MSPH 18 Co 132/2026-70

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré, ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. února 2026, č. j. 6 C 140/2025-35,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že žaloba s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 42 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z 11 000 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z 24 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z 7 500 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 900 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení předmětné částky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), ve správním řízení a navazujícím soudním řízení před správním soudem. Správní řízení bylo zahájeno dne datum žádostí, jíž se žalobce jako voják z povolání domáhal vydání rozhodnutí služebního orgánu, náčelníka Orgán veřejné moci, o doplacení náhrady zvýšených životních nákladů při vyslání k výkonu služby do zahraničí, za období datum–datum. Žalobce v žádosti mimo jiné požadoval, aby mu byla doplacena náhrada v rozsahu navýšení o 20 % podle článku 20a písm. a) RMO č. hodnota podezřelý výraz, z důvodu, že žalobce byl vyslán spolu s manželkou, pečující o dítě ve věku do 18 let, na zahraniční pracoviště, když ve skutečnosti mu byla po celou dobu vyslání vyplácena náhrada zvýšená pouze o 15 % na základě pokynu v informační zprávě pro podezřelý výraz č. j. hodnota. V tomto správním řízení opakovaně rozhodoval služební orgán prvého stupně i odvolací správní orgán; o příslušné správní žalobě rozhodoval Orgán veřejné moci. Posuzované řízení nebylo v době podání žaloby skončeno.

2. Již za trvání posuzovaného řízení uplatnil žalobce nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku; žalovaná v rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo v období do datum k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, žalobci vznikla nemajetková újma v důsledku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Na zadostiučinění této újmy bylo žalobci poskytnuto peněžité zadostiučinění ve výši 97 131 Kč.

3. V řízení o (této) žalobě došlé soudu dne datum se žalobce v rámci neskončeného posuzovaného domáhal zaplacení další částky 11 000 Kč za období 5 měsíců a 7 dnů od datum do datum, když žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti žalobce o poskytnutí další částky zadostiučinění nevyhověla.

4. Vzhledem k pokračujícímu řízení o opravných prostředcích v posuzovaném řízení nárok postupně rozšířil o další částky. Soud I. stupně posléze rozhodoval o návrhu na zaplacení 50 000 Kč za období vedení řízení od datum do vyhlášení rozsudku soudu I. stupně dne datum.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná v rámci předchozího mimosoudního projednání nároku uznala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, spočívajícímu v porušení povinnosti vydat správní a navazující soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a za újmu, která žalobci v důsledku toho vznikla, poskytla žalobci peněžité zadostiučinění ve výši 97 131,10 Kč, které považuje za přiměřené povaze věci a průběhu – byť dosud neskončeného, řízení. Ve správním řízení rozhodl Orgán veřejné moci rozsudkem ze dne datum, sp. zn. spisová značka tak, že zrušil rozhodnutí služebních orgánů (ze dne datum (č. j. hodnota), jímž byl žalobci přiznán doplatek ve výši 484 855,12 Kč, včetně úroků z prodlení) a věc vrátil služebnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení rozhodnutí služebních orgánů nebyla meritorní otázka úhrady výše primárního nároku žalobce, nýbrž absence výslovného uvedení výše sazby zákonného úroku z prodlení v textu výrokové části rozhodnutí. Jelikož úroky v zákonné výši byly spolu s jistinou žalobci vyplaceny, má žalovaná za to, že primárnímu nároku žalobce bylo již plně vyhověno. Žalobce tak podle žalované již není v nejistotě ohledně délky, a není tak splněn elementární požadavek na opodstatněnost náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Během období, o které žalobce rozšířil žalobu, nedocházelo k žádným průtahům. Věc byla navíc řešena na několik stupních správních orgánu a u správního soudu byla věc dvakrát, což svědčí o její komplikovanosti. Žalobce již mnoho let vede nebo vedl s žalovanou několik desítek soudních sporů, a vedení soudních sporů je tak pro žalobce již rutinní záležitostí, přičemž množství žalobcem iniciovaných soudních sporů zeslabuje intenzitu prožívání újmy způsobené jedním z nich.

6. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Správní řízení je vedeno o žádosti o doplacení paušální náhrady zvýšených výdajů při vyslání do zahraničí a nebylo doposud skončeno. Ve věci rozhodoval 6x správní orgán I. stupně, 6x odvolací správní orgán a 2x správní soud. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění v penězích za období od datum do datum, ve výši 97 131,10 Kč. Další žádosti o peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci (presumovaně) vzniká v důsledku toho, že řízení nebylo dosud skončeno, žalovaná nevyhověla. V dubnu 2024 byla žalobci vyplacena částka 484 855,12 Kč na základě rozhodnutí služebního orgánu ze dne datum, č. j. hodnota. Ve správním řízení žalobce třikrát podal žalobu proti nečinnosti správních orgánů. Žalobce nedostal žádné zvláštní odškodnění za jednotlivé průtahy. V současnosti žalobce podal dvě žaloby k Orgán veřejné moci, o kterých dosud nebylo rozhodnuto, přičemž první žaloba je vedena v řízení pod sp. zn. spisová značka a druhá žaloba pod sp. zn. spisová značka.

7. Soud I. stupně věc právně posoudil podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Soud I. stupně především konstatoval, že předmětem posuzovaného řízení je základní právo nebo svoboda; právo na projednání věci v přiměřené době je tedy obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod. Soud I. stupně dále aplikoval zásadu, že pro účely posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy se na řízení hledí jako na celek, tj. relevantní je celková délka řízení; nelze tedy mechanicky „oddělit“ některou z fází, resp. konečnou fázi posuzovaného řízení a hodnotit ji izolovaně, neboť újma je jedna, a to vzhledem k celku řízení.

9. Vycházeje z kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk, soud I. stupně uzavřel, že délka řízení po dobu téměř 8 let neodpovídá zjištěné průměrné procesní a právní náročnosti projednávané věci, přičemž příčiny délky řízení vycházejí i z působení státu (tj. soudu); taková délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená, odpovídající nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, a žalobci proto vznikl nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jejíž vznik v důsledku nepřiměřené délky řízení je presumován.

10. Posuzované řízení bylo zatíženo „velkým množstvím pochybení na straně správních orgánů“, žalobce k délce řízení nepřispěl, naopak se opakovaně domáhal odstranění průtahů v rozhodování zejména odvolacího správního orgánu. Řízení o doplacení náhrady zvýšených životních nákladů po dobu vyslání k výkonu služby do zahraničí má obecně zvýšený význam pro účastníky řízení, neboť se jedná o nárok ze služebního poměru, postaveného na roveň nároku z pracovního poměru. Zvýšený význam nesnižuje skutečnost, že na poskytnutí doplatku nad rámec vyplacené náhrady není žalobce existenčně a materiálně závislý. Žalovaná nevyvrátila domněnku vzniku újmy žalobci v předmětné části (tj. po datum) pokračujícího správního řízení, argumentací, že řízení je aktuálně vedeno pouze formálně, když Orgán veřejné moci v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, žalované vytknul pouze neurčitost vyjádření příslušenství žalobcova nároku o doplacení náhrad (výše úroku byla uvedena pouze obecně „v zákonné výši“, nikoli uvedením číselného údaje, vyjadřujícího zákonnou úrokovou míru). Soud I. stupně uvedl, že rozhodnutí správních orgánů bylo zrušeno v celém rozsahu, žalobce může rozporovat závěry správních orgánů na základě nových důvodů, a proto věc ohledně celého nároku (40 198,67 EUR, když byl uspokojen pouze v rozsahu 484 855,12 Kč) nebyla stále s konečnou platností vyřešena. Nejistota žalobce ohledně uplatněné další části nároku tedy nadále trvá.

11. Soud I. stupně při určení základní částky zadostiučinění přihlédl k celkové době trvání posuzovaného řízení téměř 8 let; za přiměřenou proto soud I. stupně považoval základní částku 17 000 Kč za rok řízení. Základní částku zadostiučinění za období od datum (1 rok a 8 měsíců) ve výši 28 333,33 Kč soud I. stupně modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Zvýšení základní částky o 20 % zvýšenému významu řízení pro žalobce a zvýšení o 30 % odpovídá skutečnosti, že v řízení celkem byly zjištěny průtahy a „neefektivní způsob rozhodování“. Soud I. stupně proto vyhověl žalobě v rozsahu požadavku na zaplacení částky 42 500 Kč (tj. základní částka, zvýšená o 50 %); ve zbývající části žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobce byl zcela úspěšný ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náleží mu plná náhrada nákladů řízení.

13. Tento rozsudek napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním v rozsahu vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem (III.). Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.).

14. Žalovaná má za to, že v rámci mimosoudního vypořádání nároku poskytla žalobci zadostiučinění, které odpovídá okolnostem případu a dostatečně žalobci nahrazuje vzniklou nemajetkovou újmu; zvýšení zadostiučinění o další částku 42 500 Kč tedy není opodstatněné.

15. Žalovaná vytýkala soudu I. stupně, že hodnocení jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk neodpovídá okolnostem posuzovaného případu. Namítala, že se soud I. stupně nevypořádal se všemi jejími námitkami, zejména se nezabýval otázkou dostatečnosti již poskytnutého zadostiučinění. Soud I. stupně nezohlednil důvody, pro něž bylo zrušeno meritorní rozhodnutí služebního orgánu, tedy skutečnost, že důvodem pro zrušení rozhodnutí byla jen formální vada, která se nadto do poměrů žalobce nepromítla, pokud byl žalobci přiznaný nárok vyplacen včetně „zákonného úroku z prodlení“, který byl vypočten na základě aplikace příslušných předpisů.

16. Po skutkové stránce žalovaná vytýkala soud I. stupně nesprávný závěr, že pro předmětné období po datum nevyvrátila domněnku vzniku újmy žalobce v důsledku toho, že řízení je nadále formálně vedeno. Žalobce nebyl v nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení. S odkazem na odůvodnění rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, žalovaná prosazovala názor, že meritum sporu je již vyřešeno. Soud I. stupně rovněž neprávně posoudil význam řízení pro žalobce. Vedení řízení se neprojevilo formou nejistoty ohledně možnosti uplatnit svou pracovní sílu na pracovním trhu, resp. obdržet za odvedenou práci spravedlivou mzdu/plat, jak je tomu typicky v pracovněprávních věcech, jimž je obecně přiznáván z těchto důvodů vyšší význam pro zaměstnance jako účastníka řízení. V daném případě se řešení otázky, zda žalobci náleží paušální náhrada zvýšených výdajů při vyslání do zahraničí v již vyplacené, či zvýšené výši, nikterak nepromítá do poměrů žalobce, který je nadále ve služebním poměru a na vyplacení zvýšení paušální náhrady není existenčně závislý. Žalovaná dále s odkazem na závěry rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka namítala, že soud I. stupně nevzal v potaz ani velký počet sporů, který žalobce proti žalované vede a s touto skutečností logicky spojené oslabení intenzity újmy. Navýšení základní částky zadostiučinění o 30 % není opodstatněné skutkovými okolnostmi, když v předmětném období od datum probíhalo řízení bez průtahů.

17. Po právní stránce žalovaná namítala, že soud I. stupně vyšel z nesprávného právního posouzení podmínek pro přiznání zadostiučinění, spočívající ve vzniku další újmy v důsledku vedení řízení po datum. Chybí základní předpoklad v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení. Nárok tedy neměl být přiznán. Odškodnění, poskytnuté ze předchozí období, již reflektuje postup správních orgánů v předchozím období, který se projevil jejich opakovaným rozhodováním a průtahy v řízení; soud I. stupně tedy v rámci hodnocení další fáze řízení duplicitně přičítá tyto okolnosti žalované k tíži formou nedůvodného navýšení základní částky o 30 % z důvodu postupu orgánů státu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného vyhovujícího výroku o věci samé žalobu zamítl.

18. Žalovaná dále výslovně napadla i nákladový výrok; vytýkala soudu I. stupně chybné určení tarifní hodnoty a výše odměny advokáta, a dále skutečnost, že soud I. stupně přiznal žalobci právo na náhradu hotových výdajů formou uplatnění paušální částky 450 Kč za účast na jednání, přestože byl zastoupen advokátem.

19. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu napadeném odvoláním žalované, tedy ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.). Odvolací jednání nebylo nařízeno, když účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

21. Soud I. stupně dospěl procesně správným dokazováním ke skutkovým závěrům o všech skutečnostech rozhodných pro právní posouzení uplatněného nároku. Odvolací soud z nich vycházel.

22. Soud I. stupně vzal v souladu s ustálenými závěry soudní praxe v úvahu, že odškodnit za újmu vzniklou porušením povinnosti vydat správní/soudní rozhodnutí v zákonné/přiměřené lhůtě lze i tehdy, kdy není posuzované řízení ke dni rozhodování skončeno. V takovém případě soud při určování zadostiučinění vychází ze stavu ke dni svého rozhodnutí (stanovisko spisová značka); pro odvolací soud to znamená, že musí zahrnout i dobu, která uplynula po podání žaloby, pokud řízení dál trvá (srov. např. rozsudek sp. zn. spisová značka), čímž se minimalizuje potřeba nové žaloby.

23. Ve vztahu k intenzivnímu postupu žalobce (žaloba byla původně podána k odškodnění trvání další fáze řízení, v němž byly konstatovány průtahy, v délce 5 měsíců), je však nutno připomenout, že etapizace nároků je sice přípustná, nicméně judikatura preferuje jednorázové komplexní uplatnění nároku, tj. zahrnutí maxima období do jedné žaloby. Opakované odškodňovací žaloby mají opodstatnění pouze v případech extrémní délky nepřiměřeně dlouhého řízení, resp. v případech, kdy jsou zde jiné zvlášť závažné okolnosti, pro něž je nutno poskytnout zadostiučinění před skončením řízení. Etapizace uplatnění nároků na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení však není podporována jako standard; opakované vznášení nároků řetězením žalob je procesně neekonomické a potenciálně vedoucí k nepřiznání nákladů řízení. Další žaloba má místo pouze tam, kde řízení pokračuje po nezanedbatelnou dobu.

24. Ustálená soudní praxe vychází ze zásady, že pro účely posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy se na řízení hledí jako na celek, tj. relevantní je celková délka řízení; nelze tedy mechanicky „oddělit“ některou z fází, resp. konečnou fázi posuzovaného řízení a hodnotit ji izolovaně. Újma je jedna kontinuální újma z celku řízení. Řízení se tedy posuzuje jako celek, ale při určení výše zadostiučinění se zohlední intenzita zásahu v jednotlivých obdobích, včetně toho, zda „dožalovaná“ část řízení již probíhala přiměřeně. Rovněž v tomto směru soud I. stupně postupoval správně, pokud při posouzení nároku zhodnotil posuzované řízení podle kritérií § 31a OdpŠk ve vztahu k celkové době řízení.

25. Pokud soud (v obecném případě) dospěje k závěru, že je třeba poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích, přizná zadostiučinění za tu fázi řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna. Jestliže ale další průběh průtažného řízení po vydání rozhodnutí, jímž bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění, trval nevýznamně dlouho, či se vyskytly takové okolnosti, pro něž by nebylo spravedlivé poškozenému poskytnout další zadostiučinění, nemusí být (výjimečně) zadostiučinění za „dožalovaný“ průběh průtažného řízení přiznán (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Podle ustálených závěrů soudní praxe (reprezentovaných např. usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, resp. rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka), podle něhož je při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku.

26. Pro daný případ to znamená, že zadostiučinění za pokračování neskončeného řízení lze tzv. dožalovat; řízení je však vždy nutno hodnotit jako celek, neboť újma je pouze jediná. Soudu I. stupně lze však důvodně vytknout, že nevzal v úvahu, že intenzita újmy se v průběhu řízení může měnit. Kritériem pro určení zadostiučinění není matematický výpočet na základě průmětu průměrné měsíční výše dosud poskytnuté náhrady do poměrů pokračujícího řízení (jak to učinil soud I. stupně), nýbrž srovnání s obdobnými případy a závěr, zda se zadostiučinění jeví vzhledem k okolnostem jako spravedlivé.

27. V daném případě nelze hodnotit právní závěry soudu I. stupně ohledně výše přiměřeného zadostiučinění na základě aplikace kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk za zcela odpovídající zjištěnému průběhu řízení, postupu státních orgánů i významu řízení pro žalobce.

28. Význam řízení pro poškozeného se může v různých fázích řízení měnit (srov. rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka). Nelze pak rozumně předpokládat, že za fázi řízení po zrušení rozhodnutí služebních orgánů správním soudem z formálních důvodů, původně v trvání 5 měsíců, když nadto byl spor v meritu vyřešen, bude poskytnuto zadostiučinění odpovídající (ve vztahu k časové jednotce) částkám, poskytnutým za dobu, kdy byl v řízení shledán zvýšený význam řízení pro účastníka (tj. co je v sázce), prodlevy ve vyřizování věci, resp. projednání věci v několika instancích. Ačkoli je nutno řízení posuzovat jako celek, je nutno uvést, že izolovaný úsek vymezený žalobcem v žalobě by bylo nutno hodnotit tak, že v něm k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Význam vedení řízení od datum pro žalobce je oslaben tím, že část nároku již byla žalobci vyplacena, ve zbytku správní soud meritorní rozhodnutí správních orgánů de facto schválil. Po dobu trvání dalšího řízení tedy již nebylo nic, co by bylo pro žalobce tzv. v sázce, a čím by se mohl poměřovat význam dalšího vedení řízení z hlediska nejistoty ohledně jeho výsledku.

29. Soud I. stupně nepostupoval správně ani při vyčíslení adekvátní výše náhrady. Nevzal v úvahu snížení významu řízení pro žalobce a absenci průtahů, resp. nekoncentrovaného postupu orgánů veřejné moci v předmětné fázi řízení. Při určení procesní složitosti opomněl zhodnotit skutečnost, že v průběhu řízení bylo vydáno 6 rozhodnutí správního orgánu I. stupně, 6 rozhodnutí odvolacího správního orgánu a 2 rozhodnutí správního soudu; této procesní složitosti by odpovídalo snížení základní částky o 30 %. Dále nelze považovat věc za právně jednoduchou, neboť žalobní argumentace je založena na zpochybnění legitimnosti konkrétní vnitroresortní normy/opatření ve věci procentní výměry paušálních částek náhrad zvýšených výdajů při vyslání k výkonu služby do zahraničí. Zvýšené právní složitosti věci odpovídá další snížení základní částky o 20 %.

30. Odvolací soud uzavírá, že částku 97 131 Kč, poskytnutou žalobci na zadostiučinění, která mu v důsledku vedení posuzovaného řízení za dobu od datum do rozhodnutí odvolacího soudu vznikla, považuje z výše uvedených důvodů za spravedlivé zadostiučinění.

31. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé žalobu zamítl.

32. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I. stupně odvolací sodu opětovaně rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně. Úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši 300 Kč za tři procesní úkony, a to 1/vyjádření k návrhu, 2/účast na ústním jednání, 3/ příprava na toto jednání.

33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši 300 Kč za jeden procesní úkon, a to za jeden úkon – sepis odvolání.

34. Paušální náhrada hotových výdajů žalované jako nezastoupeného účastníka řízení byla přiznána podle § 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč za jeden úkon. Odvolací soud neaplikoval řešení přijaté v usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, pokud při určení náhrady nákladů nezastoupeného účastníka paušální částkou, postupem vycházejícím z článku 95 odst. 1 Ústavy, část věty za středníkem, nepostupoval podle vyhlášky Orgán veřejné moci č. 254/2015 Sb., s odkazem na nosné důvody nálezu pléna Orgán veřejné moci spisová značka. Tyto nosné důvody se však netýkají výše paušálních náhrad, nýbrž (tehdejší) absence zákonné úpravy, která by umožňovala přiznat nezastoupenému účastníku řízení náhradu hotových výdajů paušální částkou. Proto nemohou nosné důvody nálezu spisová značka sloužit jako opora pro dovození oprávnění soudu posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (zde s nosnými důvody nálezu spisová značka) podle článku 95 odst. 1, část věty za středníkem, a dále pro upuštění od aplikace právní úpravy výše paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka.

35. Nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka byl vydán ve věci návrhu na zrušení § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Návrh byl zamítnut s tím, že „Zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod naplňuje přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu“ (výrok II. citovaného nálezu).

36. Z odůvodnění nálezu se podává, že Orgán veřejné moci spatřoval nepřípustnou nerovnost v postavení zastoupených a nezastoupených účastníků v tom, že advokátem zastoupený účastník řízení nemusí část hotových výdajů evidovat a dokládat, naopak účastník bez právního zastoupení nemůže možnosti paušální náhrady nákladů řízení využít (srov. bod 20 odůvodnění nálezu). Návrhu na zrušení § 137 odst. 1 o. s. ř. nevyhověl, nicméně poskytl ústavně konformní výklad tohoto ustanovení (bod 36 odůvodnění), podle něhož se zahrnutím paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka do demonstrativního výčtu nákladů řízení obsaženého v § 137 odst. 1 o. s. ř. „zaplňuje mezera spočívající v tom, že stávající úprava výslovně počítá s možností přiznávání paušální náhrady hotových výdajů pouze na zastoupené, a nikoli na nezastoupené účastníky řízení“.

37. Orgán veřejné moci zde dodává, že byl v průběhu řízení informován o aktuální legislativní iniciativě v podobě návrhu novely advokátního tarifu, která je připravována Orgán veřejné moci (šlo o posléze vydanou vyhlášku Orgán veřejné moci č. 254/2015 Sb.), i o připravované novele občanského soudního řádu, „podle níž má do budoucna platit, že účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen advokátem a nedoložil výši hotových výdajů, přizná soud náhradu hotových výdajů ve výši stanovené zvláštním právním předpisem, aniž by tím bylo dotčeno jeho právo na náhradu ostatních nákladů (dnes § 151 odst. 3 o. s. ř.). Orgán veřejné moci pokračuje (srov. bod 29 odůvodnění) … „Tedy připravovaná legislativa vede k naplnění čl. 37 odst. 3 Listiny a vyrovnání obou stran sporu ohledně dokazování vynaložených hotových výdajů v souladu se závěry tohoto rozhodnutí Ústavního soudu.“

38. Z uvedeného vyplývá, že „nosné důvody“, na nichž spočívají závěry nálezu, se netýkají výše paušální náhrady zastoupeného, resp. nezastoupeného účastníka, nýbrž (tehdejší) absence právní úpravy umožňující nahradit nezastoupenému účastníku jeho hotové výdaje paušální částkou. Absenci takové právní úpravy hodnotil Orgán veřejné moci jako mezeru v právu, odůvodňující její překlenutí výkladem. Situace, která měla být takto podle názoru Orgán veřejné moci právem regulována, avšak pozitivní právo pro něj neobsahovalo žádnou normu, byla ukončena přijetím novely o. s. ř. (dnes § 151 odst. 3 o. s. ř.) a vyhlášky Orgán veřejné moci č. 254/2015 Sb., která mimo jiné stanoví výši paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení.

39. Za této situace nelze – s odkazem na nosné důvody nálezu spisová značka – postupem podle článku 95 odst. 1, část věty za středníkem, upustit od aplikace existující a platné normy (vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Pokud norma existuje, ale soud ji nepovažuje za hodnotově vhodnou, nejde o mezeru v právu, kterou by byl oprávněn překlenout výkladem, ale o problém legislativní.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.