MSBR 34 C 250/2021-25

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 3 779 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 14.8.2015 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 779 Kč zaplatit s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 779 Kč od 14.8.2015 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 876 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 18. 6. 2021, doplněnou o podání ze dne 21. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 779 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 14. 7. 2015 s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, online prostřednictvím webové stránky webová adresa smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce téhož dne poukázal na účet uvedený žalovaným 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 13. 8. 2015 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 779 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil ničeho, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Z rámcové smlouvy č. anonymizováno uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 3 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 13. 8. 2015 spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 779 Kč. Částka ve výši 3 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem č. variabilní symbol dne 14. 7. 2015.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobce; žalovaného o této skutečnosti informoval právní předchůdce žalobce přípisem ze dne 2. 2. 2021 a současně žalovaného vyzval k úhradě dluhu v celkové výši 11 815,25 Kč do 3 dnů. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 2. 2. 2021. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

15. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

16. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace dostupné z rejstříku ISI, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. V posuzované věci však právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr.

17. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezkoumal výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).

18. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - číslo a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 3 000 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

20. Ve zbytku nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 779 Kč soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o poplatku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 779 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 779 Kč od 14. 8. 2015 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 2 083,60 Kč, tj. částky ve výši 5 862,60 Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 4 654,10 Kč (8 000 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 8. 2015 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 1 654,10 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 1 208,50 Kč (779 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 779 Kč od 14. 8. 2015 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 429,50 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 79,4 % předmětu řízení, v 20,6 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 58,8 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: ⟪LB:lb_001⟫ - zaplacený soudní poplatkem ve výši 400 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), ⟪LB:lb_003⟫ - paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ⟪LB:lb_004⟫ - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 189 Kč.

Celkem náklady žalobce činí 1 489 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 876 Kč, která odpovídá 58,8 % účelně vynaložených nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.