OSBU 8 C 11/2021-30

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 24.426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 11.506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.413,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.795,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.080 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24.426 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou jistinu 15.000 Kč, úhrady za služby 9.426 Kč, kapitalizované úroky 3.795 Kč (23,72 % ročně z 15.000 Kč od 11. 11. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1.413,75 Kč (z jistiny 15.000 Kč od 18. 11. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), úroky a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný dluh ani na výzvu žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Svou aktivní legitimaci prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohou číslo seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení (smlouva o postoupení, příloha číslo oznámení).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný čerpal 15.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 58 týdnů. Úroková sazba 23,72 % ročně. Administrativní poplatek 20 % z výše úvěru za celou dobu trvání smlouvy. Bylo sjednáno hotovostní inkaso splátek a pojištění anonymizována dvě slova. Celková částka k zaplacení činila 26.506 Kč a skládala se z jistiny 15.000 Kč, náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem – úrok 2.100 Kč a poplatek – 3.000 Kč. Hotovostní inkaso splátek činilo 6.000 Kč a pojištění anonymizována dvě slova 406 Kč. Úvěr měl být splácen v 58. týdenních hotovostních splátkách do rukou oprávněného zástupce příjmení jméno po 457 Kč (smlouva). V kartě zákazníka - žádosti o zápůjčku, je uvedeno, že druh bydlení u žalovaného je nájemník od února 2017 dle nájemní smlouvy. Ověření dokladu dle SIPO. Domácnost obývá s partnerem. Zdroj příjmů je hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba v anonymizováno, pracovní pozice montážní dělník. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 13.000 Kč. Výdaje na bydlení 3.550 Kč a osobní výdaje 3.700 Kč (karta zákazníka).

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě informací zjištěných od žadatele o úvěr a ani pouze ze sdělených informací o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného. Již z těchto tvrzení a z předložené karty zákazníka vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného když právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný další výdaje, např. náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. S ohledem na výše uvedené dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru dle shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlédl, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

11. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši

15.000 Kč poníženou o žalovaným provedené úhrady ve výši 2.080 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stal splatným na základě výzvy žalobkyně učiněné dle obsahu spisu nejdříve oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019.

12. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tento žádné náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalovanému žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).