OSBR 4 C 201/2025-71

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, adresa, IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o vyklizení služebního bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit a odevzdat žalobci služební byt o výměře 65,85 m² nacházející se v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. číslo popisné, postavené na pozemku parc. č. st. hodnota, obec adresa, Katastrální území adresa, zapsané na LV č. hodnota v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 676 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitost – služební byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „služební byt“). Žalobce uvedl, že žalovaný je jeho zaměstnancem od roku 1989 a dlouhodobě užívá služební byt o výměře 65,85 m² v budově školy v adresa, přičemž podle žalobce byt užívá pouze minimálně a slouží mu převážně jako sklad osobních věcí. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného ke zpřístupnění bytu za účelem jeho prohlídky a provedení revize elektroinstalace podle platných právních předpisů a technických norem, avšak žalovaný tyto výzvy ignoroval a byt nezpřístupnil ani v náhradních termínech. Tím se měl žalovaný dopustit hrubého porušení povinností nájemce, znemožnit žalobci splnění zákonných povinností a vystavit jej možným sankcím i riziku ohrožení zdraví osob pohybujících se v objektu školy. Žalobce dále uvedl, že má zájem byt využít k rozšíření odborných učeben vzhledem k nárůstu počtu studentů. Z těchto důvodů dal žalobce žalovanému výpověď z nájmu služebního bytu s účinností ke dni 31. 8. 2025, a to s odkazem na ustanovení § 2288 občanského zákoníku, kdy výpovědní doba činila 3 měsíce. Žalovaný služební byt nevyklidil ani nepředal žalobci, ač byl předžalobně upomenut.

2. Žalovaný ve svých vyjádřeních uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, neuznává jí a žádá, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedl, že je zaměstnancem žalobce na základě pracovní smlouvy a že užívá služební byt na základě platné dohody o jeho užívání, která podle něj byla uzavřena s ním i jeho tehdejší manželkou, přičemž nájem byl po celou dobu hrazen, nejprve prostřednictvím bývalé manželky a později z jeho vlastního platu. Odmítá tvrzení, že by byt užíval pouze formálně, a namítá, že způsob a četnost jeho pobytu v bytě není povinností vyplývající z uzavřené dohody. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že měl povinnost zpřístupnit byt za účelem revize elektroinstalace, neboť je přesvědčen, že právní předpisy takovou povinnost v bytech neukládají, a zdůrazňuje, že jako kvalifikovaný elektrikář nepovažuje stav elektroinstalace za nebezpečný. Dále uvádí, že k údajně závadným stavům na elektroinstalaci došlo naopak v důsledku zásahů žalobce při stavebních pracích. Žalovaný rovněž popisuje dlouhodobé konflikty se žalobcem, včetně omezení dodávek tepla a teplé vody, sporů ohledně nájemného v době jeho pracovní neschopnosti a dalšího jednání, které považuje za šikanózní.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: Žalobce je osobou, která má oprávnění hospodaření se svěřeným majetkem kraje, a to včetně služebního bytu o výměře 65,85 m² nacházející se v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. číslo popisné, postavené na pozemku parc. č. st. hodnota, obec adresa, Katastrální území adresa, zapsané na LV č. hodnota v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa (viz výpis katastru nemovitostí na l. č. 58–60 spisu).

4. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný s tehdejší manželkou jakožto nájemci dne 1. 10. 1992 uzavřeli dohodu o užívání bytu, kterou nahradili dohodou o úhradě za byt ze dne 8. 12. 1989, na základě které užívali služební byt (tento byl původně přidělen tehdejší manželce žalovaného). Vzhledem k tomu, že došlo k ukončení pracovního poměru s tehdejší manželkou žalovaného, která se zavázala uvolnit služební byt, byla uzavřena dohoda o užívání služebního bytu pouze s žalovaným (viz inzerát na l.č. 33 spisu, rozhodnutí o přidělení služebního bytu ze dne 6. 11. 1989, zápis z mimořádného zasedání ze dne 24. 7. 1989, dohoda o užívání bytu, evidenční list na l. č. 38 spisu, dohoda o rozvázání pracovního poměru s jméno FO ze dne 13. 2. 2001, výzva k vyklizení služebního bytu ze dne 14. 2. 2001, dodatek č. 1 k nájemní smlouvě).

5. Žalobce opakovaně (dne 25. 3. 2025 a 7. 4. 2025) vyzýval žalovaného ke zpřístupnění služebního bytu za účelem jeho prohlídky a provedení revize elektroinstalace, avšak žalovaný byt nezpřístupnil, a to ani v náhradních termínech (viz výzva ke zpřístupnění služebního bytu/výzva k odstranění vozidla/předžalobní výzva ze dne 25. 3. 2025, protokol o prohlídce služebního bytu ze dne 7. 4. 2025, výzva ke zpřístupnění služebního bytu ze dne 7. 4. 2025, doručenka detail zásilky, protokol o prohlídce služebního bytu ze dne 28. 4. 2025, e-mailová komunikace vedená mezi právním zástupcem žalobce a žalovaným ze dne 4. 4. 2025–28. 4. 2025).

6. Žalovanému byla dne 23. 5. 2025 doručena výpověď ze služebního bytu s tříměsíční výpovědní dobou s odůvodněním, že žalovaný neumožnil prohlídku služebního bytu a provedení revizí elektroinstalace a dále z důvodu, že má pro služební byt jiné využití s ohledem na navýšení počtu studentů, když žalovaný využívá byt ve zcela omezeném rozsahu. Současně byl žalovaný poučen, že výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co mu výpověď došla. Taktéž byl poučen o právu vznést námitky proti výpovědi, navrhnout přezkoumání výpovědi soudem a o lhůtě k podání návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi (viz výpověď z nájmu služebního bytu ze dne 15. 5. 2025, doručenka detail zásilky).

7. Žalobce informoval žalovaného, že dne 31. 8. 2025 převezme předmětný služebný byt, k tomuto datu však k předání bytu nedošlo. Proto žalobce vyzval žalovaného k vyklizení a předání služebního bytu předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2025 a opakovaně výzvou ze dne 2. 10. 2025, ve které byl vyzván k vyklizení služebního bytu do 7 dnů od doručení předžalobní výzvy (viz informace o převzetí služebního bytu ze dne 31. 8. 2025, výzva k vyklizení služebního bytu/předžalobní výzva ze dne 10. 9. 2025, včetně detailů zásilky, výzva k vyklizení služebního bytu/předžalobní výzva ze dne 2. 10. 2025 a výzva k vyklizení služebního bytu ze dne 14. 2. 2001).

8. Z uvedených skutkových zjištění učinil soud skutkový závěr, že žalobce je osobou oprávněnou hospodařit s předmětným služebním bytem. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli smlouvu o nájmu služebního bytu, žalovaný na základě této smlouvy služební byt užíval, dne 23. 5. 2025 mu byla doručena výpověď s tří měsíční výpovědní dobou s odůvodněním, že žalovaný neumožnil prohlídku služebního bytu a provedení revizí elektroinstalace a dále z důvodu, že má pro služební byt jiné využití s ohledem na navýšení počtu studentů, když žalovaný využívá byt ve zcela omezeném rozsahu. Současně byl poučen o právu vznést námitky proti výpovědi, navrhnout přezkoumání výpovědi soudem a o lhůtě k podání návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Žalovaný žádné námitky proti výpovědi nevznesl ani nepodal návrh na přezkoumání výpovědi soudem, proto byl vyzván k předání vyklizeného bytu, tento však nepředal.

9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

11. Podle ustanovení § 3074 o.z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

12. Podle ustanovení § 2219 odst. 1 o.z. oznámí-li to pronajímatel předem v přiměřené době, umožní mu nájemce v nezbytném rozsahu prohlídku věci, jakož i přístup k ní nebo do ní za účelem provedení potřebné opravy nebo údržby věci. Předchozí oznámení se nevyžaduje, je-li nezbytné zabránit škodě nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.

13. Podle § 2288 odst. 1 o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu,b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází, c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo d) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Podle odst. 3 téhož ustanovení o.z. vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

14. Podle § 2286 odst. 1 o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odst. 2 téhož ustanovení o.z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

15. Podle § 2290 o.z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

16. Podle ustanovení § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

17. Žalovaný užíval služební byt, na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobcem, který je osobou oprávněnou hospodařit s předmětným služebním bytem. Předmětná smlouva byla uzavřena před 1. 1. 2014, tedy za účinnosti předchozí právní úpravy, avšak v souladu s § 3074 o.z. se na daný případ aplikuje ustanovení současné platné a účinné právní úpravy, tedy ustanovení o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný neumožnil žalobci po výzvách prohlídku služebního bytu, žalobce zaslal žalovanému výpověď z předmětného nájmu služebního bytu. Žalobce ve výpovědi jasně a srozumitelně uvedl důvod výpovědi a žalovaného poučil o právu vznést námitky proti výpovědi, navrhnout přezkoumání výpovědi soudem a o lhůtě k podání návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Žalovaný se výpovědi nijak nebránil, nepodal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o.z., proto měl v takovém případě povinnost služební byt žalobci předat k 31. 8. 2025, tj. ke dni, kdy došlo k uplynutí tříměsíční výpovědní doby, což neučinil, žalobce se tak důvodně domáhá ochrany svého práva ve smyslu § 1040 o. z. Námitkami, že není naplněn uplatněný výpovědní důvod, se soud v tomto řízení nezabýval, neboť oprávněnost uplatněného výpovědního důvodu lze zkoumat jen v řízení podle § 2290 o. z.; v jiném řízení (tedy ani v řízení o vyklizení bytu) již soud nemůže zjišťovat, zda výpovědní důvod byl dán (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017). Soud proto žalobě vyhověl a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovaného služební byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 676 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 3. 2026 k jednání soudu (tam a zpět) náhrada 528,93 Kč za 66 ujetých km v částce 528,93 Kč (34,10 Kč za litr paliva (nafty) dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a.t. To vše navýšené o daň z přidané hodnoty, jíž je advokátka žalobce plátcem ve výši 21 % v celkové výši 2 547,80 Kč. Celkem tak náklady žalobce činily 19 676 Kč a tyto soud uložil žalovanému uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř) a na zákonné místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Nad to soud podotýká, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby k výzvě soudu, když uvedené skutečnosti již měly být obsahem bezvadné žaloby.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.