MSPH 18 Co 9/2026-961

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré, ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: právnická osoba, podezřelý výraz sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti zastoupená Jméno Zástupce, advokátem sídlem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ za účasti vedlejšího ⟪LB:lb_005⟫ účastníka: Jméno účastníka, narozený Datum narození účastníka bytem Adresa účastníka ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 11 300 000 Kč s příslušenstvím výtěžkem z prodeje zástavy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. srpna 2025, č. j. 46 C 47/2006-900,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 11 300 000 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno neplacenými úroky ve výši 12 577 582,95 Kč a neplacenými úroky z prodlení z jistiny ve výši 3 005 021,74 Kč, s tím, že uspokojení této pohledávky vůči žalovanému je žalobkyně oprávněna se domáhat pouze z výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Orgán veřejné moci, a to spoluvlastnického podílu ve výši id. ½ na pozemku p. č. hodnota, včetně budovy č. p. hodnota, postavené na pozemku p. č. hodnota, vše v k. ú. adresa, obec adresa, v pořadí zástavního práva vzniklého na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne datum, reg. č. hodnota, uzavřené mezi Investiční a právnická osoba., jako původním zástavním věřitelem, panem jméno FO, nar. datum, bytem adresa, jako původním obligačním dlužníkem, a panem jméno FO, nar. datum, bytem hodnota, pro nějž je určující datum datum, tj. datum právních účinků vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí zapsaného pod reg. č. hodnota dne datum, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 40 697,10 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 655 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Jméno advokáta B.

III. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalovaného nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 300 000 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno neplacenými úroky ve výši 12 577 582,95 Kč a neplacenými úroky z prodlení z jistiny ve výši 3 005 021,74 Kč, s tím, že uspokojení této pohledávky vůči žalovanému je žalobkyně oprávněna se domáhat pouze z výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Orgán veřejné moci, a to spoluvlastnického podílu ve výši id. ½ na pozemku parc. č. hodnota, včetně budovy č. p. hodnota, postavené na pozemku parc. č. hodnota, vše v k. ú. adresa, obec adresa (dále jen „předmětná nemovitost“), v pořadí zástavního práva vzniklého na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne datum, reg. č. hodnota, uzavřené mezi právnická osoba a právnická osoba., jako původním zástavním věřitelem, panem jméno FO, nar. datum, bytem adresa, jako původním obligačním dlužníkem, a panem jméno FO, nar. datum, bytem adresa, pro nějž je určující datum datum, tj. datum právních účinků vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí zapsaného pod reg. č. hodnota dne datum (výrok I.). Uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 111 752 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě podané u soudu dne datum, jíž se žalobce proti žalovaným 1. jméno FO, nar. datum, bytem adresa, 2. jméno FO, nar. datum, bytem adresa, 3. jméno FO, bytem adresa, domáhal uspokojení části pohledávky ze smlouvy o úvěru reg.č. hodnota uzavřené mezi věřitelem právnická osoba., a dlužníkem jméno FO (nar. datum) v rozsahu 18.– 48. splátky úvěru celkem ve výši 11,300.000 Kč, komerčních úroků ve výši 9,426.391,36 Kč, úroků z prodlení z jistiny ve výši 2,675.470,23 Kč (ohledně původně žalovaných úroků z prodlení z úroků ve výši 2,669.442,42 Kč byla žaloba vzata zpět a řízení v tomto rozsahu zastaveno), z výtěžku prodeje zástavy, tj. předmětných nemovitostí (když zástavní právo vzniklo na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne datum, reg. č. hodnota, uzavřené mezi právnická osoba a právnická osoba., jako původním zástavním věřitelem, panem jméno FO, nar. datum, bytem adresa, jako původním obligačním dlužníkem, a panem jméno FO, nar. datum, bytem adresa), a to vůči žalovaným 1), 2) z výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/4 na těchto nemovitostech a vůči žalovanému 3) z podílu ve výši id.1/2 na těchto nemovitostech.

3. Soud I. stupně rozhodoval v této procesní situaci: Řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) bylo zastaveno usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka z důvodu zpětvzetí žaloby v této části (neboť spoluvlastnické podíly těchto žalovaných na zastavených nemovitostech nabyla na základě udělení příklepu soudním exekutorem třetí osoba), a po zamítnutí žaloby v řízení vedeném dále pouze proti žalovanému jméno FO (původně 3. žalovaný) rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, ve znění rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, proti němuž žalobkyní podané dovolání bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. spisová značka, přešlo vlastnické právo k předmětu zástavy na žalovaného. Po zrušení posledně citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nálezem Ústavního soudu nálezem ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud opětovně rozhodl o dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž rozsudek odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka zrušil a věc se vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. právnická osoba době, kdy trvaly účinky pravomocného zamítnutí této žaloby (tj. od datum do datum) a účinky pravomocného rozhodnutí vydaného ve jméno FO zahájeném řízení u Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jímž bylo určeno, že zástavní právo vzniklé na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne datum, reg. č. hodnota, neexistuje (tj. od datum do datum), dosáhl původní žalovaný jméno FO zápisu výmazu předmětného zástavního práva z katastru nemovitostí a na základě kupní smlouvy ze dne datum převedl s účinky ke dni datum vlastnické právo ke svému spoluvlastnickému podílu na shora popsaných nemovitostech na žalovaného. Vzhledem ke změně vlastnictví zástavy, z jejíhož zpeněžení má být podle návrhu žalobkyně uspokojen její peněžitý nárok, odvolací soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení na místo žalovaného jméno FO vstoupil jako žalovaný Jméno žalovaného, který je na základě kupní smlouvy ze dne datum zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník zástavy.

5. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne datum, č. j. spisová značka v zamítavém výroku ve věci samé a ve vyhovujícím výroku ve věci samé jej změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 1 400 000 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno nesplacenými úroky ve výši 9 426 391,36 Kč, nesplacenými úroky z prodlení z jistiny ve výši 2 675 470,23 Kč a nesplacenými úroky z prodlení z úroků ve výši 2 669 442,42 Kč, s tím, že uspokojení této pohledávky vůči žalovanému je žalobkyně oprávněna se domáhat pouze z výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech ve výši ideální jedné poloviny; současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 14 792 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17 935 Kč, a povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro adresa náhradu nákladů řízení ve výši 13 021 Kč.

6. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud I. stupně poté o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka; jeho zamítavé rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka. Odvolací soud schválil závěr soudu I. stupně, že žalobkyně neprokázala, že pohledávka, ohledně níž se domáhá uspokojení ze zástavy, byla v řízení vedeném Obvodním soudem pod sp. zn. spisová značka dne datum řádně uplatněna s účinkem stavení promlčecí lhůty (§ 402 obch. zák.), a v důsledku toho došlo i k promlčení zástavního práva. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka rozsudek odvolacího i rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Soud I. stupně poté o žalobě opětovně rozhodl shora označeným rozsudkem, poté, co připustil změnu žaloby tak, jak je uvedena ve výroku tohoto rozsudku. Soud I. stupně vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, že k otázkám, které tento soud ve zrušujícím rozhodnutí řešil, a to, 1/ jaký význam má v nalézacím řízení, v němž zůstavitelův věřitel uplatňuje vůči zůstavitelovým dědicům pohledávku vůči zůstaviteli, odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele, neboť na této otázce záviselo posouzení, v jakém rozsahu byla v řízení pod sp. zn. spisová značka uplatněna a rozhodnutím soudu přiznána pohledávka ze smlouvy o úvěru reg. č. hodnota I, které je významné pro závěr, zda došlo k promlčení zástavního práva; 2/, zda bylo možné započtení plnění vymoženého v exekuci na základě rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, na příslušenství pohledávky žalobkyně ze smlouvy o úvěru reg. č. hodnota I, které nebylo tímto exekučním titulem přiznáno.

8. Soud I. stupně v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu provedl vlastní výpočty zůstatku dluhu (body 57.–60. odůvodnění) a dále uzavřel, že žádná část dlužných částek nebyla uhrazena v exekucích vedených proti původně žalovaným 1), 2).

9. K obraně žalovaného, spočívající v námitce absence pasivní věcné legitimace, s odvoláním na § 984 odst. 1 o. z. ve spojení se skutečností, že nabyl předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitosti koupí na základě smlouvy ze dne datum, s právními účinky vkladu ke dni datum, přičemž v této době nebylo předmětné zástavní právo v katastru nemovitostí zapsáno, dospěl soud I. stupně k následujícím závěrům: zástavní právo výmazem nezaniklo, v katastru byla následně – po zrušení pravomocného rozhodnutí, na jehož základě došlo k výmazu zástavního práva, Nejvyšším soudem dne datum (sp. zn. spisová značka), zapsána poznámka spornosti. Ustanovení § 984 o. z. (princip materiální publicity) chrání pouze nabytí práva, které nabyvatel nabývá (zde vlastnické právo), nikoli „zbavení se“ cizích práv. Nebyla splněna podmínka dobré víry žalovaného jako nabyvatele, neboť z okolností, které provázely uzavření kupní smlouvy, mohl vědět o tom, že rozhodnutí, na jehož základě byl výmaz proveden, je napadeno mimořádným opravným prostředkem. Žalovaný měl vyvinout aktivitu směřující ke zjištění, zda zapsaný stav není ohrožen v důsledku řízení vedených o mimořádných opravných prostředcích. Měl reagovat na to, že kupní smlouva uváděla, že byl proveden výmaz zástavních práv, nikoli že taková práva zanikla. Smlouvu nadto sepisoval advokát zastupující právního předchůdce žalovaného (prodávajícího) v příslušných soudních sporech.

Soud I. stupně proto uzavřel, že pro otázky možnosti vydání navrhovaného rozhodnutí v tomto řízení je však podstatná a právně rozhodná pouze ta skutečnost, že řízení bylo zahájeno řádně v době, kdy předmětné zástavní právo, jehož realizace se žalobce domáhá postupem stanoveným právní úpravou rozhodnou, platnou a účinnou pro toto zástavní právo, bylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí a existovalo v okamžiku zahájení řízení a platně existuje i k okamžiku vydání navrhovaného rozhodnutí, neboť nenastaly žádné právní skutečnosti nebo právní jednání, se kterými právo spojuje zánik tohoto zástavního práva. Žalobě proto vyhověl, ve znění výše uvedeného petitu.

10. Tento rozsudek napadl žalovaný v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Odvolací námitky žalovaného se soustřeďují pouze na závěry, k nimž dospěl soud I. stupně při posouzení jeho pasivní věcné legitimace. Žalovaný vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř.) v otázce výkladu účinků principu materiální publicity podle § 984 odst. 1 o. z. Odvolatel namítá nesprávnost závěru soudu I. stupně, že ustanovení § 984 o. z. na danou věc nedopadá. Soud I. stupně měl naopak vyjít z toho, že žalovaný jako nabyvatel práva byl oprávněn jednat v důvěře v zapsaný stav, bez ohledu na to, zda odpovídá stavu právnímu.

Žalovaný dále namítal, že soud I. stupně nevzal v úvahu negativní účinky principu materiální publicity spočívající v zániku nezapsaných práv k věci, která jsou neslučitelná s právem nabyvatele.

Žalovaný dále namítal, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům ohledně jeho dobré víry v katastrální zápis. Především namítal, že soud I. stupně fakticky přenesl důkazní břemeno ohledně existence dobré víry na žalovaného, ačkoliv podle § 7 o. z. nese důkazní břemeno osoba tvrdící její nedostatek. Nicméně nebylo prokázáno, že by žalovaný věděl či při obvyklé opatrnosti mohl vědět o případném rozporu mezi zápisem v katastru a skutečným právním stavem. Soud I. stupně nesprávně dovodil absenci dobré víry z listiny – kupní smlouvy, co do jejího zpracování advokátem, a formulací týkajících se výmazu zástavních práv a údajné existence soudních řízení. Soud I. stupně přikládal nepřiměřený význam skutečnosti, že kupní smlouvu sepsal advokát zastupující předchozího vlastníka a že smlouva obsahovala zmínky o výmazu zástavních práv či obecná prohlášení o neexistenci sporů. Tyto formulace jsou podle odvolatele standardní a nelze z nich dovozovat, že žalovaný měl vědomost o existenci nezapsaného zástavního práva. Uvedené skutečnosti samy o sobě neprokazují vědomost žalovaného o existenci zástavního práva ani nedbalost při jeho nabytí, když listina byla sepsána a podpisy ověřeny advokátem prodávajícího, přičemž žalovaný byl v pozici kupujícího. Soud I. stupně naopak zcela ignoroval skutečnost, že výpis z katastru ke dni nabytí neobsahoval žádné zástavní právo ani poznámku spornosti, což naopak svědčí ve prospěch dobré víry žalovaného.

Žalovaný dále namítal, že soud I. stupně nezohlednil, že účinky materiální publicity katastrálního zápisu mohou být prolomeny jen za zákonem stanovených podmínek. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně včas neuplatnila své právo zápisem poznámky spornosti do katastru nemovitostí, čímž zmeškala zákonnou lhůtu. Za této situace nelze její právo uplatnit vůči žalovanému jakožto třetí osobě jednající v dobré víře.

V návaznosti na výše uvedené žalovaný namítal i nesprávnost zásadního závěru soudu I. stupně, že žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení ze zástavního práva vůči žalovanému. Podle odvolatele zástavní právo v důsledku uplatnění zásady materiální publicity zaniklo, resp. nemá vůči žalovanému právní účinky, a proto žalobě nemělo být vyhověno. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobu zamítl.

11. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně a vyvracela odvolací námitky. V této souvislosti prosazovala právní názor, že samotný výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí nepředstavuje právní skutečnost vedoucí k jeho zániku. Odkazuje na ustálenou judikaturu, podle níž platně vzniklé zástavní právo trvá bez ohledu na jeho následný výmaz, pokud nenastala zákonem předvídaná skutečnost vedoucí k jeho zániku. Ustanovení § 980 odst. 2 o. z. zakládá pouze vyvratitelnou domněnku neexistence práva po jeho výmazu (§ 980 odst. 2 věta druhá o. z.), nikoli konstitutivní důvod zániku práva. Absence zápisu zástavního práva tedy sama o sobě neznamená jeho zánik; jde pouze o dočasný presumovaný stav, který může být v řízení vyvrácen.

Žalobkyně považuje za správný závěr soudu I. stupě, že na spornou situaci nedopadá ustanovení § 984 odst. 1 o. z., pro omezený rozsah principu materiální publicity. Shodně se soudem I. stupně zastává názor, že princip materiální publicity chrání pouze nabývané právo, nikoli všechna práva k věci jako celek. V posuzovaném případě žalovaný nabýval vlastnické právo, a toto také nabyl v souladu se zápisem; ochrana podle § 984 o. z. se však nevztahuje na zánik nezapsaného zástavního práva třetí osoby.

Podle názoru žalobkyně judikatura dlouhodobě vyžaduje, aby nabyvatel při existenci okolností zpochybňujících zápis v katastru vyvinul odpovídající „investigační aktivitu“. Pokud měl nebo mohl mít pochybnosti o skutečném právním stavu, jeho dobrá víra je vyloučena. Tato povinnost zahrnuje i seznámení se s obsahem smlouvy a prověření signalizovaných rizik, přičemž pouhé spoléhání na stav katastru nepostačuje. Skutkový závěr soudu I. stupně o absenci dobré víry je tedy správný a přezkoumatelný. Žalobkyně dovozuje, že i kdyby nebyla dobrá víra výslovně vyvrácena, nebylo by možné ji uznat, neboť existovaly objektivní okolnosti (informace ve smlouvě o předchozích zástavách a řízeních, zapojení advokáta zastupujícího prodávajícího ve sporech), které musely u průměrně obezřetného nabyvatele vyvolat pochybnosti a vést k dalšímu zkoumání.

Podle názoru žalobkyně je pro rozhodnutí v dané věci klíčové, že zástavní právo existovalo a bylo řádně zapsáno v době zahájení řízení a že nezaniklo žádným právním důvodem ani později. Trvání práva je tak dáno bez ohledu na mezitímní nesoulad zápisu v katastru. Princip materiální publicity tak nelze vykládat jako nástroj k zániku zástavního práva v daném případě.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

13. Zásadní problém, který žalovaný nastolil svou obranou, totiž, zda ochrana podle ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku se týká i nabyvatele vlastnického práva, který právo nabývá v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, podle něhož na nemovité věci nevázne zástavní právo, řešil Nejvyšší soud jako otázku zásadního právního významu v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, se závěrem, že „ustanovení o materiální publicitě zápisů ve veřejném seznamu chrání nejenom takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o existenci tohoto práva u převodce, ale i takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o (ne)existenci takových právních závad, které se do veřejného seznamu zapisují“ ( srov. bod 42 odůvodnění rozsudku), když vyloučení potřeby šetření skutečného právního stavu je ostatně smyslem materiální publicity veřejných seznamů, vyjádřené zejména v ustanovení § 984 odst. 1 o. z.

14. Nelze tedy přisvědčit závěru soudu I. stupně, vybudovanému na právním názoru, že se ustanovení § 984 odst. 1 o. z. na danou věc nevztahuje, neboť řeší jen ochranu nabývaného vlastnického práva (přičemž nabytí vlastnictví k nemovitosti, k níž bylo výše citovanými smlouvami zřízeno zástavní právo, žalobkyně nezpochybňuje), nikoli však obecně ochranu toho, kdo jedná v důvěře v zápis do katastru nemovitostí, včetně důvěry v tzv. „negativní zápis“, tj. absenci zápisu zatížení nemovitosti právy, která se zapisují do katastru nemovitostí. Nejvyšší soud se v odůvodnění citovaného rozhodnutí obecně vyjádřil i k otázce hodnocení dobré víry nabyvatele práva (zde vlastnického práva, bez omezení právy, které se zapisují do katastru nemovitostí); zdůraznil v judikatuře Nejvyššího soudu již ustálený názor, že při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem, a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu. Požadavek na takové ověřování souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s ustanovením § 980 odst. 2 o. z., které zakládá domněnku souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem.

Nejvyšší soud se v citovaném rozhodnutí vyjádřil rovněž k otázce uplatnění výjimky pro uplatnění zásady materiální publicity katastru nemovitostí jako veřejného seznamu, tj. k vyvrácení existence dobré víry ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z., jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem, s tím, že v takovém případě je naopak na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem. Existence dobré víry ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z. může být vyvrácena (pouze) skutečnostmi vyvracejícími přímo dobrou víru o stavu zapsaném ve veřejném seznamu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde soudy vymezily hranice pro investigační aktivitu nabyvatele práva v podmínkách právní úpravy příslušných vztahů účinné od datum).

15. Žalovaným v odvolání namítané judikatorní závěry k otázce dobré víry a míry investigativní povinnosti nabyvatele práva nelze aplikovat, neboť se vztahují k principiálně odlišné právní úpravě účinků katastrálních zápisů, účinné do datum. Rozdíl je v tom, že § 984 odst. 1 o. z. se opírá o dobrou víru ve správnost údajů ve veřejném seznamu, a nikoliv o dobrou víru opřenou o existenci podmínek pro nabytí vlastnického práva držitelem, která je potřebná k vydržení; jde o různé okruhy skutečností, ke kterým se dobrá víra vztahuje.

16. V této věci bylo zjištěno, že ke dni datum, kdy žalovaný uzavřel s původně žalovaným 3) panem jméno FO kupní smlouvu, o převodu vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech specifikovaných shora, a dále ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného podle této smlouvy do katastru nemovitostí, nevykazoval stav zápisu věcných práv ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti žádné zatížení, tedy ani zatížení předmětným zástavním právem. Ve smyslu shora citovaných ustálených závěrů soudní praxe byl tedy žalovaný obecně oprávněn vycházet ze stavu katastrálního zápisu o neexistenci takových právních závad, které se zapisují do veřejného seznamu.

17. Další podmínky pro uplatnění ochrany nabytého vlastnického práva (bez zatížení) dovoláním se principu materiální publicity zápisu jsou v daném případě splněny. Smlouva, jíž bylo vlastnické právo k nemovitosti na žalovaného převedeno, byla úplatná za přiměřený ekvivalent převáděné hodnoty (ostatně nesplnění této podmínky žalobkyně ani nenamítala), a nebyly zde ani objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem.

18. Odvolací soud na základě ve spisu založených listin – stavu katastrálního zápisu ke dni datum, resp. ke dni datum, kdy byl podán návrh na zápis vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí, a dále na základě opakování důkazu listinou – kupní smlouvou ze dne datum (č. l. 858-860) po skutkové stránce uzavřel, že zde nebyly objektivní okolnosti způsobilé zpochybnit dobrou víru žalovaného v zápis v katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí bylo k předmětné nemovité věci zapsáno pouze vlastnické právo prodávajícího pana jméno FO, bez zápisu jakéhokoli zatížení právem, které se zapisuje do katastru, a rovněž bez zápisu poznámky spornosti či poznámky rozepře.

19. Z písemného vyhotovení kupní smlouvy se podává, že ji sepsal a podpisy na ní ověřil advokát, s nímž prodávající dlouhodobě spolupracoval a který jej i zastupoval v tomto řízení i v řízení Obvodního soud pro adresa, sp. zn. spisová značka, o určení neexistence zástavního práva. Kupní smlouva byla uzavřena za situace, kdy 1/ v této věci byla žaloba pravomocně zamítnuta a na základě nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo vedeno řízení u Nejvyššího soudu, které skončilo až datum, zrušením pravomocného zamítavého rozhodnutí soudu odvolacího; 2/ ve věci Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka, byla pravomocně určena neexistence zástavního práva (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka); tento rozsudek byl zrušen až rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Ačkoli lze přisvědčit žalobkyni v tom směru, že tento advokát mohl mít informaci o tom, že pravomocná rozhodnutí Nejvyššího soudu (vydané v tomto řízení), resp. rozhodnutí Městského soudu v Praze (vydané v řízení Obvodního soud pro adresa, sp. zn. spisová značka, o určení neexistence zástavního práva), jsou napadena mimořádnými opravnými prostředky žalobkyně, nelze z toho – vzhledem k tomu, že šlo o advokáta prodávajícího, vyvozovat ničeho o možných pochybnostech žalovaného jako kupujícího o správnosti katastrálního zápisu.

20. Stejně tak nelze souhlasit se žalobkyní v tom, že ke vzniku pochybností mohl vést sám text kupní smlouvy. Podle názoru žalobkyně měl text ustanovení 4.1.2 smlouvy, pokud je zde uvedeno „byl proveden vklad výmazu zástavních práv …“, vzbudit pochybnosti o neexistenci zástavního práva, jehož se výmaz týkal, vzhledem k tomu, že obecně platí, že výmazem z katastru zástavní právo nezaniká. Možnost takové interpretace je však v přímém rozporu s prohlášením prodávajícího v článku 4.1.1. smlouvy, kde je výslovně uvedeno, že „na nemovitostech neváznou žádné dluhy ani žádná práva ve prospěch třetích osob, jako například věcná břemena, zástavní práva, práva předkupní …“.

21. Bez ohledu na skutečný právní stav, pokud jde o existenci zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu žalobkyně na nemovitosti, zřízeného na základě výše citovaných zástavních smlouvami smluv (když výmazem zástavního práva z veřejných evidencí se dostává publicity skutečnosti, že zástavní právo zaniklo, (výmaz) sám o sobě však zánik zástavního práva nezpůsobuje), odvolací soud uzavírá, že žalovaný se úspěšně dovolal ochrany dobrověrného nabyvatele práva, vyplývajícího z uplatnění principu materiální publicity zápisu v katastru nemovitostí jako veřejného seznamu (§ 984 odst. 1 o. z.). Úspěšné dovolání se absence zápisu zástavního práva podle § 984 odst. 1 o. z. vylučuje uspokojení pohledávky z prodeje zástavy; v řízení o zaplacení vede k zamítnutí zástavního petitu, aniž by byl dotčen osobní nárok věřitele na zaplacení.

22. Zástavní právo zřízené výše citovanými zástavními smlouvami proto proti žalovanému jako zástavnímu dlužníku nepůsobí, a nelze tedy vyhovět ani žalobě o zaplacení s uspokojením z výtěžku zpeněžení nemovitosti, kterou žalovaný nabyl na základě kupní smlouvy ze dne datum, s účinky ke dni datum.

23. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení s uspokojením z výtěžku zpeněžení zástavy zamítl.

24. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. opětovně o nákladech řízení před soudem I. stupně. Plně úspěšný žalovaný má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil na obranu proti žalobě. Výše náhrady byla určena jako součet následujících položek: Odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení po změně účastenství, sepis doplnění odvolání, účast při ú.j. datum) v sazbě 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4 AT), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 AT), a náhrady 1 134 Kč za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem tedy ve výši 6 534 Kč (druhé odvolací řízení). Odměna za 5 úkonů právní služby (vyjádření k dovolání, vyjádření ze dne datum, účast na jednání konaném ve dnech datum a datum, závěrečný návrh), v sazbě 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4 AT), tj. 7 500 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 AT), za 2 cesty z adresa a zpět v roce 2022, tj. 840 km, při průměrné spotřebě paliva 5,8 l/100 km, při náhradě za pohonné hmoty 37,10 Kč/1 l a základní náhradě 4,70 Kč/1, v částce 5 754 Kč, náhrady nákladů za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14 odst. 1 písm. a) AT za 16 půlhodin po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 440,60 Kč, tedy celkem 19 824,60 Kč. Odměna za 2 úkony právní služby vykonané do datum (vyjádření k dovolání datum, odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o účastenství datum), v sazbě 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4 AT), tj. 3 000 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby (§ 13 odst. 4 AT), a za 3 úkony právní služby vykonané po datum (účast při ú. j. datum, sepis závěrečného návrhu datum a účast při ú. j. datum) v sazbě 2 300 Kč za 1 úkon právní služby (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4 AT), tj. 6 900 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby (§ 13 odst. 4 AT) a náhrada za DPH ze základu 11 850 Kč, v sazbě 21 %, tj. 2 488,50 Kč, celkem 14 338,50 Kč. Celkem činí náhrada za řízení před soudem I. stupně částku 40 697,10 Kč.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a podle zásady úspěchu v této fázi řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.); plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši odměny za 2 úkony právní služby – sepis odvolání a účast při ú. j. dne datum v sazbě 2 300 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4 AT ), tj. odměna 4 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta stanovená paušální částkou 450 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 AT), tj. hotové výdaje 900 Kč a 1 155 Kč náhrada za DPH ze základu 5 500 Kč v sazbě 21 %, celkem 6 655 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).