3 Tdo 1260/2021

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. L., nar. XY v Českých Budějovicích, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 4 To 79/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 121/2020, takto:

I. Z podnětu dovolání obviněného J. L. se podle § 265k odst. 1 trestního řádu ve vztahu k tomuto obviněnému zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 4 To 79/2021, a to ve výroku pod bodem III., jímž zůstal nedotčen výrok o vině pod body 1), 5), 6) a 7) z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 7 T 121/2020, dále v celém výroku o trestu (bod II./1), výroku o náhradě škody (bod II./2) a výroku, jímž bylo rozhodnuto podle § 206 odst. 4 trestního řádu per analogiam (bod II./3).

Podle § 265k odst. 2 věty druhé trestního řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 4 To 79/2021, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu ve vztahu k tomuto obviněnému a ve výrocích o náhradě škody jeho osoby se týkajících, o kterých poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. L. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 /nyní § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř./, lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený nyní v písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený nyní v písmenech a) až l ).

První alternativa ustanovení tohoto dovolacího důvodu by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného a spoluobviněných projednal a také z podnětu těchto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.

V úvahu tedy přichází dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou nově uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 /nyní § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./.

V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud tedy není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.

Nejvyšší soud dále podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Obviněný namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutků pod body 1), 5), 6) a 7) výroku o vině s tím, že byly nesprávně právně posouzeny jako trestný čin krádeže spáchaný za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, kterážto byla spatřována ve skutečnosti, že se jednání dopustil za trvání nouzového stavu, čímž naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Obviněného argumentace je soustředěna v tvrzení a zpochybnění právě znaku kvalifikované skutkové podstaty „ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí “, kdy uvádí, že se sice jednání dopustil za nouzového stavu vyhlášeném kvůli pandemii koronaviru SARS CoV-2 a onemocnění COVID-19, avšak jeho jednání s touto situací nijak nesouviselo, resp. neměla vliv na skutky, jelikož ke spáchání trestných činů by došlo s nejvyšší pravděpodobností se stejným skutkovým dějem, i kdyby nouzový stav nebyl vyhlášen. Soudy nezohlednily okolnosti případu, ani se blíže nezabývaly provázaností nouzového stavu a spácháním jednotlivých skutků, když fakticky předmětné skutky s nouzovým stavem nijak nesouvisely. Obviněný přitom odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, v rámci něhož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že aplikaci zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí.

Uvedená námitka je pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nyní písm. h/) podřaditelná. Nejvyšší soud rovněž shledal, že se jedná o námitku opodstatněnou.

K námitce obviněného a závěrům nižších soudů k uvedené problematice a jimi zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 ( rozsudek ze dne 16. 3. 2021, tj. po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v projednávané věci ), na níž se dovolatel rovněž odvolává, k závěru, že aplikaci zákonného znaku § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.

Nalézací soud v projednávané věci uvedl, že „ skutků pod body 5-7 se (myšleno obviněný) dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 v trvání 30 dnů, zveřejněného ve Sbírce zákonů č. 69/2020, kdy tento nouzový stav byl na základě usnesení Vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020 a usnesením Vlády České republiky č. 485 ze dne 30. 4. 2020 byl nouzový stav prodloužen do 17. 5. 2020 “ (bod 33. rozsudku). Odvolací soud uvedenou podmínku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže rozebral podrobněji, a to v bodech 30. až 36. rozsudku odvolacího soudu, kdy citoval ustanovení zákona č. 94/2021 Sb., tzv. pandemického zákona, rozvedl analogii institutu nouzového stavu a pandemické pohotovosti, citoval usnesení vlády omezující volný pohyb osob a zákaz maloobchodního prodeje a své závěry shrnul s tím, že „ krajský soud i po účinnosti § 14 pandemického zákona dospěl k závěru, že v jednání obžalovaných je i nadále namístě shledávat naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty dle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku “ (bod 36. rozsudku odvolacího soudu).

S ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021 a závěry soudů nižších stupňů v předmětné trestní věci, resp. pouhý odkaz soudů nižších stupňů na existenci výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky a v té souvislosti vyhlášený nouzový stav, nemohou rozhodnutí soudů nižších stupňů obstát. Z odůvodnění jejich rozhodnutí, zejména pak rozsudku nalézacího soudu, vyplývá pouze formální odkaz na vyhlášený nouzový stav, aniž by z nich bylo patrno, zda v předmětné trestní věci obviněného byla prokázána případná věcná souvislost ( ve vztahu k jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ).

Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle názoru velkého senátu trestního kolegia však může mít nouzový stav podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021).

S ohledem na shora zjištěné skutečnosti proto Nejvyšší soud postupoval tak, jak uvedeno ve výroku usnesení.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí následující:

Jednání obviněného bylo kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve čtyřech případech popsaných pod body 1), 5), 6) a 7) výroku o vině. Ve vztahu ke skutku pod bodem 5) odsuzujícího rozsudku týkajícího se poškozeného F. V. a popsaném v obžalobě pod bodem 7) došlo v rámci hlavního líčení dne 11. 12. 2020 k prohlášení viny obviněného (§ 206c odst. 1 tr. ř.). Státní zástupkyně souhlasila s tím, aby nalézací soud prohlášení viny obviněného přijal (§ 206c odst. 3 tr. ř.). Nalézací soud následně podle § 206c odst. 4, 6 tr. ř. prohlášení viny obviněného J. L. ve vztahu k tomuto skutku přijal a dokazování tak v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil svou vinu, neprováděl s tím, že bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu týkajícího se skutků kladených mu za vinu (č. l. 2088 spisu).

Podle § 206c odst. 7 tr. ř. platí, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Obviněným podaný řádný opravný prostředek nicméně směřoval i do skutku pod bodem 5). V obecné rovině by tedy dovolání coby mimořádný opravný prostředek nebylo ve vztahu ke skutku pod bodem 5) odsuzujícího rozsudku, tj. do viny v tomto bodě přípustné (§ 265i odst. 1 písm. a/ tr. ř.). Nicméně na jednání obviněného je třeba pohlížet v jeho celistvosti. Jednání pod bodem 1) výroku o vině se obviněný dopustil dne 2. 3. 2020, skutku pod bodem 5) dne 13. 4. 2020, skutku pod bodem 6) dne 28. 4. 2020 a skutku pod bodem 7) dne 4. 5. 2020, z čehož jednoznačně vyplývá, že se jedná o pokračující trestný čin krádeže.

Pokračováním v trestném činu se podle § 116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány:

V. B., nar. XY, bytem XY č. p. XY, částku ve výši 100.000 Kč, když podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních,

F. V., nar. XY, bytem XY, částku ve výši 5.000 Kč,

P. P., nar. XY, bytem XY č. p. XY, XY, částku ve výši 31.100 Kč, když podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození L. H., nar. XY, bytem XY, a A. M., nar. XY, bytem XY, odkázána se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému a spoluobviněnému O. K. uložena povinnost uhradit na náhradě škody společně a nerozdílně S. H., nar. XY, bytem XY, částku ve výši 81.820 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dále byl obviněný J. L. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby sp. zn. Zt 218/2020 ze dne 16. 9. 2020 podané státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích pro skutky, v nichž byly spatřovány dílčí útoky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b, c) tr. zákoníku, spáchaný zčásti formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození M. P., nar. XY, bytem XY, J. V., IČO XY, se sídlem XY, též jako fyzická osoba a V. V., nar. XY, oba bytem XY, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. U. a O. K.

Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 7 T 121/2020, podal obviněný J. L. odvolání, a to všech odsuzujících částí týkajících se jeho osoby. Odvolání podal rovněž spoluobviněný P. U. a do výroku o náhradě škody směřovalo odvolání poškozené společnosti MOTOBOOM, s. r. o.

O odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 4 To 79/2021, a to tak, že: pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr.ř. k odvoláním obviněného J. L. a poškozené společnosti MOTOBOOM, s.r.o., napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu uloženém obviněnému J. L. a ve výrocích o náhradě škody týkajících se poškozených - společnosti MOTOBOOM, s.r.o., Z. C., M. M., V. B. a F. V.; pod bodem II. pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že:

1) obviněného J. L. při nezměněném výroku o vině odsoudil za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 6. 2020, č. j. 3 T 47/2019-135, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 2 (dvou) let, když současně byl za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 6. 2020, č.j. 3 T 47/2019-135, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, 2) obviněnému J. L. podle 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti MOTOBOOM, s.r.o., IČ 05915686, se sídlem Třeboňská 401/13, Rudolfov, částku 390.000 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních, 3) podle § 206 odst. 4 tr. ř. per analogiam rozhodl, že v tomto trestním řízení nemohou uplatňovat nárok na náhradu škody poškození: a) Z. C., nar. XY, bytem XY, b) M. M., nar. XY, bytem XY, c) V. B., nar. XY, bytem XY, d) F. V., nar. XY, bytem XY; pod bodem III. bylo rozhodnuto, že napadený rozsudek zůstal jinak nedotčen; pod bodem IV. bylo odvolání spoluobviněného P. U. podle § 256 tr. ř. zamítnuto.II.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 4 To 79/2021, podal obviněný J. L. dovolání (č. l. 2302-2304), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021.

Obviněný své námitky směřoval proti hmotněprávnímu posouzení jeho jednání pod body 1), 5), 6) a 7) jako trestného činu krádeže rovněž podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy že se krádeže dopustil za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. S odkazem na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, kterým Nejvyšší soud vyjasnil pravidla pro aplikaci citované kvalifikované skutkové podstaty za doby trvání nouzového stavu, se domnívá, že trestná činnost popsaná pod body 1), 5), 6) a 7) nenaplňuje podmínky pro užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by se on či ostatní spoluobvinění dopustili trestné činnosti za dobu trvání nouzového stavu v úmyslu využít tohoto stavu pro usnadnění spáchání trestného činu, zakrytí stop, znemožnění odhalení či jiného důsledku nouzového stavu, který by jim pomohl v páchání trestné činnosti. V bodě 1) nebyla navíc krádež provedena ani za doby trvání vyhlášeného nouzového stavu, neboť k ní došlo dne 2. 3. 2020. Souvislost mezi spácháním trestného činu a nouzovým stavem není v rozsudku soudu prvního stupně vyjasněna a důvod aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je proto toliko formální aplikace zákonného ustanovení.

Odvolací soud se touto otázkou zabýval sice důsledněji, zejména s ohledem na účinnost tzv. pandemického zákona a jeho § 14, který podle odvolacího soudu dopadá na případy, jako je posuzovaný, nicméně nesděluje, jakým způsobem měl dovolatel nouzového stavu zneužít. Určitou věcnou souvislost či spojitost mezi následkem nouzového stavu a spáchanými trestnými činy tedy odvolací soud nepopisuje. Obviněný je přesvědčen, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a akceptovaný soudem odvolacím neukazuje na žádnou spojitost mezi nouzovým stavem a panujícím zdravotním stavem společnosti a souvisejícími vyhlášenými omezeními a jeho jednáním.

Dále obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem 6) namítl, že ze žádného provedeného důkazu nebylo zřejmé, že by vstoupil do domu poškozeného P. Na místě nebyly zajištěny žádné stopy, otisky prstů, známky vniknutí či jeho pohybu po domě. Ustanovení § 178 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje užití násilí, pohrůžky násilím či překonání překážky, nicméně žádná taková skutečnost prokázána ani zjištěna nebyla. Trvá na tom, že odcizené klíče byly položeny na venkovním parapetu jednoho z oken domu a on do domu vůbec nevstoupil. Poškozený P. ve své výpovědi (protokol o hlavním líčení ze dne 11. 12. 2020) uvedl, že dveře do domu byly odemčené. Obviněný je přesvědčen, že tak nebyl naplněn znak skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody spočívající v překonání překážky bránící vstupu do obydlí.

Obviněný J. L. proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2021, č. j. 4 To 79/2021-2219, zrušil.

K dovoláním obviněného se následně ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeného Nejvyššímu soudu dne 7. 9. 2021, sp. zn. 1 NZO 749/2021.

Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že ve vztahu ke skutku pod bodem 5) odsuzujícího rozsudku (poškozený F. V.) obviněný v rámci hlavního líčení dne 11. 12. 2020 prohlásil svoji vinu, kdy soud rozhodl podle § 206c odst. 6 tr. ř., že prohlášení viny přijímá. Pokud dovolatel takovým způsobem projevil svůj souhlas s právní kvalifikací tohoto skutku uvedenou v obžalobě, pak podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl osobou oprávněnou podat odvolání do uvedené části výroku o vině, v jaké soud jeho prohlášení viny přijal jako neodvolatelné ve smyslu § 206c odst. 7 tr. ř. Nemohou-li být skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadány řádným opravným prostředkem, pak se nemohou stát napadnutelnými ani cestou dovolání, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti takového postupu podle § 265a odst. 1 tr. ř.

Ve vztahu ke skutkům pod body 1), 6) a 7) odsuzujícího rozsudku státní zástupkyně uvedla, že ve shodě s podaným dovoláním je třeba konstatovat, že odsuzující rozsudky obou soudů ve věci činných byly vydány před datem vydání judikatorního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, jímž byla překonána aplikační praxe ve vztahu k těžšímu kvalifikačnímu momentu podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku u trestného činu krádeže, spáchaného po vyhlášení nouzového stavu a proto vycházely z tehdy převažujícího právního názoru (srov. bod 35. rozsudku soudu prvního stupně, body 30.-36. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího). Možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale zejména též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Vztáhnou-li se uvedené principy na posuzovanou trestní věc, lze konstatovat, že v odůvodněních napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně není vyjádřena existence žádné z naznačených typů věcných souvislostí obviněným spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu.

Stran námitek, jimiž obviněný napadá výrok o vině pod bodem 6), pokud byl rovněž uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, státní zástupkyně uvedla, že námitka v rozsahu, jímž namítal dovolatel nenaplnění znaku „překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí“, je pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná. Uvedenému kvalifikačnímu znaku sice neodpovídá žádná skutková okolnost popsaná ve skutkové větě, jedná se však podle jejího názoru pouze o formální pochybení, neboť obviněný překonal zamčenou branku, čímž byl uvedený znak naplněn. Odstraněním takovéto ryze formální vady by tedy postavení obviněného, resp. právní kvalifikaci jeho jednání nezměnilo.

S ohledem na výše uvedené závěry tedy státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 4 To 79/2021, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 7 T 212/2020, ve výroku o vině pod body 1., 6. a 7. včetně výroků navazujících a současně i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.

a) útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu,

b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost),

c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a

d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost).

Základní podmínkou pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin (srov. R 22/1990). Dílčí útoky (a to každý z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu. Zákon přitom nevyžaduje naprosto shodný způsob spáchání všech dílčích útoků naplňujících skutkovou podstatu stejného trestného činu.

Dovolací soud je sice povinen zrušit jen tu vadnou část rozsudku, kterou lze oddělit od ostatních (viz rozhodnutí č. 37/1965 Sb. rozh. tr.), resp. tu, kterou lze dovoláním napadnout, v tomto případě však s ohledem na svou provázanost a souvislost, kdy se obviněný ve všech případech dopustil trestného činu krádeže, který byl minimálně ve třech případech kvalifikován i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, shledal, že výroky o vině dílčími útoky téhož pokračujícího trestného činu oddělitelné nejsou.

Oddělitelnost výroku je třeba vždy zkoumat vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, jak se uvádí v odborné literatuře (viz tamtéž; shodně Jelínek, J. a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 1053). V této souvislosti lze per analogiam odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, v rámci něhož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oddělitelné nemohou být takové výroky o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, které nalézají svůj odraz i v souhrnných zjištěních společných více dílčím útokům, jež by zůstaly takovým částečným zrušením nedotčeny. Nejvyšší soud má za to, že pokud by v projednávané věci dílčí skutek pokračujícího trestného činu krádeže oddělil od ostatních s odkazem na ustanovení § 206c tr. ř., ačkoli se zcela zjevně jedná o nesprávnou právní kvalifikaci dovolatelova jednání jako u zbývajících skutků, upřednostnil by formalistický přístup na úkor dovolatelova práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu tedy zrušil i skutek pod bodem 5) odsuzujícího rozsudku.

Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) je situace obdobná. Jedná se o dílčí skutek pokračujícího trestného činu krádeže. Ačkoli nalézací soud správně k tomuto skutku v rámci skutkové věty uvádí, že nebyl spáchán za trvání nouzového stavu, resp. že za stavu události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byly spáchány toliko skutky pod body 5) až 7), je uvedená kvalifikovaná skutková podstata podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ke skutku pod bodem 1) několikrát přiřazena (např. str. 10 rozsudku nalézacího soudu obsahující právní větu rozsudku, bod 35. pak obsahuje poněkud matoucí formulaci).

K námitkám obviněného vztahujícím se ke skutku pod bodem 6), pokud byl rovněž uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, Nejvyšší soud uvádí, že s odhledem na skutečnost, že došlo ke zrušení výroku o vině ve vztahu k tomuto skutku, jak uvedeno výše, uvedenými námitkami se nezabýval. Jelikož se věc vrací do stadia před odvolacím soudem, je namístě učinit tyto námitky součástí přezkumu a odstranit případné formální či jiné vady.

Úkolem odvolacího soudu, jemuž se věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, trestní věc obviněného J. L. znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah Nejvyššího soudu zohledňující závěry velkého senátu trestního kolegia ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021.

Závěrem Nejvyšší soud toliko připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a protože napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen výhradně z podnětu dovolání podaného ve prospěch obviněného J. L., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).IV.

Nejvyšší soud konstatuje, že na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 4 To 79/2021, vykazuje ohledně obviněného J. L. takové vady, pro které musel přistoupit k jeho zrušení podle § 265k odst. 1 tr. ř., a to ve výroku pod bodem III., jímž zůstal nedotčen výrok o vině pod body 1), 5), 6) a 7) z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 7 T 121/2020, ve vztahu k tomuto obviněnému, dále v celém výroku o trestu (bod II./1), výroku o náhradě škody (bod II./2) a výroku, jímž bylo rozhodnuto podle § 206 odst. 4 trestního řádu per analogiam (bod II./3). Současně podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc se tak vrací do stadia před odvolacím soudem, který je povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Zejména se jedná o zohlednění závěrů velkého senátu trestního kolegia ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021.

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu z tohoto rozsudku a v příslušném výkonu trestu na dovolateli nelze pokračovat. Zde je namístě připomenout, že výrok podle § 265 l odst. 4 tr. ř., který je povinen dovolací soud za daného stavu učinit, je výrokem neoddělitelným, přičemž z hlediska tohoto rozhodnutí dovolatel žádné návrhy ani připomínky v rámci podaného dovolání neučinil. Nejvyšší soud proto následně rozhodl tak, že se J. L. bere do vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř., protože z jeho jednání a dalších shora uvedených skutečností plyne důvodná obava, že při propuštění na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestu vyhnul, případně že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, přičemž dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 9. 2. 2022 JUDr. Petr Šabata předseda senátu