MSPH 51 Co 15/2026-90

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Anny Vrdlovcové a Mgr. Dity Staňkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o náhradu nemajetkové újmy, ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. října 2025, č.j. 16 C 85/2025-51 ve znění opravného usnesení ze dne12. listopadu 2025, č.j. 16 C 85/2025-64 a opravného usnesení ze dne 2. dubna 2026, č.j. 16 C 85/2025-82,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu částky 43 188,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 22.4.2025 do zaplacení mění tak, že se žaloba zamítá, jinak se co do částky 19 687,50 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 12 % z této částky od 22.4.2025 do zaplacení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 22 025,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 62 876 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 22. 4. 2025 do zaplacení (výrok I), žalobu do částky 124 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a současně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24 433,40 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila náhradu nemajetkové újmy ve výši 63 000 Kč s příslušenstvím z důvodu nepřiměřené délky stavebního řízení, jehož byl účastníkem a které trvalo 6 let, 3 měsíce a 11 dnů. Žalovaná nárok neuznala, ač připustila existenci průtahů, zejména při nepředání odvolání odvolacímu orgánu, namítala však, že újma nedosáhla intenzity odůvodňující peněžité zadostiučinění, že žalobce byl pouze vedlejším účastníkem řízení a že případná újma spočívá pouze v nejistotě, kterou považovala za nevýznamnou; dále poukazovala na složitost věci, dílčí podíl stavebníků a okolnosti pandemie.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (správní spisy, podání účastníků, rozhodnutí správních orgánů) a výslechu žalobce, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil; tento uvedl pod body 14 – 17 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Z jeho zjištění lze shrnout, že žalobce byl účastníkem řízení o odstranění stavby, jež bylo následně přerušeno, a poté účastníkem řízení o žádosti o dodatečném povolení změny stavby vedeného stavebním úřadem právnická osoba (dále jen: „stavební úřad“) pod sp. zn. spisová značka: změna dokončené stavby - osazení 6 ks střešních oken na stávající jiné stavbě bez čp./če, situované na pozemku parc. č. číslo, u stávajícího rodinného domu čp. číslo, adresa, situované na pozemku parc. č. číslo, vše v k. ú. adresa (dále jen: „Stavební řízení“). Žalobce jako vlastník sousední nemovitosti svým podnětem z 21.3.2018 inicioval zahájení řízení o odstranění stavby, resp. instalace 6 střešních oken, přičemž v následném stavebním řízení stavebníci (vlastníci předmětné nemovitosti) požádali o dodatečné povolení změny stavby. Soud prvního stupně uvedl, že samotné stavební řízení trvalo od 30. 7. 2018, kdy stavebníci požádali o dodatečné povolení stavby, do 10. 7. 2024. Soud prvního stupně uvedl, že řízení trvalo téměř 6 let, přičemž zcela zásadním průtahem bylo nepředání odvolání k rozhodnutí po dobu přesahující 3 roky, což představovalo podstatnou část celkové délky řízení; soud uzavřel, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 21.10.2024 a žalovaná jej vyřídila 10.6.2025, přičemž konstatovala, že naříkané řízení trpělo nepřiměřenou délkou, tedy došlo k porušení práva žalobce, za což žalobci poskytla omluvu.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, zejména § 13 a § 31a, jakož i s přihlédnutím k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a judikatuře Nejvyššího soudu (zejm. stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010). Dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce stavebního řízení, přičemž význam řízení pro žalobce nebyl nepatrný, a proto nepostačuje pouhá omluva. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky 73 972 Kč (15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky řízení náleží polovina, a to za 2 165 dní trvání řízení) a tuto dále modifikoval podle jednotlivých kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

5. Za kritérium celkové délky řízení částku nemodifikoval, neboť řízení nebylo extrémně dlouhé, ač to nic nemění na závěru o jeho nepřiměřené délce. U složitosti řízení přihlédl k tomu, že šlo o relativně běžnou stavební věc bez mimořádné náročnosti, avšak s nutností vyhodnocení technické dokumentace a zajištěním stanovisek dotčených orgánů, proto snížil základní částku o 10 %. Při hodnocení jednání žalobce zohlednil jeho aktivní procesní přístup, včetně podávání námitek a urgencí, které přispěly k posunu řízení, a proto částku zvýšil o 10 %. Z hlediska postupu orgánů veřejné moci zdůraznil soud prvního stupně zásadní pochybení spočívající v nepředání odvolání po dobu přesahující 3 roky, tj. 62,6 % celkové délky řízení, a základní částku proto zvýšil o dalších 10 %. Konečně u významu řízení pro žalobce dovodil, že tento byl spíše nižší, neboť se řízení týkalo pouze nepřímého zásahu do jeho práv jako vlastníka sousední nemovitosti, a proto částku snížil o 15 %. Celkovým součtem těchto modifikací (−10 % +10 % +10 % −15 %) dospěl ke snížení o 5 % a ke konečné částce 62 876 Kč, v níž žalobě vyhověl, zatímco ve zbytku ji zamítl. Žalobci přiznal též zákonný úrok z prodlení, a to od 22.4.2025, kdy (marně) uplynula lhůta k předběžnému projednání nároku.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu; přiznal odměnu za 4,5 úkonů právní služby podle advokátního tarifu při sazbě 3 620 Kč za každý úkon, včetně paušálních náhrad hotových výdajů a DPH.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to proti výrokům I a III. V odvolání rozhodnutí vytýká, že soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny procesní podmínky, a že věc nesprávně právně posoudil. Namítá zejména nesprávné posouzení nemajetkové újmy i významu řízení pro žalobce, když soud dospěl k závěru o nepřiměřené délce správního řízení, aniž by zohlednil, že průtahy byly zčásti způsobeny i stavebníky, kteří nepředložili bezvadnou žádost a doplnili ji až 19.2.2019, a dále vliv omezení činnosti správních orgánů v době nouzového stavu v roce 2020. Žalovaná zdůrazňuje, že správní orgány jinak (kromě ojedinělého pochybení s předložením spisu odvolacímu orgánu) činily úkony v přiměřených lhůtách a že nebyla přijata opatření proti nečinnosti, přičemž soud nesprávně přičetl rozhodující význam prodlevě při postoupení odvolání. Současně žalovaná rozporuje závěr soudu o významu řízení pro žalobce, neboť stavební řízení se týkalo sousední nemovitosti a žalobce neprokázal konkrétní dopad do své majetkové sféry, pohody bydlení či rodinného života; jeho námitky byly navíc pravomocně zamítnuty a žalobce proti rozhodnutí nepodal správní žalobu.

8. Dále žalovaná namítá, že soud neodůvodnil zvýšení základní částky odškodnění o 10 % za jednání poškozeného žalobce v řízení, neboť neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy, přičemž samotná aktivita žalobce byla podle ní minimální až do 16.5.2024. Rozsudek žalovaná označuje za vnitřně rozporný, jelikož soud na jedné straně konstatoval nízký význam zásahu do práv žalobce (minimální potenciál omezení pohody bydlení při úpravách spočívajících v instalaci 3 malých střešních oken a výměně krytiny), na straně druhé však přiznal peněžité zadostiučinění, a nikoliv pouze konstatování porušení práva. Podle žalované soud nesprávně aplikoval § 31a OdpŠk., když nepovažoval význam řízení za nepatrný a nesprávně stanovil výši zadostiučinění, ačkoliv žalobce neprokázal vznik újmy ani stav nejistoty. Žalovaná je přesvědčena, že postačující by bylo konstatování porušení práva, které žalovaná již učinila. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadené výroky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, případně rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že její námitky jsou nepřiléhavé a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem i jejím vlastním postupem, neboť žalovaná sama uznala nesprávný úřední postup a průtahy v řízení a omluvila se za ně přípisem doručeným 10.6.2025. Podle mínění žalobce je pro posouzení věci rozhodné, že k průtahům došlo, nikoliv jejich konkrétní příčina, která nemůže jít k tíži žalobce; ten průtahy nezpůsobil a případné nedostatky na straně stavebníků měl řešit správní orgán. Odmítá dále názor žalované, že význam stavebního řízení pro něj byl nepatrný, neboť jeho účastenství vyplývá ze zákona a změny sousední stavby (např. umístění oken směrem k jeho nemovitosti) se dotýkají jeho práv a uživatelského komfortu, což dokládá jeho aktivita ve správním řízení, včetně podávání podnětů a odvolání. Byla to pak právě aktivita žalobce, která vedla k tomu, že řízení bylo pravomocně skončeno již 3.7.2024, když teprve po jeho urgenci byl spis postoupen odvolacímu orgánu, a proto je namístě i zvýšení náhrady o 10 %, které soud prvního stupně řádně odůvodnil. Žalobce rovněž odmítá tvrzení o rozpornosti odůvodnění rozsudku, neboť jednotlivé závěry soudu prvního stupně se vztahují k odlišným kritériím, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je peněžitá satisfakce standardním prostředkem a pouhé konstatování porušení práva přichází v úvahu jen výjimečně. Zdůraznil, že v dané věci žalobce řízení neprotahoval, ale naopak přispěl k jeho skončení; po dobu jeho trvání byl vystaven nejistotě z důvodů primárně na straně správního orgánu a jeho aktivitu nelze hodnotit k jeho tíži. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. zopakoval dokazování spisem stavebního úřadu, z něhož – nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně a shrnutých shora pod bodem 3 – zjistil, že stavební úřad vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby dne 13.7.2020, žalobci bylo doručeno 22.9.2020 a 6.10.2020 proti němu žalobce podal odvolání. Stavební úřad o jeho podání vyrozuměl ostatní účastníky řízení rozhodnutím vypraveným 27.10.2020, ostatní účastníci stavebního řízení se vyjádřili k odvolání žalobce podáními došlými stavebnímu úřadu dne 9.11.2020. Žalobce se pak obrátil na krajský úřad coby nadřízený orgán dne 8.5.2024 s dotazem, kdy bude vyřízeno jeho odvolání proti napadenému rozhodnutí. Stavební úřad následně dne 24.5.2024 předložil správní spis krajskému úřadu s předkládací zprávou obsahující též omluvu za pozdní předložení spisu a vysvětlení, že spis byl nedopatřením „z nevysvětlitelného důvodu“ založen do archivu stavebního úřadu, což se mohlo stát v důsledku probíhajících proticovidových opatření (střídání směn, home office, nemoci apod.). Následně krajský úřad rozhodnutím z 26.6.2024 odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí o dodatečném povolení stavby potvrdil, právní moci rozhodnutí nabylo dne 10.7.2024, právnímu zástupci žalobce bylo doručeno 26.6.2026.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

12. Předně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně v řízení provedl dokazování procesně korektním způsobem a učinil skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje. Doplnil jej pouze o shora uvedenou časovou rekapitulaci průběhu odvolacího správního řízení, včetně „vysvětlení“ toho, co vedlo k prodlení s předložením spisu odvolacímu správnímu orgánu.

13. Ve vztahu k právnímu posouzení provedenému soudem prvního stupně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně vyšel ze správných ustanovení právních předpisů, zejm. OdpŠk. a zcela případně odkázal na přiléhavá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Odvolací soud tak může jen zrekapitulovat, že obecně platí, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době, odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného [viz § 31a odst. 3 písm. b) a e) OdpŠk.], přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci [viz § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk.], a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného [viz § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk.] na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu, spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat.

14. V posuzovaném řízení pak soud prvního stupně shledal, že řízení bylo zatíženo nesprávným úředním postupem v podobě jeho nepřiměřené délky. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na komplexní popis průběhu naříkaného řízení v bodě 23 napadeného rozsudku. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožňuje. V této souvislosti lze shrnout, že žalobce inicioval zahájení řízení o odstranění stavby svým podnětem z 21.3.2018, stavební řízení v prvním stupni pak skončilo vydáním rozhodnutí z 13.7.2020 doručeným žalobci 22.9.2020. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl odvolací správní orgán dne 26.6.2024 a týž den bylo žalobci, resp. jeho právnímu zástupci rozhodnutí doručeno. Období absolutní nečinnosti tak trvalo od 9.11.2020 do 24.5.2024, kdy byl spis s odvoláním předložen odvolacímu správnímu úřadu, tj. téměř 3 roky a 6 měsíců. Odvolací soud tak shrnuje, že z celkové délky řízení 75 měsíců činilo období úplné nečinnosti téměř 42 měsíců. Takový postup správního úřadu je však nepřijatelný a závěr o nepřiměřené délce řízení je zcela na místě. Nemůže na něm nic změnit ani to, že byl spis v obtížné době proticovidových opatření vskutku zřejmě nedopatřením založen do archivu. Ačkoliv lze mít pro toto nedopatření určité pochopení, nelze je tolerovat.

15. Za této situace tedy byl zcela správný postup soudu prvního stupně, když dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul a žalobci náleží náhrada za jím utrpěnou imateriální újmu.

16. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

17. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že po zhodnocení jednotlivých kritérií, zakotvených v ust. § 31a OdpŠk, žalobci náleží odškodnění v penězích, avšak v odlišné výši než určil soud prvního stupně. Určení výše přiměřeného zadostiučinění musí vždy odrážet individuální okolnosti každého případu, přičemž k individualizaci výše přiměřeného zadostiučinění slouží kritéria uvedená v § 31a OdpŠk.

18. Pokud jde o určení základní částky, z níž vychází výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně potud, pokud ji odvodil od násobku částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení s tím, že za první dva roky náleží částka poloviční. Soud prvního stupně však již neurčil správně dobu, za níž žalobci náleží odškodnění. Žalobce se totiž řízení dotýkalo již od okamžiku, kdy podal podnět stavebnímu úřadu k prozkoumání postupu stavebníka. Již tedy od 21.3.2018 počalo ve vztahu k žalobci naříkané řízení a skončilo doručením rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, tj. 26.6.2024, tedy po 6 letech a 3 měsících. Pro účely určení celkové délky řízení je třeba považovat řízení o odstranění stavby a později zahájené řízení o dodatečném povolení stavby, které bylo důvodem přerušení dříve zahájeného řízení, za jeden celek (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2017, sp.zn. I. ÚS 2330/16). Odvolací soud tak základní částku stanovil na 78 750 Kč (2* 7 500 + 4* 15 000 + 3* 1 250).

19. Odvolací soud se pak se soudem prvního stupně též zcela neshoduje v hodnocení jednotlivých modifikačních kritérií, která stanoví § 31a OdpŠk., přičemž tyto hodnotil i s ohledem na obsah odvolání žalované následovně: Pokud jde o složitost věci, dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé, tedy nároky skutkové, hmotněprávní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. V projednávané věci odvolací soud shledal vyšší skutkovou a též procesní složitost, když jednak bylo původně zahájeno řízení o odstranění stavby k podnětu žalobce, které bylo následně přerušeno pro vedení řízení o dodatečném povolení stavby. V jeho rámci pak bylo třeba vypracovat technickou dokumentaci, tu posoudit z hlediska obsahového, následně ji k výzvě stavebního úřadu ještě stavebníci doplňovali, taktéž bylo třeba vyžádat stanoviska dotčených orgánů. Z tohoto důvodu tak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně snížil částku přiměřeného zadostiučinění o 10 %.

20. Shodně jako soud prvního stupně odvolací soud neshledal důvod k modifikaci základní částky pro chování poškozeného, neboť ten se svým chováním na délce řízení nepodílel. Nelze mu přičítat k tíži, že řízení svým podnětem inicioval a následně i využil práva na odvolání proti rozhodnutí, které sice vedlo v projednávané věci k prodloužení řízení, avšak v jeho podání nelze shledat jakékoliv zneužití práva. Stejně tak nelze klást poškozenému k tíži, že se dostupnými procesními prostředky nepokusil v období nečinnosti stavební úřad přivést k aktivitě dříve; je zákonnou povinností správního orgánu postupovat ve věci tak, aby bylo rozhodnuto v zákonných lhůtách (zejm. § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a § 71 cit. zák.). Zároveň však odvolací soud v podnětu žalobce z 8.5.2024 nespatřuje ani důvod pro zvýšení částky přiměřeného zadostiučinění, byť je nepochybně vysoce pravděpodobné, že nebýt podnětu žalobce, spis by v archivu stavebního úřadu ležel dosud. Zároveň se však jednalo o aktivitu ojedinělou. Ostatní procesní aktivitu žalobce ve správním řízení je třeba hodnotit jako zcela standardní postup účastníka správního řízení, která délku řízení neovlivnila ani pozitivně, ani negativně.

21. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci. V tomto ohledu bylo nepochybné, že řízení bylo stiženo zcela zásadním pochybením stavebního úřadu, který spis na místo postoupení nadřízenému orgánu uložil do archivu, kde spis čekal až na podnět žalobce. Toto období absolutní nečinnosti trvalo 42 měsíců z celkových 75 měsíců. Zjištěný postup správního orgánu je nutno hodnotit jako závažný a jako takový se musí projevit též v modifikaci přiměřeného zadostiučinění. Odvolací soud tak za odpovídající považuje navýšení částky zadostiučinění o 20 %.

22. Konečně je třeba hodnotit význam řízení pro poškozeného. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal důvody, pro něž hodnotil význam řízení pro poškozeného jako nízký. V této souvislosti je třeba uvést, že žalobce v řízení měl postavení účastníka řízení coby vlastník sousední stavby. Probíhající řízení pro něj znamenalo nejistotu o jeho výsledku pouze ohledně toho, zda (bez příslušných povolení) nastolený stav instalace 3 střešních oken v sousední stavbě (další 3 střešní okna směřují na odvrácenou stranu pozemku stavebníků) bude trvalý či zda dojde k jejich odstranění. Avšak ve chvíli, kdy došlo k zahájení řízení o dodatečné stavební povolení, pro žalobce se „pravděpodobnost“ odstranění této stavby, resp. střešních oken snížila. Vliv probíhajícího řízení (zejm. v době vedení řízení o dodatečném povolení stavby), resp. jeho výsledek neměl potenciál zasáhnout do vlastnického práva žalobce zásadní měrou. Z výpovědi samotného žalobce před soudem prvního stupně vyplynulo, že žádné další zásadní zásahy do svých práv nepociťoval a újma vyšší než „jen“ z nejistoty o výsledek řízení mu nevznikla. Z tohoto důvodu odvolací soud shledal význam řízení pro žalobce výrazně sníženým, a proto snížil částku přiměřeného zadostiučinění o 85 %. Pokud žalobce poukazoval na zhoršení sousedských vztahů, nelze je považovat za důsledek nepřiměřené délky řízení. Jedná se spíše o důsledek toho, že se žalobce rozhodl vyjádřit nesouhlas s postupem stavebníků, kteří prováděli stavbu bez patřičného stavebního povolení. Konečně odvolací soud uvádí, že na význam řízení pro žalobce nelze usuzovat z toho, že se rozhodl nenapadnout odvolací rozhodnutí žalobou ve správním soudnictví. Z tohoto jeho rozhodnutí lze dovodit pouze to, že již neměl potřebu situaci dále řešit; o důvodech jeho rozhodnutí nelze činit jakýkoliv závěr.

23. Pro úplnost a na margo odvolací námitky žalované odvolací soud uvádí, že v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Soud prvního stupně tak nijak nepochybil, když v řízení nevedl dokazování ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Soud prvního stupně správně vyšel z presumpce jejího vzniku, pouze se při výslechu žalobce soustředil na okolnosti, které by měly újmu výrazně zvýšit, resp. na význam, který žalobce vedenému řízení přikládal.

24. Odvolací soud tak závěrem shrnuje, že přiměřeným odškodněním za vytrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení spočívajícím v nepřiměřené délce stavebního řízení v délce 6 let a 3 měsíců a při zohlednění výše uvedených úvah a modifikačních kritérií, je částka 19 687,50 Kč. Odvolací soud vyšel ze základní částky 78 750 Kč, kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím, zakotveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v konečném výsledku modifikoval – ponížil o 75 % (ponížil o 10 % pro složitost, navýšil o 20 % pro postup orgánů veřejné moci a ponížil o 85 % pro významně snížený význam řízení pro postiženého), tedy částka přiměřeného zadostiučinění žalobce za způsobenou újmu činí částku 19 687,50 Kč.

25. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně stran nároku na příslušenství pohledávky žalobce v podobě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se ocitla v prodlení, s ohledem na datum předběžného uplatnění nároku dne 21.10.2024 (§ 15 odst. 2 OdpŠk) ode dne 22.4.2025, výše úroku z prodlení je stanovena dle vyhl. č. 351/2013 Sb.

26. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl co do částky 43 188,50 Kč s příslušenstvím a ve zbytku, tj. co do částky 19 687,50 Kč s příslušenstvím jej v uvedeném výroku postupem dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

27. S ohledem na to, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 2 o. s. ř. Jejich náhradu v plné výši přiznal podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení úspěšný, přičemž výše plnění závisela na úvaze soudu. Náhrada jeho nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč a dále z náhrady za zastoupení zástupcem z řad advokátů. Tu tvoří odměna za 1 úkon právní služby po 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve znění účinném do 31. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen,,AT“), tj. příprava a převzetí zastoupení, k němuž došlo 15.10.2024 a 1 náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dále odměna za 6,5 úkonu právní služby ve výši 1 900 Kč dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) AT, tj. sepis žaloby, písemné vyjádření na výzvu soudu z 8.8.2025, účast u jednání soudu prvního stupně dne 3.10.2025, v poloviční výši pak za účast při vyhlášení rozsudku dne 10.10.2025, vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, 6 náhrad hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 3 475,50 Kč dle ust. §137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak odvolací soud na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci přiznal částku celkem 22 025,50 Kč.

Proti výroku I lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř.

Proti výroku II není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.].