MSPH 68 Co 75/2026-80

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Alžběty Stříbrné a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o 335 500 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. ledna 2026, č. j. 15 C 197/2025-47,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 335 500 Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % za dobu od 29. 9. 2025 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka (dále také jen „posuzované řízení“). V tomto řízení žalobcův otec, tituly před jménem jméno FO, žádal zaplacení peněžité náhrady za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění, jež mu vznikly v souvislosti s dopravní nehodou. Otec žalobce se dále domáhal v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka úroků z prodlení z požadované částky a v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. spisová značka žádal zaplacení peněžité náhrady vyvažující další nemajetkové újmy, které mu vznikly v důsledku dopravní nehody. Tyto tři věci byly následně spojeny ke společnému řízení a byly vedeny pod sp. zn. spisová značka. Dne 2. 6. 2017 žalobcův otec zemřel a v řízení bylo pokračováno s jeho právními nástupci, žalobcem a paní jméno FO. Posuzované řízení skončilo až usnesením ze dne 28. 2. 2025, tedy trvalo 8 let a 2 měsíce. Uvedenou délku řízení žalobce považoval za nepřiměřeně dlouhou. Žalobce namítal zvýšený význam řízení, neboť jeho předmět byl spojen se zásahem do zdraví osoby žalobci blízké, a současně požadoval, aby při určení přiměřeného zadostiučinění byla zohledněna inflace a ekonomický vývoj v České republice. Žalobce uplatnil u žalované požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč dopisem ze dne 28. 3. 2025, žalovaná mu však přiznala toliko částku 64 500 Kč.

3. Žalovaná nesporovala, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Řízení trvalo 8 let a 2 měsíce, probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy, postup soudu prvního stupně byl v některých případech nekoncentrovaný a délka řízení před dovolacím soudem byla hraniční. Tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná stanovila základní částku ve výši 107 500 Kč, kterou snížila o 20 % z důvodu složitosti věci, dále o 10 % kvůli podílu žalobce na délce řízení, význam řízení žalovaná hodnotila jako standardní a základní částku dále snížila o 10 % z důvodu sdílené újmy žalobce spolu s jeho sestrou, která v posuzovaném řízení vystupovala rovněž jako žalobkyně. Žalovaná považovala přiznanou částku v rámci mimosoudního projednání věci za přiměřenou.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá žalobci za újmu, jež mu byla způsobena vinou nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Řízení trvalo 8 let a 2 měsíce včetně přerušené části a v jeho rámci soud prvního stupně postupoval nekoncentrovaně (v počátku řízení uběhlo několik měsíců bez úkonů na straně soudu, po skončení dědického řízení trvalo 5 měsíců, než proběhlo první jednání dne 28. 5. 2018, následující jednání se konalo až 25. 11. 2020, v mezidobí žalobce nechal vypracovat znalecký posudek a teprve po jeho předložení soud prvního stupně zadal vypracování dalšího znaleckého posudku, po jeho předložení opět trvalo několik měsíců, než bylo rozhodnuto o odměně znalce a nařízeno jednání) a rovněž délku řízení před dovolacím soudem soud prvního stupně hodnotil jako hraniční. Délka posuzovaného řízení sice byla nepřiměřeně dlouhá, nikoli však extrémně, pro výpočet základní částky zadostiučinění proto soud prvního stupně vyšel ze sumy 15 000 Kč za každý rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy poskytl částku poloviční. Základní částku proto stanovil ve výši 107 500 Kč. Za užití parametrů § 31a odst. 3 OdpŠk pak soud prvního stupně výši základní částky modifikoval, přitom neshledal žádný důvod pro její navýšení, ale naopak ji snížil o 10 % s ohledem na složitost věci (žalobce byl vyzván k doplnění žaloby, byl vypracován znalecký posudek, došlo ke spojení věcí, přerušení řízení a odročování jednání), o 10 % proto, že bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy (ačkoliv Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších instancí, nestalo se tak opakovaně či z důvodu nepřezkoumatelnosti), o 10 % pro podíl žalobce na délce řízení (v žalobě nebyly vylíčeny rozhodující skutečnosti, soud musel žalobce opakovaně urgovat k doplnění, jednání byla odročena za účelem mimosoudních jednání, která probíhala až do října 2019 a dále v druhé polovině roku 2020 a v roce 2024) a o 10 % s ohledem na sdílení újmy oběma právními nástupci původního žalobce, kteří jsou sourozenci a v posuzovaném řízení zastávali stejná stanoviska. Význam posuzovaného řízení pro žalobce soud prvního stupně shledal standardní, neboť jeho předmětem nebyla náhrada újmy na zdraví samotného žalobce, ale jeho otce a žalobci šlo v řízení již jen o peněžité plnění. Celkově soud prvního stupně snížil základní částku o 40 % a dospěl ke stejnému závěru jako žalovaná, tedy že přiměřená výše zadostiučinění činí v tomto případě 64 500 Kč. Protože žalovaná tuto částku žalobci zaplatila před zahájením řízení, soud prvního stupně žalobu zamítl. Věcně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za písemné vyjádření ve věci ve výši 450 Kč.

5. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm namítl, že soud prvního stupně na věc nesprávně aplikoval kritéria stanovená v § 31 odst. 1 OdpŠk a nezohlednil v odvolání označenou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Soudu prvního stupně vytknul, že nesprávně snížil základní částku z důvodu víceinstančnosti, neboť podle judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2500/17) stačí opakované projednání věci na několika stupních soudní soustavy kvůli zrušení rozhodnutí z důvodu vad či nesprávného právního posouzení. Tedy nemusí jít o vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí či tzv. soudní ping pong. Tato situace nastala i v posuzovaném řízení, v němž Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí jak odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně, neboť tyto soudy nedostatečně zhodnotily veškeré okolnosti věci a neodškodnily vedle vytrpěné bolesti žalobcova otce rovněž další nemajetkové újmy na zdraví (mj. devastaci zbytku života). Nejvyšší soud dovolání žalobce v plném rozsahu vyhověl, proto je nelogické, aby bylo projednání věci na více stupních soudní soustavy přičteno k tíži žalobce. Dále žalobce nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně hodnotil význam předmětu řízení jako standardní. Posuzované řízení se týkalo zdraví žalobcova otce, u něhož se zvýšený význam presumuje. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009, a stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010) přitom nevyžaduje, aby se věc týkala vlastního života a zdraví účastníka. Navíc se jedná o řízení, které mělo být i s ohledem na věk původního žalobce vyřízeno přednostně, což se nestalo a původní žalobce se jeho výsledku nedožil. Důsledky této skutečnosti pak nemohou být přičítány k dobru žalované. Konečně žalobce namítl, že nelze ignorovat ekonomický vývoj v České republice od roku 2010, kdy byla nastavena výše základní částky zadostiučinění, neboť průměrná hrubá měsíční mzda se oproti roku 2010 více než zdvojnásobila. Dlouhodobé ponechání způsobu výpočtu základní částky zadostiučinění odporuje i judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě alespoň zčásti vyhoví, a aby přiznal žalobci náhradu nákladů řízení obou stupňů.

6. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

7. K projednání odvolání bylo nařízeno jednání, k němuž se však žalovaná nedostavila, svou účast omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Odvolací soud proto odvolání projednal v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.

8. Při jednání odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.) těmito listinami ze spisu Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka: doplnění žaloby ze dne 26. 1. 2018, protokol o jednání ze dne 28. 5. 2018, dotaz soudu na mimosoudní jednání ze dne 12. 9. 2018, urgence žalobce ze dne 22. 10. 2018, dotaz soudu ze dne 12. 3. 2019 a odpověď žalobce ze dne 22. 5. 2019, urgence žalobce k doložení znaleckého posudku ze dne 2. 7. 2019 a 6. 8. 2019, úřední záznam o telefonickém kontaktování zástupce žalobců a výzva k zaslání otázek na znalce ze dne 22. 10. 2019, výzva k zaplacení zálohy ze dne 31. 1. 2020, protokol o jednání ze dne 24. 6. 2020, nařízení ústního jednání dne 22. 10. 2020, vyjádření žalobce ze dne 23. 11. 2020, zaslání znaleckého posudku účastníkům a výzva k vyjádření ze dne 3. 5. 2020, urgence žalobce ze dne 14. 7. 2021, vyjádření žalobce ze dne 23. 8. 2021, předkládací zpráva odvolacímu soudu ze dne 29. 3. 2022 a ze dne 6. 9. 2022.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl odvoláním žalobce napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud předně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení sp. zn. spisová značka bylo vedeno po nepřiměřeně dlouhou dobou, v důsledku čehož došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Soud prvního stupně při posouzení této otázky správně určil celkovou délku řízení (8 let a 2 měsíce) a dále na věc řádně aplikoval kritéria stanovená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

11. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že v posuzovaném řízení docházelo k určitým prodlevám mezi úkony soudu, a to zejména v řízení na prvním stupni. V tomto smyslu nebyl v posuzovaném řízení učiněn žádný úkon ze strany soudu během mimosoudních jednání od října 2018 do března 2019, v období od července do října 2019 soud bezúspěšně urgoval žalobce k doložení znaleckého posudku, ovšem výzvu k zaplacení zálohy vydal až dne 31. 1. 2020. Rovněž soud odročil jednání konané dne 24. 6. 2020 na neurčito za účelem smírných jednání, přesto se následně nedotázal na jejich výsledky a ve věci byl nečinný až do 22. 10. 2020. Odvolací soud dále zohlednil, že v posuzovaném řízení soud opomenul rozhodnout o celém předmětu řízení, v důsledku čehož vznikla bezdůvodně prodleva mezi 29. 3. 2022, kdy byl spis poprvé předložen odvolacímu soudu, a 6. 9. 2022, kdy byl předložen podruhé po vydání doplňujícího rozsudku.

12. Ačkoliv se posuzované řízení vyznačovalo procesní i hmotněprávní složitostí a na jeho délce se svým jednání částečně podílel i sám žalobce, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že délka řízení neodpovídá složitosti věci. Z toho důvodu v řízení došlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení. Žalovaná proto odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, který spočívá v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

13. Se soudem prvního stupně lze rovněž souhlasit, že vzhledem k okolnostem věci není adekvátním odškodněním konstatování porušení práva, ale je na místě přiznat odškodnění v penězích. Soud prvního stupně taktéž správně zvolil základní částku ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení (z toho za první dva roky ve výši jedné poloviny), neboť ačkoliv posuzované řízení trvalo více než 8 let, jeho délku nelze považovat za extrémní, a proto navýšení základní částky není v tomto případě opodstatněné. Při délce řízení 8 let a 2 měsíce činí základní částka 107 500 Kč.

14. Soud prvního stupně dále modifikoval základní částku podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, avšak snížení základní částky o 20 % za složitost řízení nepovažuje odvolací soud za odpovídající okolnostem dané věci. Dle odvolacího soudu je na místě její snížení o 35 %, neboť řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a bylo složité jak z hlediska procesního, tak hmotněprávního. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví, v jeho průběhu byly vypracovány dva znalecké posudky, které se zabývaly jednak příčinnou souvislostí mezi újmou na zdraví a dopravní nehodou a jednak stanovením výše této újmy. Z procesního hlediska bylo nutné rozhodnout o procesním nástupnictví a o znalečném, žalobce uplatnil svůj nárok u soudu třemi samostatnými žalobami a bylo rozhodováno o spojení těchto věcí ke společnému řízení. Žalobce dále podal proti rozhodnutí ve věci odvolání a dovolání, což mu sice nelze klást k tíži, je však třeba počítat s tím, že délka řízení se prodloužila o dobu nutnou k vyřízení těchto opravných prostředků, což naopak nelze klást k tíži státu.

15. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvního stupně, že na délce řízení se podílel svým jednáním rovněž žalobce, v důsledku čehož je adekvátní snížit základní částku o 10 %. Předně je třeba zohlednit, že žaloba byla podána bez dostatečných skutkových tvrzení a soud byl nucen opakovaně zasílat urgence k jejímu doplnění. Žaloba byla doplněna až poté, co do řízení vstoupili právní nástupci původního žalobce, tedy více než rok po zahájení řízení. Jednání konané dne 28. 5. 2018 bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudních jednání a vyčkání vypracování znaleckého posudku, který zadal žalobce a měl být dokončen ve lhůtě dvou měsíců. Na dotazy soudu na průběh mimosoudních jednání ze dne 12. 9. a 22. 10. 2018 žalobce vůbec nereagoval, odpověděl až po dalších dvou urgencích dne 22. 5. 2019 a uvedl, že znalecký posudek bude k dispozici nejpozději do jednoho měsíce. Na další dvě písemné a jednu telefonickou urgenci k doložení znaleckého posudku opět nereagoval a ve výsledku znalecký posudek předložil až 2. 4. 2020, tedy téměř po dvou letech. Dále vzal odvolací soud v potaz, že žalobce byl při jednání dne 24. 6. 2020 poučen, aby dotvrdil rozhodné skutečnosti ve lhůtě jednoho měsíce, přesto doplnění svých tvrzení zaslal až dne 23. 11. 2020, dva dny před konáním dalšího jednání. Dále pak soud zaslal žalobci druhý znalecký posudek dne 11. 5. 2020 s výzvou k vyjádření, zda trvá na výslechu znalce, a žalobce se vyjádřil po urgenci až dne 23. 8. 2021. Teprve poté mohl soud přistoupit k nařízení jednání. Konečně pak odvolací soud zohlednil, že po zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu probíhala smírná jednání a strany se dohodly až při jednání dne 29. 1. 2025; toto odvolací soud zjistil z listin specifikovaných v bodě 8. tohoto rozsudku, kterými byl proveden důkaz při odvolacím jednání.

16. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně shledal, že v projednávané věci je na místě zvýšit základní částku o 10 % z důvodu postupu soudu. Jak uvedeno shora, soud rozhodující posuzovanou věc na prvním stupni postupoval částečně nekoncentrovaně (od října 2018 do března 2019 nečinil žádné úkony, výzvu k zaplacení zálohy na vypracování znaleckého posudku vydal po čtyřměsíčním období nečinnosti a dále byl nečinný od června do října 2020) a rovněž svým postupem zapříčinil prodlevu v délce zhruba pěti měsíců, neboť opomenul rozhodnout o celém předmětu řízení. Následně však probíhalo posuzované řízení před odvolacím i dovolacím soudem bez průtahů a v této souvislosti je odvolací soud nucen korigovat závěry soudu prvního stupně, který označil délku řízení před dovolacím soudem za hraniční. Žalobci podali dovolání dne 3. 3. 2023 a Nejvyšší soud ve věci samé rozhodl dne 25. 4. 2024. Takovouto délku řízení před dovolacím soudem lze hodnotit jako přiměřenou, neboť Nejvyšší soud je s ohledem na svou funkční příslušnost jediným soudem v České republice, kterému přísluší rozhodovat o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů.

17. Odvolací soud taktéž nesouhlasí s odvolací námitkou, že by měla být základní částka navýšena z důvodu zrušení rozsudků prvního a druhého stupně Nejvyšším soudem. Jednak platí, že se tak stalo pouze jedenkrát, jednak byly tyto rozsudky zrušeny nikoliv z důvodu nepřezkoumatelnosti či jiných závažných procesních vad. Důvodem kasace bylo nesprávné právní posouzení věci, jak plyne z bodu 13 rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1313/2023, a to navíc za situace, kdy se posuzované řízení vyznačovalo vyšší mírou hmotněprávní složitosti. Odvolací soud dodává, že nepovažuje za případný odkaz žalobce na nález ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2500/17, neboť v dané věci byla rozhodnutí soudů nižších stupňů rušena opakovaně a mj. z důvodu nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu.

18. Konečně se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který hodnotil význam posuzovaného řízení pro žalobce jako standardní. Odvolací soud nikterak nezpochybňuje, že žalobci je přičitatelná nemajetková újma, která vznikla v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení jeho otci, ovšem současně platí, že újma dědice se posuzuje individuálně a nemusí dosahovat stejné výše jako u původního účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009). Judikatura Nejvyššího soudu dále dospěla k závěru, že u nového účastníka řízení se bez dalšího neuplatní předpoklad zvýšeného významu předmětu řízení, který svědčil původnímu účastníku, ale význam předmětu řízení ve vztahu k novému účastníku je třeba zkoumat samostatně (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 660/2016). Ačkoliv tedy předmětem posuzované věci byla náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění žalobcova otce a tento předmět se považuje za typově významný pro účastníka řízení, neznamená to bez dalšího, že se stejný předpoklad zvýšeného významu uplatní i pro žalobce. Odvolací soud zdůrazňuje, že nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění se vážou k osobě poškozeného, neboť se dotýkají jeho osobnostní integrity garantované základním právem na zdraví. Tyto nároky tedy v případě smrti poškozeného zanikají a nepřecházejí na jeho dědice. Pouze pokud poškozený uvedené nároky na náhradu nemajetkové újmy uplatní u orgánu veřejné moci a poté zemře, stávají se jměním zůstavitele dle § 1475 odst. 2 o. z. a jako takové mohou být zděděny. S ohledem na právě uvedené odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci šlo v posuzovaném řízení jen o peněžité plnění jakožto majetkový nárok, neboť předmět řízení se netýkal náhrady nemajetkové újmy za zásah do jeho zdraví. Z hlediska žalobce proto není na místě přisuzovat posuzovanému řízení vyšší význam, než který se standardně pojí s jakýmkoliv jiným sporem o peněžité plnění.

19. Z hlediska významu řízení pro žalobce odvolací soud dodává, že soud prvního stupně učinil správnou úvahu o sdílené újmě, neboť žalobce vystupoval v řízení na straně žalující se svojí sestrou a sdíleli společný zájem na výsledku řízení. Tím společně nesli i nejistotu, která jim vznikla v důsledku dlouze vedeného posuzovaného řízení. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně považuje za adekvátní snížit základní částku v důsledku sdílené újmy toliko o 5 %.

20. Lze tedy shrnout, že odvolací soud shledal důvody pro modifikaci základní částky odškodnění, kterou soud prvního stupně správně stanovil ve výši 107 500 Kč, snížením o 35 % (pro složitost věci), snížením o 10 % (pro postup žalobce v řízení), zvýšením o 10 % (pro postup orgánu veřejné moci) a snížením o 5 % (z důvodu sdílené újmy); ve výsledku tak odvolací soud dospěl ke stejné částce odškodnění, jako soud prvního stupně, tj. k částce 64 500 Kč, která představuje základní částku odškodnění sníženou o 40 %. Vzhledem k tomu, že tuto částku žalovaná žalobci zaplatila ještě před zahájením soudního řízení, soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. K námitce žalobce, že je základní částka zadostiučinění nepřiměřeně nízká, neboť nezohledňuje inflaci či změnu životní úrovně v České republice, odvolací soud pouze ve stručnosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, a usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 3/25, od jejichž závěrů nemá důvod se odchylovat. Lze shrnout, že stanovisko Cpjn 206/2010 a na něm založená rozhodovací praxe civilních soudů vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, která od doby přijetí stanoviska nedoznala změn. Civilní soudy často přiznávají částky, které by přiznal sám Evropský soud pro lidská práva; dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva přitom postačí přiznání „jen“ přibližně 45 % toho, co by přiznal tento soud sám. Částky, které se na základě stanoviska přiznávají, nejsou nepřiměřeně nízké ani z komparativního hlediska (v podrobnostech viz shora uvedená rozhodnutí Ústavního soudu).

22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, včetně nákladového výroku, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť ačkoliv byla ve fázi odvolacího řízení ve věci samé úspěšná žalovaná, žádné náklady řízení jí v této fázi řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.