KSULLI 30 Co 83/2026-168

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená datum bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_004⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_009⟫ 2. Jméno žalované A, Anonymizováno Datum narození žalované B ⟪LB:lb_010⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_011⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky, adresa ⟪LB:lb_012⟫ o žalobě z rušené držby, o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 20 C 14/2026-57 ze dne 23. února 2026

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Usnesení okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení před okresním soudem v částce 6 090 Kč, a to každý z nich v rozsahu jedné poloviny z této částky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Jméno advokáta.

III. Usnesení okresního soudu se ve výroku III mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení před okresním soudem v částce 6 090 Kč, a to každý z nich v rozsahu jedné poloviny z této částky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Jméno advokáta.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 885 Kč, a to každý z nich v rozsahu jedné poloviny z této částky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Jméno advokáta.

V. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci b) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 885 Kč, a to každý z nich v rozsahu jedné poloviny z této částky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným usnesením okresní soud výrokem I uložil žalovaným povinnost obnovit dodávku vody ze studny umístěné na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa do domu č. p. Anonymizováno, jenž je součástí pozemku parc. č. st. Anonymizováno, v témže katastrálním území, a zdržet se jakéhokoliv přerušování dodávky vody ze studny do domu č. p. Anonymizováno, výrokem II uložil žalovaným zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 080 Kč, každý v rozsahu 1/2, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně, výrokem III uložil žalovaným zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 080 Kč, každý v rozsahu 1/2, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce, a výrokem IV bylo rozhodnuto, že se žalobcům vrací přeplatek na soudním poplatku z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě z rušené držby. Žalobci tvrdí, že dlouhodobě a nepřetržitě odebírají vodu ze studny nacházející se na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, k němuž má vlastnické právo 1. žalovaný. Odběr vody je uskutečňován na základě dohody, jež byla nejprve uzavřena mezi právními předchůdci účastníků a následně i mezi žalobci a 1. žalovaným. Studna byla zbudována v roce 2007 společně zemřelým jméno FO, který byl manželem žalobkyně a otcem žalobce a jméno FO, a 1. žalovaným, od té doby slouží jako jediný zdroj vody pro stavbu č. p. Anonymizováno (dříve č. p. Anonymizováno), jenž je součástí pozemku parc. č. st. Anonymizováno v katastrálním území adresa a je ve vlastnictví 1. žalovaného (dále též jen „objekt 1. žalovaného“), a pro stavbu č. p. Anonymizováno, který je ve spoluvlastnictví žalobců a je součástí pozemku parc. č. st. Anonymizováno v témže katastrálním území (dále též jen „objekt žalobců“). jméno FO a jméno FO užívají vodu se souhlasem žalobců k napájení zvířat. Teprve v roce 2025, v souvislosti s probíhajícími spory, začal 2. žalovaný prostřednictvím své advokátky namítat, že žalobcům nesvědčí žádný právní důvod k odběru vody ze studny, a současně vůči nim požadovat úhradu za odebranou vodu a náklady na elektrickou energii. Žalobci ani manželé jméno FO nikdy neodmítali hradit spravedlivý podíl na skutečně vynaložených nákladech souvisejících s odběrem vody, provozem čerpadla a spotřebou elektrické energie. Žalovaní však neprojevili ochotu dosáhnout rozumné dohody a namísto toho přistoupili k nátlakovému postupu, jenž spočívá v opakovaném přerušování dodávek vody do objektu žalobců. K prvnímu přerušení dodávek vody došlo dne 9. 1. 2026 v odpoledních hodinách, a to buď vypnutím jističe čerpadla nebo uzavřením přívodu vody do objektu žalobců, který je patrně situován v objektu 1. žalovaného, pravděpodobně při odchodu zaměstnanců 2. žalovaného, přičemž o této skutečnosti se žalobkyně dozvěděla až večer. Žalovaní dodávku vody následující den obnovili, při svém odjezdu ji však znovu vypnuli. V neděli, kdy se v objektu 1. žalovaného nikdo nenacházel, zůstala dodávka vody vypnutá. V pondělí byla dodávka vody obnovena při zahájení provozní činnosti 2. žalovaného a při jeho odjezdu opět vypnuta. Podle žalobců opakované přerušování dodávek vody zjevně souvisí s přítomností žalovaných v objektu 1. žalovaného, což vylučuje technickou závadu, a naopak svědčí o úmyslném jednání obou žalovaných, případně alespoň některého z nich. Přerušení dodávek vody má pro žalobce i pro manžele jméno FO zásadní a bezprostřední následky, protože bez vody nelze zajistit hygienu, provoz toalety, přípravu stravy ani napájení zvířat. Pasivní věcnou legitimaci 1. žalovaného dovozují žalobci jednak z jeho vlastnického práva k pozemku parc. č. Anonymizováno, na němž se nachází studna, jednak z vlastnického práva k jeho objektu. Pasivní věcná legitimace 2. žalovaného podle mínění žalobců vyplývá z toho, že v objektu 1. žalovaného provozuje podnikatelskou činnost a v dopisech ze dne 22. 9. 2025 výslovně prohlásil, že se podílí na provozu studny a má reálnou možnost ovlivňovat dodávku vody do objektu žalobců, navíc svým chováním se k přerušování dodávky vody aktivně hlásí.

3. Z odůvodnění se podává, že okresní soud vyšel zejména ze zjištění, podle nichž jsou žalobci spoluvlastníky pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je dům č. p. Anonymizováno. Vlastnické právo nabyli na základě usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 35 D 74/2025-76 ze dne 15. 5. 2025. 1. žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno a parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je dům č. p. Anonymizováno, a jméno FO je vlastnicí pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa. 1. žalovaný podal u Městského úřadu v Rychnově u Jablonce nad Nisou žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění studny na pozemku parc. č. hodnota. Nedatovanou smlouvou o užívání, jejímiž účastníky byli žalovaní, žalobkyně a (zemřelý) Jméno žalobce B, bylo potvrzeno právo bezplatně užívat studnu na pozemku parc. č. hodnota a právo vstupu na pozemek parc. č. hodnota za účelem oprav a údržby objektu 1. žalovaného. Předžalobními výzvami ze dne 22. 9. 2025 se 2. žalovaný, zastoupený advokátkou, obrátil na žalobce se sdělením, že jediným zdrojem vody v dané lokalitě je studna na pozemku parc. č. Anonymizováno, kterou sám provozuje v rámci své podnikatelské činnosti a hradí náklady na odběr elektrické energie, bez níž by studna nebyla funkční. Žalobci byli současně vyzváni k vydání bezdůvodného obohacení za odběr vody od října 2022 do října 2025 s odůvodněním, že nemají žádné oprávnění vodu ze studny užívat, a upozorněni, že dodávka vody bude ukončena ke dni 31. 10. 2025. Podle videonahrávek byla tatáž vodovodní baterie v objektu žalobců v jednom okamžiku funkční, zatímco v jiném již nikoli. Porovnáním katastrální mapy s mapou evidence nemovitostí z let 1968 až 1990 okresní soud zjistil, že dnes již neexistující pozemek parc. č. hodnota je v současnosti tvořen převážně pozemkem parc. č. Anonymizováno. Listiny odkazující na studnu na pozemku parc. č. hodnota se proto s největší pravděpodobností vztahují k téže studni, která se nyní nachází na pozemku parc. č. Anonymizováno. Na základě učiněných zjištění okresní soud dospěl k závěru, že žaloba z rušené držby byla podána v zachované zákonné lhůtě a že žalobci jsou držiteli práva užívat v jejich objektu vodu ze studny na pozemku parc. č. Anonymizováno, jedná se přitom o dlouhodobý faktický výkon práva, jenž byl žalovanými až do ledna 2026 trpěn. Žalobci jsou žalovanými rušeni v držbě tohoto práva opakovaným přerušováním dodávky vody s tím, že poslední stav je takový, že dodávka vody je přerušena, tedy zásah přetrvává. Pasivní věcnou legitimaci 1. žalovaného okresní soud dovozoval z jeho vlastnického práva k pozemku parc. č. Anonymizováno, na němž je studna situována, kdy jako vlastník věci je odpovědný za nerušený výkon práva žalobců. Naopak pasivní věcnou legitimaci 2. žalovaného spatřoval v tom, že prostřednictvím své advokátky deklaroval, že studnu udržuje ve funkčním stavu a současně hodlá žalobcům odběr vody znemožnit. Okresní soud proto žalovaným uložil povinnost odstranit následek zásahu a dále jim uložil povinnost zdržet se zásahového jednání do budoucna. Výroky o nákladech řízení byly odůvodněny dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Vrácení přeplatku soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření bylo odůvodněno zaplacením vyšší částky než odpovídalo poplatkové povinnosti žalobců.

4. Proti tomuto usnesení do výroku I až III se včas odvolali žalovaní. Vytýkají okresnímu soudu, že ve věci rozhodl, aniž nařídil jednání, a že v době jeho rozhodování nebylo rozhodnuto o jejich odvolání proti usnesení č. j. 20 C 14/2026-42 ze dne 20. 1. 2026 o nařízení předběžného opatření. Žalovaní namítají, že nejsou dodavateli vody ve smyslu § 1a písm. o) vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Není proto zřejmé, jakou mají povinnost ve vztahu k obnovení dodávek vody, jakož i zdržení se přerušování dodávek vody. Žalovaní připouštějí, že se v minulosti pokusili nedatovanou smlouvou o užívání dohodnout se žalobkyní a (zemřelým) jméno FO na podmínkách užívání studny a na právu vstupu na pozemek parc. č. hodnota. Nejedná se však o právo věcné, nýbrž pouze o právo osobní, jež nelze převést na jinou osobu. Skutečnost, že 2. žalovaný se podílí na provozu studny úhradou nákladů na elektrickou energii nezbytnou k čerpání vody i dalších nákladů potřebných k udržení čerpadla v provozuschopném stavu, neznamená, že by byl povinen předmětné náklady nést rovněž za žalobce, kteří chtějí vodu ze studny užívat. Žalovaní poukazují na to, že nebylo prokázáno, že by to byli právě oni, kdo ve dnech 9. 1. 2026 až 12. 1. 2026 vypnuli dodávku vody. Čerpadlo bylo původně využíváno pouze pro objekty žalobců a 1. žalovaného, v současnosti je však přetěžováno nadměrným odběrem vody nejen pro potřeby žalovaných, ale také žalobců a manželů jméno FO, kteří provozují malou zvířecí farmu. V důsledku zvýšeného odběru vody se čerpadlo přehřívá, což vede k jeho opakovaným výpadkům. Nakonec žalovaní namítají, že nebylo prokázáno, že by žalobci svědčila dobrá víra při držbě práva užívat vodu ze studny. Navrhují proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobci se k odvolání žalovaných vyjadřují tak, že okresní soud postupoval v souladu se zákonem, rozhodl-li bez nařízení jednání, a že žalovaným byla před vydáním napadeného usnesení dána možnost se ve věci vyjádřit. Skutečnost, že v době rozhodování okresního soudu nebylo ukončeno odvolací řízení o odvolání žalovaných proti usnesení o nařízení předběžného opatření, nebránila rozhodnutí o žalobě z rušené držby. Žalobci zdůrazňují, že v řízení o posesorní žalobě je rozhodné pouze posouzení poslední pokojné držby a její svémocného rušení, zatímco ostatní okolnosti jsou irelevantní. Tvrzení žalovaných, že výpadky dodávky vody byly způsobeny přehříváním čerpadla v důsledku zvýšeného odběru vody, považují žalobci za účelově konstruované, nevěrohodné a rozporné s jejich dosavadní komunikací. Za nepřípadný označují žalobci odkaz žalovaných na vyhlášku Ministerstva zemědělství, neboť v posuzované věci nejde o veřejnoprávní vztah při provozování vodovodu pro veřejnou potřebu, nýbrž o ochranu fakticky vykonávané držby práva odebírat vodu ze studny mezi soukromými osobami. Navrhují proto, aby bylo napadené usnesení potvrzeno.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení ve výrocích I až III a řízení jeho vydání předcházející dle § 214 odst. 1 o. s. ř. při jednání, při něm provedl dokazování výpisem z katastru nemovitostí ze dne datum a datum, usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 35 D 74/2025-76 ze dne 15. 5. 2025, nedatovanou smlouvou o užívání, dopisy se sděleními o převzetí právního zastoupení s předžalobními výzvami ze dne 22. 9. 2025, sdělením ze dne 13. 4. 2026 vč. doručenky, sdělením ze dne 4. 5. 2026, vyjádřením společnosti právnická osoba. ze dne datum, fakturou - daňový doklad č. Anonymizováno ze dne 28. 4. 2026, potvrzením o provedené platbě ze dne 25. 5. 2026 a přehráním videonahrávek, poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

7. Jako vlastník pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno (výroba) v adresa, a pozemku parc. č. Anonymizováno je zapsán 1. žalovaný, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum. Majiteli pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno (rodinný dům) v adresa, jsou evidováni žalobkyně v rozsahu id. Anonymizováno a žalobce v rozsahu id. Anonymizováno, kdy nabývacím titulem bylo usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 35 D 74/2025-76 ze dne 15. 5. 2025, právní účinky zápisu k okamžiku 15. 5. 2025, jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum.

8. Podle usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 35 D 74/2025-76 ze dne 15. 5. 2025 bylo vedeno pozůstalostní řízení vůči jméno FO, zemřelému datum, jenž byl manželem žalobkyně a otcem žalobce a jméno FO. V rámci tohoto řízení uzavřeli jeho účastníci dohody, jimiž vypořádali majetek zůstavitele, zejména pozemek parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 5. 2025.

9. Žalovaní a manželé Jméno žalobce B a žalobkyně potvrzují právo bezúplatného užívání studny na pozemku parc. č. hodnota a právo vstupu na pozemek parc. č. hodnota za účelem oprav a údržby stavby č. p. Anonymizováno, jak je zaznamenáno na nedatované smlouvě o užívání.

10. Z dopisů se sdělením o převzetí právního zastoupení s předžalobními výzvami ze dne 22. 9. 2025 bylo zjištěno, že advokátka Jméno advokátky se obrátila v zastoupení 2. žalovaného na oba žalobce a sdělila jim, že jediným zdrojem vody v oblasti je vrt - studna - umístěný na pozemku parc. č. Anonymizováno, jenž je ve vlastnictví otce 2. žalovaného (1. žalovaného) a 2. žalovaný studnu provozuje v rámci své podnikatelské činnosti, tzn. hradí elektrickou energii potřebnou k dodávce vody, bez níž by studna nefungovala. Žalobci byli informováni, že studnu užívají, resp. odebírají vodu, ačkoli je k tomuto nic neopravňuje, tedy užíváním studny se bez právního důvodu obohacují na úkor 2. žalovaného, a zároveň byli vyzváni, aby uhradili náklady za odběr vody od října 2022 do října 2025. Nakonec byli upozorněni, že 2. žalovaný není povinen dodávku vody poskytovat, jelikož ho k tomu nic nezavazuje, bude proto dodávka vody ukončena k poslednímu dni měsíce říjen 2025.

11. Podle sdělení ze dne 13. 4. 2026 advokátka Jméno advokátky sdělila zástupci žalobců, že obdržela email od 2. žalovaného, že došlo k poruše čerpadla. Musel je proto na doporučení servisního technika z vrtu vyjmout a odeslat do servisu, jelikož nebylo v jeho možnostech je opravit na místě. Voda tak nepoteče. Zástupce žalobců byl vyrozuměn o tom, že jakmile bude 2. žalovaný informován servisní společností o povaze závady, bude o tom neprodleně zpraven. Sdělení bylo zástupci žalobců doručeno dne 14. 4. 2026.

12. Z vyjádření společnosti právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že demontáží čerpadla bylo diagnostikováno, že jeho hydraulická část je zcela na výměnu a že motor má špatnou izolaci - funkčnost 40 %, tedy se nedá použít. Oprava čerpadla není rentabilní. právnická osoba doporučila pořídit nové čerpadlo. Za odborné posouzení čerpadla byla 2. žalovanému vystavena fakturu - daňový doklad č. Anonymizováno ze dne datum na částku 484 Kč se splatností do 12. 5. 2026. 2. žalovaný si svou platební povinnost splnil, jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 5. 2026.

13. Advokátka Jméno advokátky sdělila zástupci žalobců, že stav je nepříznivý, protože porucha čerpadla je závažná a oprava nerentabilní a v současné době je čerpadlo ve stavu nefunkčním, jak se podává ze sdělení ze dne 4. 5. 2026.

14. Podle videonahrávek docházelo k přerušování dodávek vody do objektu žalobců v době od 9. 1. 2026 do 12. 1. 2026, kdy poslední stav byl takový, že voda neteče.

15. Z provedeného dokazování před odvolacím soudem byl zjištěn následující relevantní skutkový stav: 1. žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno (výroba) v adresa, a pozemku parc. č. Anonymizováno a žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno (rodinný dům) v adresa, kdy nabývacím titulem bylo usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 35 D 74/2025-76 ze dne 15. 5. 2025, právní účinky zápisu k okamžiku 15. 5. 2025. Dopisy ze dne 22. 9. 2025 se zástupkyně 2. žalovaného obrátila na žalobce a sdělila jim, že jediným zdrojem vody v oblasti je vrt - studna - umístěný na pozemku parc. č. Anonymizováno, jenž je ve vlastnictví otce 2. žalovaného (1. žalovaného) a 2. žalovaný studnu provozuje v rámci své podnikatelské činnosti, tzn. hradí elektrickou energii potřebnou k dodávce vody, bez níž by studna nefungovala. Žalobci byli informováni, že studnu užívají, resp. odebírají vodu, ačkoli je k tomuto nic neopravňuje, tedy užíváním studny se bez právního důvodu obohacují na úkor 2. žalovaného, bylo proto vyzváni, aby uhradili náklady za odběr vody od října 2022 do října 2025, a dále byli informováni, že 2. žalovaný není povinen dodávku vody poskytovat, jelikož ho k tomu nic nezavazuje, dodávka vody bude proto ukončena k poslednímu dni měsíce říjen 2025. K přerušování dodávek vody do objektu žalobců docházelo v době od 9. 1. 2026 do 12. 1. 2026, kdy poslední stav byl takový, že voda neteče. Sdělením ze dne 13. 4. 2026 zástupkyně 2. žalovaného sdělila zástupci žalobců, že obdržela email od 2. žalovaného, že došlo k poruše čerpadla a že bylo zasláno do servisu. Společnost právnická osoba. dne 27. 4. 2026 sdělila, že demontáží čerpadla byla diagnostikována jeho závada se závěrem, že se nedá použít a že jeho oprava není rentabilní. Doporučila zároveň pořídit nové čerpadlo. Částka 484 Kč, jež byla vyúčtována servisní společností za odborné posouzení čerpadla, byla 2. žalovaným uhrazena. Sdělením ze dne 4. 5. 2026 zástupkyně 2. žalovaného sdělila zástupci žalobců, že porucha čerpadla je závažná a oprava nerentabilní, v současné době je čerpadlo ve stavu nefunkčním.

16. Dle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

17. Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

18. Dle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

19. Dle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Dle odst. 2 vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

20. Posesorní žaloba z rušené držby umožňuje dosáhnout sice rychlé, avšak jenom provizorní a prozatímní ochrany posledního faktického stavu. V řízení o této žalobě se soud omezuje jenom na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Nezkoumá přitom předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), tedy zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Uvedené se řeší případně až v následném petitorním řízení, např. o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci či vyklizení prostor, vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci (práva) a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. Obranu žalovaného zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný dle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017 či sp. zn. I. ÚS 2509/23 ze dne 24. 10. 2023 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2466/25 ze dne 10. 12. 2025).

21. Odvolací soud předně konstatuje, že námitka žalovaných, podle níž měl okresní soud vyčkat rozhodnutí o jejich odvolání proti usnesení č. j. 20 C 14/2026-42 ze dne 20. 1. 2026, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, není důvodná. Předběžné opatření bylo v posuzované věci nařízeno po zahájení řízení „ve věci samé“ a svou povahou představuje toliko zatímní úpravu poměrů účastníků do doby, než bude rozhodnuto o posesorní žalobě. Skutečnost, že okresní soud rozhodl o žalobě z rušené držby dříve, než rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nabylo právní moci, proto nezaložilo překážku, pro niž by nemohl v řízení o žalobě z rušené držby pokračovat a rozhodnout o ní. Neopodstatněná je rovněž výhrada žalovaných, že okresní soud rozhodl bez nařízení jednání. Zákon takový postup v řízení o žalobě z rušené držby výslovně připouští (§ 177 odst. 1 věta třetí o. s. ř.). Okresní soud přitom před vydáním rozhodnutí poskytl prostor žalovaným, aby se k žalobě vyjádřili a uplatnili svou obranu. Výzva k vyjádření byla oběma žalovaným doručena dne 16. 2. 2026, zatímco napadené usnesení bylo vydáno až dne 23. 2. 2026. Jestliže této možnosti žalovaní nevyužili, nelze v postupu okresního soudu spatřovat jakýkoliv procesní deficit.

22. Okresní soud nepochybil ani v závěru, že žaloba z rušené držby byla podána včas. Pokud k prvnímu žalobci tvrzenému zásahu do držby došlo dne 9. 1. 2026, přičemž tento zásah byl v řízení zároveň prokázán, a žaloba byla u soudu podána již dne 16. 1. 2026, stalo se tak zjevně v subjektivní šestitýdenní prekluzivní lhůtě (§ 1008 odst. 1 o. z.).

23. Na základě provedeného dokazování před odvolacím soudem obstojí závěr okresního soudu, že žalobci jsou držiteli práva, jehož obsah spočívá v odběru vody ze studny umístěné na pozemku parc. č. 1402/3 a jejího přivádění do jejich objektu. Nejde přitom z jejich strany o nahodilý či ojedinělý výkon práva, nýbrž o poslední faktický stav, jejž po delší dobu nerušeně realizovali, minimálně od doby, co se stali spoluvlastníky pozemku parc. č. 245/1, jehož součástí je stavba č. p. 43. Pro posouzení, zda žalobcům svědčí držba práva, není rozhodné, zda jim toto právo po hmotněprávní stránce skutečně náleží, ale to, že je vykonávali pro sebe jako osoby, jimž podle jejich projevené vůle náleží, a že žalovaní tomuto výkonu odpovídajícím způsobem v minulosti plnili (§ 989 odst. 2 o. z.). Správný je rovněž závěr okresního soudu, že žalovaní do této držby práva žalobců svémocně zasahovali. Z dokazování totiž vyplynulo, že v době od 9. 1. 2026 do 12. 1. 2026 docházelo k opakovanému přerušování dodávek vody do objektu žalobců, přičemž poslední stav byl takový, že voda neteče. Dodávka vody nebyla obnovena ani do rozhodnutí odvolacího soudu, což účastníci v odvolacím řízení shodně potvrdili. Za tohoto stavu nelze jednání žalovaných hodnotit pouze jako opakované rušení výkonu držby práva, nýbrž jako vypuzení žalobců z držby práva (srov. § 1007 odst. 2 o. z.). Žalobcům proto náleží posesorní ochrana směřující nejen k obnovení původního stavu, ale též k zákazu dalšího vypuzení z držby. Tomu odpovídá formulace výroku I napadeného usnesení.

24. Okresnímu soudu není co vytknout ani v závěru, že ve věci jsou pasivně věcně legitimováni oba žalovaní. Ve vztahu k 1. žalovanému odvolací soud nepřehlédl, že žalobci nevylíčili žádné konkrétní jednání, jímž by se měl osobně podílet na přerušování dodávek vody do jejich objektu, popřípadě že by byl s jednáním 2. žalovaného výslovně srozuměn nebo je vědomě toleroval. Nelze však pominout, že 1. žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno na němž se nachází studna, z níž je objekt žalobců dlouhodobě zásobován vodou, a současně vlastníkem objektu, v němž se podle tvrzení žalobců může nacházet jistič čerpadla či hlavní přívod vody do jejich objektu. Jeho pasivní věcná legitimace proto není založena na pouhém vlastnictví nemovitých věcí, nýbrž na tom, že z tohoto vlastnického postavení vyplývá jeho možnost zjištěnému rušení zabránit nebo se alespoň účinně podílet na odstranění jeho následků. Tomuto závěru podpůrně odpovídají i judikatorní východiska Nejvyššího soudu přijatá ve vztahu k negatorní žalobě, podle nichž může žaloba na ochranu proti rušení směřovat nejen proti přímému rušiteli, ale též proti vlastníkovi nemovité věci, z níž rušení pochází, přenechal-li ji jinému k činnosti, byť sám rušivou činnost nevykonává. Je pak věcí tohoto vlastníka, aby přímému rušiteli v dalším rušení zabránil. Pasivní věcná legitimace vlastníka naopak dána není tehdy, nemá-li právní možnost, byť i nepřímou, rušení zabránit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 223/2005 ze dne 24. 4. 2006, usnesení sp. zn. 22 Cdo 4755/2014 ze dne datum, usnesení sp. zn. 22 Cdo 5667/2017 ze dne 24. 1. 2018 a rozsudek sp. zn. 22 Cdo 374/2015 ze dne 31. 1. 2017). Ve vztahu k 2. žalovanému je závěr o pasivní věcné legitimaci odůvodněn tím, že právě jeho jednání podle zjištěného stavu vedlo k přerušení dodávek vody do objektu žalobců a že tento stav nadále udržuje.

25. Žalovaní namítají, že pokud k přerušování dodávek vody docházelo, bylo tomu výlučně v důsledku přetížení a následného vypnutí čerpadla, jež bylo vyvoláno nadměrným odběrem vody ze strany žalobců, kteří umožňovali odběr vody manželům jméno FO provozujícím malou zvířecí farmu. Touto argumentací žalovaní zpochybňují, že by z jejich strany docházelo ke svémocnému rušení držby, resp. že by žalobce vypudili z držby práva odebírat vodu ze studny prostřednictvím čerpadla. Obrana žalovaných byla provedeným dokazováním a zjištěnými individuálními okolnostmi posuzované věci vyvrácena. Nelze přehlédnout, že 2. žalovaný již v dopisech se sděleními o převzetí právního zastoupení spojených s předžalobními výzvami ze dne 22. 9. 2025 avizoval ukončení dodávek vody do objektu žalobců, čímž dal zřetelně najevo, že má faktickou možnost její dodávku ovlivnit. Následné přerušování dodávek vody v době od 9. 1. 2026 do 12. 1. 2026 s tímto jeho předchozím postojem věcně koresponduje. Tvrzení 2. žalovaného u jednání odvolacího soudu, že dodávku vody do objektu žalobců ovlivnit nemohl a že šlo pouze o planou výhružku, proto nepůsobí věrohodně. Stejně nepřesvědčivé je jeho tvrzení, že již v lednu 2026 docházelo k výpadkům čerpadla jen a pouze v důsledku jeho přehřívání způsobeného nadměrným odběrem vody ze strany žalobců, jestliže čerpadlo nechal odborně posoudit servisní společnosti až v dubnu 2026 a ani poté, co mu bylo dne 27. 4. 2026 sděleno, že je třeba pořídit nové čerpadlo, k jeho výměně nepřistoupil. Pokud nedošlo k zajištění náhradního čerpadla bez rozumného důvodu ani po dobu téměř dvou měsíců, tj. od 27. 4. 2026 do 25. 6. 2026, kdy bylo ve věci rozhodnuto odvolacím soudem, je tím záměrně udržován stav, při němž do objektu žalobců není dodávána voda, což vypovídá o účelovosti tohoto jednání. Významné je též to, že 2. žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že vodu do objektu 1. žalovaného si za účelem provozování své podnikatelské činnosti v současné době sám dováží. Pokud by skutečnou překážkou dodávek vody do objektu žalobců byla toliko technická nezpůsobilost čerpadla, bylo by přirozeným, hospodárným a z hlediska běžného provozu podstatně pohodlnějším řešením pořízení nového čerpadla, nikoli dovážení vody. Takový postup by současně odpovídal předchozímu stavu, kdy byla voda do objektu 1. žalovaného i do objektu žalobců dodávána prostřednictvím čerpadla, a vedl by k obnovení dosavadních poměrů. Skutečnost, že 2. žalovaný namísto tohoto zjevně jednoduššího řešení volí dovoz vody, nelze rozumně vysvětlit jenom poruchou čerpadla. Naopak to svědčí o tom, že žalovaní, zejména 2. žalovaný, nemají skutečný zájem na obnovení dodávek vody v rozsahu, v němž by z nich mohli mít prospěch rovněž žalobci. Uvedené závěry zapadají do celkového sledu událostí, jde-li o předchozí avizování ukončení dodávek vody i jejich následného přerušování v době od 9. 1. 2026 do 12. 1. 2026. Na uvedených konkluzích by nemohl nic změnit ani případný návrh na zpracování odborného vyjádření či znaleckého posudku k otázce, zda mohlo docházet k vypínání čerpadla v důsledku jeho přehřívání.

26. Pro rozhodnutí o odvolání žalovaných není podstatné, která ze stran a v jakém rozsahu má nést náklady spojené s provozem čerpadla. Tato otázka se nevztahuje k posouzení poslední držby práva ani k tomu, zda do ní bylo svémocně zasaženo, a proto přesahuje rámec posesorního řízení.

27. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku I dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

28. Stran nákladů řízení před okresním soudem odvolací soud uvádí, že okresní soud správně vycházel ze zásady úspěchu ve věci a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobcům právo na jejich náhradu. Při určení jejich výše se však dopustil dílčího pochybení, poněvadž nesprávně stanovil výši odměny i počet paušálních náhrad hotových výdajů za zastupování více žalobců. Žalobcům správně náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 12 180 Kč, tedy 6 090 Kč pro každého z nich, neboť v řízení nevystupují jako nerozluční, nýbrž jako samostatní procesní společníci (§ 91 o. s. ř.). Tato částka sestává ze soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč, odměny za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby, a sice za převzetí a přípravu zastoupení a žalobu spojenou s návrhem na nařízení předběžného opatření [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“)], při tarifní hodnotě (30 000 Kč) určené dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 a. t. se zohledněním společného zastoupení dle § 12 odst. 4 a. t., a to výši 2 070 Kč za 1 úkon právní služby 2 070 Kč ve vztahu ke každému žalobci (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1552/2025 ze dne 16. 12. 2025), a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (2x 450 Kč) [§ 13 odst. 1 a 4 a. t.], nikoli ve výši 1 800 Kč (4x 450 Kč), jak nesprávně uvedl okresní soud. Každý ze žalovaných je povinen nahradit každému ze žalobců jednu polovinu takto určených nákladů, neboť žalovaní mají v řízení postavení samostatných procesních společníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3003/2014 ze dne 10. 9. 2014).

29. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam výroky II a III v napadeném usnesení změnil.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení každému z žalobců náleží právo na náhradu nákladů ve výši 6 885 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby, tj. za vyjádření k odvolání ze dne 8. 4. 2026, vyjádření ze dne 2. 6. 2026 a účast u jednání dne datum (§ 11 odst. 2 písm. d) a g) a. t.), při tarifní hodnotě (30 000 Kč) určené dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. a. t. se zohledněním společného zastoupení dle § 12 odst. 4 a. t., a to ve výši 2 070 Kč za 1 úkon právní služby, a poměrnou část paušální náhrady hotových výdajů po 675 Kč (1 350 Kč (3x 450 Kč): počtem žalobců) [§ 13 odst. 1 a 4 a. t.]. Každý ze žalovaných je povinen nahradit každému ze žalobců jednu polovinu takto určených nákladů, neboť žalovaní mají v řízení postavení samostatných procesních společníků.

31. Místo plnění a lhůta k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byly žalovaným určeny v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř.).