MSBR 34 C 237/2021-45

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 6 880 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 298,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 041,42 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 5 298,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit ⟪LB:lb_001⟫ -) poplatek za hotovostní splátky ve výši 1 581,60 Kč ⟪LB:lb_002⟫ -) úrok ve výši 3 093,08 Kč ⟪LB:lb_003⟫ -) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 298,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1, doplněnou o podání ze dne 24. 1. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 880 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 298,40 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 581,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 093,08 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 041,42 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 298,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 298,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. S účinností ke dni 6. 12. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy ze dne 23. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za celkové náklady ve výši 4 440 Kč sestávající z úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč.

6. Z karty zákazníka ze dne 23. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaný žije v nájmu, je svobodný a má vyživovací povinnost vůči 1 osobě, v době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný v domácnosti (je invalidním důchodcem). Měsíční příjem žalovaného činil 11 400 Kč a byl tvořen státními sociálními dávkami, ostatní příjmy žalovaného činily 3 640 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 3 000 Kč za nájem a 6 500 Kč na další náklady domácnosti. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením výměry podpory a výdaje žalovaného byly ověřeny SIPem a nájemní smlouvou.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, právnická osoba v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

8. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

9. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 6. 12. 2019.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

17. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

18. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

23. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba, a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

24. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů, když uvedl, že má jiné příjmy ve výši 3 640 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů ve výši 3 640 Kč a zda žalovaný tento příjem skutečně má. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si minimálně zdroj tohoto dalšího příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Příjem žalovaného tak mohly tvořit jedině sociální dávky ve výši 11 400 Kč (tyto ověřeny). S ohledem na skutečnost, že výdaje domácnosti dosahovaly částky 9 500 Kč, mohl žalovaný disponovat částkou 1 900 Kč měsíčně. Přihlédnout je však třeba k tomu, že žalovaný měl vyživovací povinnost k další osobě. Částka 1 900 Kč pro 2 osoby k uspokojení jejich základních životních potřeb se tak jeví jako zcela nedostačující a právnímu předchůdci žalobce muselo být známo, že měsíční splátku 720 Kč (4 týdenní splátky po 180 Kč) žalovaný zřejmě nebude schopen řádně hradit.

25. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného hradit poskytnutou půjčku. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

27. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 5 298,40 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

28. Ve zbytku nároku na zaplacení poplatku za hotovostní splátky ve výši 1 581,60 Kč, úroku ve výši 3 093,08 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 298,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku a poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy o půjčce.

29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 5 298,40 Kč, poplatků za hotovostní inkaso ve výši 1 581,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 093,08 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 041,42 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 298,40 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 3 181,54 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 298,40 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 1 079,74 Kč, tj. částka v celkové výši 11 266,72 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 7 419,56 Kč (5 298,40 Kč + 1 041,42 Kč + 1 079,74 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 7 856,22 Kč (1 581,60 Kč + 3 093,08 Kč + 3 181,54 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu účastníku ve věci je téměř totožný, soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.