MSBR 34 C 248/2021-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 6 088 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 798,20 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 6 088 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit ⟪LB:lb_001⟫ -) úrok ve výši 828,81 Kč ⟪LB:lb_002⟫ -) úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 088 Kč od 19.12.2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 802 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 10. 12. 2021, doplněnou o podání ze dne 17. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 088 Kč spolu s příslušenstvím Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 45 pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 088 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 828,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 798,20 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 088 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 088 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy ze dne 22. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč za celkové náklady ve výši 6 652 Kč sestávající z úroku ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 45 pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč.

6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný žije v nájemním bytě, je svobodný, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a v době žádosti o poskytnutí zápůjčky byl v domácnosti (mateřská dovolená). Měsíční příjem žalovaného činil 7 600 Kč, ostatní příjmy žalovaného činily 800 Kč, další příjmy domácnosti představovaly 8 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 6 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením složenek o výplatě rodičovské podpory a příspěvku na dítě.

7. Ze složenek za období červenec a srpen 2019 soud zjistil, že žalovaný byl poživatelem rodičovské podpory ve výši 7 600 Kč měsíčně a příspěvku na dítě ve výši 500 Kč měsíčně.

8. Z přehledu plateb se podává, že dluh žalovaného na jistině ke dni 27. 8. 2006 činil 6 088 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že s účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 6. 1. 2021.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

13. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

23. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je rodičovský příspěvek a přídavky na dítě, (doloženo složenkami). Žalovaný sice své pravidelné příjmy vyčíslil částkou 16 400 Kč, další příjem domácnosti však ze strany právního předchůdce žalobce nebyl vůbec ověřován, ve zbylé části pak byl příjem tvořen pouze rodičovskými dávkami a příspěvkem na dítě, což je příjem, které nenáleží žalovanému, nýbrž nezaopatřenému dítěti. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem, právní předchůdce žalobce se vůbec nezajímal, zda tyto výdaje představují náklady na bydlení, osobní potřeby žalované, potřeby domácnosti či nezaopatřeného dítěte, či se jedná o jiné výdaje.

24. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).

25. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 6 088 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

27. Ve zbytku nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 828,81 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 088 Kč od 19. 12. 2020 do soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 6 088 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 828,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 798,20 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 088 Kč od 19. 12. 2020 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 2 641,02 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 088 Kč od 19. 12. 2020 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 910,69 Kč, tj. částka v celkové výši 11 266,72 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 7 796,89 Kč (6 088 Kč + 798,20 Kč + 910,69 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 3 469,83 Kč (828,81 Kč + 2 641,02 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 69,2 % předmětu řízení, v 30,8 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 38,4 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: ⟪LB:lb_001⟫ - zaplacený soudní poplatkem ve výši 1 000 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), ⟪LB:lb_003⟫ - paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), ⟪LB:lb_004⟫ - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 189 Kč.

Celkem náklady žalobce činí 2 089 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 802 Kč, která odpovídá 38,4 % účelně vynaložených nákladů řízení.

29. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV., aby uhradil na účet soudu soudní poplatek za řízení ve výši 600 Kč

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.