29 NSCR 100/2020

KSUL 79 INS XY 29 NSČR 100/2020-B-205

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníků J. U., narozeného XY, bytem XY, a E. U., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS XY, o přeměně oddlužení v konkurs, o dovolání dlužníků, zastoupených JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2020, č. j. KSUL 79 INS XY, 3 VSPH XY, takto:

Dovolání se zamítá.

[1] Podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona je po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.

[2] Dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.

[3] Z ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 212/2009 Sb. plyne, že zemřela-li fyzická osoba splňující podmínky odstavce 1 písm. a) a c) nebo byla, k němuž byla prohlášena za mrtvou, a byla v den smrti nebo v den prohlášení za mrtvou občanem Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky, jsou dále oprávněnými osobami její manžel a děti, každý z nich stejných dílem, pokud jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona občany České republiky. Jde o ustanovení účinné od 1. října 2009.

[4] Z dikce ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 212/2009 Sb. se podává, že zemřelo-li dítě, které je oprávněnou osobou podle odstavce 3 a které řádně a včas uplatnilo nárok podle § 5 odst. 1, před tím, než bylo o jeho nároku rozhodnuto nebo než mu bylo vyplaceno vypořádání, jsou oprávněnými osobami jeho děti, pokud jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona občany České republiky, a to každé z nich stejným dílem; to neplatí, bylo-li již vypořádání v celé výši podle § 7 vyplaceno jiným oprávněným osobám. Jde o ustanovení účinné od 7. listopadu 2017, vložené do zákona č. 212/2009 Sb. zákonem č. 364/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území XY v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění zákona č. 121/2012 Sb.

[5] V usnesení ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 88/2019, (vydaném k dovolání dlužníka v téže insolvenční věci) Nejvyšší soud uzavřel, že nárok na vypořádání podle zákona č. 212/2009 Sb. (ani peněžní plnění poskytnuté z tohoto titulu) není majetkem, který nepatří do majetkové podstaty dlužníka z důvodu, že jej nelze postihnout výkonem rozhodnutí (§ 207 insolvenčního zákona).

[6] Usnesením ze dne 26. listopadu 2019, č. j. KSUL 79 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 28. listopadu 2019, insolvenční soud (mimo jiné) (opětovně) zrušil schválené oddlužení dlužníků a prohlásil konkurs na jejich majetek. Toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným usnesením.

7. Dále dovolatelé, poměřováno obsahem dovolání, namítají rozpor usnesení odvolacího soudu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněným pod číslem 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a polemizují se závěrem, že zavinili vznik závazků k náhradě nákladů řízení, které byly dalším důvodem pro zrušení oddlužení.

8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

9. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním otevřených právních otázek jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou.

10. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

11. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

12. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodující následující údaje z insolvenčního rejstříku, z nichž vyšly oba soudy:

13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném), jakož i níže uvedené judikaturní závěry Nejvyššího soudu (formulované po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí):

14. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním položené právní otázce následující závěry:

15. „Jiným mimořádným příjmem“ se ve smyslu ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona rozumí jen takový příjem, jehož dlužník nabyl (až) za trvání účinků schváleného oddlužení (v poměrech této věci od 9. února 2017, kdy insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) a který není vyloučen z majetkové podstaty dlužníka prostřednictvím úpravy obsažené v § 207 insolvenčního zákona. K tomu budiž dodáno, že jiný než „mimořádný“ příjem, tedy příjem obvyklý či pravidelný je za trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře postižitelný (využitelný pro účely uspokojení dlužníkových nezajištěných věřitelů) již na základě ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona.

16. Částku 1 820 000 Kč lze vskutku pokládat za mimořádný příjem dlužníků, jelikož dlužníci ji obdrželi v průběhu trvání splátkového kalendáře (nejpozději pak dne 20. března 2019, k tomu srov. dopis dlužníka insolvenčnímu správci u B-102). Předmětný nárok na vypořádání je nárokem plynoucím přímo ze zákona, pročež je třeba dovozovat, že vznikl dnem účinnosti zákona, který daný nárok dlužníku založil, tj. v projednávané věci dnem 7. listopadu 2017, kdy nabyl účinnosti zákon č. 364/2017 Sb., rozšiřující okruh oprávněných osob dle zákona. Skutečnost, že již před účinností této novely (a v počáteční fázi tohoto insolvenčního řízení předcházející rozhodnutí o způsobu oddlužení) byl formulován záměr zákonodárce takovouto novelu přijmout a tuto skutečnost dlužník uvedl v přílohách svého insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, je pro posouzení okamžiku vzniku daného nároku na vypořádání právně bezvýznamná.

17. Závěr, podle kterého nejde o majetek, který nepatří do majetkové podstaty dlužníka z důvodu, že jej nelze postihnout výkonem rozhodnutí (§ 207 insolvenčního zákona), přijal Nejvyšší soud přímo pro poměry této insolvenční věci již v usnesení sen. zn. 29 ICdo 88/2019.

18. Jinak řečeno částka 1 820 000 Kč, kterou dlužníci obdrželi, tedy byla mimořádným příjmem a její nevydání k provedení mimořádné splátky proto představuje zásadní porušení podstatné povinnosti dlužníků v oddlužení plněním splátkového kalendáře a je tak důvodem pro zrušení oddlužení.

19. Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněné dovolací argumentace nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl, a to aniž se pro nadbytečnost zabýval druhým (samostatným) důvodem pro zrušení oddlužení.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 10. 2021 Mgr. Milan Polášek předseda senátu