MSPH 70 Co 294/2025-124

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce, narozená Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 189 399,38 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. července 2025, č. j. 27 C 452/2023-106,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé I. v napadeném rozsahu co do částky 175 473,38 Kč s příslušenstvím, ve výroku o věci samé II. a ve výroku III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s požadavkem na uložení povinnosti žalované zaplatit a) žalobci částku 189 399,38 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a b) žalobkyni částku 2 171 Kč s příslušenstvím (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Posledním výrokem soud prvního stupně určil, že po právní moci rozsudku bude vrácena žalobcům část zálohy ve výši 8 800 Kč,Anonymizovánokterou zaplatili na náklady důkazu znaleckým posudkem (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali na žalované vyplacení pojistného plnění za újmu, která jim dle žalobních tvrzení měla vzniknout v důsledku dopravní nehody, kterou dne 23. 11. 2019 zavinil řidič vozidla tov. zn. název, reg. zn. SPZ, jež bylo pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované. Žalobce a) požadoval zaplatit částku 91 353,38 Kč za ztrátu na výdělku za období od 24. 11. 2019 do 3. 5. 2020, kdy byl v pracovní neschopnosti, částku 82 901 Kč jako bolestné dle posudku tituly před jménem jméno FO, částku 2 436 Kč a částku 11 490 Kč jako škodu na věci (bunda a mobilní telefon) a částku 1 219 Kč za náklady za odtah vozidla. Žalobkyně b) požadovala zaplatit částku 2 171 Kč jako ztrátu na výdělku za dobu od 27. 11. 2019 do 5. 12. 2019, kdy osobně pečovala o žalobce a). Oba žalobci dále požadovali zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů na konzultační a znaleckou činnost související s vypracováním posudku o bolestném ve výši 1 000 Kč.

3. Žalovaná namítla promlčení uplatněných nároků.

4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků ohledně průběhu dopravní nehody, utrpěných zranění žalobce i pojištění škůdce u žalované, tedy že dne 23. 11. 2019 řidič vozidla tov. zn. název, reg. zn. SPZ, které bylo pojištěno pro odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla u žalované, zavinil dopravní nehodu, při níž žalobce utrpěl mimo jiné zlomeninu bederního obratle L1 a L3 a zlomeninu příčného výběžku L1 a L2 vlevo. Léčení proběhlo obvyklým konzervativním způsobem a po obvyklou dobu cca 6 měsíců. Ke dni 26. 5. 2020 byla léčba definitivně ukončena a stav žalobce a) bylo možno od uvedeného dne považovat za stabilizovaný.

5. Po právním posouzení podle § 619 odst. 1, § 620 odst. 1, § 626, § 629 odst. 1 a § 635 odst. 2 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že nároky obou žalobců jsou promlčené ve tříleté promlčecí lhůtě. Ta počala u práva na náhradu za škodu na věcech běžet bezprostředně po dopravní nehodě a uplynula dne 24. 11. 2022, u práva na náhradu nákladů na odtah vozidla začala běžet od vystavení faktury dne 25. 11. 2019 a uplynula tak dne 25. 11. 2022. Povědomost o ušlém výdělku žalobce a) získal nejpozději po obdržení poslední dávky nemocenské, tj. ke dni 29. 5. 2020, tedy promlčecí lhůta u tohoto nároku uplynula dne 29. 5. 2023, ke stabilizaci bolesti došlo u žalobce a) ke dni 26. 5. 2020, tedy tento nárokem byl promlčen ke dni 26. 5. 2023. Žalobkyně b) měla povědomí o výši ušlého výdělku i o osobě povinné k jeho náhradě ode dne, kdy obdržela ošetřovné, tj. od 7. 1. 2020, tedy její právo na náhradu se promlčelo ke dni 7. 1. 2023. Za situace, že žalobci podali žalobu dne 28. 11. 2023, soud prvního stupně uzavřel, že u všech uplatněných nároků došlo k jejich promlčení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala.

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobci v rozsahu částky 175 473,38 Kč s příslušenstvím, tj. vyjma požadavku na náhradu za škody na věcech, včasným odvoláním, v němž odmítli závěr soudu prvního stupně o promlčení nadále jimi požadovaných nároků. Vyjádřili názor, že smyslem odlišné úpravy promlčecí doby dle § 626 o. z. je poskytnout poškozeným delší časový úsek k uplatnění jejich práv na náhradu újmy, neboť v mnohých případech dochází k dlouhodobé rekonvalescenci, jinak by tato úprava postrádala smysl. Za situace, že dle této úpravy tříletá promlčecí doba začíná běžet jeden rok od pojistné události, pak se právo žalobce a) na náhradu škody na věcech začalo promlčovat rok po dni, kdy došlo k dopravní nehodě, a je tak opravdu promlčeno. U ostatních práv však žalobci s promlčením nesouhlasí, neboť právo na náhradu nákladů za odtah vozidla se začalo promlčovat rok po úhradě faktury, tj. 29.11.2020, a promlčecí lhůta tak by dle žalobců měla marně uplynout 29. 11. 2023, právo na bolestné se začalo promlčovat rok po ustálení zdravotního stavu, tj. 26. 5. 2021, tedy promlčecí lhůta by měla marně uplynout 26. 5. 2024, právo na náhradu ztráty na výdělku žalobce a) se začalo promlčovat rok po vyplacení poslední dávky nemocenského pojištění, tj. 29. 5. 2021, a promlčecí lhůta by měla marně uplynout 29. 5. 2024, a také právo na náhradu ztráty na výdělku žalobkyně b) se začalo promlčovat rok po vyplacení ošetřovného, tj. 7. 1. 2021, a promlčecí lhůta by měla marně uplynout 7. 1. 2024. Ke dni podání žaloby tedy uvedené nároky promlčeny nebyly. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě ohledně nepromlčených nároků vyhověl, popř. aby v napadeném rozsahu rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části potvrdil. Uvedla, že nepožaduje náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadenou část rozsudku soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání žalobců shledal nedůvodným.

9. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

10. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

11. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

12. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

13. Podle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

14. Podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. má pojištěný právo, aby pojistitel za něj, mimo jiné, uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal.

15. Základními předpoklady pro vznik povinnosti pojistitele plnit jsou škodní událost, vznik újmy v příčinné souvislosti se škodní událostí a uplatnění, včetně prokázání nároku, u pojistitele. O naplnění jednotlivých předpokladů vzniku práva na pojistné plnění nebylo mezi účastníky sporu, nicméně předmětem prvostupňového i odvolacího řízení nebylo řešení otázky rozsahu újmy, jak by bylo očekávatelné, ale otázka včasnosti podání žaloby, neboť žalovaná vznesla námitku promlčení všech uplatněných nároků.

16. Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva, v jehož důsledku dochází k výraznému oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným.

17. Jak dovodila dlouhodobě ustálená judikatura Nejvyššího soudu, právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu se ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejpozději uplynutím promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, a to jak lhůty objektivní, tak i lhůty subjektivní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, či ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4303/2019).

18. U práva na pojistné plnění stanoví § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

19. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta.

20. Účelem § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Je tak zřejmé, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Uvedené ustanovení tak má zamezit situacím, kdy by mohl poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvenému v § 2761 o. z. Slovo „nejpozději“ uvedené v § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL a WEINHOLD in: MELZER, F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004).

21. To ovšem neznamená, že by se u práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti nikdy fakticky nemohlo použít § 626 o. z., jak dovozují žalobci, a to především ze dvou důvodů. V první řadě je třeba si uvědomit, že § 626 o. z. je ustanovením obecným, vztahujícím se na všechny druhy pojištění. Ustanovení § 635 odst. 2 o. z. má však charakter pravidla speciálního, neboť se vztahuje pouze na pojištění z odpovědnosti. Na ostatní druhy pojištění se neaplikuje. Druhým důvodem je skutečnost, že promlčecí lhůta podle § 626 o. z. a subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody mají různě stanovené počátky. Promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění počíná běžet za jeden rok od pojistné události. Subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 o. z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody okolnosti rozhodné specifikuje § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Z výše uvedeného je patrné, že počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody se nemusí shodovat s okamžikem pojistné události a může nastat později.

22. Za situace, že žalobci uplatnili u soudu jednotlivé nároky na pojistné plnění až poté, co u nich marně uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta (zde odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné právní závěry soudu prvního stupně ohledně dat promlčení jednotlivých nároků, s nimiž se v plném rozsahu ztotožňuje), v níž mohli uplatnit právo na náhradu škody proti škůdci samotnému (tj. řidiči vozidla), soud prvního stupně správně uzavřel, že právo žalobců na požadované pojistné plnění se podle § 635 odst. 2 o. z. promlčelo a žalobcům tak v jejich požadavku nelze vyhovět. Odvolací soud proto v napadené části rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, tedy nejen ohledně napadené části rozhodnutí o věci samé, ale i svou povahou akcesorických výroků II a III.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť i když žalovaná byla i v této fázi řízení zcela procesně úspěšná a svědčilo by jí tak právo na plnou náhradu nákladů, žalovaná ani v tomto případě, stejně jako za řízení před soudem prvního stupně, jejich náhradu výslovně nepožadovala.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).