OSBK 12 C 296/2024-67

Okresní soud v Blansku rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky částka od datum do datum zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení: ve výši 8,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,50 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,50 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 8,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 8,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 9,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 9,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,25 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,25 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,50 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 10,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 14,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 14,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 14,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 13,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 11,00 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 10,50 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 10,50 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 10,50 % ročně z částky částka od datum do datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba., IČO: IČO, a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru reg. č. hodnota, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Žalovanému byl jednorázově poskytnut úvěr ve výši částka. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 71 měsíčních splátkách ve výši částka. Současně se žalovaný zavázal hradit úroky z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 14,90 % ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný však splátky úvěru a úroků a poplatky nehradil řádně a včas, původní věřitelka tak využila svého práva a dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé dlužné částky úvěru ze Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původní věřitelky na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni jako nové věřitelce. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši částka, úroku z úvěru vyčísleného ke dni datum ve výši částka, úroku z prodlení vyčísleného ke dni datum ve výši částka, poplatků ve výši částka, úroků z úvěru ve výši 14,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení, úroků z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z jistiny a poplatků ve výši částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný ve včas podaném odporu namítl promlčení pohledávky a měl za neoprávněný žalobkyní požadovaný rozsah plateb a úroků.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odporu ze dne datum doplnila, že právní předchůdce žalobkyně uplatnil splatnou pohledávku před uplynutím obecné promlčecí doby dne datum žalobou v rozhodčím řízení, ve věci byl vydán dne datum rozhodčí nález č. j. Anonymizováno rozhodcem tituly před jménem adresa, na jehož základě byla usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, nařízena exekuce na majetek žalovaného. Žalobkyně vyjádřila názor, že nastaly účinky stavění běhu promlčecí doby podle § 403 obchodního zákoníku a § 14 zákona o rozhodčím řízení, k čemuž poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011, a dále rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 23 ICdo 19/2015, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014 a na nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19. Dále uvedla, že usnesením soudního exekutora ze dne datum, č. j. spisová značka, byla exekuce zastavena, žaloba v této věci byla podána datum ve lhůtě 30 dnů od pravomocného zastavení exekuce a dle § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení tak zůstaly zachovány účinky rozhodčí žaloby (viz též závěry Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 29 ICdo 80/2020. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný dosud ničeho neuhradil, svého nároku se tak musí opětovně domáhat u soudu, žalovaný se snaží vyhnout své povinnosti zaplatit, proto jeho námitka promlčení by neměla požívat právní ochrany pro rozpor s dobrými mravy (k tomu žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017.

4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že byla dne datum podepsána oběma smluvními stranami a jejím obsahem je závazek původní věřitelky právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále též jen jako „původní věřitelka“) jakožto banky poskytnout žalovanému jakožto klientovi úvěr s limitem ve výši částka ke kreditní kartě MasterCard a k účtu č. č. účtu, oproti závazku žalovaného splatit tento úvěr včetně úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši částka. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Klient a banka se dále dohodli, že úroková sazba bude činit 14,90 % p. a. z vyčerpané jistiny úvěru. Interním účetním dokladem původní věřitelky ze dne datum bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně poskytnuta částka částka.

5. Podle čl. XIII. Podmínek původní věřitelky k osobním kreditním kartám se Klient a banka dohodli, že majetkové spory ze smlouvy budou s konečnou platností rozhodovány v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a. s., IČO IČO, sídlem adresa, podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení uvedené společnosti. Klient a banka prohlásili, že jsou srozuměni s obsahem Jednacího řádu pro rozhodčí řízení uvedené společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Sazebníkem odměn rozhodců, Organizačním řádem a Kancelářským řádem uvedené společnosti a dalšími níže uvedenými informacemi.

6. Výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že původní věřitelka informovala žalovaného o zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši částka, přičemž lhůta k plnění byla poskytnuta do datum.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, Dodatku č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum, podepsaného oběma stranami dne datum, a přílohy č. hodnota k Dodatku č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum, soud zjistil, že původní věřitelka jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

8. Z rozhodčího nálezu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, pravomocného dne datum, vydaného rozhodcem tituly před jménem adresa v sídle Anonymizováno soud zjistil, že výrokem I. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit původní věřitelce (v procesním postavení žalobkyně) částku částka s příslušenstvím zde specifikovaným ve lhůtě zde stanovené, výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost nahradit původní věřitelce náklady řízení a výrokem III. bylo konstatováno, že rozhodčí nález je konečný, doručením oběma stranám nabývá právní moci a je vykonatelný. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že rozhodce byl jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva Anonymizováno a funkci řádně přijal. Žalobkyně (původní věřitelka) opírala svůj nárok o Smlouvu o úvěru č. hodnota, Všeobecné obchodní podmínky Banky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, na jejichž základě byl žalovanému poskytnut úvěr; z odůvodnění uvedeného rozhodčího nálezu vyplývá, že rozhodce vyzval žalovaného k vyjádření k rozhodčí žalobě výzvou ze dne datum, doručenou žalovanému dne datum, a ten se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

9. Z usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo dále zjištěno, že Okresní soud v adresa podle § 44 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. nařídil exekuci podle rozhodčího nálezu, vydaného tituly před jménem adresa dne datum, č. Anonymizováno uspokojení pohledávky oprávněné právnická osoba., proti povinnému Jméno žalovaného ve výši částka s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. uvedeného usnesení a provedením exekuce pověřil tituly před jménem adresa, soudního exekutora, Exekutorský úřad adresa-Anonymizováno. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, soudní exekutor připustil, aby do řízení namísto oprávněné právnická osoba. vstoupil nabyvatel pohledávky Jméno žalobkyně. (žalobkyně). Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, pravomocným dne datum, soudní exekutor zastavil exekuci vedenou pod sp. zn. spisová značka (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení. Z odůvodnění usnesení o zastavení exekučního řízení vyplývá, že exekutor tak postupoval z úřední povinnosti podle § 55 odst. 11 exekučního řádu ve znění účinném od datum, když nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nebyla a není postižena nemovitá věc, exekuční řízení bylo vedeno bezvýsledně více než 12 let a výzva soudního exekutora oprávněnému ke složení zálohy nepřichází do úvahy, tj. i další prodloužení řízení.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ve věci není dána neodstranitelná překážka řízení, když součástí smlouvy uzavřené mezi původním věřitelkou a žalovaným byla rozhodčí doložka, na základě které původní věřitelka podala žalobu a byl vydán rozhodčí nález.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (ve znění účinném do 31. prosince 2013) – dále jen „zákon o rozhodčím řízení“ stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon výslovně připouští. Podle odst. 2 tamtéž stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. Podle odst. 3 tamtéž jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem. Podle odst. 4 tamtéž nikdo není oprávněn používat při výkonu své činnosti takové označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud podle tohoto zákona, není-li k používání takového označení oprávněn podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu.

12. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, měla vzniknout na základě smlouvy uzavřené dne datum. Původní závazkový vztah tak vznikl za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obch. zák.) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.), podle nichž byla věc posouzena po právní stránce.

13. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

15. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, „neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem.“

16. V posuzované věci byl spor v rozhodčím řízení rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle pravidel vydaných právnickou osobou, která není (v dané době nebyla) stálým rozhodčím soudem. Ujednání o rozhodčí doložce je od zbytku smlouvy oddělitelné a je neplatné pro rozpor se zákonem. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR citovaného v předchozím odstavci a též z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. spisová značka, spor v posuzované věci nebyl rozhodován rozhodcem, jehož výběr by se uskutečnil dle transparentních pravidel, rozhodčí nález vydal orgán, který k tomu neměl pravomoc, a proto rozhodčí nález nemůže zakládat překážku věci rozhodnuté (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1168/2025, ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2125/2024).

17. Pokud jde o samotnou smlouvu uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným, tato byla dále po právní stránce posouzena dle níže uvedených ustanovení.

18. Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 501 odst. 1 obch. zák., věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Podle § 502 odst. 1 věta první obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 503 odst. 1 věta první obch. zák., závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Podle odstavce 3 cit. ust., mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.

20. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

21. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

22. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle §497 obch. zák., kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit dohodnuté úroky (§ 502 odst. 1obch. zák.) spolu se splátkami úvěru (§ 503 odst. 1, 3 obch. zák.). Část obsahu smlouvy byla vymezena odkazem na obchodní podmínky, s nimiž měl žalovaný možnost se seznámit (§ 273 odst. 1 obch. zák.). V posuzované věci se jedná o spotřebitelskou smlouvu podle § 52 obč. zák., kdy soud neshledal, že by úvěrová smlouva obsahovala taková ujednání, která by k újmě žalovaného znamenala značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, přičemž sjednané úroky představují cenu poskytnutí peněžních prostředků ve smyslu § 56 odst. 2 obč. zák. Původní věřitelka svůj závazek z úvěrové smlouvy splnila, když žalovanému poskytla peněžní prostředky pomocí kreditní karty (§ 501 odst. 1 obch. zák.), žalovaný však nesplnil řádně svou povinnost úvěr se sjednanými úroky a poplatky splácet a dluží na jistině částka.

23. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis.

24. Dne 1. 1. 2014 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 19 odst. 1 výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, když dle Čl. II nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a Čl. II nařízení vlády č. 163/2005 Sb. (jimiž bylo změněno nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) se výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, řídí dosavadními právními předpisy. V době počátku prodlení žalovaného tak bylo rozhodné nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2010, podle jehož § 1 výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

25. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny částka od datum do zaplacení. Dle obchodních podmínek zesplatnění dluhu je vůči dlužníkovi účinné až doručením oznámení. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyni se nepodařilo prokázat její tvrzení o doručení takového oznámení (kdy tvrdila doručení dopisu datovaného dne datum, v němž je žalovanému sdělováno, že dochází k okamžitému zesplatnění). Za doručení sdělení o zesplatnění úvěru tak soud pokládá až doručení výzvy k plnění se žalobou v rozhodčím řízení, k němuž dle rozhodčího nálezu došlo dne datum, kdy zesplatnění vyvolalo právní účinky a žalovaný tak byl povinen plnit od uvedeného dne. Ode dne následujícího je v prodlení, proto až ode dne následujícího po doručení výzvy s rozhodčí žalobou, obsahující sdělení o zesplatnění úvěru, tj. od datum, je v prodlení se zaplacením celkové dlužné jistiny a věřiteli náleží od uvedeného dne z této částky úroky z prodlení dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.

26. Legitimace k podání žaloby pak byla dovozena z § 1879 o. z., podle něhož věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), kdy podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum v souladu s právě citovaným § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. a postoupení bylo žalovanému oznámeno; žalobkyně tak je ve věci aktivně legitimována.

27. Žalovaný namítal promlčení žalobou uplatněného nároku. Soud se v této souvislosti zabýval důsledky vydání rozhodčího nálezu dle neplatné rozhodčí doložky a na základě takového rozhodčího nálezu následně vedeného exekučního řízení.

28. Podle § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

29. Podle § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

30. Podle § 402 obch. zák., promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle ustanovení 403 obch. z. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí (odstavec 1). Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště (odst. 2).

31. Podle § 408 odst. 1 obch. zák., bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

32. Podle § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

33. Otázkou promlčení se v kontextu neplatných rozhodčích doložek zabýval Ústavní soud, dle jehož usnesení ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18-2, bod 31. odůvodnění „Druhou hrozbou pro věřitele plynoucí z rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 958/2012, těsně spojenou s první, bylo nebezpečí promlčení jejich nároku. Argumentaci lze ve zkratce přiblížit následovně: neplatně sjednaná rozhodčí doložka činí rozhodčí nález nicotný a s ohledem na to začíná promlčecí lhůta běžet dnem, kdy mohla být pohledávka uplatněna u soudu (typicky okamžik zesplatnění dluhu). Pokud věřitel „ztratil“ čas rozhodčím řízením a následným výkonem rozhodnutí na něm založeným, mohlo dojít k tomu, že se pohledávka mezitím promlčela. Nejvyšší soud tento právní názor odmítl a určil, že i v případě rozhodčího řízení započatého na základě neplatné rozhodčí doložky se promlčecí lhůta po dobu rozhodčího řízení staví (rozsudek sp. zn. 23 ICdo 19/2015), obdobně pak ke stavění dochází i v následném exekučním řízení založeném na rozhodčím nálezu, který nemá žádné právní účinky (rozsudek sp. zn. 29 ICdo 41/2014). Oba rozsudky vykládají ustanovení § 403 odst. 1 obchodního zákoníku, dle kterého promlčení běží v případě zahájení rozhodčího řízení na základě „platné rozhodčí smlouvy“. Stěžovatelé tvrdí, že jelikož rozhodčí smlouva nebyla platná, nemohlo ke stavění dojít, a přístup Nejvyššího soudu považují za nepřípustný výklad normy contra legem.“ Dle 32. bodu odůvodnění pak „Ústavní soud námitkám stěžovatelů nepřisvědčuje. Dvě citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu odůvodňují závěr o stavění promlčecí lhůty (a tedy neaplikaci gramatického výkladu § 403 odst. 1 obchodního zákoníku) analogií s § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen jako „OZ“), dle kterého promlčecí lhůta neběží bez ohledu na (ne)platnost rozhodčí doložky. Odkazují rovněž na § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, který předpokládá stavění promlčecí lhůty při podání jakékoliv rozhodčí žaloby. Zmíněné ustanovení zákona o rozhodčím řízení je dle Nejvyššího soudu speciální k úpravě v obchodním zákoníku i OZ, a navíc se uplatní rovněž zásada lex posterio r derogat legi priori. „Moderaci“ obsahu § 403 odst. 1 obchodního zákoníku tak lze dovodit i pomocí základních výkladových pravidel právního řádu. Proti uvedené argumentaci nemá Ústavní soud výhrad. Mimo to pojetí Nejvyššího soudu podporují argumenty ústavněprávní, primárně shora poukazovaná zásada priority smluv. Pokud by byl býval vykládán § 403 odst. 1 obchodního zákoníku doslovně, rozhodčí řízení by bylo postiženo velkou mírou nejistoty a prakticky by ztratilo smysl. Racionálně uvažující smluvní strany by totiž stěží přijaly riziko, že při (dopředu třeba i nepředvídaném) případném pozdějším prohlášení rozhodčího nálezu za neplatný může dojít k promlčení jejich nároků.“

34. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, (I.) rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. (III.) Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

35. V posuzované věci byla (neplatná) rozhodčí doložka věřitelem uplatněna ještě před datum, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, proto se použije ustanovení o stavení promlčecí doby. Původní věřitel uplatnil své právo v rozhodčím řízení datum (ač dle prokázaného skutkového stavu splatnost nastala až poté v rozhodčím řízení datum) a do dne právní moci rozhodčího nálezu (datum) promlčecí doba neběžela. Od datum pak plynula promlčecí doba, k jejímu stavění došlo v následném exekučním řízení založeném na rozhodčím nálezu, zahájeném dne datum (promlčecí doba tak plynula méně než 3 měsíce). Ještě před pravomocným zastavením exekuce dne datum byla dne datum žalobkyní, která jednala bez zbytečného prodlení, podána žaloba u soudu. K promlčení ve čtyřleté době tak nedošlo.

36. Žalobkyně namítala rozpor uplatnění námitky promlčení, uplatněné žalovaným, s dobrými mravy.

37. K promlčení mohlo dojít 10 let ode dne, kdy počala promlčecí doba poprvé běžet, přičemž námitku promlčení nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (exekuční řízení v § 408 obch. z. uvedeno není). S odkazem na principy vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19 a to, že původnímu věřiteli a žalobkyni nelze bez dalšího klást k tíži postup exekutora, který řízení zastavil po 12 letech pro bezvýslednost vedení exekuce, a nikoliv již dříve z důvodu nepřípustnosti (pro nicotnost exekučního titulu), soud konstatuje následující. Původní věřitelka se svého nároku domáhala v dobré víře, že v době zahájení rozhodčího i exekučního řízení postupuje v souladu s právními předpisy, a teprve až více než rok poté došlo k ustálení judikatury shora uvedeným způsobem. Žalobkyni byla pohledávka postoupena v průběhu exekučního řízení až po asi 5 letech vymáhání pohledávky exekucí.

38. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017 „Dovolací soud se ztotožňuje s odvolacím soudem, že měřítko „spravedlnosti“ svědčí žalobkyni, neboť to byli žalovaní, kdo - ačkoliv dobrovolně vstoupili do závazku ze spotřebitelského úvěru a půjčené finanční prostředky konzumovali - své povinnosti nesplnili, na výzvy k úhradě dluhu nereagovali (zůstali zcela pasivní), aby následně po zjištění, že v exekučním řízení byl uplatněn nezpůsobilý exekuční titul, vznesli námitku promlčení a argumentovali v tom smyslu, že na úhradu svého dluhu nemají prostředky. Úvaha odvolacího soudu ústící v závěr, že námitka promlčení byla žalovanými uplatněna v rozporu s dobrými mravy, není nepřiměřená. Obecně nelze mít za nemravné, že se věřitel průběžně neseznamuje s vyvíjející se judikaturou Nejvyššího soudu, nebo že - jsa vybaven pravomocným exekučním titulem - podal návrh na zahájení vykonávacího řízení.“.

39. Podle novějšího rozhodnutí Ústavního soudu (viz nález ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18-2, dle jehož odůvodnění) „50. Teze, že dlužník nesmí být negativně dotčen svou pasivitou, je podpořena rovněž judikaturou Ústavního soudu [nález sp. zn. I. ÚS 871/11 ze dne 17. 1. 2012 (N 15/64 SbNU 155)] a Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 14. 5. 2014 sp. zn. 21 Cdo 402/2014) - v obou případech šlo o pasivitu dlužníka v průběhu rozhodčího řízení.)“. K otázce uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy Ústavní soud v uvedeném nálezu též uvedl, že „základ vychází z přístupu, dle kterého je promlčení zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích, a lze jej tudíž použít ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Vznesení námitky promlčení proto dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou v obecné rovině situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil [srov. nález ze dne 6. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 643/04 (N 171/38 SbNU 367)].“

40. Deset let od okamžiku, kdy promlčecí doba začala poprvé běžet (den po dni, kdy zesplatnění úvěru vyvolalo účinky vůči žalovanému - datum), uplynulo před zahájením tohoto soudního řízení, když obchodní zákoník v § 408 nezohledňuje exekuční řízení. Ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017, a nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18-2, soud vychází z úvahy, že žalobkyně (a původní věřitelka) nezavinila pro ni nepříznivé aspekty běhu promlčecí doby a nelze jí klást k tíži nezastavení exekučního řízení (kdy by pak mohla novou žalobou uplatnit posuzovaný nárok v soudním řízení do konce 10leté promlčecí doby). Žalovaný oproti tomu ani po 16 letech ani z části nevrátil spotřebované peněžní prostředky, ač se dobrovolně zavázal je s příslušenstvím vrátit, využívá žalobkyní a původním věřitelem nezaviněného stavu stran rozhodčího nálezu a namítá promlčení v rozporu s dobrými mravy (zásada zakotvená v § 2 odst. 3 o. z. kdy výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a § 8 o. z., kdy zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany).

41. Protože žalobkyni se nepodařilo prokázat účinky zesplatnění podle žalobních tvrzení (dopisem ze dne datum) a prokázána byla až pozdější splatnost (datum), jak bylo vysvětleno výše v části závěru o skutkovém stavu, žalobkyně nebyla úspěšná co do úroku z prodlení za dobu předcházející prokázanému datu zesplatnění, proto soud ohledně části úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok I.).

42. Ve zbývající části (tj. co do jistiny, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od datum) soud žalobě s ohledem na nedůvodnost námitky promlčení vyhověl (výrok II.).

43. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 96,54 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 93,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,46 %) Soud kapitalizoval požadované úroky a úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž celkový předmět řízení činil částka a žalobkyně byla úspěšná co do částky částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka, sestávající z částky částka za 6 úkonů právní služby: převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., vyjádření k odporu žalovaného ze dne datum dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednáních soudu dne datum a dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., dále 4x paušální náhradu hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do datum a 2x paušální náhradu hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od datum, a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad (částka) ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce) u soudu.