11 Tcu 148/2022

Nejvyšší soud projednal dne 19. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky E. Š., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Braunschweig, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 KLs 65/15 303 Js 47448/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

1. v červnu 2014 v XY, po vzájemné dohodě s E. Š. oslovila A. D. poškozeného B., který byl Š. nakloněn, a pod smyšlenou záminkou, že Š. byla v XY zatčena a bude vyhoštěna, nicméně po zaplacení kauce ve výši 25.000 euro by mohla být propuštěna a kauce vrácena, jestliže by se v určeném termínu objevila u soudu, vylákaly od poškozeného 25.000 euro s tím, že po vyřízení formalit tyto dostane zpět. Ve skutečnosti tyto peníze použily pro vlastní potřebu a poškozenému ničeho nevrátily,

2. v červenci 2014 v XY, E. Š. pod záminkou, že se po zaplacení 40.000 euro může vykoupit od svých dřívějších pasáků, jinak že skončí „za výlohou“, přesvědčila poškozeného B., aby jí půjčil 40.000 euro s tím, že peníze v dohledné době vrátí. Poškozený, který E. Š. uvěřil, přičemž si sám peníze půjčil od svých rodičů, je předal odsouzené, která tvrdila, že je údajně předala pasákům. Ve skutečnosti již od počátku věděla, že není schopna mu peníze vrátit ani to neměla v úmyslu,

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená E. Š. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestných činů podvodu podle § 209 tr. zákoníku a vydírání podle § 175 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená E. Š. se pro svůj prospěch dopustila závažného jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustila s dalšími pachateli, jakož i zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. Š. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. 5. 2022 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu