OSBI 34 C 174/2025-43

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČ: IČO žalobce, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 131.582,34 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 99.935,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 31.647,34 Kč s úrokem ve výši 4.430,38 Kč za dobu od datum do datum, úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 129.928,34 Kč za dobu od datum do datum, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 129.928,34 Kč za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 129.928,34 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.237,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního poplatku ve výši 1.316,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 131.582,34 Kč s úrokem ve výši 4.430,38 Kč za dobu od datum do datum, úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 129.928,34 Kč za dobu od datum do datum, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 129.928,34 Kč za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 129.928,34 Kč za dobu od datum do zaplacení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne datum smlouvu o úvěru, kdy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházel žalobce z informací získaných od žalovaného a výpisů z účtu, a dále ohledně výdajů z údajů o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Žalovaný čerpal jistinu úvěru 140.000,- Kč převodem na účet, uhradil celkem 40.065,- Kč. Žalobce požaduje úhradu jistiny 129.928,34 Kč, úroku ve výši 4.430,38 Kč, smluvní pokuty 1.000,- Kč, pojistného 654,- Kč a dále úhradu úroků.

Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil, ve věci samé se žalovaný nevyjádřil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný ani žalobce nevyjádřili, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

Dle smlouvy ze dne datum ve spojení s předsmluvními informacemi, potvrzením, úvěrovými podmínkami a splátkovým kalendářem byla žalovanému poskytnuta žalobcem částka 140.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách ve výši 2.671,- Kč. V posuzované věci se jedná o spotřebitelský úvěr. Sazba RPSN představuje dle smlouvy 15,01 %. Vyplacení úvěru žalovanému vyplývá z potvrzení o vyplacení a výpisu z účtu žalovaného.

Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti ve spojení s úvěrovou zprávou vyplývá, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání 60.000,- Kč měsíčně a 30.000,- Kč měsíčně, náklady žalovaného včetně splátek úvěrů měly tvořit celkem měsíčně 20.500,- Kč s tím, že výdaje byly uvedeny bez jakékoliv bližší specifikace. Splátky žalovaného měly měsíčně činit částku 2.000,- Kč, částku 7.567,- Kč a částku 1.689,- Kč.

Dopisem ze dne datum žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru.

Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.

Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů v žádosti, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy uváděné výdaje jsou 20.500,- Kč měsíčně včetně splátek bez bližší specifikace. Žalobce uvedl, že vycházel ohledně výdajů jen ze sdělení žalovaného a částek životního minima a normativních nákladů na bydlení.

Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).

Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 140.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce a přehledu splátek uhradil částku 40.065,- Kč, zbývá tedy uhradit 99.935, - Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 99.935,- Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 67 % předmětu řízení (při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 99.935,- Kč), neúspěšný ohledně 33 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 49.222,61 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %. Náklady řízení představují soudní poplatek 6.580,- Kč, jiné náklady řízení žalobce výslovně nepožadoval. Jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %, přiznal mu soud částku 2.237,20 Kč.

Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za návrh proto činí 6.580,- Kč dle položky č. 2.2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce na poplatku uhradil 5.264,- Kč, soud mu proto uložil povinnost zaplatit doplatek poplatku 1.136,- Kč (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích).

O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

V případě, že nebude platba uvedená ve výroku IV. uhrazena do 30 dnů po marnému uplynutí lhůty splatnosti, bude pohledávka předána k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.