MSPH 18 Co 197/2026-233

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_005⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalované: Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa orgánu veřejné moci ⟪LB:lb_012⟫ za níž jedná Orgán veřejné moci ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Adresa orgánu veřejné moci ⟪LB:lb_014⟫ pro zaplacení 2x 376 341,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované a žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 4. 2026, č. j. 28 C 85/2025-179,

I. Odvolací řízení o odvolání žalobců se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) mění tak, že žaloba, aby žalovaná zaplatila každému ze žalobců 65 000 Kč s příslušenstvím ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil zaplatit každému ze žalobců 65 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 65 000 Kč od datum do zaplacení (výrok I.). Zároveň zamítl žalobu na zaplacení 311 341,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne datum do zaplacení pro každého ze žalobců (výrok II.). Žalované též uložil zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 3 862,50 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém každý ze žalobců žádal náhradu majetkové škody ve výši 9 150 Kč s příslušenstvím a zadostiučinění ve výši 367 191,50 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka (dále také jen posuzované řízení), a souvisejících řízení vedených u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka a Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka. Žalobci vstoupili do posuzovaného řízení na místo původního žalobce dne datum, řízení skončilo dne datum a celkem trvalo 25 let a 175 dnů. Požadují odškodnění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč za každý rok trvání řízení (v prvních dvou letech poloviční částku 15 000 Kč), tedy celkem 732 000 Kč, přičemž vycházeli z navýšení základní částky o inflaci ve výši 40,62 %.

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobci dne datum uplatnili nárok na zadostiučinění ve výši 734 383 Kč a nárok na náhradu škody ve výši 18 300 Kč. Žalovaná žalobcům částečně vyhověla, když konstatovala porušení jejich práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, peněžité zadostiučinění ani náhradu škody nepřiznala. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení a uvedla, že je nutné posoudit řízení ode dne vstupu žalobců do řízení dne datum, jakož i jejich podíl na délce řízení, v němž vzali žalobu zpět v roce 2024, s tím, že k narovnání sporu došlo již v březnu 2012. Ohledně majetkové škody uvedla, že absentuje příčinná souvislost a žalovaná nemůže kompenzovat neúspěch žalobců v nákladovém výroku soudních rozhodnutí.

4. Po zjištění nesporných stanovisek obou stran soudního sporu a po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl mimo jiné k závěru, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili podáním ze dne datum. Zjištěný skutkový stav posoudil dle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné (dále jen OdpŠk), přičemž se předně zabýval důvodností uplatněného nároku – zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

Posuzované období soud I. stupně vymezil tak, že ve vztahu k žalobcům je nutno jej stanovit nikoliv od podání žaloby, nýbrž od vstupu žalobců do řízení dne datum. Tohoto dne nabylo právní moci usnesení, na základě kterého zdejší žalobci vstoupili do řízení, a to na návrh původní žalobkyně právnická osoba. Soud I. stupně přitom vyšel ze stanoviska Orgán veřejné moci ze dne datum, spisová značka (dále jen Stanovisko), který vymezil pravidlo úvahy o celkové délce řízení, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby. Předchozí délka řízení se zohlední pouze u dědiců, nikoli u osob, jež do řízení vstoupili vlastním jménem na základě jiných právních skutečností. Posuzované řízení ve vztahu k žalobcům tedy trvalo od datum a skončeno bylo dne datum, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka řízení tak činila 18 let a 7 měsíců.

5. Soud posuzoval, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci. Průtah se toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v plynulém řízení lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou.

Při posuzování délky řízení postupoval soud I. stupně s odkazem § 31a odst. 3 OdpŠk a s ohledem na rozhodovací praxi Orgán veřejné moci, dle které u řízení přerušeného nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, je třeba zkoumat délku vedlejšího řízení. Pokud je délka vedlejšího řízení přiměřená, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně.

Soud I. stupně se proto zabýval i délkou vedlejšího řízení vedeného u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka a insolvenčního řízení vedeného u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka, do jejichž skončení bylo posuzované řízení přerušeno. V řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka přitom soud I. stupně neshledal průtahy ani nekoncentrovanost řízení. Pokud jde o insolvenční řízení, k přerušení posuzovaného řízení došlo ze zákona, resp. s ohledem na § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., který s prohlášením konkurzu, jehož účinky nastaly ke dni datum, spojoval přerušení posuzovaného řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka (o uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce a o povinnosti vydat prohlášení vlastníka). Insolvenční řízení po úpadku probíhalo od datum, přičemž do dnešního dne není skončeno. Insolvenční řízení hodnotil soud jako procesně složité. S ohledem na délku přerušení, která mohla být pro žalobce z hlediska nejistoty výsledku posuzovaného řízení rozhodná (tj. pouze do dne datum), však nebyl důvod se domnívat, že by délka insolvenčního řízení sama o sobě způsobila nepřiměřenou délku posuzovaného řízení.

Přerušení řízení ani prohlášený konkurz nebránily uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, což bylo předmětem posuzovaného řízení. Ze spisu zn. spisová značka soud zjistil, že žalobci vzali podáním ze dne datum žalobu v celém rozsahu zpět právě proto, že smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce byla insolvenčním správcem dlužníka uzavřena dne datum. Přerušení posuzovaného řízení z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení přitom žalobcům nebránilo, aby žalobu vzali zpět již dříve, nikoli až v návaznosti na výzvu soudu dne datum (srov. např. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Skutečnost, že žalobci pokračovali ve formálním řízení, nelze podle názoru soudu I. stupně klást k tíži žalované.

Ke dni datum tedy fakticky předmět sporu vedeného posuzovaného řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka odpadl, neboť bylo plně vyhověno žalobnímu návrhu. Po tomto datu bylo řízení vedeno pouze formálně a žalobcům mohla nemajetková újma v podobě nejistého výsledku řízení vzniknout v pouze zanedbatelné míře. Význam řízení snížený až na zanedbatelnou hranici bez dalšího vedl soud I. stupně k závěru, že pro délku řízení po datum plně odpovídající formou satisfakce je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které žalobcům poskytla již žalovaná.

Ohledně řízení do dne datum soud vycházel z délky řízeni 6 let a 5 měsíců, kterou i s ohledem na řízení vedená pod sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka považoval za nepřiměřenou. Délka řízení přesahující 6 let neodpovídá času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 OdpŠk). Za vzniklou nemajetkovou újmu jim tedy náleží právo na přiměřené zadostiučinění (§ 31a odst. 1 OdpŠk) v peněžité formě, neboť pouhé konstatování porušení práva není dostatečné.

6. Při určení výše finančního zadostiučinění vyšel soud I. stupně ze Stanoviska Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka (dále také jen Stanovisko), které stanoví základní částku zadostiučinění v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč–1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Z judikatury Orgán veřejné moci lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let, což soud I. stupně blíže odůvodnil. S ohledem na délku posuzovaného shledal soud I. stupně jako přiměřenou základní sazbou 15 000 Kč za rok řízení. K požadavku žalobců na zvýšení sazby o inflaci soud konstatoval, že Stanoviskem vymezené rozpětí je stále aktuální a výše zadostiučinění musí být přiměřená konkrétním okolnostem případu bez ohledu na znehodnocení měny v důsledku inflace. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Zadostiučinění, které by tak žalobcům náleželo, vypočetl soud na částku 81 250 Kč (2 x 7 500 + 4 x 15 000 + 5 x 1 250), kterou je však nutno modifikovat dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.

7. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci v posuzovaném období od listopadu 2005 soud shledal, že na délce řízení se podílelo neúčelné přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. spisová značka (důvodem přerušení řízení bylo vydání předběžného opatření ve věci sp. zn. spisová značka, avšak přerušení pokračovalo i po zrušení předběžného opatření až do pravomocného skončení celého řízení). Soud však zohlednil, že po prohlášení konkurzu na majetek žalovaného ke dni datum se již neúčelné přerušení neprojevilo, neboť existovala druhá překážka – vedení insolvenčního řízení. Řízení vedené pod sp. zn. spisová značka i insolvenční řízení se tak na délce posuzovaného řízení projevily, aniž by modifikovaly základní částku zadostiučinění. Hodnocení postupu orgánů veřejné moci se projevilo v závěru soudu I. stupně o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení a v potřebě odškodnit tuto část řízení v penězích. V opačném případě by závěr o nepřiměřené délce řízení nemohl být dán.

8. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud I. zohlednil, že se nejednalo o řízení, kde by byl vyšší význam presumován. Dle Stanoviska mezi taková řízení spadá trestní řízení, řízení ve věcech ochrany osobnosti, rodinně právních vztahů, osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu. Posuzované řízení mělo pro žalobce standardní význam. Proto soud základní částku nemodifikoval.

9. Z hlediska kritéria složitosti hodnotil soud věc z hlediska hmotněprávního jako standardní a z hlediska procesního jako složitou. Soud rozhodoval o návrhu na záměnu účastníka na straně žalující, byl specifikován petit, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a došlo k nesprávnému určení věcné příslušnosti soudu, na němž se účastníci nepodíleli. Jak je uvedeno výše došlo rovněž k přerušení řízení v důsledku prohlášení úpadku žalovaného a z důvodu vydaného předběžného opatření v řízení u Orgán veřejné moci. Soud rovněž zohlednil, že v posuzovaném řízení soud reagoval na návrhy či podání účastníků řízení, čímž došlo k prodloužení délky řízení, což však nelze klást k tíži žalované. Pro kritérium složitosti (včetně instančnosti) soud základní částku snížil o 15 %.

10. V rámci kritéria chování účastníka soud dospěl k závěru, že žalobci se na délce posuzovaného řízení nepodíleli, pro toto kritérium tak základní částku nijak nemodifikoval.

Soud I. stupně však dále dospěl k závěru, že je třeba základní částku modifikovat s ohledem na sdílenou újmu, neboť žalobci jsou manželé a v řízení po celou dobu vystupovali společně. Přistoupil tak ke snížení základní částky o 5 %.

S ohledem na shora uvedené dospěl soud I. stupně k závěru, že byl prokázán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění náležící každému z žalobců vypočetl ze základní výše 81 250 Kč - 15 % - 5 %, tj. na 65 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

11. Požadavku na náhradu majetkové škody soud I. stupně nevyhověl, neboť ve věci není dán odpovědnostní titul – zrušení rozhodnutí pro nezákonnost. Nepřiměřená délka řízení nepředstavuje odpovědnostní titul, a pokud žalobci požadovali náhradu nákladů řízení, měli se toho domáhat v posuzovaném řízení. Ohledně majetkové škody ve výši 9 150 Kč byla proto žaloba rovněž zamítnuta.

12. Soud přiznal žalobcům úrok z prodlení v zákonné výši (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z přiznané částky 65 000 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne datum, a skončila dnem datum.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dle § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobci uplatnili v řízení celkem dva nároky na odškodnění (na náhradu škody a nemajetkové újmy), celkovou tarifní hodnotu sporu proto soud I. stupně dle § 8 a § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), vypočetl na 74 150 Kč (65 000 + 9 150). Žalobci byli plně úspěšní ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 65 000 Kč) a neúspěšní ohledně nároku na náhradu škody v částce 9 150 Kč. Výsledný poměr činil 75 % celkového úspěchu žalobců. V tomto rozsahu soud žalované uložil povinnost hradit žalobcům náklady, které vypočetl dle AT za 7 režijních paušálů a soudního poplatku. Po zohlednění dílčího úspěchu 75 % vypočetl soud náhradu nákladů na 3 862,50 Kč každému ze žalobců.

14. Žalovaná podala proti rozsudku do výroků I. a III. včasné a přípustné odvolání, v němž konstatovala, že žalobci se domáhají nemajetkové újmy za nepřiměřeno délku soudního řízení, jehož průběh mezi účastníky není sporný. Sporná zůstala otázka ohledně intenzity újmy vytrpěné žalobci a zda poskytnuté konstatování porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě lze považovat za dostatečné k odškodnění tvrzené újmy.

Žalovaná shrnovala, že soud I. stupně rozdělil řízení na dobu před a po datu datum, kdy předmět namítaného řízení fakticky odpadl a řízení mělo pro žalobce jen zanedbatelný význam, neboť byla uzavřena smlouva o převod vlastnictví k bytové jednotce, jejíhož převodu se žalobci domáhali v rámci namítaného řízení. Proto soud vycházel z délky řízení pouze do datum, tedy z délky 6 let a 5 měsíců, kterou označil za nepřiměřenou s tím, že je na místě přiznat zadostiučinění v peněžité formě. Při výpočtu výše zadostiučinění vycházel ze základní částky 15 000 Kč za rok, kterou snížil o 15 % pro složitost řízení, a o 5 % s ohledem na sdílenou újmu žalobců.

Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně v tom, že by každému z žalobců měla poskytnout zadostiučinění v celkové výši 65 000 Kč, neboť formu zadostiučinění a způsob jeho výpočtu nepovažovala za přiléhavý okolnostem případu. Zejména nebyl zohledněn průběh a délka řízení ve vztahu k žalobcům, kteří do namítaného řízení pravomocně vstoupili dne datum, přičemž od datum bylo řízení přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí Orgán veřejné moci ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka. Na majetek žalovaného v posuzovaném řízení byl následně s účinky ke dni datum prohlášen konkurz, a řízení tak bylo od tohoto data přerušeno dle § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. Dne datum mezi žalobci a insolvenčním správcem žalovaného došlo k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce, jejíhož převodu se žalobci domáhali v namítaném řízení. Předmět řízení tak ke dni datum fakticky odpadl, neboť bylo plně vyhověno žalobnímu návrhu, a po tomto datu bylo řízení vedeno pouze formálně. Význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako snížený již v době před datem datum, což soud I. stupně nezohlednil.

Žalovaná rovněž poukazovala na nesprávnost závěrů soudu I. stupně ohledně data, od něhož má žalobcům náležet úrok z prodlení. Posledním dnem šestiměsíční lhůty pro projednání nároku žalobců bylo datum datum, proto prvním dnem prodlení žalované může být až datum, nikoli datum.

Z těchto důvodů považovala žalovaná za adekvátní satisfakci již poskytnuté zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá, a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení v řízení před soudem I. stupně i soudem odvolacím, a to k rukám procesního zástupce žalované.

15. Žalobci se k odvolání vyjádřili tak, že odkazovali na své vyjádření ze dne datum, kde předložili rozsudky Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a stanovisko žalované č. j. spisová značka ze dne datum, kterým byl odškodněn druhý účastník posuzovaného řízení částkou 135 000 Kč. Byly rovněž předloženy rozsudky, v nichž bylo manželům jméno FO přiznáno odškodnění 115 000 Kč za řízení o nahrazení projevu vůle sp. zn. spisová značka trvající 8 let. Výhrady žalované považovali žalobci za nepodstatné, neboť význam posuzovaného řízení nebyl nepatrný. Rovněž poukazovali na postup žalované vůči druhému účastníku posuzovaného řízení a že v obdobném případě o peněžitém odškodnění poškozených členů právnická osoba bytového družstva musel rozhodnout soud.

Závěrem odvolacímu soudu navrhovali, aby napadený rozsudek potvrdil a žalobcům přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Shora uvedený rozsudek ve věci samé (výrok II.) napadli odvoláním též žalobci, přičemž podáním ze dne datum (na listu č.hodnota) vzali podané odvolání zpět. Na základě uvedeného postupoval odvolací soud podle § 207 odst. 2 o. s. ř a v rozsahu odvolání žalobců odvolací řízení zastavil.

17. Odvolací soud následně na podkladě odvolání žalované přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu výroků I. a III. podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

18. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu I. stupně ohledně průběhu posuzovaného řízení i řízení, která byla důvodem jeho přerušení, neztotožňuje se však s právním závěrem, že žalobcům náleží peněžité zadostiučinění.

Soud I. stupně totiž výslovně zjistil, že v řízení vedeném u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka neshledal průtahy ani nekoncentrovaný postup soudu. Současně dospěl k závěru, že insolvenční řízení vedené pod sp. zn. spisová značka bylo řízením procesně složitým a že nebyl důvod se domnívat, že by délka tohoto insolvenčního řízení sama o sobě způsobila nepřiměřenou délku posuzovaného řízení.

Z uvedených skutkových zjištění však soud I. stupně nevyvodil odpovídající právní závěry. Jestliže bylo posuzované řízení po převážnou část relevantního období přerušeno z důvodů předvídaných právním řádem a současně nebylo zjištěno, že by související řízení byla zatížena průtahy přičitatelnými státu, nelze bez dalšího uzavřít, že samotná existence přerušení představovala nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Nelze současně uzavřít, že řízení, která byla důvodem přerušení posuzovaného řízení, nebyla zatížena průtahy přičitatelnými státu, a současně dovodit nesprávný úřední postup pouze z toho, že soud využil procesní institut přerušení řízení stanovený zákonem nebo založený pravomocným rozhodnutím soudu.

Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vychází z toho, že při hodnocení přiměřenosti délky řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem konkrétního případu, včetně povahy a průběhu řízení, která byla důvodem přerušení řízení posuzovaného. Jestliže soud I. stupně sám uzavřel, že řízení vedené pod sp. zn. spisová značka nebylo zatíženo průtahy a že insolvenční řízení představovalo řízení procesně složité, postrádá jeho následný závěr o nepřiměřené délce posuzovaného řízení dostatečný skutkový podklad.

Odvolací soud současně považuje za nesprávný závěr soudu I. stupně, podle něhož se na délce posuzovaného řízení podílelo „neúčelné přerušení řízení do pravomocného skončení věci sp. zn. spisová značka“. Takový závěr totiž ve skutečnosti představuje hodnocení věcné správnosti procesního rozhodnutí vydaného v jiném soudním řízení.

V řízení vedeném podle zákona č. 82/1998 Sb. však soud není oprávněn přezkoumávat správnost rozhodnutí vydaných v jiných řízeních ani nahrazovat vlastní úvahou přezkum, který přísluší řádným či mimořádným opravným prostředkům. Ustálená judikatura Orgán veřejné moci vychází z toho, že soud rozhodující o nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. není oprávněn samostatně posuzovat zákonnost či věcnou správnost rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, nebylo-li toto rozhodnutí příslušným způsobem zrušeno nebo změněno.

Jestliže proto soud I. stupně dovodil, že přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené pod sp. zn. spisová značka bylo neúčelné, založil svůj závěr na vlastním přehodnocení správnosti procesního postupu soudu rozhodujícího v původním řízení. Takový postup však překračuje meze přezkumu přípustného v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb.

Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že soud I. stupně sám uzavřel, že nejpozději dne datum byl předmět původního řízení fakticky uspokojen uzavřením smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky, jejíž uzavření bylo předmětem sporu, a že po uvedeném datu bylo řízení vedeno již pouze formálně a jeho význam pro žalobce dosahoval toliko zanedbatelné intenzity.

Za situace, kdy nebyly zjištěny průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, délka insolvenčního řízení byla odůvodněna jeho procesní složitostí a význam řízení pro žalobce po datum prakticky odpadl, nelze dospět k závěru, že by okolnosti věci odůvodňovaly přiznání peněžité satisfakce.

19. Odvolací soud nepřehlédl, že žalobci ve vyjádření k odvolání poukazovali na řadu soudních řízení, v nichž byla tamějším žalobcům přiznána náhrada. Žalobci však nijak konkrétně nevyložili, v čem mají být skutkové a právní okolnosti těchto věcí srovnatelné s projednávanou věcí. Každý nárok na náhradu újmy je přitom nutno posuzovat individuálně, se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu a k jeho dopadům do poměrů poškozeného. Skutkové okolnosti, z nichž vycházejí žalobci citovaná rozhodnutí, se od okolností projednávané věci podstatně liší, a uvedená rozhodnutí proto nelze považovat za přiléhavá, a to z následujících důvodů:

Rozsudek Orgán veřejné moci č. j. spisová značka (na listu č. hodnota) se týká situace, kde v odst. 31 dospěl Orgán veřejné moci k závěru, že nebylo zjištěno, že by význam předmětu řízení byl pro poškozeného pouze nepatrný. Současně vyšel Orgán veřejné moci v odst. 4 a 5 ze skutkových závěrů, že tamní posuzované řízení bylo vedeno 8 let a 10 měsíců.

Rozsudek Orgán veřejné moci č. j. spisová značka (na listu č. hodnota) posuzoval průtahy v řízení o přestupku, k němuž se tamní žalobce připojil jako poškozený s nárokem na náhradu škody. V odst. 4 vyšel Orgán veřejné moci ze zjištění, že vůči tamnímu žalobci přestupkové řízení trvalo 2 roky, 8 měsíců 19 dní, což představuje nepřiměřeně dlouhou dobu. Celková délka řízení čtyřnásobně překročila délku předpokládanou v § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Orgán veřejné moci rovněž v odst. 21 a 24 konstatoval, že bylo nesprávně posouzeno kritérium významu řízení pro poškozeného, u něhož se v daném typu řízení presumuje standardní význam.

Stanovisko žalované č. j. spisová značka (na listu č. hodnota) se týká žádosti právnická osoba bytového družstva, IČO IČO, kterému dne datum byla doručena žaloba, čímž se ocitlo v postavení žalovaného v řízení, které dne datum bylo přerušeno ze zákona z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žadatele. Do té doby trvalo řízení 10 let a mělo pro žadatele standardní význam.

Rozsudek Orgán veřejné moci č. j. spisová značka ve věci manželů jméno FO (na listu č. hodnota) v odst. 18 konstatuje, že v řízení došlo k průtahům, když 19 měsíců nebyl učiněn ve věci žádný úkon. Při délce řízení 8 let představuje tento průtah pětinu řízení.

20. Posuzované řízení vůči žalobcům běželo od jejich vstupu do řízení dne datum, přičemž usnesením ze dne datum došlo k přerušení řízení rozhodnutím soudu (blíže viz odst. 35 napadeného rozsudku), k čemuž dne datum přistoupily účinky přerušení ze zákona. Ve standardním režimu tedy řízení ve vztahu k žalobcům běželo toliko 4 měsíce. Převážná část celkové doby, po kterou bylo řízení formálně vedeno, tak připadala na dobu jeho přerušení.

Na rozdíl od žalobci citovaných věcí tedy posuzované řízení ve vztahu k žalobcům neprobíhalo v běžném procesním režimu po dobu několika let, ani zde nebyla zjištěna konkrétní a významná období nečinnosti. Srovnatelnost nelze založit pouze na celkové kalendářní době řízení, bez zohlednění jeho skutečného procesního průběhu, důvodů přerušení a délky období, po něž řízení probíhalo standardním způsobem. Citovaná rozhodnutí proto pro posouzení projednávané věci nejsou přiléhavá.

Odvolací soud proto uzavírá, že v poměrech projednávané věci představovalo přiměřené a dostatečné zadostiučinění již konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené době, které jim žalovaná poskytla v rámci předběžného projednání nároku.

21. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu i v rozsahu částky 65 000 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců zamítl.

22. V důsledku změny rozsudku ve věci samé se stala žalovaná ve věci plně úspěšnou.

23. Nadto nelze přehlédnout, že žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku uznala porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené době a poskytla jim satisfakci ve formě konstatování porušení práva ve lhůtě šesti měsíců stanovené v § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci přesto setrvali na požadavku peněžité náhrady v rozsahu, který nebyl shledán důvodným. Za této situace nelze dovozovat, že by podání žaloby bylo vyvoláno procesním postojem žalované.

O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně proto odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a náleží jí proto plná náhrada nákladů. Odvolací soud neodhlédl, že převážnou část řízení žalovaná jednala prostřednictvím Orgán veřejné moci. Zmíněné vystupování (§ 21a odst. 1 o. s. ř.) je jednáním (advokátem nezastoupené) právnické osoby – státu.

Žalovaná v řízení nebyla zastoupena právním zástupcem, proto jí dle již zmíněného § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží pouze náhrada hotových výdajů určených dle vyhlášky č. 254/2015., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Zmíněná vyhláška narozdíl od vyhlášky č. 177/1996 Sb. dosud novelizována nebyla, a i nadále stanoví paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý úkon. Této náhrady jako „zákonné“ se žalovaná ostatně v odvolání domáhala.

Výše nákladů žalované je dána 4 úkony žalované dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovaná v řízení učinila následující právní úkony: vyjádření k žalobě v podání ze dne datum (na listu č. hodnota), účast na jednání před soudem dne datum, dne datum a dne datum, vždy v délce do 2 hodin (viz protokol o jednání na listu č. hodnota). Celkové náklady před soudem I. stupně činí 1 200 Kč.

Mezi právní úkony žalované odvolací soud nezahrnul sdělení o dohodě o zastupování ze dne datum (na listu č. hodnota a násl), neboť se svojí povahou jedná toliko o administrativní úkon, kterým žalovaná informovala soud o tom, že ji v řízení bude zastupovat Jméno žalované. Nejedná se tedy o právní jednání. Zároveň žalované nenáleží náhrada za nahlížení, které odvolací soud považuje za přípravu pro řádné vystupování během jednání před soudem. Tedy náhradu za jejich učinění účastník obdrží v rámci náhrady za účast na soudním jednání.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, přísluší jí proto plné právo na náhradu nákladů. Tyto náklady u právně nezastoupené žalované představují 2 paušální náhrady po 300 Kč za úkony odvolání ve věci samé v podání ze dne datum (na listu č. hodnota) a jednání před odvolacím soudem v délce do 2 hodin (§ 1 odst. 3 písm. f] a c] vyhlášky č. 154/2015), celkem 600 Kč. Náhrada za vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne datum nebyla přiznána, neboť se svojí povahou opět jedná toliko o úkon administrativní a nikoli o právní podání. Celkové náklady žalované tedy činí 1 800 Kč. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost k zaplacení byla určena oběma žalobcům společně a nerozdílně.

Proti tomuto rozhodnutí ve výroku o zastavení odvolacího řízení není dovolání přípustné. Proti tomuto rozsudku ve výroku o věci samé lze podat dovolání, a to ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek § 237 a následujících o. s. ř.