KSOSOL 75 Co 171/2026-129

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 184 101,15 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 4. 2026, č. j. 11 C 201/2025-99

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 118,57 Kč za dobu od 19. 1. 2025 do zaplacení

a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 118,57 Kč za dobu od 3. 6. 2026 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a

b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 118,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 012,78 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 993,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 072,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 108 131,35 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úroku 5,3 % ročně z částky 105 296,35 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, a částky 75 969,8 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 622,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 396,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75 969,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 73 158,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy ze dne 25. 3. 2019 a ze dne 13. 12. 2019, z nichž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, jsou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) neplatné, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle zásad o bezdůvodném obohacení dle shora uvedeného zákona tak, že uvedl, že žalovanému byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 25. 3. 2029 částka 215 000 Kč a žalovaný vrátil 171 881,43 Kč., žalovanému byla dále poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 13. 12. 2019 částka 110 000 Kč a žalovaný vrátil 126 914,62 Kč, je tedy celkem povinen žalobkyni vrátit částku 43 118,57 Kč ze smlouvy ze dne 25. 3. 2019 (výrok I.), kdy v případě druhé smlouvy je již jistina zcela uhrazena, proto žalobkyni nenáleží ničeho. Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, proto mu bylo uloženo částku zaplatit v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta první z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“).

3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II., a to pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 118,57 Kč za dobu od 19. 1. 2025 do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 118,57 Kč za dobu od 19. 1. 2025 do zaplacení. Namítala, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale daleko dříve již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobce na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024, které mu bylo odesláno dne 3. 1. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10-ti denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 19. 1. 2025 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2025 se lhůtou k zaplacení do 18. 6. 2025. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. To už jednoznačně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to právnímu postavení žalovaného. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky. Svým postupem soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, v tomto směru zasáhl do ústavních práv žalobkyně, kdy poukázala na judikaturu Ústavního soudu. V souvislosti s požadavkem přiznání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na učiněnou výzvu žalobkyně poukázala také na rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci v obdobné věci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 nebo ve věci č. j. 75 Co 181/2023-67 ze dne 31. 8. 2023. Stejného názoru je pak konstantně většina odvolacích soudů, např. naposledy Krajský soud v Ostravě pod č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně dne 1. 10. 2024 pod č. j. 28 Co 197/2023-104.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu podaným u soudu dne 26. 6. 2025 domáhala zaplacení částky 108 131,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 993,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 072,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 108 131,35 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úroku 5,3 % ročně z částky 105 296,35 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení a částky 75 969,8 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 622,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 396,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75 969,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 73 158,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, a to z titulu dvou smluv o úvěru uzavřených mezi právnická osoba., IČO IČO (dále také jen předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným, které žalovaný řádně a včas nesplatil a pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností k 13. 12. 2024. Tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 215 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 5,3 % ročně. Žalovaný ale nehradil řádně a včas a úvěr byl zestplaněn ke dni 22. 5. 2024, kdy banka uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové splatné částky dle čl. III. smlouvy. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 105 296,35 Kč, poplatky ve výši 2 835 Kč (3 x 600 Kč za odeslanou upomínku, 735 Kč za odložené poplatky za pojištění za dobu odkladu splátek a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný) kapitalizovanými úroky ve výši 6 072,86 Kč (počítané za období od 23. 8. 2023 do 22. 5. 2024 z dlužné jistiny) a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 8 993,49 Kč (počítané za období 1. 9. 2023 do 3. 12. 2024 vždy z aktuální dlužné částky). Dále tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 110 0000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu, jejíž část byla určena na úhradu dřívějších závazků, a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně. Žalovaný ale nehradil řádně a včas a úvěr byl zesplatněn ke dni 20. 5. 2024, kdy banka uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové splatné částky dle čl. IV. smlouvy. Po postoupení byla ze strany žalovaného uhrazena částka 5 500 Kč dne 10. 1. 2025, která byla započtena na kapitalizovaný úrok. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 73 158,80 Kč, poplatky ve výši 2 811 Kč (3 x 600 Kč za odeslanou upomínku, 711 Kč za odložené poplatky za pojištění za dobu odkladu splátek a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný), kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 352,64 Kč (počítané za období od 1. 1. 2024 do 3. 12. 2024 vždy z aktuálně dlužné částky ponížené o částku 2 500 Kč) a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 6 875,37 Kč (počítané za období od 15. 4. 2024 do 20. 5. 2024 z dlužné jistiny ponížené o částku 3 000 Kč), úroky z úvěru kapitalizovanými za období od 21. 5. 2024 do 10. 1. 2025 z částky 7 044,08 Kč ve výši 7 044,08 Kč a úroky z prodlení kapitalizovanými za období od 18. 12. 2024 do 10. 1. 2025 z částky 75 969,80 Kč ve výši 747,04 Kč. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného ze získaných relevantních vnitřních a vnějších zdrojů, porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a pracovala se splátkami, které žalovaný hradil. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. Okresní soud věc projednal u jednání konaného dne 31. 3.2026 a následně dne 9. 4. 2026 vyhlásil napadený rozsudek.

7. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů, tato přejímá a pro stručnost na tato zjištění odkazuje (bod 6.-35. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Správně tedy okresní soud provedl test postupu předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu předchůdkyně žalobkyně nedostála (viz bod. 37.-43. odůvodnění), odvolací soud tento závěr zcela akceptuje, přičemž odvolání žalobkyně do těchto závěrů ani nebrojí.

9. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy řádně nedostála své povinnosti dle § 86 ZSÚ. Důsledkem uvedeného nikoliv řádného postupu žalobkyně je, jak správně dovozuje okresní soud, neplatnost předmětných úvěrových smluv dle ust. § 87 ZSÚ, a žalobkyně má tak nárok na vrácení pouze jistiny spotřebitelského úvěru (při zohlednění, co jí dosud žalovaný uhradil), nadto v době přiměřené možnostem žalovaného.

10. Okresní soud pak správně kvantifikoval výši bezdůvodného obohacení na celkovou částku 43 118,57 Kč, kdy na výpočet pod bodem 43. odůvodnění lze zcela odkázat.

11. Okresní soud rovněž správně nepřiznal žalobkyni veškeré další nároky, když ve zbytku žalobu zamítl. V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení odkázat na přiléhavé odvodnění okresního soudu uvedené v bodě 51. napadeného rozsudku, přičemž okresní soud správně stanovil splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) až v návaznosti na právní moc rozhodnutí, nikoli od výzvy žalobkyně, kdy pokud žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na dřívější rozhodnutí a praxi jiných odvolacích soudů, včetně tohoto odvolacího soudu, ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem uvedeným shora. Argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 pak není přiléhavá, neboť toto se zabývá problematikou tvrzení a prokazování schopnosti a možnosti dlužníka dluh splatit, nikoli počátkem prodlení, jak z tohoto mylně dovozuje žalobkyně ve svém odvolání. Splatnost přiznané částky pak stanovil okresní soud ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, kdy žalovaný ke svým možnostem vrátit poskytnutou jistinu ničeho neuvedl.

12. Výrok I. rozsudku okresního soudu nabyl právní moci dne 30. 5. 2026. Žalovaný byl pak povinen částku uhradit dne 2. 6. 2026, přičemž v prodlení s úhradou přisouzené částky je od 3. 6. 2026.

13. Jelikož ve výroku II. rozsudku okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení a v době rozhodování odvolacího soudu byl žalovaný již v prodlení s úhradou částky shora uvedené, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení – 3. 6. 2026 v zákonné výši, kdy zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto datu 11,50 % ročně. Ve zbytku pak rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. ve výroku II. jako správný potvrdil.

14. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy nebyly žalovaným tvrzeny ani z obsahu spisu zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly plnění ve splátkách.

15. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž dílčí změna napadeného rozsudku přispěla sice k větší míře úspěchu žalobkyně, avšak žalovaný stále zůstal převážně úspěšným účastníkem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) nalézacího řízení, přičemž tomuto žádné náklady řízení nevznikly.

16. Jde-li o řízení odvolací, pak (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

17. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku.

Samostatné dovolání jen proti výroku II. není.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.