KSCB 57 A 8/2024-32

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: D. V. L., narozený dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti v řízení vedeném pod č.j. OAM-41195/ZM-2023 takto:

Žalovaný je povinen rozhodnout v řízení o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu vedené pod sp. zn. OAM-41195/ZM-2023 ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci toho rozsudku.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 133 Kč k rukám jeho zástupce do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby

Žalobce si podal dne 26. 5. 2023 žádost o zaměstnaneckou kartu, ovšem žalovaný o jeho žádosti nerozhodl ve stanovené lhůtě.

Žalobce si proto podal ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „komise“) žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu.

Komise vydala opatření proti nečinnosti dne 11. 12. 2023, ve kterém přikázala žalovanému rozhodnout do 60 dnů od doručení zprávy od Zastupitelského úřadu v Hanoji k dokladu o dosaženém vzdělání žalobce, což podle žalobce ve svém důsledku aprobovalo průtahy správního orgánu I. stupně a nelze tedy k tomuto přihlížet, neboť neodstranilo nečinnost. Správní orgán je podle žalobce nečinný a žalobce nemůže vědět, kdy Zastupitelský úřad v Hanoji odpoví, a navíc měl správní orgán již dost času na to, aby si tuto skutečnost ověřil jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalovaný téměř po dobu 10 měsíců od podání žádosti nerozhodl, žalobce si podal dne 11. 3. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, neboť žalovaný nesplnil svou povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě dle § 71 odst. 3 správního řádu. Podle žalobce opatření proti nečinnosti nelze podmiňovat odpovědí Zastupitelského úřadu v Hanoji, když je zjevné, že lhůta 60 dnů již uplynula. Žalobce tak marně vyčerpal všechny prostředky na ochranu proti nečinnosti, a proto navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o jeho žádosti do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že ve věci není nečinný, neboť provádí veškeré nezbytné úkony za účelem vydání rozhodnutí. Žalobce si podal dne 13. 11. 2023 návrh na provedení opatření proti nečinnosti ke komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, kdy komise vydala dne 11. 12. 2023 opatření proti nečinnosti, kdy stanovila žalovanému povinnost vydat rozhodnutí, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení zprávy od Zastupitelského úřadu v Hanoji k dokladu o dosaženém vzdělání žalobce. Žalobce si následně podal opět návrh na opatření proti nečinnosti, když komise dne 7. 2. 2024 vydala usnesení, kterým návrhu žalobce na vydání opatření proti nečinnosti nevyhověla s odůvodněním, že žalovanému neuplynula lhůta stanovená pro vydání rozhodnutí stanovená opatřením komise ze dne 11. 12. 2023.

Dle spisového materiálu došlo k doručení informace od Zastupitelského úřadu v Hanoji dne 22. 3. 2024 a teprve následně začala žalovanému běžet lhůta 60 dnů stanovená nadřízeným správním orgánem k vydání rozhodnutí o žádosti žalobce. Dne 19. 4. 2024 byla žalobci zaslána výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, kdy mu byla stanovena lhůta 5 dnů od převzetí tohoto vyrozumění.

Dále žalovaný uvedl, že je nezbytné obstarat nezbytné informace za účelem vydání rozhodnutí ve věci žádosti žalobce, když je zřejmé, že žalovaný tak činil, a proto má za to, že se nečinnosti v řízení nedopustil.

K dotazu soudu žalovaný dne 30. 5. 2024 sdělil, že dosud nevydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce, neboť dosud nebylo žalobcem doloženo potvrzení o bezdlužnosti.

III. Právní hodnocení krajského soudu

Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.“

Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je tedy třeba posoudit, zda byl žalovaný ke dni rozhodnutí krajského soudu v této věci skutečně nečinným.

Ve věci se konalo dne 26. 6. 2024 jednání, na které se žalovaný nedostavil, doručení předvolání k jednání bylo vykázáno. Žalobce při jednání uvedl, že do současné doby neobdržel rozhodnutí ve věci a soudu předložil písemnost ze dne 8. 5. 2024, kterou doložil žalovanému potvrzení o provedení platby zaměstnavatele na dlužnou částku s tím, že čeká na potvrzení o bezdlužnosti. Dále žalobce předložil písemnost ze dne 1. 6. 2024, kterou dokládal zaslání potvrzení o bezdlužnosti z Územní správy sociálního zabezpečení.

Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, konkrétně tvrdí, že žalovaný dosud nerozhodl o jeho žádosti. Žaloba je důvodná.

Podle § 169t odst. 6 písm. c) zákona č. 326/1999 o pobytu cizinců žalovaný je povinen vydat ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty rozhodnutí, ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud by ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky.

Žalobce si podal žádost o vydání zaměstnanecké karty dne 26. 5. 2023 a tím bylo zahájeno řízení o vydání zaměstnanecké karty, ovšem ve stanovené lhůtě nebylo o této jeho žádosti rozhodnuto. Žalovaný lhůtu k vydání rozhodnutí nesplnil, a proto se žalobce domáhal, aby žalovanému byla lhůta uložena nadřízeným orgánem.

Přestože komise vydala opatření proti nečinnosti, žalobce rozhodnutí doposud neobdržel, což bylo krajským soudem ověřeno před vydáním tohoto rozsudku u žalobce.

Platí, že prostředek proti nečinnosti musí být účinný, tedy na základě něj musí být právům žadatele učiněno zadost. Musí se tedy jednat o prostředek, který je skutečně způsobilý k ochraně proti nečinnosti.

V daném případě komise sice formálně žalobci vyhověla a uložila žalovanému lhůtu k vydání rozhodnutí, ovšem vydání rozhodnutí navázala na událost, a to na doručení zprávy od Zastupitelského úřadu v Hanoji k dokladu o dosaženém vzdělání, a to do 60 dnů od doručení zprávy. Takovýmto opatřením však žalobci nebyla dle soudu poskytnuta účinná ochrana proti nečinnosti žalovaného. K doručení uvedené zprávy nebyla stanovena žádná lhůta, počátek běhu této lhůty ponechává v podstatě na jeho libovůli. Přestože komise vydala opatření proti nečinnosti dne 11. 12. 2023, žalovaný dosud o žádosti žalobce nerozhodl. Ze spisu vyplývá, že žalobce byl již i vyrozuměn o možnosti před vydáním rozhodnutí seznámit se s podklady, přesto pak žalovaný opětovně vyžadoval doklady o bezdlužnosti žalobce a ve věci nerozhodl, přestože uplynula i lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti i lhůta stanovená zákonem.

IV. Závěr a náklady řízení

S ohledem na výše uvedené krajský soud považuje žalovaného za nečinného, proto žalobě vyhověl. V souladu s § 82 odst. 2 s.ř.s. proto žalovanému uložil, aby o žádosti žalobce ze dne 26. 5. 2023, o níž je vedeno řízení u žalovaného, vydal rozhodnutí ve lhůtě 30 ode dne právní moci tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladech souvisejících se zastoupením žalobce advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, jednání u soudu) ve výši 3 × 3 100 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů], v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Žalobci byla přiznána náhrada za jízdné osobním automobilem na jednání z Prahy do Českých Budějovic a zpět ve výši 2 133 Kč a náhrada za promeškaný čas, a to za 4 hodiny s tím, že za každou započatou půlhodinu náleží dle advokátního tarifu žalobci částka 100 Kč, tedy celková částka náhrady za promeškaný čas představuje 800 Kč. Celkem náklady řízení představují částku 15 133 Kč, kterou je povinen žalovaný žalobci nahradit do 30 dni od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 26. června 2024

Mgr. Helena Nutilová, v.r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.