KSPL 11 Co 21/2026-333

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Aleny Chaloupkové a Mgr. Ivana Šindlera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: ⟪LB:lb_002⟫ a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Anonymizováno Anonymizováno – Jméno žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A sídlem Adresa žalovaného B ⟪LB:lb_006⟫ o nahrazení projevu vůle ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 10. 2025, č. j. 9 C 102/2023-275

Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 70 405,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce, advokáta právnická osoba.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. hodnota v k. ú. adresa, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa u Nemanic a parc. č. hodnota v k. ú. adresa, které byly oceněny částkou 269 572,28 Kč, podle § 11a zákona o půdě (výrok I) a žalovanému uložil nahradit náklady řízení žalobcům ve výši 294 084,37 Kč (výrok II) a státu ve výši 20 007 Kč (výrok III). V odůvodnění rozsudku vyšel zejména ze zjištění, že žalobci jsou oprávněnými osobami z restitučního nároku podle rozhodnutí právnická osoba ze dne 27. 6. 2013, č. j. PÚ 511/91/11. Původní pozemek parc. č. PK hodnota o výměře 14 259 m² v k. ú. adresa přešel na stát na základě výměru ONV Praha-sever ze dne 4. 11. 1949 podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Žalovaný ocenil nárok žalobců na částku 48 070,53 Kč, kdy nevydaný pozemek ocenil jako zemědělský, a v takto evidované výši jej považoval za zcela uspokojený. Žalobci dopisem ze dne 21. 4. 2021 požádali o přecenění nároku, přičemž žalovanému doložili znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, který cenu pozemku stanovil na částku 3 096 300 Kč, kdy dopisem ze dne 21. 5. 2021 žalovaný žalobcům sdělil, že jejich nároky byly vypořádány a přeceněny nebudou. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že pozemek parc. č. PK hodnota byl podle Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu obce adresa z roku 1932 začleněn jako plocha k zastavění, částečně jako plocha nezastavitelná v rozsahu 1 958 m², a měl proto být ve zbylé části oceněn jako pozemek stavební (zastavitelný) na území hl. města adresa cenou 250 Kč/m² podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Žalovaný se domáhal srážek z ceny pozemku ve výši 60 % za stavební nesrostlost a 5 % a 7 % za nepřipojení na veřejný vodovod a kanalizaci, k tomu však neuvedl potřebná tvrzení a důkazy. I v případě, kdy by byly aplikovány srážky v plné výši 72 %, by hodnota restitučního nároku činila 866 964 Kč, která by byla dostačující ve vztahu k hodnotě vydávaných pozemků 269 572,28 Kč. Nesprávným oceněním nároku žalovaný znemožnil žalobcům uspokojit jej v celé výši ve veřejných nabídkách. Postup žalovaného soud hodnotil jako liknavý a svévolný. Požadované náhradní pozemky shledal převoditelnými a jejich celkovou cenu nižší než dosud neuspokojená část restitučního nároku. Námitku promlčení, vznesenou žalovaným, vyhodnotil jako nedůvodnou, kdy podle rozhodovací praxe požadavek na přecenění hodnoty pozemku není majetkovým právem, které by podléhalo promlčení, navíc od dopisu žalovaného ze dne 21. 5. 2021 neuplynula do podání žaloby tříletá promlčecí doba. K námitce žalovaného o nepřevoditelnosti pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa soud uvedl, že v katastru nemovitostí je pozemek veden jako trvalý travní porost, a ani podle vyjádření obce nejsou překážky pro jeho vydání.

2. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž namítal, že jeho postup vůči žalobcům nebyl liknavý či svévolný. Mezi účastníky panovala dlouhodobá shoda o výši restitučních nároků, v této výši žalovaný nárok uspokojil do roku 2020 poskytnutím náhradních pozemků. Žalovaný nabízí ve veřejných nabídkách dostatečné množství adekvátních pozemků, které jsou schopny uspokojit restituční nároky žalobců, pokud by projevili dostatečnou součinnost. Soud prvního stupně nesprávně převzal závěry znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, aniž se vypořádal s námitkami žalovaného, že v případě pozemku parc. č. PK hodnota došlo k nesprávnému posouzení charakteru a ceny pozemku. Jednalo se o zemědělský pozemek, který nebyl převeden na stát za účelem plánované výstavby. Přibližně 50 % pozemku se nachází v nezastavitelné ploše. Ve zbylé části měly být při ocenění uplatněny podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. srážky 60 % za nesrostlost obce adresa s hlavním městem a 5 % a 7 % za nepřipojení na veřejný vodovod a kanalizaci. Žalovaná dále namítla nepřevoditelnost pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, který se podle aktuální územně plánovací dokumentace nachází v zastavěném (zastavitelném) území obce, je tedy určen nikoli k zemědělskému obhospodařování, ale k rozvoji obce co do její obydlenosti, občanské vybavenosti či rekreačního potenciálu.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání nepovažovali námitky žalovaného za opodstatněné. Stavební charakter odňatých pozemků dovozovali z platné územně plánovací dokumentace. Žalobci žalovanému nikdy nesdělili, že by s oceněním restitučního nároku žalovaným souhlasili. Sám žalovaný si je vědom, že pozemek parc. č. PK hodnota v k. ú. adresa oceňuje v nesprávné výši, kdy v průběhu řízení uváděl, že cca 50 % pozemku se nachází v nezastavitelných plochách, tedy měl za to, že cca 50 % plochy pozemku byl na území určeném k zastavění, avšak nárok ani částečně nepřecenil. Již toto jednání žalovaného naplňuje znaky liknavého a svévolného jednání. Aktivita žalobců spočívala v tom, že se účastnili veřejných nabídek, vyhledali řadu dokumentů prokazujících stavební charakter odňatého pozemku, nechali zpracovat znalecký posudek k řádnému ocenění restitučního nároku, který předložili žalovanému s žádostí o přecenění, přičemž jinou aktivitu vyvinout nemohli. Zařazení pozemku parc. č. hodnota do zastavitelného území obce nezakládá překážku převoditelnosti. Žalobci navrhli napadený rozsudek potvrdit.

4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalovaného i vyjádření žalobců a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně v odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má z provedených důkazů prokázány a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Z provedených důkazů a shodných (nesporných) tvrzení účastníků učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech odkazuje.

6. Odvolací soud ještě podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování k otázkám ocenění pozemku parc. č. PK hodnota v k. ú. adresa a vhodnosti pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa k převodu. Ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO č. č. účtu ze dne 19. 9. 2025 zjistil, že znalec ocenil pozemek parc. č. PK hodnota podle stavu ke dni jeho přechodu do vlastnictví státu, tedy ke dni 4. 11. 1949, a v cenové úrovni rozhodné podle zákona o půdě celkovou částkou 654 748,20 Kč. Část pozemku o výměře 7 047 m² ocenil jako pozemek stavební, respektive zastavitelný, a zbývající část o výměře 7 212 m² jako pozemek zemědělský, respektive nezastavitelný. Při ocenění stavební části uplatnil srážku 60 % z důvodu, že šlo o samostatné sídlo nebo část obce, která nebyla s obcí stavebně srostlá, a dále srážku 10 % pro přístup po nezpevněné komunikaci. Posudek byl vypracován k zadání žalovaného, který při odvolacím jednání potvrdil, že proti obsahu tohoto důkazu nemá námitek. Z vyjádření obce adresa odvolací soud zjistil, že obec nemá proti převodu pozemku parc. č. hodnota žalobcům v rámci restituce námitek. Pozemek je sice dotčen územním plánem obce, avšak je určen ke smíšené, tedy rovněž zemědělské výrobě. Přes pozemek nevedou veřejné sítě ani komunikace.

7. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, se oprávněným osobám, kterým nelze vydat původní pozemek, převádějí jiné pozemky zásadně na základě veřejných nabídek. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu, srov. zejména nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) však připouští, že v případech liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného (jež je nástupcem Pozemkového fondu ČR a jehož práva a povinnosti vykonává Jméno žalovaného A) při uspokojování restitučního nároku na náhradní pozemek v režimu zákona o půdě může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (srov. např. rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (§ 11a zákona o půdě), je podmíněno zjištěními vedoucími k závěru, že postup žalované lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; bezúplatný převod pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého na vykrytí restitučního nároku bude tedy namístě tehdy, když se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. rozsudek ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1324/2014). Judikatura Nejvyššího soudu přitom dovozuje, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalovaného (jeho právního předchůdce právnická osoba ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. usnesení ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. usnesení ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, a ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015).

8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že byly-li odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). Nejvyšší soud současně ve své judikatuře aproboval i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých kritérií (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby; srov. usnesení ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, či ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022, jakož i judikaturu v něm citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 280/23, jímž byla ústavní stížnost vůči němu odmítnuta).

9. Judikatura Nejvyššího soudu dále jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“, tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu právnická osoba ČR, resp. žalovaného – do veřejné nabídky takto zařaditelný (srov. např. rozsudek ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě právnická osoba) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (rozsudek ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např. zda lze pozemek zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Judikatura Nejvyššího soudu dále akcentuje smysl a účel ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015). Při posuzování „vhodnosti“ pozemků (coby náhradního plnění) nelze pak přehlédnout, že v poměrech té které obce může být dán zájem na její rozvoj z hlediska uspokojení jak bytových potřeb jejích občanů, tak i vybudování potřebné infrastruktury a dalších staveb nezbytných pro řádné fungování obce, nejenom v oblastech školství, zdravotnictví, obchodu, služeb, ale i rekreace. Možné využití pozemku i pro tyto účely pak vstupuje do úvahy o tom, není-li aktuálně dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů v komparaci s jinak jistě legitimním zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku (jejž by však bylo lze saturovat i jiným pozemkem či pozemky, jde-li zde o pozemky toliko náhradní). Do posouzení hlediska vhodnosti pozemku k vydání oprávněné osobě pak musí nutně vstoupit i úvaha, zda právě konkrétní nárokovaný pozemek např. vzhledem ke své výměře, umístění v katastru dané obce, možnostem obce využít pro plánovaný záměr jiný pozemek ve vlastnictví obce či státu, popřípadě i z pohledu dalších kritérií, nebude lépe ponechat ve vlastnictví státu, neboť veřejný zájem na jeho plánovaném využití převáží nad zájmem oprávněných osob uspokojit restituční nárok právě jeho vydáním. Přitom je nutno zkoumat i stav deklarovaných stavebních záměrů – jejich aktuálnost či pokročilost přípravy výstavby nebo okolnost, zda lze očekávat převod pozemku do vlastnictví obce (srov. např. rozsudek ze dne 19. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2715/2025).

10. Soud prvého stupně na zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení § 4, § 11, § 11a a § 28a zákona o půdě, a dospěl ke správným právním závěrům, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožnil, a pro stručnost v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku v této části též odkazuje. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobci jsou podle rozhodnutí právnická osoba ze dne 27. 6. 2013, č. j. PÚ 511/91/11 oprávněnými osobami (§ 4 zákona o půdě), když jsou právními nástupci Anonymizováno a jméno FO, původních vlastníků pozemku par. č. PK hodnota v k. ú. adresa, který přešel na stát na základě výměru ONV Praha-sever ze dne 4. 11. 1949, zn. 611-28/10-1949-zem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Soud prvého stupně především dospěl ke správnému závěru o liknavém a svévolném postoji žalovaného spočívajícím v tom, že žalobcům znemožnil uspokojit jejich restituční nárok v plné výši, když zjevně nesprávně ocenil odňatý pozemek v k. ú. adresa v celém jeho rozsahu jako zemědělský (částkou 48 070,53 Kč Kč), ač byl zčásti určen k výstavbě (podle územně plánovací dokumentace obce adresa z roku 1932), a na tomto nesprávném (mnohonásobně nižším) ocenění setrvával i v průběhu celého soudního řízení navzdory závěrům 2 znaleckých posudků, včetně znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, který si nechal sám zpracovat a který oceňoval pozemek v rozsahu 7 047 m² (tj. v rozsahu cca 50 %) jako stavební. Soud prvého stupně správně vycházel ze závěru znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, že podle návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území obce adresa z roku 1932 byl předmětný pozemek začleněn (zčásti) jako plocha určená k zastavění. Byť tedy v době převodu na stát byl pozemek evidován jako zemědělský, avšak již tehdy byl určen (zčásti) k zastavění, je rozhodující skutečný charakter pozemku v této době a je třeba jej ocenit (zčásti) jako pozemek stavební podle cenových předpisů platných k datu 24. 6. 1991 (dle § 28a zákona o půdě), tj. podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (za jednotkovou cenu 250 Kč/m2). Samotná skutečnost, že pozemek přešel na stát podle zákona č. 46/1948 Sb. a nebyl formálně vykoupen pro konkrétní stavební akci, jeho stavební charakter v části vymezené dobovou územně plánovací dokumentací nevylučuje. Pro rozhodnutí v této věci přitom není nezbytné konečně určit, zda stavební charakter pozemku měla část o výměře 12 301 m², jak vyplývalo z posudku tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, nebo pouze část o výměře 7 047 m², jak uzavřel znalec tituly před jménem jméno FO. V řízení o nahrazení projevu vůle soud řeší aktuální výši restitučního nároku a cenu náhradních pozemků pouze jako předběžné otázky. Je-li bezpečně zjištěno, že zůstatek nároku dosahuje alespoň ceny požadovaných náhradních pozemků, není třeba vyčíslovat jej s přesností významnou pro případná další řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2807/2022). Posudek tituly před jménem jméno FO přitom odstranil pro toto řízení význam pochybností žalovaného o rozsahu zastavitelné části. Znalec vyšel právě z rozdělení přibližně jedné poloviny původního pozemku na část stavební a druhé poloviny na část zemědělskou, a přestože uplatnil žalovaným požadovanou srážku 60 % a nadto použil další srážku 10 % pro přístup po nezpevněné komunikaci, dospěl k ceně 654 748,20 Kč, podstatně převyšující mezi účastníky nespornou cenu požadovaných náhradních pozemků 269 572,28 Kč.

11. Se soudem prvního stupně lze přitom souhlasit i v tom, že s ohledem na skutková zjištění z provedeného dokazování nebyl důvod při ocenění pozemků aplikovat srážky podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, přičemž s ohledem na dostatečnou výši (dosud nevyčerpaného) restitučního nároku (a hodnotu požadovaných pozemků) ani nebylo rozhodné, zda tyto srážky mají být aplikovány, tedy zda pozemek měl být oceněn ve výši stanovené v posudku znalce tituly před jménem jméno FO (654 748,20 Kč) či ve výši stanovené v posudku znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem (3 096 300 Kč), kdy aplikace těchto srážek by nic neměnila na důvodnosti uplatněného žalobního požadavku.

12. Odvolací soud v této souvislosti jen podotýká, že podle judikatury Nejvyššího soudu se stavební srostlost s obcí a další faktický stav pozemku posuzuje podle stavu v době přechodu (odnětí) pozemku na stát, kdy každá srážka podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky musí mít podklad v konkrétních historických a znaleckých zjištěních, přičemž pouhé administrativní začlenění obce do Prahy srostlost neprokazuje (srov. např. usnesení sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, 28 Cdo 2623/2023, 28 Cdo 1941/2024, 28 Cdo 2174/2025).

13. Soud prvého stupně správně uzavřel, že dlouhodobý neměnný postoj žalovaného k nesprávnému ocenění pozemků znemožnil žalobcům úspěšně se účastnit (s takto vyčísleným nárokem, resp. nad jeho rámec) veřejných nabídek. Za této situace vytýkat žalobcům neaktivní přístup k uspokojování restitučního nároku nelze. Lze souhlasit s vyjádřením žalobců, že byli při uspokojování restitučního nároku dostatečně aktivní, jestliže se účastnili veřejných nabídek (v nichž vyčerpali nárok v evidovaném rozsahu), opatřili dobové územně plánovací podklady prokazující stavební charakter odňatého pozemku, nechali zpracovat znalecký posudek k řádnému ocenění restitučního nároku a žalovaného požádali o jeho přecenění, a jinou aktivitu vyvinout nemohli. Žalovaný přesto nezměnil svůj postoj ani k otázce přecenění části pozemku, jejíž zastavitelnost sám připouštěl, ani v rámci odvolacího řízení, kdy již měl k dispozici znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, který si nechal vypracovat v průběhu řízení před soudem prvého stupně a který stanovil cenu původního pozemku na částku 654 748,20 Kč. Ani po vypracování tohoto posudku žalovaný bez ospravedlnitelného důvodu setrvával na nesprávném ocenění nároku žalobců, nadále tvrdil, že nárok zcela zanikl jeho uspokojením v původně evidované výši a i v odvolacím řízení trval na zamítnutí žaloby, což jen dokresluje závěr soudu prvého stupně o liknavosti a svévoli žalovaného.

14. Soud prvého stupně rovněž správně, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou i odkázal, posoudil jako nedůvodnou námitku promlčení, vznesenou žalovaným. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 248/2026 nelze za obdobných okolností přiznat námitce promlčení práva na převod náhradního zemědělského pozemku relevanci jen proto, že uspokojování nároku prostřednictvím veřejných nabídek trvalo dlouhou dobu a stát nárok původně nesprávně ocenil.

15. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, pokud neshledal existenci žádné ze zákonných či judikatorních překážek pro vydání pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa. Tento pozemek je zemědělským pozemkem a pouhá skutečnost, že podle územního plánu se nachází v zastavitelném území, zákonnou výluku nezakládá. Výluka podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. sleduje konkrétní veřejný zájem na zachování pozemku pro veřejně prospěšnou stavbu nebo stavbu dopravní infrastruktury. Závěr o nepřevoditelnosti nelze založit jen na obecné možnosti budoucí zástavby. Žalovaný přes poučení podle § 118a o. s. ř. netvrdil a ani neprokázal konkrétní veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů. Naopak z vyjádření obce adresa bylo zjištěno, že obec proti převodu pozemku nemá námitek, kdy pozemek je podle územního plánu určen ke smíšené, tedy i zemědělské výrobě, a nejsou na něm vedeny žádné veřejné sítě ani komunikace. Ani umístění pozemku v chráněné krajinné oblasti právnická osoba samo o sobě převodu nebrání (srov. § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb.). Pozemek parc. č. hodnota je tak vhodným a převoditelným náhradním pozemkem. U zbývajících dvou pozemků žalovaný žádnou konkrétní překážku převodu nenamítal.

16. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, jejichž nesprávnost odvolatel ani nenamítal, kdy soud prvého stupně správně, v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přiznal žalobcům podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů na znalečné.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. obdobně. Žalobci byli v odvolacím řízení rovněž zcela úspěšní, a odvolací soud jim proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 70 405,06 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), určené z tarifní hodnoty ve výši 269 572,28 Kč, za 3 společné úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na 2 jednáních) při zastoupení 2 osob ve snížené sazbě (o 10 % u každého z žalobců, viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2554/25) 8 442 Kč, 6 paušálních náhrad po 450 Kč (§ 13 odst. 4 adv. tarifu), náhrady cestovních výdajů ve výši 3 034 Kč za 2 cesty osobním automobilem z Anonymizováno do Anonymizováno a zpět (délka jedné cesty 192 km, průměrná spotřeba 4,4 l/100 km, cena nafty 44,50 Kč/l a sazba základní náhrady 5,90 Kč/km), náhrady za promeškaný čas za 12 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 adv. tarifu) a 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.