MSPH 70 Co 185/2025-71

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika – orgán, IČO IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ jednající Jméno žalované ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 100 745 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. prosince 2024, č. j. 19 C 99/2016-1048,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100 745 Kč spolu se 14,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 8. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení v částce 4 700 Kč (výrok II.).

2. Žalobce požadoval náhradu škody, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro adresa v řízení sp. zn. spisová značka, konkrétně porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žaloba vycházela z tvrzení, že v řízení sp. zn. spisová značka došlo k průtahům, v jejichž důsledku žalobce po skončení řízení nemohl na žalované společnosti právnická osoba, vymoci náhradu nákladů řízení v částce 100 745 Kč, která mu byla přiznána rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 19. 8. 2022, č. j. spisová značka. Řízení sp. zn. spisová značka bylo zahájeno žalobou žalobce ze dne 22. 7. 2011, rozsudek Městského soudu v adresa č. j. spisová značka, se stal vykonatelným dne 30. 9. 2022. Ačkoli spol. právnická osoba, od zahájení řízení po dobu nejméně 8 let disponovala značným majetkem a ještě průběhu řízení realizovala developerský projekt výstavby 5 bytových domů o 30 bytových jednotkách, který byl zkolaudován v roce 2018, který následně postupně rozprodávala, v době, kdy žalobce vymáhal přiznanou pohledávku na nákladech řízení, již spol. právnická osoba, vlastnila pouze zbytkový pozemek veřejného prostranství mezi bytovými domy o výměře 13 m2, který byl jednak nezpeněžitelný a navíc byl již postižen jinou exekucí. Žalobce svou pohledávku vymáhal v exekuci vedené soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, pod sp. zn. spisová značka, dne 24. 9. 2023 jej ale soudní exekutor vyrozuměl, že pohledávka je nevymahatelná, neboť spol. právnická osoba, nevyvíjí žádnou ekonomickou aktivitu a nedisponuje majetkem, ze kterého by bylo možné vymáhanou povinnost uspokojit. Žalobce v řízení sp. zn. spisová značka označil průtahy v celkové délce 2 043 dní a tím, že pokud by k nim nedošlo, nabyl by výrok o nákladech řízení v rozsudku Městského soudu v adresa č. j. spisová značka vykonatelnosti nikoliv až dne 30. 9. 2022, ale již dne 25. 2. 2017. Nebýt průtahů, mohl žalobce svou pohledávku uplatnit ještě v době, kdy spol. právnická osoba, měla dostatečný majetek k jejímu uspokojení. Průtahy v řízení sp. zn. spisová značka tak byly dle žalobce rozhodující příčinou, pro kterou přišel o možnost uspokojení svého nároku na náhradu nákladů řízení. Stát tedy dle žalobce nepostupoval tak, aby mu poskytl ochranu jeho práva, a proto odpovídá za škodu vzniklou žalobci.

3. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka žalobce uplatnil vůči žalované spol. právnická osoba, nárok na odstranění vad nemovité věci a na zaplacení částky 1 463 627 Kč s příslušenstvím. V řízení soud prvního stupně zjistil průtahy, které řízení zatížily a způsobily jeho nepřiměřenou délku. V počátku řízení byl soud nečinný od 10. 1. 2012 do 7. 5. 2013 (tzn. 480 dnů). Druhý průtah soud prvního stupně spatřoval v období od 7. 5. 2013 do 22. 4. 2014, kdy byl řešen znalecký posudek, který však znalec nevyhotovil z důvodu nedostatku kvalifikace a byl tak bez dalšího zproštěn, současně bylo řešeno osvobození žalované od soudních poplatků, pokud by bylo postupováno v přiměřených lhůtách, měl být tento úsek řízení o 260 dnů kratší. Třetí průtažný úsek se v řízení vyskytl od 22. 4. 2014 do 1. 12. 2015, kdy se v řízení řešila pouze otázka vyhotovení znaleckého posudku, který byl opět zadán k tomu nekompetentnímu znalci a soud jej musel znaleckého úkolu zprostit, vyhledat nového znalce a tomuto následně prodlužoval lhůtu k vyhotovení znaleckého posudku, přiměřenou dobou této fáze řízení mělo být dle soudu prvního stupně 180 dní, místo skutečně realizovaných 588 dnů, průtah tak trval 408 dnů. Konečně čtvrtý z průtahů shledal soud prvního stupně v období od 17. 12. 2015 do 8. 9. 2016, kdy se v řízení kromě odročení jednání na žádost žalované a rozeslání vyjádření účastníků nic nedělo, namísto 266 dní by bylo odpovídajících dnů 90, průtah tedy trval 176 dní. Další úseky řízení soud prvního stupně na rozdíl od žalobce za průtažné nepovažoval, uvedl, že řízení bylo zatíženo průtahy v rozsahu 1170 dnů. Z toho soud prvního stupně dovodil, že pokud by Obvodní soud pro adresa postupoval v řízení plynule, mohlo řízení skončit dne 11. 4. 2019. Současně soud prvního stupně z výpisů z katastru nemovitostí zjistil, že v roce 2019 vlastnila spol. právnická osoba, ještě nemovitý majetek, z nějž by mohla být pohledávka žalobce na nákladech řízení plně uspokojena. Soud prvního stupně proto přisvědčil žalobci v tom, že mu v důsledku průtahů v řízení sp. zn. spisová značka vznikla škoda, představující soudem přiznané náklady řízení, kterých se však již ani exekučně nemohl domoci, na základě toho žalobě vyhověl.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná včasným odvoláním. Za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně o existenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nepřiměřenou délkou řízení sp. zn. spisová značka. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, která je ustálena v závěru, že odpovědnost státu za škodu spočívající ve ztrátě pohledávky (nebo její reálné vymahatelnosti) způsobenou průtahy v soudním řízení je dána pouze tehdy, pokud nečinnost soudu v tomto řízení byla rozhodující příčinou, pro kterou oprávněná osoba přišla o možnost uspokojení svého nároku, tedy že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo (oprávněná osoba by svou pohledávku vůči povinné osobě úspěšně vymohla). Žalovaná namítala, že příčinou zmaření uspokojení pohledávky žalobce nemůže být nepřiměřená délka řízení za situace, kdy žalobce ochraně svých práv nevěnoval náležitou pozornost, a nevyužil prostředků, které mu k tomu právo nabízí (např. mohl podat návrh na vydání předběžného opatření). Nepřiměřená délka řízení sp. zn. spisová značka žalobci nebránila v ochraně jeho práv a využití zákonných prostředků za tímto účelem, jimiž mohl převodům nemovitých věcí z vlastnictví svého dlužníka (spol. právnická osoba) do vlastnictví třetích osob zabránit. To dle žalované platí tím spíše, že v řízení sp. zn. spisová značka byly dány důvody domnívat se, že se dlužník bude chtít vyhnout plnění, že spol. právnická osoba, již v průběhu řízení tvrdila svoji tíživou finanční situaci a žádala o osvobození od soudních poplatků, současně sám žalobce vyjadřoval obavy z protahování řízení. Žalovaná tak vyjádřila přesvědčení, že vznik škody na straně žalobce nebyl v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení sp. zn. spisová značka, a tedy že není dán jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu za škodu. Žalovaná dále namítala, že v řízení sp. zn. spisová značka nebyly dány zaviněné (resp. zbytečné) průtahy, které by bylo možné od celkové délky řízení odečíst pro účely tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky, resp. nebyly dány zaviněné průtahy v rozsahu 1170 dnů, jak je v napadeném rozsudku vymezil soud prvního stupně. Žalovaná uvedla ve vztahu k prvnímu ze soudem označených období, v němž došlo k průtahům, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil, že první jednání ve věci bylo odročeno z objektivních důvodů spočívajících ve zdravotním stavu vyřizující soudkyně, což je o objektivní okolnost, v níž nelze shledat zavinění na straně státu. Žalovaná připustila, že druhé jednání ve věci bylo nařízeno s jistým časovým odstupem od jednání prvního, nicméně v období od 7. 5. 2013 (1. jednání ve věci) do 22. 4. 2014 (2. jednání ve věci) byl vyřizující soud aktivní, když v té době řešil znalecké otázky, ustanovení znalce, zabýval se žádostí žalované o osvobození od soudních poplatků, vyzýval účastníky k předložení listin a účastníci se k výzvě soudu vyjadřovali, to vše v přiměřených časových rozestupech mezi jednotlivými úkony, dle žalované tak v tomto období zaviněné průtahy spatřovat nelze, natožpak v rozsahu 260 dnů. Rovněž ve třetím časovém úseku, v němž soud prvního stupně shledal průtahy od 22. 4. 2014 (2. jednání ve věci) do 1. 12. 2015 (3. jednání ve věci), nebyl vyřizující soud nečinný, když žalobce v tomto období doplňoval svá tvrzení na výzvu soudu, soud se zabýval zálohami na znalecký posudek, změnou v osobě ustanoveného znalce, upřesněním zadání znaleckého zkoumání, spis byl předán znalci, který opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku z důvodu jeho vytíženosti (tedy nikoli z důvodů na straně soudu), jednotlivé úkony vyřizujícího soudu na sebe časově navazovaly v přiměřených lhůtách, tudíž dle žalované závěr soudu prvního stupně o průtazích v tomto období v délce 408 dnů není správný. Ani v posledním ze soudem prvního stupně zmiňovaných období od 17. 12. 2015 (4. jednání ve věci) do 8. 9. 2016 (5. jednání ve věci) dle názoru žalované nelze spatřovat průtahy v délce celých 176 dnů, když v tomto období se účastníci řízení písemně vyjadřovali a jednání bylo odročeno na žádost žalované z objektivního důvodu úmrtí jejího jednatele. Žalovaná soudu prvního stupně vytkla, že jednotlivá období průtahů nesprávně vyhodnotil, když dostatečně nezohlednil všechny okolnosti daného řízení. Žalovaná také upozornila, že součet jednotlivých průtahů shledaných soudem prvního stupně (480 dnů + 260 dnů + 408 dnů + 176 dnů) se nerovná 1 170 dnům a není ani zřejmé, od jakého data soud prvního stupně tento počet dnů odečetl, když došel k závěru, že řízení sp. zn. spisová značka by v případě absence průtahů mělo skončit nejpozději k datu 11. 4. 2019. Žalovaná také poukázala na povahu tvrzené zmařené pohledávky, tedy soudem přiznanou náhradu nákladů řízení sp. zn. spisová značka, která vznikla až právní mocí rozsudku Městského soudu v adresa ze dne 19. 8. 2022, č. j. spisová značka. Tato pohledávka tak vznikla (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) až po právní moci rozhodnutí ve věci samé. Žalobce tak v důsledku tvrzených průtahů v namítaném řízení nemohl ztratit pohledávku, která před koncem řízení neexistovala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání odmítl námitku žalované, že není dána příčinná souvislost mezi škodou, která mu vznikla, a průtahy v řízení sp. zn. spisová značka. Poukázal také na to, že nikdy netvrdil, že spol. právnická osoba, účelově vyváděla nemovitý majetek, aby se vyhnula plnění závazků vůči žalobci, pouze tvrdil, že v průběhu řízení realizovala developerský projekt (výstavbu 5 bytových domů o 30 bytových jednotkách) zkolaudovaný v roce 2018, který následně postupně rozprodávala. Žalobce zdůraznil, že nebylo reálné, aby se v řízení domohl vydání předběžného opatření za situace, kdy všechny nároky žalobce z předcházejícího rozsudku byly spol. právnická osoba, uhrazeny. K hodnocení průtahů v řízení sp. zn. spisová značka žalobce zopakoval, že ve všech čtyřech obdobích, v nichž soud prvního stupně průtahy shledal, skutečně k průtahům došlo, přitom soud prvního stupně dostatečně zhodnotil i úkony, které byly v těchto obdobích soudem vykonány. Žalobce dále upozornil, že rozsudek soudu prvního stupně obsahuje nesrovnalosti ve výpočtech, v protokolu z jednání konaného dne 6. 3. 2025 soud prvního stupně konstatoval, že v řízení došlo ke čtyřem průtahům v trvání 480, 260, 408 a 120 dnů, což v součtu činí 1 268 dnů. Po odečtení 1 268 dnů od data právní moci výroku, kterým byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, tj. 30. 9. 2022, soud prvního stupně konstatoval, že řízení mohlo trvat do 11. 4. 2019. V odůvodnění napadeného rozsudku však soud prvního stupně odchylně od výše uvedeného protokolu uvedl, že v řízení došlo ke čtyřem průtahům v trvání 480, 260, 408 a 176 dnů, což v součtu činí 1 170 dnů. Soud prvního stupně tedy v rozsudku učinil dvě chyby v psaní, resp. v počtech, a to uvedením čísla 176 namísto 120 a čísla 1 170 namísto 1 268, nicméně jeho závěr, že řízení mohlo skočit již 11. 4. 2019 je zcela korektní. Žalobce také zdůraznil, že v případě nabytí právní moci konečného rozhodnutí o nákladech řízení k 11. 4. 2019 by byla výše jeho pohledávky shodná, jako v případě nabytí právní moci k 30. 9. 2022, výši přiznané náhrady nákladů průtahy nemohly ovlivnit. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Judikatura již konstantně dovodila, že v případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení je třeba určit dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout, neboť bez tohoto určení není možné stanovit, ke kterému okamžiku má poškozený vázat svá tvrzení o tom, že měl vůči dlužníku pohledávku, jíž mohl reálně vymoci, pokud by řízení proběhlo bez průtahů. Proto v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nikoliv v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nedůvodné nečinnosti na straně soudu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, nebo ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3728/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013). Uvedené závěry pak shledal ústavně konformními i Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15).

8. Soud prvního stupně žalobce s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry poučil, že je nutno, aby označil, kde v řízení sp. zn. spisová značka spatřuje průtahy. Žalobce na výzvu soudu označil celkem osm úseků řízení, v nichž dle jeho názoru došlo k průtahům. Soud prvního stupně k důkazu provedl kompletní spis sp. zn. spisová značka, z nějž zjistil, že k průtahům došlo ve čtyřech obdobích (viz výše popsány v odst. 3). Od 10. 1. 2012 do 7. 5. 2013 byl soud v řízení sp. zn. spisová značka nečinný, ačkoli je pravdou, že tomu bylo z důvodu nemoci soudkyně, nemění to nic na tom, že je tato nečinnost po dobu 480 dnů přičitatelná státu. V dalším období od 7. 5. 2013 do 22. 4. 2014 byly sice soudem vykonány určité úkony jako bylo ustanovení znalce, vyřízení žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků aj., jak ale správně dovodil soud prvního stupně, provedené úkony by si za standartního postupu v řízení vyžádaly cca 90 dní, nikoli 350, tudíž 260 dní lze označit jako průtah. V třetím období, v němž soud prvního stupně shledal průtahy, od 22. 4. 2014 do 1. 12. 2015, nebyl vyřizující soud nečinný, průtah v řízení byl způsoben opakovanými žádostmi znalce o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, což je však opět okolnost přičitatelná státu. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když za přiměřenou dobou této fáze řízení považoval 180 dnů místo 588 dnů a shledal průtah v trvání 408 dnů. Poslední čtvrtý průtah shledal soud prvního stupně v období od 17. 12. 2015 do 8. 9. 2016, kdy se v řízení kromě odročení jednání na žádost žalovaného a rozeslání vyjádření účastníků protistranám nic nedělo. Nepřiměřeně dlouhá přitom byla doba mezi konáním jednání dne 17. 12. 2025 a dalším jednáním, které bylo nařízeno na 28. 7. 2016, prodleva cca 7 měsíců mezi jednáními není přiměřená, za standartního běhu věcí by neměla činit více než 3 měsíce. Tak vznikl průtah trvající cca 120 dnů, jak uvedl soud prvního stupně při jednání dne 6. 3. 2025. Jednání nařízené na 28. 7. 2016 sice bylo také odročeno, nicméně z akceptovatelného důvodu úmrtí jednatele žalované, což nelze přičítat státu, a další jednání bylo nařízeno v přiměřené době naAnonymizováno8. 9. 2016. Celkem tedy došlo v řízení sp. zn. spisová značka k průtahům v trvání 1 268 dnů (480 + 260 + 408 + 120 dnů). Nebýt těchto průtahů, skončilo by řízení o cca 3 a půl roku dříve, tedy nikoli k 30. 9. 2022, ale cca v první polovině roku 2019. Tento závěr soudu prvního stupně je správný bez ohledu na chybu v součtech, na kterou obě strany upozorňovaly. Námitka žalované, že k relevantním průtahům v řízení sp. zn. spisová značka nedošlo, nemohla na základě správných skutkových zjištění soudu prvního stupně obstát. Totéž platí o námitce žalované, že pohledávka žalobce na nákladech řízení vznikla až právní mocí a vykonatelností konečného rozhodnutí ve věci k 30. 9. 2022. Je pravdou, že pohledávka na nákladech řízení vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu, v tomto případě, ale měl soud za řádného běhu věcí, pokud by nedošlo k průtahům rozhodnout, o cca 3 a půl roku dříve. Výše přiznaných nákladů řízení by přitom byla zcela shodná.

9. Současně soud prvního stupně zjistil z provedených listinných důkazů (výpisů z katastru nemovitostí a kupních smluv), že v první polovině roku 2019 měla spol. právnická osoba, ještě nemovitý majetek, který by k uspokojení pohledávky žalobce zcela jistě dostačoval. Zatímco v roce 2022, kdy žalobce teprve mohl začít svou pohledávku vymáhat, již žádný majetek neměla, jak bylo prokázáno ze sdělení soudního exekutora.

10. V řízení před soudem prvního stupně tedy bylo prokázáno, že v řízení sp. zn. spisová značka došlo k průtahům v jejichž důsledku se pohledávka žalobce na náhradu nákladů řízení stala splatnou až v době, kdy již spol. právnická osoba, neměla majetek, z nějž by ji bylo možno uspokojit. Zatímco v případě, kdy by bylo řízení bez průtahů a skončilo o cca 3 a půl roku dříve, žalobce by byl schopen svou pohledávku uspokojit z majetku spol. právnická osoba Žalobci tak v příčinné souvislosti s průtahy v řízení sp. zn. spisová značka vznikla škoda, za kterou žalovaná odpovídá dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

11. Námitku žalované, že žalobce mohl zabránit ztrátě majetku spol. právnická osoba, pokud by v řízení sp. zn. spisová značka podal návrh na nařízení předběžného opatření, odvolací soud rovněž hodnotil jako nedůvodnou. V případě, že dosud nebyl vydán exekuční titul, je vydání předběžného opatření k zajištění budoucího výkonu rozhodnutí sice možné, ale představuje zcela výjimečné opatření, které musí být odůvodněné mimořádnými okolnostmi případu (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 423). Pohledávka žalobce sestávala z budoucích nákladů řízení, další jeho pohledávky, které v řízení sp. zn. spisová značka uplatnil, a které mu byly částečně přiznány, žalobce v roce 2019 v plném rozsahu vymohl. Nařízení předběžného opaření, i pokud by žalobce návrh na jeho nařízení podal, se tedy jeví jako zcela nepravděpodobné, žalobci tudíž nelze vytknout, že návrh na nařízení předběžného opatření nepodal.

12. Odvolací soud tak z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího výroku o nákladech řízení.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení procesně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada za dva úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. a to za vyjádření k odvolání a účast na jednání, celkem 600 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).