MSBR 33 C 216/2024-24

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného., IČO: IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o určení neoprávněnosti provozu druhého vážního zařízení

I. Žaloba na určení, že žalovaný po dobu trvání platnosti Smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 (ve znění pozdějších dodatků), není oprávněn provozovat vážní zařízení – automobilovou mostovou váhu Anonymizováno Anonymizováno, umístěnou na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa, a to k činnostem, které má pro žalovaného podle Smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 (ve znění pozdějších dodatků) zajišťovat žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou dne 7. 8. 2024 se žalobce domáhala určení, že žalovaný po dobu trvání platnosti Smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 (ve znění pozdějších dodatků), není oprávněn provozovat vážní zařízení – automobilovou mostovou váhu Anonymizováno, umístěnou na pozemku parc. č. adresa, a to k činnostem, které má pro žalovaného podle Smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 (ve znění pozdějších dodatků) zajišťovat žalobce. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 26. 3. 2004 uzavřená smlouva o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství, na základě které je žalobce mimo jiného povinen zajišťovat certifikované vážení odpadů a jiných schválených materiálů navážených do areálu žalovaného, zajišťovat průběžnou kontrolu navrženého odpadu, odborný dohled nad kontrolou a evidencí takového odpadu a zpracování ročního hlášení produkce odpadů. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že žalobci při plnění jeho smluvních povinností poskytne potřebnou součinnost. Žalovaný u areálu vybudoval výše uvedenou váhu a snaží se docílit změny provozního řádu tak, aby k vážení odpadu bylo možno používat i tuto druhou váhu. Na základě obsahu smlouvy a obchodních zvyklostí vzniklých mezi účastníky za 20 let vztahu žalobce dospěl k závěru, že smlouva o poskytování služeb je smlouvou exkluzivní a žalovaný nemůže služby uvedené ve smlouvě poptávat jinde nebo je sám uskutečňovat. Používáním druhé váhy by žalovaný znemožnil žalobci vykonávat prakticky veškeré jeho zásadní smluvní povinnosti. Žalovaný k používání druhé váhy není motivován jakýmkoliv legitimním cílem a uvedením váhy do provozu usiluje toliko o poškození žalobce a zhoršení jeho právního postavení. Žalobce se tak nalézá v právně nejistém postavení, kdy není jasné, jaké povinnosti má žalobce a žalovaný dle smlouvy plnit. Žalobce nemá jiné právní prostředky k tomu, aby zabránil žalovanému ve zprovoznění váhy. Výše uvedené určení má dále předejít jiným právním sporům mezi účastníky.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Žalovaný má za to, že ve věci není dán naléhavý právní zájem na určení. Smlouva mezi účastníky je nadále platná a účinná a na její platnosti se tímto řízením nemůže ničeho změnit. Ve věci se nejedná o nejistotu postavení účastníků ale on na jistotu žaloby. Žalobce se může domáhat nápravy žalobou z jiného právního důvodu než li žalobu určovací. Mezi účastníky již probíhají spory na náhradu škody za ukládku odpadu z jiného vážního zařízení. Smlouva neobsahuje žádné omezující ujednání o exkluzivitě. Žalovaný rozporuje, že by z obchodních zvyklostí mezi účastníky vyplývala jakákoliv exkluzivita jejich závazku. Povinnost žalovaného poptávat ve smlouvě uvedené služby výlučně u žalobce pak nelze dovozovat ani z dosavadního znění provozního řádu. K instalaci váhy žalovaného vedla očekávaná potřeba navýšení kapacit v důsledku stavebních akcí ve městě Brně, dále pak potřeba ukládky zeminy v rámci rekultivace a prodloužení provozní doby i na víkendy. Legitimnost těchto podnikatelských záměrů nemá žalobce právo hodnotit. Záměrem žalobce je pouze zablokovat správní řízení ohledně povolení provozu váhy, které se mu doposavad běžnou cestou zablokovat nepodařilo.

3. Z provedených písemných důkazů, a to ohlášení změny provozního řádu ze dne 26. 2. 2024 včetně příloh, smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 včetně dodatků ze dne 2. 4. 2004, 29. 3. 2004, 21. 3. 2005 a 31. 1. 2005, provozního řádu Pískovny ze srpna 2022 včetně příloh, dodatku č. hodnota provozního řádu z května 2022, předžalobní výzvy ze dne 24. 8. 2023, vyjádření se k předžalobní výzvě ze dne 30. 8. 2023, vyjádření k žádosti o přerušení řízení ze dne 28. 8. 2024, žalobního návrhu sp. zn. 17 C 250/2024 a žalobního návrhu sp. zn. 104 C 186/2024, soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z ohlášení změny provozního řádu vyplynulo, že se žalovaný snaží dosáhnout změny provozního řádu tak, aby byla v řádu zohledněna výstavba druhého vážního zařízení určeného pro zjišťování hmotnosti využívaných odpadů.

5. Ze smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství včetně dodatků vyplynulo, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se mimo jiné žalobce zavázal žalovanému poskytnout službu zpracování návrhu základních technických a organizačních opatření k bezkonfliktnímu zabezpečení odpadového hospodářství v provozovně, zajištění dokumentace o kvalitě navážených odpadů (materiálů) od smluvních partnerů zadavatele, kontrolu a evidenci navážených odpadů a schválených materiálů, zajištění certifikovaného vážení odpadů, zajištění průběžné kontroly navážených odpadů se zaměřením na jejich kvalitu a vlastnosti, zajištění odborného dohledu nad kontrolou a evidenci navážených odpadů, zajištění vedení evidence odpadů, předávání údajů z průběžné evidence o kontrole navržených materiálů, a to v souladu s platnou legislativou. Žalovaný se zavázal poskytnout žalobci součinnost, zejména předložit poskytovateli potřebné dokumenty a poskytnout na požádání potřebná doplňující vysvětlení. Účastníci si ujednali odměnu za poskytnuté služby v paušální výši 98 000 Kč měsíčně a dále ve výši 5 Kč za jednu tunu dovezeného a zváženého odpadu za kontrolu a evidenci neuvážených odpadů. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 1. 5. 2034.

6. Provozní řád včetně příloh a dodatků popisuje váhu žalobce jako zařízení určené pro přejímku odpadu v pískovně. Přejímku a kontrolu odpadu provádějí pracovníci pískovny v součinnosti se zaměstnanci žalobce.

7. Z návrhu sp. zn. 17 C 250/2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky je u zdejšího soudu veden spor na zaplacení částky 6 389 Kč jako náhrady právního zastoupení žalobce za spor v souvislosti s odstávkou provozu u skládky odpadu ze dne 23. 7. 2024, která byla nařízená s ohledem na nutnost provedení sanace části prostoru pískovny, v němž měl být uložen neoprávněný návoz odpadu.

8. Z návrhu sp. zn. 104 C 186/2024 soud zjistil, že mezi účastníky je u zdejšího soudu veden spor na zaplacení částky 105 709,06 Kč jako nároků žalobce na zaplacení odměny dle výše uvedené smlouvy za odpad zvážený na váze třetí osoby a dovezený do areálu pískovny bez zvážení vahou žalobce.

9. Žalobce předžalobní výzvou vyzval žalovaného ke zdržení se instalace druhého vážního zařízení, neboť takovým jednáním dojde k porušení povinnosti poskytování součinnosti ze strany žalovaného dle smlouvy. Žalovaný na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 30. 8. 2023.

10. Soud neprovedl důkaz výslechem právnická osoba a jméno FO a dokumenty, z nichž je seznatelný počet návozů realizovaných v letošním roce a počet návozů z let předcházejících, když má skutkový stav již za dostatečně prokázaný provedenými důkazními prostředky.

11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Před rozhodováním o meritu věci je tak nutné se nejdříve zabývat otázkou, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobce.

14. „Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti.” (R 17/72).

15. „Naléhavý právní zájem na určení je dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (a naopak určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky).“ (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdon 1338/96).

16. „Z pohledu naléhavého právního zájmu na určení v řízení podle § 80 písm. c) o.s.ř. není důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení; rozhodující je, zda vůbec (objektivně) by případně úspěšná určovací žaloba mohla naplnit požadavky vyplývající z ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. Tento cíl může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, je závislé především na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného právního základu odvíjeny. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku - § 154 odst. 1 o. s. ř..“ (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 11. 1. 2011).

17. „Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95).“ (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, ze dne 10. 2. 2016).

18. Žalobce svůj naléhavý právní zájem odůvodnil tím, že se žalobce nalézá v právně nejistém postavení, kdy není jasné, jaké povinnosti má žalobce a žalovaný dle smlouvy plnit. Dále žalobce nemá jiné právní prostředky k tomu, aby zabránil žalovanému ve zprovoznění váhy. A nakonec výše uvedené určení má dále předejít jiným právním sporům mezi účastníky.

19. Ze samotného obsahu smlouvy nevyplývá, zda smluvní vztah mezi účastníky počítá s tím, že by žalovaný jako zadavatel poptával služby uvedené ve smlouvě jinde, či že by je sám realizoval bez využití žalobce jako poskytovatele. V situaci, kdy žalovaný buduje váhu, aby alespoň část služeb, které v minulosti poptával u žalobce, realizoval sám na této nové váze, se tak účastníci ocitají v nejistém právním postavení. Mezi účastníky však aktuálně již probíhají spory, které se více či méně dotýkají samotné smlouvy a interpretace jejího obsahu (spor o odměnu za kontrolu odpadu naváženého na váze třetí osoby, spor vyplývající ze sporu ohledně nesplnění kontroly odpadu), aniž by se vztahovaly k užívání předmětné váhy. Již z této skutečnosti je jasný závěr, že určení, že žalovaný předmětnou váhu nemůže používat, navíc ve velmi rozsáhlém a přitom velmi obecně definovaném rozsahu - k činnostem, které má pro žalovaného podle smlouvy zajišťovat žalobce, tuto nejistotu právního postavení účastníků smlouvy nemůže odstranit. Z takového určení nevyplyne, k jaké činnosti žalovaný váhu používat může a k jaké ne, resp. neurčuje jaké činnosti pro žalovaného žalobce dle smlouvy má zajišťovat a jaké ne, a dá se předpokládat, že by tato otázka vyvolala další spory mezi účastníky.

20. Předmětná váha není příčinou nejistoty právního postavení účastníků, ale jejím symptomem. Případné užívání nebo neužívání váhy je pouze malou částí vyššího celku, ze kterého daný problém vyplývá. Určení, že žalovaný není oprávněn váhu používat, by tak odstranil aktuální bod sváru mezi účastníky, ale nevyřešil by jádro sporu, teda zjednodušeně otázku, zda musí žalovaný vážit pouze u žalobce. Pokud by žalovaný pak vážil u třetí osoby nebo by například ad absurdum vybudoval třetí váhu, vzniknul by mezi účastníky obdobný spor. Preventivní charakter takto koncipované žaloby na určení je tak minimální. Přesvědčení žalobce, že dané určení předejde jiným právním sporům mezi účastníky a že s jeho pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, je tak liché.

21. Z obsahu vyjádření žalobce vyplývá, že jeho hlavní motivací k podání této žaloby je zabránění žalovanému ve zprovoznění předmětné váhy a že jiný právní prostředek k tomuto cíli nemá. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na samotný obsah petitu, který lze snadno přetvořit na žalobu na plnění, resp. na zdržení se, i obsah předžalobní výzvy, která také spíše směřuje k žalobě na zdržení se, je i toto tvrzení žalobce liché. Žaloba na plnění by v tomto směru více vystihovala obsah nároku žalobce na postihnutí konkrétní sporné situace mezi účastníky oproti určení obecného rámce právního vztahu mezi účastníky (viz odstavec 20. odůvodnění). Soud tímto nepředjímá výsledek takto podané žaloby.

22. S ohledem na výše uvedené tak soud učinil závěr, že zde není dán naléhavý právní zájem dle ust. § 80 o.s.ř. a žalobu zamítnul.

23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalovaného spočívají v odměně právního zástupce žalovaného ve výši 7 400 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 3 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za dva úkony právní služby po 3 700 Kč, dále za dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání. Celkem se jedná o částku 8 300 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.