MSPH 13 Co 285/2025-300

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Pavla Vlacha ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ 3. Jméno žalované C, narozená Datum narození žalované C ⟪LB:lb_011⟫ bytem Adresa žalované C ⟪LB:lb_012⟫ 4. Jméno žalované D, narozený Datum narození žalované D ⟪LB:lb_013⟫ bytem Adresa žalované D ⟪LB:lb_014⟫ ¨ 5. Jméno žalované E, narozená Datum narození žalované E ⟪LB:lb_015⟫ bytem Adresa žalované E ⟪LB:lb_016⟫ 6. Jméno žalované F, narozená Datum narození žalované F ⟪LB:lb_017⟫ bytem Adresa žalované F ⟪LB:lb_018⟫ všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_019⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_020⟫ o náhradu škody za nezákonné jednání žalovaných, ⟪LB:lb_021⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. dubna 2025, č.j. 12C 42/2022-198

I. Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e.

II. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných náhrady škody, nemajetkové újmy, ušlého zisku a bezdůvodného obohacení a žalovaným nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Rozhodl tak o žalobě došlé soudu dne 4.4.2022 a doplněné podáním z 9.2.2023, jíž se žalobce domáhal po žalovaných náhrady majetkové újmy a ušlého zisku „dle spravedlivého uvážení soudu“, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve výši stanovené znaleckým posudkem a vydání bezdůvodného obohacení ve výši, která bude specifikována dodatečně, když škoda měla být žalobci způsobena protiprávním jednáním žalovaných, neboť byl dne 19.12.2019 za účasti společnosti právnická osoba. a notáře „nelegálně“ vyklizen z bytu 2+1 v suterénu domu č.p. číslo v adresa ulici v adresa, jehož byl nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené 25.3.2013 a uplatněním zadržovacího práva v rozporu se zákonem k veškerým věcem v bytě se nacházejícím a bezdůvodné obohacení na straně žalovaných mělo vzniknout jím realizovanými platbami za byt i za prosinec 2019 a leden 2020.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením tamního soudu č.j. spisová značka ze dne 17.4.2019, které nabylo právní moci dne 8.8.2019, byla žalobci stanovena povinnost vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat žalovaným do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí (výrok I.) a žalovaným uhradit částku 160 000 Kč (výrok II.); žalobcovo dovolání proti pravomocnému zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti citovanému soudnímu smíru bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.9.2021, č.j. spisová značka, odmítnuto a že podle rozsudku téhož soudu I. stupně č.j. spisová značka ze dne 16.11.2023, který nabyl právní moci 22.12.2023, byly žalobcovy věci žalovanými zadrženy po právu jako využití zadržovacího práva. Z toho dovodil, že nároky uplatňované žalobcem v souvislosti se zadrženými věcmi z vyklizeného bytu by byly nedůvodné a že nároky odvozované ze samotného vyklizení bytu by byly minimálně významně oslabeny, neboť žalobci nesvědčil v době vyklizení žádný titul k užívání předmětného bytu, v době vyklizení byl již více než 2 měsíce v prodlení s jeho vyklizením a žalobce tak nemohl být ani právním držitelem bytu, neboť se nejednalo o držbu řádnou (§ 991 o. z.), poctivou (§ 992 o. z.) ani pravou (§ 993 o. z.) a nemohla mu svědčit ani tzv. držební ochrana (§ 1003 o. z.). Především však neshledal žalobu důvodnou pro nesplnění základních procesních povinností žalobcem, který -ač byl opakovaně veden k tomu, aby každý nárok alespoň rámcově vyčíslil, aby o něm bylo možné jednat a vést dokazování- ani přes poučení podle § 118a o. s. ř., kterého se mu dostalo při jednání konaném 5.12.2024, této své povinnosti nedostál a naposledy při jednání konaném 4.4.2025 své nároky výslovně odmítl specifikovat a ze své vůle tak odmítá splnit povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř., když uložení povinnosti žalobci k jejich náhradě žalovaným by s ohledem na jeho majetkové poměry postrádalo jakýkoli smysl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím ustanoveného mu zástupce pro řízení včas blanketní odvolání a v jeho dodatečném odůvodnění zrekapituloval důvody, pro které soud I. stupně žalobu zamítl. Namítal, že je cizinec s nedostatečnou znalostí českého jazyka a proto opakovaně požadoval právní zastoupení advokátem, s nímž je schopen efektivně komunikovat v angličtině, což mu nebylo zajištěno. Soudu I. stupně vytýkal neprovedení navržených důkazů, které byly zásadní pro objasnění skutkového stavu (lékařské zprávy, veterinární zprávy, výpisy z účtu, dokumentace zadržených věcí), nesprávné právní posouzení věci, neboť protiprávní jednání žalovaných zakládá odpovědnost za škodu a že nebylo reflektováno jeho tvrzení o bezdůvodném obohacení žalovaných. Navrhl proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

V jím samotném podaném odvolání žalobce podrobně rozvedl svůj náhled na „český právní systém ustanovování advokátů soudem“ a na jeho zastupování ustanoveným mu zástupcem tituly před jménem jméno FO, advokátem, na počátku řízení, který neuměl anglicky a odmítl na případu pracovat; že mu orgán odepřela právníka a že český právní systém je velmi odlišný od toho, na který je zvyklý v západní Evropě. Domnívá se. že by rozhodnutí měla být zrušena., prohlášena za neplatná a soud by měl začít znovu od začátku. V dalším podání uvedl mj., že zablokování a zabavení všech jeho osobních věcí a věcí jeho psa bylo nezákonné; notář přítomný při uzamčení vyplnil nesprávný typ notářského zápisu a nezaznamenal asi 96% přítomných věcí; přítomná orgán odmítla jeho žádosti a právo získat osobní věci a věci potřebné k obživě; byly mu předány pouze 4 věci ze stovek požadovaných; nikdy žádné položky neodmítl převzít; svépomoc byla načasována pro maximální krutost a sadismus; vydělával slušné peníze a budoval firmu s celosvětovým renomé; že jeho zdravotní stav se začal okamžitě zhoršovat v důsledku stresu a smrti jeho psa a dále uvedl, v čem spočívá nesprávnost postupu soudu I. stupně a jeho skutkových a právních závěrů.

Žalovaní ve svém písemném vyjádření uvedli, že žalobcovo odvolání považují za nesrozumitelné a zmatečné, přičemž většina v něm obsažených tvrzení je irelevantní a netýká se projednávané věci a zbývající námitky pouze opakují tvrzení, kterými se soud I. stupně již zabýval a které správně vyhodnotil jako nedůvodné. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobce v řízení neunesl povinnost tvrzení a povinnost důkazní, přestože byl opakovaně vyzýván k jejich splnění a poučován o následcích jejich nesplnění. V řízení před soudem I. stupně byly dostatečně vyjasněny veškeré podstatné skutkové i právní otázky a žalobce ani v odvolání neuvádí žádné skutečnosti, které by mohly na věci cokoliv změnit. Všechna jeho tvrzení a námitky již byly soudem I. stupně projednány a vyřešeny a není důvod se jimi znovu zabývat. Rozhodnutí soudu je věcně správné a přezkoumatelné. Navrhli, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, od usnesení Městského soudu v adresa č.j. spisová značka ze dne 26.9.2023, kterým bylo změněno usnesení soudu I: stupně ze 7.3.2023, č.j. spisová značka tak že se žalobcova žaloba neodmítá, byl žalobce soudem I. stupně veden k doplnění žalobních tvrzení ohledně žalobou uplatněných dílčích nároků. Konkrétně tomu tak bylo při jednání konaném 5.12.2024, kdy se žalobci dostalo v přítomnosti ustanoveného mu zástupce pro řízení a ustanovené tlumočnice z anglického jazyka podrobného poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. v jakém směru je třeba žalobní tvrzení u každého dílčího nároku doplnit a současně byl poučen o následcích nebude-li této výzvě vyhověno. Nejenom, že tak žalobce neučinil ve stanovené mu lhůtě do 31.1.2025, ale neučinil tak ani při jednání konaném 4.4.2025, opět za přítomnosti jeho zástupce a ustanovené tlumočnice, kdy dokonce jeho zástupcem uváděnou výši ušlého výdělku a nákladů na léčení negoval a k tomu uvedl, že „nyní není schopen přesnou výši sdělit“, nemůže nyní specifikovat ani výši samotné věcné škody a výslovně uvedl, že „žalované částky nyní nedokáže specifikovat“. Za popsané situace proto soud I. stupně zcela důvodně přikročil k zamítnutí žaloby, neboť je vázán žalobním petitem a nemůže žalobci přiznat něco jiného nebo více než čeho se domáhá (§ 153 odst. 2 a § 152 odst. 2 o. s. ř.), když žalobce ani přes poskytnutí dostatečného časového prostoru a náležitém poučení chybějící žalobní tvrzení ohledně každého dílčího nároku v požadovaném směru, tak aby bylo nepochybné, co je předmětem řízení a o čem má soud rozhodovat, nedoplnil. Odvolací argumentace na tom nemůže ničeho změnit, když se s tímto důvodem, pro který soud I. stupně žalobu zamítl, míjí.

Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř. za situace, kdy žalovaní měli i v této fázi řízení úspěch a měli by tak právo na jejich náhradu, avšak odvolací soud shledal v celkových poměrech žalobce důvody hodné zvláštního zřetele, aby žalobcům byla náhrada těchto nákladů odepřena.

Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud České republiky na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu prvního stupně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.