MSPH 58 Co 138/2026-84

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Barbory Holé ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o vyklizení nemovitosti a zaplacení částky 240 051,37 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. března 2026, č. j. 5 C 175/2025-55

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé (I. a II.) potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení (IV.) se mění tak, že jejich výše činí 88 625,50 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 23 885,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit bytovou jednotku specifikovanou ve výroku rozsudku a vyklizenou ji předat žalobkyni, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 240 051,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částek ve výroku rozsudku specifikovaných, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 214 Kč od 1. 8. 2024 do 21. 8. 2024 (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 103 501,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení tohoto bytu a zaplacení žalované částky s tím, že se jedná o dlužné platby z titulu nájemní smlouvy, a to dlužné nájemné za únor až květen 2025 po 24 800 Kč, nedoplatek na službách za rok 2023 ve výši 4 214 Kč, nedoplatek na službách za rok 2024 ve výši 1 437,37 Kč, příslušenství z titulu pozdě uhrazených plateb za nájemné a zálohy na služby za prosinec 2024 a leden 2025 a nárok na náhradu za užívání bytu bez právního důvodu za červen až říjen 2025 v celkové výši 124 000 Kč.

3. Žalovaný nárok neuznal, namítal, že výpověď z nájmu bytu mu nebyla doručena sjednaným způsobem, nebyla mu řádně doručena ani předžalobní výzva. Nájemní vztah nepovažoval za skončený s tím, že došlo k jeho prodloužení v souladu se zákonem. Namítal dále, že žalobkyně nepřistoupila k započtení složené jistiny 27 600 Kč vůči svému nároku, ač tak učinit mohla. Zpochybnil dále doručení vyúčtování služeb za rok 2024.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný byl na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 5. 2022 ve znění jejích dodatku č. 1 a č. 2 od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2025 nájemcem bytu žalobkyně č. číslo, ve číslo. nadzemním podlaží domu č. p. číslo, adresa. Žalovaný byt užívá i nadále bez právního důvodu. Zá nájem bytu se žalovaný zavázal platit žalobkyni měsíčně částku 27 600 Kč (nájemné 24 800 Kč, zálohu na služby 2 800 Kč), splatnou do 20. dne předchozího měsíce. Svým závazkům žalovaný nedostál, když žalobkyni platbu za měsíc prosinec 2024 poukázal až dne 16. 10. 2025 a za měsíc leden 2025 až dne 22. 10. 2025. Za období dalšího trvání nájmu od února 2025 do května 2025 žalovaný žádné měsíční platby žalobkyni nepoukázal a stejně tak nezaplatil nic ani za užívání bytu po skončení nájmu v období od června do října 2025. Dále žalovaný nevyrovnal nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2023 ve zbývající výši 4 214 Kč, který se stal podle nájemní smlouvy splatný dne 21. 8. 2024, když vyúčtování bylo doručeno žalovanému dne 22. 7. 2024, a stejně tak nevyrovnal ani nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2024 ve zbývající výši 1 437,37 Kč, který se stal splatný dne 11. 9. 2025, když vyúčtování bylo doručeno žalovanému dne 12. 8. 2025. Svůj dluh žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobkyně.

5. Po právní stránce posoudil vztah mezi účastníky jako vztah ze smlouvy o nájmu dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Skutečnost, že výpověď z nájmu bytu nebyla žalovanému doručena na adresu sjednanou v nájemní smlouvě, nepovažoval za významnou, když sama žalobkyně považovala nájem za skončený uplynutím sjednané doby ke dni 31. 5. 2025 s tím, že automatickou prolongaci dle § 2230 o. z. účastníci smlouvou výslovně vyloučili. Nárok na vyklizení bytu tak shledal důvodným s tím, že dle § 2292 o. z. svědčila žalovanému povinnost byt po skončení nájmu vyklidit. Pokud žalovaný namítal, že mu nebyla předžalobní výzva řádně doručena, považoval doručení do datové schránky za správné s tím, že ujednání nájemní smlouvy ohledně doručování na to nemělo žádný vliv. Neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že mu nebylo doručeno vyúčtování služeb za rok 2024, když provedeným dokazováním byla tato námitka vyvrácena. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně nepřistoupila k zápočtu jeho dluhu na složenou kauci, poukázal soud I. stupně na to, že žalobkyně měla právo zápočtu, nikoliv povinnost. Zápočet mohl být proveden i žalovaným, který však nic takového netvrdil. Shledal tak opodstatněným i peněžitý nárok žalobkyně na úhradu dlužného nájemného dle § 2251 o. z. i náhrady nájemného po skončení nájmu dle § 2295 o. z. a nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2023 a 2024 dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. včetně požadovaného příslušenství dle § 1970 o. z. s výjimkou zákonného úroku z prodlení z nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2023 za dobu od 1. 8. 2024 do 21. 8. 2024. Vycházel přitom z toho, že vyúčtování bylo žalovanému doručeno dne 22. 7. 2024, přičemž účastníci sjednali splatnost nedoplatku ve lhůtě 30 dnů od doručení vyúčtování, žalovaný se tak dostal do prodlení až 22. 8. 2024.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 19 903 Kč a náklady právního zastoupení za 7 úkonů po 9 420 Kč z tarifní hodnoty 270 051,37 Kč dle § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 7 paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT včetně 21 % DPH ve výši 14 508,90 Kč, celkem 103 501,90 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku (výrokům I., II. a IV.) podal žalovaný včasné blanketové odvolání, které následně doplnil. Uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e), f) a g) o. s. ř. Ohledně věci samé vytýkal soudu I. stupně, že skončení nájmu posoudil příliš formalisticky, dostatečně se nezabýval podmínkami dalšího trvání nájemního vztahu. Poukázal na to, že výpověď z nájmu mu nebyla doručena na adresu sjednanou v nájemní smlouvě, žalovaný tak měl za to, že nájem stále trvá. Vytýkal dále soudu I. stupně, že se dostatečně nezabýval možností smírného řešení mezi účastníky, poukázal na to, že v průběhu řízení část dluhu uhradil. Namítal dále, že při rozhodování o příslušenství nebyly zohledněny jeho úhrady v průběhu sporu. Zásadní výhrady uplatnil vůči nákladovému výroku, nesouhlasil s výší tarifní hodnoty určené soudem I. stupně, poukázal na to, že žaloba byla uplatněna pouze ohledně částky 87 014 Kč, až později došlo k rozšíření žaloby. V průběhu řízení pak došlo k úhradě postupně celkem částky 202 800 Kč. Žalobkyně tedy již v průběhu řízení disponovala významným plněním z jeho strany, což by mělo být zohledněno při určení tarifní hodnoty. Odměna advokáta měla být stanovena vždy podle konkrétní tarifní hodnoty v době úkonu. Poukázal dále na to, že předžalobní výzva mu byla doručena toliko do datové schránky podnikající fyzické osoby, nikoliv na adresu sjednanou v nájemní smlouvě, nebyla mu tak řádně doručena, žalobkyni by tak neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. Žalobkyně navíc svým postupem přispěla k navýšení nákladů řízení, když ani po částečných úhradách nevzala žalobu částečně zpět. Žádal, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně se písemně vyjádřila k odvolání žalovaného, považovala napadený rozsudek za věcně správný, odvolání za nedůvodné. Argumentaci ohledně prodloužení nájemního vztahu považovala za nedůvodnou s tím, že žalovaný sám připouští, že ujednáním účastníků byla prolongace vyloučena, nájem byl sjednán do 31. 5. 2025, žalobkyně přitom učinila dostatek úkonů, z nichž muselo být žalovanému zřejmé, že nemá na dalším trvání nájmu zájem. Poukázala na to, že žalovaný ani řádně a včas nehradil nájemné, nelze tak ani na jeho straně dovozovat zájem v nájmu dále pokračovat. Pokud soudu I. stupně vytýkal nedostatek aktivity ve prospěch smírného vyřešení sporu, poukázala na to, že žalovaný neučinil žádný relevantní krok k vyřešení sporu, a to ani po doručení předžalobní výzvy, k soudním jednáním se nedostavil. Odvolání považovala za formálně podané ve snaze oddálit právní moc napadeného rozsudku. Ohledně nákladů řízení poukázala na to, že pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení, v té době byla tarifní hodnota tak, jak určil soud I. stupně. Průběžně zasílané platby byly žalobkyní reflektovány částečným zpětvzetím žaloby nebo naopak rozšířením žaloby s ohledem na nárůst dalších dluhů. Nesouhlasila ani s tím, že by nebyly splněny podmínky § 142a o. s. ř., poukázala na doručení předžalobní výzvy a na to, že nájemní smlouva a s tím i ujednání v ní sjednaná zanikla již dříve. Nesouhlasila ani s tím, že by měla v řízení úspěch pouze částečný, pokud žalovaný po podání žaloby část uhradil. V takovém případě je zavinění na částečném zastavení řízení na straně žalovaného a právo na náhradu nákladů řízení svědčí rovněž žalobkyni.

9. Při odvolacím jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku. Žalovaný se k odvolacímu jednání nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, odvolací soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

10. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal odvolání žalovaného důvodným pouze ohledně nákladového výroku, jinak jej důvodným neshledal.

11. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutkový závěr, který rovněž správně právně posoudil.

12. Odvolací soud se plně ztotožnil s jeho závěrem, že nájem bytu skončil uplynutím sjednané doby, k prolongaci nájmu nedošlo s ohledem na ujednání účastníků, kterým byla výslovně vyloučena ve smyslu § 2285 o. z., navíc žalobkyně dala jednoznačně najevo, že o prodloužení nájmu bytu zájem nemá. Za této situace soud I. stupně nepochybil, pokud otázku doručení výpovědi z nájmu bytu, které žalovaný sporoval, nepovažoval za významnou pro rozhodnutí v dané věci, neboť skončení nájmu se od výpovědi z nájmu bytu neodvíjelo. Pokud nájem bytu skončil, bylo povinností žalovaného jej vyklidit dle § 2292 o. z. Pokud tak neučinil, domáhala se žalobkyně oprávněně jeho vyklizení.

13. Soud I. stupně nepochybil ani při rozhodování o dlužných platbách žalovaného za nájem a služby s ním spojené dle § 2251 odst. 1 o. z. a po skončení nájmu na úhradu nájemného dle § 2295 o. z.

14. Správně rozhodl i o povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že částečné zpětvzetí žaloby nebylo zohledněno v rozhodnutí o úrocích, neboť z výroku napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že část úroků z prodlení byla přiznána od počátku doby prodlení pouze do data, kdy byla předmětná částka (v průběhu řízení) zaplacena.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že soud I. stupně dostatečně nevedl účastníky řízení ke smírnému vyřešení věci, když takový postup znemožnil sám žalovaný svou neúčastí u soudních jednání, on sám žádné smírné řešení nenavrhl, naopak se stále vymezoval vůči nárokům žalobkyně.

16. Odvolací soud shledal opodstatněnou pouze námitku ohledně nákladového výroku, a to pouze ohledně jejich výše. Námitku vadného doručení předžalobní výzvy, v jehož důsledku by žalobkyni náhrada nákladů řízení náležet neměla, důvodnou neshledal. Odvolací soud přitom vycházel z judikatury, která dovodila, že absence předžalobní výzvy má z hlediska náhrady nákladů řízení význam pouze tehdy, pokud je z proběhu řízení zřejmé, že by dlužník při řádném uplatnění předžalobní výzvy plnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5256/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015). Tak tomu v daném případě nebylo, žalovaný po celou dobu řízení sporoval nárok na vyklizení bytu, žalovanou částku uhradil pouze částečně, přičemž mu současně narostl další dluh. Je tak zřejmé, že předžalobní výzva (a ani následná žaloba) neměla na chování žalovaného ve vztahu k nárokům žalobkyně významný dopad. Otázka případně vadného doručení předžalobní výzvy tak nebránila přiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalobkyni. Žalobkyně navíc oprávněně poukazovala na svůj procesní úspěch (neúspěšná byla pouze v nepatrném rozsahu ohledně příslušenství v řádu dnů a ohledně částky 2 800 Kč, ohledně níž zpětvzetí žaloby nebylo důsledkem chování žalovaného), pokud došlo k částečnému zpětvzetí žaloby ve těším rozsahu, stalo se tak v důsledku jednání žalovaného, který dluh částečně uhradil. Žalobkyni tak svědčí právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Odvolací soud však shledal pochybení soudu I. stupně při vyčíslení náhrady nákladů řízení, a to zejména určení odměny advokáta, neboť soud I. stupně vycházel ze stejné tarifní hodnoty po celou dobu řízení, ačkoliv se tarifní hodnota v průběhu řízení měnila. Odvolací soud o nákladech řízení rozhoduje až v konečném rozhodnutí dle § 151 odst. 1 o. s. ř., pro určení výše nákladů řízení je však podstatná tarifní hodnota v době započetí úkonu dle § 8 odst. 1 AT. Soud I. stupně také přehlédl, že část soudního poplatku byla žalobkyni vrácena, žalobkyně zaplatila 9 351 Kč, poté jí byla částka 1 760 Kč vrácena (v důsledku částečného zastavení řízení) a poté v souvislosti s rozšířením žaloby doplatila 10 552 Kč. Žalobkyni tak vznikly náklady za soudní poplatek ve výši 18 143 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů za právní zastoupení, a to odměna, jejíž výše se postupně měnila v závislosti na tom, co bylo v době úkonu právní služby předmětem sporu. Žalobkyně se nejprve domáhala vyklizení bytu a zaplacení částky 87 014 Kč s příslušenstvím, tarifní hodnota tak činila dle § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 7 AT 117 014 Kč (30 000 + 87 014). Žalobkyni tak náleží odměna advokáta za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby 3 x po 5 850 Kč. Podáním ze dne 5. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 55 200 Kč, současně žalobu rozšířila o částku 211 037,37 Kč (tarifní hodnota tohoto úkonu tak činila 266 237,37 Kč, čemuž odpovídá odměna 9 380 Kč. Předmětem sporu při ústním jednání dne 8. 1. 2026 bylo vyklizení bytu a žalovaná částka 242 851,37 Kč, tarifní hodnota tak byla 272 851,37 Kč, čemuž odpovídá odměna 9 420 Kč. Stejná tarifní hodnota se týkala i podání z 27. 1. 2026. Při ústním jednání 3. 3. 2026 bylo předmětem sporu vyklizení bytu a částka 240 051,37 Kč, tarifní hodnota tak činila 270 051,37 Kč, čemuž odpovídá odměna rovněž 9 420 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada za 3 úkony po 5 820 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), 1 úkon 9 380 Kč (podání z 5. 11. 2025) a 3 úkony po 9 420 Kč (účast u ústního jednání dne 8. 1. 2026 a 3. 3. 2026 a podání z 27. 1. 2026). Dále žalobkyni náleží paušální náhrada hotových výdajů 7 x 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 12 232,50 Kč, celkem včetně soudního poplatku 88 625,50 Kč.

17. Odvolací soud tedy napadený rozsudek v napadených výrocích o věci samé jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., ve výroku o nákladech řízení jej změnil dle § 221a o. s. ř. ohledně jejich výše, jinak jej jako věcně správný rovněž potvrdil dle § 219 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady za právní zastoupení za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 6. 8. 2026) po 9 420 Kč při shodné tarifní hodnotě 270 051,37 Kč, paušální náhradu hotových výdajů 2 x 450 Kč a 21 % DPH ve výši 4 145,40 Kč, celkem 23 885,40 Kč.

19. V zamítavém výroku o věci samé (III.) zůstal napadený rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.)