MSBR 34 C 182/2021-28

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 162,31 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 162,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 063,49 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 10 162,31 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit ⟪LB:lb_001⟫ -) úrok ve výši 1 359,49 Kč ⟪LB:lb_002⟫ -) úrok ve výši 28 % ročně z částky 10 162,31 Kč od 15.6.2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 144 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021, doplněnou o podání ze dne 18. 1. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 162,31 Kč spolu s příslušenstvím Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 413 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 550 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 8 166 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 436 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 162,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 359,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 063,49 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 10 162,31 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 162,31 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. S účinností ke dni 14. 6. 2018 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy ze dne 31. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč za celkové náklady ve výši 12 129 Kč sestávající z úroku ve výši 2 413 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 550 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 8 166 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 436 Kč.

6. Z karty zákazníka ze dne 31. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaný žije ve sdíleném bytě jako spolubydlící, je svobodný a nemá vyživovací povinnost k žádným osobám. Žalovaný je řidič, jeho měsíční příjem činil 11 504 Kč, další příjmy domácnosti představovaly 17 300 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 7 000 Kč, žalované současně hradil další splátky ve výši 2 400 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmů a výdajů žalovaného předložením výplatních pásek a výpisu z bankovního účtu.

7. Z přehledu plateb se podává, že dluh žalovaného na jistině ke dni 24. 2. 2017 činil 10 162,31 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 14. 6. 2018.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

12. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů, když uvedl, že má čistý příjem 11 504 Kč a další příjmy domácnosti tvoří 17 300 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů ve výši 17 300 Kč a zda žalovaný tento příjem skutečně má. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si minimálně zdroj tohoto dalšího příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O této skutečnosti svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 7 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného.

22. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).

23. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - číslo a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 10 162,31 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

25. Ve zbytku nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 359,49 Kč a úroku ve výši 28 % ročně z částky 10 162,31 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 10 162,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 359,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 063,49 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 28 % ročně z částky 10 162,31 Kč od 15. 6. 2018 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 11 412,97 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 162,31 Kč od 15. 6. 2018 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 3 281,22 Kč, tj. částka v celkové výši 27 279,48 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 14 507,02 Kč (10 162,31 Kč + 1 063,49 Kč + 3 281,22 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 12 772,46 Kč (1 359,49 Kč + 11 412,97 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 53,2 % předmětu řízení, v 46,8 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 6,4 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: ⟪LB:lb_001⟫ - zaplacený soudní poplatkem ve výši 800 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), ⟪LB:lb_003⟫ - paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), ⟪LB:lb_004⟫ - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.

Celkem náklady žalobce činí 2 252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 144 Kč, která odpovídá 6,4 % účelně vynaložených nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.