OSBR 18 C 145/2023-302

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem tituly před jménem. jméno FO sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ 2. jméno FO, narozený datum bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ 3. jméno FO, narozená datum bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ pro žaloba na určení vlastnického práva (parc. č. hodnota, v k.ú. adresa)

I. Určuje se, že žalobce Jméno žalobce, r. č. RČ, bytem adresa, je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota - ostatní plocha, o výměře 63 m2, odděleného z pozemkové parcely parc. č. hodnota v katastrálním území adresa zapsané na LV č. hodnota u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa, a to geometrickým plánem vyhotoveným společností právnická osoba., sídlem adresa, pod č. hodnota, který byl úředně ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO dne 12. 2. 2024 pod č. hodnota.

Tento úředně ověřený geometrický plán vyhotovený právnická osoba. pod č. hodnota je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. 1. žalovaná Jméno žalované, je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 84 533,65 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta A.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem a 3. žalovanou jméno FO se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalovaná 1 je povinna do 3 dnů od právní moci rozhodnutí nahradit na nákladech České republiky – Okresního soudu v Berouně částku 204 Kč.

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 5. 2023 domáhal určení, že je vlastníkem části pozemkové parcely parcelní číslo hodnota v katastrálním území adresa, neboť své vlastnické právo k části uvedené parcely vydržel. Uvedl, že v roce 1994 zakoupil sousední pozemek parcelní číslo hodnota. Tento pozemek byl oplocen a on ho začal užívat v hranicích, v nichž jej užíval předchozí vlastník parcely a v nichž jej užívá dosud. Později žalobce zjistil, že k jeho pozemku byla připojena část sporné parcely, proto jí nechal zaměřit a nyní se v řízení domáhá určení jejího vlastnictví.

Dále uvedl, že pozemková parcela hodnota byla historicky cestou mezi dvěma půdními celky, a to ve spoluvlastnictví vlastníků těchto půdních celků. V roce 1971 požádali tehdejší vlastníci o zrušení cesty, k čemuž jim dal městský národní výbor souhlas. Zjevně v té době došlo k připlocení části pozemku, neboť v té době byl vystavěn plot, který je v místě do současné doby.

Sporný pozemek byl v době podání žaloby zapsán v katastru nemovitostí ve spoluvlastnictví 1. žalované a jméno FO o němž bylo v době podání žaloby známo pouze to, že zesnul. V průběhu řízení dědicové po jméno FO prodali svůj spoluvlastnický podíl na pozemkové parcele parc.č. hodnota do společného jmění manželů 2. a 3. žalovaných. Zdůraznil, že až do dne podání žaloby vůči němu nikdo neučinil relevantní právní kroky, z nichž by měl zjistit, že není vlastníkem sporné části pozemkové parcely parc.č. hodnota ani se nedožadoval jejího vyklizení.

2. Prvá žalovaná s žalobou nesouhlasila. Zdůraznila, že pozemek parc.č. hodnota je historickým majetkem rodiny jejího manžela o nějž přišli za minulého režimu. Zdůraznila, že ještě v roce 2010, kdy manžel zdědil svůj spoluvlastnický podíl byla v místě cesta, kterou se dalo procházet a projíždět, a že tedy není pravdou, že by žalobce užíval spornou část pozemku již od doby, kdy nabyl svůj pozemek parc.č. hodnota. Naopak až po roce 2015 s manželem zjistili že na pozemek si žalobce navezl dříví a nějaký starý automobil a traktor, proto ho manžel vyzval, aby si to vyklidil. V roce 2015 rovněž nechali s manželem zaměřit pozemek parc.č. hodnota, neboť ho žalobce nevyklidil a oni chtěli vědět, kde přesně se nachází. Rovněž si najali právníka, který to měl řešit. Byla přesvědčena že žalobce věděl, že si připlocuje cizí pozemek, a že tak učinil nejdříve po roce 2010.

3. Žalovaní 2 a 3 uvedli, že jsou vlastníky pozemku z druhé strany sporného pozemku, a to pozemku parc.č. st. hodnota. V době, kdy pozemek nabyli a připravovali rekonstrukci domu čp. číslo popisné, jež je součástí uvedené stavební parcely v jejich vlastnictví, zjistili, že katastrální mapa neodpovídá tomu, v jakých hranicích pozemek zakoupili. Měli za to, že k jejich pozemku je připlocen celý pozemek parc.č. hodnota, o čemž v té době informovali manžela 1. žalované. Uvedli, že mají za to, že žalobce spornou část pozemku vydržel, a že nemají žádné indicie o tom, že by pozemek neužíval v současných hraničících, či že by k zaplocení sporné části pozemku došlo až po roce 2010.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav.

5. Žalobce je vlastníkem pozemkové parcely parc.č. hodnota o výměře 553 m2 – zahrada, v kat. území adresa, zapsaného na LV č. hodnota (čl. 43), a to na základě kupní smlouvy uzavřené mezi ním a paní jméno FO jako prodávající dne 12.12.1994 (čl. 9), dle níž bylo vloženo vlastnické právo pro žalobce do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 12.12.1994. Smlouva byla sepsána ve formě notářského zápisu pod č. hodnota. Výměra převáděných pozemků (v té době vedených pod číslem pozemku hodnota a hodnota) ve smlouvě uvedena není. Součástí smlouvy není výpis z katastru nemovitostí, ani snímek pozemkové mapy či geometrický plán. V současné době jsou obě parcely zceleny do pozemkové parcely parc.č. hodnota.

Prodávající nabyla převáděné pozemky v roce 1983 (na základě rozhodnutí Okresního národního výboru v adresa o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne 3.6.1983- čl. 132 ve spojení s dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 22.6.1983 uzavřené s Čs. Státem jednajícím prostřednictvím MNV adresa, registrované Stáním notářstvím v adresa – čl. 32 shodně na čl. 133 a čl. 152) a na základě rozhodnutí o dědictví z roku 1987 (čl. 35). V rozhodnutí o přidělení pozemku i dohodě o zřízení práva osobního užívání je uvedena výměrů přidělovaných pozemků, a to p.č. hodnota 402 m2 a p.č. hodnota 160 m2. Podkladem měl být oddělovací geometrický plán ze dne 20.4.1983 (čl. 154), který však nebyl součástí rozhodnutí ani dohody a v řízení nebylo prokázáno, že by ho měli manželé jméno FO k dispozici.

6. 1. žalovaná, paní Jméno žalované, byla vedena jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti ½ k pozemkové parcele parc.č. hodnota o výměře 144 m2 – ostatní plocha, ostatní komunikace, a to spolu s blíže neidentifikovaným spoluvlastníkem podílu o velikosti ½ jméno FO. Pozemková parcela je zapsána na LV č. hodnota pro kat. úz. adresa (čl. 42). Uvedený pozemek nabyla žalovaná na základě darovací smlouvy ze dne 31.1.2018 od svého manžela (čl. 40).

7. Pozemek parc.č. hodnota – role vznikl v roce 1940 jako přídatné spoluvlastnictví k pozemkovým parcelám zapsaným v knihovní vložce hodnota a v knihovní vložce hodnota, a to k jedné polovici pro každý soubor nemovitostí (viz. knihovní vložka č. hodnota pro katastrální obec adresa - čl. 44 a knihovní vložka č. hodnota - čl. 57). Na základě smlouvy trhové ze dne 29.12.1950 nabyli vlastnictví k nemovitostem zapsaným v knihovní vložce č. hodnota pro katastrální obec adresa manželé jméno FO a jméno FO, právní předchůdci 1. žalované (čl. 57). S ohledem na skutečnost, že občanský zákoník z roku 1964 již neznal přídatné spoluvlastnictví, byla pozemková parcela parc.č. hodnota při přepisu záznamů z pozemkových knih do evidence nemovitostí vedené geodézii zapsána jako spoluvlastnictví jméno FO a jméno FO se spoluvlastnickým podílem o velikosti ¼ každý a jméno FO se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½ (viz. sdělení Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ze dne 20.4.2023 čl. 34 a 36).

8. Spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k nemovitostem zapsaným v knihovní vložce č. hodnota po katastrální území adresa nabyl po smrti paní jméno FO její pozůstalý manžel jméno FO (viz. unesení Státního notářství v adresa sp.zn. spisová značka ze dne 17.4.1964 čl. 56). V době projednání dědictví již byly nemovitosti s výjimkou domu čp. číslo popisné se zahranou v užívání JZD adresa. Předmětem dědického rozhodnutí z roku 1964 nebyla pozemková parcela parc.č. hodnota zapsaná v knihovní vložce hodnota.

Z dědického spisu sp.zn. spisová značka, který byl přiložen ke spisu vedenému Okresním soudem v Berouně pod sp.zn. spisová značka, o dodatečném pojednání dědictví po jméno FO soud zjistil, že v březnu 1964 se Místní národní výbor adresa vyjádřil k vypořádání dědictví po jméno FO ve vztahu k nemovitému majetku obhospodařovaných JZD „adresa, a to tak, že doporučují, aby zemědělský majetek převzal pozůstalý manžel jméno FO, s tím, že se očekává vystěhování tohoto a jeho syna jméno FO do adresa, neboť již podali žádost o vystěhování. Dědicové, pozůstalý manžel a syn, uzavřeli den 17.4.1964 dohodu o rozdělení dědictví, na základě níž nabyl nemovitosti zapsané v knihovní vložce č. hodnota jméno FO, a která byla téhož dne schválena státním notářstvím.

Následně pan jméno FO dne 22.4.1964 (čl. 130) učinil pro případ svého vystěhování z ČSSR prohlášení, jímž bezplatně postupuje státu veškeré nemovitosti zapsané v knihovní vložce č. hodnota pozemkové knihy pro katastrální území adresa. Jeho podpis byl na odevzdací listině ověřeně podepsán a listina byla předána Finančnímu odboru Okresního národního výboru v adresa. Předmětem odevzdací listiny rovněž nebyla pozemková parcela parc. č. hodnota (resp. její spoluvlastnický podíl) na původně přídatném spoluvlastnictví.

Okresní úřad v adresa, pozemkový úřad, svým rozhodnutím ze dne 17.4.1997 vrátil panu jméno FO, jako oprávněné osobě po jméno FO pozemkové parcely výslovně v rozhodnutí uvedené, a to podle restitučních předpisů, konkrétně zákona č. 229/91 Sb., o půdě (čl. 135 a srovnávací identifikace parcel čl. 137).

9. Z dědického spisu vedeného Okresním soudem v Berouně pod sp.zn. spisová značka, o dodatečném pojednání dědictví po jméno FO soud dále zjistil, že pan jméno FO měl požádat o dodatečné projednání dědictví k nemovitému majetku zapsanému na LV č. hodnota v kat. úz. adresa po jméno FO, a to u notáře tituly před jménem jméno FO. Po zajištění potřebných dokladů osvědčujících vlastnické právo zůstavitelky k spoluvlastnickému podílu o velikosti ¼ na pozemkové parcele parc.č. hodnota, byla věc postoupena k vyřízení pověřenému soudnímu komisaři tituly před jménem jméno FO. Na základě projednání dědictví nabyl spoluvlastnický podíl zůstavitelky její syn jméno FO (čl. 38/2. strana).

Obdobě došlo k podnětu jméno FO k projednání dědictví po panu jméno FO (zemřelém v adresa), když jeho spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na pozemkové parcele parc.č. hodnota nabyl rovněž jméno FO jako jeho syn (čl. 37).

Celý spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemkové parcele par.č. hodnota následně od jméno FO nabyla 1. žalovaná na základě darovací smlouvy od svého manžela (viz. odstavec 6 tohoto rozsudku).

10. Druhý spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemkové parcely parc.č. hodnota byl zapsán na blíže neidentifikovaného vlastníka jméno FO (čl. 42), jako posledního známého vlastníka nemovitostí zapsaných v knihovní vložce č. hodnota. Dědictví po jméno FO, zemřelém 6.5.1979 bylo projednáno soudem a dědictví v posloupné řadě nabyli jméno FO (čl. 76) zemřelý 7.8.1985, jméno FO (čl. 92) zemřelá 6.3.2002 a jméno FO (čl. 114), která následně svůj spoluvlastnický podíl převedla na základě kupní smlouvy ze dne 22.4.2024 na žalované 2 a 3, a to do jejich společného jmění manželů (čl. 99).

11. Žalovaní 2 a 3 mají ve svém společném jmění manželů mimo jiné pozemkovou parcelu parc.č. st. hodnota, jejíž součástí je dům čp. číslo popisné (viz. LV č. hodnota pro kat.úz. adresa). Parcela parc.č. st. hodnota přilehá ke sporné pozemkové parcele z druhé strany než pozemek žalobce parc.č. hodnota. Stěna domu čp. číslo popisné pak tvoří část hranice mezi pozemkovými parcelami parc.č. hodnota a parc.č. st. hodnota.

12. Sporná část pozemku parc.č. hodnota, jejíhož určení vlastnictví se žalobce domáhá, byla zaměřena geometrickým plánem vyhotoveným společností právnická osoba., sídlem adresa, pod č. hodnota, který byl úředně ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO dne 12. 2. 2024 pod č. hodnota, a je vydělena jako nová parcela parc.č. hodnota (čl. 278), který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.

13. Parcela parc.č hodnota spojovala veřejnou komunikaci v obci adresa ležící na parcele parc.č. hodnota s polem dnes sceleným do pozemkové parcely parc.č. hodnota patřícího 1. žalované (původní vlastnictví rodiny jméno FO). V roce 1971 požádal pan jméno FO (jako vlastník parcely parc.č. st. hodnota) MNV v adresa o povolení nahradit shnilý plot vedoucí od ulice k domu čp. číslo popisné, s tím, že nový plot by byl postaven na nové linii dle plánu, který přiložil, avšak soudu takový plán předložen nebyl. Zároveň žádal, aby mu bylo umožněno zrušit cestu vedoucí od ulice k poli původně patřícím vlastníkům usedlosti č. hodnota, neboť stroje JZD, pokud jí projíždějí, mu způsobují škodu na domě a přístup k poli je možný jinými cestami (čl. 11). Na žádost reagoval dne 5.2.1971 Místní národní výbor v adresa tak, že Státní notářství v adresa ověřilo dle pozemkové knihy, že pozemek parc.č. hodnota je pozemkem soukromým z ½ ve vlastnictví k č. kat. hodnota (pozn. soudu náležející k užívání spolu s parcelou st. hodnota) a z jedné poloviny k č. kat. hodnota (pozn. soudu, původní parcela manželů jméno FO převedená na stát odevzdací listinou z roku 1964, z níž byla oddělena parcela žalobce). MNV doporučil na základě místního šetření cestu zrušit jako nepoužívanou (čl. 11/2. strana a čl. 12).

14. U zdejšího soudu probíhalo pod sp.zn. 3 C 82/2023 řízení v němž se žalobce, Jméno žalobce, domáhal proti žalované, Jméno žalované, určení, že vydržel část jejího pozemku parc.č. hodnota (pozn. soudu pole za pozemky žalobce a žalovaných 2 a 3) o velikosti 16 m2, kterou užíval se svým pozemkem parc.č. hodnota (tj. jako součást parcely od níž odvozuje užívání sporné části pozemku parc.č. hodnota v tomto řízení) jako součást výběhu pro slepice. Sporná část parcely parc.č. hodnota byla oddělena geometrickým plánem č. hodnota a byla označena jako parcela parc.č. hodnota (čl. 257). Takto oddělená část navazuje z části na sporný pozemek parc.č. hodnota a to v šíři 2,3 m. Šíře pozemkové parcely parc.č. hodnota nepřiplocené k pozemku žalobce činí 2,7 m (viz. geometrický plán na čl. 257). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25.4.2024 čj. 3 C 82/2023-167 (čl. 247) ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 5.12.2024 čj. 27 Co 260/2024-245 (čl. 205), byl žalobce určen jako vlastník pozemkové parcely parc.č. hodnota, a to na základě jejího vydržení, resp. mimořádného vydržení.

15. K situaci na místě byly zjištěny historické fotografie umístěné na webu „google.com/maps“ z roku 2011 (čl. 216 a čl. 220) a dále fotografie umístněné na webu „mapy.cz“ z roku 2013, 2018 a 2022 (čl. 217-219). Z těchto fotografií má soud za prokázané, že nejpozději v říjnu 2011 již byla cesta na sporném pozemku zcela zahrazena vraty na pozemek užívaný žalobcem i na pozemek užívaný v současné době žalovanými 2 a 3. Z fotografie z roku 2011 soud zjistil, že po levé straně pozemku žalobce při pohledu z ulice je umístěna stavba bývalé Sokolovny na níž navazuje plot na betonové podezdívce s kovovými sloupky, kdy plotová pole tvoří plaňkový plot. K plotu je připojena jednokřídlá brána s kovovým rámem vyplněným dřevěnou výplní. Plot i brána vykazují znaky značné degradace, podezdívka je omlácená, opadaná omítka, dřevěné prvky plotu i brány jsou zvětralé, oprýskané, pokryté mechem či řasou. HUP umístěná v oplocení je rovněž stará, oprýskaná. Na bránu na pozemek užívaný žalobcem navazuje jeden plotový dílec zarostlý v křoví mezi pozemky a dále kovová vrata na pozemek užívaný dnes žalovanými 2 a 3. Tato brána se zdá být v lepší stavu než brána žalobce. Na styku pozemku žalovaných 2 a 3 s ulicí a na styku s pozemkem užívaným žalovaným jsou umístěny kamenné či betonové nárožní patníky vymezující šíři vjezdu (tyto následně již na fotografii z roku 2018 nejsou patrné). Na bránu pozemku žalvoanýhc 2 a 3 při styku s komunikací navazuje oplocení jejich pozemku s betonovou podezdívkou a betonovými sloupky s drátěnými plotovými poli, které je ve velmi špatném stavu.

V průběhu času nedošlo ke změně oplocení pozemku užívaného žalobcem ze stany ulice. Docházelo pouze k další degradaci plotu. Vrata jsou i nadále jednokřídlá, ve spodní části ubyla část dřevěné výplně. Naopak nejpozději v roce 2018 přibyla mezi sloupky brány kovová traverza spojující sloupky těsně nad samotnými vraty. V roce 2022 je znatelné odstranění části dřevin mezi pozemky užívané žalobcem a žalovanými 2 a 3 (došlo k celkovému vyčištění pozemku žalovaných).

16. Ze snímků předložených žalobcem z veřejných zdrojů (katastr nemovitostí, LPIS, webové stránky obce adresa – viz. čl. 172 až 175) soud zjistil, že již v roce 1994, tj. v době kdy žalobce nabyl svůj pozemek byl v místě sporného pozemku výrazný široký pás husté a vzrostlé zeleně. Zda pod zelení byla cesta či ploty nelze zjistit.

17. Z fotografií pozemku parc.č. st. hodnota, založených žalovanými 2 a 3 pořízenými jimi v roce 2015 (čl. 185-186), poté co nabyli svůj pozemek, je patrné, že mezi jimi užívanými pozemky a pozemky užívanými žalobce byl umístěn drátěný plot s kovovými sloupky, který byl ze své většiny zarostlý keři i stromy. Kolem plotu byla složena i celá řada věci, které byly rovněž částečně zarostlé. Mezi obvodovou zdí domu žalovaných čp. číslo popisné a plotem je prostor vyplněný náletovou zelení. Zeleň okolo plotu je vzrostlá, v blízkosti brány na pozemek jde o vrostlé a silné kmeny.

18. Místním šetřením soud zjistil, že i v současné době je pozemek užívaný žalobcem oplocen směrem od komunikace nezměněným způsobem, kdy ani na plotu ani na podezdívce nelze zjistit žádné změny oproti stavu popsanému v roce 2011 (viz, odstavec 15 tohoto rozsudku). Plot mezi pozemky žalobce a žalovaných 2 a 3 je stále drátěný s odstraněnými náletovými dřevinami. V bezprostřední blízkosti plotu na pozemku žalovaných 2 a 3 jsou vzrostlé stromy. Na pozemku užívaném žalobcem je složeno dříví a zbytky stavebních materiálů. Pozemek je dále přehrazen plaňkovým plotem umístěným kolmo k plotu mezi pozemky žalobce a žalovaných 2 a 3 jenž ohraničuje výběh pro slepice v jehož levé části je umístěna dřevěná bouda. Pozemek je následně směrem k poli ohraničen drátěným plotem. Současnému stavu pozemku odpovídají i fotografie předložené žalobcem (čl. 146 až 151).

Na pozemku jsou geodetické body a kolíky umístněné při zaměření sporné části pozemku (viz. geometrický plán č. hodnota ze dne 12.2.2024 zpracovaný tituly před jménem. jméno FO – viz. odstavec 12 tohoto rozsudku). Z umístnění těchto bodů soud zjistil, že šíře pozemku, jehož určení vlastnictví se žalobce domáhá je v místě umístění brány žalobce 2,04 m. Na pozemku žalobce jsou dále dvě vzrostlé švestky, když první z nich je od plotu mezi pozemky žalobce a žalovaných 2 a 3 vzdálena 2,65 m a druhá při oplocení výběhu slepic 3,5m, když koruna obou je rozvětvena ve výši 1 až 1,5 m od země. Geodetický kolík označující hraniční bod pozemku žalobce parc.č. hodnota, sporného pozemku parc.č. hodnota (po jeho oddělení z původního pozemku parc.č. hodnota) a pozemku parc.č. hodnota (odděleného z původního pozemku parc.č. hodnota, tj. pole jméno FO) je umístěn ve výběhu pro slepice ve vzdálenosti 2,3 m od plotu. Šíře pozemku parc.č. hodnota užívaná žalovanými 2 a 3 je v toto místě 2,7m (viz. fotografie na čl. 272-277, protokol o místním šetření a fotografie pořízené při místním šetření ve věci sp.zn. 3 C 82/2023 na čl. 246 a geometrické plány na čl. 278 a 257).

19. Žalobce ve svém účastnickém výslechu (čl. 222) uvedl, že pozemek parc.č. hodnota zakoupil v roce 1994 od paní jméno FO. Od té doby ho užívá stále v týchž hranicích. Pozemek byl v té době zanedbaný, zarostlý, nebyly na něm žádné stavby ani kolny. Spolu s pozemkem neobdržel žádnou katastrální mapu ani geometrický plán. Pozemek byl v době, kdy ho zakoupil již oplocen. Směrem ke komunikaci byl oplocen kamennou zídkou. Ze strany k jméno FO a zezadu k poli byl drátěný plot. Plot, který je mezi ním a jméno FO je stále týž a na témže místě, nikdo ho neposouval. Čtvrtá strana pozemku nebyla oplocena, neboť sousedí s pozemkem jeho tety. Vrátka či vrata od komunikace byla instalována až později, někdy v letech 1996 až 1998. Vrata z komunikace na pozemek jméno FO tam byla již v době, kdy koupil svůj pozemek.

Pamatuje si, že v době, kdy byl malý chlapec, okolo roku 1965, kdy na adresa jezdil s tátou, že při stěně domu jméno FO vedla cesta dozadu na pole a k lesu, která někdy později zanikla. Když pozemek zakoupil, již se v místech procházet nedalo, od ulice byl po celé délce plot. V místech domu čp. číslo popisné (dům jméno FO) může být plot vzdálen od stěny domu cca 1,5m. V době, kdy pozemek zakoupil, byl již původní vlastník domu čp. číslo popisné, pan jméno FO, mrtvý a dům vlastnil někdo jiný.

Kamenný plot jeho pozemku sousedící s ulici byl již v době pořízení pozemku špatný, místy rozvalený, proto ho cca o 2-3 roky později zboural, rozebral, vybudoval betonovou podezdívku se sloupky a na ní umístil plotová pole. V tomto stavu je oplocení k ulici do dneška. V té době vybudoval i vrata ze strany ulice. Plot s vraty navázal na v té době již existujíc drátěný plot okolo pozemku jméno FO.

O tom, že by mohl být nějaký problém s hranicemi jeho pozemku, resp. že by mohl užívat něco co nekoupil, zjistil až v roce 2016, kdy se na jeho pozemku objevili geodetické kolíky. Když zjišťoval o co jde, dozvěděl se, že by přes pozemek měla vést nějaká cesta. Uvedl, že ho nikdy nikdo nevyzval k vyklizení pozemku s tím, že část jím užívaného pozemku by mu neměla patřit. Asi tři roky před podáním žaloby (tj. okolo roku 2020) za žalobcem přišel pan jméno FO, který mu řekl, že užívá cestu a ať jí vyklidí. Proč byl za ním právě pan jméno FO to neví, on mu to nevysvětlil. jméno FO ho k vyklizení nikdy nevyzvali.

Spornou část pozemku žalobce využíval na pěstování brambor a na části má složené dříví. Na svém pozemku s výjimkou oplocení a brány ze strany silnice nic nebudoval. Na druhé straně směrem k poli v druhé polovině 90. let zbudoval oplocení výběhu pro slepice a zázemí pro ně (pozn. soudu – část výběhu pro slepice je pozemkem, jehož vydržení se žalobce domáhal v řízení vedeném pod sp.zn. 3 C 82/2023 – viz. odstavec 14 tohoto rozsudku).

20. Žalovaná 1 ve svém účastnickém výslechu (čl. 223/2. strana) uvedla, že pozemek parc.č. hodnota získal její manžel v roce 2010 jako dědictví po rodičích. Od manžela ví, že pozemek byl původně cestou, která sloužila k cestě na pole, která v roce 1997 manžel získal v restituci. Manžel si pamatoval, že když se svážela úroda z pole, muselo se jezdit velmi opatrně, aby se nepoškodil dům dnes patřící jméno FO, a že na druhé straně cesty byl velký strom, kterému se bylo nutné rovněž vyhnout. V době, kdy rodiče manžela žalované hospodařili, jim patřilo nejen pole za pozemky žalobce a žalovaných 2 a 3, ale i pozemky žalobce, které se táhli dál za Sokolovnu až k dnešnímu pozemku p. jméno FO. Manžel žil na adresa asi do roku 1964, kdy zemřela jeho maminka, pak žil v Praze a následně se v roce 1968 vystěhoval do ciziny. Po revoluci si manžel požádal o vrácení rodinného majetku, který jeho otec odevzdal jako podmínku pro vystěhování a ten dostal v roce 1997. V roce 2010 se měl na manžela obrátit notář, který mu sdělil, že by měl být vlastníkem sporné cesty, resp. že by jí měl zdědit.

Když manžel pozemek nabyl, jeli se od notáře podívat na adresa, aby zjistili, kde se pozemek nachází. V té době byl pozemek zarostlý trávou a křovisky, byly na něm kameny, ale byla průchozí. Mohla být široká tak 1,5 až 2 m. Pamatuje si, že cesta nevedla kolem stěny jméno FO domu (dům jméno FO čp. číslo popisné), byl tam plot asi 2 m od stěny domu. Ten plot ke straně jméno FO byl drátěný na betonové podezdívce a byl již ve špatném stavu. Tento plot je na místě stále. Na druhé straně cesty, směrem k žalobci, to bylo zarostlé, byla tam křoviska, zda tam byl plot neví.

Dále uvedla, že v roce 2014 požádala Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o nabytí druhé poloviny pozemku po panu jméno FO, k tomu však nedošlo, naopak se později dozvěděla, že proběhlo dědictví a dědicové prodali podíl na pozemku žalovaným 2 a 3.

Někdy po roce 2010 měl pan jméno FO požádat žalovanou a jejího manžela, zda by mu neodprodali kus pole na zahradu. Ví, že při té příležitosti, kdy jim byl pan jméno FO ukázat o jaký kus má zájem, cestou procházeli. Když později nechal p. jméno FO zaměřovat pozemek, který chtěl koupit, dohodli se s ním, aby nechal zaměřit i spornou cestu, chtěli vědět, kde přesně leží. K tomu došlo někdy v roce 2015 či 2016, výsledkem byl zeměměřičský náčrt.

Vybavila si, že tak v roce 2012 s manželem mluvili s žalobcem a vyzvali ho, aby cestu vyklidil, neboť na ní umístil nějaké dřevo a autovraky, což ale neučinil. Kdy došlo k zahrazení cesty tak, že již není průchozí neví, je však přesvědčena, že na pozemek mohla volně vcházet ještě v době, kdy cestu zaměřoval geometr, tj. asi v roce 2015 či 2016. Žalobce vyzývali k vyklizení opakovaně, ale písemně nikdy. Neučinili ani žádné další kroky směřující k vyklizení sporné části pozemku.

Rovněž si vybavila, že za nimi doma byli manželé jméno FO, kteří přijeli, protože zjistili, že užívají jejich pozemky a chtěli se domluvit.

Pokud byla žalovaná konfrontována s fotodokumentací umístěnou na webu „mapy.cz“ z roku 2013 (čl. 217), na níž jsou umístěna kovová vrata na pozemek užívaný jméno FO, a i dřevěná vrata na pozemek užívaný žalobcem, uvedla, že to není možné, že tam určitě vrata na straně žalobce nebyla. Shodně se vyjádřila i ke snímku z roku 2011(čl. 216) umístěnému na webu „google.com/maps“, s tím, že procházet se dalo v místech, kde jsou dřevěná vrata, vybavila si i velký strom na fotografii s tím, že tam byla další křoviska. Měla za to, že nebyla vidět ani kovová vrata jméno FO, neboť ta byla celá zarostlá. Teprve později byl pozemek vyčištěn.

21. Ze zeměměřičského náčrtu, o němž hovořila žalovaná 1 ve své účastnické výpovědi, soud zjistil, že byl vyhotoven 10.5.2016 zeměměřičským inženýrem tituly před jménem jméno FO (čl. 69), a to za přítomnosti jméno FO, tituly před jménem. jméno FO, který zastupoval i p. jméno FO (původní vlastnici nemovitostí následně nabytých jméno FO), a zástupce obce adresa. Hranice měly být vytýčeny dřevěnými kolíky. Náčrt, resp. hranice pozemků, nebyly odsouhlaseny nejméně nepřítomným žalobcem a p. jméno FO, jako v té době evidovaným vlastníkem spoluvlastnického podílu na pozemku parc.č. hodnota.

22. Z výpovědi 2. žalovaného (čl. 230) soud zjistil, že v roce 2015 zakoupil s manželkou (3. žalovanou) mimo jiné pozemek parc.č. st. hodnota, jehož součástí je dům čp. číslo popisné. Dům byl ve špatném stavu, proto začali připravovat rekonstrukci a podklady pro stavební řízení. V té souvislosti nahlédli do katastru a zjistili, že k jejich pozemku je připlacena i sousední parcela parc. č. hodnota. Tehdy byli přesvědčeni, že je připlocena celá tato parcela. Proto koncem roku 2015 oslovili manžele jméno FO, aby s nimi projednali jednak svůj stavební závěr a jednak co s připlocenou částí. V té době pan jméno FO (jako vlatník pozemku parc.č. hodnota) podepsal souhlas se stavebním řízením i situační plán, z něhož vyplývalo, že pozemek parc.č. hodnota je celý připlocen k pozemkům žalovaných 2 a 3. Zároveň se s jméno FO dohodli na tom, že budou pozemek udržovat a později se domluví co dál.

Pokud jde o oplocení mezi jejich pozemky a pozemky žalobce, to je ve stejném stavu, jako když své nemovitosit kupovali a vede cca 1 až 1,5m od stěny jejich domu. V době pořízení nemovitosti byl plot z jejich strany zarostlý, nálety odstraňovaly alespoň rok. Z druhé strany od žalobce byl trávník.

Po jednání žalovaného s jméno FO došlo v roce 2016 k zaměření sporného pozemku a teprve tehdy se zjistilo, že mají připlocenu asi jen ½ původní cesty a druhá je připlocena k žalobci. Z žádného jednání s jméno FO ani nikým jiným do doby zaměření pozemku geometrem nevyplynulo, že by si někdo myslel, že část sporného pozemku je připlocena i k žalobci.

Rozhodně popřel, že by v roce 2015 vedla za plotem jimi užívaného pozemku jakákoliv cesta směrem na pole. I pokud by bylo možné tvrzenou prolukou projít, byla další cesta zahrazena, neboť tam má žalobce směrem k poli jméno FO výběh pro slepice a v něm zbudovaný kurník. V cestě proluky pak stojí i stará švestka a dále tam rostla jabloň, která byla asi v roce 2016 vyvrácena větrem a spadla na pozemek žalovaných 2 a 3.

Rovněž uvedl, že v roce 2015 již byla při ulici dřevěná vrata na pozemek žalobce, shodně jako dnes. Jde o vrata zasazená mezi dva kovové sloupky, které jsou nahoře trvale spojeny kovovou traverzou a tím zajištěna proti vyvrácení. Díky tomu vraty projede jen osobní automobil, vyšší člověk se musí sehnout, aby pod tyčí prošel. Mezi jimi užívanými pozemky a pozemky žalobce v roce 2015 žádná proluka nebyla. Rovněž uvedl, že si neumí představit, že by vrata zůstávala otevřená, neboť žalobce má psa, kterého by nenechal volně pobíhat.

23. Z výpovědi svědka jméno FO (čl. 224/2. strana) soud zjistil, že na adresa žije asi 61 let. Ví, že okolo jméno FO (dnes dům jméno FO čp. číslo popisné) vedla pěšinka k poli. Ta však byla postupně zarostlá a přestala se používat. Její šířku si již nevybaví, nevybaví si, ani zda vedla těsně kolem stěny jméno FO domu. Měl za to, že cesta není používána několik desítek let, třeba i 40 či 50.

Po předestření fotografie z webu „google.com/maps“ z roku 2011 (čl. 216) uvedl, že si vybavuje, že někde v místech, kde je dnes sloup el. vedení byla velká hruška, okolo níž se chodilo. Kdy došlo k přehrazení cesty, tak jak je vidět na fotografii, si nevybaví. Měl za to, že dům na fotografii vlevo, Sokolovna, se mohla přestavovat někdy v 80-tých letech, ale zda tam již byly ploty, tak jak jsou dnes, neví.

Dále uvedl, že v domě jméno FO, dnes jméno FO, žil asi 2 roky v první polovině 90tých let. V té době již určitě existoval plot, který je mezi jméno FO a žalobcem stále. V době, kdy žil v domě čp. hodnota tam již určitě žádná cesta nebyla. V té době bylo vše okolo zarostlé a je přesvědčen, že již i zaplocené. Původně dokonce v místech, kde má dřevěná vrata žalobce, vůbec žádný vstup nebyl, byla tam jen kamenná zídka. Dřevěná vrata na žalobcem užívaný pozemek byla umístěna v době, kdy již pozemek patřil žalobci.

24. Z výpovědi svědkyně jméno FO (čl. 225/2. strana) soud zjistil, že dům čp. číslo popisné patřil její babičce a dědovi, panu jméno FO, proto tam v dětství jezdila skoro každý víkend a trávila tam většinu prázdnin. Svědkyně se narodila roce 1976. Po smrti babičky v 1. polovině 90-tých let dům zdědila její maminky, která dům užívala jako chatu do své smrti 2012, pak tam ještě asi rok bydlel manžel maminky a po jeho smrti svědkyně dům podala jméno FO, tj. žalovaným 2 a 3.

Komu patřil pozemek vedle neví, žalobce zná jen po jméně. Ona sama vnímala vedlejší pozemek jako zarostlý a zanedbaný. Ví, že jejich pozemek byl oplocený ze všech stran. Ze strany ulice byla na pozemek vrata. Plot mezi jejich pozemkem a pozemkem žalobce byl z pletiva a byl dost zarostlý. Plot mezi oběma pozemky je stále stejný, jaký si pamatuje z dětství. Pamatuje si, že byl dost zarostlý i jejich pozemek mezi plotem a domem, ale babička ho postupně vyčistila a vysázela si tam bylinky. Byla přesvědčená, že za plotem nevedla žádná cesta, naopak si vzpomněla, že občas někdo přišel s tím, že tam cesta bývala a oni ho nechali projít přes jejich pozemek před domem a brankou na pole. Kdyby byla cesta za plotem, mohli by projít tamtudy, ale tam nic nebylo, vše bylo zarostlé.

Vybavila si, že pokud jde o pozemek žalobce, ten byl ze strany ulice ohrazen kamennou zídkou, která sahala až k jejich plotu. Zídka byla v části i pobořená a přes ní jako děti přelézaly na zarostlý pozemek žalobce, kde si hrály. Vybavila si, že zídka pak zmizela, snad v době, kdy se přestavovala Sokolovna, v té době již byla dospělá a na adresa jezdila jen příležitostně za maminkou, která chvíli žila na adresa s panem jméno FO. To bylo v době, kdy se svědkyni v roce 1994 narodila dcera, jak dlouho tam pan jméno FO bydlel již neví. Po narození dcery jezdila na adresa opět poměrně často až asi do roku 2000. Okolo roku 2010 byla na adresa na návštěvě za maminkou a jejím tehdejším manželem. Ti tam jezdili až do smrti maminky a její manžel tam následně žil ještě asi rok.

Svědkyně výslovně uvedla, že nikdy nebyla oslovena ani ona, ani její maminka, že by snad spolu se svým pozemkem užívali i část, která jim nepatří a aby pozemek vyklidili. Poprvé slyšela o nějaké nesrovnalosti s pozemky až po té co je prodala manželům jméno FO, a to přímo od nich.

25. Svědkyně předložila soudu tři fotografie ze svého rodinného archivu týkající se domu čp. číslo popisné a plotu okolo domu (přílohová obálka), z nichž má soud za osvědčené, že plot mezi pozemky žalobce a jméno FO v polovině 80-tých let existoval již ve své stávající podobě a že pozemek za ním je zarostlý bujnou zelení. Dále má soud předloženými fotografiemi za prokázané, že svědkyně jezdila do domu čp. číslo popisné ještě i v době, kdy žalobce nabyl svůj pozemek parc.č. hodnota.

26. Z výpovědi svědka jméno FO (čl. 227) soud zjistit, že má své nemovitosti v sousedství žalobce a žalovaných 2 a 3. Na adresa jezdí od roku 1963, kdy tam jezdil s rodiči a na adresa jezdil celý život. V osmdesátých letech tam trávili se synem celé léto a on jezdil do práce do Prahy. Nevybavuje si žádnou cestu, která by vedla kolem jméno FO (tj. domu jméno FO čp. číslo popisné) dozadu do polí. V té oblasti bylo všechno hodně zarostlé, nevybavuje si, že by tam někoho viděl chodit či jezdit.

Svědek si vybavil, že oplocení pozemku žalobce směrem k silnici bylo ve špatném stavu, byl tam kamenný podezdívkový plot, přes který se dalo přelézat na pozemek žalobce. Věděl, že mezi pozemkem žalobce a jméno FO byl plot, ten byl vidět ze silnice, ale byl zarostlý v zeleni. Zda pokračoval až na druhou stranu právnická osoba, to nevěděl, z cesty to vidět nebylo a přesto, že znal majitele obou pozemků, nechodil tam, vídali se v hospodě, na ulici apod.

27. Z výpovědi svědka jméno FO (čl. 228) soud zjistit, že na adresa je od 80-tých let kdy tam koupil chalupu. Ví, který je jméno FO dům, ale ten v té době již nežil, tehdy tam bydleli nějací cikáni a teď ho mají jméno FO.

Pokud si měl vybavit oplocení pozemků, uvedl, že plot pozemku žalobce směrem do silnice byl prkenný na podezdívce. Nevybavil si, že by ze strany ulice vedla na pozemek žalobce nějaká vrata, má za to, že žalobce na svůj pozemek jezdil horem přes pole jméno FO a od spodu žádný přístup nepotřeboval. Na podezdívku plotu žalobce navazovalo směrem od silnice k poli oplocení z drátěnky. Mezi plotem žalobce a jméno FO byla proluka o šířce tak 4-5m, pak byl další plot k domu jméno FO a ten byl opět z drátěnky. Proluka vedla k poli a dál k lesu. Proluka tam byla určitě již v osmdesátých letech a využívalo ji i JZD k obhospodařování polí. Občas proluku někdo posekal, určitě nemohla být zarostlá, když jí projížděly stroje JZD. V takovémto stavu to zůstalo až do roku 2015. Někdy v té době zmizel plot u pozemku žalobce a žalobce začal do proluky navážet dřevo a harampádí. Dřevo i další harampádí, které na proluku navezl žalobce je tam stále na stejném místě.

Ví, že ze strany jméno FO je nějaký plot, ale neví, kde je veden, zda je veden při hraně domu čp. číslo popisné či s odstupem od něj.

Pozemek, který jak později zjistil je cestou, která se na místě ještě v roce 2015, při prováděném geometrickém zaměření, fyzicky nacházela v šíři okolo 4m. Fyzicky přestala být schopna užívání až v roce 2017, kdy tam žalobce složil nějaké klády. V té době tam také žalobce umístil vrata, do té doby tam dle svědka žádná nebyla.

Pokud byla svědkovi předestřena fotografie z webu „google.com/maps“ z roku 2011 (čl. 216) uvedl, že takto to v místě vypadá dnes. Plot od ulice (podezdívka s plotem tam je asi od pradávna, ale vrata tam byla umístěna až v roce 2017. Pokud byl svědek konfrontován se snímkem z téhož webu z roku 2015 a z webu „mapy.cz“ z roku 2013 a 2018 (čl. 217, 218) uvedl, že on tam vrata nikdy neviděl, že tam byla přidána až v roce 2017. Jak mohou být tedy na snímcích z předchozích let vysvětlit neumí, leda, že by tam byla a byla otevřená, a proto si jich nevšiml.

Výslovně popřel, že by cesta, byla zarostlá, že by se na ní vyskytovali náletové dřeviny. Výslovně uvedl, že byla používána až do roku 2017, kdy na ní žalobce navezl dříví. Do té doby určitě žalobce spornou část pozemku užívat neviděl. Neviděl, kdy došlo k odstranění plotu mezi pozemkem žalobce a cestou, ale stalo se tak před zaměřením geodetem. V roce 2016. V důsledku odstranění plotu byl celý pozemek žalobce až do doby, kdy na jeho spodní stranu umístil vrata volně přístupný komukoliv.

28. V řízení vedeném u Okresního soud v Berouně pod sp.zn. 3 C 82/2023 svědek jméno FO uvedl, že má za to, že žalobce nabyl svůj pozemek někdy po roce 2010, a že tento byl oplocen stejně jako nyní ze tří stran, tj. od silnice, od cesty a od pole. Ze čtvrté strany oplocen nebyl, tam jsou nějací jeho příbuzní. Měl za to, že žalobce spor vede, neboť sousedi, co to koupili vedle (pozn. soudu – manželé jméno FO), se chtějí určitě s žalobcem scelit. K cestě, jež je předmětem tohoto řízení, uvedl, že ta měla vést vedle stávajícího plotu. Má za to, že žalobce koupil pozemek oplocený, a že následně plot zrušil kvůli slepicím, které chová a užívá pozemek jméno FO, proto také nechali pozemek jméno FO zaměřit. Dále uvedl, že byl asi třikrát u toho, když jméno FO vyzývali žalobce, aby pozemek vyklidil.

29. Z výpovědi svědka jméno FO (čl. 259) soud zjistil, že na adresa jezdil od roku 1974 s rodiči, kteří tam měli chatu. Sám se na adresa nastěhoval v roce 1997. Ze svého domu vidí na pozemky žalobce a manželů jméno FO.

Uvedl, že v druhé polovině 90-tých let se pro potřeby Středočeské plynárenské zpracovávaly podklady pro plynofikaci obcí, mimo jiné i pro plynofikaci adresa. Podklady sloužili pro rozhodnutí, zda by případná plynofikace byla z ekonomického hlediska rentabilní, proto bylo nutné uvažovat nejen o stávající zástavbě, ale i potencionální zástavbě. Tehdy se pro výpočet potencionálních odběrů počítalo s tím, že by se pole za pozemky žalobce (dnes pozemek parc.čhodnota ve vlastnictví 1. žalované) zastavělo novými rodinnými domy. Z mapových podkladů svědek věděl, že by v místě měla být cesta pod níž by mohl být veden přívod plynu právě pro budoucí parcely a takto byl přívod i zakreslen. V době zpracování podkladů se neřeší, zda je budoucí zástavba možná či zamýšlená, neřešil se územní plán, s vlastníky pozemků nikdo nejednal, nic se přesně nezaměřovalo. Svědek se účastnil projektového zaměřování v terénu pro generel, a to i na adresa, má za to, že v roce 1999. Výsledkem projektového zaměření nebyly žádné geodetické značky v terénu či podobně, šlo o zpracování podkladových map. Generel ani zaměření se s nikým z dotčených vlastníků neřešil. Byl však přesvědčen, že žalobce musel o zamýšlené plynofikaci a využití sporného pozemku vědět, nebo se o tom svědek bavil běžně se sousedy v hospodě, a že při té příležitosti by i sděloval záměr vést plyn pod cestou na pole.

K samotné cestě uvedl, že si ji pamatuje z doby, kdy na adresa jezdil ještě jako dítě popřípadě se svými prvními dětmi, že se cesta užívala k cestě na pole a dále na adresa na koupaliště. Když začal bydlet v roce adresa, dělali se v Sokolovně diskotéky a mládež, která na ně chodila, pak cestou zpět ničila ploty okolních domů, tj. i domu žalobce a svědka. Často to spolu řešili. Mládež rovněž využívala spornou cestu a chodila nahoru na pole. Pamatuje si, že z toho důvodu žalobce cestu zahradil. Pamatuje si, že plot ze strany ulice byl dřevěný zakončený brankou, která byla však často poničená, neboť bránila průchodu dozadu na pole. Zda tam byla dříve brána si nevybaví, neví, jak se žalobce před tím na pozemek dostával neví, brána tam tak mohla být i dřív. Dřevěný plot byl i shora pozemku, ale ten se rozpadal a zarůstal křovím.

Pokud jde o samotnou uličku, vybaví si, že pozemek, který dnes patří jméno FO dřív měli jméno FO, kteří někdy v 80-tých letech postavili nový plot, jímž část původní cestičky zabrali, v podstatě jí rozpůlili. Šířka uličky bývala tak 2 až 2,5m a posunutím plotu došlo k její zúžení. Zbývající část uličky zůstala ještě volná, mohla mít šíři tak něco přes 1 m, určitě tam již nepojelo ani auto. Má za to, že ze strany pozemků žalobce byl plot dřevěný plaňkový stejné jako na přední části plotu, stejný jako z ulice. Zda v plotě byli např. sloupky či podezdívka si nevybaví, vybavuje si jen hnědé dřevo. Plot se postupně sám rozpadl. K zahrazení i zbývající části uličky došlo někdy v roce 1998 či 1999 v návaznosti na problémy s návštěvníky diskotéky. Ještě před zahrazením již ulička nebyla běžně užívaná s výjimkou návštěvníků discotéky, byla zarostlá. K zahrazení došlo vraty, která navazovala na oplocení dříve zbudované jméno FO.

Pokud byla svědkovi předestřena fotografie z webu „google.com/maps“ z roku 2011 (čl. 216) uvedl, že ve společnosti, pro níž pracoval, dělali pro Street View geodetické body, na něž se napojovaly jednotlivé naskenované obrázky. Vím tedy, že takováto fotografie vznikla. Nebyl si již schopen vybavit, zda vrata na snímku jsou ta, o nichž hovořil, že je tam dal žalobce proto, aby zamezil průchod uličkou návštěvníkům diskotéky, nebo zda se měnila.

30. Ze spisu stavebního úřadu Městského úřadu v adresa sp.zn. spisová značka ve spojení se stavební dokumentací má soud za prokázané, že žalovaní 2 a 3 požádali o vydání stavebního povolení k úpravám a přestavbě domu čp. číslo popisné. Součástí předmětné žádosti byl rovněž Souhlas s navrhovaným stavebním záměrem pana jméno FO ze dne 27.10.2015, tj. původního vlastníka sporného pozemku a manžela žalované 1. Výslovný souhlas byl mimo jiné připojen i k situačnímu plánu zpracovanému v roce 2015 (č. výkresu var. symbol) z něhož se podávalo, že žalovaní mají pod svým oplocením celý pozemek parc.č. hodnota a část pozemku parc.č. hodnota (tj. pole ve vlastnictví jméno FO) (shodně na čl. 187/2. strana). jméno FO byl rovněž účastníkem citovaného stavebního řízení, byly mu doručovány veškeré písemnosti vyžadované stavebním zákonem, přičemž proti stavbě žalovaných 2 a 3 a umístění oplocení na svém pozemku nevznesl žádnou námitku.

31. Z protokolu o vytýčení hranic pozemku z 10.5.2016 (čl. 69) má soud za prokázané, že dne 10.5.2016 proběhlo na místě samém za přítomnosti manžela žalované 1, tituly před jménem. jméno FO a zástupce obce vytýčení hranic pozemku parc.č. hodnota za účelem zpřesnění jeho hranic. Zaměření provedl tituly před jménem. jméno FO, kdy však k uznání hranic neproběhlo, neboť zaměření nebyl přítomni všichni vlastníci dotčených parcel. Z vlastního zeměměřičského zákresu lze zjistit pouze to, že pozemek parc.č. hodnota leží mezi pozemkem parc.č. hodnota ve vlastnictví žalobce a pozemkem st. hodnota ve vlastnictví manželů jméno FO, a že jeho hranice je vytyčena obvodovou zdí domu čp. číslo popisné ve vlastnictví manželů jméno FO. Jiné údaje jako např. šíři pozemku, umístnění plotů apod. nelze zjistit.

32. Z protokolu o jednání Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp.zn. 27 Co 260/2024 ze dne 5.12.2024 (čl. 201) soud zjistil, že žalovaná 1 prostřednictvím svého zástupce uvedla, že oplocení mezi pozemky užívanými žalobcem a žalovanými 2 a 3 posunul do sporného pozemku parc.č. hodnota nikoliv žalobce, ale právní předchůdce žalovaných, pan jméno FO. Dále uvedla, že se vůči žalobci domáhala vyklizení pozemku opakovaně, avšak cestou práva se svého vlastnického práva nedomáhala. Zároveň uvedla, že již v roce 2010, kdy se byla s manželem podívat, jaký pozemek byl předmětem dědictví, zjistili, že na pozemku někdo hospodaří a má tam složené věci.

33. Z daňového přiznání k dani z nemovitostí za rok 2022 soud zjistil, že žalovaná 1 v uvedený rok podala daňové přiznání, jehož součástí je i přiznání k dani z nemovitostí za spornou pozemkovou parcelu par.č. hodnota, když důvodem podání přiznání mělo být sloučení několika parcel do nové pozemkové parcely parc.č. hodnota a tím i aktualizace celé daňové povinnosti (čl. 65).

34. Žalobce se před podáním žaloby pokusil věc vyřešit mimosoudně (viz. předžalobní výzva ze dne 28.4.2023 a podací arch ze dne 2.5.2023 – čl. 10 a 7).

35. Podle § 80 o.s.ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k jím označenému pozemku. Podle ustálené soudní praxe, je naléhavý právní zájem dán zejména tam, kde by bylo bez tohoto určení právo žalobce ohroženo nebo kde by bez tohoto určení bylo jeho právní postavení nejistým. Tato žaloba má povahu preventivní, jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Není namístě tam, kde již k porušení došlo a kde je již je k dispozici žaloba na splnění povinnosti podle § 80 o.s.ř.

V daném případě se žalobce domáhá určení vlastnictví k části pozemku parc. č. hodnota za situace, kdy v katastru nemovitostí je k tomuto pozemku zapsáno vlastnické právo žalovaných. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť je třeba postavit najisto, zda stav zapsaný v katastru nemovitostí odpovídá stavu právnímu, a pokud nikoliv je třeba jasně určit, popřípadě vymezit hranice pozemku, u nějž evidenční stav neodpovídá právnímu stavu. Nadto soud poznamenává, že za situace, kdy mezi účastníky není shoda o vlastnickém právu ke spornému pozemku, může být pouze výrok soudního rozhodnutí podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí.

36. Podle § 3028 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „o.z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (tedy od 1.1.2014). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

37. Žalobce se dovolává vydržení předmětného pozemku a tvrdí, že se držby ujal v roce 1994 a následně ho držel a užívá ho stále. V tomto směru se žalobce dovolává skutečností a právních následků (vydržení), které měly nastat do 31.12.2013, proto je třeba v případě vydržení vlastnického práva v základní době postupovat podle tehdy účinných právních předpisů, tedy podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“).

38. Podle § 129 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

39. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

40. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

41. S účinností od 1.1.2014 byl do českého právního řádu navrácen institut mimořádného vydržení za podmínek ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uplyneli doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

42. Podle přechodného ustanovení § 3066 o.z. se do doby stanovené v § 1095 o.z. započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

43. Jaké bylo vzájemné uspořádání dotčených pozemků v roce 1940, tj. v době vzniku pozemku parc.č. hodnota (jako pozemku v přídatném spoluvlastnictví k pozemkům vedeným v knihovní vložce č. hodnota a v knihovní vložce č. hodnota – viz. odstavec 7 tohoto rozsudku), tj. jak tyto pozemky byly v době vzniku parcely parc.č. hodnota oploceny, nebylo v řízení zjištěno.

V řízení nebylo zjištěno, že by v souvislosti s odevzdáním pozemků Československému státu došlo i k odevzdání přídatného spoluvlastnictví, resp. spoluvlastnického podílu pana jméno FO na pozemku parc.č. hodnota. V době úmrtí paní jméno FO a v době prolášení pana jméno FO o odevzdání, tj. v roce 1964, již právní úprava neznala přídatné spoluvlastnictví, a proto vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům manželů jméno FO a jméno FO na pozemku parc.č. hodnota nemohlo automaticky přejít na nového vlastníka pozemků zapsaných v knihovní vložce č. hodnota pro kat. úz. adresa (tj. nejprve na pana jméno FO, jako dědice jméno FO a následně prohlášením pana jméno FO na Československý stát). Soud proto uzavřel, že spoluvlastnické podíly na pozemku parc.č. hodnota na stát nepřešly a byly následně předmětem dědění po jméno FO a jméno FO, tak jak byla projednána v roce 2010 (viz. odstavec 8 a 9 tohoto rozsudku).

44. V roce 1983 byla z původního půdního celku patřícího rodině jméno FO vydělena mimo jiné parcela parc.č. hodnota hraničící se spornou parcelou parc.č. hodnota a parcela parc.č. hodnota, která měla s parcelou a hodnota společný pouze jeden hraniční bod. Tyto parcely nabyl žalobce v roce 1994 od svých právních předchůdců manželů jméno FO resp. paní jméno FO (viz. odstavec 5 tohoto rozsudku). Z druhé strany sporný pozemek v roce 1983 sousedil s pozemkovou parcelou parc.č. st. hodnota (viz. oddělovací geometrický plán z roku 1983 na čl. 155), nyní patřící žalovaným 2 a 3. Geometrický plán nebyl součástí rozhodnutí o přidělení pozemků do osobního užívání ani dohody o převodu pozemků do osobního užívání manželů jméno FO. V řízení nebylo prokázáno, že by ho měli manželé jméno FO k dispozici, a že by v roce 1994 seznámili s jeho obsahem žalobce.

Parcela parc.č hodnota spojovala veřejnou komunikaci v obci adresa ležící na parcele parc.č. hodnota (dnes parc.č. hodnota) s polem parc.č. hodnota původně patřícím rodině jméno FO, následně obhospodařovanému JZD adresa a nyní patřícímu 1. žalované (viz. snímky z pozemkové mapy, a geometrické plány na čl. 155, 257 či 278).

Na základě žádosti z roku 1971 původního vlastníka pozemku parc.č. st. hodnota, pana jméno FO, vydal MNV adresa souhlasné stanovisko ke zrušení cesty umístněné na pozemku parc.č. hodnota, a to v návaznosti na žádost p. jméno FO s nahrazením stávajícího shnilého plotu od ulice k domu čp. číslo popisné na pozemku st. hodnota a výstavby nového plotu ve změněné hranici (viz. odstavec 13 tohoto rozsudku).

V nezjištěné době došlo původními vlastníky domu čp. číslo popisné k zbudování nového plotu, který nadále již nevedl při hraně domu čp. st. hodnota, ale zasáhl do parcely parc.č. hodnota a část jí připlotil k pozemku parc.č. st. hodnota. V řízení bylo zjištěno, že k vybudování tohoto plotu došlo nejpozději v 1. polovině 80-tých let (viz. odstavec 24 tohoto rozsudku) za života babičky a dědečka svědkyně jméno FO, tj. panem jméno FO (který zemřel 7.8.1985 - odstavec 10 tohoto rozsudku). Uvedený plot vedoucí od ulice dozadu k poli jméno FO je na místě samém v nezměněném stavu do současnosti a odděluje pozemky užívané v současné době žalobcem a žalovanými 2 a 3.

Soud nemá pohybnost o tom, že ve 40tých letech byla cesta z obou stran oplocena, neboť z obou jejích stran byly usedlosti, k jejichž obsluze byla cesta jako přídatné spoluvlastnictví zřízena. Tomuto uspořádání rovněž nasvědčují vzpomínky pana jméno FO, který měl popisovat, že při využívání cesty bylo nutné s vozem jezdit velmi opatrně, aby z jedné strany cesty nedošlo k poškození domu na pozemku parc.č. st. hodnota a na druhé straně nedošlo k nárazu do stromu, což svědčí o tom, že mimo cestu nebyl prostor pro přesah nákladu či korby vozu. Původní plot ze strany jméno FO zanikl v návaznosti na žádost pana jméno FO o zrušení cesty, když má soud za prokázané, že nový plot ve stávajících hranicích stál nejpozději v 1. polovině 80-tých let, jak vyplynulo z výslechu svědkyně jméno FO a jí předložených fotografií (viz. odstavec 24 a 25 tohoto rozsudku). Dle shodného prohlášení žalobce i žalované (a to i v řízení vedeném pod sp.zn. 3 C 82/2023 viz. odstavec 14 a 32 tohoto rozsudku) uvedený plot je na místě samém stále a k jeho posunutí později nedošlo.

Kdy zanikl plot ze strany pozemku parc.č. hodnota, z nějž byl vydělen současný pozemek parc.č. hodnota ve vlastnictví žalobce, tj. zda zanikl již před tím či v době, kdy byl pozemek předán do osobního užívání manželů jméno FO či až v době, kdy pozemek nabyl žalobce, nebylo v řízení zjištěno. Soud má za pravděpodobné, že historicky byl plot dřevěný, což odpovídalo době jeho vzniku (nejpozději v roce 1940) a že tento degradoval obdobně jako plot pana jméno FO. Soud má svědeckými výpověďmi za prokázané, že nejméně okolí cesty bylo velmi zarostlé a následně i celá cesta. Tedy, že by plot, i pokud by v roce 1994 (tj. po více než 50-ti letech) stále ve svých částech existoval, bylo by obtížné plot v zeleni rozpoznat a identifikovat ho jako hranici pozemku.

45. Většina svědků si ze svého dětství pamatovala, že v místě byla cesta, která se požívala k obhospodařování pole. Tento účel však přestala plnit nejpozději počátkem 70-tých let, kdy již nebyla využitelná pro moderní zemědělskou techniku (viz. odstavec 13 tohoto rozsudku). Navíc po té, kdy pan jméno FO zbudoval nový plot, se její původní maximální šíře 5 m (soud vychází z šíře parcely uvedené v geometrickém plánu č. hodnota – čl. 278) snížila na 2,3 m respektive 2m a již není možné uvažovat o tom, že by sloužila k obhospodařování polí a projezdu zemědělské techniky. Od 70-tých let tak mohla v místě zůstat maximálně ulička o této šíři, což podporuje i výpověď svědků. Svědek jméno FO (viz. odstavec 29 tohoto rozsudku) uvedl, že po stavbě plotu zůstala v místě ulička o šíři něco přes 1 m, a že by v místě neprojelo ani auto. Další svědci uvedli, že v 80-tých letech v místě již žádná ulička nebyla. Svědkyně jméno FO (viz. odstavec 24 tohoto rozsudku) uvedla, že v té době, kdy jezdila jako dítě do domu na pozemku parc.č. st. hodnota za plotem určitě žádná ulička nebyla, naopak občas pouštěli přes svůj pozemek lidi, kteří si pamatovali, že tam cesta byla a nyní nemohli pojít k poli a lesu. Svědek jméno FO a jméno FO (viz. odstavec 26 a 23 tohoto rozsudku) si z té doby rovněž žádnou nevybavili cestu ani uličku.

46. Soud neuvěřil výpovědi svědka jméno FO (viz. odstavec 27 tohoto rozsudku), který uváděl, že ještě v roce 2015 byla v místě cesta o šíři 4 -5 m, kterou užívalo JZD, což zcela odporuje závěru, že plot vybudovaný panem jméno FO je plotem, který je v místě stále a odděluje pozemky užívané Žalobcem a žalovanými 2 a 3 a zaměření provedenému geometrickém plánu č. hodnota/2022, z něhož vyplývá, že zbývající část parcely parc.č. hodnota měla šíři max 2,3m. Jako jediný ze svědků měl za to, že cesta byla až do roku 2016 udržovaná, a že jí sám projížděl autem. Toto však možné objektivně nebylo, neboť v profilu tvrzené cesty jsou vzrostlé stromy. Je pravdou, že švestka rostoucí nejblíže k plotu je vzdálena svým kmenem od plotu 2,65 m, což by byl dostačený profil na průjezd osobního automobilu, avšak větve této švestky začínají cca 1 m nad zemí, což neumožňuje průjezd ani osobního vozidla pod korunou tohoto stromu bez jejího poškození. Nelze ani přehlédnout, že průjezdu v té době bránil již zbudovaný výběh pro slepice (viz. rozsudky popsané v odstavci 14 tohoto rozsudku). V neposlední řadě nelze ani přehlédnout, že se rozchází ve svých tvrzeních i se svědkem jméno FO (viz. odstavec 29 tohoto rozsudku), který sice existenci cesty ještě v devadesátých letech připustil, byť o šíři něco přes 1 m, avšak uvedl, že plot u pozemku žalobce byl dřevěný plaňkový, který se sám rozpadal. Svědek jméno FO pak měl za to, že plot žalobce byl drátěný, a že plot zmizel v roce 2015. Zarážející v této souvislosti je, že si sice vybavil plot žalobce, avšak nebyl si schopen vybavit, zda plot žalovaných 2 a 3 navazuje na dům čp. číslo popisné (tj. zda tento dům byl ohraničením jím tvrzené cesty či nikoliv, a to přesto že po cestě údajně nejen chodil, ale i projížděl. Výpověď svědka jméno FO pak zcela vyvracejí fotografie pořízené pro web „google.com/maps“ a „mapy.cz“ (viz. odstavec 15 tohoto rozsudku), z nichž je jednoznačně prokázáno, že v místě samém již v roce 2011 žádná cesta ani ulička nebyla, a že pozemek užívaný žalobcem je ze strany ulice celý oplocen a ukončen vraty, přičemž nejen oplocení, ale i vrata samotná vykazují znaky značné degradace časem a povětrnostními vlivy. Rovněž na fotografii z roku 2011 je patrné, že hranice mezi pozemky žalobce a žalovaných 2 a 3 je zarostlá značným množstvím neudržované zeleně. Soud neuvěřil ani vysvětlení svědka, že si vrat za roky nevšiml, že ani musela zůstávat otevřená. Pomine-li soud, že by si svědek měl být při procházení a projížděný vědom i existence otevřených vrat, bylo by přinejmenším překvapující, pokud při pořizování oficiálních fotografií pro oba nezávislé weby by byla vrata vždy zavřená, ale v ostatních případech zůstávala dlouhodobě otevřená, a to v takovém rozsahu, že ač svědek kolem nich opakovaně roky chodil, nikdy je až do roku 2017 neviděl. To vše navíc za situace, kdy z fotografií je patrné, že vrata žalobce, která na místě byla již v roce 2011 jsou stejná, jako byla na místě i v den místního šetření soudu v roce 2014 a 2015 (viz. odstavec 18 tohoto rozsudku). Ostatně i sama 1. žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že již v roce 2010 byli v místě keře a kameny, že se sice dalo místy projít, ale nikoliv již projet.

47. Z týchž důvodů soud neuvěřil ani výpovědi 1. žalované, když uváděla, že v místě mohla běžně procházet, a to nejméně do roku 2015, kdy jí a jejímu manželovi měl svědek jméno FO ukazovat o kterou část jejich pozemků má zájem. Výpovědi žalované rovněž odporuje i skutečnost, že ještě v roce 2015 potvrdil její manžel souhlas se stavebními úpravami domu čp. číslo popisné, a to přímo na stavební dokumentaci žalovaných 2 a 3, z níž vyplývalo, že ještě v roce 2015 byli všichni žalovaní i manžel žalované 1 přesvědčeni, že k pozemkům žalovaných 2 a 3 je připlocena celá parcela parc.č. hodnota. Tedy, že na místě fakticky žádná cesta není. Soud proto uzavřel, že skutečnost, že pozemek parc.č. hodnota se fakticky nalézá pod oplocením pozemků jak žalovaných 2 a 3 tak i pod oplocením žalobce zjistila 1. žalovaná, resp. její právní předchůdce, až ze zeměměřičského náčrtu zpracovaného v květnu 2016 (viz. odstavec 21 tohoto rozsudku).

48. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že část pozemku parc.č. hodnota užívaného v současné době žalobcem jím byla užívána nejméně od roku 1999, tj. od roku k němuž svědek jméno FO datoval uzavření jakékoliv možnosti chodit přes uvedený pozemek či pozemek žalobce návštěvníkům diskoték v Sokolovně dozadu na pole. S vysokou měrou pravděpodobnosti již od okamžiku, kdy nabyl v roce 1994 vlastnické právo k pozemkové parcele parc.č. hodnota, neboť již v té době nebyla ani na části pozemku parc.č. hodnota funkční cesta. Není vyloučeno, že dané místo bylo ještě po nějaký čas k průchodu užíváno, ostatně žalobce i svědek jméno FO uvedli, že v době pořízení pozemku žalobcem byl žalobcům plot ze strany ulice ve špatném stavu, částečně rozvalený, průběžně ničený návštěvníky diskotéky, kteří jím procházeli na pozemek a dále na pole. Žalobce uvedl, že původní plot zboural a vrata osadil cca 2-3 roky poté, co pořídil pozemek, což by odpovídalo cca roku 1997 či 1998. Svědek jméno FO tyto úpravy zasadil do roku 1999. Tedy při zohledenění, že jde o události více než 25 let staré, lze konstatovat, že tvrzení žalobce potvrzuje i výpověď svědka jméno FO. Ze skutečnosti, že žalobce přistoupil k opravě plotu a osazení vrat až po několika letech od nabytí svého vlastnictví není důvodem pro zpochybnění jeho dobré víry, že kupní smlouvou nabyl pozemek v hranicích tak, jak ho do dnešního dne užívá.

49. Na základě popsaných skutkových závěrů pak soud uzavřel, že není třeba se dále zabývat podmínkami vydržení ve smyslu ustanovení § 130 obč.zák., neboť žalobce nabyl vlastnické právo k části jím užívaného pozemku nejpozději splněním podmínek pro mimořádné vydržení. V této souvislosti soud odkazuje i na odůvodnění rozhodnutí Krajského soud v Praze sp.zn. 27 Co 260/2024, v němž se k otázce mimořádného vydržení právě mezi žalobcem a 1. žalovanou vyjádřil, přičemž zdejší soudu nemá důvod se od jeho právní argumentace jakkoliv v této věci odklonit, a to ani na základě skutkového stavu zjištěného v tomto řízení.

50. Vydržení vlastnického práva je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, který se neodvozuje od práva předchozího vlastníka. K nabytí vlastnictví vydržením dochází ze zákona, okamžikem splnění podmínek vydržení, není třeba žádného dalšího právního úkonu (jednání). Účelem institutu vydržení bylo a je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním, kdy dochází k přeměně institutu oprávněné držby v právní institut vlastnictví. Samotná držba je již od dob římského práva v první řadě dána fyzickým ovládáním věci (tzv. corpus possessionis) a v druhé řadě vůlí být vlastníkem věci, držet ji jako vlastník (tzv. animus possidendi).

51. Z ustanovení § 3066 o.z., dle něhož se se do doby stanovené v § 1095 o.z. započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou, vyplývá že i v případě nesplnění podmínek řádného vydržení podle předchozí právní úpravy může dojít k mimořádnému vydržení podle nové právní úpravy (méně přísných podmínek, ale za delší dobu) s tím, že se do běhu vydržecí doby započítává i doba do 31.12.2013, nicméně k mimořádnému vydržení může dojít nejdříve k 1.1.2019.

52. Judikatura Nejvyššího soudu je při výkladu uvedených nových ustanovení benevolentní a stojí na postulátu, že faktický stav může převážit nad právním stavem a „čas zhojí mnohé.“ Nechrání se jen zjevné lsti a podvody. Podmínkou pro mimořádné vydržení není poctivá a před 1.1.2014 ani oprávněná držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Nepoctivý úmysl nelze podle Nejvyššího soudu ztotožňovat s nepoctivou držbou, která je upravena v § 992 o.z., a to ani pro dobu držby před rokem 2014. Nepoctivý úmysl je založen na negativní koncepci dobré víry, tedy jen na opodstatněném přesvědčení o tom, že držitel, který se držby ujímá, nikomu nepůsobí v tomto okamžiku (při uchopení držby) svou držbou újmu. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, které bylo publikováno i ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 15/2023, nebo sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 či 22 Cdo 2769/2024).

53. Současně také Nejvyšší soud uzavřel, že mimořádná vydržecí doba je natolik dlouhá, že je legitimní na skutečném vlastníku požadovat, aby své vlastnické právo bránil u soudu. Nepoctivý úmysl tak již nemůže bez dalšího založit, pokud se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem později v průběhu vydržecí doby dozvěděl o skutečnostech, které u něj objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Aby se stávající držitel stal nepoctivým, je třeba podat vlastnickou žalobu (viz § 995 o.z.). K tomu lze odkázat na stejná rozhodnutí Nejvyššího soudu, popř. též na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3718/2022 či na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3019/23 či sp. zn. III. ÚS 3422/24.

54. Mezi účastníky přitom nebylo sporu o tom, že 1. žalovaná do 1.1.2019 žádnou vlastnickou žalobu vůči žalobci nepodala. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný v roce 1994 či později úmyslně posunul pravý plot svého pozemku na pozemek parc.č. hodnota s vědomím, že ho posouvá na cizí pozemek a ke škodě jiného. Nelze tak na základě zjištěného skutkového stavu dovozovat nepoctivý úmysl žalobce. V takovém případě žalobce nabyl vlastnické právo nejpozději mimořádným vydržením ke dni 1.1.2019, i kdyby podmínky řádného vydržení podle dřívější právní úpravy v roce 2004 nesplnil. O nikoliv nepoctivém úmyslu při opravě oplocení pozemku žalobce směrem do ulice a při osazení vrat mimo jiné svědčí to, že se zásahu do žalovanou tvrzeného stavu zrušení cesty vedoucí po pozemku parc.č. hodnota nikdo nebránil, a to ať již obec jako případný správce místních účelových komunikací (a to po dobu nejméně od roku 1999, tj. po dobu více než 23 let), ani později žalovaná resp. její předchůdce, po celou shora uvedenou dobu, kdy předchůdce získal pozemek na základě dodatečně projednaného dědictví, tj. po dobu 8 let. Nelze přehlédnout, že se právní předchůdce 1. žalované ani sama 1. žalovaná nedomáhali ochrany svého vlastnického práva ani po té, co jak sama žalovaná uvedla, nejpozději v roce 2016 zjistili, že na jejich pozemek žalobce naváží věci (dřevo, auta …), a ani po té, co měl i dle jejich zjištění přístup na pozemek zcela zamezit instalovanými vraty, což stále bylo před 1.1.2019, tj. v době, kdy svojí aktivitou mohli zabránit zákonnému následku institutu vydržení.

55. Žalovaní 2 a 3 pak v řízení vydržení žalobce neodporovali.

56. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobce je vlastníkem části pozemkové parcely parc. č. hodnota, a to konkrétně pozemku parc. č. hodnota - ostatní plocha, o výměře 63 m2, odděleného z pozemkové parcely parc. č. hodnota v katastrálním území adresa zapsané na LV č. hodnota u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa, a to geometrickým plánem vyhotoveným společností právnická osoba., sídlem adresa, pod č. hodnota, který byl úředně ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO dne 12. 2. 2024 pod č. hodnota (výrok I.).

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči 1. žalované v částce 84 533,65 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za právní pomoc vynaloženou do 31.12.2024 a odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za právní pomoc vynaloženou po 1.1.2025, cestovní náhrada v celkové výši 5 490,29 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 11. 2024 náhrada 954,49 Kč za 68 ujetých km v částce 554,49 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 1. 2025 náhrada 1 150,13 Kč za 68 ujetých km v částce 550,13 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 2. 2025 náhrada 1 150,13 Kč za 68 ujetých km v částce 550,13 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 3. 2025 náhrada 1 085,41 Kč za 60 ujetých km v částce 485,41 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 4. 2025 náhrada 1 150,13 Kč za 68 ujetých km v částce 550,13 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 730,29 Kč ve výši 13 803,36 Kč.

58. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci přiznal náhradu za zastoupení advokátem pouze v rozsahu, v němž je možné tyto mít za účelně vynaložené (§ 142 odst. 1 o.s.ř). Za účelně vynaložené nepovažoval náklady spojení se sepisem podání ze dne 16.6.2023, jímž žalobce odstraňoval nedostatky svého žalobního návrhu, se sepisem podání ze dne 17.12.2024, jehož předmětem bylo doložení žalobcem označených důkazů nikoliv vyjádření ve věci samé a dále porady s klientem přes jednu hodinu ze dne 28.1.2025, 12.3.2025 a 1.4.2025, když jejich účelnost žalobce netvrdí a nevyplývá ani z potvrzení o jejich konání (soud nerozporuje skutečnost, že k jejich konání došlo ani jejich délku, ale skutečnost, že nebylo osvědčeno, že v celé své délce byly účelnými ve vztahu k probíhajícímu řízení).

59. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech mezi žalobcem a žalovanými 2 a 3, když mezi nimi povinnost k úhradě náhrady nákladů řízení neuložil, neboť žalovaní od svého vstupu do řízení žalobě neodporovali, avšak s ohledem na zápis svého vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na sporném pozemku museli být účastníky řízení, tedy soud má za to, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele dle ustanovení § 150 o.s.ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci.

60. V řízení pak soud vynaložil náklady na úhradu svědečného svědkyně jméno FO, a to na základě usnesení soudu ze dne 28.1.2025 ve výši 204 Kč. Podle ustanovení § 148 má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Soud o těchto nákladech nerozhodl při vyhlášení rozsudku dne 1.4.2025, přičemž o nákladech řízení lze rozhodnout ve smyslu ustanovení § 166 odst. 1 o.s.ř. nejpozději do právní moci rozhodnutí ve věci samé, a to usnesením, pro jehož vydání vyhlášení není třeba nařizovat jednání. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů vynaložených soudem svým usnesením, které vtělil do písemného vyhotovení rozsudku, jako jeho výrok IV. Vzhledem k tomu, že 1. žalovaná nebyla v řízení úspěšná, uložil jí soud nahradit státu vynaložené náklady, tj. uhrazené svědečné.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.