Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 Spokojený život v mezích naší planety (Text s významem pro EHP)
- Označení:
- 32013D1386
- Stav:
- Účinný
- Jazyk textu:
- cs
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 3 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruÚř. věst C 161, 6.6.2013, s. 77 . ,
s ohledem na stanovisko Výboru regionůÚř. věst. C 218, 30.7.2013, s. 53 . ,
v souladu s řádným legislativním postupemPostoj Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 15. listopadu 2013 . ,
Přijímá se všeobecný akční program Unie v oblasti životního prostředí na období do 31. prosince 2020 (dále jen 7. akční program pro životní prostředí) ve znění uvedeném v příloze.
Úř. věst C 161, 6.6.2013, s. 77 .
(1) Evropská unie si dala za cíl stát se do roku 2020 inteligentní a udržitelnou inkluzivní ekonomikou prostřednictvím souboru politik a opatření zaměřených na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdrojeKOM(2010) 2020 a závěry Evropské Rady ze dne 17. června 2010 (EUCO 13/10). .
(2) Navazující akční programy pro životní prostředí vytvářejí od roku 1973 rámec pro činnost Unie v oblasti životního prostředí.
(3) Šestý akční program Společenství pro životní prostředíRozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1 ). (dále jen 6. program pro životní prostředí) skončil v červenci 2012, ale mnoho opatření a akcí, jež byly v rámci tohoto programu zahájeny, je prováděno i nadále.
(4) Závěrečné posouzení 6. programu pro životní prostředí dospělo k závěru, že program byl přínosem pro životní prostředí a stanovil zastřešující strategický směr environmentální politiky. I navzdory těmto úspěchům lze však nadále pozorovat neudržitelné trendy ve všech čtyřech prioritních oblastech, které byly v 6. programu pro životní prostředí stanoveny: změna klimatu; příroda a biologická rozmanitost; životní prostředí; lidské zdraví a kvalita života; a přírodní zdroje a odpady.
(5) Závěrečné posouzení poukázalo na některé nedostatky 6. programu pro životní prostředí. Dosažení cílů stanovených v sedmém akčním programu pro životní prostředí (dále jen 7. akční program pro životní prostředí) proto vyžaduje bezpodmínečný závazek členských států a příslušných orgánů Unie i ochotu převzít odpovědnost za dosažení přínosů, které mají z programu vyplynout.
(6) Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí nazvané Evropské životní prostředí – stav a výhled 2010 (SOER 2010) přetrvávají v oblasti životního prostředí některé významné problémy, které budou mít závažné důsledky, pokud nebudou řešeny.
(7) Globální systémové trendy a výzvy související s dynamikou populace, urbanizací, nemocemi a pandemiemi, urychlováním technologických změn a neudržitelným hospodářským růstem přispívají k tomu, že řešení výzev v oblasti životního prostředí a dosažení dlouhodobě udržitelného rozvoje je složité. V zájmu zajištění dlouhodobé prosperity Unie je k řešení těchto výzev nutné přijmout další opatření.
(8) S ohledem na jasnou dlouhodobou vizi pro rok 2050 je nezbytné stanovit prioritní cíle Unie pro rok 2020. To by rovněž zajistilo stabilní prostředí pro udržitelné investice a růst. 7. akční program pro životní prostředí by měl vycházet z politických iniciativ v rámci strategie Evropa 2020KOM(2010) 2020. , včetně klimatického a energetického balíčku UnieNařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009 , kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO 2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 , kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009 , kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 88 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114 ), rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136 ). , sdělení Komise o plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050KOM(2011) 112. Tento plán byl uveden v závěrech Rady ze dne 17. května 2011 a byl schválen usnesením Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 (P7-TA(2012)0086). , strategie Unie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020KOM(2011) 244. , plánu pro Evropu účinněji využívající zdrojeKOM(2011) 571. , stěžejní iniciativy Unie inovacíKOM(2010) 546. a strategie Evropské unie pro oblast udržitelného rozvoje.
(9) 7. akční program pro životní prostředí by měl přispět k dosažení cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, které již Unie schválila, a odhalit nedostatky v politice, které by mohly vyžadovat stanovení dodatečných cílů.
(10) Unie/rozhodla, že do roku 2020 dosáhne snížení emisí skleníkových plynů EU alespoň o 20 % (respektive 30 %, pokud se ostatní rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a schopnostem); zajistí, aby 20 % spotřeby energie pocházelo do roku 2020 z obnovitelných zdrojů energie, a docílí 20 % snížení spotřeby primární energie ve srovnání s předpokládanou úrovní, jehož má být dosaženo větší energetickou účinnostíZasedání Evropské rady konané ve dnech 8. a 9. března 2007 . .
(11) Unie rozhodla, že do roku 2020 zastaví úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb v Unii, v maximálním proveditelném rozsahu je obnoví a současně zvýší příspěvek Unie k odvrácení úbytku biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítkuZávěry Evropské rady ze zasedání konaného ve dnech 25. a 26. března 2010 EUCO 7/10; Závěry Rady ze dne 15. března 2010 (7536/10); KOM(2011) 244. .
(12) Unie podporuje cíle zaměřené na zastavení úbytku čisté celosvětové zalesněné plochy do roku 2030 a na snížení hrubého úbytku tropických lesů do roku 2020 nejméně o 50 % ve srovnání s úrovněmi v roce 2008Závěry Rady ze dne 4. prosince 2008 (16852/08). .
(13) Unie rozhodla, že do roku 2015 dosáhne dobrého stavu všech vod v EU, včetně vod sladkých (řeky a jezera, podzemní vody), brakických (ústí/delty) a pobřežních do jedné námořní míle od pobřežíSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000 , kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1 ). .
(14) Unie rozhodla, že do roku 2020 dosáhne dobrého stavu prostředí ve všech mořských vodách UnieSměrnice 2008/56/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. června 2008 , kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19 ). .
(15) Unie rozhodla, že dosáhne úrovní kvality ovzduší, které nemají výrazné nepříznivé dopady na lidské zdraví a životní prostředí ani nepředstavují riziko pro lidské zdraví a životní prostředíRozhodnutí č. 1600/2002/ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (Úř. věst. L 152, 11.6.2008, s. 1 ). .
(16) Unie rozhodla, že do roku 2020 dosáhne cíle, aby byly chemické látky vyráběny a používány způsobem, který povede k minimalizaci významných nepříznivých účinků na lidské zdraví a životní prostředíSměrnice č. 1600/2002/ES; Johannesburský prováděcí plán (WSSD 2002). .
(17) Unie rozhodla, že ochrání životní prostředí a lidské zdraví tím, že zabrání nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo tyto vlivy omezí, omezí celkový dopad využívání zdrojů a zvýší účinnostSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3 ). .
(18) Unie rozhodla, že bude stimulovat přechod k zelené ekonomice a usilovat o absolutní zrušení vazby mezi hospodářským růstem a zhoršováním životního prostředíZávěry Rady ze dne 11. června 2012 (11186/12); KOM(2011) 571. .
(19) Unie rozhodla, že v rámci udržitelného rozvoje bude usilovat o svět neutrální z hlediska znehodnocování půdyUsnesení valného shromáždění Organizace spojených národů A/Res/66/288 ze dne 27. července 2012 o výsledku konference Rio + 20 s názvem Budoucnost jakou chceme. .
(20) Podle čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen Smlouva o fungování EU) je cílem politiky Unie v oblasti životního prostředí vysoká úroveň ochrany přihlížející k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie a je založena na zásadě obezřetnosti, zásadě odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje, a na zásadě znečišťovatel platí.
(21) Opatření nutná ke splnění prioritních cílů 7. akčního programu pro životní prostředí by měla být v souladu se zásadou subsidiarity přijata na různých úrovních správy.
(22) Aby byl zajištěn úspěch 7. akčního programu pro životní prostředí a bylo dosaženo jeho prioritních cílů, je důležité do něj transparentním způsobem zapojit nevládní subjekty.
(23) Úbytek biologické rozmanitosti a poškození ekosystémů v Unii mají nejen významný vliv na životní prostředí a dobré životní podmínky lidí, ale mají rovněž dopady na budoucí generace a jsou nákladné pro celou společnost, zejména pro hospodářské subjekty působící v odvětvích, která přímo závisejí na ekosystémových službách.
(24) Existuje značný prostor pro snížení emisí skleníkových plynů a zvýšení účinnosti využívání energie a zdrojů v Unii. Tím se uvolní tlak na životní prostředí a zajistí větší konkurenceschopnost a nové zdroje růstu a pracovních míst díky úsporám nákladů, jichž se docílí vyšší účinností, zpeněžením inovací a lepším řízením zdrojů během celého jejich životního cyklu. Aby se tento potenciál využil, je třeba v rámci komplexnější politiky Unie zaměřené na změnu klimatu zohlednit skutečnost, že všechna odvětví ekonomiky musí k řešení této otázky přispět.
(25) Environmentální problémy a dopady na životní prostředí i nadále představují významná rizika pro zdraví a dobré životní podmínky člověka, takže opatření ke zlepšení stavu životního prostředí mohou být prospěšná.
(26) Úplné a rovnoměrné provádění acquis v oblasti životního prostředí v celé Unii je solidní investicí do životního prostředí a lidského zdraví, jakož i hospodářství.
(27) Politika Unie v oblasti životního prostředí by se měla nadále opírat o pevnou znalostní základnu a měla by zajistit, aby faktické podklady, na nichž se zakládá vytváření politik, včetně případů uplatnění zásady obezřetnosti, byly na všech úrovních lépe chápány.
(28) Cíle v oblasti životního prostředí a klimatu by se měly opírat o odpovídající investice a finanční prostředky by měly být vynakládány efektivněji v souladu s těmito cíli. Mělo by být podpořeno využívání iniciativ veřejného a soukromého sektoru.
(29) Ke zmírnění tlaku, který na životní prostředí vyvíjí politika a činnost jiných odvětví, a ke splnění cílů v oblasti životního prostředí a klimatu je nezbytné začlenit problematiku životního prostředí do všech relevantních oblastí politik.
(30) Unie je hustě zalidněna a více než 70 % jejích občanů žije v městských a příměstských oblastech a čelí specifickým problémům souvisejícím se životním prostředím a změnou klimatu.
(31) Zatímco mnoho problémů v oblasti životního prostředí je povahy globální, a lze je tedy celkově řešit pouze prostřednictvím komplexního globálního přístupu, jiné problémy v oblasti životního prostředí mají rozměr převážně regionální. To vyžaduje spolupráci s partnerskými zeměmi, včetně sousedních zemí a zámořských zemí a území.
(32) 7. akční program pro životní prostředí by měl na úrovni Unie a na mezinárodní úrovni podporovat plnění závěrů a závazků, jež byly přijaty roku 2012 na konferenci Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji (dále jen konference Rio + 20) a jejichž cílem je změnit světové hospodářství v inkluzivní a zelenou ekonomiku v rámci udržitelného rozvoje a omezování chudoby.
(33) Vhodná kombinace politických nástrojů umožní podnikům a spotřebitelům lépe chápat dopad jejich činností na životní prostředí a tento dopad řídit. Mezi tyto politické nástroje patří ekonomické pobídky, tržní nástroje, požadavky na informace a dobrovolné nástroje a opatření, které by doplnily právní rámec a zapojily zúčastněné strany na různých úrovních.
(34) Všechna opatření, akce a cíle stanovené v 7. akčním programu pro životní prostředí by měly být rozvíjeny v souladu se zásadami inteligentní regulaceKOM(2010) 543. a tam, kde je to vhodné, by měly podléhat komplexnímu posouzení dopadů.
(35) Pokrok dosažený při plnění cílů 7. akčního programu pro životní prostředí by měl být sledován, posuzován a hodnocen na základě dohodnutých ukazatelů.
(36) V souladu s čl. 192 odst. 3 Smlouvy o fungování EU by měly být prioritní cíle politiky Unie v oblasti životního prostředí stanoveny v obecném akčním programu.
(37) Pokud jde o prioritní cíle stanovené v tomto rozhodnutí, stanoví 7. akční program pro životní prostředí řadu opatření a akcí uvedených v příloze za účelem dosažení uvedených cílů.
(38) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zavedení všeobecného akčního programu Unie v oblasti životního prostředí, jímž se stanoví prioritní oblasti, nelze uspokojivým způsobem dosáhnout na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto akčního programu lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,
7. akční program pro životní prostředí má tyto prioritní cíle:
a) chránit, zachovávat a rozvíjet přírodní bohatství Unie;
b) změnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje;
c) chránit občany Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky;
d) maximalizovat přínos právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí na základě jejich lepšího provádění;
e) zlepšit znalostní a faktickou základnu pro politiku Unie v oblasti životního prostředí;
f) zajistit investice pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a zabývat se environmentálními externalitami;
g) zlepšit začlenění problematiky životního prostředí a soudržnost politik;
h) posílit udržitelnost měst Unie;
i) zvýšit efektivnost Unie při řešení mezinárodních problémů v oblasti životního prostředí a klimatu.
7. akční program pro životní prostředí je založen na zásadě obezřetnosti, zásadě odvrácení ohrožení životního prostředí u zdroje a na zásadě znečišťovatel platí.
7. akční program pro životní prostředí přispívá k vysoké úrovni ochrany životního prostředí a vyšší kvalitě života a sociálního blahobytu občanů.
Všechna opatření, akce a cíle stanovené v 7. akčním programu pro životní prostředí jsou navrhovány a prováděny v souladu se zásadami inteligentní regulace (smart regulation) a případně podléhají komplexnímu posouzení dopadů.
Úř. věst. C 218, 30.7.2013, s. 53 .
Článek 1 Článek 1
Článek 2 Článek 2 1.7. akční program pro životní prostředí má tyto prioritní cíle: a) chránit, zachovávat a rozvíjet přírodní bohatství Unie;b) změnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje;c) chránit občany Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky;d) maximalizovat přínos právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí na základě jejich lepšího provádění;e) zlepšit znalostní a faktickou základnu pro politiku Unie v oblasti životního prostředí;f) zajistit investice pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a zabývat se environmentálními externalitami;g) zlepšit začlenění problematiky životního prostředí a soudržnost politik;h) posílit udržitelnost měst Unie;i) zvýšit efektivnost Unie při řešení mezinárodních problémů v oblasti životního prostředí a klimatu. 2.7. akční program pro životní prostředí je založen na zásadě obezřetnosti, zásadě odvrácení ohrožení životního prostředí u zdroje a na zásadě znečišťovatel platí. 3.7. akční program pro životní prostředí přispívá k vysoké úrovni ochrany životního prostředí a vyšší kvalitě života a sociálního blahobytu občanů. 4.Všechna opatření, akce a cíle stanovené v 7. akčním programu pro životní prostředí jsou navrhovány a prováděny v souladu se zásadami inteligentní regulace (smart regulation) a případně podléhají komplexnímu posouzení dopadů.
Článek 3 Článek 3 1.Příslušné orgány Unie a členských států přijmou vhodná opatření s cílem splnění prioritních cílů stanovených v 7. akčním programu pro životní prostředí. Při přijímání těchto opatření se řádně zohlední zásady svěření pravomocí, subsidiarity a proporcionality v souladu s článkem 5 Smlouvy o Evropské unii. 2.Veřejné orgány na všech úrovních spolupracují při provádění 7. akčního programu pro životní prostředí s podniky a sociálními partnery, zástupci z řad občanské společnosti a jednotlivými občany.
Článek 4 Článek 4 1.Komise zajistí, aby provádění jednotlivých prvků 7. akčního programu pro životní prostředí bylo sledováno v rámci pravidelného sledování v souvislosti se strategií Evropa 2020. Toto sledování by mělo vycházet z informací vyplývajících z ukazatelů stavu životního prostředí Evropské agentury pro životní prostředí, jakož i z ukazatelů používaných ke sledování pokroku při dosahování stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí a změny klimatu a cílů, jako jsou cíle v oblasti klimatu a energetiky, biologické rozmanitosti a účinného využívání zdrojů. 2.Komise rovněž provede hodnocení 7. akčního programu pro životní prostředí. Toto hodnocení se zakládá mimo jiné na zprávě Evropské agentury pro životní prostředí o stavu životního prostředí a na konzultacích se zainteresovanými subjekty. Komise předloží zprávu založenou na uvedeném hodnocení Evropskému parlamentu a Radě ve vhodné lhůtě před ukončením 7. akčního programu pro životní prostředí. 3.S ohledem na uvedené hodnocení a další politický vývoj v dané oblasti Komise včas předloží, bude-li to vhodné, návrh 8. programu pro životní prostředí, aby se tak zamezilo proluce mezi 7. akčním programem pro životní prostředí a 8. programem pro životní prostředí.
Článek 5 Článek 5
Příslušné orgány Unie a členských států přijmou vhodná opatření s cílem splnění prioritních cílů stanovených v 7. akčním programu pro životní prostředí. Při přijímání těchto opatření se řádně zohlední zásady svěření pravomocí, subsidiarity a proporcionality v souladu s článkem 5 Smlouvy o Evropské unii.
Veřejné orgány na všech úrovních spolupracují při provádění 7. akčního programu pro životní prostředí s podniky a sociálními partnery, zástupci z řad občanské společnosti a jednotlivými občany.
Postoj Evropského parlamentu ze dne 24. října 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 15. listopadu 2013 .
Komise zajistí, aby provádění jednotlivých prvků 7. akčního programu pro životní prostředí bylo sledováno v rámci pravidelného sledování v souvislosti se strategií Evropa 2020. Toto sledování by mělo vycházet z informací vyplývajících z ukazatelů stavu životního prostředí Evropské agentury pro životní prostředí, jakož i z ukazatelů používaných ke sledování pokroku při dosahování stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí a změny klimatu a cílů, jako jsou cíle v oblasti klimatu a energetiky, biologické rozmanitosti a účinného využívání zdrojů.
Komise rovněž provede hodnocení 7. akčního programu pro životní prostředí. Toto hodnocení se zakládá mimo jiné na zprávě Evropské agentury pro životní prostředí o stavu životního prostředí a na konzultacích se zainteresovanými subjekty. Komise předloží zprávu založenou na uvedeném hodnocení Evropskému parlamentu a Radě ve vhodné lhůtě před ukončením 7. akčního programu pro životní prostředí.
S ohledem na uvedené hodnocení a další politický vývoj v dané oblasti Komise včas předloží, bude-li to vhodné, návrh 8. programu pro životní prostředí, aby se tak zamezilo proluce mezi 7. akčním programem pro životní prostředí a 8. programem pro životní prostředí.
KOM(2010) 2020 a závěry Evropské Rady ze dne 17. června 2010 (EUCO 13/10).
Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1 ).
KOM(2010) 2020.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009 , kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO 2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 , kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009 , kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 88 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114 ), rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136 ).
KOM(2011) 112. Tento plán byl uveden v závěrech Rady ze dne 17. května 2011 a byl schválen usnesením Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 (P7-TA(2012)0086).
KOM(2011) 244.
KOM(2011) 571.
KOM(2010) 546.
Zasedání Evropské rady konané ve dnech 8. a 9. března 2007 .
Závěry Evropské rady ze zasedání konaného ve dnech 25. a 26. března 2010 EUCO 7/10; Závěry Rady ze dne 15. března 2010 (7536/10); KOM(2011) 244.
Závěry Rady ze dne 4. prosince 2008 (16852/08).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000 , kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1 ).
Směrnice 2008/56/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. června 2008 , kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19 ).
Rozhodnutí č. 1600/2002/ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (Úř. věst. L 152, 11.6.2008, s. 1 ).
Směrnice č. 1600/2002/ES; Johannesburský prováděcí plán (WSSD 2002).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3 ).
Závěry Rady ze dne 11. června 2012 (11186/12); KOM(2011) 571.
Usnesení valného shromáždění Organizace spojených národů A/Res/66/288 ze dne 27. července 2012 o výsledku konference Rio + 20 s názvem Budoucnost jakou chceme.
KOM(2010) 543.
PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ: