MSBR 34 C 190/2021-32

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 4 758,07 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 4 758,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 055,34 Kč od 20.7.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2021, doplněnou o podání ze dne 10. 1. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 758,07 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce jako věřitel prostřednictvím mandatáře a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 15. 4. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl dne 29. 4. 2016 žalovanému převodem na účet prodejce poskytnut úvěr ve výši 13 999 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem v 54 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 501 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek splatných dne 15. 2. 2020, 15. 3. 2020, 15. 4. 2020, 15. 5. 2020 a 15. 6. 2020. Žalobce ke dni 16. 6. 2020 úvěr zesplatnil. Žalovaný na dluh uhradil celkem 26 258 Kč. Žalovaná částka sestávala z dlužných splátek do zesplatnění ve výši 2 185 Kč, dlužné jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 1 870,34 Kč, smluvní pokuty v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 249 Kč, úroku z prodlení ve výši 45 Kč, účelně vynaložených nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 50 Kč.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (účastníci s tímto postupem za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Z mandátní smlouvy soud zjistil, že dne 20. 5. 2013 byla mezi žalobcem a právnická osoba s.r.o., uzavřena mandátní smlouva č. anonymizováno číslo, na základě které se právnická osoba s.r.o. zavázala uzavírat jménem žalobce smlouvy o úvěru za účelem úhrady prodejní ceny zboží vybrané klientem.

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že na základě akceptace žádosti ze strany žalobce prostřednictvím právnická osoba s.r.o. byla mezi účastníky dne 15. 4. 2016 uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno číslo. Předmětem financování úvěru byl notebook (ostatní černá elektronika). Úvěr ve výši 13 999 Kč byl poskytnut ve prospěch právnická osoba s.r.o. dne 29. 4. 2016. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit spolu s úrokem ve výši 33,01 % ročně v 54 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 501 Kč splatných vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je podnikatel, žije v nájmu (pronajatý byt či dům), je ženatý a nemá vyživovací povinnost k žádným osobám. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 28 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, žalovaný nehradí jiné splátky a nemá výdaje ani na spoření.

7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátky splatné dne 15. 2. 2020, 15. 3. 2020, 15. 4. 2020, 15. 5. 2020 a 15. 6. 2020; na dluh uhradil 26 258 Kč

8. Z dopisu ze dne 29. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce úvěr ke dni 16. 6. 2020 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

12. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

19. V posuzované věci žalovaný uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu (28 000 Kč) a výši nákladů na bydlení (3 000 Kč). Žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval zdroj příjmů žalovaného, vycházel pouze z interních statistických dat týkajících se příjmu klientů žalobce, kdy navíc dospěl k závěru, že příjem žalovaného nepřevyšuje průměrný příjem uváděný klienty žalobce se stejnou profesí, ačkoliv není jasné, jaké konkrétní profese byly porovnávány, když žalovaný byl v době žádosti o úvěr podnikatelem s blíže nespecifikovaným předmětem činnosti. Značné rozpory také budí způsob hodnocení výdajů žalovaného na bydlení. Ve smlouvě o úvěru byly ze strany žalovaného uvedeny výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, dle tvrzení žalobce pak náklady na bydlení žalovaného činily 5 800 Kč. Žalovaný uvedl, že žije v podnájmu či v nájmu. Při obecné známosti nákladů na bydlení v době poskytnutí úvěru se však uvedená částka jeví až neuvěřitelně nízká. Žalobce při ověřování a hodnocení informací stran příjmů a výdajů žalovaného vycházel pouze z obecně dostupných údajů, jistě bylo v možnostech žalobce ověřit si skutečné příjmy a výdaje žalovaného.

20. Žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl, aniž by skutečně posoudil, zda měsíční částka, se kterou žalovaný může volně disponovat, postačuje na úhradu měsíční splátky. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta bez toho, že dojde ke skutečnému posouzení schopnosti žalovaného splácet nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí.

21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spojeno s absolutní neplatností (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byla poskytnuta částka 13 999 Kč, úrok z prodlení za dobu od poskytnutí úvěru do dne vyhlášení rozsudku, tj. za dobu od 29. 4. 2016 do 17. 6. 2022 ve výši 8,05 % ročně z částky 13 999 Kč, by dosahoval nejvýše 6 918,97 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil 26 528 Kč, tedy více, než činila poskytnutá jistina a z ní plynou í úrok z prodlení, nevzniklo na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení, které by byl povinen vydat žalobci. Soud proto rozhodl tak, že návrh žalobce v celém rozsahu zamítl (výrok II.).

23. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovanému, který by měl právo na jejich plnou náhradu, žádné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.