OSBK 13 C 161/2018-51

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 12 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce č. Anonymizováno. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi ní a společností právnická osoba (původně Anonymizováno.), se sídlem: adresa, IČO IČO, jako původním věřitelem a postupitelem. Smlouva o půjčce byla uzavřena prostředním internetových stránek právního předchůdce žalobkyně Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla, emailové adresy, druhu a čísla osobního dokladu, identifikace zaměstnavatele a současně potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné od datum (dále také jen „VOP“). Potvrzením registrace a uhrazením registračního poplatku z osobního účtu žalovaného s uvedením požadovaných údajů dle VOP se považují podmínky smlouvy o půjčce za oběma stranami elektronickými kanály podepsané. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétní půjčky v souladu s čl. 5 VOP. Po prověření platební schopnosti žalovaného mu byla poskytnuta půjčka ve výši 12 500 Kč se splatností dne datum, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. č. účtu s uvedením identifikace platby půjčky v podobě variabilního symbolu RČ, tj. rodného čísla žalovaného a textového popisu platby jako půjčka dle smlouvy, čímž došlo k uzavření dílčí smlouvy o půjčce ve smyslu ust. čl. 5.5. VOP. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (odeslanou dne datum).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání dne datum se žalobkyně ani žalovaný bez omluvy nedostavili. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu listinu označenou jako „Všeobecné obchodní podmínky, FC87 tvořící nedílnou součást Rámcové smlouvy o zápůjčce či rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru“ s platností od datum (dále také jen „VOP FC87“). Jako „Zapůjčitel“ je uveden původní věřitel (Anonymizováno), jako „Klient“ je uveden žalovaný, přičemž VOP FC87 upravují podmínky pro budoucí vzniklé smluvní vztahy (spotřebitelské úvěry), jež mezi stranami vzniknou v průběhu trvání 12 měsíců následujících po odsouhlasení žádosti klienta ze strany zapůjčitele. Dále žalobkyně předložila listinu „Individuální podmínky smlouvy o půjčce“ ze které soud zjistil, že pod Anonymizováno je vedena půjčka poskytnutá žalovanému na částku 12 500 Kč se splatností dne datum v celkové splatné částce 15 948 Kč.

5. Z výpisu z běžného účtu původního věřitele číslo výpisu 2014/7 se podává, že dne datum bylo ve prospěch účtu č. č. účtu odeslána částka ve výši 12 500 Kč pod VS var. symbol.

6. Výzvou ze dne datum vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy č. hodnota ve výši 18 028 Kč v termínu do 7 dnů od obdržení výzvy.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni.

8. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. KSBR spisová značka-Anonymizováno, ze dne datum byl zjištěn úpadek dlužníka. Zároveň soud povolil oddlužení dlužníka. Usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. KSBR spisová značkaAnonymizováno, ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum, soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Z obsahu insolvenčního rejstříku dále plyne, že osvobození nebylo ke dni rozhodnutí v této věci odňato ani nezaniklo.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

11. Vzhledem k tomu, že insolvenční řízení žalovaného bylo zahájeno a rozhodnutí o jeho úpadku bylo vydáno před datum, postupuje se v něm podle insolvenčního zákona ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 31/2019 Sb. (čl. II tohoto zákona). Soud proto účinky osvobození žalovaného posuzoval podle § 414 insolvenčního zákona ve znění účinném do datum.Podle ust. § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do datum (dále jen „IZ“), jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2).

12. Oddlužení jako proces řešení úpadku dlužníka realizovaný v insolvenčním řízení končí splněním oddlužení. Rozhodnutím, kterým soud vezme na vědomí splnění oddlužení, se insolvenční řízení končí. V rozhodnutí soudu konstatované, resp. na vědomí vzaté splnění oddlužení však nepředstavuje dosažení vlastního účelu, který předmětný způsob řešení úpadku představuje zejména pro dlužníka, tj. zbavení se povinnosti platit zbytek dluhů. Dotčené beneficium je jednak formulováno jako osvobození od povinnosti placení, nikoli jako zánik této povinnosti. Od přiznání osvobození a po celou dobu jeho platnosti nelze ovšem po dlužníkovi požadovat a samozřejmě ani vymáhat plnění pohledávek, na které se osvobození vztahuje. Z tohoto pohledu osvobození působí vůči všem dosud neuhrazeným pohledávkám, které měly být v dotčeném insolvenčním řízení přihlášeny, a to bez ohledu na to, jestli skutečně přihlášeny byly nebo se tak nestalo. Nepřihlášením pohledávky, která přihlášena být měla, resp. být mohla, nemůže věřitel zabránit vzniku účinků přiznaného osvobození. Osvobození se na nepřihlášené pohledávky vztahuje stejně jako na pohledávky řádně a včas přihlášené a takto i zjištěné.

13. Podle insolvenčního zákona osvobozením dlužníka od placení zbytku dluhů pohledávky jeho věřitelů nezanikají, ale získávají podobu naturálních obligací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tam Nejvyšší soud při charakteristice institutu oddlužení poznamenal, že: Jde o způsob řešení úpadku, který může v konečném výsledku (při zdárném průběhu celého oddlužení) vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (§ 414 insolvenčního zákona), čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. (.) použitá terminologie (osvobození od placení pohledávek - rozuměj osvobození dlužníka) vybízí k závěru, že pohledávka sice v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit. Koncepce oddlužení nadto i při rozhodování o osvobození od placení pohledávek vychází z toho, že je na dlužníku, zda dobrodiní zákona dané úspěšně proběhnuvším oddlužením využije (zda o osvobození od placení pohledávek požádá), čemuž v duchu téže logiky odpovídá, že dlužníku, který se rozhodne pohledávky, od jejichž placení byl rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen, později uhradit dobrovolně, zůstane tato možnost zachována. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace - srov. obdobně režim promlčených pohledávek ve smyslu § 100 odst. 1 věty třetí obč. zák. a režim pohledávek ze sázek a her ve smyslu § 845 odst. 1 obč. zák.) (srov. rozsudek NS ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2011.

14. Soud se tedy zabýval otázkou, zda měla být předmětná pohledávka žalobkyně přihlášena do insolvenčního řízení. Obecně platí, že chce-li být věřitel uspokojen v rámci insolvenčního řízení, musí do něj přihlásit všechny své pohledávky, a to bez ohledu na jejich povahu, tj. zda jde o pohledávky dosud sporné (tj. že je o ně vedeno soudní řízení) nebo vykonatelné anebo ohledně nichž se již vede výkon rozhodnutí či exekuce, eventuelně zda jde o pohledávky dosud nesplatné nebo vázané na (rozvazovací nebo odkládací) podmínku (srov. § 173 IZ). Přihlašují se tedy pohledávky, které vznikly (byť jako podmíněné nebo nesplatné) před zahájením insolvenčního řízení, resp. před vyhlášením moratoria, případně před rozhodnutím o úpadku, takže nemůže jít o pohledávky za majetkovou podstatou (srov. § 168 odst. 1 IZ) a nejde o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, u kterých není okamžik vzniku rozhodný (srov. § 169 odst. 1 IZ).

15. Žalovaná pohledávka vznikla před rozhodnutím o úpadku a podle své povahy nepředstavuje pohledávku vyloučenou z účinků osvobození. V rozsahu, v němž nebyla uspokojena, ji proto nelze žalobkyni v tomto řízení přiznat. Pohledávka tím nezaniká, avšak má režim naturální obligace.

16. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je nedůvodná, proto ji zamítl v plném rozsahu, tedy ohledně žalované částky i ohledně požadovaného příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž ze spisu nevyplývá, že by plně úspěšnému žalovanému vznikly nějaké náklady, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.