OSBN 11 C 311/2020-31

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 5 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 146 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 146 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 354 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 696,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 071,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 176,11 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 11. 2020 a z částky 4 030,11 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 176,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 22. 7. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba Credit International, SE, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 26. 9. 2016 smlouvu o půjčce č. 272121, na jejímž základě žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 696,63 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 4 176,11 Kč od 14. 11. 2017 do 29. 11. 2019), s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 4 176,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 071,95 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 176,11 Kč od 7. 11. 2017 do 29. 11. 2019) a úrokem ve výši 23,72 % ročně z jistiny 4 176,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K uvedenému žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 7 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaná se ve smlouvě o půjčce zavázala půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 180 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů na inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách ve výši 213 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 11. 2017. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za doplňkovou službu životního pojištění částkou 174 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, před postoupením na svůj dluh uhradila celkem 6 854 Kč. Pohledávka byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalované informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že poskytla pravdivé a úplné údaje.

2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila a k věci se nijak nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 26. 9. 2016 smlouvu o půjčce č. 272121, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku 7 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 5 180 Kč, který představoval úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí půjčky ve výši 7 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o půjčce č. 272121 včetně smluvních podmínek).

4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o půjčce, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z ní soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že je zaměstnána jako dělnice ve právnická osoba na hlavní pracovní poměr s měsíčním čistým výdělkem 16 419 Kč a dále pobírá výživné ve výši 5 000 Kč. Její výdaje činily nájem/inkaso ve výši 9 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 800 Kč a ostatní nespecifikované náklady ve výši 1 000 Kč. V kartě byla dále odškrtnuta políčka ohledně listin, které měly být údajně při podpisu smlouvy předloženy, avšak žádné doplňující listiny soudu spolu s kartou doloženy nebyly.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou uvedené v Příloze č. 1„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).

6. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně listinu označenou jako smlouva o půjčce. Při jejím podpisu žalovaná převzala částku 7 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby (úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek). Celkem tento poplatek činil částku 5 180 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem 6 854 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaná již ničeho neuhradila.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“).

8. Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 26. 9. 2016 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované danou zápůjčku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. příjmení důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, vyjma zákaznické karty. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí a posunu v soudním rozhodování v návaznosti na aktuální níže uvedenou judikaturu vyšších soudů zdejší soud žalobkyni již mnohokrát upozornil v rámci přípravy jednání na skutečnost, že se u jednání bude zabývat zkoumáním úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením smlouvy. Přesto žalobkyně žádné další důkazy ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti neoznačila a k ústnímu jednání se nedostavila, čímž se zbavila své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy tvrzení v žalobě soud nepovažoval zákaznickou kartou za prokázaná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo s ohledem na koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. možné, přičemž k podmíněné žádosti žalobkyně uvedené v jejím podání ze dne 27. 11. 2020 soud nemohl podle § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlédnout.

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že zmínka ve smlouvě o zápůjčce, v níž„ zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka“, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle něhož se jedná o požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv.

16. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalované o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalované. V předmětné kartě pouze žalovaná deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalované před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila. V kartě zákazníka žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako dělnice a bydlí v nájmu. Z karty zákazníka však žádným způsobem nevyplývá, jaké a zda vůbec nějaké, doklady k ověření těchto tvrzení žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně předložila a ta tak její tvrzení ověřila. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listiny soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť – jak uvedeno shora – úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům.

17. Soud dále doplňuje, že vzal v potaz odškrtnutá políčka v zákaznické kartě tak, jak tyto příslušný spolupracovník (obchodní zástupce) právní předchůdkyně žalobkyně ohledně předložených dokladů odškrtal. Je třeba podotknout, že tímto soud nezamýšlí jakkoliv osočovat právní předchůdkyni žalobkyně v tom smyslu, že skutečnosti do zákaznické karty její obchodní zástupce úmyslně pozměnil. Na druhou stranu každou konkrétní věc soud posuzuje individuálně a přihlíží ke všem skutečnostem. Byť tedy není cílem soudu zpochybnit práci obchodních zástupců právní zástupkyně žalobkyně, nelze odhlédnout od skutečnosti, že jejich snahou je pochopitelně získat co největší počet klientů, neboť na tomto zcela nepochybně závisí jejich odměna. Z uvedených důvodů soud proto musí v daných případech trvat na předložení dalších dokladů k objektivizaci zkoumání úvěruschopnosti za tím účelem, aby soud prověření úvěruschopnosti mohl přezkoumat.

18. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat, a že žalovaná prohlásila poskytnuté údaje za pravdivé, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Ze shodných důvodů je bezúspěšná i námitka žalobkyně, že nemůže očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.

19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila 6 854 Kč, zůstala jí proto povinnost vydat částku 146 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).