MSPH 11 Co 405/2025-316

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ 3. Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o 1 200 960 Kč s příslušenstvím a 467 040 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalobce, 1. žalovaného a 2. žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. července 2025, č. j. 30 C 119/2023 - 274, ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. srpna 2025, č. j. 30 C 119/2023 - 279,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. mění jen tak, že se ve vztahu mezi žalobcem a 1. a 2. žalovaným zamítá žaloba co do částky 2 Kč, jinak se v tomto výroku ve vztahu mezi žalobcem a 1. a 2. žalovaným potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 81 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to 1. žalovaný ve výši 40 840 Kč a 2. žalovaný a 3. žalovaná společně a nerozdílně ve výši 40 840 Kč.

III. Žalobce a žalovaní jsou povinni zaplatit státu náklady řízení ve výši 8 171,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu prvního stupně, a to žalobce ve výši 817,15 Kč, 1. žalovaný ve výši 3 677,20 Kč a 2. žalovaný a 3. žalovaná společně a nerozdílně ve výši 3 677,20 Kč.

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 376 596 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) zamítl žalobu co do částky 1 291 406 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení (výroky III. IV. V.) a uložil žalobci i žalovaným povinnost zaplatit náklady řízení státu (výroky VI. a VII).

2. Vycházel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa, žalovaní jsou vlastníky sousedního pozemku parc. č. číslo se stavbou č. p. číslo (objekt bydlení), 1. žalovaný vlastní ideální polovinu, 2. žalovaný a 3. žalovaná vlastní zbývající druhou polovinu v rámci dosud nevypořádaného společného jmění manželů (dále též „SJM“), stavba č. p. číslo zasahuje na pozemek žalobce, stojí na 209,82 m² pozemku č. číslo, vybetonovaná část pozemku zabírá 55,685 m² a travnatý porost 12,495 m², což je celkem 278 m². Přístup na pozemek není zajištěn cestou, pozemek je přístupný od silnice v adresa přes pozemek parc. č. číslo, který je v nevypořádaném SJM 2. žalovaného a 3. žalované a slouží jako parkoviště, je na něm závěsný řetěz s nápisem „soukromý pozemek“. Znalkyně tituly před jménem jméno FO ve znaleckém posudku stanovila obvyklé nájemné za období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2023 na celkem 411 787 Kč, pro nedostatek komparačního materiálu přistoupila ke stanovení obvyklého nájemného prostřednictvím tzv. simulace nájemného, což činí 5 % ze zjištěné ceny pozemku, kterou vypočetla. Znalkyně uvažovala s přístupem k pozemkům prostřednictvím pozemku parc. č. číslo z adresa. Při výslechu znalkyně setrvala na výsledcích znaleckého zkoumání, na stanovení ceny pozemku výnosovou metodou setrvala i poté, že jí bylo sděleno nájemné podle smlouvy za nájem pozemku parc. č. číslo pronajímaného městskou částí, tento pozemek slouží jako parkoviště a není tolik výnosný, navíc nelze vycházet toliko z jednoho vzorku. Při stanovování cen vycházela pro různá období z různých cenových map stavebních pozemků adresa, dle územního plánu je pozemek veden jako stavební. Cena pozemku by byla nižší, nebyl-li by na něj zajištěn přístup, v daném případě je však pozemek přístupný prostřednictvím budovy, která na něm stojí. Připustila možnost skladování věcí na nezastavěné části pozemku, stavební využitelnost dána není. Soud prvního stupně neprovedl pro nadbytečnost důkazy navržené žalovanými k prokázání tvrzení, že nárok žalobou uplatněný je nemravný za situace, kdy žalobce měl fakticky znemožnit užívání stavby, a výslech 2. žalovaného k prokázání možného vydržení věcného břemene odpovídajícího užívání pozemku. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 609 a násl. OZ upravující promlčení a § 2991 a násl. OZ upravující bezdůvodné obohacení a uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že k bezdůvodnému obohacení vlastníka stavby na úkor majitele pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva bez ohledu na způsob, jakým vlastník své vlastnické právo realizuje, a na straně žalovaných coby vlastníků stavby zasahující na pozemek žalobce tak dochází k bezdůvodnému obohacení. Pokud 1. a 2. žalovaný akcentovali skutečnost, že 3. žalovaná za pomoci svého otce (žalobce) zabraňuje 1. a 2. žalovanému řádně stavbu užívat a požívat požitky, tato argumentace není relevantní, neboť stejně jako žalobce i žalovaní mohou uplatňovat svá práva zákonným způsobem u soudu, mají-li žalovaní vůči žalobci nějaké nároky, mohou se jich domáhat, z existence takových nároků však nelze dovozovat nemravnost uplatnění žalobou popsaného práva žalobcem. Ze strany 2. žalovaného nedošlo ani k vydržení věcného břemene, neboť musí být vykonáváno právo odpovídající služebnosti, a to v dobré víře, vůle držet právo navíc musí být dána najevo vlastníkovi a vlastník musí držbu trpět. K závěru o vydržení nemůže vést sama o sobě ani skutečnost, že žalobce v minulosti ničeho po žalovaných nežádal, pro mimořádné vydržení dle § 1095 OZ pak neuběhla potřebná lhůta. Žalovanými vznesenou námitku promlčení shledal soud prvního stupně důvodnou s tím, že okamžik, ke kterému se žalobce stal vlastníkem pozemku, je nejzazším momentem, k němuž počala běžet subjektivní promlčecí lhůta dle § 621 OZ, žaloba byla podána 6. 4. 2023, nárok za období od 1. 11. 2019 do 5. 4. 2020 je tak promlčen. Ohledně zbývající části uplatněného nároku soud prvního stupně při určení jeho výše vycházel z výsledků znaleckého zkoumání znalkyně jméno FO, která svůj znalecký posudek obhájila, vysvětlila, že na trhu standardně není obchodováno s pozemky obdobného typu, neztotožnil se se závěrem znalkyně, že pozemek je přístupný skrz budovu č. p. číslo, avšak 3. žalovaná sdělila, že přístup k pozemku jakožto jeden ze spoluvlastníků pozemku parc. č. číslo standardně poskytuje přes tento pozemek, a závěr ohledně existence přístupu na předmětný pozemek je tak správný. Nezastavěná část předmětného pozemku stavbou není samostatně využitelná, což plyne z fotodokumentace a provedeného místního šetření, až na malou část pozemku (12,495 m²) je předmětný pozemek buď zastavěný nebo vybetonovaný a zbývající zatravněná část při jižní straně hranice pozemku je mírně svažitá s náletovými dřevinami. Jde tedy o funkční celek se stavbou ve vlastnictví žalovaných, ohledně něhož si lze jen stěží představit jakékoliv jiné využití než obsluhu přiléhající stavby. Žalobce tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení i za nezastavěnou část pozemku. Dále soud prvního stupně podle závěrů znalkyně provedl výpočet měsíčního nájemného za roky 2020 až 2023 a dospěl k výsledné částce 376 594 Kč. V tomto rozsahu žalobě vyhověl (ve výroku I. však nesprávně uvedl částku 376 596 Kč), ve zbývající části žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž uvedl, že nepostupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. neboť žalobce dle svých vlastních tvrzení vycházel při stanovení výše nároku z vyjádření realitních kanceláří, tedy z fundovaných důkazů.

3. Rozsudek napadli odvoláním žalobce a 1. a 2. žalovaný. Žalobce brojil toliko proti výroku o nákladech řízení s tím, že mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť možnou výši bezdůvodného obohacení určil odhadem, vycházel přitom jen z ústního sdělení jedné realitní kanceláře, a neměl tak kvalifikovanou představu o možné výši bezdůvodného obohacení, soud při určení výše nároku vycházel ze znaleckého posudku, odhad žalobce nelze považovat za zjevně nepřiměřený či přemrštěný. Podle stejných zásad mělo být rozhodováno i o nákladech řízení státu. Závěrem navrhl, aby bylo aplikováno ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení.

4. 1. žalovaný vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl navržené důkazy k prokázání skutečnosti, že nárok žalobce byl uplatněn v rozporu s dobrými mravy, když z jeho strany dochází dlouhodobě ke zneužití práva. Žalobce s 3. žalovanou několik let neoprávněně bránil 1. a 2. žalovanému v užívání budovy, jejíž část se nachází na jeho pozemku, sami tuto budovu užívali a inkasovali nájemné, žalobce tak vytvořil protiprávní stav, a jeho jednání je tak rozporné s dobrými mravy, jde i o zneužití práva. Dále uvedl, že přístup k předmětnému pozemku z veřejné komunikace přes pozemek parc. č. číslo je podmíněn souhlasem obou jeho spoluvlastníků, tedy 2. žalovaného a 3 žalované, 2. žalovaný však takový souhlas neudělil, přístup je pak fakticky blokován řetězem a cedulí s označením „soukromý pozemek“. Pozemek parc. č. číslo je fakticky i právně nepřístupný z veřejné komunikace, přičemž tyto závěry nebyly znalkyní zohledněny, znalkyně však výslovně uvedla, že pokud by pozemek nebyl přístupný, výše obvyklého nájemného by byla nižší. Nesprávné je i přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nezastavěné části předmětného pozemku, když se nejedná o funkční celek se stavbou a 1. žalovaný nezastavěnou část pozemku neužívá. Závěrem navrhl, aby odvolací soud výrok I. rozsudku zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. 2. žalovaný namítal, že předmětný pozemek není veřejně přístupný, v přístupu brání zábrana v podobě řetězu a dodatkové tabule, z vyjádření 3. žalované vyplývá, že umožňuje přístup pouze žalobci, pozemek však není přístupný komukoliv, o skutečné přístupnosti pozemků lze hovořit jen tehdy, pokud k němu má zajištěn přístup každý, kdo by jej vlastnil nebo se souhlasem vlastníka hodlal užívat. Závěrem navrhl, aby odvolací soud výrok I. rozsudku zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaných uvedl, že z jeho strany se nejedná o zneužití práva či nemravné jednání, budova ve vlastnictví žalovaných leží svou částí na pozemku žalobce bez ohledu na to, zda tuto budovu žalobce prostřednictvím své společnosti provozoval či nikoliv, žalovaní coby spoluvlastníci této budovy mohou své nároky uplatňovat kdykoliv proti tomu, kdo jejich budovu provozuje, nemravně se tedy chovají žalovaní, kteří žalobci dlouhodobě odmítají cokoliv hradit za to, že jejich budova značnou částí zasahuje do pozemku žalobce. Znalkyně potvrdila tvrzení žalobce, že není reálné využívání ani nezastavěné části rozlohy jeho pozemku, úzký zalomený nezastavěný pruh pozemku tvoří s budovou funkční celek, tato část je pokryta betonovým povrchem, resp. chodníkem, do kterého jsou napevno stavebně zaústěny okapové svody budovy, i tato část pozemku je tedy žalovanými jako spoluvlastníky budovy zastavěna a užívána, skutečnost, že k pozemkům není zajištěn přístup z veřejné komunikace, nehraje roli, neboť pozemek slouží výhradně k umístění podstatné části budovy ve vlastnictví žalovaných. Tato skutečnost tak nemá vliv na hodnotu pozemku a nijak nesnižuje ani význam tohoto pozemku pro žalované. Závěrem navrhl, aby odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

7. Při odvolacím jednání doplnil 2. žalovaný, že soud prvního stupně pominul skutečnost, že 2. žalovaný vyslovil nesouhlas se souhlasem 3. žalované ohledně přístupu přes pozemek parc. č. číslo, není znám ani obsah tohoto souhlasu, sám žalobce přitom uváděl, že pozemek přístupný není. 1. žalovaný zdůraznil, že za stavu, kdy není předmětný pozemek veřejně přístupný, nelze vycházet při určení výše nároku ze znaleckého posudku, neboť sama znalkyně uvedla, že při nepřístupnosti pozemku by jeho hodnota byla nižší.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce a 1. žalovaného a 2. žalovaného a v jejich mezích napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal důvodným toliko odvolání žalobce. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

9. Soud prvního stupně správně i s případným poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že vlastník budovy postavené na cizím pozemku bez patřičného právního titulu se bezdůvodně obohacuje na úkor majitele pozemku, k bezdůvodnému obohacení dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, bez ohledu na způsob, jakým své vlastnické právo realizuje, nebo zda užívání stavby přináší zisk, případně komu. Pozemek parc. č. číslo ve vlastnictví žalobce je zastavěn stavbou č. p. číslo ve spoluvlastnictví žalovaných, přičemž ze znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO vyplývá, že stavba stojí celkem na 209,82 m², vybetonovaná část pozemku na 55 685 m² a travnatý porost na 12,495 m². adresa šetřením a fotodokumentací je prokázáno, že vybetonovaná část pozemku přímo přiléhá ke stavbě ve vlastnictví žalovaných, ústí do ní okapové svody ze střechy, výdechy sklepních prostor a okna, vedou na ni dvoje dveře z restaurace, zatravněná část tvoří pouze úzký pruh nad zídkou a je do ní též ukotvena kovová konstrukce přesahující ze střechy domu ve vlastnictví žalovaných (viz foto na č. l. 64 spisu). Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že s ohledem na tyto skutečnosti, jakož i malé rozměry stavbou nezastavěné části předmětného pozemku, je tato zbývající část předmětného pozemku spolu se zastavěnou částí jedním funkčním celkem, navíc ohledně této části si lze stěží představit jiné využití, než obsluhu přiléhající stavby ve vlastnictví žalovaných. Žalobci tak přísluší nárok na vydání bezdůvodného obohacení i za tuto část pozemku.

10. Soud prvního stupně správně uzavřel, že 2. žalovaný nezískal věcné břemeno užívání předmětného pozemku vydržením, na jeho závěry uvedené v bodech 20. a 21. napadeného rozsudku lze odkázat, odvolací soud jen zdůrazňuje, že 2. žalovaný nemohl být v dobré víře, že mu jakékoliv právo užívání předmětného pozemku přísluší, neboť od okamžiku, kdy nabyl vlastnictví k předmětné stavbě, mu bylo známo, že nemá žádný právní titul k užívání cizího pozemku, na který stavba zasahuje.

11. Soud prvního stupně nepochybil ani tím, že neprovedl důkazy navržené k prokázání tvrzení žalovaných, že žalobce svůj nárok uplatňuje v rozporu s dobrými mravy, resp., že z jeho strany jde o zneužití práva. 1. a 2. žalovaný tvrdili, že žalobce v minulosti užíval stavbu v jejich vlastnictví prostřednictvím právnická osoba, poté, co bylo pravomocným rozhodnutím soudu této právnické osobě uloženo nemovitost vyklidit, zde žalobce nadále provozoval ubytování přes 3. žalovanou, pouze žalobce a 3. žalovaná mají klíče od předmětné budovy. K tomu je třeba ve shodě se soudem prvního stupně uvést, že mají-li žalovaní za to, že jim vznikly jakékoliv nároky vůči třetím osobám či vůči žalobci, nic jim nebrání v tom, aby se těchto nároků domáhali soudní cestou, případně, aby v případě nároku ve vztahu k žalobci svůj nárok započetli, k čemuž však 1. a 2. žalovaný nepřistoupili, a není proto v rámci tohoto řízení zapotřebí zabývat se otázkou, zda skutečně žalobce, ať již přímo či nepřímo, 1. a 2. žalovanému brání v užívání budovy v jejich spoluvlastnictví. I pokud by tomu tak bylo, nemělo by to za následek, že žalobce uplatňuje v rozporu s dobrými mravy svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti žalovaným, kteří bez právního důvodu mají umístěnu svou stavbu na pozemku ve vlastnictví žalobce. Bezdůvodné obohacení žalovaných vzniká již tím, že stavba v jejich vlastnictví bez právního důvodu na pozemku žalobce umístěná je.

12. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně správně vycházel ze znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO a její výpovědi před soudem. Znalkyně vysvětlila, že při nedostatku srovnávacího materiálu o pronájmu obdobných pozemků přistoupila ke stanovení obvyklého nájemného prostřednictvím tzv. simulace (5 % ročně ze zjištěné ceny pozemku), a vysvětlila též, že žalovanými předložená nájemní smlouva je pouze jediným vzorkem, navíc takto pronajatý pozemek slouží jako parkoviště, tedy pro zcela jiný účel než umístění stavby, a výši nájemného podle takové smlouvy proto nelze v této věci zohlednit. Znalkyně ve znaleckém posudku uvedla zjištěnou cenu zastavěné i nezastavěné části předmětného pozemku, který je v územním plánu veden jako stavební, vycházela z cenových map pro různá období a v přehledné tabulce na straně 13 znaleckého posudku určila výši obvyklého nájemného v Kč/měsíc za zastavěnou i nezastavěnou část pozemku. Z této výše vycházel soud prvního stupně a správně provedl výpočet obsažený v bodě 32. napadeného rozsudku, na který lze odkázat, výsledná částka za nepromlčené období od 5. 4. 2020 do 31. 12. 2023 činí 376 594 Kč, jak soud prvního stupně správně uzavřel, dopustil se však pochybení v tom, že ve výroku I. přiznal o 2 Kč více, ačkoliv dvě dílčí částky, z nichž přiznal úrok z prodlení podle toho, jak žalobce postupně rozšířil žalobu, byly určeny správně.

13. K odvolacím námitkám 1. a 2. žalovaného ohledně výše nároku je třeba uvést, že při stanovení zjištěné ceny předmětného pozemku znalkyně vycházela z toho, že pozemek je přístupný přes pozemek parc. č. číslo a při výslechu před soudem prvního stupně uvedla, že pozemek je přístupný prostřednictvím budovy, která na něm stojí. Uvedla též, že cena pozemku by byla nižší, pokud by na něj nebyl zajištěn přístup. Soud prvního stupně uvedl, že závěr znalkyně, že předmětný pozemek je přístupný skrz budovu, je nelogický a neodpovídající skutečnosti, s tímto závěrem by v obecné rovině bylo možno souhlasit, avšak v konkrétních okolnostech tohoto případu zastává odvolací soud názor opačný. Pozemek parc. č. číslo je ve výše specifikovaném rozsahu zastavěn budovou č. p. číslo ve vlastnictví žalovaných, která sem přesahuje z pozemku parc. č. číslo též ve vlastnictví žalovaných. Právě tato skutečnost činí pozemek parc. č. číslo přístupný „skrz budovu“ neboť celá budova, tedy jak její část stojící na pozemku parc. č. číslo, tak část stojící na pozemku parc. č. číslo, je ve vlastnictví žalovaných, což činí pozemek parc. č. číslo přístupný právě stavbou č. p. číslo, která sama na tomto pozemku též je umístěna. Pozemek zastavěný stavbou ani jiným způsobem než „skrz tuto stavbu“ přístupný být nemůže, neboť přístupná je právě jen stavba, která je na tomto pozemku umístěna. Je-li tedy veřejně přístupný pozemek parc. č. číslo z adresa, na němž stojí stavba č. p. číslo, je stejným způsobem přístupný pozemek parc. č. číslo, na který tato stavba zasahuje. Za tohoto stavu je nadbytečné zabývat se otázkou, zda pozemek je přístupný i přes pozemek parc. č. číslo, k tomu lze pouze uvést, že tento pozemek je v nevypořádaném SMJ 2. žalovaného a 3. žalované, je tak pouze na jejich vůli, zda přístup k pozemku parc. č. číslo umožní, namítá-li 2. žalovaný, že s přístupem přes pozemek parc. č. číslo nesouhlasí a že nesouhlasí ani s tím, že 3. žalovaná s tímto přístupem souhlas vyslovila, nelze než konstatovat, že takovýto nesouhlas 2. žalovaného nemůže mít vliv na určení výše bezdůvodného obohacení, které žalovaní získávají umístěním své stavby na pozemku parc. č. číslo, opačný přístup by nepředstavoval nic jiného, než právě zneužití práva ze strany 2. žalovaného odepřít takový souhlas. Z těchto důvodů je pro určení výše bezdůvodného obohacení třeba vycházet ze závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, neboť ta správně konstatovala, že pozemek parc. č. číslo je přístupný právě přes stavbu umístěnou na tomto pozemku a současně na pozemku parc. č. číslo. Tímto způsobem jsou přístupné i nezastavěné části pozemku parc. č. číslo, neboť právě na vybetonované plochy kolem stavby ústí dvoje dveře z restaurace umístěné ve stavbě č. p. číslo.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jen tak, že zamítl žalobu, co do částky 2 Kč (soudem prvního stupně nesprávně uvedená částka 376 596 Kč místo správné 376 594 Kč), jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

15. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud originárně podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. V daném případě jde o stav, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, na čemž nic nemění skutečnost, že žalobce před podáním žaloby získal určité informace od realitní kanceláře ohledně výše nároku a že výši nároku stanovil nesprávným způsobem, rozhodující je, že sám žalobce navrhl k prokázání výše nároku ustanovit znalce, rozhodnutí o výši nároku poté na znaleckém posudku záviselo. Je tedy namístě aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. pouze s tou korekcí, že žalobce měl neúspěch v té části, kde jeho žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení nároku. Žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2023, žaloba byla zamítnuta za období od 1. 11. 2019 do 5. 4. 2020 a žalobě bylo vyhověno za období od 6. 4. 2020 do 31. 12. 2023, v řízení před soudem prvního stupně tak žalobce z tohoto pohledu měl úspěch v rozsahu 90 % a neúspěch v rozsahu 10 % (poměřováno délkou období, za které byla žaloba zamítnuta a za které bylo žalobě vyhověno). Přísluší mu proto v řízení před soudem prvního stupně právo na 80 % nákladů řízení, v odvolacím řízení již nebyl předmětem přezkumu zamítavý výrok II., v této fázi řízení již žalobce byl plně úspěšný, a přísluší mu tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobci náklady jednak zaplacením soudního poplatku za žalobu ve výši 60 048 Kč a za rozšíření žaloby ve výši 23 352 Kč, dále náklady vzniklé zaplacením zálohy za znalecký posudek ve výši 10 000 Kč a konečně paušalizovaná náhrada nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Tato náhrada činí pro úkony provedené do 31. 12. 2024 300 Kč za každý z úkonů, pro úkony od 1. 1. 2025, 450 Kč za každý z úkonů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Paušalizovanou náhradu nákladů nezastoupeného účastníka je tak třeba žalobci přiznat v době do 31. 12. 2024 ve výši po 300 Kč za 8 úkonů (podání žaloby, 3× písemné vyjádření, 2× příprava účasti na jednání před soudem a 2× účast na jednání před soudem) a poté ve výši po 450 Kč za 9 úkonů (3× písemné vyjádření, 3× příprava účast na jednání před soudem a 3× účast na jednání před soudem). V řízení před soudem prvního stupně tak žalobci vznikly náklady v celkové výši 99 850 Kč, z čehož 80 % činí 79 880 Kč. V odvolacím řízení vznikly žalobci náklady za 4 úkony po 450 Kč (odvolání proti napadenému rozsudku, vyjádření k odvolání žalovaných, příprava účasti na odvolacím jednání a účast na odvolacím jednání) celkem tedy 1 800 Kč, celková výše nákladů tedy činí 81 680 Kč. Tuto výši odvolací soud rozdělil mezi žalované podle výše jejich spoluvlastnických podílů na budově č. p. číslo, tedy jednou polovinou, přičemž u 2. žalovaného a 3. žalované přihlédl k tomu, že ideální polovina předmětné budovy spadá do jejich dosud nevypořádaného SJM, a proto jejich povinnost stanovil jako solidární. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle stejných hledisek, při zohlednění žalobcem zaplacené zálohy vznikly státu náklady řízení ve výši 8 171,55 Kč, s ohledem na procesní úspěch účastníků v řízení před soudem prvního stupně činí náhradová povinnost žalobce 10 % (817,15 Kč) a žalovaných 90 % (7 354,40 Kč, čemuž odpovídá podíl 1. žalovaného a solidárně 2. žalovaného a 3. žalované 3 677,20 Kč).

16. Ve výroku I. ve vztahu mezi žalobcem a 3. žalovanou a ve výroku II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláními nedotčen.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.