KSPH 21 Co 161/2024-92

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno, IČ: Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátkou Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno, státní příslušnost Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ v Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 16 940 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami č.j. 10 C 70/2023 – 74 ze dne 6. února 2024

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 940 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 640 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 286 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 10 C 70/2023 – 74 ze dne 6. 2. 2024 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 640 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně. Výrokem II. uznal žalobkyni povinnou zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7 258,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Žalobkyně se domáhala této částky s tvrzením, že žalovaný byl zapsán jako provozovatel/vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka SPZ, VIN VIN kód, číslo technického průkazu vozidla Anonymizováno v registru silničních vozidel. V žalobě tvrdila, že v rozporu s ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon“, neměl žalovaný v období ode datum do datum k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Dovozovala, že jí tak vznikl nárok na zaplacení příspěvku, který za uvedené období, tedy 256 dní, činí 16 640 Kč a dále požadovala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že splatnost příspěvku nastala dne datum a od následujícího dne požadovala rovněž uhrazení zákonných úroků z prodlení z částky představující příspěvek. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že v předmětném období vozidlo bylo pojištěno. Poukazoval na to, že výzva ze dne datum je hmotněprávním úkonem a nebyla mu doručena, stejně jako žádná z dalších výzev, neboť se na adrese doručování nezdržoval. Konstatoval, že nárok nebyl minimálně do dne datum splatný a dlužná částka byla nadto navyšována o další náklady uplatnění.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalovaný v období od datum do dne datum vlastnil vozidlo registrační značky SPZ – Anonymizováno, které bylo zapsáno v registru vozidel jako provozované a zároveň nebyla splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve výši 16 640 Kč přípisem ze dne datum, který zaslala žalovanému na adresu adresa, kde byl následujícího dne žalovanému doručen. V textu výzvy není poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu a výzva obsahuje výňatek ze zákona. Upomínkou ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu právnická osoba (dále jen „Anonymizováno“), a to do datum a dále ho vyzvala II. upomínkou ze dne datum k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu Anonymizováno do datum s tím, že v případě nečinnosti bude její nárok řešen soudní cestou prostřednictvím advokátní kanceláře a v takovém případě se dlužná částka navýší o úroky z prodlení a náklady spojené se soudním řízením. Tato upomínka byla žalovanému doručena dne datum na adresu adresa, a dne datum mu byla zaslána předžalobní upomínka k uhrazení dlužné částky.

3. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 4 odst. 7 zákona a uvedl, že výzva ze dne datum nesplňuje náležitosti výzvy podle tohoto zákonného ustanovení, neboť žalovaný nebyl poučen o právech a povinnostech, které zákon předpokládá a vyžaduje. Konstatoval, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila výši příspěvku, uvedla lhůtu ke splnění, avšak nepoučila ho o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Připomněl, že výzva sice obsahuje na druhé stránce citaci ust. § 1 a § 4 zákona, ovšem takovouto citaci nelze považovat za splnění zákonné povinnosti poučit žalovaného o jeho právech a povinnostech, včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, ani poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Uzavřel, že tato vada má vliv na splatnost závazku, neboť žalovanému nebyla řádnou výzvou vzhledem k absenci jejích zákonných náležitostí poskytnuta lhůta k plnění vyžadovaná zákonem. Připomněl, že ani jiné písemnosti (předžalobní upomínka, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku) nesplňují náležitosti výzvy podle ust. § 4 odst. 7 zákona, kdy II. upomínka především nesplňuje lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 7 AT, ust. § 11 AT odst. 1 písm. a), g) AT, ust. § 13 odst. 1, 4 AT a ust. § 14 AT, ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a namítala, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, ale jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Poukazovala na znění ust. § 4 odst. 7 zákona a konstatovala, že závěr prvostupňového soudu o tom, že výzva neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, je zcela překvapivým a vycházejícím z přepjatého formalismu a nemajícím oporu v zákoně ani v provedeném dokazování. Zdůrazňovala, že výzva obsahuje ustanovení zákona, a to nejen odkaz na toto ustanovení, ale i jeho citaci. Připomínala, že již na první straně obsahuje poučení, že „pokud existují okolnosti vylučující vznik našeho nároku na příspěvek, sdělte nám je, prosíme, v co nejkratší době. Bližší informace naleznete na druhé straně.“ a druhá strana obsahuje přesné a jasné informace o tom, jak postupovat v případě, že jsou dány okolnosti, které vznik práva na příspěvek vylučují a dále výňatek ze zákona, konktrétně ust. § 1 a § 4. Poukazovala na to, že ustanovení je ve výzvě přímo citováno a již po pouhém přečtení je možnost uplatnit nárok na zaplacení příspěvku u soudu zcela jasná, a že se nejedná o pouhý odkaz na zákon, který by musel žalovaný vyhledávat. Připomínala, že vede stovky tisíc sporů u soudů po celé České republice a s názorem soudu prvního stupně se setkává poprvé a je pro ni zcela překvapivým. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Věc byla rozhodnuta podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízeného jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a to k výzvě odvolacího soudu, provedené usnesením č.j. spisová značka ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Anonymizováno sp. zn. spisová značka ze dne datum, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěrem prvostupňového soudu, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost České republiky a zcela odkazuje na část odůvodnění napadeného rozsudku, uvedenou v odst. 5 až 7.

9. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Anonymizováno v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám a odlišnému právnímu posouzení, dodává:

10. Soud prvního stupně postupoval správně, když věc po právní stránce posoudil podle výše specifikovaného zákona, ale odvolací soud zastává odlišný názor na výklad jeho ust. § 4 odst. 7.

11. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

12. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Anonymizováno příspěvek za každý den porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

13. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

14. Podle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

15. Podle ust. § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Anonymizováno náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

16. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Anonymizováno spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odst. 4 stanoví Anonymizováno vyhláškou.

17. Podle ust. § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Anonymizováno podle odst. 4 zaniká, pokud Anonymizováno do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odst. 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se Anonymizováno prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

18. Podle ust. § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Anonymizováno, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Anonymizováno okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Anonymizováno uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Anonymizováno u soudu.

19. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění (dále jen „vyhláška“), se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle ust. § 4 odst. 5 zákona stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

20. Podle ust. § 2a vyhlášky výše nákladů ČKP spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle ust. § 4 odst. 4 zákona činí 300 Kč.

21. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo je uložena vlastníkovi tuzemského vozidla (mj. solidárně s jeho provozovatelem). Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku zákon vychází z vyvratitelné domněnky správnosti údajů uvedených ve správní evidenci, tedy že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v tomto registru, je jeho provozovatelem. Jedná se přitom o vyvratitelnou domněnku, která je vyvratitelná důkazem opaku, tedy důkazem, že vlastníkem či provozovatelem vozidla, za které je v rozhodné době požadován Anonymizováno příspěvek za nepojištěné vozidlo, je osoba jiná, než osoba jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel evidovaná. Důkazní břemeno v tomto směru tíží toho, kdo takovouto skutečnost tvrdí.

22. Předmětné motorové vozidlo, výše specifikované, bylo evidováno v období od datum do dne datum v registru vozidel jako vlastněné a provozované žalovaným a zároveň nebyla splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnost.

23. Jestliže je touto žalobou žalobkyní po žalovaném požadován příspěvek za provozování předmětného motorového vozidla za shora uvedenou dobu, je osobou povinnou k placení tohoto příspěvku, s poukazem na ust. § 4 odst. 1 zákona, žalovaný, jako jeho vlastník a provozovatel.

24. S ohledem na odvolací důvody odvolací soud konstatuje, že nárok žalobkyně na zaplacení zažalované částky vzniká ze zákona a případná vada výzvy podle ust. § 4 odst. 7 zákona tedy v žádném případě nemůže způsobit neexistenci tohoto nároku

25. Odvolací soud se zároveň ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že výzva ze dne datum obsahuje jak odkaz na toto ustanovení zákona, ale i jeho citaci, a to doslovnou. Po pouhém přečtení této výzvy je zcela zřejmé, že jejímu adresátu musí být jasné, že v případě, že nezaplatí příspěvek, má žalobkyně možnost uplatnit svůj nárok na jeho zaplacení u soudu. Zde odvolací soud připomíná, že podle ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

26. Protože žalobkyně při uplatnění nároku na příspěvek postupovala zcela v souladu s dikcí ust. § 4 odst. 6, 7 zákona, vznikl jí vůči žalovanému nárok na příspěvek nepojištěných ve výši 16 640 Kč tak, jak v návrhu na zahájení řízení požadovala, a to při respektování denní sazby zakotvené v ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky, k čemuž je třeba připočíst poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, který žalobkyni taktéž náleží, jak upravuje ust. § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč.

27. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu Anonymizováno ze dne datum byla žalovanému doručena dne datum, jak to správně zjistil soud prvního stupně. Pokud žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě částky 16 940 Kč do 60 dnů od doručení tohoto dopisu, stal se příspěvek splatným dne datum.

28. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 16 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 16 640 Kč (základ příspěvku) od datum (jak požadovala) do zaplacení. Výše žalobkyni přiznaného úroku z prodlení není v rozporu se skutkovými zjištěními, týkajícími se prodloužené splatnosti požadovaného příspěvku a odpovídá současně ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve vztahu ke konkrétní výši reposazby, stanovené Anonymizováno.

29. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl a podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

30. Ve věci plně úspěšné žalobkyni v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. po právu náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení před soudem druhého stupně, když v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř.

31. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni v souladu s ust. § 142 odst. l o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a za náklady na právní zastoupení advokátkou podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny třemi hlavními úkony po 300 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, 2x podle písm. d) - písemné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žaloby a sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, předcházející návrhu ve věci samé, když výše je dána ust. § 14b odst. 1 bod 2. AT], třemi paušálními částkami po 300 Kč (ust. § 14b odst. 5 AT), jedním hlavním úkonem po 1 780 Kč [ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT - účast na jednání dne datum, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a jednou náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT).

32. Za odvolací řízení před soudem II. stupně náleží žalobkyni podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a za náklady na právní zastoupení advokátkou podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny jedním hlavním úkonem ve výši 1 780 Kč [ust. § 11 odst. 1 písm. d) - písemné podání odvolání, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a jednou náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT).

33. Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění] z výše uvedených položek, vyjma soudních poplatků, ve výši 1 125,60 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.).

34. Celkem tedy zcela úspěšné žalobkyni vznikly náklady (po zaokrouhlení) ve výši 8 286 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolání k Anonymizováno, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, když přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.