OSBI 33 C 333/2025-74

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 79 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 79 000 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou podanou dne 16. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené dne 26. 3. 2025, uzavřené mezi účastníky řízení na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, které měl žalovaný žalobkyni vrátit do 3. 6. 2025. Žalovaný však porušil povinnosti ze smlouvy vyplývající, kdy poskytnutou částku žalobkyni ve stanovené lhůtě nevrátil.

Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2026, č. j. 33 C 333/2025-68 soud výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. soud žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 79 000 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení. Výrokem III. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podáním ze dne 8. 4. 2026, které bylo soudu doručeno v 13:37, přičemž jednání ve věci bylo nařízeno na 14:40, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 35 000 Kč s příslušenstvím, a to v návaznosti na platby uhrazené žalovaným. Soud zde zdůrazňuje, že částečné zpětvzetí žaloby bylo soudu doručeno hodinu před zahájením nařízeného jednání, přičemž tak již nebylo v možnostech administrativních pracovníků soudu, aby podání bylo zpracováno a předloženo soudkyni ještě před zahájením jednání. K částečnému zpětvzetí žaloby tak nemohlo být k okamžiku vyhlášení rozsudku přihlíženo, jelikož toto nebylo dosud založeno do spisu.

Na výzvu soudu doručenou žalovanému dne 6. 5. 2026, zda s částečným zpětvzetím žaloby a zastavením řízení v rozsahu zpětvzetí souhlasí, žalovaný ve lhůtě určené soudem nereagoval, soud tak má za to, že žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí. O následcích nevyjádření se k výzvě soudu byl žalovaný poučen.

Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), žalobkyně (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

S ohledem na částečné zpětvzetí žalobního návrhu poté, co soud o věci rozhodl rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci, postupoval soud v souladu s citovaným ustanovením tak, že rozhodl o částečném zastavení řízení a zrušení rozsudku ze dne 8. 4. 2026, č. j. 33 C 333/2025-68, v rozsahu zpětvzetí.

1. Žalobou podanou dne 16. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 79 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne 26. 3. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být splacen do 3. 6. 2025. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, celková výše sankce činí 2 500 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 31 500 Kč. Žalobkyně v žalobě zohlednila případné dílčí platby ze strany žalovaného ve výši 0 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo tel. číslo účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 24. 9. 2025.

2. Soud následně žalobkyni vyzval k doplnění žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 12. 2025, č.j. 33 C 333/2025-17. Žalobkyně žalobu doplnila svým podáním ze dne 27. 1. 2026, kdy k tomuto uvedla, že žalovaný nezpochybnil uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru ani účel čerpání úvěru. Žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel při své podnikatelské činnosti, kdy žalobkyně poskytuje úvěry toliko na živnost pro podnikatele.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání soudu dne 28. 1. 2026, kdy uvedl, že si vzal úvěr od žalobkyně ve výši 45 000 Kč, úvěr splácel, zaplatil ve splátkách celkem 35 000 Kč, pak ale přestal být schopen další splátky hradit, dostal se do úpadku. Dopisem z Jméno advokáta byl vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 120 289 Kč, se žalobkyní ani se zástupcem žalobkyně pak už nekomunikoval. Dále uvedl, že úvěr poskytnutý na základě uvedené smlouvy byl použit na spotřebitelské účely, na žití, kdy byl tehdy v zahraničí, kde měl tříměsíční pracovní smlouvu, úvěr použil mj. na cestování.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 28. 1. 2026, přičemž žalobkyně s z nařízeného jednání omluvila, žalovaný se k soudu řádně dostavil, bylo tak jednáno dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Soud dále vycházel z podání účastníků a listinných důkazů, které byly účastníky předloženy, a které si soud vyžádal od bankovních institucí.

6. Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 26. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 70 dní od čerpání úvěru, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru žalobkyni vrátit ve formě 5 dílčích splátek po 15 300 Kč, přičemž konečná splatnost úvěru byla sjednána ke dni 3. 6. 2025.

7. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně poskytla prostřednictvím platební bány Anonymizováno žalovanému na bankovní účet č. č. účtu dne 26 3. 2025 úvěr ve výši 45 000 Kč.

8. Z payments info soud zjistil, že žalovaný proved při uzavírání úvěrové smlouvy identifikační platbu žalobkyni ve výši 1 Kč z bankovního účtu č. č. účtu, který je veden na jméno žalovaného.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 100 364,92 Kč a to ve lhůtě do tří dnů.

10. Žalobkyně dále soudu předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného, ze které soud nic podstatného pro věc nezjistil.

11. Z emailu právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 120 289 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od doručení emailu.

12. Z potvrzení o platbách předložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 24. 4. 2025 částku 5 000 Kč, dne 2. 5. 2025 částku 5 000 Kč, dne 7. 5. 2025 částku 2 000 Kč, všechny tři platby na účet č. č. účtu, dále dne 17. 5. 2025 částku 10 000 Kč, dne 30. 5. 2025 částku 10 000 Kč, dne 4. 6. 2025 částku 2 000 Kč a dne 16. 6. 2025 částku 1 000 Kč, a to na účet č. č. účtu. Celkem žalovaný zaplatil částku 35 000 Kč.

13. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že účet č. Anonymizováno je veden na společnost Anonymizováno., zároveň bylo prokázáno, že platby tvrzené žalovaným byly připsány na uvedený účet.

14. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že účet č. č. účtu je veden na společnost Anonymizováno., zároveň bylo prokázáno, že platby tvrzené žalovaným byly připsány na uvedený účet.

15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Soud k tomuto sděluje, že žalobkyně nijak neprokázala, že poskytnutý úvěr byl poskytnut v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, přičemž svá tvrzení v dané věci postavila na tom, že žalobkyně poskytuje toliko podnikatelské úvěry a žalovaný si musel být dané skutečnosti plně vědom. Uvedené však nemůže obstát, přičemž je to žalobkyně, která jako poskytovatel úvěru musí zkoumat, zda smlouva byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti, kdy nemůže vycházet pouze z toho, zda žadatel o úvěr je podnikatelem či nikoliv, přičemž i podnikatel může čerpat úvěr mimo svou podnikatelskou činnost pro své osobní účely. Žalobkyně by tak měla případně zkoumat, zda je úvěr skutečně čerpán v rámci podnikatelské činnosti, a pokud by dospěla k závěru, že nikoliv, neměla by smlouvu o podnikatelském úvěru uzavřít. Soud si je vědom toho, že právní režim podnikatelských a spotřebitelských úvěrů je zcela zásadně odlišný, kdy v rámci podnikatelských úvěrů nemusí žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žadatelů a celkově je tato úprava více volná, co do ochrany žadatele a je tak pro poskytovatele úvěru přívětivější. Pokud tak žalobkyně poskytne „podnikatelský“ úvěr každé osobě, která je podnikatelem, a to bez ohledu na to, zda je úvěr čerpán v rámci podnikatelské činnosti či nikoliv, jedná se tak zcela zřejmě o obcházení právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci byl žalovanému poskytnut úvěr mimo jeho podnikatelskou činnosti, přičemž žalovaný k tomuto uvedl, že úvěr byl využit na spotřebitelské účely, na žití, část byla použita i na cestování. Žalovaný dále k tomuto uvedl, že v předmětné době se nacházel v zahraničí, kde měl uzavřenou tříměsíční pracovní smlouvu. Je tak zcela zřejmé, že předmětnou úvěrovou smlouvu je nutné posoudit jako spotřebitelský úvěr, jelikož žalovaný tento čerpal mimo svou podnikatelskou činnost.

20. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrzení mohla žalobkyně předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 3. 2002, s. p. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek NS ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 715/2002).

21. Soud tak uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by šlo o úvěr poskytnutý žalovanému v rámci jeho podnikatelské činnosti a smlouvu proto posuzoval podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Při sjednávání smlouvy o úvěru mezi úvěrujícím podnikatelem a úvěrovaným spotřebitelem je úvěrující podle zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit schopnost úvěrovaného splácet spotřebitelský úvěr a spotřebitelský úvěr mu poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti úvěrujícího vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru). Protože žalobkyně v řízení netvrdila, že by posuzovala úvěruschopnost žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná a nemohla z ní vzniknout žádná práva a povinnosti.

22. Žalobkyně tak porušila své povinnosti dané jí § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalovaného. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalovanému úvěr a uzavřela s ním předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

23. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 45 000 Kč, přičemž žalovaný následně zaplatil částku 35 000 Kč, jak bylo prokázáno potvrzeními o platbě ve spojení se sdělením bankovních institucí, pak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč, tedy ve výši rozdílu mezi tím, co bylo žalovanému poskytnuto a tím co žalovaný žalobkyni následně vrátil. Soud tak žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, tedy existujícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného vůči žalobkyni. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

24. Pro úplnost soud poukazuje na to, že podáním ze dne 8. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu co do částky 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 4. 6. 2025 do zaplacení zpět, podání však bylo do spisu založeno až po vyhlášení rozsudku a soud tak k němu při vyhlášení rozsudku nepřihlížel.

25. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný ohledně svých aktuálních možností splatit částku ničeho netvrdil, nenavrhl, aby soudem bylo rozhodnuto o splacení přiznané částky ve formě dílčích splátek, přičemž rozhodnutí ve věci ponechal na uvážení soudu. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný je schopen přiznanou částku žalobkyni zaplatit v základní pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. Ve věci příslušenství přiznané částky si pak soud dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl publikován pod č. 11/2026 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva žalobkyně k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

27. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci převážný úspěch a měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak náhradu nákladů řízení si nenárokoval. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.