpadu používají jiné procesy než oxidace, například pyrolýza, zplyňování nebo plazmové procesy, považují se za zařízení na spalování či spoluspalování odpadu obě části pro tepelné zpracování i následné spalování. Pokud spoluspalování odpadu probíhá tak, že hlavním účelem zařízení není výroba energie ani hmotných produktů, ale spíše tepelné zpracování odpadů, pokládá se takové zařízení za zařízení na spalování odpadu. 2.Tato kapitola se nepoužije a) na zařízení, kde jsou zpracovávány pouze tyto odpady:i) odpad uvedený v čl. 3 bodě 31 písm. b);ii) radioaktivní odpad;iii) těla uhynulých zvířat v působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebuÚř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1 . ;iv) odpad vznikající při průzkumu a těžbě ložisek ropy a zemního plynu z námořních zařízení a spalovaný na palubě těchto zařízení; b) na pokusná zařízení využívaná k výzkumu, vývoji a zkoušení s cílem zlepšit proces spalování, která zpracují méně než 50 tun odpadu za rok.

Článek 43 Článek 43 Definice zbytku

Článek 44 Článek 44 Žádosti o povolení

Článek 45 Článek 45 Podmínky povolení 1.Povolení musí obsahovat a) výčet všech druhů odpadů, které lze spalovat, přinejmenším s druhy odpadů podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím 2000/532/ES, pokud je to možné, a popřípadě s údaji o množství každého druhu odpadů;b) údaj o celkové kapacitě zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu;c) mezní hodnoty pro emise do ovzduší a vody;d) požadavky na pH, teplotu a průtok při vypouštění odpadních vod;e) postupy a četnost odběru vzorků a měření, které se mají použít v zájmu splnění podmínek stanovených pro monitorování emisí;f) maximální přípustnou dobu technicky nutných odstávek, poruch či selhání čisticích nebo měřicích zařízení, během kterých mohou emise do ovzduší a vypouštění odpadních vod překračovat předepsané mezní hodnoty emisí. 2.Vedle požadavků stanovených v odstavci 1 musí povolení udělené pro zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu využívající nebezpečný odpad obsahovat a) seznam množství různých kategorií nebezpečného odpadu, které mohou být zpracovány;b) minimální a maximální hmotnostní toky těchto nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální spalné teplo a jejich maximální obsah polychlorovaných bifenylů, pentachlorophenolu, chloru, fluoru, síry, těžkých kovů a jiných znečišťujících látek. 3.Členské státy si mohou stanovit seznamy kategorií odpadu obsažených v povolení, které mohou být spoluspalovány v určitých kategoriích zařízení na spoluspalování odpadu. 4.Příslušný orgán pravidelně přehodnocuje a v případě nutnosti aktualizuje podmínky povolení.

Článek 46 Článek 46 Omezování emisí 1.Odpadní plyny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se vypouštějí regulovaným způsobem komínem, jehož výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí. 2.Emise ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu do ovzduší nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v částech 3 a 4 přílohy VI nebo určené v souladu s částí 4 uvedené přílohy. Pokud v zařízení na spoluspalování odpadu pochází z nebezpečných odpadů více než 40 % tepla vznikajícího spalováním nebo pokud zařízení spoluspaluje neupravený smíšený komunální odpad, použijí se mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI. 3.Vypouštění odpadních vod, které vznikají čištěním odpadních plynů, do vodního prostředí se co nejvíce omezí a koncentrace znečišťujících látek nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 5 přílohy VI. 4.Mezní hodnoty emisí se uplatní v bodě, ve kterém jsou odpadní vody ze zařízení na čištění odpadních plynů vypouštěny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu. Jsou-li odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny mimo zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu v čistírně odpadních vod určené pouze k čištění tohoto druhu odpadních vod, uplatní se mezní hodnoty emisí stanovené v části 5 přílohy VI v místě, ve kterém jsou tyto vody vypouštěny z čistírny odpadních vod. Jsou-li odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny společně s odpadními vodami z jiných zdrojů v místě svého vzniku či mimo ně, vypočte provozovatel na základě výsledků měření stanovených v části 6 bodě 2 přílohy VI hmotnostní bilance s cílem stanovit míry emisí v místě konečného vypouštění odpadních vod vznikajících při čištění odpadních plynů. Za žádných okolností se odpadní vody nesmějí ředit za účelem splnění mezních hodnot emisí stanovených v části 5 přílohy VI. 5.Prostory zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu, včetně přilehlých skladovacích prostor pro odpady, musí být navrženy a provozovány tak, aby se zabránilo nepovolenému nebo náhodnému uvolnění jakýchkoli znečišťujících látek do půdy a povrchových i podzemních vod. K zachycení odtoků znečištěných srážkových vod z prostoru zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu anebo znečištěných vod vznikajících při rozlití kapalin nebo hašení požárů musí být zajištěna skladovací kapacita. Tato skladovací kapacita musí být dostatečná, aby bylo možno zajistit testování a v případě nutnosti i čištění těchto vod před jejich vypouštěním. 6.Aniž je dotčen čl. 50 odst. 4 písm. c), nesmějí zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu ani jednotlivé pece tvořící součást zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu za žádných okolností pokračovat ve spalování odpadů po období delší než čtyři hodiny bez přerušení, pokud jsou překročeny mezní hodnoty emisí. Kumulovaná doba provozu za těchto podmínek za jeden rok nesmí překročit 60 hodin. Časový úsek stanovený v druhém pododstavci se vztahuje na ty pece, které jsou napojeny na stejné zařízení na čištění odpadních plynů.

Článek 47 Článek 47 Porucha

Článek 48 Článek 48 Monitorování emisí 1.Členské státy zajistí, aby se monitorování emisí uskutečňovalo v souladu s částmi 6 a 7 přílohy VI. 2.Instalace a funkčnost zařízení automatických měřicích systémů musí být předmětem kontroly, dozoru a ročních přezkoušení, jak stanoví část 6 bod 1 přílohy VI. 3.Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež mají být používána k monitorování emisí. 4.Veškeré výsledky monitorování musí být zaznamenány, zpracovávány a předkládány tak, aby příslušný orgán mohl ověřit splnění provozních podmínek a mezních hodnot emisí obsažených v povolení. 5.Jakmile budou v Unii dostupné vhodné měřicí postupy, stanoví Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 76 a za podmínek stanovených v článcích 77 a 78 den, od kterého budou emise těžkých kovů, dioxinů a furanů do ovzduší měřeny kontinuálně.

Článek 49 Článek 49 Dodržování mezních hodnot emisí

Článek 50 Článek 50 Provozní podmínky 1.Zařízení na spalování odpadu musí být provozována tak, aby se dosáhlo úrovně spalování, při které je obsah celkového organického uhlíku ve strusce a zbytkovém popelu nižší než 3 % nebo jejich ztráty po spálení jsou nižší než 5 % hmotnosti suchého materiálu. Podle potřeby se použijí metody předběžné úpravy odpadu. 2.Zařízení na spalování odpadu musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při spalování odpadu po posledním vstřiku spalovacího vzduchu ohřát řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek na dobu alespoň dvou sekund na teplotu alespoň 850 °C. Zařízení na spoluspalování odpadu musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při spoluspalování odpadu ohřát řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek po dobu alespoň dvou sekund na teplotu alespoň 850 °C. Pokud je spalován nebo spoluspalován nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných organických látek, vyjádřených jako chlor, vyšším než 1 %, musí teplota požadovaná pro dosažení souladu s prvním a druhým pododstavcem dosahovat alespoň 1100 °C. V zařízeních na spalování odpadu se teploty stanovené v prvním a třetím pododstavci měří v blízkosti vnitřní stěny spalovací komory. Příslušný orgán může povolit měření v jiném reprezentativním místě spalovací komory. 3.Každá spalovací komora zařízení na spalování odpadu musí být vybavena nejméně jedním pomocným hořákem. Tento hořák se automaticky zapne, pokud teplota spalin po posledním vstřiku spalovacího vzduchu poklesne pod teploty stanovené v odstavci 2. Tento hořák musí být rovněž využíván během uvádění zařízení do provozu a jeho odstavování z provozu s cílem zajistit, aby se uvedené teploty se ve spalovací komoře udržely po celou tuto dobu, dokud je ve spalovací komoře nějaký nespálený odpad. Pomocný hořák nesmí spalovat palivo, které může způsobit emise vyšší, než jsou emise vznikající spalováním plynového oleje definovaného v čl. 2 bodě 2 směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o obsahu síry v některých kapalných palivechÚř. věst. L 121, 11.5.1999, s. 13 . , zkapalněného plynu nebo zemního plynu. 4.Zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovat automatický systém, který zabrání přívodu odpadu v těchto situacích: a) při uvádění do provozu, dokud není dosaženo teploty stanovené v odstavci 2 tohoto článku nebo teploty stanovené podle čl. 51 odst. 1;b) kdykoli není zachována teplota stanovená v odstavci 2 tohoto článku nebo teplota stanovená podle čl. 51 odst. 1;c) kdykoli kontinuální měření prokáží, že je v důsledku poruch nebo selhání zařízení na čištění odpadních plynů překročena jakákoli mezní hodnota emisí. 5.Veškeré teplo vznikající v zařízeních na spalování odpadu nebo zařízeních na spoluspalování odpadu musí být využito v co nejvyšší možné míře. 6.Infekční klinický odpad se umísťuje přímo do spalovací pece, aniž by byl předem míšen s jinými kategoriemi odpadu a aniž by se s ním přímo manipulovalo. 7.Členské státy zajistí, aby byla zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu provozována a kontrolována fyzickou osobou, která je k řízení zařízení způsobilá.

Článek 51 Článek 51 Povolování změny provozních podmínek 1.Za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto kapitolou, může příslušný orgán povolit podmínky odlišné od podmínek stanovených v čl. 50 odst. 1, 2 a 3 a pro teplotu v odstavci 4 uvedeného článku a upřesněné v povolení pro určité kategorie odpadu a pro určité tepelné procesy. Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se tato povolení řídí. 2.V případě zařízení na spalování odpadu nesmějí tyto změny provozních podmínek vést ke vzniku většího množství zbytků s vyšším obsahem organických znečišťujících látek v porovnání se zbytky, které by bylo možno předpokládat při splnění podmínek stanovených v čl. 50 odst. 1, 2 a 3. 3.Emise celkového organického uhlíku a oxidu uhelnatého ze zařízení na spoluspalování odpadu, jimž byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, musí rovněž splňovat mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI. Emise celkového organického uhlíku z kotlů spalujících kůru v papírnách a celulózkách, které spoluspalují odpad v místě jeho vzniku, které byly v provozu a měly povolení udělené před 28. prosincem 2002 a kterým byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, musí rovněž splňovat mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI. 4.Členské státy sdělí Komisi všechny provozní podmínky povolené podle odstavců 1, 2 a 3 a výsledky ověření jejich plnění jako součást údajů poskytovaných v souladu s požadavky na podávání zpráv podle článku 72.

Článek 52 Článek 52 Dodávka a příjem odpadu 1.Provozovatel zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí učinit všechna opatření týkající se dodávky a příjmu odpadu s cílem předcházet v co nejvyšší možné míře znečišťování ovzduší, půdy a povrchových i podzemních vod, jakož i jiným negativním dopadům na životní prostředí, obtěžování zápachem a hlukem a přímým ohrožením lidského zdraví nebo je maximálně omezovat. 2.Provozovatel zařízení stanoví hmotnost každého druhu odpadu, pokud možno podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím 2000/532/ES, před přijetím odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu. 3.Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu provozovatel shromáždí dostupné informace o odpadu pro účely ověření, zda přijetím odpadu neporuší požadavky povolení specifikované v čl. 45 odst. 2. Uvedené informace musí obsahovat a) veškeré administrativní údaje o procesu vzniku odpadu obsažené v dokumentech uvedených v odst. 4 písm. a);b) fyzikální, a pokud možno, i chemické složení odpadu a všechny další údaje nutné k vyhodnocení vhodnosti odpadu pro zamýšlený spalovací proces;c) nebezpečné vlastnosti odpadu, látky, se kterými se nemá směšovat, a předběžná opatření nutná při manipulaci s daným odpadem. 4.Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovatel provést přinejmenším a) kontrolu dokumentů požadovaných směrnicí 2008/98/ES a dokumentů případně požadovaných nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadůÚř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1 . a právními předpisy o přepravě nebezpečných věcí;b) odběr reprezentativních vzorků, není-li to nežádoucí, pokud možno ještě před vyložením, aby bylo možno ověřit soulad údajů stanovených podle odstavce 3 s danými odpady provedením kontroly a aby příslušné orgány mohly zjistit charakteristiku spalovaných odpadů.Vzorky uvedené v písmenu b) jsou uchovávány nejméně po dobu jednoho měsíce po spálení nebo spoluspálení dotčeného odpadu. 5.Příslušný orgán může udělit výjimky z odstavců 2, 3 a 4 zařízením na spalování odpadu nebo zařízením na spoluspalování odpadu, která jsou součástí zařízení, na něž se vztahuje kapitola II, a která pouze spalují nebo spoluspalují odpad vzniklý v uvedeném zařízení.

Článek 53 Článek 53 Zbytky 1.Zbytky musí být minimalizovány, pokud jde o jejich množství a škodlivost. Zbytky musí být recyklovány pokud možno přímo v daném zařízení nebo mimo dané zařízení. 2.Přeprava a dočasné skladování suchých zbytků ve formě prachu se musí uskutečňovat tak, aby nedošlo k jejich rozptýlení do prostředí. 3.Před určením postupů pro odstranění nebo recyklaci zbytků musí být provedeny vhodné zkoušky k zjištění fyzikálních a chemických charakteristik a znečišťujícího potenciálu zbytků. Tyto zkoušky se musí zaměřit na celkový rozpustný podíl a rozpustný podíl těžkých kovů.

Článek 54 Článek 54 Podstatná změna

Článek 55 Článek 55 Podávání zpráv a informování veřejnosti o zařízeních na spalování odpadu a zařízeních na spoluspalování odpadu 1.Žádosti o nová povolení pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se zpřístupní veřejnosti na jednom nebo více místech na přiměřenou dobu, která umožní veřejnosti vznést k žádostem připomínky před tím, než příslušný orgán vydá rozhodnutí. Toto rozhodnutí, včetně alespoň kopie povolení a všech jeho dalších doplňků a změn, se rovněž zpřístupní veřejnosti. 2.Pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se jmenovitou kapacitou dvě a více tun za hodinu uvede zpráva podle článku 72 informace o funkci a monitorování zařízení a popíše stav průběhu procesů spalování a spoluspalování a úroveň emisí do ovzduší a do vody v porovnání s mezními hodnotami emisí. Uvedené informace se zpřístupní veřejnosti. 3.Příslušný orgán vede seznam zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se jmenovitou kapacitou menší než dvě tuny za hodinu, který zpřístupní veřejnosti.

Článek 56 Článek 56 Oblast působnosti

Článek 57 Článek 57 Definice

Článek 58 Článek 58 Nahrazení nebezpečných látek

Článek 59 Článek 59 Omezování emisí 1.Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí, aby všechna zařízení splňovala jeden z těchto požadavků: a) emise těkavých organických sloučenin ze zařízení nepřekračují mezní hodnoty emisí v odpadních plynech a mezní hodnoty fugitivních emisí nebo mezní hodnoty celkových emisí a jsou splněny ostatní požadavky stanovené v částech 2 a 3 přílohy VII;b) jsou splněny požadavky plánu snižování emisí stanoveného v části 5 přílohy VII, pokud se dosáhne snížení emisí rovnocenného tomu, kterého by se dosáhlo uplatněním mezních hodnot emisí uvedených v písmenu a).V souladu s čl. 72 odst. 1 podají členské státy Komisi zprávu o pokroku v dosahování rovnocenného snížení emisí uvedeného v prvním pododstavci písm. b). 2.Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce písm. a) může příslušný orgán, pokud mu provozovatel prokáže, že pro určité zařízení není mezní hodnota emisí pro fugitivní emise ekonomicky a technicky dosažitelná, povolit, aby emise překročily tuto mezní hodnotu emisí, není-li důvod obávat se významných rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí a prokáže-li provozovatel příslušnému orgánu, že jsou používány nejlepší dostupné techniky. 3.Odchylně od odstavce 1 může v případě činností natírání spadajících do bodu 8 tabulky v části 2 přílohy VII, jež nelze provozovat za podmínek záchytu, příslušný orgán povolit, aby emise zařízení nesplňovaly požadavky stanovené v uvedeném odstavci, pokud provozovatel příslušnému orgánu prokáže, že takové splnění není ekonomicky a technicky dosažitelné a že jsou používány nejlepší dostupné techniky. 4.Výjimky uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku oznámí členské státy Komisi v souladu s čl. 72 odst. 2. 5.Za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí se emise těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F nebo které musí být těmito větami označovány, nebo emise halogenovaných těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 nebo které musí být těmito větami označovány, omezují v podmínkách záchytu, a to do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž se nepřekračují příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 4 přílohy VII. 6.Zařízení, ve kterých se provádějí dvě nebo více činností, z nichž každá překračuje prahové hodnoty uvedené v části 2 přílohy VII, musí, a) co se týče látek uvedených v odstavci 5, splňovat požadavky uvedeného odstavce pro každou činnost zvlášť;b) co se týče všech ostatních látek,i) splňovat požadavky odstavce 1 pro každou činnost zvlášť;ii) nebo mít celkové emise těkavých organických sloučenin pod úrovní, jež by musela být dodržena v případě uplatnění bodu i). 7.Je třeba přijmout veškerá vhodná preventivní opatření k minimalizaci emisí těkavých organických sloučenin během operací uvádění do provozu a odstavování z provozu.

Článek 60 Článek 60 Monitorování emisí

Článek 61 Článek 61 Dodržování mezních hodnot emisí

Článek 62 Článek 62 Podávání zpráv o dodržování podmínek

Článek 63 Článek 63 Podstatná změna stávajících zařízení 1.Změna maximálního vstupního množství organických rozpouštědel stávajícího zařízení, vyjádřeno jako denní průměr, za provozních podmínek jiných než uvádění zařízení do provozu, odstavování z provozu a údržby se považuje za podstatnou, pokud vede ke zvýšení emisí těkavých organických sloučenin o více než a) 25 % pro zařízení, které provádí buď činnosti spadající do pásma nižších prahových hodnot v případě položek 1, 3, 4, 5, 8, 10, 13, 16 nebo 17 části 2 přílohy VII, nebo činnosti spadající do některé z ostatních položek uvedených v části 2 přílohy VII, a které má roční spotřebu rozpouštědel nižší než 10 tun;b) 10 % pro všechna ostatní zařízení. 2.Pokud se na stávajícím zařízení provádí podstatná změna nebo pokud se toto zařízení v důsledku podstatné změny poprvé ocitne v oblasti působnosti této směrnice, považuje se ta část zařízení, která prošla podstatnou změnou, buď za nové zařízení, nebo za stávající zařízení v případě, že celkové emise z celého zařízení nepřekračují úroveň, která by musela být dodržena, pokud by se část zařízení, na níž byla uskutečněna podstatná změna, považovala za nové zařízení. 3.V případě uskutečnění podstatné změny zkontroluje příslušný orgán, zda zařízení dodržuje požadavky této směrnice.

Článek 64 Článek 64 Výměna informací o nahrazování organických rozpouštědel

Článek 65 Článek 65 Přístup k informacím 1.Rozhodnutí příslušného orgánu, včetně nejméně jedné kopie povolení, a všechny jeho následné aktualizace se zpřístupní veřejnosti. Veřejnosti se dále zpřístupní obecně závazná pravidla vztahující se na zařízení a seznam zařízení, jež jsou předmětem povolování a registrace. 2.Veřejnosti se zpřístupní rovněž výsledky monitorování emisí požadovaného podle článku 60, které má příslušný orgán k dispozici. 3.Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí s výhradou omezení uvedených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

Článek 66 Článek 66 Oblast působnosti

Článek 67 Článek 67 Zákaz odstraňování odpadu

Článek 68 Článek 68 Omezování emisí do vody

Článek 69 Článek 69 Prevence a omezování emisí do ovzduší 1.Je nutno předejít emisím kapiček kyseliny ze zařízení. 2.Emise ze zařízení do ovzduší nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy VIII.

Článek 70 Článek 70 Monitorování emisí 1.Členské státy zajistí monitorování emisí do vody, aby příslušný orgán mohl ověřovat dodržování podmínek povolení a článku 68. 2.Členské státy zajistí monitorování emisí do ovzduší, aby příslušný orgán mohl ověřovat dodržování podmínek povolení a článku 69. Toto monitorování zahrnuje alespoň monitorování emisí podle části 3 přílohy VIII. 3.Monitorování se uskutečňuje v souladu s normami CEN, nebo nejsou-li normy CEN k dispozici, podle norem ISO nebo jiných vnitrostátních či mezinárodních norem, které zajistí získání údajů srovnatelné odborné kvality.

Článek 71 Článek 71 Příslušné orgány

Článek 72 Článek 72 Podávání zpráv členskými státy 1.Členské státy zajistí, aby měla Komise k dispozici informace o uplatňování této směrnice, o reprezentativních údajích o emisích a ostatních formách znečištění, o mezních hodnotách emisí, o uplatňování nejlepších dostupných technik v souladu s články 14 a 15, zejména o udělení výjimek v souladu s čl. 15 odst. 4, a o pokroku ve vývoji a používání nově vznikajících technik v souladu s článkem 27. Členské státy předkládají tyto informace v elektronické podobě. Členské státy předkládají tyto informace v elektronické podobě. 2.Druh, formát a četnost informací, které mají být poskytovány podle odstavce 1, se stanoví regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2. Přitom se stanoví, kterých konkrétních činností a znečišťujících látek se mají údaje podle odstavce 1 týkat. 3.U všech spalovacích zařízení, na která se vztahuje kapitola III této směrnice, provádějí členské státy ode dne 1. ledna 2016 jednou ročně inventuru emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látek a energetického příkonu. S ohledem na agregační pravidla uvedená v článku 29 se příslušnému orgánu předkládají pro každé spalovací zařízení tyto údaje: a) celkový jmenovitý tepelný příkon (MW) spalovacího zařízení;b) druh spalovacího zařízení: kotel, plynová turbína, plynový motor, naftový motor, jiné (s uvedením druhu zařízení);c) datum zahájení provozu spalovacího zařízení;d) celkové roční emise (v tunách za rok) oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látek (jako celkových suspendovaných částic);e) počet provozních hodin spalovacího zařízení;f) celkovou roční výši energetického příkonu vztaženou na výhřevnost (TJ/rok) rozčleněnou na tyto kategorie paliva: černé uhlí, hnědé uhlí, biomasa, rašelina, ostatní tuhá paliva (s uvedením druhu), kapalná paliva, zemní plyn, ostatní plyny (s uvedením druhu).Údaje, které jsou každý rok získávány pro jednotlivá zařízení v rámci těchto inventur, se na požádání zpřístupní Komisi. Přehled inventur se zpřístupní Komisi každé tři roky, a to během dvanácti měsíců po skončení posuzovaného tříletého období. V tomto přehledu jsou samostatně uváděny údaje pro spalovací zařízení v rafineriích. Komise do 24 měsíců po skončení posuzovaného tříletého období zpřístupní členských státům a veřejnosti přehled obsahující srovnání a vyhodnocení údajů z těchto inventur, v souladu se směrnicí 2003/4/ES. 4.Počínaje 1. lednem 2016 členské státy každý rok předkládají Komisi zprávy obsahující tyto údaje: a) pro spalovací zařízení, na něž se vztahuje článek 31, obsah síry v používaných domácích tuhých palivech a dosažený stupeň odsíření, v průměru za každý měsíc; v průběhu prvního roku uplatňování článku 31 se uvádí také technické odůvodnění, proč není možné splnit mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2 a 3; ab) pro spalovací zařízení, jejichž roční provoz v klouzavém průměru za pět let nepřesahuje dobu 1500 provozních hodin za rok, počet provozních hodin za rok.

Článek 73 Článek 73 Přezkum 1.Do 7. ledna 2016 a poté každé tři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu obsahující posouzení uplatňování této směrnice, vycházející z informací uvedených v článku 72. Zpráva obsahuje hodnocení týkající se nezbytných opatření na úrovni Unie v podobě přijetí nebo aktualizace celounijních minimálních požadavků pro mezní hodnoty emisí a pravidla monitorování a dosahování souladu pro činnosti v rámci závěrů o BAT přijatých v období předchozích tří let, a to na základě těchto kritérií: a) vliv daných činností na životní prostředí jako celek; ab) stav uplatňování nejlepších dostupných technik u dotčených činností.Hodnocení zohlední stanovisko fóra uvedeného v čl. 13 odst. 4. Kapitola III a příloha V této směrnice jsou chápány tak, že představují celounijní minimální požadavky v případě velkých spalovacích zařízení. V případě potřeby se ke zprávě přiloží legislativní návrhy. Je-li v hodnocení uvedeném v druhém pododstavci tato potřeba zjištěna, obsahují legislativní návrhy ustanovení týkající se stanovení nebo aktualizace celounijních minimálních požadavků pro mezní hodnoty emisí a pravidla monitorování a posouzení souladu pro dotčené činnosti. 2.Komise do 31. prosince 2012 přezkoumá potřebu kontrolovat emise: a) ze spalování paliva v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nižším než 50 MW,b) z intenzivního chovu dobytka ac) z rozmetávání hnojiv.Komise výsledky tohoto přezkumu sdělí Evropskému parlamentu a Radě a případně je doplní legislativním návrhem. 3.Do 31. prosince 2011 předloží Komise v příloze I Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stanovení: a) jednotlivých prahových hodnot kapacity pro chov různých druhů drůbeže, včetně specifického případu křepelek;b) prahových hodnot kapacity pro současný chov různých druhů zvířat v témže zařízení.Komise výsledky tohoto přezkumu sdělí Evropskému parlamentu a Radě a případně je doplní legislativním návrhem.

Článek 74 Článek 74 Změny příloh

Článek 75 Článek 75 Postup projednávání ve výboru 1.Komisi je nápomocen výbor. 2.Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí. Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 76 Článek 76 Výkon přenesení pravomoci 1.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 48 odst. 5 a článku 74 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 6. ledna 2011 . Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 77. 2.Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě. 3.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v článcích 77 a 78.

Článek 77 Článek 77 Zrušení přenesení pravomoci 1.Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 48 odst. 5 a článku 74 kdykoli zrušit. 2.Orgán, který zahájil interní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, vyvine úsilí v přiměřené lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí informovat druhý orgán a Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mělo být zrušeno, a možné důvody tohoto zrušení. 3.Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který v něm je upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 78 Článek 78 Námitky proti aktům v přenesené pravomoci 1.Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce. 2.Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě stanovené v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví, zveřejní se akt v Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost dnem v něm stanoveným. Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před uplynutím tohoto období, pokud Evropský parlament i Rada informují Komisi o tom, že nehodlají vyslovit námitky. 3.Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky ve lhůtě stanovené v odstavci 1. Orgán, který vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je odůvodní.

Článek 79 Článek 79 Sankce

Článek 80 Článek 80 Provedení 1.Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 2, čl. 3 body 8, 11 až 15, 18 až 23, 26 až 30 a 34, 38 a 41, čl. 4 odst. 2 a 3, článkem 7, články 8 a 10, čl. 11 písm. e) a h), čl. 12 odst. 1 písm. e) a h), čl. 13 odst. 7, čl. 14 odst. 1 písm. c) bodem ii) a písm. d), e), f) a h) a odst. 2 až 7, čl. 15 odst. 2 až 5, články 16, 17 a 19, čl. 21 odst. 2 až 5, články 22, 23, 24, 27, 28 a 29, čl. 30 odst. 1, 2, 3, 4, 7 a 8, články 31 až 36, články 38 a 39, čl. 40 odst. 2 a 3, články 42 a 43, čl. 45 odst. 1, článkem 58, čl. 59 odst. 5, článkem 63, čl. 65 odst. 3, články 69 až 72 a článkem 79 a s prvním pododstavcem a body 1.1 a 1.4, bodem 2.5 písm. b), body 3.1, 4 a 5, bodem 6.1 písm. c), bodem 6.4 písm. b) a body 6.6, 6.10 a 6.11 přílohy I, přílohou II, bodem 12 přílohy III, přílohou V, částí 1 písm. b), částí 4 body 2.2, 2.4, 3.1 a 3.2, částí 6 body 2.5 a 2.6 a částí 8 bodem 1.1 písm. d) přílohy VI, částí 4 bodem 2, částí 5 bodem 1 a částí 7 bodem 3 přílohy VII a částí 1 bodem 1 a bodem 2 písm. c), částí 2 body 2 až 3 a částí 3 přílohy VIII do 7. ledna 2013 . Tyto předpisy použijí od téhož dne. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. 2.Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 81 Článek 81 Zrušení 1.Směrnice 78/176/EHS, 82/883/EHS, 92/112/EHS, 1999/13/ES, 2000/76/ES a 2008/1/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy IX se zrušují s účinkem ode dne 7. ledna 2014 , aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu. 2.Směrnice 2001/80/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy IX se zrušuje s účinkem od dne 1. ledna 2016 , aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu. 3.Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze X.

Článek 82 Článek 82 Přechodná ustanovení 1.Na zařízení provozující činnosti uvedené v bodě 1.1 pro činnosti s celkovým jmenovitým tepelným příkonem více než 50 MW, bodech 1.2 a 1.3, bodě 1.4 písm. a), bodech 2.1 až 2.6, bodech 3.1 až 3.5, bodech 4.1 až 4.6 pro činnosti týkající se výroby chemickým zpracováním, bodech 5.1 a 5.2 pro činnosti, na které se vztahuje směrnice 2008/1/ES, bodě 5.3 písm. a) bodech i) a ii), bodě 5.4, bodě 6.1 písm. a) a b), bodech 6.2 a 6.3, bodě 6.4. písm. a), písm. b) pro činnosti, na které se vztahuje směrnice 2008/1/ES a písm. c) a bodech 6.5 až 6.9 přílohy I, která jsou v provozu, kterým bylo uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o povolení před 7. lednem 2013 a která byla uvedena do provozu nejpozději 7. ledna 2014 , použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 80 odst. 1 ode dne 7. ledna 2014 , s výjimkou kapitoly III a přílohy V. 2.Na zařízení provozující činnosti uvedené v bodě 1.1 pro činnosti s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 50 MW, bodě 1.4 písm. b), bodech 4.1 až 4.6 pro činnosti týkající se výroby biologickým zpracováním, bodech 5.1 a 5.2 pro činnosti na které se nevztahuje směrnice 2008/1/ES, bodě 5.3 písm. a), bodech iii), iv) a v), bodě 5.3 písm. b), bodech 5.5 a 5.6, bodě 6.1 písm. c), bodě 6.4 písm. b) pro činnosti, na které se nevztahuje směrnice 2008/1/ES, a bodech 6.10 a 6.11 přílohy I, která jsou v provozu před 7. lednem 2013 , použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s touto směrnicí ode dne 7. července 2015 , s výjimkou kapitol III a IV a příloh V a VI. 3.Na spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 2 použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 80 odst. 1, aby bylo dosaženo souladu s kapitolou III a přílohou V, od 1. ledna 2016 . 4.Na spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 3 členské státy ode dne 7. ledna 2013 již dále nepoužívají směrnici 2001/80/ES. 5.Na spalovací zařízení, která spoluspalují odpad, se část 4 bod 3.1 přílohy VI použije a) do dne 31. prosince 2015 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 2;b) ode dne 7. ledna 2013 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 3. 6.Na spalovací zařízení, která spoluspalují odpad, se část 4 bod 3.2 přílohy VI použije a) ode dne 1. ledna 2016 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 2;b) ode dne 7. ledna 2013 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 3. 7.Článek 58 se použije ode dne 1. června 2015 . Do té doby látky nebo směsi, které jsou z důvodu obsahu těkavých organických sloučenin klasifikovány podle nařízení (ES) č. 1272/2008 jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci a kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F či standardní věty označující specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61 nebo které jsou těmito větami označovány, musí být co nejdříve a v nejvyšší možné míře nahrazeny méně škodlivými látkami nebo směsmi. 8.Ustanovení čl. 59 odst. 5 se použije ode dne 1. června 2015 . Do té doby se za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí emise těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F či standardní věty označující specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61 nebo které musí být těmito větami označovány, a emise halogenovaných těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 či věty označující specifickou rizikovost R40 nebo R68 nebo které musí být těmito větami označovány, omezují v podmínkách záchytu do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž nesmějí překračovat příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 4 přílohy VII. 9.Část 4 bod 2 přílohy VII se použije ode dne 1. června 2015 . Do té doby musí být v případě emisí halogenovaných těkavých organických sloučenin, jimž jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 či standardní věty označující specifickou rizikovost R40 nebo R68 nebo které musí být těmito větami označovány, o celkovém hmotnostním toku všech sloučenin, které jsou příčinou označení H341 nebo H351 či označení R40 nebo R68, větším nebo rovném 100 g/h dodržena mezní hodnota emisí 20 mg/Nm3 . Tato mezní hodnota emisí se týká součtu hmotností jednotlivých sloučenin.

Článek 83 Článek 83 Vstup v platnost

Článek 84 Článek 84 Určení

Pro účely této směrnice se rozumí:

Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 (Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 191 ) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 15. února 2010 (Úř. věst. C 107 E, 27.4.2010, s. 1 ), postoj Evropského parlamentu ze dne 7. července 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 8. listopadu 2010 .

1) látkou jakýkoli chemický prvek a jeho sloučeniny, s výjimkou:a) radioaktivních látek definovaných v článku 1 směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996 , kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího zářeníÚř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1 . ;b) geneticky modifikovaných mikroorganismů definovaných v čl. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/41/ES ze dne 6. května 2009 o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismyÚř. věst. L 125, 21.5.2009, s. 75 . ;c) geneticky modifikovaných organismů definovaných v čl. 2 bodě 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředíÚř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1 . ;

a) radioaktivních látek definovaných v článku 1 směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996 , kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího zářeníÚř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1 . ;

b) geneticky modifikovaných mikroorganismů definovaných v čl. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/41/ES ze dne 6. května 2009 o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismyÚř. věst. L 125, 21.5.2009, s. 75 . ;

c) geneticky modifikovaných organismů definovaných v čl. 2 bodě 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředíÚř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1 . ;

2) znečištěním lidskou činností přímo či nepřímo způsobené vniknutí látek, vibrací, tepla nebo hluku do ovzduší, vody nebo půdy, které může být škodlivé lidskému zdraví, nepříznivě ovlivnit kvalitu životního prostředí, vést ke škodám na hmotném majetku anebo omezit či narušit hodnotu životního prostředí a další zákonné způsoby využití životního prostředí;

3) zařízením stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I nebo v části 1 přílohy VII a jakékoli další s nimi přímo spojené činnosti na tomtéž místě, které po technické stránce souvisejí s činnostmi uvedenými ve zmíněných přílohách a mohly by ovlivnit emise a znečištění;

4) emisemi přímé nebo nepřímé uvolňování látek, vibrací, tepla nebo hluku z bodových nebo difúzních zdrojů v zařízení do ovzduší, vody či půdy;

5) mezní hodnotou emisí objem vyjádřený pomocí určitých specifických parametrů, koncentrace nebo hladiny určité emise, který nesmí být během jednoho či více časových úseků překročen;

6) normou kvality životního prostředí souhrn požadavků, které musí dané životní prostředí nebo jeho určitá část v daném čase splňovat a které jsou stanoveny právem Unie;

7) povolením písemné oprávnění k provozu celého zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu, anebo jeho části;

8) obecně závaznými pravidly mezní hodnoty emisí nebo jiné podmínky, přinejmenším na odvětvové úrovni, které jsou přijaty za účelem přímého použití ke stanovení podmínek pro povolení;

9) podstatnou změnou změna v povaze, funkci či rozsahu zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu, která může mít významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí;

10) nejlepšími dostupnými technikami nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních metod dokládající praktickou vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení mezních hodnot emisí a dalších podmínek povolení, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, nebo pokud to není proveditelné, tyto emise omezit, a zabránit tak nepříznivým dopadům na životní prostředí jako celek, přičemža) technikami se rozumí jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, budováno, udržováno, provozováno a vyřazováno z činnosti;b) dostupnými technikami se rozumějí techniky, které byly vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, bez ohledu na to, zda jsou tyto techniky v dotyčném členském státě používány či vyráběny, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné;c) nejlepšími technikami se rozumějí techniky nejúčinnější z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku;

a) technikami se rozumí jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, budováno, udržováno, provozováno a vyřazováno z činnosti;

b) dostupnými technikami se rozumějí techniky, které byly vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, bez ohledu na to, zda jsou tyto techniky v dotyčném členském státě používány či vyráběny, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné;

c) nejlepšími technikami se rozumějí techniky nejúčinnější z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku;

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, že žádné zařízení, spalovací zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu není provozováno bez povolení. Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy stanovit postup pro registraci zařízení, na které se vztahuje pouze kapitola V. Postup registrace musí být popsán v závazném předpise a zahrnovat přinejmenším oznámení provozovatele příslušnému orgánu o záměru provozovat zařízení.

Členské státy mohou stanovit, že se povolení vztahuje na dvě či více zařízení anebo části zařízení, pokud jsou provozovány stejným provozovatelem na stejném místě. Vztahuje-li se jedno povolení na dvě či více zařízení, musí obsahovat podmínky, které zajistí, že požadavky této směrnice splňuje každé zařízení.

Členské státy mohou stanovit, že se povolení vztahuje na několik částí zařízení provozovaného různými provozovateli. V povolení se v tomto případě uvedou povinnosti jednotlivých provozovatelů.

Úř. věst. L 54, 25.2.1978, s. 19 .

11) referenčním dokumentem o BAT dokument, jenž je výsledkem výměny informací uspořádané podle článku 13, je vypracován pro určené činnosti a popisuje zejména použité techniky, současné úrovně emisí a spotřeby, zvažované techniky pro určení nejlepších dostupných technik, jakož i závěry o BAT a jakékoli nově vznikající techniky, se zvláštním přihlédnutím ke kritériím uvedeným v příloze III;

12) závěry o BAT dokument obsahující části referenčního dokumentu o BAT stanovící závěry o nejlepších dostupných technikách, jejich popis, informace k hodnocení jejich použitelnosti, úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, související monitorování, související úrovně spotřeby a případně příslušná sanační opatření;

13) úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami rozsah úrovní emisí získaný za běžných provozních podmínek použitím nejlepší dostupné techniky nebo kombinací nejlepších dostupných technik, jak jsou popsány v závěrech o BAT, vyjádřený jako průměr za určitý časový úsek za specifikovaných referenčních podmínek.

14) nově vznikající technikou nová technika průmyslové činnosti, která by mohla v případě, že bude vyvinuta ke komerčním účelům, poskytovat buď vyšší obecnou úroveň ochrany životního prostředí, nebo alespoň stejnou úroveň ochrany životního prostředí a vyšší úspory nákladů než stávající nejlepší dostupné techniky;

15) provozovatelem fyzická nebo právnická osoba, která zařízení, spalovací zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu zcela nebo zčásti provozuje nebo řídí, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právo, na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickou funkcí zařízení;

16) veřejností jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi;

17) dotčenou veřejností veřejnost, která je nebo by mohla být ovlivněna rozhodováním o udělení nebo aktualizaci povolení nebo podmínek povolení nebo která má na tomto rozhodování zájem; pro účely této definice se nevládní organizace prosazující ochranu životního prostředí a splňující požadavky podle vnitrostátního práva považují za organizace mající na rozhodnutí zájem;

18) nebezpečnými látkami látky nebo směsi vymezené v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsíÚř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1 . ;

19) základní zprávou informace o stavu kontaminace půdy a podzemních vod relevantními nebezpečnými látkami;

20) podzemními vodami podzemní vody ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000 , kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politikyÚř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1 . ;

Aniž jsou dotčeny jiné požadavky stanovené ve vnitrostátním právu nebo v právu Unie, udělí příslušný orgán povolení, pokud zařízení vyhovuje požadavkům této směrnice.

Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby v případě, že se povolovacího řízení účastní více než jeden příslušný orgán nebo více než jeden provozovatel nebo je uděleno více než jedno povolení, byly podmínky pro udělení povolení a povolovací řízení plně koordinovány, aby byl zajištěn účinný integrovaný přístup všech orgánů, které jsou pro toto řízení příslušné.

V případě nového zařízení nebo podstatné změny zařízení, na které se vztahuje článek 4 směrnice 85/337/EHS, je pro udělení povolení nutno posoudit a použít i veškeré takto získané významné informace či závěry učiněné podle článků 5, 6, 7 a 9 uvedené směrnice.

Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 1 .

21) půdou svrchní vrstva zemské kůry, která se nachází mezi pevným skalním podložím a zemským povrchem. Půda je složena z minerálních částic, organické hmoty, vody, vzduchu a živých organismů;

22) inspekcí v oblasti životního prostředí veškeré činnosti, včetně prohlídek na místě, monitorování emisí a kontrol interních zpráv a následných dokumentů, ověřování vlastního monitorování, kontrol používaných technik a vhodnosti řízení zařízení z hlediska životního prostředí, prováděné příslušným orgánem nebo jeho jménem s cílem kontrolovat zařízení z hlediska dodržování podmínek stanovených v povolení, podporovat dodržování těchto podmínek a tam, kde to je nezbytné, monitorovat jejich dopad na životní prostředí;

23) drůbeží drůbež ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 90/539/EHS o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích zemíÚř. věst. L 303, 31.10.1990, s. 6 . ;

24) palivem jakýkoli tuhý, kapalný nebo plynný spalitelný materiál;

25) spalovacím zařízením technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla;

26) komínem konstrukce s jedním nebo dvěma průduchy zajišťujícími odvod odpadních plynů za účelem jejich vypuštění do ovzduší;

27) provozními hodinami doba vyjádřená v hodinách, během níž je celé spalovací zařízení nebo jeho část v provozu a vypouští emise do ovzduší, s výjimkou doby uvádění zařízení do provozu a ukončování jeho provozu;

28) stupněm odsíření poměr množství síry nevyloučené spalovacím zařízením do ovzduší v daném časovém úseku k množství síry obsažené v pevném palivu, které bylo do spalovacího zařízení přivedeno a použito ve stejném časovém úseku;

29) domácím tuhým palivem přírodní pevné palivo, jež je spalováno ve spalovacím zařízení určeném zvláště pro ně a jež se těží místně;

30) určujícím palivem palivo, pro něž je mezní hodnota emisí stanovená v části 1 přílohy V nejvyšší ze všech paliv, jež se používají ve spalovacím zařízení ke spalování více druhů paliv využívajícím zbytky pocházející z destilace a zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, anebo má-li několik paliv shodnou mezní hodnotu emisí, to z těchto paliv, jež má nejvyšší tepelný příkon;

Aniž je dotčena povinnost mít povolení, mohou členské státy zařadit požadavky pro určité kategorie zařízení, spalovacích zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu do obecně závazných pravidel. Přijmou-li se obecně závazná pravidla, může povolení jednoduše zahrnovat odkaz na tato pravidla.

Úř. věst. L 409, 31.12.1992, s. 11 .

31) biomasoua) produkty, které sestávají z rostlinného materiálu pocházejícího ze zemědělství nebo lesnictví a které lze použít jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu;b) následující odpad:i) rostlinný odpad ze zemědělství nebo lesnictví;ii) rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud se vniklé teplo opětovně použije;iii) rostlinný odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny, pokud se spoluspaluje v místě výroby a vzniklé teplo se využije;iv) korkový odpad;v) dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, včetně zejména dřevného odpadu ze stavebnictví a z demolic;

a) produkty, které sestávají z rostlinného materiálu pocházejícího ze zemědělství nebo lesnictví a které lze použít jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu;

b) následující odpad:i) rostlinný odpad ze zemědělství nebo lesnictví;ii) rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud se vniklé teplo opětovně použije;iii) rostlinný odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny, pokud se spoluspaluje v místě výroby a vzniklé teplo se využije;iv) korkový odpad;v) dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, včetně zejména dřevného odpadu ze stavebnictví a z demolic;

i) rostlinný odpad ze zemědělství nebo lesnictví;

ii) rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud se vniklé teplo opětovně použije;

iii) rostlinný odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny, pokud se spoluspaluje v místě výroby a vzniklé teplo se využije;

iv) korkový odpad;

v) dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, včetně zejména dřevného odpadu ze stavebnictví a z demolic;

32) spalovacím zařízením ke spalování více druhů paliv spalovací zařízení, v němž se mohou současně nebo střídavě spalovat dva nebo více druhů paliv;

33) plynovou turbínou rotující stroj, který přeměňuje tepelnou energii v mechanickou práci a který se skládá především z kompresoru, tepelného zařízení, ve kterém se palivo oxiduje za účelem ohřátí pracovního média, a turbíny;

34) plynovým motorem motor s vnitřním spalováním fungující na principu Ottova cyklu a využívající ke spalování paliva zážehového zapalování nebo, v případě dvojpalivového motoru, vznětového zapalování;

35) naftovým motorem motor s vnitřním spalováním fungující na principu Dieslova cyklu a využívající ke spalování paliva vznětového zapalování;

36) malou izolovanou soustavou malá izolovaná soustava ve smyslu čl. 2 bodu 26 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinouÚř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37 . ;

37) odpadem odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadechÚř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3 . ;

38) nebezpečným odpadem nebezpečný odpad ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice 2008/98/ES;

39) smíšeným komunálním odpadem odpad z domácností stejně jako živnostenský či průmyslový odpad a odpad z úřadů, který je svou charakteristikou a složením podobný odpadu z domácností, ale s výjimkou frakcí uvedených pod číslem 20 01 v příloze rozhodnutí Komise 2000/532/ESRozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000 , kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3 ). , které jsou sbírány odděleně u zdroje, a s výjimkou dalších odpadů uvedených ve zmíněné příloze pod číslem 20 02;

40) zařízením na spalování odpadu stacionární nebo mobilní technická jednotka a zařízení určené k tepelnému zpracování odpadů, s využitím tepla vzniklého spalováním nebo bez něho, prostřednictvím spalování oxidací odpadu a dalšími způsoby tepelného zpracování, jako jsou pyrolýza, zplynování nebo plazmové procesy, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny;

Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředíÚř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56 . , přijmou členské státy v případě jakékoli mimořádné události či havárie, která má závažné dopady na životní prostředí, nezbytná opatření k zajištění toho, aby

a) provozovatel ihned informoval příslušný orgán;

b) provozovatel ihned přijal opatření k omezení dopadů na životní prostředí a k zamezení dalších možných mimořádných událostí nebo havárií;

c) příslušný orgán vyžadoval od provozovatele přijetí veškerých vhodných doplňujících opatření, jež tento orgán považuje za nezbytné k omezení dopadů na životní prostředí a k zamezení dalších možných mimořádných událostí nebo havárií.

Úř. věst. L 85, 29.3.1999, s. 1 .

41) zařízením na spoluspalování odpadu stacionární nebo mobilní technická jednotka, jejímž hlavním účelem je výroba energie nebo hmotných produktů a která využívá odpad jako normální nebo přídavné palivo nebo ve které je odpad tepelně zpracován za účelem jeho odstranění prostřednictvím spalování oxidací odpadu a dalšími způsoby tepelného zpracování, jako jsou pyrolýza, zplynování nebo plazmové procesy, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny;

42) jmenovitou kapacitou součet kapacit spalování všech pecí, z nichž se zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu skládá, jak je uvedl výrobce a potvrdil provozovatel, s řádným přihlédnutím ke spalnému teplu odpadu vyjádřenému jako množství odpadu spálené za hodinu;

43) dioxiny a furany polychlorované p-dibenzodioxiny a dibenzofurany uvedené v části 2 přílohy VI;

44) organickou sloučeninou sloučenina obsahující přinejmenším uhlík a jeden nebo více z těchto prvků: vodík, halogeny, kyslík, síra, fosfor, křemík nebo dusík, s výjimkou oxidů uhlíku a anorganických uhličitanů a hydrogenuhličitanů;

45) těkavou organickou sloučeninou organická sloučenina nebo frakce kreosotu, která má při teplotě 293,15 K tlak par 0,01 kPa nebo vyšší nebo která za konkrétních podmínek použití vykazuje odpovídající těkavost;

46) organickým rozpouštědlem těkavá organická sloučenina, která se používáa) samostatně nebo ve spojení s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů;b) jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látek;c) jako odmašťovací prostředek;d) jako dispergační činidlo;e) jako prostředek používaný k úpravě viskozity;f) jako prostředek používaný k úpravě povrchového napětí;g) jako plastifikátor;h) jako konzervant;

a) samostatně nebo ve spojení s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů;

b) jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látek;

c) jako odmašťovací prostředek;

d) jako dispergační činidlo;

e) jako prostředek používaný k úpravě viskozity;

f) jako prostředek používaný k úpravě povrchového napětí;

g) jako plastifikátor;

h) jako konzervant;

47) nátěrovou hmotou nátěrová hmota ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidelÚř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 87 . .

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby byly dodržovány podmínky povolení.

Pokud jsou podmínky povolení porušeny, členské státy zajistí, aby Pokud porušení podmínek povolení představuje bezprostřední ohrožení lidského zdraví nebo nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí, a není-li zjednána náprava podle prvního pododstavce písm. b) a c), je provozování zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu, zařízení na spoluspalování odpadu nebo jejich příslušné části pozastaveno.

a) provozovatel ihned informoval příslušný orgán;

b) provozovatel ihned přijal opatření, která zajistí nápravu v nejkratší možné době;

c) příslušný orgán vyžadoval od provozovatele přijetí veškerých vhodných doplňujících opatření, jež tento orgán považuje za nezbytné k zajištění nápravy.

Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91 .

Pokud jsou emise skleníkových plynů ze zařízení uvedeny v příloze I směrnice 2003/87/ES ve vztahu k činnosti prováděné v uvedeném zařízení, neobsahuje povolení mezní hodnoty emisí pro přímé emise uvedeného plynu, ledaže je to nezbytné k tomu, aby nebylo způsobeno žádné podstatné místní znečištění životního prostředí.

Členské státy se mohou rozhodnout, že pro činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES nestanoví požadavky týkající se energetické účinnosti s ohledem na spalovací jednotky nebo jiné jednotky emitující oxid uhličitý v místě, kde se zařízení nachází.

Pokud je to nezbytné, příslušné orgány povolení náležitě pozmění.

Odstavce 1 až 3 se nevztahují na zařízení dočasně vyňatá ze systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii v souladu s článkem 27 směrnice 2003/87/ES.

Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1 .

Tato kapitola se vztahuje na činnosti uvedené v příloze I, které dosahují kapacitních prahových hodnot uvedených ve zmíněné příloze, jsou-li stanoveny.

Úř. věst. L 24, 29.1.2008, s. 8 .

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby byla zařízení provozována v souladu s těmito zásadami:

a) jsou učiněna všechna vhodná preventivní opatření proti znečišťování;

b) jsou použity nejlepší dostupné techniky;

c) nedochází k významnému znečišťování;

d) předchází se vzniku odpadů v souladu se směrnicí 2008/98/ES;

e) jestliže odpady vznikají, jsou v pořadí podle priority a v souladu se směrnicí 2008/98/ES připraveny k opětovnému použití, recyklovány, využívány, anebo, pokud využití není technicky a ekonomicky možné, odstraněny s vyloučením či omezením jakýchkoli dopadů na životní prostředí;

f) energie je využívána účinně;

g) jsou přijata nezbytná opatření, která mají předcházet výskytu havárií a omezovat jejich následky;

h) při úplném ukončení činnosti jsou přijata nezbytná opatření k zabránění jakémukoli riziku znečištění a k navrácení místa provozu do uspokojivého stavu definovaného v souladu s článkem 22.

Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1 .

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby žádost o povolení obsahovala popis Žádost o povolení musí též obsahovat shrnutí údajů, které jsou uvedeny v prvním pododstavci, bez technických podrobností a odborných pojmů.

a) zařízení a jeho činností;

b) surovin a pomocných materiálů, dalších látek a energie, která je v zařízení používána anebo jím produkována;

c) zdrojů emisí ze zařízení;

d) podmínek místa zařízení;

e) tam, kde je to povinné, základní zprávy podle čl. 22 odst. 2;

f) povahy a množství předpokládaných emisí ze zařízení do jednotlivých složek prostředí, jakož i určení významných účinků těchto emisí na životní prostředí;

g) navrhované technologie a dalších metod určených pro předcházení, nebo pokud to není možné, ke snížení emisí ze zařízení;

h) opatření k předcházení vzniku odpadů, které v zařízení vznikají, a k přípravě jejich opětovného použití, recyklaci a využití;

i) dalších opatření plánovaných k dodržování obecných zásad základních povinností provozovatele stanovených v článku 11;

j) opatření plánovaných k monitorování emisí do životního prostředí;

k) hlavních náhradních řešení k navrhovaným technologiím, technikám a opatřením prověřených žadatelem, ve formě přehledu.

Pokud informace poskytnuté v souladu s požadavky směrnice Rady 85/337/EHS nebo bezpečnostní zpráva vypracovaná v souladu se směrnicí 96/82/ES nebo informace poskytnuté v souladu s jiným právním předpisem splňují některý z požadavků odstavce 1, je možné tyto informace do žádosti zahrnout nebo je k žádosti přiložit.

Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32 .

Za účelem vypracování, přezkoumání a případné nezbytné aktualizace referenčních dokumentů o BAT pořádá Komise výměnu informací mezi členskými státy, dotčenými průmyslovými odvětvími, nevládními organizacemi, které podporují ochranu životního prostředí, a Komisí.

Výměna informací se týká zejména

a) výkonnosti zařízení a technik z hlediska emisí, vyjádřených případně jako krátkodobé a dlouhodobé průměry, a souvisejících referenčních podmínek, spotřeby a povahy surovin, spotřeby vody, využívání energie a vzniku odpadů;

b) používaných technik, souvisejícího monitorování, mezisložkových vlivů, ekonomické a technické přijatelnosti a rozvoje v těchto oblastech;

c) nejlepších dostupných technik a nově vznikajících technik zjištěných v návaznosti na posouzení otázek uvedených v písmenech a) a b).

Komise zřídí a pravidelně svolává fórum složené ze zástupců členských států, dotčených průmyslových odvětví a nevládních organizací, které podporují ochranu životního prostředí. Komise získá stanovisko fóra k praktickým záležitostem pro výměnu informací, a zejména Pokyny uvedené v druhém pododstavci písm. c) a d) zohlední stanovisko fóra a přijmou se regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2.

a) k jednacímu řádu fóra;

b) k pracovnímu programu pro výměnu informací;

c) k pokynům pro sběr údajů;

d) k pokynům pro vypracování referenčních dokumentů o BAT a zabezpečení jejich kvality včetně vhodnosti jejich obsahu a formátu.

Komise obdrží a zveřejní stanovisko fóra k navrhovanému obsahu referenčních dokumentů o BAT a pro účely postupů stanovených v odstavci 5 toto stanovisko zohlední.

Rozhodnutí o závěrech o BAT se přijímají regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2.

Po přijetí rozhodnutí podle odstavce 5 Komise referenční dokument o BAT neprodleně zpřístupní veřejnosti a zajistí, aby byly závěry o BAT dostupné ve všech úředních jazycích Unie.

Do přijetí příslušného rozhodnutí podle odstavce 5 se závěry o nejlepších dostupných technikách z referenčních dokumentů o BAT přijatých Komisí přede dnem uvedeným v článku 83 použijí jako závěry o BAT pro účely této kapitoly, s výjimkou čl. 15 odst. 3 a 4.

Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40 .

Členské státy zajistí, aby v povolení byla uvedena veškerá opatření nutná ke splnění požadavků podle článků 11 a 18. Tato opatření obsahují alespoň

a) mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky uvedené v příloze II a další znečišťující látky, které by mohly být emitovány z dotyčného zařízení ve významném množství, se zřetelem k jejich povaze a možnosti přenosu z jedné složky životního prostředí do druhé;

b) vhodné požadavky na ochranu půdy a podzemní vody a opatření k monitorování odpadů, které v zařízení vznikají, a k nakládání s nimi;

c) vhodné požadavky na monitorování emisí uvádějícíi) metody, frekvenci a postup vyhodnocování měření aii) v případě použití čl. 15 odst. 3 písm. b) požadavek, aby výsledky monitorování emisí byly k dispozici pro táž časová období a referenční podmínky jako v případě úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami;

i) metody, frekvenci a postup vyhodnocování měření a

ii) v případě použití čl. 15 odst. 3 písm. b) požadavek, aby výsledky monitorování emisí byly k dispozici pro táž časová období a referenční podmínky jako v případě úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami;

d) povinnost předkládat příslušnému orgánu pravidelně a alespoň jednou za roki) informace na základě výsledků monitorování emisí podle písmene c) a další požadované údaje, jež příslušnému orgánu umožní ověřit soulad s podmínkami povolení; aii) použije-li se čl. 15 odst. 3 písm. b), shrnutí výsledků monitorování emisí umožňující srovnání s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami;

i) informace na základě výsledků monitorování emisí podle písmene c) a další požadované údaje, jež příslušnému orgánu umožní ověřit soulad s podmínkami povolení; a

ii) použije-li se čl. 15 odst. 3 písm. b), shrnutí výsledků monitorování emisí umožňující srovnání s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami;

e) vhodné požadavky na pravidelnou údržbu a na dohled nad opatřeními přijatými k zabránění emisím do půdy a podzemních vod podle písmene b) a vhodné požadavky na pravidelné monitorování půdy a podzemních vod v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat, a s ohledem na možnost kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení;

f) opatření pro případ jiných než běžných provozních podmínek, jako je spouštění, odstavování, neúmyslný únik látek, špatná funkce, krátkodobá přerušení a úplné ukončení provozu;

g) ustanovení týkající se minimalizace dálkového přenosu znečištění či znečištění přesahujícího hranice států;

h) podmínky pro posouzení dodržování mezních hodnot emisí nebo odkaz na platné požadavky stanovené jinde.

Pro účely odst. 1 písm. a) mohou být mezní hodnoty doplněny nebo nahrazeny ekvivalentními parametry nebo jinými technickými opatřeními, která zajistí rovnocennou úroveň ochrany životního prostředí.

Při stanovení podmínek povolení se jako reference použijí závěry o BAT.

Aniž je dotčen článek 18, může příslušný orgán stanovit přísnější podmínky povolení, než jsou podmínky, které lze splnit využitím nejlepších dostupných technik, jež jsou popsány v závěrech o BAT. Členské státy mohou stanovit pravidla, na jejichž základě může příslušný orgán takové přísnější podmínky stanovit.

Stanoví-li příslušný orgán podmínky povolení na základě nejlepších dostupných technik, které nejsou popsány v žádných příslušných závěrech o BAT, zajistí, aby Neobsahují-li závěry o BAT uvedené v prvním pododstavci hodnoty emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, zajistí příslušný orgán, aby technika uvedená v prvním pododstavci zajišťovala míru ochrany životního prostředí rovnocennou nejlepším dostupným technikám popsaným v závěrech o BAT.

a) byla dotyčná technika určena se zvláštním přihlédnutím ke kritériím uvedeným v příloze III a

b) byly splněny požadavky stanovené v článku 15.

Nevztahují-li se žádné závěry o BAT na činnosti nebo typ výrobního procesu prováděné v zařízení nebo nezabývají-li se tyto závěry všemi možnými dopady činnosti nebo procesu na životní prostředí, stanoví příslušný orgán po předchozí konzultaci s provozovatelem podmínky povolení na základě nejlepších dostupných technik, které určí pro dotyčné činnosti nebo procesy, přičemž zvláštní pozornost věnuje kritériím uvedeným v příloze III.

U zařízení uvedených v bodě 6.6 přílohy I se použijí odstavce 1 až 6 tohoto článku, aniž jsou dotčeny právní předpisy týkající se dobrých životních podmínek zvířat.

Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13 .

Mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky se vztahují k bodu, kde emise zařízení opouštějí, a žádné ředění před uvedeným bodem se při zjišťování těchto hodnot nebere v úvahu. V případě nepřímých výpustí znečišťujících látek do vody může být při určování mezních hodnot emisí pro dotyčné zařízení za předpokladu, že je zaručena rovnocenná úroveň ochrany životního prostředí jako celku a že výsledkem není vyšší stupeň znečištění životního prostředí, vzat v úvahu čisticí efekt čistírny odpadních vod.

Aniž je dotčen článek 18, musí mezní hodnoty emisí, ekvivalentní parametry a jiná technická opatření uvedená v čl. 14 odst. 1 a 2 vycházet z nejlepších dostupných technik, aniž je předepsáno použití jakékoli konkrétní metody či technologie.

Příslušný orgán stanoví mezní hodnoty emisí, které zajišťují, že za běžných provozních podmínek emise nepřekročí úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, jak jsou stanoveny v rozhodnutích o závěrech o BAT uvedených v čl. 13 odst. 5, a to jedním z těchto způsobů: Použije-li se písmeno b), příslušný orgán nejméně jednou ročně posoudí výsledky monitorování emisí s cílem zajistit, aby emise za běžných provozních podmínek nepřekračovaly úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami.

a) stanovením mezních hodnot emisí, které nepřekračují úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami. Tyto mezní hodnoty emisí jsou vyjádřeny za stejné období jako úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami nebo za období kratší a za totožných referenčních podmínek; nebo

b) stanovením jiných mezních hodnot emisí, než jsou hodnoty uvedené v písmeni a), pokud jde o hodnoty, období a referenční podmínky.

Odchylně od odstavce 3, a aniž je dotčen článek 18, může příslušný orgán v konkrétních případech stanovit mírnější mezní hodnoty emisí. Takovou odchylku lze použít, pouze pokud posouzení prokáže, že by dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v závěrech o BAT vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí, a to z důvodů: Příslušný orgán doloží v příloze k podmínkám povolení důvody vedoucí k použití prvního pododstavce, včetně výsledku posouzení a odůvodnění uložených podmínek. Mezní hodnoty emisí stanovené v souladu s prvním pododstavcem však nesmějí překročit mezní hodnoty emisí, jsou-li tyto hodnoty v přílohách této směrnice stanoveny. Příslušný orgán v každém případě zajistí, aby nedošlo k závažnému znečištění a aby bylo celkově dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Na základě informací poskytnutých členskými státy v souladu s čl. 72 odst. 1, zejména pokud jde o uplatňování tohoto odstavce, může Komise v případě potřeby vyhodnotit a prostřednictvím pokynů dále upřesnit kritéria, jež mají být při použití tohoto odstavce zohledněna. Příslušný orgán znovu posoudí použití prvního pododstavce v rámci každého přezkoumávání podmínek povolení podle článku 21.

a) zeměpisné polohy daného zařízení nebo jeho místních environmentálních podmínek; nebo

b) technické charakteristiky daného zařízení.

Příslušný orgán může ke zkoušení a použití nově vznikajících technik udělit dočasnou výjimku z požadavků odstavců 2 a 3 tohoto článku a čl. 11 písm. a) a b) v celkové délce nepřesahující devět měsíců, je-li po uplynutí uvedené lhůty používání techniky buď zastaveno, nebo se při činnosti dosáhne alespoň úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami.

Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 4 .

Požadavky na monitorování uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. c) vycházejí ze závěrů týkajících se monitorování, které jsou popsány v závěrech o BAT, pokud existují.

Četnost pravidelného monitorování uvedeného v čl. 14 odst. 1 písm. e) stanoví příslušný orgán v povolení pro každé jednotlivé zařízení nebo v obecně závazných pravidlech. Aniž je dotčen první pododstavec, provádí se pravidelné monitorování nejméně jednou za pět let v případě podzemních vod a jednou za deset let v případě půdy, není-li toto monitorování založeno na systematickém hodnocení rizika kontaminace.

Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 22 .

Při přijímání obecně závazných pravidel zajistí členské státy integrovaný přístup a vysokou úroveň ochrany životního prostředí rovnocennou úrovni, jíž lze dosáhnout prostřednictvím jednotlivých podmínek povolení.

Obecně závazná pravidla vycházejí z nejlepších dostupných technik, aniž by k zajištění souladu s články 14 a 15 předepisovala použití jakékoli techniky či konkrétní technologie.

Členské státy zajišťují aktualizaci obecně závazných pravidel tak, aby zohledňovala vývoj nejlepších dostupných technik a bylo dosaženo souladu s článkem 21.

Obecně závazná pravidla přijatá v souladu s odstavci 1, 2 a 3 obsahují odkaz na tuto směrnici nebo se takový odkaz učiní při jejich úředním vyhlášení.

Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1 .

Pokud určitá norma kvality životního prostředí vyžaduje dodržení přísnějších podmínek, než jakých lze dosáhnout použitím nejlepších dostupných technik, uvedou se v povolení dodatečná opatření, aniž jsou dotčena jiná opatření, která mohou být k dosažení souladu s normami kvality životního prostředí učiněna.

Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23 .

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán sledoval vývoj nejlepších dostupných technik nebo aby byl informován o tomto vývoji a o zveřejnění všech nových nebo aktualizovaných závěrů o BAT, a tyto informace poskytují dotčené veřejnosti.

Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1 .

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby provozovatel uvědomil příslušný orgán o jakýchkoli plánovaných změnách povahy, funkce či rozsahu zařízení, jež by mohly mít následky pro životní prostředí. V případě potřeby provede příslušný orgán aktualizaci povolení.

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby se žádná podstatná změna, kterou provozovatel plánuje, neuskutečnila bez povolení uděleného v souladu s touto směrnicí. Žádost o povolení a rozhodnutí příslušného orgánu se vztahuje na části zařízení a údaje uvedené v článku 12, které mohou být touto podstatnou změnou ovlivněny.

Každá změna povahy, funkce či rozsahu zařízení se považuje za podstatnou, pokud sama o sobě dosahuje kapacitních prahových hodnot stanovených v příloze I.

Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1 .

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby příslušný orgán v souladu s odstavci 2 až 5 pravidelně přezkoumával všechny podmínky povolení a v případě, že je to nutné pro zajištění souladu s touto směrnicí, tyto podmínky aktualizoval.

Na žádost příslušného orgánu předloží provozovatel veškeré informace, které jsou nezbytné k přezkoumání podmínek povolení, zejména včetně výsledků monitorování emisí a jiných údajů umožňujících srovnání provozu zařízení s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v příslušných závěrech o BAT a s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami. Příslušný orgán při přezkoumávání podmínek povolení použije všechny informace získané z monitorování nebo inspekcí.

Do čtyř let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT podle čl. 13 odst. 5 týkajícího se hlavní činnosti zařízení příslušný orgán zajistí, aby Při přezkoumání se zohlední všechny nové nebo aktualizované závěry o BAT použitelné pro dané zařízení, které byly v souladu s čl. 13 odst. 5 přijaty od udělení povolení nebo jeho posledního přezkoumání.

a) všechny podmínky povolení pro dotyčné zařízení byly přezkoumány a v případě nutnosti aktualizovány s cílem zajistit soulad s touto směrnicí, zejména s čl. 15 odst. 3 a 4 tam, kde jsou použitelné;

b) zařízení tyto podmínky povolení dodržovalo.

Pokud se na zařízení nevztahují žádné závěry o BAT, podmínky povolení se přezkoumají a v případě nutnosti aktualizují, pokud vývoj v oblasti nejlepších dostupných technik umožňuje významné snížení emisí.

Podmínky povolení se přezkoumají a v případě potřeby aktualizují alespoň v jednom z těchto případů:

a) znečištění působené zařízením je tak značné, že je nutné znovu prověřit mezní hodnoty emisí uvedené v povolení anebo do povolení zahrnout mezní hodnoty nové;

b) bezpečnost provozu vyžaduje, aby byly použity jiné techniky;

c) je nezbytné dodržovat novou nebo revidovanou normu kvality životního prostředí v souladu s článkem 18.

Úř. věst. L 125, 21.5.2009, s. 75 .

Aniž je dotčena směrnice 2000/60/ES, směrnice 2004/35/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavuÚř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 19 . a příslušné právní předpisy Unie o ochraně půdy, stanoví příslušný orgán podmínky povolení tak, aby při úplném ukončení činností bylo zajištěno dodržení odstavců 3 a 4 tohoto článku.

Pokud činnost zahrnuje používání, výrobu nebo uvolňování příslušných nebezpečných látek, a s ohledem na možnost kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení vypracuje provozovatel základní zprávu a předloží ji příslušnému orgánu před zahájením provozu zařízení či před první aktualizací povolení pro zařízení provedenou po 7. lednu 2013 . Základní zpráva musí obsahovat informace, které jsou zapotřebí k určení stavu půdy a kontaminace podzemních vod, aby bylo možno učinit kvantifikované srovnání se stavem při úplném ukončení činností podle odstavce 3. Základní zpráva obsahuje přinejmenším tyto informace: Splňují-li informace poskytnuté v souladu s jinými vnitrostátními právními předpisy či předpisy Unie požadavky tohoto odstavce, mohou být zahrnuty do předkládané základní zprávy nebo k ní mohou být připojeny. Komise vypracuje pokyny týkající se obsahu základní zprávy.

a) informace o stávajícím využití a případně o minulých využitích daného místa;

b) dostupné stávající informace o rozborech půdy a podzemních vod popisující stav místa v době vypracování zprávy anebo nové rozbory půdy a podzemních vod s ohledem na možnost znečištění půdy a podzemních vod nebezpečnými látkami, jež mají být dotyčným zařízením používány, vyráběny nebo uvolňovány.

Při úplném ukončení činností posoudí provozovatel stav kontaminace půdy a podzemních vod příslušnými nebezpečnými látkami používanými, vyráběnými nebo uvolňovanými daným zařízením. Pokud zařízení oproti stavu uvedenému v základní zprávě podle odstavce 2 způsobilo významné znečištění půdy nebo podzemních vod těmito nebezpečnými látkami, učiní provozovatel kroky nezbytné k odstranění znečištění tak, aby bylo dané místo uvedeno do zmíněného stavu. Za tímto účelem lze zohlednit technickou proveditelnost takových opatření. Aniž je dotčen první pododstavec, přijme provozovatel po úplném ukončení činnosti a v případě, že kontaminace půdy a podzemních vod daného místa představuje významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí v důsledku povolených činností prováděných provozovatelem před první aktualizací povolení vztahujícího se k zařízení po 7. lednu 2013 , a s přihlédnutím k podmínkám místa zařízení stanoveným podle čl. 12 odst. 1 písm. d) nezbytná opatření k odstranění, regulaci, izolaci nebo snížení množství příslušných nebezpečných látek tak, aby dané místo, vzhledem k současnému nebo budoucímu schválenému způsobu využívání, přestalo uvedené riziko představovat.

Pokud se od provozovatele nepožaduje vypracování základní zprávy podle odstavce 2, učiní provozovatel po úplném ukončení činnosti nezbytná opatření, která jsou zaměřena na odstranění, regulaci, izolaci nebo snížení množství příslušných nebezpečných látek tak, aby dané místo, vzhledem k současnému nebo budoucímu schválenému způsobu využívání, již v důsledku kontaminace půdy a podzemních vod plynoucí z povolených činností a s přihlédnutím k podmínkám místa zařízení stanoveným podle čl. 12 odst. 1 písm. d) nepředstavovalo žádné významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí.

Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1 .

Členské státy zřídí systém pro inspekce zařízení v oblasti životního prostředí, zaměřené na přezkoumání plné šíře významných účinků dotyčného zařízení na životní prostředí. Členské státy zajistí, aby provozovatelé poskytovali příslušným orgánům veškerou nezbytnou pomoc při jakékoli prohlídce na místě, při odebírání vzorků a při shromažďování veškerých potřebných informací, které jsou pro plnění jejich povinností v rámci této směrnice nezbytné.

Členské státy zajistí, aby se na všechna zařízení vztahoval plán inspekcí v oblasti životního prostředí na celostátní, regionální nebo místní úrovni a aby byl tento plán pravidelně přezkoumáván a podle potřeby aktualizován.

Každý plán inspekcí v oblasti životního prostředí musí obsahovat

a) obecné posouzení příslušných významných otázek v oblasti životního prostředí;

b) zeměpisnou oblast, na kterou se vztahuje;

c) seznam zařízení, na která se vztahuje;

d) postupy pro vypracování programu běžných inspekcí v oblasti životního prostředí podle odstavce 4;

e) postupy pro mimořádné inspekce v oblasti životního prostředí podle odstavce 5;

f) je-li to nezbytné, ustanovení o spolupráci mezi různými inspekčními orgány.

Příslušný orgán na základě plánů inspekcí pravidelně vypracovává programy běžných inspekcí v oblasti životního prostředí, včetně četnosti prohlídek na místě u různých druhů zařízení. Doba mezi dvěma prohlídkami na místě se stanoví na základě systematického posuzování rizik v oblasti životního prostředí u dotyčných zařízení, přičemž v případě zařízení představujících nejvyšší riziko nesmí být delší než jeden rok a v případě zařízení představujících nejnižší riziko delší než tři roky. Pokud inspekce zjistí závažné porušení podmínek povolení, bude do šesti měsíců od ní provedena dodatečná prohlídka na místě. Při systematickém posuzování rizik v oblasti životního prostředí se vychází alespoň z těchto kritérií: Komise může přijmout pokyny týkající se kritérií pro posouzení rizik v oblasti životního prostředí.

a) možné a skutečné dopady dotyčných zařízení na lidské zdraví a životní prostředí při zohlednění úrovní a druhů emisí, citlivosti místního prostředí a rizika havárií;

b) historie dodržování podmínek povolení;

c) účast provozovatele v systému Unie pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1 ). .

Mimořádné inspekce v oblasti životního prostředí se provádějí co nejdříve a případně před udělením, přezkoumáním či aktualizací povolení za účelem prošetření závažných stížností týkajících se životního prostředí a vyšetření závažných havárií, mimořádných událostí a případů nedodržování požadavků v oblasti životního prostředí.

V návaznosti na každou prohlídku na místě vypracuje příslušný orgán zprávu, v níž budou popsána příslušná zjištění o tom, jak dané zařízení dodržuje podmínky povolení, a závěry o případné nutnosti dalších opatření. Zpráva se oznámí dotyčnému provozovateli do dvou měsíců od provedení prohlídky na místě. Zprávu příslušný orgán zpřístupní veřejnosti v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředíÚř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26 . do čtyř měsíců po uskutečnění prohlídky na místě. Aniž je dotčen čl. 8 odst. 2, zajistí příslušný orgán, aby provozovatel v přiměřené době přijal veškerá nutná opatření, která byla ve zprávě určena.

Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1 .

Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostávala včasnou a účinnou možnost účasti na řízení o Pro tuto účast platí postup stanovený v příloze IV.

a) udělování povolení pro nová zařízení;

b) udělování povolení pro veškeré podstatné změny;

c) udělování nebo aktualizaci povolení zařízení v případě návrhu na uplatnění čl. 15 odst. 4;

d) aktualizaci povolení nebo podmínek povolení pro zařízení v souladu s čl. 21 odst. 5 písm. a).

Po přijetí rozhodnutí o udělení, přezkoumání či aktualizaci povolení příslušný orgán zpřístupní veřejnosti, a to i prostřednictvím internetu v souvislosti s písmeny a), b) a f), tyto informace:

a) obsah rozhodnutí včetně kopie povolení a případných následných aktualizací;

b) důvody, na kterých je rozhodnutí založeno;

c) výsledky konzultací konaných před přijetím rozhodnutí a vysvětlení, jakým způsobem byly tyto výsledky v daném rozhodnutí zohledněny;

d) názvy referenčních dokumentů o BAT s významem pro dotyčné zařízení nebo činnost;

e) způsob zohlednění nejlepších dostupných technik a úrovní emisí přiřazených k nejlepším dostupným technikám v podmínkách povolení uvedených v článku 14, včetně mezních hodnot emisí;

f) je-li udělena výjimka podle čl. 15 odst. 4, konkrétní důvody pro tuto výjimku vycházející z kritérií uvedených v daném odstavci a stanovených podmínek.

Příslušný orgán rovněž zpřístupní veřejnosti, a to i prostřednictvím internetu, alespoň pokud jde o písmeno a):

a) opatření přijatá provozovatelem při úplném ukončení činností v souladu s článkem 22;

b) výsledky monitorování emisí vyžadovaného podmínkami pro vydání povolení, které má příslušný orgán k dispozici.

Odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku platí s výhradou omezení stanovených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1 .

Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušným vnitrostátním právním řádem měly osoby z řad dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkumu soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohly tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, jednání nebo opomenutí podléhajících článku 24, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a) mají dostatečný zájem;

b) namítají porušení práva v případech, kdy to správní právo procesní členského státu požaduje jako předběžnou podmínku.

Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, jednání nebo opomenutí napadena.

Členské státy určí, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně. K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace, která podporuje ochranu životního prostředí a splňuje veškeré požadavky vnitrostátního práva, pokládán pro účely odst. 1 písm. a) za dostatečný. Pro účely odst. 1 písm. b) se předpokládá, že tyto organizace mají práva, která mohou být porušena.

Odstavce 1, 2 a 3 nevylučují možnost předběžného přezkumu správním orgánem a nedotýkají se požadavku, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právo, byly před předáním věci k soudnímu přezkumu vyčerpány postupy správního přezkumu. Každé takové řízení musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné.

Členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu ke správnímu a soudnímu přezkumu.

Úř. věst. L 303, 31.10.1990, s. 6 .

Je-li si členský stát vědom, že by provoz určitého zařízení mohl mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí v jiném členském státě, nebo pokud o to členský stát, který by mohl být významně zasažen, požádá, předá členský stát, na jehož území byla podána žádost o povolení podle článku 4 nebo čl. 20 odst. 2, druhému členskému státu veškeré informace, které musí sdělit nebo zpřístupnit podle přílohy IV, ve stejnou dobu, kdy je zpřístupní veřejnosti. Tyto informace slouží jako podklad pro jakékoli nezbytné konzultace v rámci dvoustranných vztahů mezi těmito členskými státy na základě vzájemnosti a rovnoprávnosti.

V rámci svých dvoustranných vztahů členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 1 byly žádosti po přiměřenou dobu též zpřístupněny veřejnosti členského státu, která by mohla být dotčena, aby takto mohla využít práva na podání připomínek předtím, než příslušný orgán rozhodne.

Při rozhodování o žádosti o povolení bere příslušný orgán v úvahu výsledky veškerých konzultací podle odstavců 1 a 2.

Příslušný orgán uvědomí každý členský stát, s nímž byly vedeny konzultace podle odstavce 1, o rozhodnutí o žádosti a poskytne mu informace podle čl. 24 odst. 2. Tento druhý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil zpřístupnění těchto informací vhodným způsobem dotčené veřejnosti na svém území.

Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37 .

Členské státy tam, kde je to vhodné, podporují vývoj a uplatňování nově vznikajících technik, zejména těch nově vznikajících technik, které jsou uvedeny v referenčních dokumentech o BAT.

Komise stanoví pokyny, které budou členským státům napomáhat při podpoře vývoje a uplatňování nově vznikajících technik podle odstavce 1.

Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3 .

Tato kapitola se vztahuje na spalovací zařízení o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW nebo více, bez ohledu na typ použitého paliva. Tato kapitola se nevztahuje na následující spalovací zařízení:

a) zařízení, ve kterých se produkty spalování používají k přímému ohřevu, sušení nebo jakémukoli jinému zpracování předmětů nebo materiálů;

b) zařízení k dospalování určená k čištění odpadních plynů spalováním, která nejsou provozována jako nezávislá spalovací zařízení;

c) zařízení k regeneraci katalyzátorů pro katalytické štěpení;

d) zařízení pro přeměnu sirovodíku na síru;

e) reaktory používané v chemickém průmyslu;

f) koksárenské baterie;

g) ohřívače větru vysokých pecí;

h) jakákoli technická zařízení používaná k pohonu vozidla, plavidla nebo letadla;

i) plynové turbíny a plynové motory používané na těžebních plošinách;

j) zařízení, která používají jako palivo tuhý nebo kapalný odpad jiný než odpad uvedený v čl. 3 bodě 31 písm. b).

Rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000 , kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3 ).

Jsou-li odpadní plyny ze dvou nebo více samostatných spalovacích zařízení odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu sčítají.

Jsou-li dvě nebo více samostatných spalovacích zařízení, jimž bylo poprvé uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé poprvé podali úplnou žádost o toto povolení dne 1. července 1987 nebo po něm, umístěna tak, že by s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům jejich odpadní plyny mohly být podle posouzení příslušného orgánu odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu sčítají.

Pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu v případě propojení spalovacích zařízení podle odstavců 1 a 2 se nezohledňují jednotlivá spalovací zařízení se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 15 MW.

Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 87 .

Odpadní plyny ze spalovacích zařízení musí být řízeným způsobem vypouštěny komínem s jedním nebo dvěma odvody spalin, jehož výška se vypočte tak, aby se chránilo lidské zdraví a životní prostředí.

Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, kterým bylo uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o povolení před 7. lednem 2013 , pokud je takové zařízení uvedeno do provozu do 7. ledna 2014 , musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V. Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, kterým byla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES a která budou v provozu po 1. lednu 2016 , musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V.

Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, na něž se nevztahuje odstavec 2, musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V.

Mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2 přílohy V a minimální stupně odsíření stanovené v části 5 uvedené přílohy se použijí pro emise z každého společného komína ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. Stanoví-li příloha V, že mezní hodnoty emisí lze použít pro část spalovacího zařízení s omezeným počtem provozních hodin, použijí se tyto mezní hodnoty na emise z dotyčné části zařízení, avšak ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení.

Příslušný orgán může na dobu nejvýše šesti měsíců udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý podle odstavců 2 a 3 u takového spalovacího zařízení, které dosud běžně používá palivo s nízkým obsahem síry, pokud provozovatel nemůže uvedené mezní hodnoty plnit z důvodu přerušení dodávky paliva s nízkým obsahem síry, které je způsobeno vážným nedostatkem tohoto paliva. Členské státy Komisi neprodleně uvědomí o každé výjimce udělené podle prvního pododstavce.

Příslušný orgán může udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí podle odstavců 2 a 3 v případě, že je spalovací zařízení používající pouze plynné palivo nuceno výjimečně používat jiná paliva z důvodu náhlého přerušení dodávky plynu, a muselo by z tohoto důvodu být vybaveno zařízením na čištění odpadních plynů. Tuto výjimku lze udělit pouze na dobu nepřesahující deset dnů, pokud nepřevažuje potřeba zachovat dodávku energie. Provozovatel neprodleně uvědomí příslušný orgán o každém konkrétním případu uvedeném v prvním pododstavci. Členské státy o každé výjimce udělené podle prvního pododstavce okamžitě uvědomí Komisi.

Dojde-li k rozšíření spalovacího zařízení, použijí se na rozšířenou část zařízení ovlivněnou touto změnou mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. V případě změny spalovacího zařízení, která může mít dopad na životní prostředí a která se týká části zařízení, jež má jmenovitý tepelný příkon 50 MW nebo více, se mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V použijí na tu část zařízení, která se změnila ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení.

Mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2 přílohy V se nevztahují na tato spalovací zařízení:

a) naftové motory;

b) regenerační kotle v zařízeních na výrobu buničiny.

Komise na základě nejlepších dostupných technik přezkoumá, zda je nutné zavést mezní hodnoty emisí na úrovni celé Unie a zda je nutné změnit mezní hodnoty emisí stanovené v příloze V O výsledku tohoto přezkumu, případně doplněné legislativním návrhem, podá Komise zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2013 .

a) pro spalovací zařízení uvedená v odstavci 8;

b) pro spalovací zařízení v rafineriích, v nichž se spalují zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, s přihlédnutím ke konkrétní podobě energetických systémů daných rafinerií;

c) pro spalovací zařízení spalující plyny jiné než zemní plyn;

d) pro spalovací zařízení v chemických zařízeních využívající kapalné zbytky z výroby jakožto nekomerční palivo pro vlastní spotřebu.

Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56 .

V případě spalovacích zařízení spalujících domácí tuhá paliva, která v důsledku vlastností tohoto paliva nemohou splnit mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý podle čl. 30 odst. 2 a 3, mohou členské státy namísto nich použít minimální stupně odsíření stanovené v části 5 přílohy V, a to v souladu s pravidly pro dodržování mezních hodnot stanovenými v části 6 uvedené přílohy a po předchozím schválení technické zprávy uvedené v čl. 72 odst. 4 písm. a) příslušným orgánem.

V případě spalovacích zařízení spalujících domácí tuhá paliva, která spoluspalují odpady a která v důsledku vlastností domácího tuhého paliva nemohou splnit mezní hodnoty emisí Cproc pro oxid siřičitý stanovené v bodech 3.1 nebo 3.2 části 4 přílohy VI, mohou členské státy namísto toho použít minimální stupně odsíření stanovené v části 5 přílohy V, a to v souladu s pravidly pro dodržování mezních hodnot stanovenými v části 6 uvedené přílohy. Pokud se členské státy rozhodnou použít tento odstavec, rovná se Codpad podle bodu 1 části 4 přílohy VI 0 mg/Nm3 .

Komise do 31. prosince 2019 přezkoumá možnost použití minimálních stupňů odsíření stanovených v části 5 přílohy V zejména s přihlédnutím k nejlepším dostupným technikám a k přínosům plynoucím ze snížených emisí oxidu siřičitého.

Úř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 19 .

V období od 1. ledna 2016 do 30. června 2020 mohou členské státy vypracovat a provádět přechodný národní plán, který se bude vztahovat na spalovací zařízení, jimž bylo vydáno první povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a jež byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 . Tento plán u každého spalovacího zařízení, na které se vztahuje, zahrne emise jedné nebo více těchto znečišťujících látek: oxidů dusíku, oxidu siřičitého a tuhých znečišťujících látek. U plynových turbín se plán vztahuje pouze na emise oxidů dusíku. Přechodný národní plán se nevztahuje na spalovací zařízení,

a) na něž se vztahuje čl. 33 odst. 1;

b) v rafineriích spalující plyny s nízkou výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků nebo zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy;

c) na něž se vztahuje článek 35;

d) pro než byla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES.

Spalovací zařízení, na něž se plán vztahuje, mohou být osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí uvedených v čl. 30 odst. 2 pro znečišťující látky, které jsou předmětem plánu, nebo tam, kde je to použitelné, od dodržování stupňů odsíření podle článku 31. Mezní hodnoty emisí pro oxidy dusíku, oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení pro spalovací zařízení platném k 31. prosinci 2015 , zejména v souladu s požadavky směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES, je třeba přinejmenším zachovat. Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení vydáno po 1. červenci 1987 , musí dodržovat mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V.

Přechodný národní plán stanoví pro všechny znečišťující látky, na něž se vztahuje, strop uvádějící maximální celkové roční množství emisí za všechna zařízení zahrnutá do plánu, a to na základě celkového skutečného jmenovitého tepelného příkonu každého zařízení k 31. prosinci 2010 , jeho skutečných ročních provozních hodin a použitého paliva, v průměrných hodnotách za posledních deset let provozu až do roku 2010. Strop pro rok 2016 se vypočítá na základě příslušných mezních hodnot emisí stanovených v přílohách III až VII směrnice 2001/80/ES nebo tam, kde je to použitelné, na základě stupňů odsíření stanovených v příloze III směrnice 2001/80/ES. V případě plynových turbín se použijí mezní hodnoty emisí pro oxidy dusíku stanovené pro tato zařízení v části B přílohy VI směrnice 2001/80/ES. Stropy pro roky 2019 a 2020 se vypočítají na základě mezních hodnot příslušných emisí stanovených v části 1 přílohy V této směrnice nebo tam, kde je to použitelné, příslušných stupňů odsíření stanovených v části 5 přílohy V této směrnice. Stropy pro roky 2017 a 2018 se stanoví při uplatnění lineárního poklesu stropů mezi roky 2016 a 2019. Skutečnost, že zařízení, které bylo zařazeno do přechodného národního plánu, je uzavřené nebo již nespadá do oblasti působnosti kapitoly III, není důvodem ke zvýšení celkových ročních emisí ze zbývajících zařízení, na která se plán vztahuje.

Přechodný národní plán obsahuje rovněž ustanovení o monitorování a podávání zpráv splňující prováděcí pravidla stanovená podle čl. 41 písm. b), jakož i opatření plánovaná pro jednotlivá zařízení, s cílem zajistit včasné dodržení mezních hodnot emisí, které budou platit od 1. července 2020 .

Členské státy sdělí Komisi své přechodné národní plány nejpozději 1. ledna 2013 . Komise plán posoudí, a pokud nevznese připomínky do dvanácti měsíců od jeho obdržení, považuje dotyčný členský stát svůj plán za přijatý. Pokud se Komise domnívá, že plán není v souladu s prováděcími pravidly stanovenými podle čl. 41 písm. b), vyrozumí dotyčný členský stát o tom, že jeho plán nemůže být přijat. Pokud jde o hodnocení nové verze plánu, již členský stát sdělí Komisi, činí lhůta uvedená v druhém pododstavci šest měsíců.

Členské státy informují Komisi o všech následných změnách plánu.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1 ).

V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 mohou být spalovací zařízení osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí uvedených v čl. 30 odst. 2 a tam, kde je to použitelné, stupňů odsíření podle článku 31 a od zařazení do přechodného národního plánu podle článku 32, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) provozovatel spalovacího zařízení se v písemném prohlášení podaném příslušnému orgánu nejpozději 1. ledna 2014 zaváže, že v období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 nebude zařízení v provozu více než 17500 provozních hodin;

b) provozovatel je povinen předložit každý rok příslušnému orgánu záznam o počtu provozních hodin od 1. ledna 2016 ;

c) mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení pro spalovací zařízení a platné k 31. prosinci 2015 , zejména podle požadavků uvedených ve směrnicích 2001/80/ES a 2008/1/ES, jsou dodržovány alespoň během zbývající doby provozní životnosti spalovacího zařízení. Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení uděleno po 1. červenci 1987 , dodržují mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V; a

d) spalovacímu zařízení nebyla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES.

Nejpozději 1. ledna 2016 sdělí všechny členské státy Komisi seznam veškerých spalovacích zařízení, na něž se vztahuje odstavec 1, přičemž uvedou jejich celkový jmenovitý tepelný příkon, druhy používaných paliv a příslušné mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky. U zařízení, na která se vztahuje odstavec 1, poskytují členské státy Komisi jednou ročně záznam o počtu provozních hodin od 1. ledna 2016 .

V případě spalovacího zařízení, které je k 6. lednu 2011 součástí malé izolované soustavy, na něž k tomuto dni připadá nejméně 35 % dodávek elektrické energie v dané soustavě a které z důvodu své technické povahy není schopno dodržovat mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2, činí počet provozních hodin podle odst. 1 písm. a) tohoto článku 18000 od 1. ledna 2020 a nejdéle do 31. prosince 2023 , přičemž dnem uvedeným v odst. 1 písm. b) a v odstavci 2 tohoto článku je 1. leden 2020 .

V případě spalovacího zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 1500 MW, jehož provoz byl zahájen před 31. prosincem 1986 a jež spaluje domácí tuhé palivo s čistou výhřevností nižší než 5800 kJ/kg, s hmotnostním obsahem vlhkosti vyšším než 45 %, se souhrnným hmotnostním obsahem vlhkosti a popela vyšším než 60 % a s obsahem oxidu vápenatého v popelu vyšším než 10 %, činí počet provozních hodin podle odst. 1 písm. a) 32000.

Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26 .

Spalovací zařízení, která jsou k 6. lednu 2011 součástí malé izolované soustavy, mohou být do 31. prosince 2019 osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí podle čl. 30 odst. 2 a tam, kde je to použitelné, stupňů odsíření podle článku 31. Do 31. prosince 2019 musí být zachovány alespoň mezní hodnoty emisí stanovené v povoleních pro tato spalovací zařízení především podle požadavků směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES.

Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení vydáno po 1. červenci 1987 , musí dodržovat mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V.

Pokud se v členském státě nacházejí spalovací zařízení, na něž se vztahuje tato kapitola a jež jsou součástí malé izolované soustavy, sdělí tento členský stát před 7. lednem 2013 Komisi jejich seznam, celkové roční množství spotřeby energie dotyčné malé izolované soustavy a množství energie získané propojením s dalšími soustavami.

Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114 .

Do 31. prosince 2022 může být spalovací zařízení osvobozeno od povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2 a stupně odsíření uvedené v článku 31, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) celkový jmenovitý tepelný příkon spalovacího zařízení nepřesahuje 200 MW;

b) první povolení pro zařízení bylo vydáno před 27. listopadem 2002 nebo provozovatel tohoto zařízení před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a toto zařízení bylo uvedeno do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 ;

c) nejméně 50 % užitného tepla vyrobeného daným zařízením, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let, je dodáváno v podobě páry či horké vody do veřejné sítě dálkového vytápění; a

d) mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení spalovacího zařízení a platné k 31. prosinci 2015 , zejména v souladu s požadavky směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES, jsou přinejmenším zachovány do 31. prosince 2022 .

Nejpozději 1. ledna 2016 sdělí všechny členské státy Komisi seznam veškerých spalovacích zařízení, na něž se vztahuje odstavec 1, přičemž uvedou jejich celkový jmenovitý tepelný příkon, druhy používaných paliv a příslušné mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky. Kromě toho členské státy během období uvedeného v odstavci 1 pro všechna spalovací zařízení, na něž se zmíněný odstavec vztahuje, jednou ročně uvědomí Komisi o podílu užitného tepla vyrobeného každým zařízením dodaného v podobě páry či horké vody do veřejné sítě dálkového vytápění, vyjádřeném jako klouzavý průměr za předchozích pět let.

Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1 .

Členské státy zajistí, aby provozovatelé všech spalovacích zařízení o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW nebo více, pro která bylo původní stavební povolení, nebo pokud stavební řízení neproběhlo, původní povolení k provozu uděleno po vstupu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitéhoÚř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114 . v platnost, posoudili, zda jsou splněny tyto podmínky:

a) jsou dostupná vhodná úložiště,

b) přepravní zařízení jsou technicky a ekonomicky proveditelná,

c) je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením pro zachytávání oxidu uhličitého.

Jsou-li podmínky stanovené v odstavci 1 splněny, zajistí příslušný orgán, aby byl v místě zařízení vyhrazen vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého. Příslušný orgán určí, zda jsou tyto podmínky splněny, na základě posouzení podle odstavce 1 a dalších dostupných informací, zejména informací o ochraně životního prostředí a lidského zdraví.

Úř. věst. L 121, 11.5.1999, s. 13 .

Členské státy zajistí, aby povolení obsahovala opatření pro případ, kdy dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení.

V případě poruchy požádá příslušný orgán provozovatele, aby omezil nebo zastavil provoz zařízení, nedojde-li do 24 hodin k obnovení normálního provozu, nebo aby provozoval zařízení za použití nízkoemisních paliv. Provozovatel ohlásí každou špatnou funkcí nebo poruchu čisticího zařízení příslušnému orgánu do 48 hodin poté, co k ní dojde. V libovolném dvanáctiměsíčním období nesmí celková délka provozu bez čisticího zařízení překročit 120 hodin. Příslušný orgán může udělit výjimku ze lhůt stanovených v prvním a třetím pododstavci v jednom z těchto případů:

a) převažuje potřeba zachovat dodávku energie;

b) spalovací zařízení s poruchou by bylo nahrazeno na omezenou dobu jiným zařízením, které by způsobilo celkové zvýšení emisí.

Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1 .

Členské státy zajistí, aby se monitorování látek znečišťujících ovzduší uskutečňovalo v souladu s částí 3 přílohy V.

Instalace a funkčnost zařízení automatických systémů monitorování podléhají revizi a ročnímu přezkoušení v souladu s částí 3 přílohy V.

Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež se pro monitorování emisí mají používat.

Veškeré výsledky monitorování musí být zaznamenány, zpracovávány a předkládány tak, aby příslušný orgán mohl ověřit splnění provozních podmínek a mezních hodnot emisí obsažených v povolení.

Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1 .

Mezní hodnoty emisí do ovzduší se považují za splněné, jsou-li splněny podmínky stanovené v části 4 přílohy V.

U spalovacího zařízení spalujícího více druhů paliv a používajícího současně dva nebo více druhů paliv stanoví příslušný orgán mezní hodnoty emisí tímto postupem:

a) přiřadí každému jednotlivému palivu a znečišťující látce mezní hodnoty emisí odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení, jak je stanoveno v částech 1 a 2 přílohy V;

b) určí vážené mezní hodnoty emisí jednotlivých druhů paliv, a to tak, že jednotlivé mezní hodnoty emisí uvedené v písmenu a) vynásobí tepelným příkonem každého paliva a tento součin se vydělí součtem tepelných příkonů všech paliv;

c) sečte vážené mezní hodnoty emisí pro jednotlivá paliva.

V případě spalovacích zařízení spalujících více druhů paliv, na která se vztahuje čl. 30 odst. 2 a která používají zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, lze namísto mezních hodnot emisí stanovených podle odstavce 1 použít tyto mezní hodnoty emisí:

a) činí-li podíl, jímž přispívá určující palivo k součtu tepelných příkonů všech paliv, 50 % nebo více, mezní hodnotu emisí stanovenou v části 1 přílohy V pro určující palivo;

b) činí-li podíl, jímž přispívá určující palivo k součtu tepelných příkonů všech paliv, méně než 50 %, mezní hodnotu emisí stanovenou těmito kroky:i) pro každé z používaných paliv se použijí mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu spalovacího zařízení;ii) vypočítá se mezní hodnota emisí určujícího paliva, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená pro dotyčné palivo podle bodu i) vynásobí dvěma a od výsledného součinu se odečte mezní hodnota emisí toho z použitých paliv, jež má podle části 1 přílohy V mezní hodnotu emisí nejnižší, v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacího zařízení;iii) určí se vážená mezní hodnota emisí pro každé palivo, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená podle bodů i) a ii) vynásobí tepelným příkonem dotyčného paliva a výsledný součin se vydělí součtem tepelných příkonů všech paliv;iv) sečtou se vážené mezní hodnoty emisí určené podle bodu iii).

i) pro každé z používaných paliv se použijí mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu spalovacího zařízení;

ii) vypočítá se mezní hodnota emisí určujícího paliva, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená pro dotyčné palivo podle bodu i) vynásobí dvěma a od výsledného součinu se odečte mezní hodnota emisí toho z použitých paliv, jež má podle části 1 přílohy V mezní hodnotu emisí nejnižší, v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacího zařízení;

iii) určí se vážená mezní hodnota emisí pro každé palivo, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená podle bodů i) a ii) vynásobí tepelným příkonem dotyčného paliva a výsledný součin se vydělí součtem tepelných příkonů všech paliv;

iv) sečtou se vážené mezní hodnoty emisí určené podle bodu iii).

V případě spalovacích zařízení spalujících více druhů paliv, na která se vztahuje čl. 30 odst. 2 a která používají zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, lze namísto mezních hodnot emisí stanovených podle odstavce 1 nebo 2 tohoto článku použít průměrné mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý stanovené v části 7 přílohy V.

Stanoví se prováděcí pravidla Tato prováděcí pravidla se přijímají regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2. Komise předloží vhodné návrhy nejpozději 7. července 2011 .

a) pro stanovení období zahajování a ukončování provozu uvedených v čl. 3 bodě 27 a v části 4 bodě 1 přílohy V a

b) pro přechodné národní plány uvedené v článku 32, a zejména stanovení emisních stropů a souvisejícího monitorování a předkládání zpráv.

Tato kapitola se vztahuje na zařízení na spalování odpadu a na zařízení na spoluspalování odpadu, která spalují nebo spoluspalují tuhý nebo kapalný odpad. Tato kapitola se nevztahuje na zařízení provádějící zplyňování nebo pyrolýzu, jsou-li plyny, které jsou výsledkem tohoto tepelného zpracování odpadu, vyčištěny do takové míry, že se před jejich spálením již nejedná o odpad, a nemohou-li být zdrojem většího množství emisí než spalování zemního plynu. Pro účely této kapitoly zahrnují zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu veškeré spalovací linky nebo spoluspalovací linky, příjem odpadu, skladování, zařízení pro předběžnou úpravu odpadů na místě, systémy přívodu odpadu, paliva a vzduchu, kotle, zařízení pro čištění odpadních plynů, místní zařízení pro zpracování nebo skladování zbytků a jímání odpadních vod, komíny, zařízení a systémy pro řízení spalovacích nebo spoluspalovacích provozů a pro zaznamenávání a monitorování podmínek spalování a spoluspalování. Pokud se k tepelnému zpracování odpadu používají jiné procesy než oxidace, například pyrolýza, zplyňování nebo plazmové procesy, považují se za zařízení na spalování či spoluspalování odpadu obě části pro tepelné zpracování i následné spalování. Pokud spoluspalování odpadu probíhá tak, že hlavním účelem zařízení není výroba energie ani hmotných produktů, ale spíše tepelné zpracování odpadů, pokládá se takové zařízení za zařízení na spalování odpadu.

Tato kapitola se nepoužije

a) na zařízení, kde jsou zpracovávány pouze tyto odpady:i) odpad uvedený v čl. 3 bodě 31 písm. b);ii) radioaktivní odpad;iii) těla uhynulých zvířat v působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebuÚř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1 . ;iv) odpad vznikající při průzkumu a těžbě ložisek ropy a zemního plynu z námořních zařízení a spalovaný na palubě těchto zařízení;

i) odpad uvedený v čl. 3 bodě 31 písm. b);

ii) radioaktivní odpad;

iii) těla uhynulých zvířat v působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebuÚř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1 . ;

iv) odpad vznikající při průzkumu a těžbě ložisek ropy a zemního plynu z námořních zařízení a spalovaný na palubě těchto zařízení;

b) na pokusná zařízení využívaná k výzkumu, vývoji a zkoušení s cílem zlepšit proces spalování, která zpracují méně než 50 tun odpadu za rok.

Pro účely této kapitoly se zbytkem rozumí jakýkoli kapalný či pevný odpad, jenž vzniká v zařízení na spalování odpadu či v zařízení na spoluspalování odpadu.

Žádost o povolení provozovat zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí obsahovat popis opatření určených k zajištění toho, aby byly splněny tyto požadavky:

a) zařízení je navrženo a vybaveno a bude udržováno a provozováno způsobem, který splňuje požadavky této kapitoly, s přihlédnutím ke kategoriím odpadů, které v něm budou spalovány nebo spoluspalovány;

b) teplo vznikající při procesech spalování nebo spoluspalování je podle možností využíváno k výrobě tepla, páry nebo elektřiny;

c) množství vznikajících zbytků a jejich škodlivost budou minimalizovány a zbytky budou podle možnosti recyklovány;

d) zbytky, jejichž vzniku není možno předejít a nelze snížit jejich množství ani je recyklovat, budou odstraněny v souladu s vnitrostátním právem a s právem Unie.

Povolení musí obsahovat

a) výčet všech druhů odpadů, které lze spalovat, přinejmenším s druhy odpadů podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím 2000/532/ES, pokud je to možné, a popřípadě s údaji o množství každého druhu odpadů;

b) údaj o celkové kapacitě zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu;

c) mezní hodnoty pro emise do ovzduší a vody;

d) požadavky na pH, teplotu a průtok při vypouštění odpadních vod;

e) postupy a četnost odběru vzorků a měření, které se mají použít v zájmu splnění podmínek stanovených pro monitorování emisí;

f) maximální přípustnou dobu technicky nutných odstávek, poruch či selhání čisticích nebo měřicích zařízení, během kterých mohou emise do ovzduší a vypouštění odpadních vod překračovat předepsané mezní hodnoty emisí.

Vedle požadavků stanovených v odstavci 1 musí povolení udělené pro zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu využívající nebezpečný odpad obsahovat

a) seznam množství různých kategorií nebezpečného odpadu, které mohou být zpracovány;

b) minimální a maximální hmotnostní toky těchto nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální spalné teplo a jejich maximální obsah polychlorovaných bifenylů, pentachlorophenolu, chloru, fluoru, síry, těžkých kovů a jiných znečišťujících látek.

Členské státy si mohou stanovit seznamy kategorií odpadu obsažených v povolení, které mohou být spoluspalovány v určitých kategoriích zařízení na spoluspalování odpadu.

Příslušný orgán pravidelně přehodnocuje a v případě nutnosti aktualizuje podmínky povolení.

Odpadní plyny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se vypouštějí regulovaným způsobem komínem, jehož výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí.

Emise ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu do ovzduší nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v částech 3 a 4 přílohy VI nebo určené v souladu s částí 4 uvedené přílohy. Pokud v zařízení na spoluspalování odpadu pochází z nebezpečných odpadů více než 40 % tepla vznikajícího spalováním nebo pokud zařízení spoluspaluje neupravený smíšený komunální odpad, použijí se mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI.

Vypouštění odpadních vod, které vznikají čištěním odpadních plynů, do vodního prostředí se co nejvíce omezí a koncentrace znečišťujících látek nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 5 přílohy VI.

Mezní hodnoty emisí se uplatní v bodě, ve kterém jsou odpadní vody ze zařízení na čištění odpadních plynů vypouštěny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu. Jsou-li odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny mimo zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu v čistírně odpadních vod určené pouze k čištění tohoto druhu odpadních vod, uplatní se mezní hodnoty emisí stanovené v části 5 přílohy VI v místě, ve kterém jsou tyto vody vypouštěny z čistírny odpadních vod. Jsou-li odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny společně s odpadními vodami z jiných zdrojů v místě svého vzniku či mimo ně, vypočte provozovatel na základě výsledků měření stanovených v části 6 bodě 2 přílohy VI hmotnostní bilance s cílem stanovit míry emisí v místě konečného vypouštění odpadních vod vznikajících při čištění odpadních plynů. Za žádných okolností se odpadní vody nesmějí ředit za účelem splnění mezních hodnot emisí stanovených v části 5 přílohy VI.

Prostory zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu, včetně přilehlých skladovacích prostor pro odpady, musí být navrženy a provozovány tak, aby se zabránilo nepovolenému nebo náhodnému uvolnění jakýchkoli znečišťujících látek do půdy a povrchových i podzemních vod. K zachycení odtoků znečištěných srážkových vod z prostoru zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu anebo znečištěných vod vznikajících při rozlití kapalin nebo hašení požárů musí být zajištěna skladovací kapacita. Tato skladovací kapacita musí být dostatečná, aby bylo možno zajistit testování a v případě nutnosti i čištění těchto vod před jejich vypouštěním.

Aniž je dotčen čl. 50 odst. 4 písm. c), nesmějí zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu ani jednotlivé pece tvořící součást zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu za žádných okolností pokračovat ve spalování odpadů po období delší než čtyři hodiny bez přerušení, pokud jsou překročeny mezní hodnoty emisí. Kumulovaná doba provozu za těchto podmínek za jeden rok nesmí překročit 60 hodin. Časový úsek stanovený v druhém pododstavci se vztahuje na ty pece, které jsou napojeny na stejné zařízení na čištění odpadních plynů.

V případě poruchy provozovatel omezí nebo odstaví provoz co nejdříve, jak je to proveditelné, až do doby, než může být obnoven normální provoz.

Členské státy zajistí, aby se monitorování emisí uskutečňovalo v souladu s částmi 6 a 7 přílohy VI.

Instalace a funkčnost zařízení automatických měřicích systémů musí být předmětem kontroly, dozoru a ročních přezkoušení, jak stanoví část 6 bod 1 přílohy VI.

Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež mají být používána k monitorování emisí.

Veškeré výsledky monitorování musí být zaznamenány, zpracovávány a předkládány tak, aby příslušný orgán mohl ověřit splnění provozních podmínek a mezních hodnot emisí obsažených v povolení.

Jakmile budou v Unii dostupné vhodné měřicí postupy, stanoví Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 76 a za podmínek stanovených v článcích 77 a 78 den, od kterého budou emise těžkých kovů, dioxinů a furanů do ovzduší měřeny kontinuálně.

Mezní hodnoty emisí do ovzduší a do vody jsou pokládány za splněné, pokud jsou splněny podmínky uvedené v části 8 přílohy VI.

Zařízení na spalování odpadu musí být provozována tak, aby se dosáhlo úrovně spalování, při které je obsah celkového organického uhlíku ve strusce a zbytkovém popelu nižší než 3 % nebo jejich ztráty po spálení jsou nižší než 5 % hmotnosti suchého materiálu. Podle potřeby se použijí metody předběžné úpravy odpadu.

Zařízení na spalování odpadu musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při spalování odpadu po posledním vstřiku spalovacího vzduchu ohřát řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek na dobu alespoň dvou sekund na teplotu alespoň 850 °C. Zařízení na spoluspalování odpadu musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při spoluspalování odpadu ohřát řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek po dobu alespoň dvou sekund na teplotu alespoň 850 °C. Pokud je spalován nebo spoluspalován nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných organických látek, vyjádřených jako chlor, vyšším než 1 %, musí teplota požadovaná pro dosažení souladu s prvním a druhým pododstavcem dosahovat alespoň 1100 °C. V zařízeních na spalování odpadu se teploty stanovené v prvním a třetím pododstavci měří v blízkosti vnitřní stěny spalovací komory. Příslušný orgán může povolit měření v jiném reprezentativním místě spalovací komory.

Každá spalovací komora zařízení na spalování odpadu musí být vybavena nejméně jedním pomocným hořákem. Tento hořák se automaticky zapne, pokud teplota spalin po posledním vstřiku spalovacího vzduchu poklesne pod teploty stanovené v odstavci 2. Tento hořák musí být rovněž využíván během uvádění zařízení do provozu a jeho odstavování z provozu s cílem zajistit, aby se uvedené teploty se ve spalovací komoře udržely po celou tuto dobu, dokud je ve spalovací komoře nějaký nespálený odpad. Pomocný hořák nesmí spalovat palivo, které může způsobit emise vyšší, než jsou emise vznikající spalováním plynového oleje definovaného v čl. 2 bodě 2 směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o obsahu síry v některých kapalných palivechÚř. věst. L 121, 11.5.1999, s. 13 . , zkapalněného plynu nebo zemního plynu.

Zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovat automatický systém, který zabrání přívodu odpadu v těchto situacích:

a) při uvádění do provozu, dokud není dosaženo teploty stanovené v odstavci 2 tohoto článku nebo teploty stanovené podle čl. 51 odst. 1;

b) kdykoli není zachována teplota stanovená v odstavci 2 tohoto článku nebo teplota stanovená podle čl. 51 odst. 1;

c) kdykoli kontinuální měření prokáží, že je v důsledku poruch nebo selhání zařízení na čištění odpadních plynů překročena jakákoli mezní hodnota emisí.

Veškeré teplo vznikající v zařízeních na spalování odpadu nebo zařízeních na spoluspalování odpadu musí být využito v co nejvyšší možné míře.

Infekční klinický odpad se umísťuje přímo do spalovací pece, aniž by byl předem míšen s jinými kategoriemi odpadu a aniž by se s ním přímo manipulovalo.

Členské státy zajistí, aby byla zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu provozována a kontrolována fyzickou osobou, která je k řízení zařízení způsobilá.

Za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto kapitolou, může příslušný orgán povolit podmínky odlišné od podmínek stanovených v čl. 50 odst. 1, 2 a 3 a pro teplotu v odstavci 4 uvedeného článku a upřesněné v povolení pro určité kategorie odpadu a pro určité tepelné procesy. Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se tato povolení řídí.

V případě zařízení na spalování odpadu nesmějí tyto změny provozních podmínek vést ke vzniku většího množství zbytků s vyšším obsahem organických znečišťujících látek v porovnání se zbytky, které by bylo možno předpokládat při splnění podmínek stanovených v čl. 50 odst. 1, 2 a 3.

Emise celkového organického uhlíku a oxidu uhelnatého ze zařízení na spoluspalování odpadu, jimž byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, musí rovněž splňovat mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI. Emise celkového organického uhlíku z kotlů spalujících kůru v papírnách a celulózkách, které spoluspalují odpad v místě jeho vzniku, které byly v provozu a měly povolení udělené před 28. prosincem 2002 a kterým byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, musí rovněž splňovat mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI.

Členské státy sdělí Komisi všechny provozní podmínky povolené podle odstavců 1, 2 a 3 a výsledky ověření jejich plnění jako součást údajů poskytovaných v souladu s požadavky na podávání zpráv podle článku 72.

Provozovatel zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí učinit všechna opatření týkající se dodávky a příjmu odpadu s cílem předcházet v co nejvyšší možné míře znečišťování ovzduší, půdy a povrchových i podzemních vod, jakož i jiným negativním dopadům na životní prostředí, obtěžování zápachem a hlukem a přímým ohrožením lidského zdraví nebo je maximálně omezovat.

Provozovatel zařízení stanoví hmotnost každého druhu odpadu, pokud možno podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím 2000/532/ES, před přijetím odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu.

Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu provozovatel shromáždí dostupné informace o odpadu pro účely ověření, zda přijetím odpadu neporuší požadavky povolení specifikované v čl. 45 odst. 2. Uvedené informace musí obsahovat

a) veškeré administrativní údaje o procesu vzniku odpadu obsažené v dokumentech uvedených v odst. 4 písm. a);

b) fyzikální, a pokud možno, i chemické složení odpadu a všechny další údaje nutné k vyhodnocení vhodnosti odpadu pro zamýšlený spalovací proces;

c) nebezpečné vlastnosti odpadu, látky, se kterými se nemá směšovat, a předběžná opatření nutná při manipulaci s daným odpadem.

Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovatel provést přinejmenším Vzorky uvedené v písmenu b) jsou uchovávány nejméně po dobu jednoho měsíce po spálení nebo spoluspálení dotčeného odpadu.

a) kontrolu dokumentů požadovaných směrnicí 2008/98/ES a dokumentů případně požadovaných nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadůÚř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1 . a právními předpisy o přepravě nebezpečných věcí;

b) odběr reprezentativních vzorků, není-li to nežádoucí, pokud možno ještě před vyložením, aby bylo možno ověřit soulad údajů stanovených podle odstavce 3 s danými odpady provedením kontroly a aby příslušné orgány mohly zjistit charakteristiku spalovaných odpadů.

Příslušný orgán může udělit výjimky z odstavců 2, 3 a 4 zařízením na spalování odpadu nebo zařízením na spoluspalování odpadu, která jsou součástí zařízení, na něž se vztahuje kapitola II, a která pouze spalují nebo spoluspalují odpad vzniklý v uvedeném zařízení.

Zbytky musí být minimalizovány, pokud jde o jejich množství a škodlivost. Zbytky musí být recyklovány pokud možno přímo v daném zařízení nebo mimo dané zařízení.

Přeprava a dočasné skladování suchých zbytků ve formě prachu se musí uskutečňovat tak, aby nedošlo k jejich rozptýlení do prostředí.

Před určením postupů pro odstranění nebo recyklaci zbytků musí být provedeny vhodné zkoušky k zjištění fyzikálních a chemických charakteristik a znečišťujícího potenciálu zbytků. Tyto zkoušky se musí zaměřit na celkový rozpustný podíl a rozpustný podíl těžkých kovů.

Změna provozu zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu zpracovávajícího v zařízení, na něž se vztahuje kapitola II, pouze odpad neklasifikovaný jako nebezpečný, která zasáhne spalování nebo spoluspalování nebezpečného odpadu, je pokládána za podstatnou změnu.

Žádosti o nová povolení pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se zpřístupní veřejnosti na jednom nebo více místech na přiměřenou dobu, která umožní veřejnosti vznést k žádostem připomínky před tím, než příslušný orgán vydá rozhodnutí. Toto rozhodnutí, včetně alespoň kopie povolení a všech jeho dalších doplňků a změn, se rovněž zpřístupní veřejnosti.

Pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se jmenovitou kapacitou dvě a více tun za hodinu uvede zpráva podle článku 72 informace o funkci a monitorování zařízení a popíše stav průběhu procesů spalování a spoluspalování a úroveň emisí do ovzduší a do vody v porovnání s mezními hodnotami emisí. Uvedené informace se zpřístupní veřejnosti.

Příslušný orgán vede seznam zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se jmenovitou kapacitou menší než dvě tuny za hodinu, který zpřístupní veřejnosti.

Tato kapitola se vztahuje na činnosti stanovené v části 1 přílohy VII, které dosahují prahových hodnot spotřeby uvedených v části 2 zmíněné přílohy, jsou-li stanoveny.

Pro účely této kapitoly se rozumí:

1) stávajícím zařízením zařízení, které bylo v provozu k 29. březnu 1999 anebo kterému bylo uděleno povolení před 1. dubnem 2001 nebo bylo před tímto dnem registrováno nebo jehož provozovatel předložil úplnou žádost o povolení před 1. dubnem 2001 a které bylo uvedeno do provozu nejpozději 1. dubna 2002 ;

2) odpadními plyny konečný plynný odpad obsahující těkavé organické sloučeniny nebo jiné znečišťující látky vypouštěný do ovzduší z komína nebo ze zařízení na snižování emisí;

3) fugitivními emisemi emise těkavých organických sloučenin do ovzduší, půdy a vody, které nejsou součástí odpadních plynů, a rozpouštědla obsažená v jakýchkoli produktech, není-li v části 2 přílohy VII stanoveno jinak;

4) celkovými emisemi součet fugitivních emisí a emisí v odpadních plynech;

5) směsí směs ve smyslu čl. 3 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení evropské agentury pro chemické látkyÚř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1 . ;

6) adhezivním materiálem směs, včetně všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytná pro své správné použití, která se používá ke slepení oddělených částí výrobku;

7) tiskařskou barvou směs, včetně všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytná pro své správné použití, která se používá k tisku textu nebo obrazu na určitý povrch;

8) lakem průhledná nátěrová hmota;

9) spotřebou celkové množství organických rozpouštědel spotřebovaných v zařízení za kalendářní rok nebo za jakékoli jiné období dvanácti měsíců, snížené o množství všech těkavých organických sloučenin, které jsou regenerovány pro opětovné využití;

10) vstupním množstvím celkové množství organických rozpouštědel v čisté formě a ve směsích, které se používá při provádění určité činnosti, včetně rozpouštědel recyklovaných uvnitř zařízení i mimo ně, přičemž organická rozpouštědla se počítají pokaždé, kdy jsou použita při provádění dané činnosti;

Látky nebo směsi, které jsou z důvodu obsahu těkavých organických sloučenin klasifikovány nařízením (ES) č. 1272/2008 jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci a kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F nebo které musí být těmito větami označovány, musí být co nejdříve a v nejvyšší možné míře nahrazeny méně škodlivými látkami nebo směsmi.

11) opětovným využitím použití regenerovaných organických rozpouštědel ze zařízení k jakémukoli technickému nebo komerčnímu účelu včetně jejich využití jako paliva, s vyloučením definitivního odstranění regenerovaných rozpouštědel jakožto odpadu;

12) podmínkami záchytu takové podmínky provozu zařízení, kdy jsou těkavé organické sloučeniny uvolňované během činnosti zachycovány a vedeny do komína nebo do zařízení na snižování emisí, a nejsou proto zcela fugitivní;

13) uváděním do provozu a odstavováním z provozu operace, kterými se uvádí technologický proces, provozní zařízení nebo zásobník do provozního nebo pohotovostního stavu nebo kterými se tento stav ukončuje, s výjimkou pravidelných fází provozních výkyvů v podmínkách běžného provozu.

Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí, aby všechna zařízení splňovala jeden z těchto požadavků: V souladu s čl. 72 odst. 1 podají členské státy Komisi zprávu o pokroku v dosahování rovnocenného snížení emisí uvedeného v prvním pododstavci písm. b).

a) emise těkavých organických sloučenin ze zařízení nepřekračují mezní hodnoty emisí v odpadních plynech a mezní hodnoty fugitivních emisí nebo mezní hodnoty celkových emisí a jsou splněny ostatní požadavky stanovené v částech 2 a 3 přílohy VII;

b) jsou splněny požadavky plánu snižování emisí stanoveného v části 5 přílohy VII, pokud se dosáhne snížení emisí rovnocenného tomu, kterého by se dosáhlo uplatněním mezních hodnot emisí uvedených v písmenu a).

Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce písm. a) může příslušný orgán, pokud mu provozovatel prokáže, že pro určité zařízení není mezní hodnota emisí pro fugitivní emise ekonomicky a technicky dosažitelná, povolit, aby emise překročily tuto mezní hodnotu emisí, není-li důvod obávat se významných rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí a prokáže-li provozovatel příslušnému orgánu, že jsou používány nejlepší dostupné techniky.

Odchylně od odstavce 1 může v případě činností natírání spadajících do bodu 8 tabulky v části 2 přílohy VII, jež nelze provozovat za podmínek záchytu, příslušný orgán povolit, aby emise zařízení nesplňovaly požadavky stanovené v uvedeném odstavci, pokud provozovatel příslušnému orgánu prokáže, že takové splnění není ekonomicky a technicky dosažitelné a že jsou používány nejlepší dostupné techniky.

Výjimky uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku oznámí členské státy Komisi v souladu s čl. 72 odst. 2.

Za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí se emise těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F nebo které musí být těmito větami označovány, nebo emise halogenovaných těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 nebo které musí být těmito větami označovány, omezují v podmínkách záchytu, a to do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž se nepřekračují příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 4 přílohy VII.

Zařízení, ve kterých se provádějí dvě nebo více činností, z nichž každá překračuje prahové hodnoty uvedené v části 2 přílohy VII, musí,

a) co se týče látek uvedených v odstavci 5, splňovat požadavky uvedeného odstavce pro každou činnost zvlášť;

b) co se týče všech ostatních látek,i) splňovat požadavky odstavce 1 pro každou činnost zvlášť;ii) nebo mít celkové emise těkavých organických sloučenin pod úrovní, jež by musela být dodržena v případě uplatnění bodu i).

i) splňovat požadavky odstavce 1 pro každou činnost zvlášť;

ii) nebo mít celkové emise těkavých organických sloučenin pod úrovní, jež by musela být dodržena v případě uplatnění bodu i).

Je třeba přijmout veškerá vhodná preventivní opatření k minimalizaci emisí těkavých organických sloučenin během operací uvádění do provozu a odstavování z provozu.

Členské státy buď prostřednictvím specifikace podmínek v povolení, nebo obecně závaznými pravidly zajistí, aby se měření emisí uskutečňovala v souladu s částí 6 přílohy VII.

Mezní hodnoty emisí v odpadních plynech se považují za dodržené, jsou-li splněny podmínky stanovené v části 8 přílohy VII.

Provozovatel poskytne příslušnému orgánu na požádání údaje, které tomuto příslušnému orgánu umožní ověřit splnění jednoho z těchto požadavků: To může zahrnovat plán hospodaření s rozpouštědly vypracovaný v souladu s částí 7 přílohy VII.

a) mezních hodnot emisí v odpadních plynech, mezních hodnot fugitivních emisí a mezních hodnot celkových emisí;

b) požadavků plánu snižování emisí podle části 5 přílohy VII;

c) výjimky udělené v souladu s čl. 59 odst. 2 a 3.

Změna maximálního vstupního množství organických rozpouštědel stávajícího zařízení, vyjádřeno jako denní průměr, za provozních podmínek jiných než uvádění zařízení do provozu, odstavování z provozu a údržby se považuje za podstatnou, pokud vede ke zvýšení emisí těkavých organických sloučenin o více než

a) 25 % pro zařízení, které provádí buď činnosti spadající do pásma nižších prahových hodnot v případě položek 1, 3, 4, 5, 8, 10, 13, 16 nebo 17 části 2 přílohy VII, nebo činnosti spadající do některé z ostatních položek uvedených v části 2 přílohy VII, a které má roční spotřebu rozpouštědel nižší než 10 tun;

b) 10 % pro všechna ostatní zařízení.

Pokud se na stávajícím zařízení provádí podstatná změna nebo pokud se toto zařízení v důsledku podstatné změny poprvé ocitne v oblasti působnosti této směrnice, považuje se ta část zařízení, která prošla podstatnou změnou, buď za nové zařízení, nebo za stávající zařízení v případě, že celkové emise z celého zařízení nepřekračují úroveň, která by musela být dodržena, pokud by se část zařízení, na níž byla uskutečněna podstatná změna, považovala za nové zařízení.

V případě uskutečnění podstatné změny zkontroluje příslušný orgán, zda zařízení dodržuje požadavky této směrnice.

Komise pořádá výměnu informací s členskými státy, dotčeným odvětvím a nevládními organizacemi podporujícími ochranu životního prostředí o používání organických rozpouštědel a jejich potenciálních náhražek a o technikách, které mají nejmenší potenciální účinky na ovzduší, vodu, půdu, ekosystémy a lidské zdraví. Výměna informací se pořádá ke všem těchto otázkám:

a) použití;

b) potenciální účinky na lidské zdraví, zejména v případě expozice na pracovišti;

c) potenciální účinky na životní prostředí;

d) hospodářské důsledky, zejména náklady a přínosy dostupných možností.

Rozhodnutí příslušného orgánu, včetně nejméně jedné kopie povolení, a všechny jeho následné aktualizace se zpřístupní veřejnosti. Veřejnosti se dále zpřístupní obecně závazná pravidla vztahující se na zařízení a seznam zařízení, jež jsou předmětem povolování a registrace.

Veřejnosti se zpřístupní rovněž výsledky monitorování emisí požadovaného podle článku 60, které má příslušný orgán k dispozici.

Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí s výhradou omezení uvedených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

Tato kapitola se vztahuje na zařízení na výrobu oxidu titaničitého.

Členské státy zakáží odstraňování níže uvedeného odpadu jeho umístěním do jakéhokoli vodního útvaru, moře nebo oceánu:

a) pevného odpadu;

b) matečných louhů vznikajících ve fázi filtrace po hydrolýze roztoku síranu titaničitého ze zařízení používajících sulfátový proces, včetně kyselého odpadu smíchaného s takovými louhy a obsahujícího celkem více než 0,5 % volné kyseliny sírové a různé těžké kovy a včetně matečných louhů zředěných tak, aby obsahovaly 0,5 % nebo méně volné kyseliny sírové;

c) odpadu ze zařízení používajících chloridový proces obsahujícího více než 0,5 % volné kyseliny chlorovodíkové a různé těžké kovy, včetně odpadu zředěného tak, aby obsahoval 0,5 % nebo méně volné kyseliny chlorovodíkové;

d) filtračních solí, kalů a kapalných odpadů vznikajících při úpravě (koncentraci nebo neutralizaci) s odpadem uvedeným v písmenech b) a c) a obsahujících různé těžké kovy, avšak nezahrnujících neutralizované a přefiltrované, popřípadě čištěné odpady, které obsahují těžké kovy pouze ve stopových množstvích a které mají před jakýmkoli zředěním hodnotu pH vyšší než 5,5.

Emise ze zařízení do vody nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy VIII.

Je nutno předejít emisím kapiček kyseliny ze zařízení.

Emise ze zařízení do ovzduší nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy VIII.

Členské státy zajistí monitorování emisí do vody, aby příslušný orgán mohl ověřovat dodržování podmínek povolení a článku 68.

Členské státy zajistí monitorování emisí do ovzduší, aby příslušný orgán mohl ověřovat dodržování podmínek povolení a článku 69. Toto monitorování zahrnuje alespoň monitorování emisí podle části 3 přílohy VIII.

Monitorování se uskutečňuje v souladu s normami CEN, nebo nejsou-li normy CEN k dispozici, podle norem ISO nebo jiných vnitrostátních či mezinárodních norem, které zajistí získání údajů srovnatelné odborné kvality.

Členské státy určí orgány příslušné pro plnění povinností vyplývajících z této směrnice.

Členské státy zajistí, aby měla Komise k dispozici informace o uplatňování této směrnice, o reprezentativních údajích o emisích a ostatních formách znečištění, o mezních hodnotách emisí, o uplatňování nejlepších dostupných technik v souladu s články 14 a 15, zejména o udělení výjimek v souladu s čl. 15 odst. 4, a o pokroku ve vývoji a používání nově vznikajících technik v souladu s článkem 27. Členské státy předkládají tyto informace v elektronické podobě. Členské státy předkládají tyto informace v elektronické podobě.

Druh, formát a četnost informací, které mají být poskytovány podle odstavce 1, se stanoví regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2. Přitom se stanoví, kterých konkrétních činností a znečišťujících látek se mají údaje podle odstavce 1 týkat.

U všech spalovacích zařízení, na která se vztahuje kapitola III této směrnice, provádějí členské státy ode dne 1. ledna 2016 jednou ročně inventuru emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látek a energetického příkonu. S ohledem na agregační pravidla uvedená v článku 29 se příslušnému orgánu předkládají pro každé spalovací zařízení tyto údaje: Údaje, které jsou každý rok získávány pro jednotlivá zařízení v rámci těchto inventur, se na požádání zpřístupní Komisi. Přehled inventur se zpřístupní Komisi každé tři roky, a to během dvanácti měsíců po skončení posuzovaného tříletého období. V tomto přehledu jsou samostatně uváděny údaje pro spalovací zařízení v rafineriích. Komise do 24 měsíců po skončení posuzovaného tříletého období zpřístupní členských státům a veřejnosti přehled obsahující srovnání a vyhodnocení údajů z těchto inventur, v souladu se směrnicí 2003/4/ES.

a) celkový jmenovitý tepelný příkon (MW) spalovacího zařízení;

b) druh spalovacího zařízení: kotel, plynová turbína, plynový motor, naftový motor, jiné (s uvedením druhu zařízení);

c) datum zahájení provozu spalovacího zařízení;

d) celkové roční emise (v tunách za rok) oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látek (jako celkových suspendovaných částic);

e) počet provozních hodin spalovacího zařízení;

f) celkovou roční výši energetického příkonu vztaženou na výhřevnost (TJ/rok) rozčleněnou na tyto kategorie paliva: černé uhlí, hnědé uhlí, biomasa, rašelina, ostatní tuhá paliva (s uvedením druhu), kapalná paliva, zemní plyn, ostatní plyny (s uvedením druhu).

Počínaje 1. lednem 2016 členské státy každý rok předkládají Komisi zprávy obsahující tyto údaje:

a) pro spalovací zařízení, na něž se vztahuje článek 31, obsah síry v používaných domácích tuhých palivech a dosažený stupeň odsíření, v průměru za každý měsíc; v průběhu prvního roku uplatňování článku 31 se uvádí také technické odůvodnění, proč není možné splnit mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2 a 3; a

b) pro spalovací zařízení, jejichž roční provoz v klouzavém průměru za pět let nepřesahuje dobu 1500 provozních hodin za rok, počet provozních hodin za rok.

Do 7. ledna 2016 a poté každé tři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu obsahující posouzení uplatňování této směrnice, vycházející z informací uvedených v článku 72. Zpráva obsahuje hodnocení týkající se nezbytných opatření na úrovni Unie v podobě přijetí nebo aktualizace celounijních minimálních požadavků pro mezní hodnoty emisí a pravidla monitorování a dosahování souladu pro činnosti v rámci závěrů o BAT přijatých v období předchozích tří let, a to na základě těchto kritérií: Hodnocení zohlední stanovisko fóra uvedeného v čl. 13 odst. 4. Kapitola III a příloha V této směrnice jsou chápány tak, že představují celounijní minimální požadavky v případě velkých spalovacích zařízení. V případě potřeby se ke zprávě přiloží legislativní návrhy. Je-li v hodnocení uvedeném v druhém pododstavci tato potřeba zjištěna, obsahují legislativní návrhy ustanovení týkající se stanovení nebo aktualizace celounijních minimálních požadavků pro mezní hodnoty emisí a pravidla monitorování a posouzení souladu pro dotčené činnosti.

a) vliv daných činností na životní prostředí jako celek; a

b) stav uplatňování nejlepších dostupných technik u dotčených činností.

Komise do 31. prosince 2012 přezkoumá potřebu kontrolovat emise: Komise výsledky tohoto přezkumu sdělí Evropskému parlamentu a Radě a případně je doplní legislativním návrhem.

a) ze spalování paliva v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nižším než 50 MW,

b) z intenzivního chovu dobytka a

c) z rozmetávání hnojiv.

Do 31. prosince 2011 předloží Komise v příloze I Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stanovení: Komise výsledky tohoto přezkumu sdělí Evropskému parlamentu a Radě a případně je doplní legislativním návrhem.

a) jednotlivých prahových hodnot kapacity pro chov různých druhů drůbeže, včetně specifického případu křepelek;

b) prahových hodnot kapacity pro současný chov různých druhů zvířat v témže zařízení.

Aby mohla být ustanovení této směrnice přizpůsobena vědeckému a technickému pokroku na základě nejlepších dostupných technik, přijímá Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 76 a za podmínek uvedených v článcích 77 a 78, pokud jde o přizpůsobení části 3 a 4 přílohy V, části 2, 6, 7 a 8 přílohy VI a části 5, 6, 7 a 8 přílohy VII tomuto vědeckému a technickému pokroku.

Komisi je nápomocen výbor.

Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí. Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 48 odst. 5 a článku 74 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 6. ledna 2011 . Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 77.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v článcích 77 a 78.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 48 odst. 5 a článku 74 kdykoli zrušit.

Orgán, který zahájil interní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, vyvine úsilí v přiměřené lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí informovat druhý orgán a Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mělo být zrušeno, a možné důvody tohoto zrušení.

Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který v něm je upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie .

Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě stanovené v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví, zveřejní se akt v Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost dnem v něm stanoveným. Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před uplynutím tohoto období, pokud Evropský parlament i Rada informují Komisi o tom, že nehodlají vyslovit námitky.

Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky ve lhůtě stanovené v odstavci 1. Orgán, který vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je odůvodní.

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 7. ledna 2013 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 2, čl. 3 body 8, 11 až 15, 18 až 23, 26 až 30 a 34, 38 a 41, čl. 4 odst. 2 a 3, článkem 7, články 8 a 10, čl. 11 písm. e) a h), čl. 12 odst. 1 písm. e) a h), čl. 13 odst. 7, čl. 14 odst. 1 písm. c) bodem ii) a písm. d), e), f) a h) a odst. 2 až 7, čl. 15 odst. 2 až 5, články 16, 17 a 19, čl. 21 odst. 2 až 5, články 22, 23, 24, 27, 28 a 29, čl. 30 odst. 1, 2, 3, 4, 7 a 8, články 31 až 36, články 38 a 39, čl. 40 odst. 2 a 3, články 42 a 43, čl. 45 odst. 1, článkem 58, čl. 59 odst. 5, článkem 63, čl. 65 odst. 3, články 69 až 72 a článkem 79 a s prvním pododstavcem a body 1.1 a 1.4, bodem 2.5 písm. b), body 3.1, 4 a 5, bodem 6.1 písm. c), bodem 6.4 písm. b) a body 6.6, 6.10 a 6.11 přílohy I, přílohou II, bodem 12 přílohy III, přílohou V, částí 1 písm. b), částí 4 body 2.2, 2.4, 3.1 a 3.2, částí 6 body 2.5 a 2.6 a částí 8 bodem 1.1 písm. d) přílohy VI, částí 4 bodem 2, částí 5 bodem 1 a částí 7 bodem 3 přílohy VII a částí 1 bodem 1 a bodem 2 písm. c), částí 2 body 2 až 3 a částí 3 přílohy VIII do 7. ledna 2013 . Tyto předpisy použijí od téhož dne. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Směrnice 78/176/EHS, 82/883/EHS, 92/112/EHS, 1999/13/ES, 2000/76/ES a 2008/1/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy IX se zrušují s účinkem ode dne 7. ledna 2014 , aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu.

Směrnice 2001/80/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy IX se zrušuje s účinkem od dne 1. ledna 2016 , aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze X.

Na zařízení provozující činnosti uvedené v bodě 1.1 pro činnosti s celkovým jmenovitým tepelným příkonem více než 50 MW, bodech 1.2 a 1.3, bodě 1.4 písm. a), bodech 2.1 až 2.6, bodech 3.1 až 3.5, bodech 4.1 až 4.6 pro činnosti týkající se výroby chemickým zpracováním, bodech 5.1 a 5.2 pro činnosti, na které se vztahuje směrnice 2008/1/ES, bodě 5.3 písm. a) bodech i) a ii), bodě 5.4, bodě 6.1 písm. a) a b), bodech 6.2 a 6.3, bodě 6.4. písm. a), písm. b) pro činnosti, na které se vztahuje směrnice 2008/1/ES a písm. c) a bodech 6.5 až 6.9 přílohy I, která jsou v provozu, kterým bylo uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o povolení před 7. lednem 2013 a která byla uvedena do provozu nejpozději 7. ledna 2014 , použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 80 odst. 1 ode dne 7. ledna 2014 , s výjimkou kapitoly III a přílohy V.

Na zařízení provozující činnosti uvedené v bodě 1.1 pro činnosti s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 50 MW, bodě 1.4 písm. b), bodech 4.1 až 4.6 pro činnosti týkající se výroby biologickým zpracováním, bodech 5.1 a 5.2 pro činnosti na které se nevztahuje směrnice 2008/1/ES, bodě 5.3 písm. a), bodech iii), iv) a v), bodě 5.3 písm. b), bodech 5.5 a 5.6, bodě 6.1 písm. c), bodě 6.4 písm. b) pro činnosti, na které se nevztahuje směrnice 2008/1/ES, a bodech 6.10 a 6.11 přílohy I, která jsou v provozu před 7. lednem 2013 , použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s touto směrnicí ode dne 7. července 2015 , s výjimkou kapitol III a IV a příloh V a VI.

Na spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 2 použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 80 odst. 1, aby bylo dosaženo souladu s kapitolou III a přílohou V, od 1. ledna 2016 .

Na spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 3 členské státy ode dne 7. ledna 2013 již dále nepoužívají směrnici 2001/80/ES.

Na spalovací zařízení, která spoluspalují odpad, se část 4 bod 3.1 přílohy VI použije

a) do dne 31. prosince 2015 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 2;

b) ode dne 7. ledna 2013 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 3.

Na spalovací zařízení, která spoluspalují odpad, se část 4 bod 3.2 přílohy VI použije

a) ode dne 1. ledna 2016 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 2;

b) ode dne 7. ledna 2013 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 3.

Článek 58 se použije ode dne 1. června 2015 . Do té doby látky nebo směsi, které jsou z důvodu obsahu těkavých organických sloučenin klasifikovány podle nařízení (ES) č. 1272/2008 jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci a kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F či standardní věty označující specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61 nebo které jsou těmito větami označovány, musí být co nejdříve a v nejvyšší možné míře nahrazeny méně škodlivými látkami nebo směsmi.

Ustanovení čl. 59 odst. 5 se použije ode dne 1. června 2015 . Do té doby se za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí emise těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F či standardní věty označující specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61 nebo které musí být těmito větami označovány, a emise halogenovaných těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 či věty označující specifickou rizikovost R40 nebo R68 nebo které musí být těmito větami označovány, omezují v podmínkách záchytu do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž nesmějí překračovat příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 4 přílohy VII.

Část 4 bod 2 přílohy VII se použije ode dne 1. června 2015 . Do té doby musí být v případě emisí halogenovaných těkavých organických sloučenin, jimž jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 či standardní věty označující specifickou rizikovost R40 nebo R68 nebo které musí být těmito větami označovány, o celkovém hmotnostním toku všech sloučenin, které jsou příčinou označení H341 nebo H351 či označení R40 nebo R68, větším nebo rovném 100 g/h dodržena mezní hodnota emisí 20 mg/Nm3 . Tato mezní hodnota emisí se týká součtu hmotností jednotlivých sloučenin.

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Tato směrnice je určena členským státům.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: