Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2066 ze dne 19. prosince 2018 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES a o změně nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (Text s významem pro EHP.)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ESÚř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32 . , a zejména na čl. 14 odst. 1 uvedené směrnice,

Článek 49 Článek 49 Přemístěný CO2 1.Provozovatel odečte od emisí zařízení veškeré množství CO2 , který pochází z fosilního uhlíku, z činností, na něž se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, a který není emitován ze zařízení, ale: a) je přemístěn ze zařízení do některé z následujících možností:i) zařízení pro zachycování za účelem přepravy a dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;ii) přepravní sítě za účelem dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;iii) úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES za účelem dlouhodobého geologického uložení; b) je přemístěn ze zařízení a použit k výrobě vysráženého uhličitanu vápenatého, v němž je použitý CO2 chemicky vázán. 2.Provozovatel převádějícího zařízení uvede ve svém ročním výkazu emisí identifikační kód přijímajícího zařízení uznávaný v souladu s akty přijatými podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, pokud se uvedená směrnice na přijímající zařízení vztahuje. Ve všech ostatních případech provozovatel převádějícího zařízení uvede jméno, adresu a kontaktní údaje kontaktní osoby v přijímajícím zařízení. Pokud jde o identifikační kód převádějícího zařízení, vztahuje se první pododstavec i na přijímající zařízení. 3.Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel metodiku založenou na měření včetně dodržení souladu s články 43, 44 a 45. Zdroj emisí odpovídá bodu měření a tyto emise jsou vyjádřeny jako množství přemístěného CO2 . Pro účely odst. 1 písm. b) použije provozovatel metodiku založenou na výpočtu. 4.Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti podle vymezení v části 1 přílohy VIII. Provozovatel však může použít nejbližší nižší úroveň přesnosti, pokud prokáže, že použití nejvyšší úrovně přesnosti podle části 1 přílohy VIII není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady. Pro stanovení množství CO2 chemicky vázaného ve vysráženém uhličitanu vápenatém použije provozovatel zdroje údajů, jež představují nejvyšší dosažitelnou přesnost. 5.Provozovatelé mohou stanovit množství CO2 přemístěného ze zařízení u převádějícího i přijímajícího zařízení. V takovém případě se použije čl. 48 odst. 3.;

Toto nařízení stanovuje pravidla monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a údajů o činnosti podle směrnice 2003/87/ES v obchodovacím období systému Unie pro obchodování s emisemi počínajícím dne 1. ledna 2021 a v následujících obchodovacích obdobích.

Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32 .

(1) Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve, aby se zohlednilo první vydání mezinárodních norem a doporučených postupů v oblasti ochrany životního prostředí – Systém kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA) (příloha 16 svazek IV Chicagské úmluvy) přijatých radou ICAO během desáté schůzky 214. zasedání dne 27. června 2018 , jež mají začít platit počínaje rokem 2019.

(2) Úplné, konzistentní, transparentní a přesné monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů v souladu s harmonizovanými požadavky stanovenými v tomto nařízení má zásadní význam pro účinné fungování systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (dále jen EU ETS) zřízeného na základě směrnice 2003/87/ES.

(3) V průběhu třetího obchodovacího období EU ETS (2013 až 2020) získali provozovatelé průmyslových zařízení, provozovatelé letecké dopravy, ověřovatelé a příslušné orgány zkušenosti s monitorováním a vykazováním dle nařízení Komise (EU) č. 601/2012Nařízení Komise (EU) č. 601/2012 ze dne 21. června 2012 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 30 ). . Jejich zkušenosti ukázaly, že je potřeba pravidla monitorování a vykazování zlepšit, vyjasnit a zjednodušit, aby bylo možné systém zefektivnit a prohloubit harmonizaci. Nařízení (EU) č. 601/2012 bylo několikrát zásadním způsobem změněno. Vzhledem k tomu, že v něm budou provedeny další změny, mělo by být v zájmu srozumitelnosti nahrazeno.

(4) Definice biomasy v tomto nařízení by měla odpovídat definicím biomasy, biokapaliny a biopaliva v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16 ). , zejména proto, že přednostní zacházení s ohledem na povinnost vyřadit povolenky v rámci EU ETS představuje režim podpory ve smyslu čl. 2 písm. k), a tudíž finanční podporu ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) této směrnice.

(5) Z důvodu jednotnosti by se na toto nařízení měly vztahovat definice uvedené v rozhodnutí Komise 2009/450/ESRozhodnutí Komise 2009/450/ES ze dne 8. června 2009 o podrobném výkladu činností v oblasti letectví uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 149, 12.6.2009, s. 69 ). a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114 ). .

(6) V zájmu co nejlepšího fungování systému monitorování a vykazování by měly členské státy, které určí více než jeden příslušný orgán, zajistit, aby tyto příslušné orgány koordinovaly svoji činnost v souladu se zásadami uvedenými v tomto nařízení.

(7) Základním prvkem systému vytvořeného tímto nařízením by měl být plán monitorování, který stanoví podrobnou, úplnou a transparentní dokumentaci týkající se metodiky konkrétního zařízení nebo provozovatele letadel. Měly by být vyžadovány pravidelné aktualizace plánu, jak v reakci na zjištění ověřovatele, tak z vlastní iniciativy provozovatele nebo provozovatele letadel. Hlavní odpovědnost za provádění metodiky monitorování, jejíž součásti jsou dále specifikovány postupy vyžadovanými tímto nařízením, by měl i nadále nést provozovatel nebo provozovatel letadel.

(8) Jelikož plán monitorování představuje základní prvek pravidel monitorování a vykazování, měly by jakékoliv jeho významné změny podléhat schválení příslušného orgánu. Aby se však omezila administrativní zátěž příslušných orgánů a provozovatelů, určité druhy změn by se neměly považovat za významné, a tedy by neměly vyžadovat formální schválení.

(9) Je třeba minimalizovat zatížení provozovatelů a provozovatelů letadel a usnadnit účinné monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice 2003/87/ES vytvořením základních metodik monitorování. Tyto metodiky by měly zahrnovat základní metodiky založené na výpočtu a měření. Metodiky založené na výpočtu by měly sestávat ze standardní metodiky a metodiky hmotnostní bilance. Metodiky založené na měření, standardní metodiky založené na výpočtu a metodiky hmotnostní bilance by mělo být možné v rámci jednoho zařízení kombinovat za předpokladu, že provozovatel zajistí, aby nedocházelo k nezapočtení nebo dvojímu započtení.

(10) Aby se minimalizovalo zatížení provozovatelů a provozovatelů letadel, mělo by se zavést určité zjednodušení, pokud jde o požadavky na posouzení nejistoty, aniž by to vedlo k menší přesnosti. V případech, kdy jsou používány měřicí přístroje v podmínkách vyhovujících danému typu, zejména tam, kde tyto přístroje podléhají vnitrostátní zákonné metrologické kontrole, by měly být použity značně snížené požadavky na posouzení nejistoty.

(11) Je třeba definovat výpočtové faktory, kterými mohou být buď standardní faktory, nebo faktory stanovené na základě analýzy. V požadavcích na analýzu by mělo být pro příslušné analytické metody zachováno přednostní využívání laboratoří akreditovaných v souladu s harmonizovanou normou Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří (EN ISO/IEC 17025) a obsaženy požadavky na prokázání vysoké míry rovnocennosti v případě neakreditovaných laboratoří, včetně shody s harmonizovanou normou Systémy managementu kvality – požadavky (EN ISO/IEC 9001) nebo jinými příslušnými certifikovanými systémy řízení kvality.

(12) Měla být stanovena transparentní a konzistentní metodika určování neúměrně vysokých nákladů.

(13) Metodika založená na měření a metodika založená na výpočtu by měly být rovnocennější K tomu bude nutné lépe sladit požadavky na úrovně přesnosti. Pro účely stanovování podílu biomasy na CO2 pomocí systémů kontinuálního měření (CMES) by se měl vzít v úvahu nejnovější technologický vývoj. Pravidla stanovování podílu biomasy by proto měla být flexibilnější, zejména by pro tyto účely měly být povoleny i jiné metody než metodika založená na výpočtu.

(14) Jelikož emise pocházející z biomasy jsou pro účely EU ETS obvykle vyčísleny jako nulové, měla by být pro zdrojové toky čisté biomasy zavedena jednodušší pravidla monitorování. Požadavky na monitorování paliv a materiálů tvořených směsí biomasy a fosilní složky by měly být srozumitelnější. Předběžný emisní faktor vztahující se na celkový obsah uhlíku a emisní faktor vztahující se pouze na fosilní část CO2 by měly být lépe odlišeny. Za tím účelem by měly být úrovně přesnosti pro předběžný emisní faktor a pro podíl biomasy / fosilní

(15) Mělo by se zabránit ukládání nepřiměřeného rozsahu monitorování zařízením s nižším množstvím méně závažných ročních emisí a zároveň by se měla zajistit přijatelná úroveň přesnosti. V tomto ohledu by měly být stanoveny zvláštní podmínky pro zařízení, u nichž se má za to, že produkují malé množství emisí, a pro provozovatele letadel považované za malé producenty emisí.

(16) Ustanovení článku 27 směrnice 2003/87/ES umožňují členským státům vyloučit z EU ETS malá zařízení podléhající rovnocenným opatřením za předpokladu, že jsou splněny podmínky obsažené v uvedeném článku. Ustanovení článku 27a směrnice 2003/87/ES umožňují členským státům vyloučit z EU ETS zařízení produkující méně než 2500 tun emisí za předpokladu, že jsou splněny podmínky obsažené v uvedeném článku. Nerozhodne-li členský stát jinak, toto nařízení by se nemělo přímo použít na zařízení vyloučená podle článků 27 a 27a směrnice 2003/87/ES.

(17) K odstranění potenciálních mezer spojených s přemísťováním vlastního nebo čistého CO2 by měly být tyto přenosy povoleny pouze za velmi specifických podmínek. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ve věci C-460/15Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 2017 , Schaefer Kalk GmbH & Co. KG v. Bundesrepublik Deutschland, C-460/15, ECLI:EU:C:2017:29. ze dne 19. ledna 2017 rozhodl, že čl. 49 odst. 1 druhá věta nařízení (EU) č. 601/2012 a bod 10 část B) přílohy IV uvedeného nařízení jsou v rozsahu, v němž do emisí ze zařízení na pálení vápence systematicky zařazují oxid uhličitý (CO2 ) přemístěný do jiného zařízení za účelem výroby vysráženého uhličitanu vápenatého bez ohledu na to, zda byl tento CO2 uvolněn do atmosféry, neplatná. V rámci zohlednění rozsudku ve věci C-460/15 by se CO2 , který je přemístěn za účelem výroby vysráženého uhličitanu vápenatého, v němž zůstane chemicky vázán, měl považovat za neuvolněný do atmosféry. Těmito podmínkami by nicméně neměla být vyloučena možnost budoucích inovací. Nařízení (EU) č. 601/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(18) Jelikož je možné, že se mezi zařízeními přemísťuje nejen CO2 , ale i N2 O, měla by být zavedena pravidla monitorování přemísťování N2 O podobná pravidlům platným pro přemísťování CO2 . Dále je vhodné rozšířit definici vlastního CO2 z CO2 obsaženého v palivech na CO2 obsažený v jakémkoliv monitorovaném zdrojovém toku.

(19) Měla by být vypracována zvláštní ustanovení ohledně plánů monitorování a monitorování emisí skleníkových plynů v oblasti letectví.

(20) Odhad chybějících údajů by měl být prováděn konzistentně, a to tak, že by se vyžadovalo použití postupů konzervativních odhadů uvedených v plánu monitorování nebo, tam, kde to není možné, odpovídajícího postupu schváleného příslušným orgánem a zahrnutého do plánu monitorování.

(21) Provozovatelé by měli mít povinnost pravidelně přehodnocovat svoji metodiku monitorování za účelem jejího zlepšování a zvažovat doporučení, jež v rámci ověřovacího postupu vydali ověřovatelé. Jestliže provozovatelé nepoužívají metodiku založenou na úrovních přesnosti nebo nesplňují-li nejvyšší úrovně přesnosti, měli by pravidelně předkládat zprávy o opatřeních přijatých ke splnění metodiky monitorování založené na úrovních přesnosti a k dosažení nejvyšší požadované úrovně přesnosti. V zájmu snížení administrativní zátěže spojené s podáváním zpráv o zlepšení by se intervaly a důvody pro podávání zpráv měly upravit v závislosti na zkušenostech členských států v oblasti administrativy.

(22) Provozovatelé letadel mohou podle čl. 3e odst. 1 a čl. 28a odst. 2 směrnice 2003/87/ES zažádat o bezplatné přidělení povolenek na emise pro činnosti uvedené v příloze I uvedené směrnice, a to na základě ověřených údajů o tunokilometrech.

(23) Mělo by se podporovat využívání informačních technologií, včetně požadavků na formáty pro výměnu údajů a používání automatizovaných systémů, a proto by členským státům mělo být umožněno, aby používání těchto systémů od hospodářských subjektů vyžadovaly. Členským státům by dále mělo být umožněno vypracování vlastních elektronických šablon a specifikací formátu souborů, které by však měly splňovat minimální standardy zveřejněné Komisí.

(24) Měla by být stanovena pravidla týkající se látek obsahujících jiné formy uhlíku, z nichž vznikají emise CO2 , než materiály obsahující uhličitany, a to v zájmu lepší srozumitelnosti pravidel monitorování a vykazování emisí z procesů. Výslovně by mělo být uvedeno použití močoviny při čištění spalin a odpovídající standardní emisní faktor.

(25) Členským státům by měla být poskytnuta dostatečná doba pro přijetí nutných opatření a vytvoření vhodného vnitrostátního institucionálního rámce k zajištění účinného uplatňování tohoto nařízení. Toto nařízení, včetně další revize provedené před začátkem jeho použitelnosti s cílem zohlednit nejnovější vývoj a, bude-li to možné, odstranit odkazy na zdroje mimo právo Unie, by se proto mělo použít od začátku čtvrtého obchodovacího období, s výjimkou změn nařízení (EU) č. 601/2012, jež by se měly použít co nejdříve.

(26) Nařízení (EU) č. 601/2012 by mělo být zrušeno s účinkem ode dne 1. ledna 2021 . Jeho účinky by však měly být zachovány pro monitorování, vykazování a ověřování emisí a údajů o činnosti prováděné během třetího obchodovacího období EU ETS.

(27) Toto nařízení zahrnuje zdokonalené monitorování a vykazování, které zohledňuje první vydání mezinárodních norem a doporučených postupů v oblasti ochrany životního prostředí – systém kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA) (příloha 16 svazek IV Chicagské úmluvy) přijatých radou ICAO během desáté schůzky 214. zasedání dne 27. června 2018 . Nařízení o ověřování výkazů emisí skleníkových plynů a výkazů tunokilometrů a akreditaci ověřovatelů podle směrnice 2003/87/ES se s ohledem na první vydání mezinárodních norem a doporučených postupů rovněž mění a oba tyto nástroje doplňuje akt v přenesené pravomoci podle článku 28c směrnice 2003/87/ES. Nařízení (EU) č. 601/2012 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(28) Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu,

Toto nařízení se vztahuje na monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů specifikovaných v souvislosti s činnostmi uvedenými v příloze I směrnice 2003/87/ES a údajů o činnosti ze stacionárních zařízení a z činností v oblasti letectví a na monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech z činností v oblasti letectví.

Vztahuje se na emise a údaje o činnosti vzniklé od 1. ledna 2021 .

Nařízení Komise (EU) č. 601/2012 ze dne 21. června 2012 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 30 ).

Článek 1 Článek 1 Předmět

Článek 2 Článek 2 Oblast působnosti

Článek 3 Článek 3 Definice

Článek 4 Článek 4 Obecné povinnosti

Článek 5 Článek 5 Úplnost

Článek 6 Článek 6 Konzistence, srovnatelnost a transparentnost 1.Monitorování a vykazování musí být dlouhodobě konzistentní a srovnatelné. Za tímto účelem používají provozovatelé a provozovatelé letadel stejné metodiky monitorování a soubory údajů, s výhradou změn a odchylek schválených příslušným orgánem. 2.Provozovatelé a provozovatelé letadel získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují údaje, které jsou předmětem monitorování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti i výpočtových faktorů, transparentním způsobem, umožňujícím ověřovateli a příslušnému orgánu stanovení emisí reprodukovat.

Článek 7 Článek 7 Přesnost

Článek 8 Článek 8 Úplnost metodiky a výkazu emisí

Článek 9 Článek 9 Neustálé zlepšování

Článek 10 Článek 10 Koordinace

Článek 11 Článek 11 Obecné povinnosti 1.Každý provozovatel nebo provozovatel letadel monitoruje emise skleníkových plynů na základě plánu monitorování schváleného příslušným orgánem v souladu s článkem 12, přičemž přihlédne k povaze a fungování zařízení nebo činnosti v oblasti letectví, na které se vztahuje. Plán monitorování je doplněn písemnými postupy, které provozovatel nebo provozovatel letadel v případě potřeby vytvoří, zdokumentuje, provádí a spravuje pro činnosti zahrnuté v plánu monitorování. 2.Plán monitorování podle odstavce 1 logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele nebo provozovatele letadel, přičemž zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňuje stávající systémy existující v daném zařízení nebo používané provozovatelem nebo provozovatelem letadel.

Článek 12 Článek 12 Obsah a předložení plánu monitorování 1.Každý provozovatel nebo provozovatel letadel předloží plán monitorování příslušnému orgánu ke schválení. Plán monitorování se skládá z podrobné, úplné a transparentní dokumentace metodiky monitorování konkrétního zařízení nebo provozovatele letadel a obsahuje alespoň náležitosti, které jsou uvedeny v příloze I. Společně s plánem monitorování předloží provozovatel nebo provozovatel letadel následující podklady: a) u zařízení doklady pro každý významný a méně významný zdrojový tok prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro údaje o činnosti a výpočtové faktory, případně pro použité úrovně přesnosti vymezené v přílohách II a IV, a případně pro každý zdroj emisí doklady prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro použité úrovně přesnosti vymezené v příloze VIII;b) výsledky posouzení rizika prokazující, že navrhované kontrolní činnosti a jejich postupy odpovídají zjištěným inherentním a kontrolním rizikům. 2.Pokud příloha I odkazuje na určitý postup, provozovatel nebo provozovatel letadel vytvoří, dokumentuje, provádí a spravuje tento postup odděleně od plánu monitorování. Provozovatel nebo provozovatel letadel shrne postupy v plánu monitorování, přičemž uvede následující informace: a) název postupu;b) odkaz na identifikaci postupu, který lze vysledovat a ověřit;c) identifikaci pracovní pozice nebo oddělení, které odpovídá za provádění postupu a za údaje generované nebo spravované na základě tohoto postupu;d) stručný popis postupu, který umožňuje provozovateli nebo provozovateli letadel, příslušnému orgánu a ověřovateli porozumět základním parametrům a prováděným činnostem;e) místo, kde se nacházejí příslušné záznamy a informace;f) v příslušných případech název použitého elektronického systému;g) seznam norem EN nebo případně jiných použitých norem. Provozovatel nebo provozovatel letadel vede veškerou písemnou dokumentaci týkající se postupů, která je na vyžádání k dispozici příslušnému orgánu. Dokumentaci provozovatel nebo provozovatel letadel dále zpřístupní pro účely ověřování podle prováděcího nařízení (EU) 2018/2067. 3.Kromě náležitostí uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy požadovat, aby do plánu monitorování zařízení byly zahrnuty další náležitosti, které odpovídají požadavkům aktů v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87/ES a prováděcích aktů přijatých podle čl. 10a odst. 21 uvedené směrnice.

Článek 13 Článek 13 Normalizované a zjednodušené plány monitorování 1.Členské státy mohou povolit provozovatelům a provozovatelům letadel používat normalizované nebo zjednodušené plány monitorování, aniž je dotčen čl. 12 odst. 3. Za tímto účelem mohou členské státy zveřejnit šablony plánů monitorování, včetně popisu toku dat a kontrolních postupů uvedených v článcích 58 a 59, jež vycházejí ze šablon a pokynů zveřejněných Komisí. 2.Před schválením zjednodušeného plánu monitorování uvedeného v odstavci 1 provede příslušný orgán zjednodušené posouzení rizika ohledně toho, zda navrhované kontrolní činnosti a jejich postupy odpovídají zjištěným inherentním a kontrolním rizikům, a odůvodní použití tohoto zjednodušeného plánu monitorování. Členské státy mohou vyžadovat, aby provozovatel nebo provozovatel letadel ve vhodných případech sám provedl posouzení rizika podle předchozího pododstavce.

Článek 14 Článek 14 Změny plánu monitorování 1.Každý provozovatel nebo provozovatel letadel pravidelně kontroluje, zda plán monitorování odráží povahu a funkci daného zařízení nebo činnosti v oblasti letectví v souladu s článkem 7 směrnice 2003/87/ES a zda lze metodiku monitorování zdokonalit. 2.Provozovatel nebo provozovatel letadel upraví plán monitorování přinejmenším v následujících situacích: a) došlo ke vzniku nových emisí z důvodu provádění nových činností nebo používání nových paliv či materiálů, které dosud nejsou v plánu monitorování uvedeny;b) došlo ke změně dostupnosti údajů z důvodu používání nových typů měřicích přístrojů, metod odběru vzorků či metod analýzy nebo jiných důvodů, což vede k vyšší přesnosti při stanovení množství emisí;c) bylo zjištěno, že údaje získané na základě dříve použité metodiky monitorování nejsou správné;d) změna plánu monitorování zvýší přesnost vykazovaných údajů, pokud není technicky neproveditelná nebo není spojena s neúměrně vysokými náklady;e) plán monitorování nesplňuje požadavky tohoto nařízení a příslušný orgán vyžaduje, aby jej provozovatel nebo provozovatel letadel upravil;f) je nezbytné reagovat na návrhy na zlepšení plánu monitorování obsažené v ověřovací zprávě.

Článek 15 Článek 15 Schválení změn plánu monitorování 1.Provozovatel nebo provozovatel letadel bez zbytečné prodlevy oznámí všechny navrhované změny plánu monitorování příslušnému orgánu. Příslušný orgán však může provozovateli nebo provozovateli letadel povolit, aby změny plánu monitorování, které nejsou významné ve smyslu odstavců 3 a 4, oznámil do 31. prosince téhož roku. 2.Všechny významné změny plánu monitorování ve smyslu odstavců 3 a 4 podléhají schválení příslušným orgánem. Pokud příslušný orgán nepovažuje změnu za významnou, informuje o tom neprodleně provozovatele nebo provozovatele letadel. 3.Významné změny plánu monitorování zařízení zahrnují: a) změny kategorie zařízení, které vyžadují změnu metodiky monitorování nebo vedou ke změně příslušné úrovně závažnosti podle článku 23 prováděcího nařízení (EU) 2018/2067;b) změny ohledně toho, zda je zařízení považováno za zařízení s nízkými emisemi, a to bez ohledu na čl. 47 odst. 8;c) změny týkající se zdrojů emisí;d) přechod z metodiky založené na výpočtu na metodiku založenou na měření a naopak, nebo z nouzové metodiky na metodiku založenou na úrovních přesnosti a naopak za účelem stanovení emisí;e) změnu použité úrovně přesnosti;f) zavedení nových zdrojových toků;g) změnu kategorizace zdrojových toků – mezi významnými, méně významnými a minimálními zdrojovými toky, která vyžaduje změnu metodiky monitorování;h) změnu standardní hodnoty pro výpočtový faktor, má-li být tato hodnota uvedena v plánu monitorování;i) zavedení nových metod nebo změny stávajících metod týkajících se odebírání vzorků, analýzy nebo kalibrace, pokud to má přímý vliv na přesnost údajů o emisích;j) uplatňování nebo úpravu metodiky kvantifikace emisí z úniků v úložištích. 4.Mezi významné změny plánů monitorování provozovatele letadel patří: a) v případě plánu monitorování emisí:i) změna hodnot emisního faktoru uvedených v plánu monitorování;ii) změna metody výpočtu v rámci metod uvedených v příloze III nebo změna spočívající v přechodu z metody výpočtu na metodu odhadu podle čl. 55 odst. 2 a naopak;iii) zavedení nových zdrojových toků;iv) změna statusu provozovatele letadel jako malého producenta emisí ve smyslu čl. 55 odst. 1 nebo týkající se jedné z prahových hodnot uvedených v čl. 28a odst. 6 směrnice 2003/87/ES; b) v případě plánu monitorování údajů o tunokilometrech:i) změna z nekomerčního na komerční statut poskytované služby letecké přepravy nebo naopak,ii) změna v předmětu služby letecké přepravy, kterým jsou cestující, náklad nebo poštovní zásilky.

Článek 16 Článek 16 Provádění změn a vedení záznamů o změnách 1.Před získáním souhlasu nebo informací v souladu s čl. 15 odst. 2 může provozovatel nebo provozovatel letadel provádět monitorování a vykazování s použitím upraveného plánu monitorování, pokud má důvod se domnívat, že navrhované změny nejsou významné, nebo pokud by monitorování podle původního plánu monitorování vedlo k získání neúplných údajů o emisích. V případě pochybností provede provozovatel nebo provozovatel letadel veškeré monitorování a vykazování paralelně v prozatímní dokumentaci podle změněného i původního plánu monitorování. 2.Po získání souhlasu nebo informací v souladu s čl. 15 odst. 2 použije provozovatel nebo provozovatel letadel pouze údaje vztahující se ke změněnému plánu monitorování a při veškerém monitorování a vykazování od data, od kterého platí tato verze plánu monitorování, se použije pouze změněný plán monitorování. 3.Provozovatel nebo provozovatel letadel vede záznamy o všech změnách plánu monitorování. Každý záznam obsahuje: a) srozumitelný popis změny;b) odůvodnění změny;c) datum oznámení změny příslušnému orgánu podle čl. 15 odst. 1;d) datum potvrzení o přijetí oznámení uvedeného v čl. 15 odst. 1 příslušným orgánem, je-li k dispozici, a datum schválení nebo přijetí informací uvedených v čl. 15 odst. 2;e) datum zahájení provádění změněného plánu monitorování v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.

Článek 17 Článek 17 Technická proveditelnost

Článek 18 Článek 18 Neúměrně vysoké náklady 1.Pokud provozovatel nebo provozovatel letadel tvrdí, že použití určité metodiky monitorování by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, posoudí příslušný orgán, zda jsou náklady nepřiměřené, s ohledem na odůvodnění provozovatele. Příslušný orgán považuje náklady za nepřiměřené v případě, že jejich odhadovaná výše přesáhne přínos. Za tímto účelem se přínos vypočítá vynásobením faktoru zlepšení a referenční ceny 20 EUR za povolenku, přičemž náklady zahrnují odpovídající dobu amortizace založenou na ekonomické životnosti vybavení. 2.Při posuzování nepřiměřené povahy nákladů s ohledem na volbu úrovní přesnosti údajů o činnosti použije příslušný orgán jako faktor zlepšení uvedený v odstavci 1 rozdíl mezi aktuálně dosahovanou nejistotou a prahovou hodnotou nejistoty dané úrovně přesnosti, která by byla dosažena zlepšením vynásobeným průměrnými ročními emisemi způsobenými daným zdrojovým tokem za poslední tři roky. Pokud údaje o průměrných ročních emisích způsobených daným zdrojovým tokem za poslední tři roky neexistují, použije provozovatel nebo provozovatel letadel konzervativní odhad průměrných ročních emisí, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 . Pro měřicí přístroje podléhající vnitrostátní zákonné metrologické kontrole může být aktuálně dosažená nejistota nahrazena maximální dovolenou chybou v provozu povolenou příslušnými vnitrostátními právními předpisy. 3.Při posuzování nepřiměřené povahy nákladů s ohledem na opatření, která umožňují zvýšení kvality vykazování emisí, avšak bez přímého vlivu na přesnost údajů o činnosti, použije příslušný orgán faktor zlepšení ve výši 1 % průměrných ročních emisí z příslušných zdrojových toků za tři poslední vykazovaná období. Tato opatření mohou zahrnovat: a) přechod ze standardních hodnot k analýzám pro stanovení výpočtových faktorů;b) zvýšení počtu analýz na zdrojový tok;c) pokud určitý úkol měření nespadá pod vnitrostátní zákonnou metrologickou kontrolu, nahrazení měřicích přístrojů přístroji splňujícími příslušné požadavky zákonné metrologické kontroly daného členského státu v podobných oblastech použití nebo měřicími přístroji splňujícími vnitrostátní předpisy přijaté podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání vah s neautomatickou činností na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 107 ). nebo směrnice 2014/32/EU;d) zkrácení intervalů kalibrace a údržby měřicích přístrojů;e) zlepšení činností týkajících se toku dat a kontrolních činností, které podstatně snižují inherentní nebo kontrolní rizika. 4.Náklady na opatření týkající se zlepšení metodiky monitorování zařízení nejsou považovány za nepřiměřené až do souhrnné výše 2000 EUR za vykazované období. Pro zařízení s nízkými emisemi činí tato prahová hodnota 500 EUR za vykazované období.

Článek 19 Článek 19 Kategorizace zařízení, zdrojových toků a zdrojů emisí 1.Za účelem monitorování emisí a stanovení minimálních požadavků na úrovně přesnosti každý provozovatel určí kategorii svého zařízení podle odstavce 2 a případně jednotlivých zdrojových toků podle odstavce 3 a jednotlivých zdrojů emisí podle odstavce 4. 2.Provozovatel zařadí každé zařízení do jedné z následujících kategorií: a) zařízení kategorie A, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí nejvýše 50000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 ;b) zařízení kategorie B, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí vyšší než 50000 tun CO2(e) a nejvýše 500000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 ;c) zařízení kategorie C, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí vyšší než 500000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 . Odchylně od čl. 14 odst. 2 může příslušný orgán povolit provozovateli, aby plán monitorování neupravoval, pokud prahová hodnota pro klasifikaci zařízení podle ověřených emisí uvedená v pododstavci 1 byla překročena, avšak provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázal, že v posledních pěti vykazovaných obdobích daná prahová hodnota dosud nebyla překročena a že v následujících vykazovaných obdobích nebude znovu překročena. 3.Provozovatel zařadí každý zdrojový tok do jedné z následujících kategorií na základě jejich porovnání se součtem všech absolutních hodnot fosilního CO2 a CO2(e) odpovídajících všem zdrojovým tokům zahrnutým do metodik založených na výpočtu a všech emisí ze zdrojů monitorovaných pomocí metodik založených na měření před odečtením přemístěného CO2 : a) méně významné zdrojové toky, což jsou zdrojové toky vybrané provozovatelem, na které společně připadá méně než 5000 tun fosilního CO2 za rok nebo méně než 10 % (celkem maximálně do 100000 tun fosilního CO2 za rok) podle toho, která hodnota je z hlediska absolutního množství emisí vyšší;b) minimální zdrojové toky, což jsou zdrojové toky vybrané provozovatelem, na které společně připadá méně než 1000 tunám fosilního CO2 za rok nebo méně než 2 % (celkem maximálně do 20000 tun fosilního CO2 za rok) podle toho, která hodnota je z hlediska absolutního množství emisí vyšší;c) významné zdrojové toky, což jsou zdrojové toky, které nespadají do žádné z kategorií uvedených v bodech a) a b). Odchylně od čl. 14 odst. 2 může příslušný orgán povolit provozovateli, aby plán monitorování neupravoval, pokud prahová hodnota pro klasifikaci zdrojového toku podle ověřených emisí jako méně významného nebo minimálního zdrojového toku uvedená v prvním pododstavci byla překročena, avšak provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že v posledních pěti vykazovaných obdobích daná prahová hodnota dosud nebyla překročena a že v následujících vykazovaných obdobích nebude znovu překročena. 4.Provozovatel zařadí každý zdroj emisí, u nějž se používá metodika založená na měření, do jedné z následujících kategorií: a) méně významné zdroje emisí, což jsou zdroje emisí, které emitují méně než 5000 tun fosilního CO2(e) za rok nebo méně než 10 % celkových fosilních emisí zařízení (maximálně do 100000 tun fosilního CO2(e) za rok) podle toho, která hodnota je z hlediska absolutního množství emisí vyšší;b) významné zdroje emisí, což jsou zdroje emisí, které nespadají od kategorie méně významných zdrojů emisí. Odchylně od čl. 14 odst. 2 může příslušný orgán povolit provozovateli, aby plán monitorování neupravoval, pokud prahová hodnota pro klasifikaci zdroje emisí podle ověřených emisí jako méně významného uvedená v prvním pododstavci byla překročena, avšak provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázal, že v posledních pěti vykazovaných obdobích daná prahová hodnota dosud nebyla překročena a že v následujících vykazovaných obdobích nebude znovu překročena. 5.Pokud průměrné množství ověřených ročních emisí daného zařízení za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, není k dispozici nebo již není pro účely odstavce 2 směrodatné, použije provozovatel ke stanovení kategorie zařízení konzervativní odhad průměrných ročních emisí, s vyloučením CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 .

Článek 20 Článek 20 Rozsah monitorování 1.Provozovatelé určí u každého zařízení rozsah monitorování. Do tohoto rozsahu provozovatel zahrne veškeré příslušné emise skleníkových plynů ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků souvisejících s činnostmi vykonávanými v zařízení a uvedenými v příloze I směrnice 2003/87/ES a z činností a skleníkových plynů zahrnovaných členským státem, v němž se zařízení nachází, podle článku 24 uvedené směrnice. Provozovatel dále zahrne emise z běžného provozu i neobvyklých událostí, včetně nabíhání, odstavování a havarijních situací, k nimž dojde během vykazovaného období, s výjimkou emisí z pojízdných strojů používaných pro dopravní účely. 2.Provozovatel zahrne do určování procesu monitorování a vykazování požadavky pro konkrétní odvětví uvedené v příloze IV. 3.Pokud se zjistí úniky z úložného komplexu ve smyslu směrnice 2009/31/ES, které vedou k emisím nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce, jsou pro příslušné zařízení zahrnuty do zdrojů emisí a jsou monitorovány v souladu s částí 23 přílohy IV tohoto nařízení. Příslušný orgán může povolit vyloučení úniku jako zdroje emisí z procesu monitorování a vykazování, pokud byla přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a u daného úniku již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce.

Článek 21 Článek 21 Volba metodiky monitorování 1.Pro monitorování emisí ze zařízení použije provozovatel buď metodiku založenou na výpočtu, nebo metodiku založenou na měření, a to v souladu se specifickými ustanoveními tohoto nařízení. Metodika založená na výpočtu spočívá ve stanovování emisí ze zdrojových toků na základě údajů o činnosti získaných pomocí měřicích systémů a dalších parametrů z laboratorních analýz nebo standardních hodnot. Metodiku založenou na výpočtu lze provádět podle standardní metodiky uvedené v článku 24 nebo metodiky hmotnostní bilance uvedené v článku 25. Metodika založená na měření spočívá ve stanovování emisí ze zdrojů emisí na základě průběžného měření koncentrace příslušných skleníkových plynů ve spalinách a toku spalin, včetně monitorování přenosů CO2 mezi zařízeními, u nichž je měřena koncentrace CO2 a tok přemístěného plynu. Při použití metodiky založené na výpočtu určí provozovatel pro každý zdrojový tok v plánu monitorování, zda je použita standardní metodika nebo metodika hmotnostní bilance, včetně příslušných úrovní přesnosti podle přílohy II. 2.Se souhlasem příslušného orgánu může provozovatel u různých zdrojů emisí a zdrojových toků vztahujících se k jednomu zařízení kombinovat standardní metodiku, metodiku hmotnostní bilance a metodiku založenou na měření, a to za předpokladu, že nedojde k nezapočtení ani k dvojímu započtení emisí. 3.Pokud požadavky pro konkrétní odvětví uvedené v příloze IV stanoví, že musí být použita konkrétní metodika monitorování, použije provozovatel stanovenou metodiku nebo metodiku založenou na měření. Provozovatel může zvolit jinou metodiku, pouze pokud příslušnému orgánu prokáže, že použití stanovené metodiky je technicky neproveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady, případně že s jinou metodikou lze dosáhnout vyšší celkové přesnosti údajů o emisích.

Článek 22 Článek 22 Metodika monitorování, která není založena na úrovních přesnosti

Článek 23 Článek 23 Dočasné změny metodiky monitorování 1.Není-li použití plánu monitorování schváleného příslušným orgánem z technických důvodů dočasně proveditelné, použije daný provozovatel nejvyšší dosažitelnou úroveň přesnosti, případně konzervativní přístup bez použití úrovně přesnosti, jestliže úroveň přesnosti není možné použít, a to dokud nebudou obnoveny podmínky pro použití úrovně přesnosti schválené v plánu monitorování. Provozovatel přijme veškerá nezbytná opatření, aby umožnil okamžitý návrat k používání plánu monitorování schváleného příslušným orgánem. 2.Dočasnou změnu metodiky monitorování podle odstavce 1 oznámí příslušný provozovatel neprodleně příslušnému orgánu, přičemž uvede: a) důvody odchýlení od plánu monitorování schváleného příslušným orgánem;b) podrobné údaje o dočasné metodice monitorování, kterou používá ke stanovení emisí, dokud nebudou obnoveny podmínky pro použití plánu monitorování schváleného příslušným orgánem;c) opatření, která přijme k obnovení podmínek pro použití plánu monitorování schváleného příslušným orgánem;d) předpokládaný okamžik, kdy bude možné znovu použít plán monitorování schválený příslušným orgánem.

Článek 24 Článek 24 Výpočet emisí podle standardní metodiky 1.Podle standardní metodiky vypočítá provozovatel emise ze spalování ve zdrojovém toku vynásobením údajů o činnosti, což představuje množství spáleného paliva vyjádřené v terajoulech na základě výhřevnosti, odpovídajícím emisním faktorem vyjádřeným v tunách CO2 na terajoule (t CO2 /TJ), který je v souladu s použitím výhřevnosti, a odpovídajícím oxidačním faktorem. Příslušný orgán může povolit používání emisních faktorů pro paliva vyjádřených jako t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 . V takovém případě stanoví provozovatel emise ze spalování vynásobením údajů o činnosti, což představuje množství spáleného paliva vyjádřené v tunách nebo normálních metrech krychlových, odpovídajícím emisním a oxidačním faktorem. 2.Provozovatel stanoví emise z procesů za každý zdrojový tok vynásobením údajů o činnosti, které představují spotřebu materiálu, výkon nebo vyrobenou produkci vyjádřené v tunách nebo normálních metrech krychlových, odpovídajícím emisním faktorem vyjádřeným v t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 a odpovídajícím konverzním faktorem. 3.Pokud již emisní faktor úrovně přesnosti 1 nebo úrovně přesnosti 2 obsahuje efekt nedokončených chemických reakcí, stanoví se oxidační nebo konverzní faktor na hodnotu 1.

Článek 25 Článek 25 Výpočet emisí podle metodiky hmotnostní bilance 1.Podle metodiky hmotnostní bilance vypočítá provozovatel množství CO2 odpovídající jednotlivým zdrojovým tokům obsaženým v hmotnostní bilanci vynásobením údajů o činnosti, které přestavují množství paliva nebo materiálu vstupujícího nebo vystupujícího přes hranice hmotnostní bilance, obsahem uhlíku v daném palivu nebo materiálu vynásobeným hodnotou 3,664 t CO2 /t C podle části 3 přílohy II. 2.Bez ohledu na článek 49 emise z celkového procesu pokryté hmotnostní bilancí přestavují celkové množství CO2 odpovídající všem zdrojovým tokům pokrytým hmotnostní bilancí. Množství oxidu uhelnatého (CO) emitovaného do ovzduší se v hmotnostní bilanci vypočítá jako emise molárního ekvivalentu množství CO2 .

Článek 26 Článek 26 Použitelné úrovně přesnosti 1.Při určování příslušných úrovní přesnosti pro významné a méně významné zdrojové toky v souladu s čl. 21 odst. 1 použije každý provozovatel ke stanovení údajů o činnosti a jednotlivých výpočtových faktorů následující úrovně přesnosti: a) minimálně úrovně přesnosti uvedené v příloze V, jedná-li se o zařízení kategorie A nebo v případě, že je vyžadován výpočtový faktor pro zdrojový tok, který je standardním komerčním palivem;b) nejvyšší úroveň přesnosti vymezenou v příloze II v ostatních případech, jiných než případ uvedený pod písmenem a). Provozovatel může ale pro významné zdrojové toky u zařízení kategorie C použít úroveň přesnosti o jeden stupeň nižší, než jsou úrovně přesnosti požadované v prvním pododstavci, a u zařízení kategorie A a B až o dva stupně nižší, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud ke spokojenosti příslušného orgánu prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady. Příslušný orgán může na přechodné období sjednané s provozovatelem povolit provozovateli, aby používal pro významné zdrojové toky i nižší úrovně přesnosti než ty, které jsou uvedeny v druhém pododstavci, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud jsou splněny následující podmínky: a) provozovatel prokáže ke spokojenosti příslušného orgánu, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle druhého pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady; ab) provozovatel předloží plán na zlepšení s uvedením, jakým způsobem a v jaké lhůtě bude dosaženo alespoň úrovně přesnosti vyžadované podle druhého pododstavce. 2.Pro méně významné zdrojové toky může provozovatel použít nižší úroveň přesnosti, než jaká se požaduje v prvním pododstavci odstavce 1, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud ke spokojenosti příslušného orgánu prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce odstavce 1 není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady. 3.Pro minimální zdrojové toky může provozovatel určit údaje o činnosti a jednotlivé výpočtové faktory pomocí konzervativních odhadů, nikoli pomocí úrovní přesnosti, pokud definované úrovně přesnosti nelze dosáhnout bez dalšího úsilí. 4.Pro oxidační a konverzní faktor použije provozovatel minimálně nejnižší úrovně přesnosti uvedené v příloze II. 5.Pokud příslušný orgán povolil použití emisních faktorů vyjádřených jako t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 pro paliva a pro paliva použitá jako vstup do procesu nebo v hmotnostních bilancích v souladu s článkem 25, může být výhřevnost monitorována pomocí konzervativního odhadu, nikoli pomocí úrovní přesnosti, pokud definované úrovně přesnosti nelze dosáhnout bez dalšího úsilí.

Článek 27 Článek 27 Stanovení údajů o činnosti 1.Provozovatel stanoví údaje o činnosti zdrojového toku některým z následujících způsobů: a) na základě průběžného měření u procesu, který je příčinou emisí;b) na základě agregace údajů z měření samostatně dodaného množství s přihlédnutím k příslušné změně zásob. 2.Pro účely odst. 1 písm. b) se množství paliva nebo materiálu zpracované během vykazovaného období vypočítá jako množství paliva nebo materiálu přijaté během vykazovaného období minus množství paliva či materiálu odstraněné ze zařízení plus množství zásob paliva či materiálu na začátku vykazovaného období minus množství zásob paliva či materiálu na konci vykazovaného období. Pokud by stanovení množství zásob přímým měřením nebylo technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s nepřiměřeně vysokými náklady, může provozovatel provést odhad těchto množství na základě jedné z následujících možností: a) údaje za předchozí roky korelované s produkcí za vykazované období;b) zdokumentované postupy a příslušné údaje uvedené v auditovaných finančních výkazech za vykazované období. Pokud není technicky možné stanovit údaje o činnosti za celý kalendářní rok nebo pokud by to bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, může provozovatel zvolit další nejvhodnější den pro oddělení jednoho vykazovaného roku od roku následujícího a provést odpovídající sladění s požadovaným kalendářním rokem. Odchylky, které se vztahují na jeden nebo více zdrojových toků, musí být řádně zaznamenány, být základem hodnoty reprezentativní pro daný kalendářní rok a důsledně zváženy vzhledem k následujícímu roku.

Článek 28 Článek 28 Systémy měření pod vlastní kontrolou provozovatele 1.Ke stanovení údajů o činnosti podle článku 27 použije provozovatel u zařízení výsledky měření založené na systémech měření, které jsou pod jeho vlastní kontrolou, pokud jsou splněny všechny následující podmínky: a) provozovatel je povinen provést posouzení nejistoty a zajistit, aby byla splněna prahová hodnota nejistoty pro příslušnou úroveň přesnosti;b) provozovatel je povinen zajistit, aby byly alespoň jednou za rok a po každé kalibraci měřicího přístroje výsledky kalibrace vynásobené faktorem konzervativních úprav porovnány s příslušnými prahovými hodnotami nejistoty. Faktor konzervativních úprav je založený na vhodných časových řadách předchozích kalibrací těchto nebo podobných měřicích přístrojů za účelem zohlednění účinku nejistoty v provozu. Pokud dojde k překročení prahových hodnot úrovně přesnosti schválených v souladu s článkem 12 nebo pokud se zjistí, že vybavení nesplňuje další požadavky, přijme provozovatel neprodleně nápravná opatření a informuje o tom příslušný orgán. 2.Oznamuje-li nový plán monitorování nebo je-li to důležité pro změnu schváleného plánu monitorování, předloží provozovatel příslušnému orgánu posouzení nejistoty podle odst. 1 písm. a). Toto posouzení zahrnuje charakteristickou nejistotu daných měřicích přístrojů, nejistotu spojenou s kalibrací a jakoukoli další nejistotu spojenou s tím, jak se měřicí přístroje používají v praxi. Posouzení nejistoty zahrnuje nejistotu spojenou se změnami zásob, pokud skladovací zařízení pojmou alespoň 5 % z použitého ročního množství daného paliva nebo materiálu. Při provádění posouzení vezme provozovatel v úvahu skutečnost, že se stanovené hodnoty použité k vymezení prahových hodnot nejistoty v příloze II týkají nejistoty za celé vykazované období. Pokud jsou měřicí přístroje nainstalovány v prostředí, které odpovídá jejich specifikacím použití, může provozovatel posouzení nejistoty zjednodušit tím, že předpokládá počet maximálních dovolených chyb stanovený pro měřicí přístroj v provozu nebo nejistotu získanou na základě kalibrace, je-li nižší, vynásobené faktorem konzervativních úprav pro zohlednění účinku nejistoty v provozu lze považovat za nejistotu po celé vykazované období, jak to vyžaduje vymezení úrovní přesnosti v příloze II. 3.Bez ohledu na odstavec 2 může příslušný orgán povolit provozovateli použít u zařízení výsledky měření založené na systémech měření, které jsou pod jeho vlastní kontrolou, pokud prokáže, že použité měřicí přístroje podléhají příslušné vnitrostátní zákonné metrologické kontrole. Za tímto účelem může být jako hodnota nejistoty použita maximální dovolená chyba v provozu, kterou připouští příslušné vnitrostátní právní předpisy ohledně zákonné metrologické kontroly pro příslušný úkol měření, aniž by bylo nutné uvádět další důkazy.

Článek 29 Článek 29 Systémy měření mimo vlastní kontrolu provozovatele 1.Pokud na základě zjednodušeného posouzení nejistoty umožňuje použití systémů měření mimo jeho vlastní kontrolu provozovateli splnit nejméně stejně vysokou úroveň přesnosti jako při použití systémů podléhajících jeho kontrole podle článku 28, a pokud poskytuje spolehlivější výsledky a je méně náchylné ke kontrolnímu riziku, stanoví provozovatel údaje o činnosti ze systémů měření mimo vlastní kontrolu. Provozovatel se může za tímto účelem vrátit k jednomu z následujících zdrojů údajů: a) množství uvedené na fakturách vydaných obchodním partnerem za předpokladu, že se mezi dvěma nezávislými obchodními partnery uskuteční obchodní transakce;b) přímý odečet údajů z měřicích systémů. 2.Provozovatel zajistí dodržování použitelné úrovně přesnosti podle článku 26. Za tímto účelem může být maximální dovolená chyba v provozu, kterou připouští příslušné právní předpisy o vnitrostátní zákonné metrologické kontrole pro příslušnou obchodní transakci, použita jako nejistota, aniž by bylo nutné uvádět další důkazy. Pokud jsou příslušné požadavky podle vnitrostátní zákonné metrologické kontroly méně přísné než příslušná úroveň přesnosti podle článku 26, zajistí provozovatel důkaz ohledně použitelné nejistoty od obchodního partnera, který odpovídá za měřicí systém.

Článek 30 Článek 30 Stanovení výpočtových faktorů 1.Provozovatel stanoví výpočtové faktory buď jako standardní hodnoty, nebo jako hodnoty založené na analýze, a to v závislosti na příslušné úrovni přesnosti. 2.Provozovatel stanovuje a vykazuje výpočtové faktory v souladu se stavem použitým pro příslušné údaje o činnosti s uvedením stavu paliva či materiálu, v němž byly palivo či materiál zakoupeny nebo použity v procesu způsobujícím emise před tím, než je vysušeno nebo jinak zpracováno pro laboratorní analýzu. Pokud je tento přístup spojen s neúměrně vysokými náklady nebo pokud lze dosáhnout vyšší přesnosti, může provozovatel údaje o činnosti a výpočtové faktory důsledně vykazovat s uvedením stavu, v němž jsou prováděny laboratorní analýzy. Provozovatel je povinen určit podíl biomasy pouze u směsných paliv či materiálů. U ostatních paliv nebo materiálů se použije standardní hodnota podílu biomasy fosilních paliv nebo materiálů 0 % a v případě podílu biomasy u paliv z biomasy nebo materiálů složených výhradně z biomasy standardní hodnota 100 %.

Článek 31 Článek 31 Standardní hodnoty pro výpočtové faktory 1.Pokud provozovatel stanoví výpočtové faktory jako standardní hodnoty, použije v souladu s požadavkem příslušné úrovně přesnosti podle příloh II a VI některou z následujících hodnot: a) standardní a stechiometrické faktory uvedené v příloze VI;b) standardní faktory používané členským státem pro podání národní inventury sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu;c) hodnoty uváděné v literatuře schválené příslušným orgánem, včetně standardních faktorů zveřejněných tímto orgánem, které jsou kompatibilní s faktory uvedenými pod písmenem b), avšak reprezentativní pro více rozčleněné zdroje toků paliva;d) hodnoty uvedené a zaručené dodavatelem paliva nebo materiálu, pokud může provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že obsah uhlíku vykazuje 95 % interval spolehlivosti s odchylkou ne více než 1 %;e) hodnoty založené na dříve provedených analýzách, pokud může provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že jsou tyto hodnoty reprezentativní pro budoucí dávky stejného paliva nebo materiálu. 2.Provozovatel uvede všechny použité standardní hodnoty v plánu monitorování. Pokud každý rok dochází ke změně standardních hodnot, uvede provozovatel v plánu monitorování příslušný oficiální zdroj dané hodnoty. 3.Změnu standardních hodnot výpočtového faktoru uvedenou v plánu monitorování podle čl. 15 odst. 2 může příslušný orgán schválit pouze v případě, že provozovatel předloží důkaz, že nová standardní hodnota vede k přesnějšímu stanovení emisí. 4.Příslušný orgán může na žádost provozovatele povolit stanovení výhřevnosti a emisních faktorů paliv pomocí stejných úrovní přesnosti, které jsou vyžadovány pro standardní komerční paliva za předpokladu, že provozovatel předloží nejméně jednou za tři roky důkaz o tom, že během posledních tří let bylo splněno rozmezí 1 % pro příslušnou výhřevnost. 5.Příslušný orgán může na žádost provozovatele povolit, aby se stechiometrický obsah uhlíku v čisté chemické látce považoval za obsah odpovídající úrovni přesnosti, která by jinak vyžadovala analýzy podle článků 32 až 35, a to za předpokladu, že provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že provedením analýz by vznikly nepřiměřeně vysoké náklady a že použitím stechiometrické hodnoty nedojde k podhodnocení emisí.

Článek 32 Článek 32 Výpočtové faktory založené na analýzách 1.Provozovatel zajistí, aby byly všechny analýzy, odběr vzorků, kalibrace a ověření pro stanovení výpočtových faktorů prováděny pomocí metod založených na příslušných normách EN. Pokud nejsou tyto normy k dispozici, vycházejí dané metody z příslušných norem ISO nebo vnitrostátních norem. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se osvědčených postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují chyby v odběru vzorků a měření. 2.Pokud jsou ke stanovení emisí použity kontinuální plynové chromatografy nebo extrakční nebo neextrakční analyzátory plynu, získá provozovatel pro použití tohoto zařízení souhlas příslušného orgánu. Zařízení se použije pouze s ohledem na údaje o složení plynných paliv a materiálů. Jako minimální opatření k zabezpečení kvality provozovatel zajistí, aby bylo provedeno počáteční a každoročně opakované ověřování přístroje. 3.Výsledek všech analýz se použije pouze pro dodací lhůtu nebo dávku paliva či materiálu, u nichž byl proveden odběr vzorků považovaných za reprezentativní. Ke stanovení určitého parametru použije provozovatel výsledky všech analýz provedených s ohledem na tento parametr.

Článek 33 Článek 33 Plán odběru vzorků 1.Mají-li být výpočtové faktory stanoveny na základě analýz, předloží provozovatel příslušnému orgánu ke schválení plán odběru vzorků pro každé palivo nebo materiál v podobě písemného postupu, který obsahuje informace o metodikách pro přípravu vzorků, včetně údajů o vymezení odpovědnosti, místech, četnosti a množství a metodikách uložení a přepravy vzorků. Provozovatel zajistí, aby odvozené vzorky byly reprezentativní pro příslušnou dávku nebo dodací lhůtu a nebyly zatíženy systematickou chybou. Příslušné prvky plánu odběru vzorků musí být dohodnuty s laboratoří, která provádí analýzu příslušného paliva či materiálu, a důkaz o této dohodě musí být uveden v plánu. Provozovatel tento plán rovněž zpřístupní pro účely ověření v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067. 2.Pokud z analytických výsledků vyplývá, že se heterogennost paliva či materiálu značně liší od údajů o heterogennosti, na nichž byl založen původní plán odběru vzorků pro dané konkrétní palivo či daný materiál, provozovatel se souhlasem laboratoře provádějící analýzu příslušného paliva či materiálu a po schválení příslušným orgánem prvky plánu odběru vzorků upraví.

Článek 34 Článek 34 Využívání laboratoří 1.Provozovatel zajistí, aby byly laboratoře využívané k provádění analýz pro stanovení výpočtových faktorů pro příslušné analytické metody akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025. 2.Laboratoře, které nejsou akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025, mohou být využity ke stanovení výpočtových faktorů pouze v případě, že provozovatel může příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že využití laboratoří podle odstavce 1 není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady a že neakreditovaná laboratoř splňuje požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům uvedeným v normě EN ISO/IEC 17025. 3.Příslušný orgán stanoví, že laboratoř splňuje požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům uvedeným v normě EN ISO/IEC 17025 ve smyslu odstavce 2, pokud provozovatel v přiměřeném rozsahu, v podobě a s obdobnou mírou podrobnosti, jakou vyžadují postupy podle čl. 12 odst. 2, předloží důkaz v souladu s druhým a třetím pododstavcem tohoto odstavce. S ohledem na řízení kvality předloží provozovatel osvědčení o akreditaci laboratoře podle normy EN ISO/IEC 9001 nebo jiných certifikovaných systémů řízení kvality v rozsahu, který se vztahuje na danou laboratoř. Pokud tyto certifikované systémy řízení kvality neexistují, předloží provozovatel jiný vhodný důkaz o způsobilosti dané laboratoře spolehlivě řídit své zaměstnance, postupy, dokumenty a úkoly. S ohledem na technickou způsobilost provozovatel doloží, že laboratoř je způsobilá a schopná produkovat technicky platné výsledky pomocí příslušných analytických postupů. Důkaz musí zahrnovat alespoň tyto prvky: a) řízení způsobilosti zaměstnanců ke konkrétním přiděleným úkolům;b) vhodnost umístění a environmentální podmínky;c) výběr analytických metod a příslušných norem;d) případně řízení odběru vzorků a jejich přípravu, včetně kontroly jejich celistvosti;e) v příslušných případech vývoj a ověření nových analytických metod nebo použití metod, na které se nevztahují mezinárodní nebo vnitrostátní normy;f) odhad nejistoty;g) správu vybavení, včetně postupů kalibrace, nastavení, údržby a oprav vybavení a vedení záznamů o něm;h) řízení a kontrolu dat, dokumentů a softwaru;i) správu položek kalibrace a referenčních materiálů;j) zabezpečení kvality výsledků kalibrace a zkoušek, včetně pravidelné účasti v programech zkoušení odborné způsobilosti, používání analytických metod u certifikovaných referenčních materiálů nebo vzájemného porovnávání výsledků s akreditovanou laboratoří;k) řízení externě zajišťovaných procesů;l) správu zakázek, stížností zákazníků a zajištění včasných nápravných opatření.

Článek 35 Článek 35 Četnost analýz 1.Provozovatel provádí analýzy příslušných paliv a materiálů s minimální četností uvedenou v příloze VII. 2.Příslušný orgán může provozovateli povolit jinou četnost analýz, než je uvedeno v odstavci 1, pokud minimální četnost není dostupná nebo pokud provozovatel prokáže některou z následujících skutečností: a) na základě historických údajů, včetně analytických hodnot pro příslušná paliva nebo příslušné materiály ve vykazovaném období, které bezprostředně předchází aktuálnímu vykazovanému období, jakákoliv odchylka v analytických hodnotách pro příslušné palivo či příslušný materiál nepřesahuje 1/3 hodnoty nejistoty, kterou je provozovatel povinen dodržovat s ohledem na stanovení údajů o činnosti pro příslušné palivo či materiál;b) dodržení požadované četnosti by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady. V případech, kdy je zařízení v provozu pouze po část roku nebo kdy jsou palivo či materiály dodávány v množství, jež se spotřebovává po dobu delší než jeden kalendářní rok, se může příslušný orgán s provozovatelem dohodnout na přiměřenějším harmonogramu analýz, a to za předpokladu, že výsledná nejistota je srovnatelná s nejistotou podle prvního pododstavce písm. a).

Článek 36 Článek 36 Emisní faktory CO2 1.Provozovatel stanoví emisní faktory CO2 specifické pro jednotlivé činnosti. 2.Emisní faktory paliv, včetně těch použitých jako vstup do procesu, jsou vyjádřeny jako t CO2 /TJ. Příslušný orgán může provozovateli povolit použití emisního faktoru paliva vyjádřeného jako t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 pro emise ze spalování, pokud lze pomocí tohoto emisního faktoru dosáhnout alespoň stejné přesnosti vypočítaných emisí nebo pokud je použití emisního faktoru vyjádřeného jako t CO2 /TJ spojeno s neúměrně vysokými náklady. 3.Pro převedení obsahu uhlíku na příslušnou hodnotu emisního faktoru souvisejícího s CO2 a naopak použije provozovatel faktor 3,664 t CO2 /t C.

Článek 37 Článek 37 Oxidační a konverzní faktory 1.Pro stanovení oxidačního či konverzního faktoru použije provozovatel jako minimum úroveň přesnosti 1. Pokud emisní faktor zahrnuje efekt neúplné oxidace či konverze, použije provozovatel pro oxidační či konverzní faktor hodnotu 1. Příslušný orgán však může požadovat, aby provozovatelé vždy používali úroveň přesnosti 1. 2.Pokud jsou v zařízení používána různá paliva a pro konkrétní oxidační faktor se má použít úroveň přesnosti 3, může si provozovatel vyžádat od příslušného orgánu schválení jednoho nebo obou následujících postupů: a) stanovení jednoho souhrnného oxidačního faktoru pro celý proces spalování a jeho použití na všechna paliva;b) přiřazení neúplné oxidace jednomu významnému zdrojovému toku a použití hodnoty 1 pro oxidační faktor ostatních zdrojových toků. Je-li používána biomasa nebo směsná paliva, předloží provozovatel důkaz, že použití písmene a) nebo b) prvního pododstavce nevede k podhodnocení emisí.

Článek 38 Článek 38 Zdrojové toky biomasy 1.Provozovatel může stanovit údaje o činnosti týkající se zdrojového toku biomasy bez použití úrovní přesnosti a předložení analytických údajů ohledně obsahu biomasy, pokud se tento zdrojový tok skládá výhradně z biomasy a provozovatel může zajistit, že nedojde k jeho kontaminaci jinými materiály nebo palivy. 2.Emisní faktor biomasy je nula. Emisní faktor každého paliva či materiálu se vypočítá a vykazuje jako předběžný emisní faktor stanovený v souladu s článkem 30 vynásobený fosilní částí paliva či materiálu. 3.Rašelina, xylit ani fosilní části směsných paliv či materiálů se za biomasu nepovažují. 4.Je-li podíl biomasy u směsných paliv či materiálů roven 97 % nebo vyšší nebo pokud je z důvodů množství emisí spojených s fosilní částí palivo či materiál považován za minimální zdrojový tok, může příslušný orgán provozovateli povolit, aby ke stanovení údajů o činnosti a příslušných výpočtových faktorů použil metodiky bez stanovených úrovní přesnosti, včetně metody energetické bilance.

Článek 39 Článek 39 Stanovení podílu biomasy a fosilní části 1.U směsných paliv a materiálů může provozovatel buď předpokládat absenci biomasy a použít standardní hodnotu fosilní části 100 %, nebo určit podíl biomasy v souladu s odstavcem 2, s použitím úrovní přesnosti uvedených v oddílu 2.4 přílohy II. 2.Pokud musí provozovatel na základě požadované úrovně přesnosti za účelem stanovení podílu biomasy provést analýzy, učiní tak na základě příslušné normy a analytických metod v ní obsažených, a to za předpokladu, že je použití této normy a analytických metod schváleno příslušným orgánem. Pokud musí provozovatel na základě požadované úrovně přesnosti za účelem stanovení podílu biomasy provést analýzy, avšak uplatnění prvního pododstavce není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, navrhne příslušnému orgánu ke schválení alternativní metodu odhadu ke stanovení podílu biomasy. U paliv nebo materiálů pocházejících z výrobního procesu s definovanými a vyhledatelnými vstupními toky může provozovatel založit odhad na hmotnostní bilanci fosilního uhlíku a uhlíku pocházejícího z biomasy vstupujícího do procesu a vystupujícího z procesu. Komise může k dalším použitelným metodám odhadu poskytnout doporučení. 3.Odchylně od odstavců 1 a 2 a článku 30 v případě, že byla vystavena záruka původu v souladu s čl. 2 písm. j) a článkem 15 směrnice 2009/28/ES pro bioplyn zavedený do plynárenské sítě a následně z ní odvedený, nepoužije provozovatel ke stanovení podílu biomasy analýzy.

Článek 40 Článek 40 Použití metodiky monitorování založené na měření

Článek 41 Článek 41 Požadavky na úrovně přesnosti 1.Pro každý významný zdroj emisí použije provozovatel následující úrovně přesnosti: a) jedná-li se o zařízení kategorie A, minimálně úrovně přesnosti uvedené v části 2 přílohy VIII;b) v ostatních případech nejvyšší úroveň přesnosti uvedenou v části 1 přílohy VIII. U zařízení kategorie C však provozovatel může použít úroveň přesnosti o jeden stupeň nižší, než jsou úrovně přesnosti požadované v prvním pododstavci, a u zařízení kategorie A a B až o dva stupně nižší, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady. 2.Pro emise z méně významných zdrojů emisí může provozovatel použít nižší úroveň přesnosti, než jaká se požaduje v prvním pododstavci, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce odstavce 1 není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady.

Článek 42 Článek 42 Normy měření a laboratoře 1.Všechna měření jsou prováděna za použití metod založených na: a) normě EN 14181 (Stacionární zdroje emisí – Prokazování kvality automatizovaných měřicích systémů);b) normě EN 15259 (Kvalita ovzduší – Měření emisí ze stacionárních zdrojů – Požadavky na měřicí úseky, stanoviště, cíl měření, plán měření a protokol o měření);c) dalších příslušných normách EN, zejména normě EN 16911-2 (Stacionární zdroje emisí – Manuální a automatizované stanovení rychlosti proudění a průtoku plynu v potrubí). Pokud nejsou takové normy k dispozici, vychází dané metody z příslušných norem ISO, norem zveřejněných Komisí nebo vnitrostátních norem. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se osvědčených postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují chyby v odběru vzorků a měření. Provozovatel zváží všechny příslušné aspekty systému kontinuálního měření, včetně umístění vybavení, kalibrace, měření, zabezpečení kvality a kontroly kvality. 2.Provozovatel zajistí, aby byly laboratoře provádějící měření, kalibraci a příslušná hodnocení vybavení pro systémy kontinuálního měření emisí (CEMS) akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025 pro příslušné analytické metody nebo činnosti kalibrace. Pokud laboratoř tuto akreditaci nemá, je provozovatel povinen zajistit, aby byly splněny rovnocenné požadavky v souladu s čl. 34 odst. 2 a 3.

Článek 43 Článek 43 Stanovení emisí 1.Provozovatel stanoví roční emise ze zdroje emisí za vykazované období na základě součtu všech hodinových hodnot naměřených koncentrací skleníkových plynů za vykazované období vynásobených hodinovými hodnotami toku spalin, přičemž tyto hodinové hodnoty představují průměr všech výsledků jednotlivých měření za příslušnou provozní hodinu. V případě emisí CO2 stanoví provozovatel roční emise na základě rovnice 1 uvedené v příloze VIII. Oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší je považován za molární ekvivalent množství CO2 . V případě oxidu dusného (N2 O) stanoví provozovatel roční emise na základě rovnice uvedené v pododdíle B.1 části 16 přílohy IV. 2.Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů odděleně a sečtením výsledků tohoto měření se získá celkové množství emisí daného plynu za vykazované období. 3.Provozovatel stanoví koncentraci skleníkových plynů ve spalinách kontinuálním měřením v reprezentativním bodě pomocí některého z následujících způsobů: a) přímé měření;b) v případě vysoké koncentrace ve spalinách výpočtem koncentrace pomocí nepřímého měření koncentrace s použitím rovnice 3 uvedené v příloze VIII a s přihlédnutím k naměřeným hodnotám koncentrace všech ostatních složek toku plynu, jak jsou stanoveny v plánu monitorování provozovatele. 4.V případě potřeby stanoví provozovatel zvlášť veškeré množství CO2 pocházející z biomasy a odečte je od celkově naměřených emisí CO2 . Za tím účelem může provozovatel použít: a) metodiku založenou na výpočtu, včetně metod zahrnujících analýzy a odběr vzorků podle normy EN ISO 13833 (Stacionární zdroje emisí – Stanovení poměru oxidu uhličitého z biomasy (biogenní původ) a z fosilních paliv –Radiouhlíková metoda);b) jinou metodu založenou na relevantní normě, včetně ISO 18466 (Stacionární zdroje emisí – Bilanční určení podílu biogenního CO2 ve spalinách);c) metodu odhadu zveřejněnou Komisí. Pokud metoda navržená provozovatelem zahrnuje kontinuální odběr vzorků z proudu spalin, použije se norma EN 15259 (Kvalita ovzduší – Měření emisí ze stacionárních zdrojů – Požadavky na měřicí úseky, stanoviště, cíl měření, plán měření a protokol o měření). 5.Provozovatel stanoví tok spalin pro výpočet v souladu s odstavcem 1 pomocí některé z následujících metod: a) výpočet na základě vhodné hmotnostní bilance s přihlédnutím ke všem podstatným parametrům na vstupní straně, které u emisí CO2 zahrnují alespoň množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu a účinnost procesu, a na výstupní straně, které zahrnují alespoň výstup produktu a koncentrace kyslíku (O2 ), oxidu siřičitého (SO2 ) a oxidů dusíku (NOx );b) stanovení na základě kontinuálního měření toku v reprezentativním bodě.

Článek 44 Článek 44 Agregace údajů 1.Provozovatel vypočítá hodinový průměr pro jednotlivé parametry související se stanovením emisí včetně koncentrace a toku spalin pomocí metodiky založené na měření, s využitím všech bodů měření dostupných pro danou hodinu. Pokud může provozovatel generovat údaje za kratší referenční období bez dalších nákladů, použije tato období ke stanovení ročních emisí podle čl. 43 odst. 1. 2.Je-li zařízení pro kontinuální měření určitého parametru mimo kontrolu, mimo rozsah nebo mimo provoz po určitou část hodiny nebo referenčního období podle odstavce 1, vypočítá provozovatel související hodinový průměr poměrným dílem ke zbývajícím bodům měření pro danou hodinu nebo kratší referenční období, je-li k dispozici alespoň 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru. V případě, že je k dispozici méně než 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru, se použije čl. 45 odst. 2 až 4.

Článek 45 Článek 45 Chybějící údaje 1.Je-li určité měřicí zařízení v rámci systému kontinuálního měření emisí mimo provoz více než pět po sobě následujících dní v kalendářním roce, je provozovatel povinen neprodleně informovat příslušný orgán a navrhnout odpovídající opatření ke zvýšení kvality daného systému kontinuálního měření emisí. 2.Pokud pro jeden nebo více parametrů metodiky založené na měření nelze stanovit platnou hodinu údajů nebo kratší referenční období v souladu s čl. 44 odst. 1 proto, že zařízení je mimo kontrolu, mimo dosah či mimo provoz, stanoví provozovatel zástupné hodnoty pro každou chybějící hodinu údajů. 3.Pokud pro určitý parametr přímo naměřený v podobě koncentrace nelze stanovit platnou hodinu údajů nebo kratší referenční období, vypočítá provozovatel zástupnou hodnotu jako součet průměrné koncentrace a dvojnásobku její směrodatné odchylky pomocí rovnice 4 uvedené v příloze VIII. Pokud nelze vykazované období použít ke stanovení těchto zástupných hodnot z důvodu podstatných technických změn v zařízení, dohodne se provozovatel s příslušným orgánem na reprezentativním časovém rámci pro stanovení průměrné a směrodatné odchylky, pokud možno v délce jednoho roku. 4.V případě, že platnou hodinu údajů nelze stanovit pro jiný parametr, než je koncentrace, získá provozovatel zástupné hodnoty tohoto parametru pomocí vhodného modelu založeného na hmotnostní bilanci nebo metody založené na energetické bilanci procesu. Provozovatel ověří výsledky pomocí zbývajících naměřených parametrů metodiky založené na měření a údajů získaných při běžných pracovních podmínkách, přičemž vezme v úvahu stejnou dobu trvání jako při nedostatku údajů.

Článek 46 Článek 46 Potvrzovací výpočet emisí

Článek 47 Článek 47 Zařízení s nízkými emisemi 1.Příslušný orgán může umožnit provozovateli, aby předložil zjednodušený plán monitorování v souladu s článkem 13, pokud provozuje zařízení s nízkými emisemi. První pododstavec se nevztahuje na zařízení provádějící činnosti, které zahrnují N2 O podle přílohy I směrnice 2003/87/ES. 2.Pro účely prvního pododstavce odstavce 1 je zařízení považováno za zařízení s nízkými emisemi, pokud je splněna alespoň jedna z následujících podmínek: a) průměrné roční emise tohoto zařízení uvedené v ověřených výkazech emisí během obchodovacího období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 , byly nižší než 25000 tun CO2(e) za rok;b) průměrné roční emise uvedené pod písmenem a) nejsou k dispozici nebo je již nelze použít z důvodu změn hranic zařízení nebo změn provozních podmínek zařízení, ale roční emise tohoto zařízení za dalších pět let s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 budou na základě metody konzervativního odhadu nižší než 25000 tun CO2(e) za rok. 3.Provozovatel zařízení s nízkými emisemi nemusí předkládat podklady uvedené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci a je osvobozen od povinnosti předložit v návaznosti na doporučení ke zlepšení uvedené ověřovatelem v ověřovací zprávě zprávu o zlepšení podle čl. 69 odst. 4. 4.Odchylně od článku 27 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi stanovit množství paliva či materiálu pomocí dostupných a zdokumentovaných záznamů o nákupech a odhadovaných změn zásob. Provozovatel je dále osvobozen od povinnosti poskytnout příslušnému orgánu posouzení nejistoty podle čl. 28 odst. 2. 5.Provozovatel zařízení s nízkými emisemi je osvobozen od povinnosti podle čl. 28 odst. 2 zahrnout do posouzení nejistoty nejistotu týkající se změn zásob. 6.Odchylně od čl. 26 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi pro účely stanovení údajů o činnosti a výpočtových faktorů pro všechny zdrojové toky a pro účely stanovení emisí pomocí metodik založených na měření použít jako minimum úroveň přesnosti 1, pokud nelze dosáhnout vyšší přesnosti bez dalšího úsilí, aniž by bylo nutné prokázat, že použití vyšších úrovní přesnosti není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady. 7.Za účelem stanovení výpočtových faktorů na základě analýz podle článku 32 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi použít libovolnou laboratoř, která je technicky způsobilá a může generovat technicky platné výsledky pomocí příslušných analytických postupů, a poskytne důkaz ohledně opatření k zabezpečení kvality podle čl. 34 odst. 3. 8.Pokud zařízení s nízkými emisemi, které podléhá zjednodušenému monitorování, přesáhne v libovolném kalendářním roce prahovou hodnotu uvedenou v odstavci 2, oznámí jeho provozovatel tuto skutečnost neprodleně příslušnému orgánu. Provozovatel neprodleně předloží příslušnému orgánu ke schválení významné změny plánu monitorování ve smyslu čl. 15 odst. 3 písm. b). Příslušný orgán však povolí provozovateli nadále provádět zjednodušené monitorování za předpokladu, že provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že prahové hodnoty uvedené v odstavci 2 v posledních pěti vykazovaných obdobích dosud nebyly překročeny a že nebudou znovu překročeny ani od následujícího vykazovaného období dále.

Článek 48 Článek 48 Vlastní CO2 1.Vlastní CO2 , který je přemístěn do zařízení, a to i jako součást zemního plynu, odpadního plynu (včetně vysokopecního plynu nebo koksárenského plynu) či vstupů do procesu (včetně syntetického plynu), se zahrne do emisního faktoru pro tento zdrojový tok. 2.Pokud vlastní CO2 pochází z činností, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES nebo které jsou zahrnuty podle článku 24 uvedené směrnice, a je následně přemístěn ze zařízení jako součást zdrojového toku do jiného zařízení a použit pro jinou činnost, na kterou se uvedená směrnice vztahuje, není považován za emise zařízení, z něhož pochází. Pokud je však vlastní CO2 emitován nebo přemístěn z tohoto zařízení do subjektů, na které se nevztahuje uvedená směrnice, je považován za emise ze zařízení, z něhož pochází. 3.Provozovatelé mohou u převádějícího i přijímajícího zařízení stanovit množství vlastního CO2 přemístěného ze zařízení. V tomto případě musí být množství přemístěného a přijatého vlastního CO2 totožná. Pokud nejsou množství přemístěného a přijatého vlastního CO2 totožná a odchylku hodnot lze vysvětlit nejistotou měřicích systémů nebo metody určení, použije se ve výkazech emisí převádějících a přijímajících zařízení aritmetický průměr obou stanovených hodnot. V takovém případě bude vyrovnání této hodnoty uvedeno ve výkazu emisí. Pokud odchylku hodnot nelze vysvětlit schváleným rozsahem nejistoty měřicích systémů nebo metody určení, uvedou provozovatelé převádějících a přijímajících zařízení hodnoty v soulad tím, že použijí konzervativní úpravy schválené příslušným orgánem.

Článek 49 Článek 49 Přemístěný CO2 1.Provozovatel odečte od emisí zařízení veškeré množství CO2 , který pochází z fosilního uhlíku, u činností, na něž se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, a který není emitován ze zařízení, nýbrž: a) je přemístěn ze zařízení do některé z následujících možností:i) zařízení pro zachycování za účelem přepravy a dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;ii) přepravní sítě za účelem dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;iii) úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES za účelem dlouhodobého geologického uložení; b) je přemístěn ze zařízení a použit k výrobě vysráženého uhličitanu vápenatého, v němž je použitý CO2 chemicky vázán. 2.Provozovatel převádějícího zařízení uvede ve svém ročním výkazu emisí identifikační kód přijímajícího zařízení uznávaný v souladu s akty přijatými podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, pokud se tato směrnice na přijímající zařízení vztahuje. Ve všech ostatních případech provozovatel převádějícího zařízení uvede jméno, adresu a kontaktní údaje kontaktní osoby v přijímajícím zařízení. Pokud jde o identifikační kód převádějícího zařízení, vztahuje se první pododstavec i na přijímající zařízení. 3.Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel metodiku založenou na měření včetně dodržení souladu s články 43, 44 a 45. Zdroj emisí odpovídá bodu měření a tyto emise jsou vyjádřeny jako množství přemístěného CO2 . Pro účely odst. 1 písm. b) použije provozovatel metodiku založenou na výpočtu. 4.Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti podle vymezení v části 1 přílohy VIII. Provozovatel však může použít nejbližší nižší úroveň přesnosti, pokud prokáže, že použití nejvyšší úrovně přesnosti podle části 1 přílohy VIII není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady. Pro stanovení množství CO2 chemicky vázaného ve vysráženém uhličitanu vápenatém použije provozovatel zdroje údajů, jež představují nejvyšší dosažitelnou přesnost. 5.Provozovatelé mohou stanovit množství CO2 přemístěného ze zařízení u převádějícího i přijímajícího zařízení. V takovém případě se použije čl. 48 odst. 3.

Článek 50 Článek 50 Použití nebo přemístění N2 O 1.Pokud N2 O pochází z činností, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES a u nichž tato příloha označuje N2 O za relevantní, a dané zařízení N2 O neemituje, ale přemísťuje jej do jiného zařízení, které monitoruje a vykazuje emise v souladu s tímto nařízením, není považován za emise zařízení, z něhož pochází. Zařízení, které přijímá N2 O ze zařízení a činnosti dle prvního pododstavce, monitoruje příslušné toky plynu pomocí stejných metodik, jaké vyžaduje toto nařízení, jako kdyby bylo N2 O generováno přímo v přijímajícím zařízení. Pokud se však N2 O plní do lahví nebo používá jako plyn v produktech, takže je emitován mimo zařízení, nebo pokud se přemísťuje ze zařízení do subjektů, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES, považuje se za emise zařízení, z něhož pochází, s výjimkou množství N2 O, u něhož provozovatel zařízení, z něhož N2 O pochází, příslušnému orgánu prokáže, že bylo zneškodněno pomocí vhodného zařízení na snižování emisí. 2.Provozovatel převádějícího zařízení uvede ve svém ročním výkazu emisí identifikační kód přijímajícího zařízení uznávaný v souladu s akty přijatými podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, je-li to relevantní. Pokud jde o identifikační kód převádějícího zařízení, vztahuje se první pododstavec i na přijímající zařízení. 3.Pro stanovení množství N2 O přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel metodiku založenou na měření včetně dodržení souladu s články 43, 44 a 45. Zdroj emisí odpovídá bodu měření a tyto emise jsou vyjádřeny jako množství přemístěného N2 O. 4.Pro stanovení množství N2 O přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti, jak je pro emise N2 O vymezena v části 1 přílohy VIII. Provozovatel však může použít nejbližší nižší úroveň přesnosti, pokud prokáže, že použití nejvyšší úrovně přesnosti podle části 1 přílohy VIII není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady. 5.Provozovatelé mohou stanovit množství N2 O přemístěného ze zařízení u převádějícího i přijímajícího zařízení. V takovém případě se použije obdobně čl. 48 odst. 3.

Článek 51 Článek 51 Obecná ustanovení 1.Každý provozovatel letadel monitoruje a vykazuje emise z činností v oblasti letectví u všech letů uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES, které tento provozovatel letadel provádí během vykazovaného období a za které odpovídá. Za tím účelem přiřadí provozovatel letadel všechny lety do kalendářního roku podle času odletu měřeného v koordinovaném světovém čase (UTC). 2.Provozovatel letadel, který chce zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je také povinen monitorovat během příslušných sledovaných let u stejných letů údaje o tunokilometrech. 3.K jednoznačné identifikaci provozovatele letadel podle čl. 3 písm. o) směrnice 2003/87/ES odpovědného za daný let se použije volací značka používaná pro účely řízení letového provozu. Volací značka odpovídá: a) kódu ICAO v kolonce 7 letového plánu;b) registračním značkám letadla, pokud není kód ICAO provozovatele letadel k dispozici. 4.Není-li totožnost provozovatele letadel známa, považuje příslušný orgán za provozovatele letadla jeho vlastníka, ledaže prokáže totožnost odpovědného provozovatele letadla.

Článek 52 Článek 52 Předkládání plánů monitorování 1.Nejpozději čtyři měsíce před tím, než provozovatel letadel zahájí činnosti v oblasti letectví, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, předloží příslušnému orgánu plán monitorování a vykazování emisí v souladu s článkem 12. Odchylně od prvního pododstavce provozovatel letadel, který poprvé provádí leteckou činnost, na kterou se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, která nemohla být předvídána čtyři měsíce před zahájením činnosti, předloží plán monitorování příslušnému orgánu bez zbytečného odkladu, nejpozději však šest týdnů po provedení uvedené činnosti. Provozovatel letadel poskytne příslušnému orgánu odpovídající odůvodnění, proč nemohl být plán monitorování předložen čtyři měsíce před zahájením činnosti. Pokud není dopředu znám členský stát správy uvedený v článku 18a směrnice 2003/87/ES, předloží provozovatel letadel neprodleně plán monitorování, jakmile jsou k dispozici informace ohledně příslušného orgánu členského státu správy. 2.Pokud chce provozovatel letadel zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je povinen také předložit plán monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech. Plán monitorování musí být předložen nejpozději čtyři měsíce před začátkem: a) sledovaného roku uvedeného v čl. 3e odst. 1 směrnice 2003/87/ES pro oblasti použití podle tohoto článku;b) druhého kalendářního roku období uvedeného v čl. 3c odst. 2 směrnice 2003/87/ES pro oblasti použití podle článku 3f uvedené směrnice.

Článek 53 Článek 53 Metodika monitorování emisí z činností v oblasti letectví 1.Každý provozovatel letadel stanoví roční emise CO2 z činností v oblasti letectví vynásobením roční spotřeby každého paliva (vyjádřené v tunách) odpovídajícím emisním faktorem. 2.Každý provozovatel letadel stanoví spotřebu paliva pro jednotlivé lety a jednotlivá paliva, včetně paliva spotřebovaného pomocnou energetickou jednotkou. Za tímto účelem použije provozovatel letadel některou z metod uvedených v části 1 přílohy III. Provozovatel letadel zvolí metodu, která zajišťuje nejúplnější a nejvčasnější údaje spolu s nejnižší nejistotou a aniž by vznikaly neúměrně vysoké náklady. 3.Každý provozovatel letadel stanoví množství doplněného paliva podle části 1 přílohy III jedním z následujících způsobů: a) měřením dodavatelem paliva, jak je u každého letu zdokumentováno v dodacích listech paliva nebo na fakturách;b) na základě údajů z palubních měřicích systémů letadla zaznamenaných v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, v technickém deníku letadla nebo předaných provozovateli letadel z letadla elektronicky. 4.Provozovatel letadel stanoví množství paliva obsažené v nádrži pomocí údajů z palubních měřicích systémů letadla a zaznamenaných v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení v technickém deníku letadla nebo předaných provozovateli letadel z letadla elektronicky. 5.Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (vyjádřených v litrech), převede provozovatel letadel toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot hustoty. Provozovatel letadel použije hustotu paliva (což může být skutečná nebo standardní hodnota 0,8 kg na litr) požívanou pro provozní a bezpečnostní účely. Způsob rozhodování, zda použít skutečnou nebo standardní hustotu, s uvedením odkazu na příslušnou dokumentaci provozovatele letadel, se uvede v plánu monitorování. 6.Pro účely výpočtu podle odstavce 1 použije provozovatel letadel standardní emisní faktory uvedené v tabulce 1 v příloze III. Pro paliva, která nejsou uvedena v této tabulce, stanoví provozovatel letadel emisní faktor v souladu s článkem 32. Pro tato paliva se výhřevnost stanoví a vykáže jako informativní položka. 7.Odchylně od odstavce 6 může provozovatel letadel se souhlasem příslušného orgánu odvodit emisní faktor nebo obsah uhlíku, na němž je faktor založen, nebo výhřevnost pro komerční paliva ze záznamů o nákupech příslušného paliva poskytnutých dodavatelem paliva za předpokladu, že tato odvození byla provedena na základě mezinárodně uznávaných norem a že nelze použít emisní faktory uvedené v tabulce 1 v příloze III.

Článek 54 Článek 54 Zvláštní ustanovení týkající se biomasy

Článek 55 Článek 55 Malí producenti emisí 1.Za malé producenty emisí se považují provozovatelé letadel, kteří po tři po sobě jdoucí čtyřměsíční období uskuteční v každém tomto období méně než 243 letů, a provozovatelé letadel, kteří uskuteční lety s celkovými ročními emisemi nižšími než 25000 tun CO2 za rok. 2.Odchylně od článku 53 mohou malí producenti emisí odhadnout spotřebu paliva pomocí nástrojů zavedených agenturou Eurocontrol nebo jinou příslušnou organizací, jež jsou schopné zpracovávat veškeré příslušné informace o letovém provozu a zabránit podhodnocování emisí. Příslušné nástroje se mohou použít pouze tehdy, jsou-li schváleny Komisí, včetně použití opravných koeficientů k odstranění případných nepřesností v metodách modelování. 3.Odchylně od článku 12 může malý producent emisí, který chce využívat některý z nástrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku, předložit v plánu monitorování emisí pouze následující informace: a) informace požadované podle bodu 1 části 2 přílohy I;b) důkaz o tom, že jsou splněny prahové hodnoty stanovené pro malé producenty emisí v odstavci 1 tohoto článku;c) název nástroje uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, který bude použit ke stanovení odhadu spotřeby paliva, nebo odkaz na něj. Malý producent emisí je osvobozen od povinnosti předkládat podklady uvedené ve třetím pododstavci čl. 12 odst. 1. 4.Pokud provozovatel letadel používá některý z nástrojů uvedených v odstavci 2 a během vykazovaného roku překročí prahové hodnoty uvedené v odstavci 1, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit příslušnému orgánu. Provozovatel letadel neprodleně předloží příslušnému orgánu ke schválení významné změny plánu monitorování ve smyslu čl. 15 odst. 4. písm. a) bodu iv). Příslušný orgán však povolí provozovateli letadel nadále používat nástroj uvedený v odstavci 2 za předpokladu, že provozovatel uspokojivě prokáže příslušnému orgánu, že prahové hodnoty uvedené v odstavci 1 v posledních pěti vykazovaných obdobích dosud nebyly překročeny a že nebudou znovu překročeny ani od následujícího vykazovaného období dále.

Článek 56 Článek 56 Zdroje nejistoty 1.Provozovatel letadel při výběru metodiky monitorování podle čl. 53 odst. 2 vezme v úvahu zdroje nejistoty a míru nejistoty s nimi související. 2.Provozovatel letadel provádí pravidelně vhodné kontrolní činnosti, včetně křížových kontrol mezi množstvím doplněného paliva uvedeným na fakturách a množstvím doplněného paliva udávaným při palubním měření, a jsou-li zjištěny patrné odchylky, přijme příslušná nápravná opatření.

Článek 57 Článek 57 Stanovení údajů o tunokilometrech 1.Provozovatel letadel, který chce zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, monitoruje údaje o tunokilometrech za všechny lety uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES během sledovaných let, jichž se tyto žádosti týkají. 2.Provozovatel letadel vypočítá údaje o tunokilometrech vynásobením vzdálenosti vypočítané podle části 3 přílohy III a vyjádřené v kilometrech (km) a užitečného zatížení vypočítaného jako součet hmotnosti nákladu, poštovních zásilek, cestujících a odbavených zavazadel vyjádřeného v tunách (t). 3.Provozovatel letadel stanoví hmotnost nákladu a poštovních zásilek na základě skutečné či standardní hmotnosti uvedené v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro příslušné lety. Provozovatelé letadel, od nichž se nevyžaduje dokumentace o hmotnosti a vyvážení, navrhnou v plánu monitorování vhodnou metodiku pro stanovení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek, do níž se nezapočítává hmotnost obalu palet a kontejnerů, které netvoří užitečné zatížení a provozní hmotnost. 4.Provozovatel letadel stanoví hmotnost cestujících pomocí některé z následujících úrovní přesnosti: a) úroveň přesnosti 1: zahrnující standardní hodnotu 100 kg pro každého cestujícího včetně jeho odbavených zavazadel;b) úroveň přesnosti 2: zahrnující hmotnost cestujících a odbavených zavazadel uvedenou v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro každý let. Vybraná úroveň přesnosti se však použije u všech letů ve sledovaných letech, na které se vztahují žádosti podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES.

Článek 58 Článek 58 Činnosti týkající se toku dat 1.Provozovatel nebo provozovatel letadel vypracuje, zdokumentuje, provádí a udržuje písemné postupy činností týkajících se toku dat v souvislosti s monitorováním a vykazováním emisí skleníkových plynů a zajistí, aby roční výkaz emisí vyplývající z činností týkajících se toku dat neobsahoval nepřesnosti a byl v souladu s plánem monitorování, těmito písemnými postupy a tímto nařízením. Pokud chce provozovatel letadel zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, použije se první pododstavec také na monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech. 2.Popisy písemných postupů činností týkajících se toku dat, které jsou uvedeny v plánu monitorování, zahrnují alespoň tyto náležitosti: a) údaje uvedené v čl. 12 odst. 2;b) určení zdrojů primárních dat;c) každý krok v toku dat od primárních dat po roční emise nebo údaje o tunokilometrech, který odráží pořadí a vzájemné vztahy mezi činnostmi týkajícími se toku dat, včetně použitých příslušných vzorců a kroků agregace údajů;d) příslušné kroky zpracování, které souvisejí s jednotlivými činnostmi týkajícími se toku dat, včetně vzorců a dat použitých pro stanovení emisí nebo údajů o tunokilometrech;e) příslušné systémy elektronického zpracování a ukládání dat a vzájemné vztahy mezi těmito systémy a jinými způsoby zadávání, včetně ručního vkládání dat;f) způsob zaznamenání výstupů činností týkajících se toku dat.

Článek 59 Článek 59 Kontrolní systém 1.Provozovatel nebo provozovatel letadel vytvoří, zdokumentuje, provádí a udržuje účinný kontrolní systém, aby bylo zajištěno, že roční výkaz emisí a případně i výkaz tunokilometrů vyplývající z činností týkajících se toku dat neobsahuje nesprávné údaje a je v souladu s plánem monitorování a tímto nařízením. 2.Kontrolní systém uvedený v odstavci 1 zahrnuje: a) posouzení inherentních rizik a kontrolních rizik provedené provozovatelem nebo provozovatelem letadel podle písemného postupu pro toto posouzení;b) písemné postupy týkající se kontrolních činností, které mají snižovat zjištěná rizika. 3.Písemné postupy týkající se kontrolních činností uvedené v odst. 2 písm. b) zahrnují alespoň: a) zajištění kvality měřicích zařízení;b) zajištění kvality systému informačních technologií použitého pro činnosti týkající se toku dat, včetně počítačové technologie pro řízení procesů;c) oddělení povinností při činnostech týkajících se toku dat a kontrolních činnostech a řízení nezbytných pravomocí;d) vnitřní přezkumy a ověřování údajů;e) opravy a nápravná opatření;f) řízení externě zajišťovaných procesů;g) vedení záznamů a dokumentace, včetně správy verzí dokumentů. 4.Provozovatel nebo provozovatel letadel monitoruje účinnost kontrolního systému, zejména prostřednictvím vnitřních přezkumů a zohledňováním zjištění ověřovatele učiněných během ověřování ročních výkazů emisí nebo v odpovídajících případech výkazů tunokilometrů prováděného podle prováděcího nařízení (EU) 2018/2067; Pokud se zjistí, že kontrolní systém není účinný nebo neodpovídá zjištěným rizikům, zajistí provozovatel nebo provozovatel letadel zlepšení kontrolního systému a podle potřeby aktualizuje plán monitorování nebo základní písemné postupy činností týkajících se toku dat, posouzení rizik a kontrolních činností.

Článek 60 Článek 60 Zajištění kvality 1.Pro účely čl. 59 odst. 3 písm. a) zajistí provozovatel kalibraci všech příslušných měřicích zařízení, jejich nastavení a kontrolu v pravidelných intervalech i před použitím, včetně kontroly podle příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, v souladu s požadavky tohoto nařízení a přiměřených zjištěným rizikům. Pokud součásti měřicích systémů nelze kalibrovat, uvede je provozovatel v plánu monitorování a navrhne alternativní kontrolní činnosti. Zjistí-li se, že vybavení nesplňuje požadovanou výkonnost, přijme provozovatel neprodleně nezbytná nápravná opatření. 2.Pokud jde o systémy kontinuálního měření emisí, použije provozovatel zabezpečení kvality na základě normy Prokazování jakosti automatizovaných měřicích systémů (EN 14181), včetně paralelních měření alespoň jednou za rok s využitím standardních referenčních metod prováděných odborně způsobilými pracovníky. Pokud toto zajištění kvality vyžaduje mezní hodnoty emisí jako základní parametry pro kalibraci a kontrolu výkonnosti, použije se jako zástupná hodnota mezních hodnot emisí roční průměrná hodinová koncentrace skleníkových plynů. Pokud provozovatel zjistí rozpor s požadavky na zajištění kvality, včetně nutnosti provést opětovnou kalibraci, sdělí tuto skutečnost neprodleně příslušnému orgánu a přijme nápravná opatření.

Článek 61 Článek 61 Zajištění kvality informačních technologií

Článek 62 Článek 62 Oddělení funkcí

Článek 63 Článek 63 Interní přezkum a ověřování údajů 1.Pro účely čl. 59 odst. 3 písm. d) a na základě inherentních a kontrolních rizik zjištěných během posuzování rizika uvedeného v čl. 59 odst. 2 písm. a) provozovatel nebo provozovatel letadel přezkoumá a ověří údaje pocházející z činností týkajících se toku dat uvedených v článku 58. Toto přezkoumání a ověření údajů zahrnuje alespoň: a) kontrolu úplnosti údajů;b) porovnání údajů, které provozovatel nebo provozovatel letadel získal, monitoroval a vykázal v průběhu několika let;c) porovnání údajů a hodnot z různých systémů shromažďování provozních údajů, včetně následujících porovnání (je-li možné je použít):i) porovnání údajů o nákupu paliv nebo materiálu s údaji o změnách zásob a s údaji o spotřebě příslušných zdrojových toků,ii) porovnání výpočtových faktorů, které byly stanoveny na základě analýzy, vypočítány nebo získány od dodavatele paliva či materiálu, s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro srovnatelná paliva či srovnatelné materiály,iii) porovnání emisí získaných z metodik založených na měření a výsledků potvrzovacího výpočtu podle článku 46,iv) porovnání souhrnných a hrubých údajů. 2.Provozovatel nebo provozovatel letadel v rozsahu svých možností zajistí, aby byla předem známa kritéria pro odmítnutí údajů v rámci přezkumu a ověření údajů. Za tímto účelem se kritéria pro odmítnutí údajů uvedou v dokumentaci příslušných písemných postupů.

Článek 64 Článek 64 Opravy a nápravná opatření 1.Jestliže se zjistí, že některá část činností týkajících se toku dat uvedených v článku 58 nebo kontrolních činností uvedených v článku 59 nefunguje efektivně nebo funguje mimo hranice stanovené v dokumentaci postupů pro tyto činnosti týkající se toku dat a kontrolní činnosti, učiní provozovatel nebo provozovatel letadel vhodná nápravná opatření a opraví odmítnuté údaje, aniž by došlo k podhodnocování emisí. 2.Pro účely odstavce 1 provede provozovatel nebo provozovatel letadel alespoň všechny následující postupy: a) posouzení platnosti výstupů příslušných kroků v rámci činností týkajících se toku dat uvedených v článku 58 nebo kontrolních činností uvedených v článku 59;b) stanovení příčiny daného selhání nebo chyby;c) případně provedení příslušných nápravných opatření, včetně opravy příslušných údajů ve výkazu emisí nebo výkazu tunokilometrů. 3.Provozovatel nebo provozovatel letadel provádí opravy a nápravná opatření podle odstavce 1 tohoto článku tak, aby odpovídaly inherentním a kontrolním rizikům zjištěným při posouzení rizika uvedeném v článku 59.

Článek 65 Článek 65 Externě zajišťované procesy

Článek 66 Článek 66 Zpracování nedostatků v údajích 1.Pokud chybí údaje relevantní pro stanovení emisí ze zařízení, použije provozovatel ke stanovení konzervativních zástupných údajů za příslušné období a chybějícího parametru vhodnou metodu odhadu. Pokud provozovatel nestanovil metodu odhadu písemným postupem, daný písemný postup vypracuje a předloží příslušnému orgánu ke schválení příslušnou změnu plánu monitorování v souladu s článkem 15. 2.Pokud chybí údaje relevantní pro stanovení emisí provozovatele letadel za jeden nebo více letů, použije provozovatel letadel pro příslušné období zástupné údaje vypočítané podle alternativní metody určené v plánu monitorování. Nelze-li zástupné údaje stanovit v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce, může provozovatel letadel provést odhad emisí za dané lety ze spotřeby paliva stanovené pomocí nástroje uvedeného v čl. 55 odst. 2. Pokud počet letů, u nichž chybí údaje dle prvních dvou pododstavců tohoto odstavce, překročí 5 % letů vykázaných za rok, provozovatel o tom neprodleně uvědomí příslušný orgán a přijme nápravná opatření za účelem zdokonalení metodiky monitorování.

Článek 67 Článek 67 Záznamy a dokumentace 1.Provozovatel nebo provozovatel letadel uchovává záznamy všech příslušných údajů a informací, včetně informací uvedených v příloze IX, alespoň po dobu 10 let. Zdokumentované a archivované údaje získané monitorováním musí umožňovat ověření ročních výkazů emisí nebo výkazů tunokilometrů v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067. Údaje vykázané provozovatelem nebo provozovatelem letadel, které jsou uvedeny v elektronickém systému vykazování a správy údajů vytvořeném příslušným orgánem, si provozovatel nebo provozovatel letadel může ponechat, pokud k nim má přístup. 2.Provozovatel nebo provozovatel letadel zajistí, aby příslušné dokumenty byly k dispozici, kdykoli a kdekoli jsou zapotřebí pro provádění činností týkajících se toku dat a kontrolních činností. Provozovatel nebo provozovatel letadel tyto dokumenty na vyžádání zpřístupní příslušnému orgánu a ověřovateli výkazu emisí nebo výkazu tunokilometrů v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067.

Článek 68 Článek 68 Harmonogram a povinnost vykazování 1.Provozovatel nebo provozovatel letadel předloží příslušnému orgánu do 31. března každého roku výkaz emisí, který se týká ročních emisí za vykazované období a který je ověřen v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067. Příslušné orgány mohou ale požadovat, aby provozovatelé nebo provozovatelé letadel předložili ověřený roční výkaz emisí před 31. březnem, nejdříve však 28. února. 2.Pokud se provozovatel letadel rozhodne zažádat o bezplatné přidělení povolenek na emise podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je povinen předložit příslušnému orgánu do 31. března roku následujícího po sledovaném roce uvedeném v článku 3e nebo 3f uvedené směrnice výkaz tunokilometrů, který obsahuje údaje o tunokilometrech za sledovaný rok a který je ověřen v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067. 3.Roční výkazy emisí a výkazy tunokilometrů musí obsahovat alespoň informace uvedené v příloze X.

Článek 69 Článek 69 Zprávy o zlepšení metodiky monitorování 1.Každý provozovatel nebo provozovatel letadel pravidelně kontroluje, zda lze použitou metodiku monitorování zlepšit. Provozovatel zařízení případně předloží příslušnému orgánu ke schválení zprávu obsahující informace uvedené v odstavci 2 nebo 3, a to v následujících termínech: a) pro zařízení kategorie A do 30. června každé čtyři roky;b) pro zařízení kategorie B do 30. června každé dva roky;c) pro zařízení kategorie C do 30. června každý rok. Příslušný orgán může pro předložení zprávy stanovit alternativní datum, nejpozději však do 30. září téhož roku. Odchylně od druhého a třetího pododstavce a aniž by byl dotčen první pododstavec, může příslušný orgán spolu s plánem monitorování nebo zprávou o zlepšení schválit prodloužení termínu platného podle druhého pododstavce, pokud provozovatel příslušnému orgánu zároveň s předložením plánu monitorování podle článku 12 nebo oznámení aktualizací podle článku 15 nebo zprávy o zlepšení podle tohoto článku uspokojivě prokáže, že důvody, pro které jsou opatření za účelem zlepšení technicky neproveditelná nebo spojená s nepřiměřeně vysokými náklady, budou trvat po delší časové období. Prodloužení termínu zohlední počet let, za něž provozovatel předloží důkazy. Celková doba mezi zprávami o zlepšení nepřesáhne tři roky u zařízení kategorie C, čtyři roku u zařízení kategorie B a pět let u zařízení kategorie A. 2.Pokud provozovatel nepoužije pro významné a méně významné zdrojové toky alespoň úrovně přesnosti požadované podle prvního pododstavce čl. 26 odst. 1 a pro zdroje emisí úrovně podle článku 41, odůvodní, proč není použití požadovaných úrovní přesnosti technicky proveditelné nebo proč by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady. Pokud se však objeví důkaz, že opatření nezbytná k dosažení těchto úrovní přesnosti jsou již technicky proveditelná a nejsou již spojena s neúměrně vysokými náklady, oznámí provozovatel příslušnému orgánu odpovídající změny plánu monitorování v souladu s článkem 15 a předloží návrhy na provedení souvisejících opatření a jejich časový harmonogram. 3.Pokud provozovatel použije metodiku nouzového monitorování uvedenou v článku 22, je povinen poskytnout: odůvodnění, proč není použití alespoň úrovně přesnosti 1 pro jeden nebo více významných či méně významných zdrojových toků technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady. Pokud se však objeví důkaz, že opatření nezbytná k dosažení alespoň úrovně přesnosti 1 pro tyto zdrojové toky jsou již technicky proveditelná a již nejsou spojena s neúměrně vysokými náklady, oznámí provozovatel příslušnému orgánu odpovídající změny plánu monitorování v souladu s článkem 15 a předloží návrhy na provedení souvisejících opatření a jejich časový harmonogram. 4.Pokud ověřovací zpráva vypracovaná v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067 uvádí, že některé požadavky nebo doporučení ke zlepšení podle článků 27, 29 a 30 uvedeného prováděcího nařízení nebyly splněny, předloží provozovatel nebo provozovatel letadel příslušnému orgánu do 30. června roku, v němž ověřovatel tuto ověřovací zprávu vydá, ke schválení zprávu. Ve zprávě se uvede, jakým způsobem a kdy provozovatel nebo provozovatel letadel napravil nebo hodlá napravit nesrovnalosti zjištěné ověřovatelem a zavést doporučená zlepšení. Příslušný orgán může stanovit alternativní datum pro předložení zprávy uvedené v tomto odstavci, nejpozději však do 30. září téhož roku. Tato zpráva může být případně spojena se zprávou uvedenou v odstavci 1 tohoto článku. Pokud by doporučená zlepšení nevedla ke zlepšení metodiky monitorování, poskytne provozovatel nebo provozovatel letadel zdůvodnění, proč tomu tak je. Pokud by byla doporučená zlepšení spojena s neúměrně vysokými náklady, poskytne provozovatel nebo provozovatel letadel důkaz o nepřiměřené povaze těchto nákladů. 5.Odstavec 4 tohoto článku se nepoužije, pokud provozovatel nebo provozovatel letadel již před datem stanoveným v odstavci 4 veškeré nesrovnalosti odstranil a zohlednil všechna doporučení ke zlepšení a předložil příslušnému orgánu ke schválení odpovídající úpravy plánu monitorování v souladu s článkem 15 tohoto nařízení.

Článek 70 Článek 70 Stanovení emisí příslušným orgánem 1.Příslušný orgán provede konzervativní odhad emisí zařízení nebo provozovatele letadel ve všech následujících situacích: a) provozovatel nebo provozovatel letadel nepředložil ověřený roční výkaz emisí ve lhůtě vyžadované podle čl. 68 odst. 1;b) ověřený roční výkaz emisí uvedený v čl. 68 odst. 1 není v souladu s tímto nařízením;c) roční výkaz emisí provozovatele nebo provozovatele letadel nebyl ověřen v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067. 2.Pokud ověřovatel v ověřovací zprávě podle prováděcího nařízení (EU) 2018/2067 uvedl nezávažné nepřesnosti, které provozovatel nebo provozovatel letadel neopravil před vydáním ověřovací zprávy, posoudí příslušný orgán tyto nepřesnosti a případně provede konzervativní odhad emisí zařízení nebo provozovatele letadel. Příslušný orgán oznámí provozovateli nebo provozovateli letadel, zda je nutné provést v ročním výkazu emisí opravy, a jaké. Provozovatel nebo provozovatel letadel zpřístupní tyto informace ověřovateli. 3.Členské státy zajistí účinnou výměnu informací mezi příslušnými orgány odpovědnými za schvalování plánů monitorování a příslušnými orgány odpovědnými za přijímání ročních výkazů emisí.

Článek 71 Článek 71 Přístup k informacím

Článek 72 Článek 72 Zaokrouhlení údajů 1.Celkové roční emise se vykazují zaokrouhleně na tuny CO2 nebo CO2(e) . Tunokilometry se vykazují v zaokrouhlených hodnotách tunokilometrů. 2.Všechny proměnné použité k výpočtu emisí jsou zaokrouhleny tak, aby obsahovaly všechny významné číslice pro účely výpočtu a vykazování emisí. 3.Všechny údaje pro jednotlivé lety jsou zaokrouhleny tak, aby obsahovaly všechny významné číslice pro účely výpočtu vzdálenosti a užitečného zatížení podle článku 57 a vykazování údajů o tunokilometrech.

Článek 73 Článek 73 Zajištění souladu s dalším vykazováním

Článek 74 Článek 74 Formáty elektronické výměny dat 1.Členské státy mohou vyžadovat, aby provozovatel a provozovatel letadel používali pro předložení plánů monitorování, změn plánu monitorování, ročních výkazů emisí, výkazů tunokilometrů, ověřovacích zpráv a zpráv o zlepšení elektronické šablony nebo specifické formáty souborů. Tyto šablony nebo specifikace formátu souborů stanovené členským státem musí obsahovat alespoň informace obsažené v elektronických šablonách nebo specifikacích formátu souborů zveřejněných Komisí. 2.Při vytváření šablon nebo specifikaci formátu souborů uvedených v odst. 1 druhém pododstavci může členský stát zvolit jednu nebo obě následující možnosti: a) specifikace formátu souborů založené na formátu XML, jako je například jazyk vykazování EU ETS zveřejněný Komisí pro používání v souvislosti s moderními automatizovanými systémy;b) šablony zveřejněné v podobě použitelné pro standardní kancelářský software, včetně tabulek a souborů textových procesorů.

Článek 75 Článek 75 Použití automatizovaných systémů 1.Pokud se členský stát rozhodne používat pro elektronickou výměnu dat automatizované systémy založené na specifikacích formátu souborů v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. a), zajišťují tyto systémy nákladově efektivním způsobem a prostřednictvím technologických opatření v souladu s aktuálním stavem vývoje technologií: a) integritu dat, která znemožňuje měnit elektronické zprávy během přenosu;b) důvěrnost údajů pomocí technik zabezpečení, včetně šifrovacích technik, tak, aby měla k údajům přístup pouze strana, které byly určeny, a aby je nemohla zachytit žádná neoprávněná strana;c) pravost údajů tak, aby byla známa a ověřena identita jejich odesílatele a příjemce;d) nepopiratelnost údajů tak, aby jedna strana transakce nemohla popřít přijetí dané transakce nebo aby nemohla druhá strana popřít odeslání transakce, pomocí metod, jako jsou techniky podpisu nebo nezávislý audit ochranných opatření systému. 2.Všechny automatizované systémy založené na specifikacích formátu souborů podle čl. 74 odst. 2 písm. a) využívané členskými státy pro komunikaci mezi příslušným orgánem, provozovatelem, provozovatelem letadel a ověřovatelem a vnitrostátním akreditačním orgánem ve smyslu prováděcího nařízení (EU) 2018/2067 musí prostřednictvím technologických opatření v souladu s aktuálním stavem vývoje technologií splňovat následující nefunkční požadavky: a) kontrola přístupu tak, aby měly k systému přístup pouze oprávněné strany a aby neoprávněné strany nemohly číst, zapisovat ani aktualizovat žádné údaje, a to zavedením technologických opatření určených k dosažení následujících cílů:i) omezení fyzického přístup k hardwaru, v němž jsou automatizované systémy naistalovány, pomocí fyzických zábran;ii) omezení logického přístupu k automatizovaným systémům pomocí technologie pro identifikaci, ověření a autorizaci; b) dostupnost tak, aby byl zajištěn přístup k údajům, a to i po delší době a po případném zavedení nového softwaru;c) revizní záznam tak, aby byla vždy zajištěna možnost zpětného vyhledání a analýzy změn údajů.

Článek 77 Článek 77 Zrušení nařízení (EU) č. 601/2012 1.Nařízení (EU) č. 601/2012 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2021 . Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XI. 2.Ustanovení nařízení (EU) č. 601/2012 se nadále vztahují na monitorování, vykazování a ověření emisí a případně na údaje o činnosti před datem 1. ledna 2021 .

Článek 78 Článek 78 Vstup v platnost a použitelnost

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16 ).

1) údaji o činnosti údaje o množství paliva či materiálů spotřebovaného nebo vyrobeného prostřednictvím určitého procesu, který je relevantní z hlediska metodiky monitorování založené na výpočtu, vyjádřeném v terajoulech, případně jako hmotnost v tunách nebo (v případě plynů) jako objem v normálních metrech krychlových;

2) obchodovacím obdobím období uvedené v článku 13 směrnice 2003/87/ES;

3) tunokilometrem tuna užitečného zatížení přepravovaná na vzdálenost jednoho kilometru;

4) zdrojovým tokem podle okolností:a) konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt způsobující emise příslušných skleníkových plynů v jednom nebo více zdrojích emisí v důsledku jeho spotřeby nebo produkce;b) konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt, které obsahují uhlík a jsou zahrnuty do výpočtu emisí skleníkových plynů pomocí metodiky hmotnostní bilance;

a) konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt způsobující emise příslušných skleníkových plynů v jednom nebo více zdrojích emisí v důsledku jeho spotřeby nebo produkce;

b) konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt, které obsahují uhlík a jsou zahrnuty do výpočtu emisí skleníkových plynů pomocí metodiky hmotnostní bilance;

5) zdrojem emisí samostatně identifikovatelná část nebo proces v rámci zařízení, z něhož jsou uvolňovány příslušné skleníkové plyny, nebo v případě činností v oblasti letectví jednotlivé letadlo;

6) nejistotou parametr související s výsledkem určování množství, který charakterizuje rozptyl hodnot, jež by mohly být důvodně přiřazeny danému množství, včetně vlivů systematických i náhodných činitelů, vyjádřený v procentech a charakterizující interval spolehlivosti kolem střední hodnoty zahrnující 95 % z odvozených hodnot, s přihlédnutím k asymetrii rozptýlení hodnot;

7) výpočtovými faktory výhřevnost, emisní faktor, předběžný emisní faktor, oxidační faktor, konverzní faktor, obsah uhlíku nebo podíl biomasy;

8) úrovní přesnosti stanovený požadavek používaný pro zjišťování údajů o činnosti, výpočtových faktorů, ročních emisí a ročních průměrných hodinových emisí a pro užitečné zatížení;

9) inherentním rizikem náchylnost parametru v ročním výkazu emisí nebo ve výkazu tunokilometrů k nepřesnostem, které by mohly být závažné, samostatně nebo ve spojení s jinými nepřesnostmi, před zohledněním účinku všech příslušných kontrolních činností;

10) kontrolním rizikem náchylnost parametru v ročním výkazu emisí nebo ve výkazu tunokilometrů k nepřesnostem, které by mohly být závažné, samostatně nebo ve spojení s jinými nepřesnostmi, a kterým kontrolní systém včas nezamezí nebo je nezjistí a neopraví;

Provozovatelé a provozovatelé letadel jsou povinni plnit své povinnosti týkající se monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice 2003/87/ES v souladu se zásadami uvedenými v článcích 5 až 9.

Rozhodnutí Komise 2009/450/ES ze dne 8. června 2009 o podrobném výkladu činností v oblasti letectví uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 149, 12.6.2009, s. 69 ).

11) emisemi ze spalování emise skleníkových plynů vznikající při exotermické reakci paliva s kyslíkem;

12) vykazovaným obdobím kalendářní rok, během kterého musí být emise monitorovány a vykázány, nebo, v případě údajů o tunokilometrech, sledovaný rok podle článků 3e a 3f směrnice 2003/87/ES;

13) emisním faktorem průměrná míra emisí skleníkového plynu vzhledem k údajům o činnosti zdrojového toku za předpokladu úplné oxidace v případě spalování a kompletní konverze u všech ostatních chemických reakcí;

14) oxidačním faktorem zlomkem vyjádřený poměr uhlíku zoxidovaného na CO2 v důsledku spalování k celkovému uhlíku obsaženému v palivu, přičemž je oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší považován za molární ekvivalent množství CO2 ;

15) konverzním faktorem zlomkem vyjádřený poměr uhlíku emitovaného jako CO2 k celkovému uhlíku obsaženému ve zdrojovém toku před zahájením procesu, při němž dochází k emisím, přičemž je oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší považován za molární ekvivalent množství CO2 ;

16) přesností blízkost shody mezi výsledkem měření a skutečnou hodnotou měřené veličiny nebo referenční hodnotou stanovenou empiricky pomocí mezinárodně uznávaných a vysledovatelných kalibračních materiálů a standardních metod, s přihlédnutím jak k náhodným, tak i systematickým činitelům;

17) kalibrací soubor úkonů, kterými se za specifikovaných podmínek stanoví vztahy mezi hodnotami, které jsou indikovány měřicím přístrojem nebo měřicím systémem, nebo hodnotami reprezentovanými fyzickou mírou nebo referenčním materiálem a odpovídajícími hodnotami množství, které jsou realizovány pomocí referenční normy;

18) letem let ve smyslu bodu 1 odst. 1 přílohy rozhodnutí 2009/450/ES;

19) cestujícími osoby na palubě letadla během letu s výjimkou členů posádky konajících službu;

20) výrazem konzervativní skutečnost, že je definován soubor předpokladů sloužící k zajištění, že nedojde k podhodnocování ročních emisí nebo nadhodnocování tunokilometrů;

Monitorování a vykazování musí být úplné a zahrnovat všechny emise z procesů a ze spalování ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků náležejících k činnostem uvedeným v příloze I směrnice 2003/87/ES i dalším příslušným činnostem zahrnutým podle článku 24 dané směrnice a emise všech skleníkových plynů uvedených v souvislosti s těmito činnostmi, přičemž je nutno zamezit dvojímu započtení.

Provozovatelé a provozovatelé letadel přijmou odpovídající opatření k zamezení jakýmkoli nedostatkům v údajích v rámci vykazovaného období.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114 ).

21) biomasou biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslových a komunálních odpadů; zahrnuje biokapaliny a biopaliva;

22) biokapalinou kapalné palivo používané pro energetické účely jiné než dopravu, včetně výroby elektřiny, vytápění a chlazení, vyráběné z biomasy;

23) biopalivem kapalné nebo plynné palivo pro dopravu vyráběné z biomasy;

24) zákonnou metrologickou kontrolou kontrola měření v oblasti použití měřicího přístroje z důvodů veřejného zájmu, ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, vybírání daní a poplatků, ochrany spotřebitelů a poctivého obchodování;

25) maximální dovolenou chybou povolená chyba měření podle přílohy I a příloh pro jednotlivé druhy měřidel směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/32/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/32/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání měřidel na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 149 ). , případně podle vnitrostátních předpisů ohledně zákonné metrologické kontroly;

26) činnostmi týkajícími se toku dat činnosti související se získáváním a zpracováním údajů a nakládáním s údaji, které jsou třeba k vytvoření výkazu emisí ze zdrojů primárních dat;

27) tunami CO2(e) metrické tuny CO2 nebo CO2(e) ;

28) výrazem CO2(e) jakýkoli jiný skleníkový plyn než CO2 uvedený v příloze II směrnice 2003/87/ES s ekvivalentním potenciálem globálního oteplování;

29) měřicím systémem kompletní soubor měřicích přístrojů a jiných zařízení, jako je vybavení k odběru vzorků a zařízení na zpracování údajů, používaných ke stanovení proměnných, např. údajů o činnosti, obsahu uhlíku, výhřevnosti nebo emisního faktoru emisí skleníkových plynů;

30) výhřevností určité množství energie uvolněné jako teplo v okamžiku, kdy dojde k úplnému spálení paliva nebo materiálu za přítomnosti kyslíku při standardních podmínkách, snížené o teplo vzniklé vypařováním vytvořené vody;

Monitorování a vykazování musí být dlouhodobě konzistentní a srovnatelné. Za tímto účelem používají provozovatelé a provozovatelé letadel stejné metodiky monitorování a soubory údajů, s výhradou změn a odchylek schválených příslušným orgánem.

Provozovatelé a provozovatelé letadel získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují údaje, které jsou předmětem monitorování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti i výpočtových faktorů, transparentním způsobem, umožňujícím ověřovateli a příslušnému orgánu stanovení emisí reprodukovat.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 2017 , Schaefer Kalk GmbH & Co. KG v. Bundesrepublik Deutschland, C-460/15, ECLI:EU:C:2017:29.

31) emisemi z procesů emise skleníkových plynů jiné než emise ze spalování vznikající v důsledku zamýšlených i nezamýšlených reakcí mezi látkami nebo jejich přeměny, včetně chemické nebo elektrolytické redukce kovových rud, tepelného rozkladu látek nebo tvorby látek pro použití jako výrobky nebo suroviny;

32) standardním komerčním palivem mezinárodně normalizovaná komerční paliva, která vykazují 95 % interval spolehlivosti, nejvýše ± 1 % jejich specifikované výhřevnosti, a to včetně plynového oleje, lehkého topného oleje, benzínu, oleje do lamp, petroleje, ethanu, propanu, butanu, leteckého petroleje (jet A1 nebo jet A), tryskového benzínu (jet B) a leteckého benzínu (AvGas);

33) dávkou množství paliva nebo materiálu podrobeného reprezentativnímu odběru vzorků a charakterizovaného a přemisťovaného v rámci jedné nakládky nebo kontinuálně po určitou dobu;

34) směsným palivem palivo, které obsahuje biomasu i fosilní uhlík;

35) směsným materiálem materiál, který obsahuje biomasu i fosilní uhlík;

36) předběžným emisním faktorem předpokládaný celkový emisní faktor paliva nebo materiálu založený na obsahu uhlíku v podílu biomasy a fosilní části před jeho vynásobením fosilní částí tak, aby vznikl emisní faktor;

37) fosilní částí poměr fosilního uhlíku k celkovému obsahu uhlíku v palivu nebo materiálu vyjádřený zlomkem;

38) podílem biomasy poměr uhlíku pocházejícího z biomasy k celkovému obsahu uhlíku v palivu nebo materiálu vyjádřený zlomkem;

39) metodou energetické bilance metoda odhadu množství energie používaného jako palivo v kotli, vypočteného jako součet využitelného tepla a všech příslušných ztrát energie prostřednictvím sálání, přenosu a spalin;

40) kontinuálním měřením emisí soubor činností, které mají za cíl stanovit hodnotu množství pomocí pravidelného měření, přičemž se používají buď měření v komíně, nebo extrakční metody, při nichž je měřicí přístroj umístěn v blízkosti komína; nezahrnují se metodiky měření založené na shromažďování jednotlivých vzorků z komína;

Provozovatelé a provozovatelé letadel zajistí, aby stanovení emisí nebylo systematicky ani vědomě nepřesné.

Jsou povinni identifikovat a pokud možno co nejvíce omezit jakýkoli případný zdroj nepřesností.

Dále musí dbát na to, aby byla u výpočtů a měření emisí zajištěna co nejvyšší možná přesnost.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/32/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání měřidel na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 149 ).

41) vlastním CO2 CO2 , který je součástí zdrojového toku;

42) fosilním uhlíkem anorganický a organický uhlík, který není biomasou;

43) bodem měření zdroj emisí, u něhož se pro měření emisí používají systémy kontinuálního měření (CEMS), či průřez potrubním systémem, u něhož se tok CO2 stanoví pomocí systémů kontinuálního měření;

44) dokumentací o hmotnosti a vyvážení dokumentace uvedená v mezinárodních nebo vnitrostátních předpisech k provedení standardů a doporučených postupů podle přílohy 6 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsané v Chicagu dne 7. prosince 1944 , a přílohy IV oddílu 3 hlavy C nařízení Komise (EU) č. 965/2012Nařízení Komise (EU) č. 965/2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (Úř. věst. L 296, 25.10.2012, s. 1 ). nebo rovnocenných platných mezinárodních předpisů;

45) vzdáleností ortodromická vzdálenost mezi letištěm odletu a letištěm příletu plus fixní faktor 95 km;

46) letištěm odletu letiště, na němž začíná let, který představuje činnost v oblasti letectví uvedenou v příloze I směrnice 2003/87/ES;

47) letištěm příletu letiště, na němž končí let, který představuje činnost v oblasti letectví uvedenou v příloze I směrnice 2003/87/ES;

48) užitečným zatížením celková hmotnost nákladu, poštovních zásilek, cestujících a zavazadel přepravovaných na palubě letadla během letu;

49) fugitivními emisemi nepravidelné nebo nezamýšlené emise z nelokalizovaných zdrojů nebo ze zdrojů, které jsou natolik různorodé či nepatrné, že je není možné jednotlivě monitorovat;

50) letištěm letiště ve smyslu bodu 1 odst. 2 přílohy rozhodnutí 2009/450/ES;

Provozovatelé a provozovatelé letadel poskytnou přiměřené záruky toho, že údaje o vykazovaných emisích jsou úplné. Emise stanovují pomocí vhodných metodik monitorování stanovených v tomto nařízení.

Vykazované údaje o emisích, včetně souvisejících údajů, nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti ve smyslu čl. 3 odst. 6 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2067Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2067 ze dne 19. prosince 2018 o ověřování údajů a akreditaci ověřovatelů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (viz strana 94 v tomto čísle Úředního věstníku). , musí být nepředpojaté při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích z daného zařízení nebo daného provozovatele letadel.

Při výběru metodiky monitorování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Cílem monitorování a vykazování emisí je nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo není spojena s neúměrně vysokými náklady.

Nařízení Komise (EU) č. 965/2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (Úř. věst. L 296, 25.10.2012, s. 1 ).

51) dvojicí letišť dvojice tvořená letištěm odletu a letištěm příletu;

52) standardními podmínkami teplota 273,15 K a tlakové podmínky 101325 Pa, jimž se definují normální metry krychlové (Nm3 );

53) úložištěm úložiště ve smyslu čl. 3 bodu 3 směrnice 2009/31/ES;

54) zachycováním CO2 zachycování CO2 , který by byl jinak vypouštěn, z toků plynu za účelem přepravy a geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

55) přepravou CO2 přeprava CO2 potrubím za účelem geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

56) geologickým ukládáním CO2 geologické ukládání CO2 ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2009/31/ES;

57) vypuštěnými emisemi emise, které jsou záměrně uvolněny ze zařízení z vymezeného bodu emisí;

58) zvyšováním výtěžnosti uhlovodíků získávání uhlovodíků kromě uhlovodíků vytěžených pomocí vodní injektáže nebo jinými prostředky;

59) zástupnými údaji roční hodnoty, které jsou prokázané empiricky nebo odvozené z uznávaných pramenů a které provozovatel používá místo údajů o činnosti nebo výpočtových faktorů pro zajištění úplného vykazování, pokud v platné metodice monitorování není možné generovat všechny požadované údaje o činnosti nebo výpočtové faktory;

60) vodním sloupcem vodní sloupec ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice 2009/31/ES;

Provozovatelé a provozovatelé letadel při následném monitorování a vykazování zohlední doporučení obsažená v ověřovacích zprávách podle článku 15 směrnice 2003/87/ES.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2067 ze dne 19. prosince 2018 o ověřování údajů a akreditaci ověřovatelů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (viz strana 94 v tomto čísle Úředního věstníku).

61) únikem únik ve smyslu čl. 3 bodu 5 směrnice 2009/31/ES;

62) úložným komplexem úložný komplex ve smyslu čl. 3 bodu 6 směrnice 2009/31/ES;

63) přepravní sítí přepravní síť ve smyslu čl. 3 bodu 22 směrnice 2009/31/ES.

Pokud určitý členský stát určí více než jeden příslušný orgán podle článku 18 směrnice 2003/87/ES, zajistí koordinaci činností vykonávaných těmito orgány podle tohoto nařízení.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání vah s neautomatickou činností na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 107 ).

Každý provozovatel nebo provozovatel letadel monitoruje emise skleníkových plynů na základě plánu monitorování schváleného příslušným orgánem v souladu s článkem 12, přičemž přihlédne k povaze a fungování zařízení nebo činnosti v oblasti letectví, na které se vztahuje.

Plán monitorování je doplněn písemnými postupy, které provozovatel nebo provozovatel letadel v případě potřeby vytvoří, zdokumentuje, provádí a spravuje pro činnosti zahrnuté v plánu monitorování.

Plán monitorování podle odstavce 1 logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele nebo provozovatele letadel, přičemž zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňuje stávající systémy existující v daném zařízení nebo používané provozovatelem nebo provozovatelem letadel.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26 ).

Každý provozovatel nebo provozovatel letadel předloží plán monitorování příslušnému orgánu ke schválení.

Plán monitorování se skládá z podrobné, úplné a transparentní dokumentace metodiky monitorování konkrétního zařízení nebo provozovatele letadel a obsahuje alespoň náležitosti, které jsou uvedeny v příloze I.

Společně s plánem monitorování předloží provozovatel nebo provozovatel letadel následující podklady:

a) u zařízení doklady pro každý významný a méně významný zdrojový tok prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro údaje o činnosti a výpočtové faktory, případně pro použité úrovně přesnosti vymezené v přílohách II a IV, a případně pro každý zdroj emisí doklady prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro použité úrovně přesnosti vymezené v příloze VIII;

b) výsledky posouzení rizika prokazující, že navrhované kontrolní činnosti a jejich postupy odpovídají zjištěným inherentním a kontrolním rizikům.

Pokud příloha I odkazuje na určitý postup, provozovatel nebo provozovatel letadel vytvoří, dokumentuje, provádí a spravuje tento postup odděleně od plánu monitorování.

Provozovatel nebo provozovatel letadel shrne postupy v plánu monitorování, přičemž uvede následující informace:

a) název postupu;

b) odkaz na identifikaci postupu, který lze vysledovat a ověřit;

c) identifikaci pracovní pozice nebo oddělení, které odpovídá za provádění postupu a za údaje generované nebo spravované na základě tohoto postupu;

d) stručný popis postupu, který umožňuje provozovateli nebo provozovateli letadel, příslušnému orgánu a ověřovateli porozumět základním parametrům a prováděným činnostem;

e) místo, kde se nacházejí příslušné záznamy a informace;

f) v příslušných případech název použitého elektronického systému;

g) seznam norem EN nebo případně jiných použitých norem.

Provozovatel nebo provozovatel letadel vede veškerou písemnou dokumentaci týkající se postupů, která je na vyžádání k dispozici příslušnému orgánu. Dokumentaci provozovatel nebo provozovatel letadel dále zpřístupní pro účely ověřování podle prováděcího nařízení (EU) 2018/2067.

Kromě náležitostí uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy požadovat, aby do plánu monitorování zařízení byly zahrnuty další náležitosti, které odpovídají požadavkům aktů v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87/ES a prováděcích aktů přijatých podle čl. 10a odst. 21 uvedené směrnice.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006 , kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1 ).

Členské státy mohou povolit provozovatelům a provozovatelům letadel používat normalizované nebo zjednodušené plány monitorování, aniž je dotčen čl. 12 odst. 3.

Za tímto účelem mohou členské státy zveřejnit šablony plánů monitorování, včetně popisu toku dat a kontrolních postupů uvedených v článcích 58 a 59, jež vycházejí ze šablon a pokynů zveřejněných Komisí.

Před schválením zjednodušeného plánu monitorování uvedeného v odstavci 1 provede příslušný orgán zjednodušené posouzení rizika ohledně toho, zda navrhované kontrolní činnosti a jejich postupy odpovídají zjištěným inherentním a kontrolním rizikům, a odůvodní použití tohoto zjednodušeného plánu monitorování.

Členské státy mohou vyžadovat, aby provozovatel nebo provozovatel letadel ve vhodných případech sám provedl posouzení rizika podle předchozího pododstavce.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006 , kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1 ).

Každý provozovatel nebo provozovatel letadel pravidelně kontroluje, zda plán monitorování odráží povahu a funkci daného zařízení nebo činnosti v oblasti letectví v souladu s článkem 7 směrnice 2003/87/ES a zda lze metodiku monitorování zdokonalit.

Provozovatel nebo provozovatel letadel upraví plán monitorování přinejmenším v následujících situacích:

a) došlo ke vzniku nových emisí z důvodu provádění nových činností nebo používání nových paliv či materiálů, které dosud nejsou v plánu monitorování uvedeny;

b) došlo ke změně dostupnosti údajů z důvodu používání nových typů měřicích přístrojů, metod odběru vzorků či metod analýzy nebo jiných důvodů, což vede k vyšší přesnosti při stanovení množství emisí;

c) bylo zjištěno, že údaje získané na základě dříve použité metodiky monitorování nejsou správné;

d) změna plánu monitorování zvýší přesnost vykazovaných údajů, pokud není technicky neproveditelná nebo není spojena s neúměrně vysokými náklady;

e) plán monitorování nesplňuje požadavky tohoto nařízení a příslušný orgán vyžaduje, aby jej provozovatel nebo provozovatel letadel upravil;

f) je nezbytné reagovat na návrhy na zlepšení plánu monitorování obsažené v ověřovací zprávě.

Provozovatel nebo provozovatel letadel bez zbytečné prodlevy oznámí všechny navrhované změny plánu monitorování příslušnému orgánu.

Příslušný orgán však může provozovateli nebo provozovateli letadel povolit, aby změny plánu monitorování, které nejsou významné ve smyslu odstavců 3 a 4, oznámil do 31. prosince téhož roku.

Všechny významné změny plánu monitorování ve smyslu odstavců 3 a 4 podléhají schválení příslušným orgánem.

Pokud příslušný orgán nepovažuje změnu za významnou, informuje o tom neprodleně provozovatele nebo provozovatele letadel.

Významné změny plánu monitorování zařízení zahrnují:

a) změny kategorie zařízení, které vyžadují změnu metodiky monitorování nebo vedou ke změně příslušné úrovně závažnosti podle článku 23 prováděcího nařízení (EU) 2018/2067;

b) změny ohledně toho, zda je zařízení považováno za zařízení s nízkými emisemi, a to bez ohledu na čl. 47 odst. 8;

c) změny týkající se zdrojů emisí;

d) přechod z metodiky založené na výpočtu na metodiku založenou na měření a naopak, nebo z nouzové metodiky na metodiku založenou na úrovních přesnosti a naopak za účelem stanovení emisí;

e) změnu použité úrovně přesnosti;

f) zavedení nových zdrojových toků;

g) změnu kategorizace zdrojových toků – mezi významnými, méně významnými a minimálními zdrojovými toky, která vyžaduje změnu metodiky monitorování;

h) změnu standardní hodnoty pro výpočtový faktor, má-li být tato hodnota uvedena v plánu monitorování;

i) zavedení nových metod nebo změny stávajících metod týkajících se odebírání vzorků, analýzy nebo kalibrace, pokud to má přímý vliv na přesnost údajů o emisích;

j) uplatňování nebo úpravu metodiky kvantifikace emisí z úniků v úložištích.

Mezi významné změny plánů monitorování provozovatele letadel patří:

a) v případě plánu monitorování emisí:i) změna hodnot emisního faktoru uvedených v plánu monitorování;ii) změna metody výpočtu v rámci metod uvedených v příloze III nebo změna spočívající v přechodu z metody výpočtu na metodu odhadu podle čl. 55 odst. 2 a naopak;iii) zavedení nových zdrojových toků;iv) změna statusu provozovatele letadel jako malého producenta emisí ve smyslu čl. 55 odst. 1 nebo týkající se jedné z prahových hodnot uvedených v čl. 28a odst. 6 směrnice 2003/87/ES;

i) změna hodnot emisního faktoru uvedených v plánu monitorování;

ii) změna metody výpočtu v rámci metod uvedených v příloze III nebo změna spočívající v přechodu z metody výpočtu na metodu odhadu podle čl. 55 odst. 2 a naopak;

iii) zavedení nových zdrojových toků;

iv) změna statusu provozovatele letadel jako malého producenta emisí ve smyslu čl. 55 odst. 1 nebo týkající se jedné z prahových hodnot uvedených v čl. 28a odst. 6 směrnice 2003/87/ES;

b) v případě plánu monitorování údajů o tunokilometrech:i) změna z nekomerčního na komerční statut poskytované služby letecké přepravy nebo naopak,ii) změna v předmětu služby letecké přepravy, kterým jsou cestující, náklad nebo poštovní zásilky.

i) změna z nekomerčního na komerční statut poskytované služby letecké přepravy nebo naopak,

ii) změna v předmětu služby letecké přepravy, kterým jsou cestující, náklad nebo poštovní zásilky.

Před získáním souhlasu nebo informací v souladu s čl. 15 odst. 2 může provozovatel nebo provozovatel letadel provádět monitorování a vykazování s použitím upraveného plánu monitorování, pokud má důvod se domnívat, že navrhované změny nejsou významné, nebo pokud by monitorování podle původního plánu monitorování vedlo k získání neúplných údajů o emisích.

V případě pochybností provede provozovatel nebo provozovatel letadel veškeré monitorování a vykazování paralelně v prozatímní dokumentaci podle změněného i původního plánu monitorování.

Po získání souhlasu nebo informací v souladu s čl. 15 odst. 2 použije provozovatel nebo provozovatel letadel pouze údaje vztahující se ke změněnému plánu monitorování a při veškerém monitorování a vykazování od data, od kterého platí tato verze plánu monitorování, se použije pouze změněný plán monitorování.

Provozovatel nebo provozovatel letadel vede záznamy o všech změnách plánu monitorování. Každý záznam obsahuje:

a) srozumitelný popis změny;

b) odůvodnění změny;

c) datum oznámení změny příslušnému orgánu podle čl. 15 odst. 1;

d) datum potvrzení o přijetí oznámení uvedeného v čl. 15 odst. 1 příslušným orgánem, je-li k dispozici, a datum schválení nebo přijetí informací uvedených v čl. 15 odst. 2;

e) datum zahájení provádění změněného plánu monitorování v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.

Pokud provozovatel nebo provozovatel letadel tvrdí, že použití určité metodiky monitorování není technicky proveditelné, posoudí příslušný orgán technickou proveditelnost s ohledem na odůvodnění provozovatele nebo provozovatele letadel. Odůvodnění je založeno na skutečnosti, zda má provozovatel nebo provozovatel letadel technické zdroje schopné plnit potřeby navrhovaného systému nebo požadavek, které lze pro účely tohoto nařízení zavést v požadované době. Tyto technické zdroje zahrnují dostupnost požadovaných technik a technologií.

Pokud provozovatel nebo provozovatel letadel tvrdí, že použití určité metodiky monitorování by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, posoudí příslušný orgán, zda jsou náklady nepřiměřené, s ohledem na odůvodnění provozovatele.

Příslušný orgán považuje náklady za nepřiměřené v případě, že jejich odhadovaná výše přesáhne přínos. Za tímto účelem se přínos vypočítá vynásobením faktoru zlepšení a referenční ceny 20 EUR za povolenku, přičemž náklady zahrnují odpovídající dobu amortizace založenou na ekonomické životnosti vybavení.

Při posuzování nepřiměřené povahy nákladů s ohledem na volbu úrovní přesnosti údajů o činnosti použije příslušný orgán jako faktor zlepšení uvedený v odstavci 1 rozdíl mezi aktuálně dosahovanou nejistotou a prahovou hodnotou nejistoty dané úrovně přesnosti, která by byla dosažena zlepšením vynásobeným průměrnými ročními emisemi způsobenými daným zdrojovým tokem za poslední tři roky.

Pokud údaje o průměrných ročních emisích způsobených daným zdrojovým tokem za poslední tři roky neexistují, použije provozovatel nebo provozovatel letadel konzervativní odhad průměrných ročních emisí, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 . Pro měřicí přístroje podléhající vnitrostátní zákonné metrologické kontrole může být aktuálně dosažená nejistota nahrazena maximální dovolenou chybou v provozu povolenou příslušnými vnitrostátními právními předpisy.

Při posuzování nepřiměřené povahy nákladů s ohledem na opatření, která umožňují zvýšení kvality vykazování emisí, avšak bez přímého vlivu na přesnost údajů o činnosti, použije příslušný orgán faktor zlepšení ve výši 1 % průměrných ročních emisí z příslušných zdrojových toků za tři poslední vykazovaná období. Tato opatření mohou zahrnovat:

a) přechod ze standardních hodnot k analýzám pro stanovení výpočtových faktorů;

b) zvýšení počtu analýz na zdrojový tok;

c) pokud určitý úkol měření nespadá pod vnitrostátní zákonnou metrologickou kontrolu, nahrazení měřicích přístrojů přístroji splňujícími příslušné požadavky zákonné metrologické kontroly daného členského státu v podobných oblastech použití nebo měřicími přístroji splňujícími vnitrostátní předpisy přijaté podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání vah s neautomatickou činností na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 107 ). nebo směrnice 2014/32/EU;

d) zkrácení intervalů kalibrace a údržby měřicích přístrojů;

e) zlepšení činností týkajících se toku dat a kontrolních činností, které podstatně snižují inherentní nebo kontrolní rizika.

Náklady na opatření týkající se zlepšení metodiky monitorování zařízení nejsou považovány za nepřiměřené až do souhrnné výše 2000 EUR za vykazované období. Pro zařízení s nízkými emisemi činí tato prahová hodnota 500 EUR za vykazované období.

Za účelem monitorování emisí a stanovení minimálních požadavků na úrovně přesnosti každý provozovatel určí kategorii svého zařízení podle odstavce 2 a případně jednotlivých zdrojových toků podle odstavce 3 a jednotlivých zdrojů emisí podle odstavce 4.

Provozovatel zařadí každé zařízení do jedné z následujících kategorií:

a) zařízení kategorie A, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí nejvýše 50000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 ;

b) zařízení kategorie B, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí vyšší než 50000 tun CO2(e) a nejvýše 500000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 ;

c) zařízení kategorie C, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí vyšší než 500000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 .

Odchylně od čl. 14 odst. 2 může příslušný orgán povolit provozovateli, aby plán monitorování neupravoval, pokud prahová hodnota pro klasifikaci zařízení podle ověřených emisí uvedená v pododstavci 1 byla překročena, avšak provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázal, že v posledních pěti vykazovaných obdobích daná prahová hodnota dosud nebyla překročena a že v následujících vykazovaných obdobích nebude znovu překročena.

Provozovatel zařadí každý zdrojový tok do jedné z následujících kategorií na základě jejich porovnání se součtem všech absolutních hodnot fosilního CO2 a CO2(e) odpovídajících všem zdrojovým tokům zahrnutým do metodik založených na výpočtu a všech emisí ze zdrojů monitorovaných pomocí metodik založených na měření před odečtením přemístěného CO2 :

a) méně významné zdrojové toky, což jsou zdrojové toky vybrané provozovatelem, na které společně připadá méně než 5000 tun fosilního CO2 za rok nebo méně než 10 % (celkem maximálně do 100000 tun fosilního CO2 za rok) podle toho, která hodnota je z hlediska absolutního množství emisí vyšší;

b) minimální zdrojové toky, což jsou zdrojové toky vybrané provozovatelem, na které společně připadá méně než 1000 tunám fosilního CO2 za rok nebo méně než 2 % (celkem maximálně do 20000 tun fosilního CO2 za rok) podle toho, která hodnota je z hlediska absolutního množství emisí vyšší;

c) významné zdrojové toky, což jsou zdrojové toky, které nespadají do žádné z kategorií uvedených v bodech a) a b).

Odchylně od čl. 14 odst. 2 může příslušný orgán povolit provozovateli, aby plán monitorování neupravoval, pokud prahová hodnota pro klasifikaci zdrojového toku podle ověřených emisí jako méně významného nebo minimálního zdrojového toku uvedená v prvním pododstavci byla překročena, avšak provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že v posledních pěti vykazovaných obdobích daná prahová hodnota dosud nebyla překročena a že v následujících vykazovaných obdobích nebude znovu překročena.

Provozovatel zařadí každý zdroj emisí, u nějž se používá metodika založená na měření, do jedné z následujících kategorií:

a) méně významné zdroje emisí, což jsou zdroje emisí, které emitují méně než 5000 tun fosilního CO2(e) za rok nebo méně než 10 % celkových fosilních emisí zařízení (maximálně do 100000 tun fosilního CO2(e) za rok) podle toho, která hodnota je z hlediska absolutního množství emisí vyšší;

b) významné zdroje emisí, což jsou zdroje emisí, které nespadají od kategorie méně významných zdrojů emisí.

Odchylně od čl. 14 odst. 2 může příslušný orgán povolit provozovateli, aby plán monitorování neupravoval, pokud prahová hodnota pro klasifikaci zdroje emisí podle ověřených emisí jako méně významného uvedená v prvním pododstavci byla překročena, avšak provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázal, že v posledních pěti vykazovaných obdobích daná prahová hodnota dosud nebyla překročena a že v následujících vykazovaných obdobích nebude znovu překročena.

Pokud průměrné množství ověřených ročních emisí daného zařízení za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, není k dispozici nebo již není pro účely odstavce 2 směrodatné, použije provozovatel ke stanovení kategorie zařízení konzervativní odhad průměrných ročních emisí, s vyloučením CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 .

Provozovatelé určí u každého zařízení rozsah monitorování.

Do tohoto rozsahu provozovatel zahrne veškeré příslušné emise skleníkových plynů ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků souvisejících s činnostmi vykonávanými v zařízení a uvedenými v příloze I směrnice 2003/87/ES a z činností a skleníkových plynů zahrnovaných členským státem, v němž se zařízení nachází, podle článku 24 uvedené směrnice.

Provozovatel dále zahrne emise z běžného provozu i neobvyklých událostí, včetně nabíhání, odstavování a havarijních situací, k nimž dojde během vykazovaného období, s výjimkou emisí z pojízdných strojů používaných pro dopravní účely.

Provozovatel zahrne do určování procesu monitorování a vykazování požadavky pro konkrétní odvětví uvedené v příloze IV.

Pokud se zjistí úniky z úložného komplexu ve smyslu směrnice 2009/31/ES, které vedou k emisím nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce, jsou pro příslušné zařízení zahrnuty do zdrojů emisí a jsou monitorovány v souladu s částí 23 přílohy IV tohoto nařízení.

Příslušný orgán může povolit vyloučení úniku jako zdroje emisí z procesu monitorování a vykazování, pokud byla přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a u daného úniku již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce.

Pro monitorování emisí ze zařízení použije provozovatel buď metodiku založenou na výpočtu, nebo metodiku založenou na měření, a to v souladu se specifickými ustanoveními tohoto nařízení.

Metodika založená na výpočtu spočívá ve stanovování emisí ze zdrojových toků na základě údajů o činnosti získaných pomocí měřicích systémů a dalších parametrů z laboratorních analýz nebo standardních hodnot. Metodiku založenou na výpočtu lze provádět podle standardní metodiky uvedené v článku 24 nebo metodiky hmotnostní bilance uvedené v článku 25.

Metodika založená na měření spočívá ve stanovování emisí ze zdrojů emisí na základě průběžného měření koncentrace příslušných skleníkových plynů ve spalinách a toku spalin, včetně monitorování přenosů CO2 mezi zařízeními, u nichž je měřena koncentrace CO2 a tok přemístěného plynu.

Při použití metodiky založené na výpočtu určí provozovatel pro každý zdrojový tok v plánu monitorování, zda je použita standardní metodika nebo metodika hmotnostní bilance, včetně příslušných úrovní přesnosti podle přílohy II.

Se souhlasem příslušného orgánu může provozovatel u různých zdrojů emisí a zdrojových toků vztahujících se k jednomu zařízení kombinovat standardní metodiku, metodiku hmotnostní bilance a metodiku založenou na měření, a to za předpokladu, že nedojde k nezapočtení ani k dvojímu započtení emisí.

Pokud požadavky pro konkrétní odvětví uvedené v příloze IV stanoví, že musí být použita konkrétní metodika monitorování, použije provozovatel stanovenou metodiku nebo metodiku založenou na měření. Provozovatel může zvolit jinou metodiku, pouze pokud příslušnému orgánu prokáže, že použití stanovené metodiky je technicky neproveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady, případně že s jinou metodikou lze dosáhnout vyšší celkové přesnosti údajů o emisích.

Odchylně od čl. 21 odst. 1 může provozovatel pro vybrané zdrojové toky nebo zdroje emisí použít metodiku monitorování, která není založena na úrovních přesnosti (dále jen nouzová metodika), a to za předpokladu, že jsou splněny všechny následující podmínky:

a) použití alespoň úrovně přesnosti 1 podle metodiky založené na výpočtu pro jeden nebo více významných či méně významných zdrojových toků a metodiky založené na měření pro alespoň jeden zdroj emisí spojený se stejnými zdrojovými toky není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady;

b) provozovatel každý rok zhodnotí a určí výši nejistoty u všech parametrů použitých ke stanovení ročních emisí v souladu s pokynem ISO pro vyjádření nejistoty měření (JCGM 100:2008) nebo s rovnocennými mezinárodně uznávanými normami a výsledky zahrne do ročního výkazu emisí;

c) provozovatel uspokojivě prokáže příslušnému orgánu, že použitím této metodiky nouzového monitorování nepřesáhnou celkové prahové hodnoty nejistot pro roční úroveň emisí skleníkových plynů za celé zařízení 7,5 % u zařízení kategorie A, 5,0 % u zařízení kategorie B a 2,5 % u zařízení kategorie C.

Není-li použití plánu monitorování schváleného příslušným orgánem z technických důvodů dočasně proveditelné, použije daný provozovatel nejvyšší dosažitelnou úroveň přesnosti, případně konzervativní přístup bez použití úrovně přesnosti, jestliže úroveň přesnosti není možné použít, a to dokud nebudou obnoveny podmínky pro použití úrovně přesnosti schválené v plánu monitorování.

Provozovatel přijme veškerá nezbytná opatření, aby umožnil okamžitý návrat k používání plánu monitorování schváleného příslušným orgánem.

Dočasnou změnu metodiky monitorování podle odstavce 1 oznámí příslušný provozovatel neprodleně příslušnému orgánu, přičemž uvede:

a) důvody odchýlení od plánu monitorování schváleného příslušným orgánem;

b) podrobné údaje o dočasné metodice monitorování, kterou používá ke stanovení emisí, dokud nebudou obnoveny podmínky pro použití plánu monitorování schváleného příslušným orgánem;

c) opatření, která přijme k obnovení podmínek pro použití plánu monitorování schváleného příslušným orgánem;

d) předpokládaný okamžik, kdy bude možné znovu použít plán monitorování schválený příslušným orgánem.

Podle standardní metodiky vypočítá provozovatel emise ze spalování ve zdrojovém toku vynásobením údajů o činnosti, což představuje množství spáleného paliva vyjádřené v terajoulech na základě výhřevnosti, odpovídajícím emisním faktorem vyjádřeným v tunách CO2 na terajoule (t CO2 /TJ), který je v souladu s použitím výhřevnosti, a odpovídajícím oxidačním faktorem.

Příslušný orgán může povolit používání emisních faktorů pro paliva vyjádřených jako t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 . V takovém případě stanoví provozovatel emise ze spalování vynásobením údajů o činnosti, což představuje množství spáleného paliva vyjádřené v tunách nebo normálních metrech krychlových, odpovídajícím emisním a oxidačním faktorem.

Provozovatel stanoví emise z procesů za každý zdrojový tok vynásobením údajů o činnosti, které představují spotřebu materiálu, výkon nebo vyrobenou produkci vyjádřené v tunách nebo normálních metrech krychlových, odpovídajícím emisním faktorem vyjádřeným v t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 a odpovídajícím konverzním faktorem.

Pokud již emisní faktor úrovně přesnosti 1 nebo úrovně přesnosti 2 obsahuje efekt nedokončených chemických reakcí, stanoví se oxidační nebo konverzní faktor na hodnotu 1.

Podle metodiky hmotnostní bilance vypočítá provozovatel množství CO2 odpovídající jednotlivým zdrojovým tokům obsaženým v hmotnostní bilanci vynásobením údajů o činnosti, které přestavují množství paliva nebo materiálu vstupujícího nebo vystupujícího přes hranice hmotnostní bilance, obsahem uhlíku v daném palivu nebo materiálu vynásobeným hodnotou 3,664 t CO2 /t C podle části 3 přílohy II.

Bez ohledu na článek 49 emise z celkového procesu pokryté hmotnostní bilancí přestavují celkové množství CO2 odpovídající všem zdrojovým tokům pokrytým hmotnostní bilancí. Množství oxidu uhelnatého (CO) emitovaného do ovzduší se v hmotnostní bilanci vypočítá jako emise molárního ekvivalentu množství CO2 .

Při určování příslušných úrovní přesnosti pro významné a méně významné zdrojové toky v souladu s čl. 21 odst. 1 použije každý provozovatel ke stanovení údajů o činnosti a jednotlivých výpočtových faktorů následující úrovně přesnosti:

a) minimálně úrovně přesnosti uvedené v příloze V, jedná-li se o zařízení kategorie A nebo v případě, že je vyžadován výpočtový faktor pro zdrojový tok, který je standardním komerčním palivem;

b) nejvyšší úroveň přesnosti vymezenou v příloze II v ostatních případech, jiných než případ uvedený pod písmenem a).

Provozovatel může ale pro významné zdrojové toky u zařízení kategorie C použít úroveň přesnosti o jeden stupeň nižší, než jsou úrovně přesnosti požadované v prvním pododstavci, a u zařízení kategorie A a B až o dva stupně nižší, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud ke spokojenosti příslušného orgánu prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady.

Příslušný orgán může na přechodné období sjednané s provozovatelem povolit provozovateli, aby používal pro významné zdrojové toky i nižší úrovně přesnosti než ty, které jsou uvedeny v druhém pododstavci, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud jsou splněny následující podmínky:

a) provozovatel prokáže ke spokojenosti příslušného orgánu, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle druhého pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady; a

b) provozovatel předloží plán na zlepšení s uvedením, jakým způsobem a v jaké lhůtě bude dosaženo alespoň úrovně přesnosti vyžadované podle druhého pododstavce.

Pro méně významné zdrojové toky může provozovatel použít nižší úroveň přesnosti, než jaká se požaduje v prvním pododstavci odstavce 1, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud ke spokojenosti příslušného orgánu prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce odstavce 1 není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady.

Pro minimální zdrojové toky může provozovatel určit údaje o činnosti a jednotlivé výpočtové faktory pomocí konzervativních odhadů, nikoli pomocí úrovní přesnosti, pokud definované úrovně přesnosti nelze dosáhnout bez dalšího úsilí.

Pro oxidační a konverzní faktor použije provozovatel minimálně nejnižší úrovně přesnosti uvedené v příloze II.

Pokud příslušný orgán povolil použití emisních faktorů vyjádřených jako t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 pro paliva a pro paliva použitá jako vstup do procesu nebo v hmotnostních bilancích v souladu s článkem 25, může být výhřevnost monitorována pomocí konzervativního odhadu, nikoli pomocí úrovní přesnosti, pokud definované úrovně přesnosti nelze dosáhnout bez dalšího úsilí.

Provozovatel stanoví údaje o činnosti zdrojového toku některým z následujících způsobů:

a) na základě průběžného měření u procesu, který je příčinou emisí;

b) na základě agregace údajů z měření samostatně dodaného množství s přihlédnutím k příslušné změně zásob.

Pro účely odst. 1 písm. b) se množství paliva nebo materiálu zpracované během vykazovaného období vypočítá jako množství paliva nebo materiálu přijaté během vykazovaného období minus množství paliva či materiálu odstraněné ze zařízení plus množství zásob paliva či materiálu na začátku vykazovaného období minus množství zásob paliva či materiálu na konci vykazovaného období.

Pokud by stanovení množství zásob přímým měřením nebylo technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s nepřiměřeně vysokými náklady, může provozovatel provést odhad těchto množství na základě jedné z následujících možností:

a) údaje za předchozí roky korelované s produkcí za vykazované období;

b) zdokumentované postupy a příslušné údaje uvedené v auditovaných finančních výkazech za vykazované období.

Pokud není technicky možné stanovit údaje o činnosti za celý kalendářní rok nebo pokud by to bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, může provozovatel zvolit další nejvhodnější den pro oddělení jednoho vykazovaného roku od roku následujícího a provést odpovídající sladění s požadovaným kalendářním rokem. Odchylky, které se vztahují na jeden nebo více zdrojových toků, musí být řádně zaznamenány, být základem hodnoty reprezentativní pro daný kalendářní rok a důsledně zváženy vzhledem k následujícímu roku.

Ke stanovení údajů o činnosti podle článku 27 použije provozovatel u zařízení výsledky měření založené na systémech měření, které jsou pod jeho vlastní kontrolou, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) provozovatel je povinen provést posouzení nejistoty a zajistit, aby byla splněna prahová hodnota nejistoty pro příslušnou úroveň přesnosti;

b) provozovatel je povinen zajistit, aby byly alespoň jednou za rok a po každé kalibraci měřicího přístroje výsledky kalibrace vynásobené faktorem konzervativních úprav porovnány s příslušnými prahovými hodnotami nejistoty. Faktor konzervativních úprav je založený na vhodných časových řadách předchozích kalibrací těchto nebo podobných měřicích přístrojů za účelem zohlednění účinku nejistoty v provozu.

Pokud dojde k překročení prahových hodnot úrovně přesnosti schválených v souladu s článkem 12 nebo pokud se zjistí, že vybavení nesplňuje další požadavky, přijme provozovatel neprodleně nápravná opatření a informuje o tom příslušný orgán.

Oznamuje-li nový plán monitorování nebo je-li to důležité pro změnu schváleného plánu monitorování, předloží provozovatel příslušnému orgánu posouzení nejistoty podle odst. 1 písm. a).

Toto posouzení zahrnuje charakteristickou nejistotu daných měřicích přístrojů, nejistotu spojenou s kalibrací a jakoukoli další nejistotu spojenou s tím, jak se měřicí přístroje používají v praxi. Posouzení nejistoty zahrnuje nejistotu spojenou se změnami zásob, pokud skladovací zařízení pojmou alespoň 5 % z použitého ročního množství daného paliva nebo materiálu. Při provádění posouzení vezme provozovatel v úvahu skutečnost, že se stanovené hodnoty použité k vymezení prahových hodnot nejistoty v příloze II týkají nejistoty za celé vykazované období.

Pokud jsou měřicí přístroje nainstalovány v prostředí, které odpovídá jejich specifikacím použití, může provozovatel posouzení nejistoty zjednodušit tím, že předpokládá počet maximálních dovolených chyb stanovený pro měřicí přístroj v provozu nebo nejistotu získanou na základě kalibrace, je-li nižší, vynásobené faktorem konzervativních úprav pro zohlednění účinku nejistoty v provozu lze považovat za nejistotu po celé vykazované období, jak to vyžaduje vymezení úrovní přesnosti v příloze II.

Bez ohledu na odstavec 2 může příslušný orgán povolit provozovateli použít u zařízení výsledky měření založené na systémech měření, které jsou pod jeho vlastní kontrolou, pokud prokáže, že použité měřicí přístroje podléhají příslušné vnitrostátní zákonné metrologické kontrole.

Za tímto účelem může být jako hodnota nejistoty použita maximální dovolená chyba v provozu, kterou připouští příslušné vnitrostátní právní předpisy ohledně zákonné metrologické kontroly pro příslušný úkol měření, aniž by bylo nutné uvádět další důkazy.

Pokud na základě zjednodušeného posouzení nejistoty umožňuje použití systémů měření mimo jeho vlastní kontrolu provozovateli splnit nejméně stejně vysokou úroveň přesnosti jako při použití systémů podléhajících jeho kontrole podle článku 28, a pokud poskytuje spolehlivější výsledky a je méně náchylné ke kontrolnímu riziku, stanoví provozovatel údaje o činnosti ze systémů měření mimo vlastní kontrolu.

Provozovatel se může za tímto účelem vrátit k jednomu z následujících zdrojů údajů:

a) množství uvedené na fakturách vydaných obchodním partnerem za předpokladu, že se mezi dvěma nezávislými obchodními partnery uskuteční obchodní transakce;

b) přímý odečet údajů z měřicích systémů.

Provozovatel zajistí dodržování použitelné úrovně přesnosti podle článku 26.

Za tímto účelem může být maximální dovolená chyba v provozu, kterou připouští příslušné právní předpisy o vnitrostátní zákonné metrologické kontrole pro příslušnou obchodní transakci, použita jako nejistota, aniž by bylo nutné uvádět další důkazy.

Pokud jsou příslušné požadavky podle vnitrostátní zákonné metrologické kontroly méně přísné než příslušná úroveň přesnosti podle článku 26, zajistí provozovatel důkaz ohledně použitelné nejistoty od obchodního partnera, který odpovídá za měřicí systém.

Provozovatel stanoví výpočtové faktory buď jako standardní hodnoty, nebo jako hodnoty založené na analýze, a to v závislosti na příslušné úrovni přesnosti.

Provozovatel stanovuje a vykazuje výpočtové faktory v souladu se stavem použitým pro příslušné údaje o činnosti s uvedením stavu paliva či materiálu, v němž byly palivo či materiál zakoupeny nebo použity v procesu způsobujícím emise před tím, než je vysušeno nebo jinak zpracováno pro laboratorní analýzu.

Pokud je tento přístup spojen s neúměrně vysokými náklady nebo pokud lze dosáhnout vyšší přesnosti, může provozovatel údaje o činnosti a výpočtové faktory důsledně vykazovat s uvedením stavu, v němž jsou prováděny laboratorní analýzy.

Provozovatel je povinen určit podíl biomasy pouze u směsných paliv či materiálů. U ostatních paliv nebo materiálů se použije standardní hodnota podílu biomasy fosilních paliv nebo materiálů 0 % a v případě podílu biomasy u paliv z biomasy nebo materiálů složených výhradně z biomasy standardní hodnota 100 %.

Pokud provozovatel stanoví výpočtové faktory jako standardní hodnoty, použije v souladu s požadavkem příslušné úrovně přesnosti podle příloh II a VI některou z následujících hodnot:

a) standardní a stechiometrické faktory uvedené v příloze VI;

b) standardní faktory používané členským státem pro podání národní inventury sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu;

c) hodnoty uváděné v literatuře schválené příslušným orgánem, včetně standardních faktorů zveřejněných tímto orgánem, které jsou kompatibilní s faktory uvedenými pod písmenem b), avšak reprezentativní pro více rozčleněné zdroje toků paliva;

d) hodnoty uvedené a zaručené dodavatelem paliva nebo materiálu, pokud může provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že obsah uhlíku vykazuje 95 % interval spolehlivosti s odchylkou ne více než 1 %;

e) hodnoty založené na dříve provedených analýzách, pokud může provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že jsou tyto hodnoty reprezentativní pro budoucí dávky stejného paliva nebo materiálu.

Provozovatel uvede všechny použité standardní hodnoty v plánu monitorování.

Pokud každý rok dochází ke změně standardních hodnot, uvede provozovatel v plánu monitorování příslušný oficiální zdroj dané hodnoty.

Změnu standardních hodnot výpočtového faktoru uvedenou v plánu monitorování podle čl. 15 odst. 2 může příslušný orgán schválit pouze v případě, že provozovatel předloží důkaz, že nová standardní hodnota vede k přesnějšímu stanovení emisí.

Příslušný orgán může na žádost provozovatele povolit stanovení výhřevnosti a emisních faktorů paliv pomocí stejných úrovní přesnosti, které jsou vyžadovány pro standardní komerční paliva za předpokladu, že provozovatel předloží nejméně jednou za tři roky důkaz o tom, že během posledních tří let bylo splněno rozmezí 1 % pro příslušnou výhřevnost.

Příslušný orgán může na žádost provozovatele povolit, aby se stechiometrický obsah uhlíku v čisté chemické látce považoval za obsah odpovídající úrovni přesnosti, která by jinak vyžadovala analýzy podle článků 32 až 35, a to za předpokladu, že provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že provedením analýz by vznikly nepřiměřeně vysoké náklady a že použitím stechiometrické hodnoty nedojde k podhodnocení emisí.

Provozovatel zajistí, aby byly všechny analýzy, odběr vzorků, kalibrace a ověření pro stanovení výpočtových faktorů prováděny pomocí metod založených na příslušných normách EN.

Pokud nejsou tyto normy k dispozici, vycházejí dané metody z příslušných norem ISO nebo vnitrostátních norem. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se osvědčených postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují chyby v odběru vzorků a měření.

Pokud jsou ke stanovení emisí použity kontinuální plynové chromatografy nebo extrakční nebo neextrakční analyzátory plynu, získá provozovatel pro použití tohoto zařízení souhlas příslušného orgánu. Zařízení se použije pouze s ohledem na údaje o složení plynných paliv a materiálů. Jako minimální opatření k zabezpečení kvality provozovatel zajistí, aby bylo provedeno počáteční a každoročně opakované ověřování přístroje.

Výsledek všech analýz se použije pouze pro dodací lhůtu nebo dávku paliva či materiálu, u nichž byl proveden odběr vzorků považovaných za reprezentativní.

Ke stanovení určitého parametru použije provozovatel výsledky všech analýz provedených s ohledem na tento parametr.

Mají-li být výpočtové faktory stanoveny na základě analýz, předloží provozovatel příslušnému orgánu ke schválení plán odběru vzorků pro každé palivo nebo materiál v podobě písemného postupu, který obsahuje informace o metodikách pro přípravu vzorků, včetně údajů o vymezení odpovědnosti, místech, četnosti a množství a metodikách uložení a přepravy vzorků.

Provozovatel zajistí, aby odvozené vzorky byly reprezentativní pro příslušnou dávku nebo dodací lhůtu a nebyly zatíženy systematickou chybou. Příslušné prvky plánu odběru vzorků musí být dohodnuty s laboratoří, která provádí analýzu příslušného paliva či materiálu, a důkaz o této dohodě musí být uveden v plánu. Provozovatel tento plán rovněž zpřístupní pro účely ověření v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067.

Pokud z analytických výsledků vyplývá, že se heterogennost paliva či materiálu značně liší od údajů o heterogennosti, na nichž byl založen původní plán odběru vzorků pro dané konkrétní palivo či daný materiál, provozovatel se souhlasem laboratoře provádějící analýzu příslušného paliva či materiálu a po schválení příslušným orgánem prvky plánu odběru vzorků upraví.

Provozovatel zajistí, aby byly laboratoře využívané k provádění analýz pro stanovení výpočtových faktorů pro příslušné analytické metody akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025.

Laboratoře, které nejsou akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025, mohou být využity ke stanovení výpočtových faktorů pouze v případě, že provozovatel může příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že využití laboratoří podle odstavce 1 není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady a že neakreditovaná laboratoř splňuje požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům uvedeným v normě EN ISO/IEC 17025.

Příslušný orgán stanoví, že laboratoř splňuje požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům uvedeným v normě EN ISO/IEC 17025 ve smyslu odstavce 2, pokud provozovatel v přiměřeném rozsahu, v podobě a s obdobnou mírou podrobnosti, jakou vyžadují postupy podle čl. 12 odst. 2, předloží důkaz v souladu s druhým a třetím pododstavcem tohoto odstavce.

S ohledem na řízení kvality předloží provozovatel osvědčení o akreditaci laboratoře podle normy EN ISO/IEC 9001 nebo jiných certifikovaných systémů řízení kvality v rozsahu, který se vztahuje na danou laboratoř. Pokud tyto certifikované systémy řízení kvality neexistují, předloží provozovatel jiný vhodný důkaz o způsobilosti dané laboratoře spolehlivě řídit své zaměstnance, postupy, dokumenty a úkoly.

S ohledem na technickou způsobilost provozovatel doloží, že laboratoř je způsobilá a schopná produkovat technicky platné výsledky pomocí příslušných analytických postupů. Důkaz musí zahrnovat alespoň tyto prvky:

a) řízení způsobilosti zaměstnanců ke konkrétním přiděleným úkolům;

b) vhodnost umístění a environmentální podmínky;

c) výběr analytických metod a příslušných norem;

d) případně řízení odběru vzorků a jejich přípravu, včetně kontroly jejich celistvosti;

e) v příslušných případech vývoj a ověření nových analytických metod nebo použití metod, na které se nevztahují mezinárodní nebo vnitrostátní normy;

f) odhad nejistoty;

g) správu vybavení, včetně postupů kalibrace, nastavení, údržby a oprav vybavení a vedení záznamů o něm;

h) řízení a kontrolu dat, dokumentů a softwaru;

i) správu položek kalibrace a referenčních materiálů;

j) zabezpečení kvality výsledků kalibrace a zkoušek, včetně pravidelné účasti v programech zkoušení odborné způsobilosti, používání analytických metod u certifikovaných referenčních materiálů nebo vzájemného porovnávání výsledků s akreditovanou laboratoří;

k) řízení externě zajišťovaných procesů;

l) správu zakázek, stížností zákazníků a zajištění včasných nápravných opatření.

Provozovatel provádí analýzy příslušných paliv a materiálů s minimální četností uvedenou v příloze VII.

Příslušný orgán může provozovateli povolit jinou četnost analýz, než je uvedeno v odstavci 1, pokud minimální četnost není dostupná nebo pokud provozovatel prokáže některou z následujících skutečností:

a) na základě historických údajů, včetně analytických hodnot pro příslušná paliva nebo příslušné materiály ve vykazovaném období, které bezprostředně předchází aktuálnímu vykazovanému období, jakákoliv odchylka v analytických hodnotách pro příslušné palivo či příslušný materiál nepřesahuje 1/3 hodnoty nejistoty, kterou je provozovatel povinen dodržovat s ohledem na stanovení údajů o činnosti pro příslušné palivo či materiál;

b) dodržení požadované četnosti by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.

V případech, kdy je zařízení v provozu pouze po část roku nebo kdy jsou palivo či materiály dodávány v množství, jež se spotřebovává po dobu delší než jeden kalendářní rok, se může příslušný orgán s provozovatelem dohodnout na přiměřenějším harmonogramu analýz, a to za předpokladu, že výsledná nejistota je srovnatelná s nejistotou podle prvního pododstavce písm. a).

Provozovatel stanoví emisní faktory CO2 specifické pro jednotlivé činnosti.

Emisní faktory paliv, včetně těch použitých jako vstup do procesu, jsou vyjádřeny jako t CO2 /TJ.

Příslušný orgán může provozovateli povolit použití emisního faktoru paliva vyjádřeného jako t CO2 /t nebo t CO2 /Nm3 pro emise ze spalování, pokud lze pomocí tohoto emisního faktoru dosáhnout alespoň stejné přesnosti vypočítaných emisí nebo pokud je použití emisního faktoru vyjádřeného jako t CO2 /TJ spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Pro převedení obsahu uhlíku na příslušnou hodnotu emisního faktoru souvisejícího s CO2 a naopak použije provozovatel faktor 3,664 t CO2 /t C.

Pro stanovení oxidačního či konverzního faktoru použije provozovatel jako minimum úroveň přesnosti 1. Pokud emisní faktor zahrnuje efekt neúplné oxidace či konverze, použije provozovatel pro oxidační či konverzní faktor hodnotu 1.

Příslušný orgán však může požadovat, aby provozovatelé vždy používali úroveň přesnosti 1.

Pokud jsou v zařízení používána různá paliva a pro konkrétní oxidační faktor se má použít úroveň přesnosti 3, může si provozovatel vyžádat od příslušného orgánu schválení jednoho nebo obou následujících postupů:

a) stanovení jednoho souhrnného oxidačního faktoru pro celý proces spalování a jeho použití na všechna paliva;

b) přiřazení neúplné oxidace jednomu významnému zdrojovému toku a použití hodnoty 1 pro oxidační faktor ostatních zdrojových toků.

Je-li používána biomasa nebo směsná paliva, předloží provozovatel důkaz, že použití písmene a) nebo b) prvního pododstavce nevede k podhodnocení emisí.

Provozovatel může stanovit údaje o činnosti týkající se zdrojového toku biomasy bez použití úrovní přesnosti a předložení analytických údajů ohledně obsahu biomasy, pokud se tento zdrojový tok skládá výhradně z biomasy a provozovatel může zajistit, že nedojde k jeho kontaminaci jinými materiály nebo palivy.

Emisní faktor biomasy je nula.

Emisní faktor každého paliva či materiálu se vypočítá a vykazuje jako předběžný emisní faktor stanovený v souladu s článkem 30 vynásobený fosilní částí paliva či materiálu.

Rašelina, xylit ani fosilní části směsných paliv či materiálů se za biomasu nepovažují.

Je-li podíl biomasy u směsných paliv či materiálů roven 97 % nebo vyšší nebo pokud je z důvodů množství emisí spojených s fosilní částí palivo či materiál považován za minimální zdrojový tok, může příslušný orgán provozovateli povolit, aby ke stanovení údajů o činnosti a příslušných výpočtových faktorů použil metodiky bez stanovených úrovní přesnosti, včetně metody energetické bilance.

U směsných paliv a materiálů může provozovatel buď předpokládat absenci biomasy a použít standardní hodnotu fosilní části 100 %, nebo určit podíl biomasy v souladu s odstavcem 2, s použitím úrovní přesnosti uvedených v oddílu 2.4 přílohy II.

Pokud musí provozovatel na základě požadované úrovně přesnosti za účelem stanovení podílu biomasy provést analýzy, učiní tak na základě příslušné normy a analytických metod v ní obsažených, a to za předpokladu, že je použití této normy a analytických metod schváleno příslušným orgánem.

Pokud musí provozovatel na základě požadované úrovně přesnosti za účelem stanovení podílu biomasy provést analýzy, avšak uplatnění prvního pododstavce není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, navrhne příslušnému orgánu ke schválení alternativní metodu odhadu ke stanovení podílu biomasy. U paliv nebo materiálů pocházejících z výrobního procesu s definovanými a vyhledatelnými vstupními toky může provozovatel založit odhad na hmotnostní bilanci fosilního uhlíku a uhlíku pocházejícího z biomasy vstupujícího do procesu a vystupujícího z procesu.

Komise může k dalším použitelným metodám odhadu poskytnout doporučení.

Odchylně od odstavců 1 a 2 a článku 30 v případě, že byla vystavena záruka původu v souladu s čl. 2 písm. j) a článkem 15 směrnice 2009/28/ES pro bioplyn zavedený do plynárenské sítě a následně z ní odvedený, nepoužije provozovatel ke stanovení podílu biomasy analýzy.

Provozovatel používá metodiky založené na měření pro všechny emise oxidu dusného (N2 O) podle přílohy IV a pro stanovení množství CO2 přeneseného podle článku 49.

Provozovatel může dále použít metodiky založené na měření pro zdroje emisí CO2 , pokud může prokázat, že jsou u všech zdrojů emisí dodrženy úrovně přesnosti vyžadované podle článku 41.

Pro každý významný zdroj emisí použije provozovatel následující úrovně přesnosti:

a) jedná-li se o zařízení kategorie A, minimálně úrovně přesnosti uvedené v části 2 přílohy VIII;

b) v ostatních případech nejvyšší úroveň přesnosti uvedenou v části 1 přílohy VIII.

U zařízení kategorie C však provozovatel může použít úroveň přesnosti o jeden stupeň nižší, než jsou úrovně přesnosti požadované v prvním pododstavci, a u zařízení kategorie A a B až o dva stupně nižší, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady.

Pro emise z méně významných zdrojů emisí může provozovatel použít nižší úroveň přesnosti, než jaká se požaduje v prvním pododstavci, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce odstavce 1 není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady.

Všechna měření jsou prováděna za použití metod založených na:

a) normě EN 14181 (Stacionární zdroje emisí – Prokazování kvality automatizovaných měřicích systémů);

b) normě EN 15259 (Kvalita ovzduší – Měření emisí ze stacionárních zdrojů – Požadavky na měřicí úseky, stanoviště, cíl měření, plán měření a protokol o měření);

c) dalších příslušných normách EN, zejména normě EN 16911-2 (Stacionární zdroje emisí – Manuální a automatizované stanovení rychlosti proudění a průtoku plynu v potrubí).

Pokud nejsou takové normy k dispozici, vychází dané metody z příslušných norem ISO, norem zveřejněných Komisí nebo vnitrostátních norem. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se osvědčených postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují chyby v odběru vzorků a měření.

Provozovatel zváží všechny příslušné aspekty systému kontinuálního měření, včetně umístění vybavení, kalibrace, měření, zabezpečení kvality a kontroly kvality.

Provozovatel zajistí, aby byly laboratoře provádějící měření, kalibraci a příslušná hodnocení vybavení pro systémy kontinuálního měření emisí (CEMS) akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025 pro příslušné analytické metody nebo činnosti kalibrace.

Pokud laboratoř tuto akreditaci nemá, je provozovatel povinen zajistit, aby byly splněny rovnocenné požadavky v souladu s čl. 34 odst. 2 a 3.

Provozovatel stanoví roční emise ze zdroje emisí za vykazované období na základě součtu všech hodinových hodnot naměřených koncentrací skleníkových plynů za vykazované období vynásobených hodinovými hodnotami toku spalin, přičemž tyto hodinové hodnoty představují průměr všech výsledků jednotlivých měření za příslušnou provozní hodinu.

V případě emisí CO2 stanoví provozovatel roční emise na základě rovnice 1 uvedené v příloze VIII. Oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší je považován za molární ekvivalent množství CO2 .

V případě oxidu dusného (N2 O) stanoví provozovatel roční emise na základě rovnice uvedené v pododdíle B.1 části 16 přílohy IV.

Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů odděleně a sečtením výsledků tohoto měření se získá celkové množství emisí daného plynu za vykazované období.

Provozovatel stanoví koncentraci skleníkových plynů ve spalinách kontinuálním měřením v reprezentativním bodě pomocí některého z následujících způsobů:

a) přímé měření;

b) v případě vysoké koncentrace ve spalinách výpočtem koncentrace pomocí nepřímého měření koncentrace s použitím rovnice 3 uvedené v příloze VIII a s přihlédnutím k naměřeným hodnotám koncentrace všech ostatních složek toku plynu, jak jsou stanoveny v plánu monitorování provozovatele.

V případě potřeby stanoví provozovatel zvlášť veškeré množství CO2 pocházející z biomasy a odečte je od celkově naměřených emisí CO2 . Za tím účelem může provozovatel použít:

a) metodiku založenou na výpočtu, včetně metod zahrnujících analýzy a odběr vzorků podle normy EN ISO 13833 (Stacionární zdroje emisí – Stanovení poměru oxidu uhličitého z biomasy (biogenní původ) a z fosilních paliv –Radiouhlíková metoda);

b) jinou metodu založenou na relevantní normě, včetně ISO 18466 (Stacionární zdroje emisí – Bilanční určení podílu biogenního CO2 ve spalinách);

c) metodu odhadu zveřejněnou Komisí.

Pokud metoda navržená provozovatelem zahrnuje kontinuální odběr vzorků z proudu spalin, použije se norma EN 15259 (Kvalita ovzduší – Měření emisí ze stacionárních zdrojů – Požadavky na měřicí úseky, stanoviště, cíl měření, plán měření a protokol o měření).

Provozovatel stanoví tok spalin pro výpočet v souladu s odstavcem 1 pomocí některé z následujících metod:

a) výpočet na základě vhodné hmotnostní bilance s přihlédnutím ke všem podstatným parametrům na vstupní straně, které u emisí CO2 zahrnují alespoň množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu a účinnost procesu, a na výstupní straně, které zahrnují alespoň výstup produktu a koncentrace kyslíku (O2 ), oxidu siřičitého (SO2 ) a oxidů dusíku (NOx );

b) stanovení na základě kontinuálního měření toku v reprezentativním bodě.

Provozovatel vypočítá hodinový průměr pro jednotlivé parametry související se stanovením emisí včetně koncentrace a toku spalin pomocí metodiky založené na měření, s využitím všech bodů měření dostupných pro danou hodinu.

Pokud může provozovatel generovat údaje za kratší referenční období bez dalších nákladů, použije tato období ke stanovení ročních emisí podle čl. 43 odst. 1.

Je-li zařízení pro kontinuální měření určitého parametru mimo kontrolu, mimo rozsah nebo mimo provoz po určitou část hodiny nebo referenčního období podle odstavce 1, vypočítá provozovatel související hodinový průměr poměrným dílem ke zbývajícím bodům měření pro danou hodinu nebo kratší referenční období, je-li k dispozici alespoň 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru.

V případě, že je k dispozici méně než 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru, se použije čl. 45 odst. 2 až 4.

Je-li určité měřicí zařízení v rámci systému kontinuálního měření emisí mimo provoz více než pět po sobě následujících dní v kalendářním roce, je provozovatel povinen neprodleně informovat příslušný orgán a navrhnout odpovídající opatření ke zvýšení kvality daného systému kontinuálního měření emisí.

Pokud pro jeden nebo více parametrů metodiky založené na měření nelze stanovit platnou hodinu údajů nebo kratší referenční období v souladu s čl. 44 odst. 1 proto, že zařízení je mimo kontrolu, mimo dosah či mimo provoz, stanoví provozovatel zástupné hodnoty pro každou chybějící hodinu údajů.

Pokud pro určitý parametr přímo naměřený v podobě koncentrace nelze stanovit platnou hodinu údajů nebo kratší referenční období, vypočítá provozovatel zástupnou hodnotu jako součet průměrné koncentrace a dvojnásobku její směrodatné odchylky pomocí rovnice 4 uvedené v příloze VIII.

Pokud nelze vykazované období použít ke stanovení těchto zástupných hodnot z důvodu podstatných technických změn v zařízení, dohodne se provozovatel s příslušným orgánem na reprezentativním časovém rámci pro stanovení průměrné a směrodatné odchylky, pokud možno v délce jednoho roku.

V případě, že platnou hodinu údajů nelze stanovit pro jiný parametr, než je koncentrace, získá provozovatel zástupné hodnoty tohoto parametru pomocí vhodného modelu založeného na hmotnostní bilanci nebo metody založené na energetické bilanci procesu. Provozovatel ověří výsledky pomocí zbývajících naměřených parametrů metodiky založené na měření a údajů získaných při běžných pracovních podmínkách, přičemž vezme v úvahu stejnou dobu trvání jako při nedostatku údajů.

Provozovatel potvrdí množství emisí stanovené metodikou založenou na měření na základě výpočtu ročních emisí jednotlivých skleníkových plynů pro stejné zdroje emisí a zdrojové toky, s výjimkou emisí N2 O z výroby kyseliny dusičné a skleníkových plynů přemístěných do přepravní sítě nebo úložiště.

Použití metodik založených na úrovni přesnosti není vyžadováno.

Příslušný orgán může umožnit provozovateli, aby předložil zjednodušený plán monitorování v souladu s článkem 13, pokud provozuje zařízení s nízkými emisemi.

První pododstavec se nevztahuje na zařízení provádějící činnosti, které zahrnují N2 O podle přílohy I směrnice 2003/87/ES.

Pro účely prvního pododstavce odstavce 1 je zařízení považováno za zařízení s nízkými emisemi, pokud je splněna alespoň jedna z následujících podmínek:

a) průměrné roční emise tohoto zařízení uvedené v ověřených výkazech emisí během obchodovacího období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 , byly nižší než 25000 tun CO2(e) za rok;

b) průměrné roční emise uvedené pod písmenem a) nejsou k dispozici nebo je již nelze použít z důvodu změn hranic zařízení nebo změn provozních podmínek zařízení, ale roční emise tohoto zařízení za dalších pět let s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 budou na základě metody konzervativního odhadu nižší než 25000 tun CO2(e) za rok.

Provozovatel zařízení s nízkými emisemi nemusí předkládat podklady uvedené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci a je osvobozen od povinnosti předložit v návaznosti na doporučení ke zlepšení uvedené ověřovatelem v ověřovací zprávě zprávu o zlepšení podle čl. 69 odst. 4.

Odchylně od článku 27 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi stanovit množství paliva či materiálu pomocí dostupných a zdokumentovaných záznamů o nákupech a odhadovaných změn zásob. Provozovatel je dále osvobozen od povinnosti poskytnout příslušnému orgánu posouzení nejistoty podle čl. 28 odst. 2.

Provozovatel zařízení s nízkými emisemi je osvobozen od povinnosti podle čl. 28 odst. 2 zahrnout do posouzení nejistoty nejistotu týkající se změn zásob.

Odchylně od čl. 26 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi pro účely stanovení údajů o činnosti a výpočtových faktorů pro všechny zdrojové toky a pro účely stanovení emisí pomocí metodik založených na měření použít jako minimum úroveň přesnosti 1, pokud nelze dosáhnout vyšší přesnosti bez dalšího úsilí, aniž by bylo nutné prokázat, že použití vyšších úrovní přesnosti není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Za účelem stanovení výpočtových faktorů na základě analýz podle článku 32 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi použít libovolnou laboratoř, která je technicky způsobilá a může generovat technicky platné výsledky pomocí příslušných analytických postupů, a poskytne důkaz ohledně opatření k zabezpečení kvality podle čl. 34 odst. 3.

Pokud zařízení s nízkými emisemi, které podléhá zjednodušenému monitorování, přesáhne v libovolném kalendářním roce prahovou hodnotu uvedenou v odstavci 2, oznámí jeho provozovatel tuto skutečnost neprodleně příslušnému orgánu.

Provozovatel neprodleně předloží příslušnému orgánu ke schválení významné změny plánu monitorování ve smyslu čl. 15 odst. 3 písm. b).

Příslušný orgán však povolí provozovateli nadále provádět zjednodušené monitorování za předpokladu, že provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že prahové hodnoty uvedené v odstavci 2 v posledních pěti vykazovaných obdobích dosud nebyly překročeny a že nebudou znovu překročeny ani od následujícího vykazovaného období dále.

Vlastní CO2 , který je přemístěn do zařízení, a to i jako součást zemního plynu, odpadního plynu (včetně vysokopecního plynu nebo koksárenského plynu) či vstupů do procesu (včetně syntetického plynu), se zahrne do emisního faktoru pro tento zdrojový tok.

Pokud vlastní CO2 pochází z činností, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES nebo které jsou zahrnuty podle článku 24 uvedené směrnice, a je následně přemístěn ze zařízení jako součást zdrojového toku do jiného zařízení a použit pro jinou činnost, na kterou se uvedená směrnice vztahuje, není považován za emise zařízení, z něhož pochází.

Pokud je však vlastní CO2 emitován nebo přemístěn z tohoto zařízení do subjektů, na které se nevztahuje uvedená směrnice, je považován za emise ze zařízení, z něhož pochází.

Provozovatelé mohou u převádějícího i přijímajícího zařízení stanovit množství vlastního CO2 přemístěného ze zařízení. V tomto případě musí být množství přemístěného a přijatého vlastního CO2 totožná.

Pokud nejsou množství přemístěného a přijatého vlastního CO2 totožná a odchylku hodnot lze vysvětlit nejistotou měřicích systémů nebo metody určení, použije se ve výkazech emisí převádějících a přijímajících zařízení aritmetický průměr obou stanovených hodnot. V takovém případě bude vyrovnání této hodnoty uvedeno ve výkazu emisí.

Pokud odchylku hodnot nelze vysvětlit schváleným rozsahem nejistoty měřicích systémů nebo metody určení, uvedou provozovatelé převádějících a přijímajících zařízení hodnoty v soulad tím, že použijí konzervativní úpravy schválené příslušným orgánem.

Provozovatel odečte od emisí zařízení veškeré množství CO2 , který pochází z fosilního uhlíku, u činností, na něž se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, a který není emitován ze zařízení, nýbrž:

a) je přemístěn ze zařízení do některé z následujících možností:i) zařízení pro zachycování za účelem přepravy a dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;ii) přepravní sítě za účelem dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;iii) úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES za účelem dlouhodobého geologického uložení;

i) zařízení pro zachycování za účelem přepravy a dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

ii) přepravní sítě za účelem dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

iii) úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES za účelem dlouhodobého geologického uložení;

b) je přemístěn ze zařízení a použit k výrobě vysráženého uhličitanu vápenatého, v němž je použitý CO2 chemicky vázán.

Provozovatel převádějícího zařízení uvede ve svém ročním výkazu emisí identifikační kód přijímajícího zařízení uznávaný v souladu s akty přijatými podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, pokud se tato směrnice na přijímající zařízení vztahuje. Ve všech ostatních případech provozovatel převádějícího zařízení uvede jméno, adresu a kontaktní údaje kontaktní osoby v přijímajícím zařízení.

Pokud jde o identifikační kód převádějícího zařízení, vztahuje se první pododstavec i na přijímající zařízení.

Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel metodiku založenou na měření včetně dodržení souladu s články 43, 44 a 45. Zdroj emisí odpovídá bodu měření a tyto emise jsou vyjádřeny jako množství přemístěného CO2 .

Pro účely odst. 1 písm. b) použije provozovatel metodiku založenou na výpočtu.

Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti podle vymezení v části 1 přílohy VIII.

Provozovatel však může použít nejbližší nižší úroveň přesnosti, pokud prokáže, že použití nejvyšší úrovně přesnosti podle části 1 přílohy VIII není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Pro stanovení množství CO2 chemicky vázaného ve vysráženém uhličitanu vápenatém použije provozovatel zdroje údajů, jež představují nejvyšší dosažitelnou přesnost.

Provozovatelé mohou stanovit množství CO2 přemístěného ze zařízení u převádějícího i přijímajícího zařízení. V takovém případě se použije čl. 48 odst. 3.

Provozovatel odečte od emisí zařízení veškeré množství CO2 , který pochází z fosilního uhlíku, z činností, na něž se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, a který není emitován ze zařízení, ale:

a) je přemístěn ze zařízení do některé z následujících možností:i) zařízení pro zachycování za účelem přepravy a dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;ii) přepravní sítě za účelem dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;iii) úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES za účelem dlouhodobého geologického uložení;

i) zařízení pro zachycování za účelem přepravy a dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

ii) přepravní sítě za účelem dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

iii) úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES za účelem dlouhodobého geologického uložení;

b) je přemístěn ze zařízení a použit k výrobě vysráženého uhličitanu vápenatého, v němž je použitý CO2 chemicky vázán.

Provozovatel převádějícího zařízení uvede ve svém ročním výkazu emisí identifikační kód přijímajícího zařízení uznávaný v souladu s akty přijatými podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, pokud se uvedená směrnice na přijímající zařízení vztahuje. Ve všech ostatních případech provozovatel převádějícího zařízení uvede jméno, adresu a kontaktní údaje kontaktní osoby v přijímajícím zařízení.

Pokud jde o identifikační kód převádějícího zařízení, vztahuje se první pododstavec i na přijímající zařízení.

Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel metodiku založenou na měření včetně dodržení souladu s články 43, 44 a 45. Zdroj emisí odpovídá bodu měření a tyto emise jsou vyjádřeny jako množství přemístěného CO2 .

Pro účely odst. 1 písm. b) použije provozovatel metodiku založenou na výpočtu.

Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti podle vymezení v části 1 přílohy VIII.

Provozovatel však může použít nejbližší nižší úroveň přesnosti, pokud prokáže, že použití nejvyšší úrovně přesnosti podle části 1 přílohy VIII není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Pro stanovení množství CO2 chemicky vázaného ve vysráženém uhličitanu vápenatém použije provozovatel zdroje údajů, jež představují nejvyšší dosažitelnou přesnost.

Provozovatelé mohou stanovit množství CO2 přemístěného ze zařízení u převádějícího i přijímajícího zařízení. V takovém případě se použije čl. 48 odst. 3.;

Pokud N2 O pochází z činností, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES a u nichž tato příloha označuje N2 O za relevantní, a dané zařízení N2 O neemituje, ale přemísťuje jej do jiného zařízení, které monitoruje a vykazuje emise v souladu s tímto nařízením, není považován za emise zařízení, z něhož pochází.

Zařízení, které přijímá N2 O ze zařízení a činnosti dle prvního pododstavce, monitoruje příslušné toky plynu pomocí stejných metodik, jaké vyžaduje toto nařízení, jako kdyby bylo N2 O generováno přímo v přijímajícím zařízení.

Pokud se však N2 O plní do lahví nebo používá jako plyn v produktech, takže je emitován mimo zařízení, nebo pokud se přemísťuje ze zařízení do subjektů, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES, považuje se za emise zařízení, z něhož pochází, s výjimkou množství N2 O, u něhož provozovatel zařízení, z něhož N2 O pochází, příslušnému orgánu prokáže, že bylo zneškodněno pomocí vhodného zařízení na snižování emisí.

Provozovatel převádějícího zařízení uvede ve svém ročním výkazu emisí identifikační kód přijímajícího zařízení uznávaný v souladu s akty přijatými podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, je-li to relevantní.

Pokud jde o identifikační kód převádějícího zařízení, vztahuje se první pododstavec i na přijímající zařízení.

Pro stanovení množství N2 O přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel metodiku založenou na měření včetně dodržení souladu s články 43, 44 a 45. Zdroj emisí odpovídá bodu měření a tyto emise jsou vyjádřeny jako množství přemístěného N2 O.

Pro stanovení množství N2 O přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti, jak je pro emise N2 O vymezena v části 1 přílohy VIII.

Provozovatel však může použít nejbližší nižší úroveň přesnosti, pokud prokáže, že použití nejvyšší úrovně přesnosti podle části 1 přílohy VIII není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Provozovatelé mohou stanovit množství N2 O přemístěného ze zařízení u převádějícího i přijímajícího zařízení. V takovém případě se použije obdobně čl. 48 odst. 3.

Každý provozovatel letadel monitoruje a vykazuje emise z činností v oblasti letectví u všech letů uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES, které tento provozovatel letadel provádí během vykazovaného období a za které odpovídá.

Za tím účelem přiřadí provozovatel letadel všechny lety do kalendářního roku podle času odletu měřeného v koordinovaném světovém čase (UTC).

Provozovatel letadel, který chce zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je také povinen monitorovat během příslušných sledovaných let u stejných letů údaje o tunokilometrech.

K jednoznačné identifikaci provozovatele letadel podle čl. 3 písm. o) směrnice 2003/87/ES odpovědného za daný let se použije volací značka používaná pro účely řízení letového provozu. Volací značka odpovídá:

a) kódu ICAO v kolonce 7 letového plánu;

b) registračním značkám letadla, pokud není kód ICAO provozovatele letadel k dispozici.

Není-li totožnost provozovatele letadel známa, považuje příslušný orgán za provozovatele letadla jeho vlastníka, ledaže prokáže totožnost odpovědného provozovatele letadla.

Nejpozději čtyři měsíce před tím, než provozovatel letadel zahájí činnosti v oblasti letectví, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, předloží příslušnému orgánu plán monitorování a vykazování emisí v souladu s článkem 12.

Odchylně od prvního pododstavce provozovatel letadel, který poprvé provádí leteckou činnost, na kterou se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, která nemohla být předvídána čtyři měsíce před zahájením činnosti, předloží plán monitorování příslušnému orgánu bez zbytečného odkladu, nejpozději však šest týdnů po provedení uvedené činnosti. Provozovatel letadel poskytne příslušnému orgánu odpovídající odůvodnění, proč nemohl být plán monitorování předložen čtyři měsíce před zahájením činnosti.

Pokud není dopředu znám členský stát správy uvedený v článku 18a směrnice 2003/87/ES, předloží provozovatel letadel neprodleně plán monitorování, jakmile jsou k dispozici informace ohledně příslušného orgánu členského státu správy.

Pokud chce provozovatel letadel zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je povinen také předložit plán monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech. Plán monitorování musí být předložen nejpozději čtyři měsíce před začátkem:

a) sledovaného roku uvedeného v čl. 3e odst. 1 směrnice 2003/87/ES pro oblasti použití podle tohoto článku;

b) druhého kalendářního roku období uvedeného v čl. 3c odst. 2 směrnice 2003/87/ES pro oblasti použití podle článku 3f uvedené směrnice.

Každý provozovatel letadel stanoví roční emise CO2 z činností v oblasti letectví vynásobením roční spotřeby každého paliva (vyjádřené v tunách) odpovídajícím emisním faktorem.

Každý provozovatel letadel stanoví spotřebu paliva pro jednotlivé lety a jednotlivá paliva, včetně paliva spotřebovaného pomocnou energetickou jednotkou. Za tímto účelem použije provozovatel letadel některou z metod uvedených v části 1 přílohy III. Provozovatel letadel zvolí metodu, která zajišťuje nejúplnější a nejvčasnější údaje spolu s nejnižší nejistotou a aniž by vznikaly neúměrně vysoké náklady.

Každý provozovatel letadel stanoví množství doplněného paliva podle části 1 přílohy III jedním z následujících způsobů:

a) měřením dodavatelem paliva, jak je u každého letu zdokumentováno v dodacích listech paliva nebo na fakturách;

b) na základě údajů z palubních měřicích systémů letadla zaznamenaných v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, v technickém deníku letadla nebo předaných provozovateli letadel z letadla elektronicky.

Provozovatel letadel stanoví množství paliva obsažené v nádrži pomocí údajů z palubních měřicích systémů letadla a zaznamenaných v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení v technickém deníku letadla nebo předaných provozovateli letadel z letadla elektronicky.

Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (vyjádřených v litrech), převede provozovatel letadel toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot hustoty. Provozovatel letadel použije hustotu paliva (což může být skutečná nebo standardní hodnota 0,8 kg na litr) požívanou pro provozní a bezpečnostní účely.

Způsob rozhodování, zda použít skutečnou nebo standardní hustotu, s uvedením odkazu na příslušnou dokumentaci provozovatele letadel, se uvede v plánu monitorování.

Pro účely výpočtu podle odstavce 1 použije provozovatel letadel standardní emisní faktory uvedené v tabulce 1 v příloze III.

Pro paliva, která nejsou uvedena v této tabulce, stanoví provozovatel letadel emisní faktor v souladu s článkem 32. Pro tato paliva se výhřevnost stanoví a vykáže jako informativní položka.

Odchylně od odstavce 6 může provozovatel letadel se souhlasem příslušného orgánu odvodit emisní faktor nebo obsah uhlíku, na němž je faktor založen, nebo výhřevnost pro komerční paliva ze záznamů o nákupech příslušného paliva poskytnutých dodavatelem paliva za předpokladu, že tato odvození byla provedena na základě mezinárodně uznávaných norem a že nelze použít emisní faktory uvedené v tabulce 1 v příloze III.

Ke stanovení podílu biomasy směsného paliva se obdobně použije článek 39.

Bez ohledu na čl. 39 odst. 2 povolí příslušný orgán v příslušných případech použít ke stanovení podílu biomasy metodiku jednotně použitelnou ve všech členských státech.

Podle této metodiky se podíl biomasy, výhřevnost a emisní faktor nebo obsah uhlíku paliva použitého při činnosti v oblasti letectví v systému EU ETS uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES stanoví na základě záznamů o nákupu paliva.

Pro usnadnění jednotného používání ve všech členských státech je tato metodika založena na pokynech Komise.

Používání biopaliv v letecké dopravě je posuzováno v souladu s článkem 18 směrnice 2009/28/ES.

Za malé producenty emisí se považují provozovatelé letadel, kteří po tři po sobě jdoucí čtyřměsíční období uskuteční v každém tomto období méně než 243 letů, a provozovatelé letadel, kteří uskuteční lety s celkovými ročními emisemi nižšími než 25000 tun CO2 za rok.

Odchylně od článku 53 mohou malí producenti emisí odhadnout spotřebu paliva pomocí nástrojů zavedených agenturou Eurocontrol nebo jinou příslušnou organizací, jež jsou schopné zpracovávat veškeré příslušné informace o letovém provozu a zabránit podhodnocování emisí.

Příslušné nástroje se mohou použít pouze tehdy, jsou-li schváleny Komisí, včetně použití opravných koeficientů k odstranění případných nepřesností v metodách modelování.

Odchylně od článku 12 může malý producent emisí, který chce využívat některý z nástrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku, předložit v plánu monitorování emisí pouze následující informace:

a) informace požadované podle bodu 1 části 2 přílohy I;

b) důkaz o tom, že jsou splněny prahové hodnoty stanovené pro malé producenty emisí v odstavci 1 tohoto článku;

c) název nástroje uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, který bude použit ke stanovení odhadu spotřeby paliva, nebo odkaz na něj.

Malý producent emisí je osvobozen od povinnosti předkládat podklady uvedené ve třetím pododstavci čl. 12 odst. 1.

Pokud provozovatel letadel používá některý z nástrojů uvedených v odstavci 2 a během vykazovaného roku překročí prahové hodnoty uvedené v odstavci 1, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit příslušnému orgánu.

Provozovatel letadel neprodleně předloží příslušnému orgánu ke schválení významné změny plánu monitorování ve smyslu čl. 15 odst. 4. písm. a) bodu iv).

Příslušný orgán však povolí provozovateli letadel nadále používat nástroj uvedený v odstavci 2 za předpokladu, že provozovatel uspokojivě prokáže příslušnému orgánu, že prahové hodnoty uvedené v odstavci 1 v posledních pěti vykazovaných obdobích dosud nebyly překročeny a že nebudou znovu překročeny ani od následujícího vykazovaného období dále.

Provozovatel letadel při výběru metodiky monitorování podle čl. 53 odst. 2 vezme v úvahu zdroje nejistoty a míru nejistoty s nimi související.

Provozovatel letadel provádí pravidelně vhodné kontrolní činnosti, včetně křížových kontrol mezi množstvím doplněného paliva uvedeným na fakturách a množstvím doplněného paliva udávaným při palubním měření, a jsou-li zjištěny patrné odchylky, přijme příslušná nápravná opatření.

Provozovatel letadel, který chce zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, monitoruje údaje o tunokilometrech za všechny lety uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES během sledovaných let, jichž se tyto žádosti týkají.

Provozovatel letadel vypočítá údaje o tunokilometrech vynásobením vzdálenosti vypočítané podle části 3 přílohy III a vyjádřené v kilometrech (km) a užitečného zatížení vypočítaného jako součet hmotnosti nákladu, poštovních zásilek, cestujících a odbavených zavazadel vyjádřeného v tunách (t).

Provozovatel letadel stanoví hmotnost nákladu a poštovních zásilek na základě skutečné či standardní hmotnosti uvedené v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro příslušné lety.

Provozovatelé letadel, od nichž se nevyžaduje dokumentace o hmotnosti a vyvážení, navrhnou v plánu monitorování vhodnou metodiku pro stanovení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek, do níž se nezapočítává hmotnost obalu palet a kontejnerů, které netvoří užitečné zatížení a provozní hmotnost.

Provozovatel letadel stanoví hmotnost cestujících pomocí některé z následujících úrovní přesnosti:

a) úroveň přesnosti 1: zahrnující standardní hodnotu 100 kg pro každého cestujícího včetně jeho odbavených zavazadel;

b) úroveň přesnosti 2: zahrnující hmotnost cestujících a odbavených zavazadel uvedenou v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro každý let.

Vybraná úroveň přesnosti se však použije u všech letů ve sledovaných letech, na které se vztahují žádosti podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES.

Provozovatel nebo provozovatel letadel vypracuje, zdokumentuje, provádí a udržuje písemné postupy činností týkajících se toku dat v souvislosti s monitorováním a vykazováním emisí skleníkových plynů a zajistí, aby roční výkaz emisí vyplývající z činností týkajících se toku dat neobsahoval nepřesnosti a byl v souladu s plánem monitorování, těmito písemnými postupy a tímto nařízením.

Pokud chce provozovatel letadel zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, použije se první pododstavec také na monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech.

Popisy písemných postupů činností týkajících se toku dat, které jsou uvedeny v plánu monitorování, zahrnují alespoň tyto náležitosti:

a) údaje uvedené v čl. 12 odst. 2;

b) určení zdrojů primárních dat;

c) každý krok v toku dat od primárních dat po roční emise nebo údaje o tunokilometrech, který odráží pořadí a vzájemné vztahy mezi činnostmi týkajícími se toku dat, včetně použitých příslušných vzorců a kroků agregace údajů;

d) příslušné kroky zpracování, které souvisejí s jednotlivými činnostmi týkajícími se toku dat, včetně vzorců a dat použitých pro stanovení emisí nebo údajů o tunokilometrech;

e) příslušné systémy elektronického zpracování a ukládání dat a vzájemné vztahy mezi těmito systémy a jinými způsoby zadávání, včetně ručního vkládání dat;

f) způsob zaznamenání výstupů činností týkajících se toku dat.

Provozovatel nebo provozovatel letadel vytvoří, zdokumentuje, provádí a udržuje účinný kontrolní systém, aby bylo zajištěno, že roční výkaz emisí a případně i výkaz tunokilometrů vyplývající z činností týkajících se toku dat neobsahuje nesprávné údaje a je v souladu s plánem monitorování a tímto nařízením.

Kontrolní systém uvedený v odstavci 1 zahrnuje:

a) posouzení inherentních rizik a kontrolních rizik provedené provozovatelem nebo provozovatelem letadel podle písemného postupu pro toto posouzení;

b) písemné postupy týkající se kontrolních činností, které mají snižovat zjištěná rizika.

Písemné postupy týkající se kontrolních činností uvedené v odst. 2 písm. b) zahrnují alespoň:

a) zajištění kvality měřicích zařízení;

b) zajištění kvality systému informačních technologií použitého pro činnosti týkající se toku dat, včetně počítačové technologie pro řízení procesů;

c) oddělení povinností při činnostech týkajících se toku dat a kontrolních činnostech a řízení nezbytných pravomocí;

d) vnitřní přezkumy a ověřování údajů;

e) opravy a nápravná opatření;

f) řízení externě zajišťovaných procesů;

g) vedení záznamů a dokumentace, včetně správy verzí dokumentů.

Provozovatel nebo provozovatel letadel monitoruje účinnost kontrolního systému, zejména prostřednictvím vnitřních přezkumů a zohledňováním zjištění ověřovatele učiněných během ověřování ročních výkazů emisí nebo v odpovídajících případech výkazů tunokilometrů prováděného podle prováděcího nařízení (EU) 2018/2067;

Pokud se zjistí, že kontrolní systém není účinný nebo neodpovídá zjištěným rizikům, zajistí provozovatel nebo provozovatel letadel zlepšení kontrolního systému a podle potřeby aktualizuje plán monitorování nebo základní písemné postupy činností týkajících se toku dat, posouzení rizik a kontrolních činností.

Pro účely čl. 59 odst. 3 písm. a) zajistí provozovatel kalibraci všech příslušných měřicích zařízení, jejich nastavení a kontrolu v pravidelných intervalech i před použitím, včetně kontroly podle příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, v souladu s požadavky tohoto nařízení a přiměřených zjištěným rizikům.

Pokud součásti měřicích systémů nelze kalibrovat, uvede je provozovatel v plánu monitorování a navrhne alternativní kontrolní činnosti.

Zjistí-li se, že vybavení nesplňuje požadovanou výkonnost, přijme provozovatel neprodleně nezbytná nápravná opatření.

Pokud jde o systémy kontinuálního měření emisí, použije provozovatel zabezpečení kvality na základě normy Prokazování jakosti automatizovaných měřicích systémů (EN 14181), včetně paralelních měření alespoň jednou za rok s využitím standardních referenčních metod prováděných odborně způsobilými pracovníky.

Pokud toto zajištění kvality vyžaduje mezní hodnoty emisí jako základní parametry pro kalibraci a kontrolu výkonnosti, použije se jako zástupná hodnota mezních hodnot emisí roční průměrná hodinová koncentrace skleníkových plynů. Pokud provozovatel zjistí rozpor s požadavky na zajištění kvality, včetně nutnosti provést opětovnou kalibraci, sdělí tuto skutečnost neprodleně příslušnému orgánu a přijme nápravná opatření.

Pro účely čl. 59 odst. 3 písm. b) provozovatel nebo provozovatel letadel zajistí, že systém informačních technologií je navržen, zdokumentován, testován, prováděn, kontrolován a udržován způsobem, který umožňuje spolehlivé, přesné a včasné zpracování dat odpovídající rizikům zjištěným v souladu s čl. 59 odst. 2 písm. a).

Kontrola systému informačních technologií musí zahrnovat kontrolu přístupu, zálohování, obnovy, plánování kontinuity a bezpečnosti.

Pro účely čl. 59 odst. 3 písm. c) přidělí provozovatel nebo provozovatel letadel pro všechny činnosti týkající se toku dat a pro všechny kontrolní činnosti odpovědné osoby tak, aby byly odděleny kolidující povinnosti. Pokud neexistují jiné kontrolní činnosti, zajistí u všech činností týkajících se toku dat v míře odpovídající zjištěným inherentním rizikům, aby všechny příslušné informace a údaje potvrdila alespoň jedna osoba, která se neúčastnila stanovení a zaznamenání těchto informací nebo údajů.

Provozovatel nebo provozovatel letadel řídí nezbytné pravomoci pro výkon příslušných povinností, včetně vhodného přidělování povinností, školení a hodnocení výkonu pracovníků.

Pro účely čl. 59 odst. 3 písm. d) a na základě inherentních a kontrolních rizik zjištěných během posuzování rizika uvedeného v čl. 59 odst. 2 písm. a) provozovatel nebo provozovatel letadel přezkoumá a ověří údaje pocházející z činností týkajících se toku dat uvedených v článku 58.

Toto přezkoumání a ověření údajů zahrnuje alespoň:

a) kontrolu úplnosti údajů;

b) porovnání údajů, které provozovatel nebo provozovatel letadel získal, monitoroval a vykázal v průběhu několika let;

c) porovnání údajů a hodnot z různých systémů shromažďování provozních údajů, včetně následujících porovnání (je-li možné je použít):i) porovnání údajů o nákupu paliv nebo materiálu s údaji o změnách zásob a s údaji o spotřebě příslušných zdrojových toků,ii) porovnání výpočtových faktorů, které byly stanoveny na základě analýzy, vypočítány nebo získány od dodavatele paliva či materiálu, s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro srovnatelná paliva či srovnatelné materiály,iii) porovnání emisí získaných z metodik založených na měření a výsledků potvrzovacího výpočtu podle článku 46,iv) porovnání souhrnných a hrubých údajů.

i) porovnání údajů o nákupu paliv nebo materiálu s údaji o změnách zásob a s údaji o spotřebě příslušných zdrojových toků,

ii) porovnání výpočtových faktorů, které byly stanoveny na základě analýzy, vypočítány nebo získány od dodavatele paliva či materiálu, s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro srovnatelná paliva či srovnatelné materiály,

iii) porovnání emisí získaných z metodik založených na měření a výsledků potvrzovacího výpočtu podle článku 46,

iv) porovnání souhrnných a hrubých údajů.

Provozovatel nebo provozovatel letadel v rozsahu svých možností zajistí, aby byla předem známa kritéria pro odmítnutí údajů v rámci přezkumu a ověření údajů. Za tímto účelem se kritéria pro odmítnutí údajů uvedou v dokumentaci příslušných písemných postupů.

Jestliže se zjistí, že některá část činností týkajících se toku dat uvedených v článku 58 nebo kontrolních činností uvedených v článku 59 nefunguje efektivně nebo funguje mimo hranice stanovené v dokumentaci postupů pro tyto činnosti týkající se toku dat a kontrolní činnosti, učiní provozovatel nebo provozovatel letadel vhodná nápravná opatření a opraví odmítnuté údaje, aniž by došlo k podhodnocování emisí.

Pro účely odstavce 1 provede provozovatel nebo provozovatel letadel alespoň všechny následující postupy:

a) posouzení platnosti výstupů příslušných kroků v rámci činností týkajících se toku dat uvedených v článku 58 nebo kontrolních činností uvedených v článku 59;

b) stanovení příčiny daného selhání nebo chyby;

c) případně provedení příslušných nápravných opatření, včetně opravy příslušných údajů ve výkazu emisí nebo výkazu tunokilometrů.

Provozovatel nebo provozovatel letadel provádí opravy a nápravná opatření podle odstavce 1 tohoto článku tak, aby odpovídaly inherentním a kontrolním rizikům zjištěným při posouzení rizika uvedeném v článku 59.

Pokud provozovatel nebo provozovatel letadel jednu nebo více činností týkajících se toku dat uvedených v článku 58 nebo kontrolních činností uvedených v článku 59 zajišťuje externě, je povinen provést všechny následující postupy:

a) kontrola kvality externě zajištěných činností týkajících se toku dat a kontrolních činností v souladu s tímto nařízením;

b) stanovení příslušných požadavků na výstupy externě zajištěných procesů a metody používané v těchto procesech;

c) kontrola kvality výstupů a metod uvedených pod písmenem b) tohoto článku;

d) zajištění, aby byly externě zajištěné činnosti prováděny tak, aby odpovídaly inherentním a kontrolním rizikům zjištěným při posouzení rizika uvedeném v článku 59.

Pokud chybí údaje relevantní pro stanovení emisí ze zařízení, použije provozovatel ke stanovení konzervativních zástupných údajů za příslušné období a chybějícího parametru vhodnou metodu odhadu.

Pokud provozovatel nestanovil metodu odhadu písemným postupem, daný písemný postup vypracuje a předloží příslušnému orgánu ke schválení příslušnou změnu plánu monitorování v souladu s článkem 15.

Pokud chybí údaje relevantní pro stanovení emisí provozovatele letadel za jeden nebo více letů, použije provozovatel letadel pro příslušné období zástupné údaje vypočítané podle alternativní metody určené v plánu monitorování.

Nelze-li zástupné údaje stanovit v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce, může provozovatel letadel provést odhad emisí za dané lety ze spotřeby paliva stanovené pomocí nástroje uvedeného v čl. 55 odst. 2.

Pokud počet letů, u nichž chybí údaje dle prvních dvou pododstavců tohoto odstavce, překročí 5 % letů vykázaných za rok, provozovatel o tom neprodleně uvědomí příslušný orgán a přijme nápravná opatření za účelem zdokonalení metodiky monitorování.

Provozovatel nebo provozovatel letadel uchovává záznamy všech příslušných údajů a informací, včetně informací uvedených v příloze IX, alespoň po dobu 10 let.

Zdokumentované a archivované údaje získané monitorováním musí umožňovat ověření ročních výkazů emisí nebo výkazů tunokilometrů v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067. Údaje vykázané provozovatelem nebo provozovatelem letadel, které jsou uvedeny v elektronickém systému vykazování a správy údajů vytvořeném příslušným orgánem, si provozovatel nebo provozovatel letadel může ponechat, pokud k nim má přístup.

Provozovatel nebo provozovatel letadel zajistí, aby příslušné dokumenty byly k dispozici, kdykoli a kdekoli jsou zapotřebí pro provádění činností týkajících se toku dat a kontrolních činností.

Provozovatel nebo provozovatel letadel tyto dokumenty na vyžádání zpřístupní příslušnému orgánu a ověřovateli výkazu emisí nebo výkazu tunokilometrů v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067.

Provozovatel nebo provozovatel letadel předloží příslušnému orgánu do 31. března každého roku výkaz emisí, který se týká ročních emisí za vykazované období a který je ověřen v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067.

Příslušné orgány mohou ale požadovat, aby provozovatelé nebo provozovatelé letadel předložili ověřený roční výkaz emisí před 31. březnem, nejdříve však 28. února.

Pokud se provozovatel letadel rozhodne zažádat o bezplatné přidělení povolenek na emise podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je povinen předložit příslušnému orgánu do 31. března roku následujícího po sledovaném roce uvedeném v článku 3e nebo 3f uvedené směrnice výkaz tunokilometrů, který obsahuje údaje o tunokilometrech za sledovaný rok a který je ověřen v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067.

Roční výkazy emisí a výkazy tunokilometrů musí obsahovat alespoň informace uvedené v příloze X.

Každý provozovatel nebo provozovatel letadel pravidelně kontroluje, zda lze použitou metodiku monitorování zlepšit.

Provozovatel zařízení případně předloží příslušnému orgánu ke schválení zprávu obsahující informace uvedené v odstavci 2 nebo 3, a to v následujících termínech:

a) pro zařízení kategorie A do 30. června každé čtyři roky;

b) pro zařízení kategorie B do 30. června každé dva roky;

c) pro zařízení kategorie C do 30. června každý rok.

Příslušný orgán může pro předložení zprávy stanovit alternativní datum, nejpozději však do 30. září téhož roku.

Odchylně od druhého a třetího pododstavce a aniž by byl dotčen první pododstavec, může příslušný orgán spolu s plánem monitorování nebo zprávou o zlepšení schválit prodloužení termínu platného podle druhého pododstavce, pokud provozovatel příslušnému orgánu zároveň s předložením plánu monitorování podle článku 12 nebo oznámení aktualizací podle článku 15 nebo zprávy o zlepšení podle tohoto článku uspokojivě prokáže, že důvody, pro které jsou opatření za účelem zlepšení technicky neproveditelná nebo spojená s nepřiměřeně vysokými náklady, budou trvat po delší časové období. Prodloužení termínu zohlední počet let, za něž provozovatel předloží důkazy. Celková doba mezi zprávami o zlepšení nepřesáhne tři roky u zařízení kategorie C, čtyři roku u zařízení kategorie B a pět let u zařízení kategorie A.

Pokud provozovatel nepoužije pro významné a méně významné zdrojové toky alespoň úrovně přesnosti požadované podle prvního pododstavce čl. 26 odst. 1 a pro zdroje emisí úrovně podle článku 41, odůvodní, proč není použití požadovaných úrovní přesnosti technicky proveditelné nebo proč by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Pokud se však objeví důkaz, že opatření nezbytná k dosažení těchto úrovní přesnosti jsou již technicky proveditelná a nejsou již spojena s neúměrně vysokými náklady, oznámí provozovatel příslušnému orgánu odpovídající změny plánu monitorování v souladu s článkem 15 a předloží návrhy na provedení souvisejících opatření a jejich časový harmonogram.

Pokud provozovatel použije metodiku nouzového monitorování uvedenou v článku 22, je povinen poskytnout: odůvodnění, proč není použití alespoň úrovně přesnosti 1 pro jeden nebo více významných či méně významných zdrojových toků technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Pokud se však objeví důkaz, že opatření nezbytná k dosažení alespoň úrovně přesnosti 1 pro tyto zdrojové toky jsou již technicky proveditelná a již nejsou spojena s neúměrně vysokými náklady, oznámí provozovatel příslušnému orgánu odpovídající změny plánu monitorování v souladu s článkem 15 a předloží návrhy na provedení souvisejících opatření a jejich časový harmonogram.

Pokud ověřovací zpráva vypracovaná v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067 uvádí, že některé požadavky nebo doporučení ke zlepšení podle článků 27, 29 a 30 uvedeného prováděcího nařízení nebyly splněny, předloží provozovatel nebo provozovatel letadel příslušnému orgánu do 30. června roku, v němž ověřovatel tuto ověřovací zprávu vydá, ke schválení zprávu. Ve zprávě se uvede, jakým způsobem a kdy provozovatel nebo provozovatel letadel napravil nebo hodlá napravit nesrovnalosti zjištěné ověřovatelem a zavést doporučená zlepšení.

Příslušný orgán může stanovit alternativní datum pro předložení zprávy uvedené v tomto odstavci, nejpozději však do 30. září téhož roku. Tato zpráva může být případně spojena se zprávou uvedenou v odstavci 1 tohoto článku.

Pokud by doporučená zlepšení nevedla ke zlepšení metodiky monitorování, poskytne provozovatel nebo provozovatel letadel zdůvodnění, proč tomu tak je. Pokud by byla doporučená zlepšení spojena s neúměrně vysokými náklady, poskytne provozovatel nebo provozovatel letadel důkaz o nepřiměřené povaze těchto nákladů.

Odstavec 4 tohoto článku se nepoužije, pokud provozovatel nebo provozovatel letadel již před datem stanoveným v odstavci 4 veškeré nesrovnalosti odstranil a zohlednil všechna doporučení ke zlepšení a předložil příslušnému orgánu ke schválení odpovídající úpravy plánu monitorování v souladu s článkem 15 tohoto nařízení.

Příslušný orgán provede konzervativní odhad emisí zařízení nebo provozovatele letadel ve všech následujících situacích:

a) provozovatel nebo provozovatel letadel nepředložil ověřený roční výkaz emisí ve lhůtě vyžadované podle čl. 68 odst. 1;

b) ověřený roční výkaz emisí uvedený v čl. 68 odst. 1 není v souladu s tímto nařízením;

c) roční výkaz emisí provozovatele nebo provozovatele letadel nebyl ověřen v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2067.

Pokud ověřovatel v ověřovací zprávě podle prováděcího nařízení (EU) 2018/2067 uvedl nezávažné nepřesnosti, které provozovatel nebo provozovatel letadel neopravil před vydáním ověřovací zprávy, posoudí příslušný orgán tyto nepřesnosti a případně provede konzervativní odhad emisí zařízení nebo provozovatele letadel. Příslušný orgán oznámí provozovateli nebo provozovateli letadel, zda je nutné provést v ročním výkazu emisí opravy, a jaké. Provozovatel nebo provozovatel letadel zpřístupní tyto informace ověřovateli.

Členské státy zajistí účinnou výměnu informací mezi příslušnými orgány odpovědnými za schvalování plánů monitorování a příslušnými orgány odpovědnými za přijímání ročních výkazů emisí.

Příslušný orgán zveřejní výkazy emisí, jež má k dispozici, podle vnitrostátních právních předpisů přijatých podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26 ). . Pokud jde o uplatnění výjimky uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. d) směrnice 2003/4/ES, mohou provozovatelé nebo provozovatelé letadel ve svých výkazech označit informace, které považují z obchodního hlediska za citlivé.

Celkové roční emise se vykazují zaokrouhleně na tuny CO2 nebo CO2(e) .

Tunokilometry se vykazují v zaokrouhlených hodnotách tunokilometrů.

Všechny proměnné použité k výpočtu emisí jsou zaokrouhleny tak, aby obsahovaly všechny významné číslice pro účely výpočtu a vykazování emisí.

Všechny údaje pro jednotlivé lety jsou zaokrouhleny tak, aby obsahovaly všechny významné číslice pro účely výpočtu vzdálenosti a užitečného zatížení podle článku 57 a vykazování údajů o tunokilometrech.

Jednotlivé činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES, které provádí provozovatel nebo provozovatel letadel, se případně označují kódy z následujících systémů vykazování:

a) společný formát vykazování pro systémy národní inventury skleníkových plynů, schválený příslušnými subjekty Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu;

b) identifikační číslo zařízení v evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006 , kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1 ). ;

c) činnost uvedená v příloze I nařízení (ES) č. 166/2006;

d) kód NACE v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006 , kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1 ). .

Členské státy mohou vyžadovat, aby provozovatel a provozovatel letadel používali pro předložení plánů monitorování, změn plánu monitorování, ročních výkazů emisí, výkazů tunokilometrů, ověřovacích zpráv a zpráv o zlepšení elektronické šablony nebo specifické formáty souborů.

Tyto šablony nebo specifikace formátu souborů stanovené členským státem musí obsahovat alespoň informace obsažené v elektronických šablonách nebo specifikacích formátu souborů zveřejněných Komisí.

Při vytváření šablon nebo specifikaci formátu souborů uvedených v odst. 1 druhém pododstavci může členský stát zvolit jednu nebo obě následující možnosti:

a) specifikace formátu souborů založené na formátu XML, jako je například jazyk vykazování EU ETS zveřejněný Komisí pro používání v souvislosti s moderními automatizovanými systémy;

b) šablony zveřejněné v podobě použitelné pro standardní kancelářský software, včetně tabulek a souborů textových procesorů.

Pokud se členský stát rozhodne používat pro elektronickou výměnu dat automatizované systémy založené na specifikacích formátu souborů v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. a), zajišťují tyto systémy nákladově efektivním způsobem a prostřednictvím technologických opatření v souladu s aktuálním stavem vývoje technologií:

a) integritu dat, která znemožňuje měnit elektronické zprávy během přenosu;

b) důvěrnost údajů pomocí technik zabezpečení, včetně šifrovacích technik, tak, aby měla k údajům přístup pouze strana, které byly určeny, a aby je nemohla zachytit žádná neoprávněná strana;

c) pravost údajů tak, aby byla známa a ověřena identita jejich odesílatele a příjemce;

d) nepopiratelnost údajů tak, aby jedna strana transakce nemohla popřít přijetí dané transakce nebo aby nemohla druhá strana popřít odeslání transakce, pomocí metod, jako jsou techniky podpisu nebo nezávislý audit ochranných opatření systému.

Všechny automatizované systémy založené na specifikacích formátu souborů podle čl. 74 odst. 2 písm. a) využívané členskými státy pro komunikaci mezi příslušným orgánem, provozovatelem, provozovatelem letadel a ověřovatelem a vnitrostátním akreditačním orgánem ve smyslu prováděcího nařízení (EU) 2018/2067 musí prostřednictvím technologických opatření v souladu s aktuálním stavem vývoje technologií splňovat následující nefunkční požadavky:

a) kontrola přístupu tak, aby měly k systému přístup pouze oprávněné strany a aby neoprávněné strany nemohly číst, zapisovat ani aktualizovat žádné údaje, a to zavedením technologických opatření určených k dosažení následujících cílů:i) omezení fyzického přístup k hardwaru, v němž jsou automatizované systémy naistalovány, pomocí fyzických zábran;ii) omezení logického přístupu k automatizovaným systémům pomocí technologie pro identifikaci, ověření a autorizaci;

i) omezení fyzického přístup k hardwaru, v němž jsou automatizované systémy naistalovány, pomocí fyzických zábran;

ii) omezení logického přístupu k automatizovaným systémům pomocí technologie pro identifikaci, ověření a autorizaci;

b) dostupnost tak, aby byl zajištěn přístup k údajům, a to i po delší době a po případném zavedení nového softwaru;

c) revizní záznam tak, aby byla vždy zajištěna možnost zpětného vyhledání a analýzy změn údajů.

Nařízení (EU) č. 601/2012 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2021 .

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XI.

Ustanovení nařízení (EU) č. 601/2012 se nadále vztahují na monitorování, vykazování a ověření emisí a případně na údaje o činnosti před datem 1. ledna 2021 .

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Použije se ode dne 1. ledna 2021 .

Článek 76 se však použije ode dne 1. ledna 2019 nebo od data vstupu tohoto nařízení v platnost, podle toho, co nastane později.

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ: