OSBN 11 C 152/2025-17

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ a ⟪LB:lb_003⟫ manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ o rozvod manželství

I. Manželství manželky Jméno manželky, roz. Anonymizováno, narozené Datum narození manželky, a manžela Jméno manžela, narozeného Datum narození manžela, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Manžel podal ke zdejšímu soudu návrh na zahájení řízení, jímž se domáhal rozvodu manželství účastníků. Uvedl, že s manželkou uzavřeli manželství dne datum. V průběhu manželství ustal společný život, manželé nemají společné zájmy, netráví společně volný čas. Manželství neplní svoji roli, téměř rok žijí manželé odděleně, intimně se nestýkají. Z manželství se narodil syn jméno FO, který je již zletilý. Z prvního manželství měla manželka syna Anonymizováno, kterého si manžel osvojil, avšak i tento je již zletilý a samostatný. Manželství je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití.

Manželka se v průběhu jednání k návrhu na rozvod manželství v plném rozsahu připojila.

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne datum před Městským úřadem v Anonymizováno (z oddacího listu). Oba účastníci jsou státními příslušníky ČR. U manžela se jedná o první manželství, u manželky o manželství druhé (z oddacího listu). Jejich poslední společné bydliště bylo v obvodu Okresního soudu v Benešově. Manželství účastníků oba manželé považují za rozvrácené bez možnosti obnovení, neboť mají rozdílné názory na společný život, trávení volného času a došlo u nich k citovému odcizení (z výslechu manželů).

Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu; nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odstavce 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, proto postupoval podle shora citovaného § 755 odst. 1 o.z. a toto manželství rozvedl. Hlavní příčinu rozvratu manželství účastníků soud spatřuje v jejich rozdílných názorech na vedení společného života, trávení volného času a v citovém odcizení, jelikož z jejich výslechů vyplynulo, že každý z manželů má zcela odlišnou představu o společném životě. Manželství je pak dobrovolným svazkem účastníků, přičemž existenci rozvratu lze spatřovat už jen v tom, že jeden z manželů již nemá zájem dále v manželství setrvávat a rozhodne se soužití ukončit. Z těchto důvodů pak soud shledal, že hloubka rozvratu dosáhla takové intenzity, že nelze očekávat obnovení manželství a tento stav má již trvalou a neměnnou povahu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť soud vyhověl společnému návrhu manželů na rozvod manželství (§ 395 z.ř.s.).

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popř. první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.

Účastníci jsou povinni ve lhůtě 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku předložit své občanské průkazy i s tímto rozsudkem obecnímu úřadu svého trvalého pobytu k vyznačení nastalých změn.