OSBI 33 C 134/2026-30

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce není vlastníkem přípojného vozidla tovární značky SPZ

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobou podanou dne 28. 4. 2026 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že vlastníkem přípojného vozidla značky SPZ (dále jen „předmětné vozidlo“) není žalobce. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 11. 2. 2025 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej předmětného vozidla. Na základě kupní smlouvy bylo žalovanému oproti zaplacení kupní ceny ve výši 3 000 Kč předáno předmětné vozidlo, včetně veškerých dokladů, konkr. technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu vozidla. Po prodeji předmětného vozidla byl žalovaný několikrát kontaktován, aby provedl zápis nového vlastníka. Ze strany žalobce je nadále hrazeno povinné ručení. Žalovaný se následně stal postupně nekontaktním. Žalobce proto k Anonymizováno adresa dne 11. 4. 2025 podal žádost o provedení zápisu změny vlastníka silničního vozidla, kdy byl následně správním orgánem vyzván k odstranění vad podání, přičemž byl vyzván k doložení technického průkazu, osvědčení o registraci, zelené karty a protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 1 rok. Žalobce správnímu orgánu následně sdělil, že požadované doklady byly předány žalovanému společně s vozidlem, kdy žalovaný je nekontaktní. Správní orgán proto usnesením ze dne 19. 6. 2025 sp. zn. spisová značka, č. j. spisová značka správní řízení pro neodstranění vad zastavil. V registru vozidel je tak nadále jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla evidován žalobce, hrozí tedy případná náhrada škody, pokud by byla žalovaným způsobena škoda v souvislosti s porušením povinností řidiče a pravidel silničního provozu. Žalobci není známo, zda žalovaný je i nadále vlastníkem předmětného vozidla či zda jej už převedl na třetí osobu, pročež žalobce navrhuje určení, že žalobce není vlastníkem předmětného vozidla.

2. Soud se nejprve zabýval tím, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů, případně jaké je ve věci rozhodné právo, kdy žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Pravomoc českých soudů je dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, dle kterého je možné osoby, které mají bydliště na území členského státu žalovat u soudu tohoto státu, kdy žalovaný má bydliště na území České republiky, ve věci je tak dána pravomoc českých soudů. Ohledně rozhodného práva ve věci je nutno zdůraznit, že se jedná o spor ve věci věcného práva, kdy tato otázka není upravena unijní úpravou (nařízení Řím I. upravuje toliko obligační status, nikoliv věcný), ani dvoustrannou mezinárodní smlouvou. Je tak nutné aplikovat § 69 odst. 1 a § 70 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterého se otázka vzniku vlastnického práva řídi dle práva uzavřené smlouvy, kdy účastníci řízení si sjednali právo české.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o koupi přípojného vozíku uzavřené dne 11. 2. 2025 mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo předmětné vozidlo, byla sjednána kupní cena ve výši 3 000 Kč. V článku II. odst. 3 smlouvy bylo sjednáno, že prodávající společně s předmětným vozidlem předá kupujícímu plnou moc k provedení převodu vozidla v evidenci vozidel.

6. Z fotografie technického průkazu a osvědčení o technickém průkazu soud zjistil technické parametry vozidla, a že žalovaný byl vlastníkem předmětného vozidla, které je předmětem výše uvedené kupní smlouvy.

7. Z výzvy právnická osoba adresa, odbor správní ze dne 14. 4. 2025 sp. zn. spisová značka, č. j. spisová značka bylo zjištěno, že správní orgán oznámil žalobci obdržení žádosti o zápis změny vlastníka předmětného vozidla dne 11. 4. 2025, dále správní orgán žalobce vyzval k doložení protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 1 rok, zelené karty, technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla, správní orgán dále žalobce poučil, že v případě neodstranění vad podání, tj. nedoplnění požadovaných listin, nebude zápis změny vlastníka předmětného vozidla proveden.

8. Z usnesení právnická osoba adresa, odbor správní ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. spisová značka, č. j. spisová značka, správní orgán řízení ve věci žádosti žalobce o zápis změny vlastníka vozidla zastavil, neboť nebyly odstraněny vady žádosti.

9. V souladu s § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) se soud předně zabýval otázkou, zda má žalobce na určení, že není vlastníkem předmětného vozidla naléhavý právní zájem. Ten je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo, kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Soud dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalovaný mu neposkytl sjednanou potřebnou součinnost pro zápis změny vlastníka v registru vozidel a soudní rozhodnutí představuje jediný způsobilý podklad k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, „Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry“. Jinak řečeno judikaturou Ústavního soudu bylo aprobováno právo původního vlastníka vozidla domáhat se žalobou určení, že není vlastníkem prodaného vozidla s ohledem na povinnosti vlastníka vozidla a případné sankce za jejich nedodržení (např. odpovědnost za přestupky, povinnost hradit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ad.), a to i přestože může být dosaženo stavu, kdy jako vlastník předmětného vozidla nebude v registru vozidel uvedena žádná osoba, k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 18. 2. 2025, č. j. 15 Co 31/2025-47.

10. V řízení tak bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva k předmětnému vozidlu, jejímž uzavřením žalobce pozbyl vlastnické právo k vozidlu, kdy zápis v registru silničních vozidel má toliko deklaratorní účinek. Žalovanému byly žalobcem předány veškeré listiny k předmětnému vozidlu. Žalovaný následně v rozporu se smlouvou a se zákonnou povinností dle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích nepodal žádost o zápis změny vlastníka předmětného vozidla. Žalobce se následně neúspěšně domáhal u správního orgánu zápisu změny vozidla dle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., přičemž řízení u správního orgánu bylo zastaveno, jelikož žalobce k žádosti nepředložil potřebné listinné důkazy, které měl v dispozici žalovaný. Žalobci tak nezbylo než domáhat se změny zápisu vlastníka předmětného vozidla na základě rozhodnutí soudu, ve věci je tak zároveň dán naléhavý právní zájem na určení.

11. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě vyhověl a určil, že žalobce není vlastníkem vozidla označeného ve výroku I. rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 3x 1 000 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), přičemž při určení tarifní hodnoty sporu soud vyšel z hodnoty přípojného vozidla dle uzavřené kupní smlouvy, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání dne 15. 7. 2026, a 3x režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve výši celkem 4 350 Kč. Právní zástupce žalobce není plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 6 350 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobci zaplatit, a to k rukám advokáta žalobce v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.