KSOSOL 75 Co 99/2026-56

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 43 190 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. února 2026, č. j. 9 C 247/2025-24,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení z částky 43 190 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 11. 2024 do zaplacení

a) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 43 190 Kč ve výši 11,5 % ročně od 24. 3. 2026 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a

b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 654,70 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 190 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu ohledně zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 166,16 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 790 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 636,71 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 400 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi rozhodl tak, že žalované uložil povinnost tuto zaplatit žalobkyni ve výši 4 148 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky a) 35 790 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 166,16 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 790 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a dále částky b) 7 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 636,71 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 400 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Částky uvedené pod písmenem a) s příslušenstvím se domáhala za skutkových tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba) uzavřela s žalovanou dne 21. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, přičemž se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu, částku ve výši 48 392 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za celou dobu řádného trvání smlouvy, poplatků za zpracování půjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení, a to formou 21měsíčních splátek po 4 210 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 21. 7. 2024. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas a celkem uhradila pouze částku 4 210 Kč. Ke dni postoupení představovala pohledávka za žalovanou částku 108 794,84 Kč, přičemž žalobkyně k zaplacení požaduje pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou 40 000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 4 210 Kč, tedy částku 35 790 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 166,16 Kč počítaný z uvedené jistiny za období od 22. 7. 2024 do 21. 10. 2024 v sazbě 12,75% ročně a úrok z prodlení v sazbě 12,75% ročně z částky 35 790 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Částky uvedené pod písmenem b) s příslušenstvím se domáhala za skutkových tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba) uzavřela s žalovanou dne 26. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, přičemž se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu, částku ve výši 11 639 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za celou dobu řádného trvání smlouvy, poplatků za zpracování půjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení, a to formou 78 týdenních splátek po 278 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 25. 3. 2024. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas a celkem uhradila částku 2 600 Kč. Ke dni postoupení představovala pohledávka za žalovanou částku 27 072,60 Kč, přičemž žalobkyně k zaplacení požaduje pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou 10 000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 2 600 Kč, tedy částku 7 400 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 636,71 Kč počítaný z uvedené jistiny za období od 26. 3. 2024 do 21. 10. 2024 v sazbě 14,75% ročně a úrok z prodlení v sazbě 14,75% ročně z částky 7 400 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 10. 2024.

3. Po provedeném dokazování okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu věcí, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno., IČ: IČO, a žalovaná dne 21. 10. 2022 podepsaly smlouvu č. hodnota, na základě, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku v den podpisu smlouvy v hotovosti přijala a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 38 564 Kč, poplatkem ve výši 1 500 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 8 328 Kč v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila celkem hodnota Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno., IČ: IČO, a žalovaná dne 26. 9. 2022 podepsaly smlouvu č. hodnota, na základě, které předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 10 000 Kč žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku v den podpisu smlouvy v hotovosti přijala a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 7 847 Kč, poplatkem ve výši 1 500 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 2 292 Kč v 78 týdenních splátkách po 278 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila celkem 2 600 Kč. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. hodnota a č. hodnota byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 11. 11. 2024. Před podáním žaloby byla žalované dne 31. 12. 2024 odeslána předžalobní výzva k zaplacení.

4. Na takto zjištěny skutkový stav věci okresní soud navázal právním posouzením a dovodil, že předmětné smlouvy, které jsou spotřebitelskými úvěrovými smlouvami, jsou neplatné z důvodu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dle ust. § 86 citovaného zákona. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni (jako právní nástupkyni poskytovatelky úvěru) rozdíl mezi tím, co obdržela a tím, co zaplatila, tedy bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení pak okresní soud určil jako rozdíl mezi tím, co žalovaná od poskytovatelky úvěru obdržela, tj. částky 40 000 Kč a 10 000 Kč, a tím co zaplatila, tj. částky 4 210 Kč a částky 2 600 Kč, tedy částku 43 190 Kč. Požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení posoudil okresní soud jako předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

5. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze ve vztahu k výrokové části II. v rozsahu co do úroku z prodlení z částky 43 190 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 11. 2024 do zaplacení, brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že dále bude žalobkyni přiznán úroku z prodlení z částky 43 190 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně akceptovala právní posouzení učiněné okresním soudem stran neplatnosti úvěrových smluv, ostatně již v žalobě uplatněný nárok hodnotila jako bezdůvodné obohacení. Nesouhlasila však s právním závěrem okresního soudu o tom, že dosud nenastalo prodlení žalované. Za důležité pro posouzení věci považuje skutečnost, že žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobkyni na její zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, které jí bylo odesláno dne 11. 11. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 24. 11. 2024 žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024, se lhůtou k zaplacení do 15. 1. 2025. Žalovaná tak měla dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinila. Nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalované ze strany žalobkyně poskytnuta, což už jednoznačně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Svým postupem okresní soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k jeho tíži, které je navíc fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu, když navíc ve skutkově obdobné věci Nejvyšší soud k důkaznímu břemenu rozhodl přímo pro poměry zákona o spotřebitelském úvěru viz výše. Vše však dávno vychází z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/96 ze dne 7. 10. 1996 či z nálezu sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018. V uvedeném směru žalobkyně odkazovala na dřívější rozhodnutí zdejšího odvolacího senátu ve věci sp. zn. 75 Co 181/2023 či rozhodnutí Krajského soud v Ostravě pod č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně dne 1. 10. 2024 pod č. j. 28 Co 197/2023-104.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

7. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

8. Předně krajský soud akceptuje jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci, jak se podává z napadeného rozsudku, na což se pro stručnost odkazuje.

9. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní, a žalovanou je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu věřitele před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu věřitel nedostál, pak odvolací soud tento závěr akceptuje. Ostatně uvedené právní posouzení žalobkyně nezpochybňuje a v žalobě ani sama tvrzení k řádnému postupu poskytovatelky spotřebitelského úvěru nesnášela, když sama požadovala pouze rozdíly mezi poskytnutými a vrácenými částkami a právně uplatněný nárok hodnotila jako bezdůvodné obohacení.

10. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 43 190 Kč (výrok I.), představující rozdíl mezi tím, co bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně dle úvěrových smluv poskytnuto a tím co vrátila, a to bez příslušenství, když ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení rovněž odkázat na odůvodnění okresního soudu uvedené v bodě 20. napadeného rozsudku, přičemž, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, stanovil okresní soud splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Žalovaná byla pak povinna uvedenou částku žalobkyni uhradit do 23. 3. 2026 s tím, že pokud tak neučinila, je ode dne 24. 3. 2026 v prodlení. Uvedený závěr vychází z toho, že výrok I. rozsudku nabyl právní moci dne 18. 3. 2026, třetí den stanovené lhůty připadl na sobotu 21. 3. 2026, což vedl k posunutí lhůty na první následující pracovní den, tj. pondělí 23. 3. 2026.

11. Odvolací argumentaci žalobkyně tak nelze přisvědčit, když zdejší odvolací soud při řešení otázky vzniku prodlení dlužníka – spotřebitele k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru respektuje závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srovnej body 15. až 17.). Zdůraznění hodné je to, že smyslem ust. § 87 ZSÚ je stanovení civilně právní sankce poskytovateli spotřebitelského úvěru pro případ porušení jeho základních a zásadních povinností stanovených zejména ust. §§ 75, 86 ZSÚ, jako reflexe legitimního požadavku na zodpovědné úvěrování fyzických osob, který má bránit negativní společenským dopadům a společensky patologickým jevům spojeným s tzv. dluhovými pastmi. Podle názoru odvolacího soudu již jen to, že dojde-li poskytovatelem úvěru k soudnímu vymáhání nároku ze spotřebitelské úvěrové smlouvy, je zpravidla znakem, že není v možnostech dlužníka – spotřebitele – dluh z úvěru (popř. speciálního bezdůvodného obohacení) uhradit. Pokud právním řádem prostupuje obecná zásada zvýšené ochrany spotřebitele a plyne-li i z judikatury Ústavního soudu to, že spotřebitelské spory právě s ohledem na zvýšenou ochranu spotřebitele nelze považovat za „čisté“ sporné, kontradiktorní řízení, pak podle odvolacího soudu nelze bez dalšího procesní pasivitu spotřebitele ve sporu klást k jeho tíži. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud nesdílí závěr odvolatelky, že za procesní pasivity dlužníka - spotřebitele, lze v tomto typu řízení dovozovat, že v době doručení výzvy k zaplacení dluhu, typicky v posuzovaných vztazích ve formě zesplatnění úvěru, je v možnostech tohoto dlužníka (spotřebitele) dluh uhradit a v případě nezaplacení dluhu od doručení takové výzvy odvozovat prodlení s tímto dluhem, který je pak následně v soudním řízení kvalifikován jako speciální bezdůvodné obohacení dle ZSÚ. Proto podle odvolacího soudu za takové procesní situace nelze bez dalšího aplikovat závěry z rozhodnutí dovolacího soudu (sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), na které žalobkyně odkazuje. Pokud dále žalobkyně argumentuje tím, že pokud by dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobkyně na její zaplacení, pomíjí konstrukt ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a diskreční pravomoc soudu při určení splatnosti speciálního bezdůvodného obohacení, z čehož vyplývá právě možnost stanovení hmotněprávní splatnosti nároku, a to i do budoucna, tedy možnost soudu rozhodnout i o dosud nesplatném nároku. Konečně pokud žalobkyně odkazuje na dřívější rozhodnutí zdejšího odvolacího senátu, pomíjí, že již v jiných obdobných rozhodnutích téže žalobkyně byl opakovaně odůvodněn odklon od tehdejší rozhodovací praxe právě s ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

12. Protože v napadeném výroku II. okresní soud, jak uvedeno shora, žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení a v době rozhodování odvolacího soudu již byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 43 190 Kč, u níž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení do jejího zaplacení, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení) ve výši 11,5 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když v rozsahu požadovaném nad přiznanou část bylo rovněž napadené rozhodnutí potvrzeno.

13. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení. Ke dni rozhodování odvolací soudu i s přihlédnutí k požadovanému příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, publikovaný pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) činila předmět řízení částka 53 574,44 Kč a žalobkyně byla úspěšná, včetně odvolacím soudem přiznaného příslušenství, co do částky 43 897,61 Kč (82 %). Podle § 211 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalobkyně nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 % (rozdíl procesního neúspěchu 18% od procesního úspěchu 82%). Při plném úspěchu ve věci by žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 4 148 Kč, kdy co do specifikace těchto lze pro stručnost odkázat na bod 21. písemného odůvodnění napadeného rozsudku. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení 64% pak žalobkyni za nalézací řízení náleží náhrada ve výši 2 654,70 Kč. Pokud žalobkyně nárokovala na náhradu nákladů řízení rovněž náhradu za úkon právní služby, a to podání ze dne 26. 11. 2025, pak odvolací soud neshledává tento úkon za účelně v řízení učiněný, když v případě vymáhání nároků ze spotřebitelských úvěrových smluv jsou tvrzení o postupu poskytovatele ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelských povinnou součástí žalobních tvrzení, bez ohledu na právní hodnocení nároku žalobkyní, neboť na posouzení postupu poskytovatele záleží následné právní posouzení věci soudem.

14. Jde-li o řízení odvolací, pak dle §§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř. lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovanou, které dle obsahu spisu žádné náhrady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku.

Samostatné dovolání jen proti výrokům II. a III. přípustné není.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.